Prší
Sedmy berou, esa stojí, svršek mění
od první karetní hry po pravděpodobnost a umělou inteligenci
Na pozadí hrají prší tři počítačoví hráči úrovně 3 – stejní, jaké potkáte ve hře a v laboratořích. Dole jsou karty hráče „vy“ lícem nahoru, nahoře dva soupeři. Každý tah se řídí technikami z kapitol 2 až 7: přiložit barvu, nebo hodnotu, odpovědět na sedmu a eso, šetřit svrška na chvíli, kdy nic jiného nejde, a zbavovat se nejdřív karet, které se k ostatním hodí nejhůř. Kdo se první zbaví karet, vyhrává kolo a karty se rozdají znovu.
Jak průvodce používat
Prší je pro mnoho lidí první karetní hra: čtyři karty v ruce, jedna na stole a otázka „pasuje to, nebo si líznu?“. Pravidla se dají vysvětlit za pět minut, ale kdo hraje „od oka“, prohrává zbytečně často – svrška zahraje příliš brzy, nechá si dvě karty, které na sebe nenavazují, nebo nepozná, kdy soupeři dojdou sedmy. Průvodce vede od karet a pravidel přes sedmy, esa a měnič k plánu ruky, počítání karet a útoku na vedoucího a dál k pravděpodobnosti, simulacím tisíců her a k tomu, jak prší hraje počítač. Je pro rodiny a děti, které se učí první karetní hru, pro hráče, kteří chtějí vyhrávat častěji, i pro studenty matematiky a informatiky.
Tři patra každé kapitoly. Nahoře krátké vysvětlení a laboratoř nebo minihra, kde si věc vyzkoušíte klepáním. Pod ní dvě mise za XP. Dole rozbalovací teorie pro ty, kdo chtějí jít do hloubky: přesná pravidla, proč technika funguje, řešené příklady a procvičení s řešením. Teorie bývá o úroveň náročnější než úvod kapitoly. Barevná tečka v obsahu ukazuje úroveň. Postup se ukládá jen ve vašem prohlížeči.
Hned za úvodem najdete sekci Hrajte prší ve 3D: karetní stůl se suknem, jeden až tři počítačoví soupeři v pěti úrovních síly a trenér, který poradí další tah, pojmenuje techniku a odkáže na kapitolu, kde se vykládá.
Mapa průvodce
| Kapitola | Úroveň | Co se naučíte |
|---|---|---|
| 1 Karty, pravidla a historie | základy | mariášové karty, barvy a hodnoty, rozdání, cíl hry; příbuzné hry mau-mau a crazy eights |
| 2 Barva, nebo hodnota | základy | co jde přiložit, lízání, prázdný balíček; kterou kartu vybrat, když jich jde víc |
| 3 Sedmy a esa | základy | sedma bere a sedmy se sčítají, eso stojí, obrana sedmou a esem, první otočená karta |
| 4 Měnič | základy | svršek na cokoli kromě působící sedmy a esa, volba barvy, svršek na svrška, kdy ho šetřit |
| 5 Plán ruky | pokročilí | v jakém pořadí se zbavovat karet, řetěz ruky, přechod hodnotou, hra ve dvou a ve čtyřech |
| 6 Počítání karet a čtení soupeře | pokročilí | co prozradí líznutí, kolik zbývá sedem, es a svršků, paměť bez stresu |
| 7 Útok a obrana | pokročilí | útok na vedoucího, dvojitá sedma, eso ve hře dvou, kdy nechat soupeře lízat |
| 8 Varianty | pokročilí | srdcová (červená) sedma vrací, spodek jako měnič, zelený král, hospodské a rychlé prší, bodování; co platí ve hře |
| 9 Pravděpodobnost | mistr a věda | šance na hratelnou kartu, hypergeometrické rozdělení, má soupeř sedmu? |
| 10 Hra v číslech | mistr a věda | simulace stovek tisíc kol: výhoda začínajícího, délka kola, síla strategií, cena chyb |
| 11 Jak hraje počítač | mistr a věda | hra s neúplnou informací, pravidlová strategie, Monte Carlo s determinizací, pět úrovní soupeřů |
| 12 Prší s dětmi, turnaj a zdravé hraní | mistr a věda | co se dítě naučí, turnaj na body, férovost, hraní bez peněz a přestávky |
Co budete potřebovat
Balíček mariášových karet (32 karet) a dva až pět hráčů – nebo jen tento průvodce, protože všechny situace jsou v laboratořích a ve hře. Pro první část stačí poznat barvy a umět počítat do deseti; dítě, které zvládne sčítat po dvou, zvládne i sčítání sedem. Od kapitoly 6 se hodí zlomky a procenta, v kapitole 9 kombinační čísla a v kapitolách 10 a 11 trocha programátorského myšlení – co je potřeba, průvodce vysvětlí na místě.
Navazující látku najdete v sousedních průvodcích: další hru se stejnými kartami v průvodci Mariáš, karetní hru pro jednoho v průvodci Solitaire a pasiánsy, kombinační čísla a zlomky v průvodci Matematika, pravděpodobnost, simulace a intervaly spolehlivosti v průvodci Statistika a modely, logické usuzování („když lízl, neměl…“) v průvodci Logika a kritické myšlení a prohru, motivaci a hru dětí v průvodci Psychologie.
Značení a pojmy
Karty se v textu píšou znakem barvy a hodnotou: 7 je srdcová sedma, 10 kulová desítka, Sv listový svršek, E žaludské eso. Hodnoty jsou 7, 8, 9, 10, Sp (spodek), Sv (svršek), K (král) a E (eso). Barvy jsou srdce (červené), kule, listy (zelené) a žaludy. Karty v průvodci a ve hře jsou vlastní jednoduchá kresba – znak barvy a hodnota –, ne kopie tradičních obrázků.
Průvodce drží jednotné pojmy: přiložit = zahrát kartu na odhazovací balíček, líznout = vzít si kartu z balíčku, vrchní karta = karta navrchu odhazovacího balíčku, hratelná karta = karta, kterou smíte na vrchní kartu přiložit, sedma bere = další hráč bere dvě karty (sedmy se sčítají), eso stojí = další hráč stojí, měnič = svršek, který změní barvu, kolo = jedna hra od rozdání po vítěze, vyhrát kolo = zbavit se jako první všech karet.
| Technika | O čem je | Kapitola |
|---|---|---|
| Barva, nebo hodnota | co jde přiložit; když jde víc karet, kterou vybrat | 2 |
| Sedma bere | útok sedmou i obrana sedmou, sčítání | 3 |
| Eso stojí | eso jako „ještě jednou já“ ve hře dvou a obrana esem | 3 |
| Měnič | kdy svrška zahrát a kdy šetřit; jakou barvu zvolit | 4 |
| Plán ruky | pořadí karet, cesta do nejdelší barvy, přechod hodnotou | 5 |
| Počítání karet | kolik karet barvy padlo; kdo lízl, neměl barvu ani hodnotu | 6 |
| Útok na vedoucího | soupeř s jednou dvěma kartami: sedma, eso, změna barvy | 7 |
Čtyři druhy rámečků
Konkrétní ruka a vrchní karta nebo výpočet, který si můžete ověřit v laboratoři.
Odkud prší pochází, jak se jmenují jeho příbuzní v jiných zemích a kdy se pravidla poprvé tiskla.
Rychlé pravidlo nebo návyk, který používají zkušení hráči.
Častá chyba, sporné pravidlo nebo past, do které se snadno spadne.
Studijní materiál o hře. Hrajte pro radost a s mírou – bez sázek a peněz. Průvodce nedoporučuje žádné aplikace ani programy; pravidla, historické údaje a matematické výsledky mají v příloze C zdroj a datum ověření (8. 11. 2026). Pravděpodobnosti, tabulky a simulace jsou spočítané přímo v prohlížeči nebo skriptem nad stejným kódem jako laboratoře.
Rozsahem odpovídá: matematika – pravděpodobnost a kombinatorika na úrovni úvodních vysokoškolských kurzů (kombinační čísla, hypergeometrické rozdělení, podmíněná pravděpodobnost, střední hodnota, odhad podílu ze simulace s intervalem spolehlivosti); informatika – úvod do teorie her a simulací (hry s neúplnou informací a náhodou, pravidlové strategie, Monte Carlo s determinizací); pravidla – prší podle pramenů uvedených v příloze C.
Hrajte prší ve 3D
🎮 Zpět ke hře Hra je nahoře na této stránce. Tlačítkem 📲 v její liště si ji nainstalujete do telefonu nebo počítače a hrajete i bez připojení.
Karetní stůl se suknem, vaše karty ve vějíři dole, soupeři kolem stolu, balíček a odhazovací balíček uprostřed. Karty mají vlastní jednoduchou kresbu – mariášové barvy a hodnotu, ne kopii tradičního vzoru. V nastavení si vyberete vzhled karet: velký index (hodnota a barva velkým písmem v levém sloupci, čitelné i ve vějíři na mobilu), barevný pruh, noční nebo původní. Klepnutím na kartu ji přiložíte (karty, které přiložit nejde, jsou ztmavené), klepnutím na balíček líznete; po svršku vyberete barvu. V nastavení přepnete Pohled 3D / 2D shora, počet hráčů (Hráči: vy a 1 až 3 soupeři), Karty do ruky (4, 5 nebo 6), Konec kola (první vítěz, nebo do posledního – ostatní hrají o pořadí), variantu Srdcová sedma vrací (výchozí vypnutá, kapitola 8) a tempo soupeřů. Režimy: Klasické; Denní výzva – v daný den stejné rozdání pro všechny, tři hráči, síla soupeřů podle dne v týdnu; Pro děti – soupeři hrají s odkrytými kartami, hratelné karty svítí a soupeři jsou mírní (kapitola 12); Turnaj – kola na body do 100. Obtížnost 1 až 5 je síla soupeřů: 1 hraje náhodně povolenou kartou, 2 jednoduchá pravidla, 3 plán ruky a útoky, 4 navíc počítá karty, 5 navíc Monte Carlo (všechno vysvětluje kapitola 11). Klávesnice: šipky ← → vyberou kartu, Enter ji přiloží, L lízne, T nápověda.
Karty, pravidla a historiezáklady
Prší se hraje s 32 mariášovými kartami: čtyři barvy – srdce, kule, listy a žaludy – a v každé osm hodnot od sedmy po eso. Každý hráč dostane několik karet (obvykle čtyři až šest, ve hře v průvodci výchozí čtyři), jedna karta se otočí lícem nahoru a zbytek tvoří balíček. Hráči se střídají a přikládají na vrchní kartu kartu stejné barvy nebo stejné hodnoty; kdo nemůže, lízne si. Kolo vyhrává, kdo se první zbaví všech karet. Čtyři hodnoty mají zvláštní moc: sedma bere, eso stojí a svršek mění barvu – o nich jsou kapitoly 3 a 4.
Prší patří do velké rodiny „zbavovacích“ her, kterým se v angličtině říká podle osmiček (Eights, Crazy Eights) a v Německu mau-mau. Pravidla se liší místo od místa – co je u vás doma „samozřejmé“, může u sousedů platit jinak. Proto průvodce vždy říká, co platí ve hře v sekci Hrajte prší ve 3D, a varianty sbírá v kapitole 8.
+Teorie: balíček, rozdání, průběh tahu a odkud prší pochází
1.1Mariášový balíček
Prší se hraje s mariášovými kartami – stejným balíčkem jako mariáš. Má čtyři barvy po osmi kartách. Hodnoty jsou sedma, osma, devítka, desítka, spodek, svršek, král a eso. V prší na pořadí hodnot nezáleží – žádná karta „nebere“ jinou jako v mariáši. Rozhoduje jen, jestli se karta s vrchní kartou shoduje barvou nebo hodnotou, a čtyři hodnoty mají zvláštní účinek.
Tady n je počet hráčů a k počet karet do ruky. Jednička na konci je otočená karta. Při pěti hráčích a šesti kartách by zbyla jediná karta – proto se v početnější společnosti rozdává méně karet.
| Karta | Účinek | Obrana | Kapitola |
|---|---|---|---|
| sedma | další hráč bere 2 karty; sedmy se sčítají (4, 6, 8) | přiložit vlastní sedmu | 3 |
| eso | další hráč stojí (vynechá tah) | přiložit vlastní eso | 3 |
| svršek (měnič) | jde na cokoli (kromě působící sedmy a esa), hráč zvolí barvu | – | 4 |
| ostatní | žádný – přikládá se barva nebo hodnota | – | 2 |
1.2Rozdání a cíl hry
Rozdávající zamíchá a rozdá každému stejný počet karet. Česká Wikipedie uvádí obvykle čtyři až šest karet; ve hře v průvodci je výchozí čtyři. Pak otočí jednu kartu lícem nahoru – to je první vrchní karta – a zbytek položí rubem nahoru jako balíček. Začíná hráč po levici rozdávajícího a hraje se dokola; ve hře v průvodci po směru hodinových ručiček.
1.3Co se děje v jednom tahu
- Přiložit jednu kartu stejné barvy, nebo stejné hodnoty jako vrchní karta (nebo svrška). Kdo přiloží poslední kartu, vyhrál kolo.
- Líznout jednu kartu z balíčku, když nemůže nebo nechce přiložit. Ve hře v průvodci tím tah končí.
- Působí-li na hráče sedma nebo eso, má na výběr jen odpovědět stejnou kartou, nebo vzít karty (u sedmy), případně stát (u esa).
Vrchní karta je 8. V ruce máte 8 10 K E. Přiložit smíte 8 (stejná hodnota) nebo 10 (stejná barva). Král a eso nepasují. Kterou ze dvou karet vybrat, řeší kapitoly 2 a 5.
1.4Odkud prší pochází
Prší patří do rodiny her, ve kterých se hráči zbavují karet přikládáním stejné barvy nebo hodnoty. Britský historik karetních her David Parlett ji řadí ke skupině Eights („osmičky“); hra tohoto jména je podle jeho slovníku karetních her (jak ho cituje anglická Wikipedie) doložená od 30. let 20. století a jméno Crazy Eights od 40. let. V Německu se příbuzná hra jmenuje Mau-Mau: objevila se krátce po druhé světové válce, její pravidla poprvé vyšla tiskem v roce 1958 a v roce 1961 ji Peter Trumpf popsal jako velmi novou hru, která se rychle rozšířila. Anglická Wikipedie s odkazem na encyklopedii Nové universum (2003) uvádí, že nejoblíbenější podobou mau-mau v Česku je právě prší.Crazy Eights, Mau-Mau, shedding game
Česká Wikipedie řadí k příbuzným prší například nizozemské Pesten nebo švýcarské Tschau Sepp a uvádí, že se u nás prší rozšířilo po druhé světové válce. Proč se hra jmenuje právě „prší“, se nám ze spolehlivého pramene zjistit nepodařilo; vysvětlení, která kolují ústně, proto průvodce neopakuje. Původní německá pravidla mau-mau mají jednu zajímavou odchylku: sedma tam podle anglické Wikipedie posílala dalšího hráče lízat dvě karty, ale hrát smí dál – v prší naopak kdo bere, ten v tom tahu už nehraje.
„Pravidla prší“ neexistují v jediné oficiální podobě. Knihy pravidel karetních her a weby se liší v podrobnostech – kolik karet rozdat, jestli jde svršek na svrška, jestli smí hráč přiložit kartu, kterou si právě lízl. Před hrou s novými lidmi se vždy domluvte. V průvodci platí pravidla hry ze sekce Hrajte prší ve 3D.
1.5Procvičení
- 32 karet = 4 barvy × 8 hodnot; v prší rozhoduje jen shoda barvy nebo hodnoty.
- Sedma bere, eso stojí, svršek mění barvu; ostatní karty nemají zvláštní účinek.
- Prší je česká podoba rodiny mau-mau a crazy eights; pravidla se liší, proto se před hrou domluvte.
Barva, nebo hodnotazáklady
Základní pravidlo prší má dvě části: na vrchní kartu smíte přiložit kartu stejné barvy, nebo stejné hodnoty. Na 9 tedy jde každý list i každá devítka – a k tomu svršek, který jde skoro na cokoli. Když nic nepasuje (nebo nechcete), líznete si jednu kartu a tah končí. Technika Barva, nebo hodnota je první, kterou ve hře pojmenuje trenér: poznat všechny hratelné karty a z nich vybrat tu, po které vám v ruce zůstane nejvíc možností.
Dívejte se na vrchní kartu dvakrát: jednou na znak barvy, podruhé na hodnotu. Děti si to rády říkají nahlas – „list, nebo devítka?“ – a za pár her to dělají bez přemýšlení.
+Teorie: pravidlo přikládání přesně, lízání, prázdný balíček a kterou kartu vybrat
2.1Pravidlo přikládání přesně
Označme t vrchní kartu a s platnou barvu – obvykle barvu vrchní karty, u svrška barvu, kterou hráč zvolil. Karta c je hratelná, když nic nepůsobí a platí aspoň jedno ze tří:
Působí-li sedma, je hratelná jen sedma; působí-li eso, jen eso (kapitola 3). U svrška se zvolenou barvou se „stejnou hodnotou“ rozumí jiný svršek – svršek na svrška jde vždy (kapitola 4).playable card
Na obyčejnou vrchní kartu se ze 31 ostatních karet hodí 7 karet stejné barvy, 3 karty stejné hodnoty a 3 svršci jiné barvy – celkem 13 (svršek vrchní barvy je už mezi sedmi). Na svrška se zvolenou barvou se hodí všechny zbylé karty zvolené barvy a všichni ostatní svršci – vždy 10 karet. Z těchto čísel vychází v kapitole 9 šance, že máte co přiložit.
2.2Lízání
Kdo nemůže přiložit, lízne si jednu kartu z balíčku. Ve hře v průvodci tím tah končí – i když se líznutá karta hodí, přiložíte ji nejdřív v dalším tahu. Líznout smíte i tehdy, když přiložit můžete; výjimečně se to vyplatí (kapitola 7). V některých partách se hraje, že se líznutá karta smí hned přiložit – před hrou se domluvte.
Líznutí prozradí soupeřům, že jste (nejspíš) neměli barvu ani hodnotu vrchní karty, ani svrška. Pozorní hráči si to pamatují – o tom je kapitola 6.
2.3Když dojde balíček
Dojde-li balíček, vezme se odhazovací balíček kromě vrchní karty, zamíchá se a otočí rubem nahoru jako nový balíček. Vrchní karta zůstane ležet a hra pokračuje. Ve hře dvou nebo tří se čtyřmi kartami se to stane jen v několika procentech kol, ve čtyřech s šesti kartami ve většině kol (kapitola 10).
2.4Když jde víc karet: kterou vybrat
Technika Barva, nebo hodnota nekončí u otázky „co smím“. Jde-li přiložit víc karet, zeptejte se: co budu moct hrát příště? Na tah po vás odpoví soupeř, ale často jen přiloží kartu stejné barvy – a pak se vám hodí karty té barvy. Tři jednoduché zásady:
- Zůstaňte v barvě, které máte víc. Přiložíte-li kartu barvy, ze které vám zbydou další karty, máte nejspíš co hrát i příště.
- Hodnotou přejděte do lepší barvy. Máte-li v nejdelší barvě kartu stejné hodnoty jako vrchní karta, přiložte ji – hra se přesune tam, kde jste silní (kapitola 5).
- Šetřete zvláštní karty. Svrška a v klidné chvíli i sedmu a eso si nechte na později (kapitoly 3, 4 a 7).
Před každým přiložením si v duchu spočítejte, kolik karet v ruce by se hodilo na kartu, kterou chcete přiložit. Vyberte tu, u které je to číslo největší. Svršky do počtu nezahrnujte – ty se hodí vždycky.
2.5Procvičení
- Přikládá se stejná barva, nebo stejná hodnota; svršek jde skoro na cokoli.
- Kdo nemůže nebo nechce přiložit, lízne jednu kartu a tah končí.
- Jde-li víc karet, vyberte tu, po které vám zůstane nejvíc karet, které na ni navazují.
Sedmy a esazáklady
Dvě hodnoty dělají z prší napínavou hru. Sedma bere: hráč po vás si musí vzít dvě karty – ledaže přiloží svou sedmu, a pak bere další hráč čtyři, po třetí sedmě šest a po čtvrté osm. Eso stojí: hráč po vás vynechá tah – ledaže přiloží své eso, a pak stojí další. Kdo karty za sedmy vezme nebo na eso stojí, ten tah už nehraje. Sedmou a esem se útočí i brání – a kdy je zahrát, je jedna z nejdůležitějších voleb celé hry.
Sedmy v řadě se sčítají jako násobilka dvou: 2, 4, 6, 8. Víc sedem v balíčku není, takže osm karet je nejvíc, kolik se dá najednou vzít. Děti tu procvičí počítání po dvou, aniž by o tom věděly.
+Teorie: sedma bere, eso stojí, obrana, první otočená karta a kdy útočit
3.1Sedma bere
Přiloží-li hráč sedmu, sedma působí na dalšího hráče. Ten má dvě možnosti: přiložit vlastní sedmu (libovolné barvy), nebo vzít karty. Každá další sedma v řadě přidá dvě karty. Kdo karty vezme, má tím tah za sebou a sedma přestane působit; hráč po něm přikládá na sedmu normálně – stejnou barvu nebo jinou sedmu, případně svrška.seven: draw two
Technika Sedma bere má dvě strany. Útok: sedma přidá soupeři dvě karty a prodlouží mu cestu k výhře – nejvíc bolí, když má soupeř jednu nebo dvě karty (kapitola 7). Obrana: když na vás sedma působí a sedmu máte, odpovězte – karty pak bere další hráč a vy jste ušetřili dvě (nebo víc) karet.
Hrajete ve dvou a soupeř přiloží sedmu. Vy máte 7 a tři další karty. Odpovíte-li, soupeř bere čtyři – ledaže má další sedmu. Kdybyste vzali, měli byste šest karet. Ve hře v průvodci na působící sedmu stejně nejde přiložit nic jiného, takže volíte jen mezi „odpovědět sedmou“ a „vzít“. Odpovědět je skoro vždy lepší: v simulaci kapitoly 10 hráč, který na sedmy a esa nikdy neodpovídal, vyhrával ve hře dvou o 4,8 procentního bodu méně kol.
3.2Eso stojí
Přiložené eso působí na dalšího hráče: ten stojí – nepřikládá ani nelízá –, ledaže přiloží vlastní eso. Pak stojí hráč po něm. Kdo stál, eso tím „spotřeboval“: hráč po něm přikládá na eso normálně (barvu nebo jiné eso).ace: skip
Technika Eso stojí je nejsilnější ve hře dvou. Tam znamená eso „ještě jednou já“: soupeř stojí a hned hrajete znovu. Ve hře tří nebo čtyř eso jen přeskočí jednoho hráče a výhoda se rozmělní.
Ve hře dvou nechte eso na předposlední kartu. Přiložíte eso, soupeř stojí (pokud nemá eso) a vy hned přiložíte poslední kartu – pokud se na eso hodí, tedy je stejné barvy, je to svršek, nebo další eso.
3.3První otočená karta
Otočí-li rozdávající jako první vrchní kartu sedmu nebo eso, působí karta na prvního hráče, jako by ji právě přiložil rozdávající: první hráč bere dvě karty (nebo odpoví sedmou), případně stojí (nebo odpoví esem). Otočený svršek platí ve své barvě – nikdo barvu nevolí.
Pravidla o první kartě se v různých partách liší – někde se otočená sedma ani eso nepočítají. Ve hře v průvodci působí. Domluvte se dřív, než rozdáte.
3.4Kdy sedmou a esem útočit a kdy je šetřit
Sedma a eso jsou zbraň i štít. Simulace průvodce (kapitola 10: po 100 000 kolech se čtyřmi kartami proti hráčům úrovně 2) dávají jednoduchý návod:
- Ve hře dvou sedmu a eso klidně zahrajte, když se hodí do plánu ruky – soupeř je vždy „další hráč“, takže útok nikdy nemine. Hráč, který si je šetřil jen na obranu, vyhrával 49,1 % kol místo férových 50 %.
- Ve hře čtyř se vyplatí sedmy a esa šetřit na obranu a útočit jen na soupeře, kterému zbývá jedna nebo dvě karty. Takový hráč vyhrával 26,1 % kol místo férových 25 %; nejistota odhadů je asi ±0,3 procentního bodu.
- Vždy na působící sedmu nebo eso odpovězte, když můžete.
Pravděpodobnost, že soupeř na vaši sedmu odpoví, se dá spočítat. Nevidíte-li 27 karet a soupeř má čtyři, odpoví s pravděpodobností 39,5 %, když jsou mezi neznámými kartami tři sedmy, 27,9 %, když dvě, a 14,8 %, když jedna. Jak se to počítá, ukazuje kapitola 9.
3.5Procvičení
- Sedma bere: další bere 2 · počet sedem v řadě, nebo odpoví sedmou. Kdo bere, ten tah nehraje.
- Eso stojí: další vynechá tah, nebo odpoví esem. Ve hře dvou znamená eso „ještě jednou já“.
- Na působící sedmu a eso odpovídejte; ve čtyřech je šetřete na obranu a na soupeře s poslední kartou.
Měničzáklady
Svršek je v prší žolík: jde přiložit na cokoli – kromě sedmy a esa, které právě působí – a kdo ho přiloží, zvolí barvu, ve které se pokračuje. Proto se mu říká měnič. Svršek na svrška jde vždy. Technika Měnič odpovídá na dvě otázky: kdy svrška zahrát (skoro vždy až ve chvíli, kdy nic jiného nejde) a jakou barvu zvolit (obvykle tu, které máte v ruce nejvíc; hrozí-li soupeř dohráním, tu, kterou nejspíš nemá).
Svršek v ruce je jako záchranné lano: dokud ho máte, nikdy nemusíte lízat kvůli špatné barvě. Kdo ho vyplýtvá v prvním tahu, ztratí jistotu na celé kolo. V simulacích průvodce byla správná práce se svrškem nejdůležitější jednotlivou dovedností.
+Teorie: svršek přesně, volba barvy, svršek na svrška a kdy měnič šetřit
4.1Svršek přesně
Svršek je hratelný na každou vrchní kartu, pokud nepůsobí sedma ani eso. Kdo ho přiloží, řekne barvu – může to být i barva svrška samotného. Další hráč pak přikládá, jako by ležel svršek zvolené barvy: kartu zvolené barvy, nebo jiného svrška. Otočený svršek na začátku kola platí ve své barvě.wild card, suit changer
4.2Jakou barvu zvolit
Dvě zásady, které se většinou shodují:
- Nejdelší vlastní barva. Zvolte barvu, které máte v ruce nejvíc. Po svršku pak máte co přikládat a zbavujete se karet bez lízání. Navíc: čím víc karet té barvy držíte vy, tím méně jich mají soupeři.
- Barva, kterou soupeř nemá. Má-li další hráč jednu nebo dvě karty, je důležitější, aby nemohl přiložit. Pak zvolte barvu, na kterou nejspíš nepřiloží – podle počítání karet (kapitola 6) nebo podle toho, na co lízal.
Začátek kola (ruka 8 10 K 9, padly 9 a Sv, soupeř má 4 karty z 25 neznámých): na srdce přiloží s pravděpodobností 69,4 %, na kule a žaludy 81,2 %, na listy 85,6 %. Srdce jsou nejdelší vlastní barva i barva s nejmenší šancí soupeře – obě zásady se shodují. Soupeř lízal na 10 a má 3 karty: na žaludy přiloží jen s pravděpodobností 31,8 %, na srdce (vaše nejdelší barva) 70,8 %. Soupeř má poslední kartu a máte 8 9 10 8: na listy dohraje s pravděpodobností 30 %, na srdce, kterých je venku nejméně, jen 15 %.
4.3Svršek na svrška
Svrška smíte přiložit i na svrška – a zvolit novou barvu. Kdo tedy drží dva svršky, má „poslední slovo“ v souboji barev. Ve hře ve dvou to znamená, že na soupeřova svrška odpovíte svým a barvu zvolíte vy.
4.4Kdy svrška šetřit
Svršek je jediná karta, která jde (skoro) vždy. Proto má největší cenu ve chvíli, kdy nic jiného nemáte. Zahrajete-li ho, když jde přiložit i jiná karta, vyměníte jistotu za nic. Simulace průvodce (kapitola 10) to ukazují jasně: hráč, který přikládal svrška hned, jak to šlo, vyhrával proti hráčům úrovně 2 ve hře dvou jen 39,9 % kol místo férových 50 %. Hráč, který svrška šetřil, ale barvu volil náhodně, vyhrával 43,5 %. K podobnému závěru – že měnič je nejsilnější strategické pravidlo – došla i studentská práce se simulacemi prší z VŠE (Polák 2020, příloha C).
Svršek jako poslední karta je ideální: jde na cokoli, takže vyhrajete, jakmile na vás přijde řada a nepůsobí sedma ani eso. Máte-li v ruce svrška a jednu další kartu, zahrajte nejdřív tu druhou, když to jde.
Nevolte barvu, kterou sami nemáte, jen proto, že ji soupeř asi také nemá – pokud nehrozí, že dohraje. V simulaci průvodce stála taková volba ve hře dvou asi 2,6 procentního bodu výher: soupeř sice nepřiloží, ale vy po jeho líznutí také ne.
4.5Procvičení
- Svršek jde na cokoli kromě působící sedmy a esa; svršek na svrška jde vždy.
- Zahrajte ho, až nic jiného nejde – nejlépe jako poslední kartu.
- Volte nejdelší vlastní barvu; má-li soupeř poslední karty, barvu, kterou nejspíš nemá.
Plán rukypokročilí
Karty v ruce nejsou hromádka, ale cesta. Každá karta, kterou přiložíte, se stane vrchní kartou a rozhodne, co budete moct přiložit příště – pokud ji soupeři mezitím nezmění. Technika Plán ruky má tři pravidla: nejdřív karty, které se k ostatním hodí nejhůř; držte si cestu do nejdelší barvy; a stejnou hodnotou přejděte z barvy, která vám dochází, do barvy, které máte dost. Kdo plánuje, lízá méně – a kdo lízá méně, vyhrává.
Představte si ruku jako mapu: karty jsou města a cesta mezi nimi vede tam, kde mají stejnou barvu nebo hodnotu. Úkol zní: projet všechna města, každé jednou, a začít tam, kam se dostanete z vrchní karty. Matematici takové cestě říkají Hamiltonovská – a v prší ji hledáte s pěti kartami v hlavě.
+Teorie: graf ruky, osamělé karty, přechod hodnotou a rozdíl mezi hrou dvou a čtyř
5.1Graf ruky
Nakreslete karty v ruce jako body a spojte čarou každé dvě, které mají stejnou barvu nebo hodnotu. Vznikne graf ruky. Kdyby soupeři jen lízali, zbavili byste se všech karet bez lízání právě tehdy, když v grafu existuje cesta přes všechny body, která začíná kartou hratelnou na vrchní kartu. Takové cestě se v teorii grafů říká Hamiltonovská cesta.Hamiltonian path
S pěti kartami je jen 5! = 120 pořadí, takže v hlavě stačí pár úvah; počítač je projde všechny. Svršek je v grafu spojený se vším – proto se hodí na konec cesty.
5.2Nejdřív osamělé karty
Karta, která má v grafu málo spojení, je osamělá: hodí se jen k jedné nebo dvěma kartám. Zahrajte ji, dokud má na co navázat – za chvíli už mít nebude. Karty uprostřed velké barvy počkají, protože se hodí vždycky. Na obr. 5.1 je osamělá 8 (navazuje jen na srdce), kdežto 10 má dvě cesty dál – do srdcí i hodnotou do kulí.
Vrchní karta je 9, v ruce 8 10 10 K K. Na vrchní kartu jdou 8 i 10. Po 10 vede cesta dál přes 10 K K, ale 8 zůstane bez spojení – nebo naopak 10 → 8 a dál nic. Správně je začít 8: osamělá karta jde první.
5.3Přechod hodnotou
Dochází-li vám barva vrchní karty, ale máte kartu stejné hodnoty v jiné barvě, přejděte s ní. Hra se přesune do barvy, kde máte víc karet, a soupeř musí reagovat na vaši barvu.switching suit by rank
Stejné hodnoty v různých barvách jsou mosty. Dvě desítky v ruce znamenají, že se můžete dostat ze dvou barev do sebe navzájem. Neničte most zbytečně brzy – zahrajte ho, až když ho potřebujete k přechodu.
5.4Hra dvou proti sobě a hra ve čtyřech
Ve hře dvou soupeř mezi vašimi tahy přiloží nejvýš jednu kartu – často stejné barvy jako vy, protože ji „musí“ následovat. Plán ruky tu funguje dobře a sedmy a esa ho ještě posilují (kapitola 3). Ve hře čtyř se mezi vašimi tahy vystřídají tři hráči a vrchní karta bývá úplně jiná. Dlouhý plán se rozpadne; důležitější je mít v ruce víc barev a svrška jako pojistku.
Simulace průvodce (kapitola 10, 100 000 kol na řádek) to potvrzují s jedním poctivým překvapením: rozdíly mezi rozumnými plány jsou malé. Ve hře čtyř vyhrával hráč, který se držel nejdelší barvy, 26,0 % kol a hráč, který naopak spěchal do nejkratší barvy, 25,0 % (férově 25 %). Ve hře dvou byl rozdíl pod hranicí nejistoty (49,8 % a 50,0 %). Mnohem víc rozhodují svršek (kapitola 4) a odpovědi na sedmy a esa (kapitola 3).
Plán ruky není jízdní řád. Přiloží-li soupeř sedmu, svrška nebo jinou barvu, plán se mění. Plánujte jeden dva tahy dopředu a po každém tahu soupeře se podívejte znovu.
5.5Procvičení
- Nejdřív osamělé karty, které se k ostatním hodí nejhůř.
- Stejnou hodnotou přejděte do barvy, které máte nejvíc; mosty neničte předčasně.
- Ve dvou plánujte řetěz, ve čtyřech si držte víc barev a svrška jako pojistku.
Počítání karet a čtení soupeřepokročilí
Karty soupeřů nevidíte, ale něco o nich víte. Každá přiložená karta je venku ze hry a každé líznutí něco prozradí: kdo lízl, když nic nepůsobilo, neměl barvu ani hodnotu vrchní karty, ani svrška – pokud lízl, protože nemohl. Technika Počítání karet nechce, abyste si pamatovali všech 32 karet. Stačí sledovat, kolik padlo sedem, es a svršků, a na co kdo lízal. Z toho se dá spočítat, jak velká je šance, že soupeř na vaši sedmu odpoví nebo na zvolenou barvu přiloží.
Detektivní otázka: soupeř lízl na 10. Co v tu chvíli určitě neměl? Žádný žalud, žádnou desítku a žádného svrška. Teď si jednu kartu lízl – a ta může být cokoli. Celé čtení soupeře v prší stojí na této jedné úvaze.
+Teorie: co prozradí líznutí, kolik zbývá sedem, es a svršků, výpočet a jak moc počítání pomáhá
6.1Co prozradí líznutí
Lízne-li hráč, když nepůsobí sedma ani eso, a lízal-li proto, že nemohl přiložit, pak v tu chvíli neměl žádnou kartu z množiny
kde t je vrchní karta a s platná barva. Tahle informace stárne: líznutá karta může být z N, a jakmile hráč později přiloží kartu té barvy, víte, že ji znovu má. Úroveň 4 ve hře si proto u každého soupeře pamatuje, na které barvy lízal, a zapomene to, jakmile tu barvu přiloží.card counting, inference from draws
Líznutí z nouze a líznutí ze strategie vypadají stejně. Zkušený hráč si občas lízne, i když přiložit může (kapitola 7) – a tím vás oklame. Ve hře v průvodci to počítačoví soupeři nedělají, lidé ano.
6.2Kolik zbývá sedem, es a svršků
Ze všech karet mají v prší zvláštní cenu jen tři skupiny po čtyřech: sedmy, esa a svršci. Sledujte jen je. Každá sedma, která padla, snižuje šanci, že soupeř na vaši sedmu odpoví; každý svršek, který padl, zmenšuje riziko, že soupeř změní barvu.
Začátek kola (vaše 8 10 K 9, vrchní 9, soupeř 4 karty z 27): sedmu, eso i svrška má soupeř každé s pravděpodobností 49,5 %. Lízl-li právě na 9, má svrška jen s pravděpodobností 16,7 % – svršek mohl přijít jen líznutím. Uprostřed kola (padly dvě sedmy, soupeř 5 karet z 21): sedmu má s pravděpodobností 42,9 %. Konec kola (soupeř 2 karty z 13, venku jedna sedma a jedno eso): sedmu má jen s pravděpodobností 15,4 %.
6.3Paměť bez stresu
- Tři čísla. Kolik padlo sedem, es a svršků. Na prstech jedné ruky: počítejte jen sedmy, ostatní odhadujte.
- Jedna věta o každém soupeři. „Hráč 2 lízal na kule.“ Platí, dokud kule nepřiloží.
- Zbytek nechte být. Pamatovat si osmy a devítky se v prší skoro nevyplatí – na ničem důležitém nezávisí.
Hra s dětmi je dobrá příležitost trénovat paměť nahlas: „Už padly tři sedmy – kolik jich ještě zbývá?“ Odpověď 4 − 3 = 1 je počítání i strategie zároveň.
6.4Výpočet: hypergeometrické rozdělení
Je-li mezi U neznámými kartami K karet skupiny (třeba sedem) a soupeř má n karet, které jsou náhodným výběrem z neznámých, pak počet karet skupiny v jeho ruce má hypergeometrické rozdělení:
Po líznutí se výpočet rozdělí: n − 1 starých karet je výběr jen z karet mimo N, jedna líznutá karta výběr ze všech zbylých. Podrobněji v kapitole 9.
6.5Jak moc počítání pomáhá
Poctivá odpověď ze simulací průvodce: méně, než by se čekalo. Počítačový hráč úrovně 4, který navíc počítá karty a pamatuje si lízání, vyhrál proti úrovni 3 ve hře dvou 49,3 % kol a ve hře čtyř (proti třem hráčům úrovně 3) 24,8 % – v obou případech v mezích nejistoty stejně jako bez počítání (200 000 kol, ±0,2 procentního bodu). Se čtyřmi kartami se ruce mění příliš rychle, každé líznutí přinese náhodnou kartu a situací, kdy počítání změní rozhodnutí, je málo. Kdy pomůže nejvíc: na konci kola, když má soupeř jednu dvě karty a vy volíte barvu po svršku nebo zvažujete sedmu (kapitola 7).
Počítejte „levně“: sedmy a lízání na barvy. Zbytek pozornosti dejte plánu ruky a soupeřovi, který má nejméně karet.
6.6Procvičení
- Kdo lízl z nouze, neměl barvu ani hodnotu vrchní karty, ani svrška – až do líznuté karty.
- Sledujte jen sedmy, esa a svršky a na co kdo lízal.
- Šanci, že soupeř drží kartu, dává hypergeometrické rozdělení; nejvíc se hodí na konci kola.
Útok a obranapokročilí
Nejdůležitější chvíle kola nastane, když někomu zbude jedna nebo dvě karty. Technika Útok na vedoucího říká: teď je čas na sedmu (soupeř musí mít sedmu, jinak bere dvě), na eso (musí mít eso, jinak stojí) a na svrška se změnou barvy na tu, kterou nejspíš nemá. Někdy je nejlepší obranou i dobrovolné líznutí – když by vaše karta otevřela soupeři víc možností než ta, která leží. Kdo útočí ve správnou chvíli, vyhrává kola, která by jinak prohrál.
Soupeř má poslední kartu a vy můžete změnit vrchní kartu. Otázka nezní „co mi pomůže“, ale „na co jeho jediná karta nepůjde“. Ze 24 karet, které nevidíte, se mu po vašem tahu bude hodit někdy jedenáct, jindy jen tři – nebo jedna.
+Teorie: útok na vedoucího, dvojitá sedma, eso ve hře dvou a kdy nechat soupeře lízat
7.1Útok na vedoucího
Má-li další hráč jedinou kartu, dohraje, jestliže na vrchní kartu po vašem tahu půjde přiložit. Pravděpodobnost je prostý podíl:
Po sedmě se hodí jen sedmy, po esu jen esa – nejvýš tři karty. Proto jsou sedma a eso nejsilnější útok. Po svršku se hodí karty zvolené barvy a ostatní svršci; volte barvu, které je venku nejméně. Má-li soupeř dvě karty, výpočet je složitější, ale zásada stejná: zmenšit počet karet, které mu pomohou.attack the leader
| Situace | Vrchní | Možné tahy: počet hodících se karet z U | U |
|---|---|---|---|
| 1 | 9 | 7 3 · K 9 · 9 11 · líznout 7 | 24 |
| 2 | 8 | E 1 · 10 9 · 8 11 · líznout 8 | 23 |
| 3 | 10 | Sv a srdce 6 · kule 9 · listy 10 · žaludy 5 · líznout 7 | 21 |
| 4 | 10 | Sp 6 · 10 10 · 8 5 · líznout 6 | 21 |
| 5 | 9 | 7 3 · E 1 · 9 11 · líznout 9 | 24 |
| 6 | 10 | Sp 7 · líznout 5 | 20 |
7.2Dvojitá sedma
Ve hře dvou rozhoduje souboj sedem počet sedem v rukou. Máte-li dvě a soupeř jednu, vyhrajete: vaše sedma, jeho sedma, vaše sedma – a soupeř bere šest karet. Máte-li jen jednu a on jednu, bere ten, kdo začal. Proto se druhá sedma vyplatí šetřit do chvíle, kdy soupeř má málo karet.
7.3Eso ve hře dvou
Eso znamená ve hře dvou „ještě jednou já“ (kapitola 3). Při útoku na vedoucího je ještě silnější než sedma: po esu se soupeřovi hodí jen eso. V situaci 2 a 5 z tabulky 7.1 zbývá venku jediné eso a šance soupeře je 1/23 a 1/24.
Situace 5: vrchní 9, máte 7 E 9 8, padly E E 8. Po 7 dohraje soupeř, má-li některou ze tří sedem (3/24 = 12,5 %); po E, jen má-li E (1/24 = 4,2 %). Eso je lepší, protože dvě esa už padla.
7.4Kdy nechat soupeře lízat
Přiložená karta se stane vrchní a může soupeři otevřít víc možností, než kolik jich má teď. V situaci 6 leží 10 a z kulí už padlo skoro všechno: soupeřovi se hodí jen 5 karet z 20. Přiložíte-li jedinou hratelnou kartu Sp, bude se mu hodit 7 karet (zbylé kule, spodci a svršci). Lepší je dobrovolně líznout a nechat ležet desítku. Stejná úvaha platí, když se chystáte přiložit kartu, na kterou má soupeř podle lízání barvu.
Ve hře tří a čtyř útočte sedmami a esy na toho, kdo vede – na hráče, kterému zbývá nejméně karet. Útok na hráče s šesti kartami jen pomůže vedoucímu. V simulacích průvodce vyhrával hráč úrovně 3, který takto šetří sedmy a esa, 26,7 % kol proti třem hráčům úrovně 2 (férově 25 %).
Útok sedmou na soupeře s jednou kartou nepomůže, je-li jeho poslední karta sedma – přiloží ji, vyhrál a karty bere další hráč. Spočítejte si, kolik sedem je venku (kapitola 6).
7.5Procvičení
- Má-li soupeř jednu dvě karty: sedma, eso, nebo svršek se změnou na barvu, které je venku nejméně.
- Spočítejte, kolik neznámých karet by mu po vašem tahu pomohlo – vyberte tah s nejmenším počtem.
- Ve třech a čtyřech útočte na vedoucího; někdy je nejlepší tah líznout a vrchní kartu nechat ležet.
Variantypokročilí
Prší se hraje v mnoha podobách. Nejznámější odchylka je srdcová (červená) sedma vrací: kdo přiloží poslední kartu, nemá ještě vyhráno, pokud na ni další hráč může přiložit srdcovou sedmu. Jinde mění barvu i spodek, zelený král posílá lízat čtyři karty nebo se smí přiložit víc karet stejné hodnoty najednou. Kapitola sbírá varianty, které uvádějí prameny v příloze C, a u každé říká, co platí ve hře v průvodci. Ve hře lze zapnout jen srdcovou sedmu; ostatní varianty jsou tu pro domácí partie.
Než začnete hrát s novou partou, zeptejte se na tři věci: kolik karet se rozdává, jestli srdcová sedma vrací a jestli mění barvu jen svršek. Těmi třemi otázkami předejdete většině hádek.
+Teorie: srdcová sedma, spodek jako měnič, zelený král, hospodské a rychlé prší, bodování a co platí ve hře
8.1Počet karet a hráčů
Česká Wikipedie uvádí, že prší hrají dva až pět hráčů a rozdávají se obvykle čtyři až šest karet. Víc karet znamená delší kola a víc přemíchávání balíčku (kapitola 10). Ve hře v průvodci hrají dva až čtyři hráči a volba Karty do ruky nabízí 4, 5 a 6 karet.
8.2Srdcová (červená) sedma vrací
Nejrozšířenější varianta podle české Wikipedie: přiloží-li hráč poslední kartu a další hráč na ni může přiložit srdcovou sedmu, vrátí ho tím do hry a vrácený hráč bere karty. Existuje i obecnější podoba „sedma vrací“, ve které vrací kterákoli sedma.red seven returns
Ve hře: volba Srdcová sedma vrací v nastavení, výchozí vypnutá. Když je zapnutá a další hráč má srdcovou sedmu, kterou smí na poslední kartu podle běžných pravidel přiložit (na srdce, na sedmu nebo na svrška se zvolenými srdci, ne na působící eso), může vracet. Vrácený hráč si hned vezme dvě karty; byla-li jeho poslední karta sedma, srdcová sedma na ni odpovídá jako obvykle a vrácený hráč bere za obě sedmy (4 karty). Hra pak pokračuje hráčem po tom, kdo vracel. Vracet není povinné – trenér ale připomene, že kdo nechá hráče odejít, nechal ho vyhrát.
8.3Spodek je měnič
V některých partách mění barvu místo svrška (nebo vedle něj) spodek. Strategie z kapitoly 4 platí stejně, jen pro jinou kartu. Ve hře: neplatí, měničem je jen svršek.
8.4Zelený král
Varianta se „speciálním zeleným králem“: po listovém (zeleném) králi bere další hráč čtyři karty. Ve hře: neplatí, listový král je obyčejná karta.
8.5Hospodské prší
Česká Wikipedie popisuje hospodské prší jako spojení několika variant: spodek je měnič, zelený král posílá lízat (a zelená sedma ho nepřebije) a desítka obrací směr hry. Ve hře: neplatí, hraje se stále stejným směrem a se základními pravidly.
8.6Rychlé prší
Rozdává se víc karet (šest) a hráč smí přiložit najednou několik karet stejné hodnoty. Kolo je pak rychlejší a ruka se dá vyprázdnit „na jeden zátah“. Ve hře: neplatí, přikládá se vždy jedna karta; šest karet do ruky ale nastavit jde.
Wikipedie zmiňuje i další místní pravidla – například zvláštní červenou desítku nebo zvláštní zakončení kola –, jejich podoba se ale liší a spolehlivý popis jsme nenašli. Průvodce je proto jen jmenuje a pravidla k nim nevymýšlí.
8.7Bodování po kolech
Hraje-li se na víc kol, sčítají se poraženým trestné body za karty, které jim zůstaly v ruce. Česká Wikipedie uvádí body 7 až 10 podle čísla, spodek 2, svršek 3, král 4 a eso 12. Ve hře (režim Turnaj) se počítá eso za 11 a ostatní karty stejně; turnaj končí, když někdo překročí 100 bodů, a vyhrává nejmenší součet (kapitola 12).
| Varianta | Co mění | Ve hře |
|---|---|---|
| srdcová (červená) sedma vrací | poslední karta nemusí znamenat výhru | volitelně, výchozí vypnutá |
| sedma vrací | vrací kterákoli sedma | ne |
| spodek je měnič | barvu mění spodek | ne (jen svršek) |
| zelený král | další bere čtyři karty | ne |
| hospodské prší | spodek měnič, zelený král, desítka obrací směr | ne |
| rychlé prší | víc karet stejné hodnoty najednou, 6 karet | ne (6 karet do ruky ano) |
| bodování po kolech | trestné body za karty v ruce | režim Turnaj (eso 11 místo 12) |
| líznutou kartu hned přiložit | líznutí nemusí ukončit tah | ne |
Příbuzné hry v jiných zemích mají vlastní zvláštní karty. V německém mau-mau podle anglické Wikipedie původně posílala lízat sedma (hráč pak hrál dál), osma vynechávala tah a barvu volil spodek; v anglosaském crazy eights mění barvu osma. Prší má zvláštní karty po svém – sedmu, eso a svrška.
8.8Procvičení
- Pravidla prší se liší; před hrou se domluvte na počtu karet, srdcové sedmě a měniči.
- Ve hře platí základní pravidla; srdcovou sedmu jde zapnout v nastavení.
- Bodování: 7–10 podle čísla, spodek 2, svršek 3, král 4, eso 11 (ve hře) nebo 12 (Wikipedie).
Pravděpodobnostmistr a věda
Prší je hra náhody a úsudku – a obojí se dá spočítat. Jaká je šance, že se mezi vašimi čtyřmi kartami najde hratelná karta? Že soupeř drží sedmu? Kolik karet budete mít v ruce průměrně? Všechny tyto otázky vedou na jeden vzorec: hypergeometrické rozdělení, které popisuje, kolik „zajímavých“ karet padne do ruky při výběru bez vracení. Kapitola ho odvodí, ukáže v laboratořích a čísla použije v praxi.
Se čtyřmi kartami máte na obyčejnou vrchní kartu co přiložit v 90 % případů. Působí-li sedma, máte sedmu jen ve 35 %. Tahle dvě čísla vysvětlují, proč sedma bere tak často – a proč se vyplatí ji šetřit.
+Teorie: hypergeometrické rozdělení, hratelná karta, sedma u soupeře, velikost ruky a počet rozdání
9.1Výběr bez vracení
Rozdání je výběr bez vracení: karta, která přišla vám, už nemůže přijít soupeři. Je-li mezi N kartami K „úspěšných“ a vybírá se n karet, je počet úspěšných ve výběru X hypergeometricky rozdělený.hypergeometric distribution
Poslední vzorec říká: šance, že nemáte nic, je počet rukou složených jen z „neúspěšných“ karet děleno počtem všech rukou. Odečtete ji od jedničky.
9.2Šance na hratelnou kartu
| Karet v ruce | Běžná vrchní (13) | Svršek se zvolenou barvou (10) | Působí sedma / eso (3) |
|---|---|---|---|
| 1 | 41,9 % | 32,3 % | 9,7 % |
| 2 | 67,1 % | 54,8 % | 18,7 % |
| 3 | 81,9 % | 70,4 % | 27,1 % |
| 4 | 90,3 % | 81,0 % | 34,9 % |
| 5 | 95,0 % | 88,0 % | 42,2 % |
| 6 | 97,5 % | 92,6 % | 48,8 % |
Na začátku kola je vrchní karta náhodná: ve 20 případech z 32 obyčejná, ve 4 svršek (platí ve své barvě, hodí se 10 karet), ve 4 sedma a ve 4 eso (hodí se 3 karty). Vážený průměr dává šanci, že začínající hráč má co přiložit: se 4 kartami 75,3 %, s 5 kartami 80,9 % a s 6 kartami 84,7 %. Otočená sedma a eso snižují šanci výrazně – proto prvních pár tahů tak často někdo lízá.
9.3Má soupeř sedmu?
| Sedem venku | 1 karta | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 karet |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 4 | 14,8 % | 27,9 % | 39,5 % | 49,5 % | 58,3 % | 65,9 % |
| 3 | 11,1 % | 21,4 % | 30,8 % | 39,5 % | 47,4 % | 54,5 % |
| 2 | 7,4 % | 14,5 % | 21,4 % | 27,9 % | 34,2 % | 40,2 % |
| 1 | 3,7 % | 7,4 % | 11,1 % | 14,8 % | 18,5 % | 22,2 % |
Častá chyba: „Venku jsou čtyři sedmy z 27 karet a soupeř má čtyři karty, tedy má 4 · 4/27 ≈ 59 % šanci na sedmu.“ Číslo 0,59 je průměrný počet sedem v jeho ruce, ne pravděpodobnost. Ta je 49,5 % – někdy má sedmy dvě a jindy žádnou.
9.4Kolik karet budete držet
Velikost ruky se v průběhu kola mění: přikládáním klesá, lízáním a sedmami roste. Ze simulace průvodce (200 000 kol na nastavení, všichni hráči úrovně 3) má hráč na tahu ve hře dvou se čtyřmi kartami v ruce průměrně 3,1 karty, ve hře čtyř se šesti kartami 4,2 karty. Nejdelší ruka, kterou někdo v simulaci držel, měla 16, respektive 17 karet. Průměrně si za kolo lízne nebo za sedmy vezme 6,5 karty (dva hráči, čtyři karty) až 11,6 karty (čtyři hráči, šest karet) – všichni hráči dohromady.
9.5Kolik je možných rozdání
Poslední číslo je počet různých začátků hry dvou se čtyřmi kartami: vaše ruka, soupeřova ruka a otočená karta (ze zbylých 24). Pořadí karet v balíčku se do toho nepočítá. Žádný počítač nemůže všechny začátky „naučit nazpaměť“ – proto se hra řeší pravidly a vzorkováním (kapitola 11).
Tři čísla do hlavy: se čtyřmi kartami máte na běžnou kartu co přiložit v devíti případech z deseti, na svrška ve čtyřech z pěti a na působící sedmu nebo eso asi v jednom ze tří.
9.6Procvičení
- Rozdání je výběr bez vracení – počty karet v ruce popisuje hypergeometrické rozdělení.
- Se 4 kartami: na běžnou kartu 90 %, na svrška 81 %, na působící sedmu nebo eso 35 %.
- Průměrný počet není pravděpodobnost: 4 · 4/27 = 0,59 sedmy, ale šance na sedmu 49,5 %.
Hra v číslechmistr a věda
Co se stane, když počítač odehraje statisíce kol prší? Ukáže se, jak velkou výhodu má začínající hráč, jak dlouho kolo trvá, jak často dojde balíček a o kolik víc vyhrává hráč, který šetří svrška, než hráč, který ho zahraje hned. Všechna čísla v této kapitole pocházejí z vlastních simulací průvodce – stejného kódu, který běží v laboratořích – a u každého je počet kol a nejistota. Popisují modelové hráče, ne lidi; o lidech říkají, kde je co ke ztrátě.
Kdo začíná, vyhrává ve hře dvou 51,3 % kol – o 1,3 procentního bodu víc než férová polovina. Hráč, který přikládá náhodně, prohrává s hráčem, který přemýšlí, šest kol z deseti. A hráč, který hraje dobře, ale svrška zahraje hned, ztratí skoro všechno, co mu přemýšlení přineslo.
+Teorie: jak simulace funguje, výhoda začínajícího, délka kola, síla strategií a cena chyb
10.1Jak simulace funguje
Program zamíchá balíček, rozdá, otočí kartu a nechá modelové hráče hrát, dokud se někdo nezbaví karet. To zopakuje N-krát a spočítá, jak často vyhrál který hráč. Odhad podílu p̂ je náhodný – s jinými rozdáními vyjde trochu jinak. Jak moc, říká interval spolehlivosti:Monte Carlo simulation
Při 200 000 kolech je interval asi ±0,2 procentního bodu; rozdíly menší než to jsou nespolehlivé. Tabulky níže spočítal skript nad stejným kódem jako laboratoř (v příloze B je popis modelových hráčů).
10.2Výhoda začínajícího a délka kola
| Hráči, karty | Výhry podle pořadí (1. začíná) | Tahů průměr | Medián | 90 % kol do | Přemíchání |
|---|---|---|---|---|---|
| 2, 4 | 51,3 / 48,7 % | 17,4 | 14 | 32 | 1,7 % |
| 2, 5 | 51,2 / 48,8 % | 20,1 | 17 | 35 | 2,6 % |
| 2, 6 | 51,1 / 48,9 % | 22,4 | 20 | 36 | 3,7 % |
| 3, 4 | 35,2 / 33,6 / 31,2 % | 20,1 | 17 | 34 | 3,4 % |
| 3, 5 | 35,1 / 33,8 / 31,1 % | 24,1 | 21 | 38 | 7,6 % |
| 3, 6 | 35,1 / 33,7 / 31,2 % | 27,7 | 25 | 42 | 17,0 % |
| 4, 4 | 27,3 / 26,4 / 24,1 / 22,2 % | 23,6 | 20 | 39 | 11,8 % |
| 4, 5 | 27,0 / 26,2 / 24,2 / 22,6 % | 29,0 | 26 | 45 | 32,3 % |
| 4, 6 | 26,9 / 26,0 / 24,4 / 22,7 % | 34,4 | 31 | 52 | 73,4 % |
Proč začínající vyhrává častěji? Je o tah napřed: kolo končí, jakmile se někdo zbaví karet, a začínající se ke své poslední kartě dostane dřív. Výhodu zmenšuje jen první otočená karta – sedma nebo eso působí právě na něj. Rozdávající hraje poslední a čeká nejdéle. Ve hře, kde se rozdávající po kole střídá, se výhoda během večera vyrovná.
10.3Síla strategií
| Souboj | 2 hráči (férově 50 %) | 4 hráči, jeden proti třem (férově 25 %) |
|---|---|---|
| úroveň 2 proti úrovni 1 | 61,0 % | 31,7 % |
| úroveň 3 proti úrovni 1 | 60,9 % | 32,9 % |
| úroveň 3 proti úrovni 2 | 49,9 % | 26,5 % |
| úroveň 4 proti úrovni 3 | 49,3 % | 24,8 % |
Tabulka říká tři věci. Zaprvé, jednoduchá pravidla (úroveň 2: odpovídat na sedmy a esa, šetřit svrška, volit nejdelší barvu) dělají z náhodného hráče hráče, který vyhrává 61 % kol ve dvou. Zadruhé, plán ruky a útok na vedoucího (úroveň 3) pomáhají ve čtyřech (26,5 % místo 25 %), ve dvou ale ne – tam rozhodují hlavně pravidla úrovně 2. Zatřetí, počítání karet (úroveň 4) v našich modelových hráčích měřitelně nepomohlo (kapitola 6).
10.4Cena chyb
Chyba „svršek hned“ stála ve hře dvou 10,1 procentního bodu: hráč vyhrával 39,9 % kol místo 50 %. Za dvacet kol večer to jsou zhruba dvě kola navíc prohraná jen kvůli jednomu zlozvyku. Neodpovídat na sedmy a esa stálo 4,8 bodu, náhodná barva po svršku 6,5 bodu.
10.5Kolo do posledního
S volbou do posledního se hraje, dokud nezbude jediný hráč s kartami – ten prohrál. Ze simulace (všichni úroveň 3, čtyři karty, 200 000 kol) prohrává ve hře tří začínající hráč v 32,5 % kol, druhý v 33,1 % a rozdávající v 34,5 %; ve hře čtyř 24,5 / 24,5 / 25,0 / 26,0 %. Kolo trvá průměrně 33,5, respektive 49,7 tahu. Výhoda začínajícího je tu menší – nejspíš proto, že o prohře rozhoduje celý průběh kola, ne jen kdo dohraje první.
Modeloví hráči nejsou lidé. Nepletou se, nezapomínají a nemají „dobrou náladu“. Čísla ukazují, kolik stojí jednotlivá rozhodnutí v ideálním světě. Ve skutečné hře k tomu přibude pozornost, únava a blafování – ale směr zůstane stejný.
10.6Procvičení
- Začínající hráč vyhrává o 1–3 procentní body častěji; v domácí hře střídejte rozdávajícího.
- Nejdražší chyby: svršek hned (−10 bodů ve dvou), náhodné karty, náhodná barva, neodpovídat na sedmy a esa.
- Každé číslo ze simulace patří k počtu kol a nejistotě; malé rozdíly potřebují statisíce kol.
Jak hraje počítačmistr a věda
Šachový program vidí celou šachovnici. Počítač, který hraje prší, nevidí karty soupeřů ani pořadí v balíčku – hraje hru s neúplnou informací a náhodou. Soupeři ve hře v průvodci mají pět úrovní: 1 přikládá náhodně povolenou kartou, 2 hraje podle jednoduchých pravidel, 3 navíc plánuje ruku a útočí, 4 navíc počítá karty a 5 navíc používá Monte Carlo s determinizací: mnohokrát si náhodně „domyslí“ karty soupeřů, každou možnost dohraje a vybere tah, který vyhrával nejčastěji. Kapitola ukazuje, jak to funguje, kolik to přináší a kde má metoda slabiny.
Monte Carlo je jako zkoušet tah v duchu na stovce stolů najednou. Na každém stole sedí soupeř s jinými kartami – ale vždy takovými, jaké mít může. Tah, který vyhrává na většině stolů, je nejspíš dobrý i u toho skutečného.
+Teorie: neúplná informace, pravidlové strategie, Monte Carlo s determinizací, jeho slabiny a pět úrovní ve hře
11.1Hra s neúplnou informací a náhodou
V šachu nebo v dámě vidí oba hráči všechno a nic není náhodné – to jsou hry s úplnou informací. V prší neznáte karty soupeřů (neúplná informace) a nevíte, co si líznete (náhoda). Hráč se proto nerozhoduje v jedné pozici, ale v celé informační množině – ve všech pozicích, které jsou s tím, co vidí, v souladu. Na začátku hry dvou se čtyřmi kartami je to C(27, 4) = 17 550 možných soupeřových rukou (a k tomu všechna pořadí balíčku).imperfect information, information set
11.2Pravidlová strategie
Nejjednodušší počítačový hráč má seznam pravidel. Úroveň 2 v průvodci: na působící sedmu nebo eso odpověz, když můžeš; jinak přilož obyčejnou kartu (sedmy a esa přednostně), svrška jen když nic jiného nejde a zvol nejdelší barvu. Úroveň 3 v laboratořích průvodce dá každé hratelné kartě skóre: kolik karet stejné barvy a hodnoty vám po ní zůstane (plán ruky), bonus za sedmu nebo eso, když má další hráč málo karet (útok na vedoucího), postih za svrška, když jde i jiná karta (měnič). Zahraje kartu s nejvyšším skóre.
Váhy (1,4 a 0,6 a další) průvodce naladil simulacemi: hráč s jinými vahami odehraje proti současnému statisíce kol a změna se ponechá, jen když vyhrává víc. Hra ve 3D má vlastní, podobně stavěné váhy. Úroveň 4 navíc čte z lízání soupeřů, kterou barvu nemají (kapitola 6), a dá bonus barvám, na které další hráč nejspíš nepřiloží.
11.3Monte Carlo s determinizací
Úroveň 5 nehádá pravidlem, ale zkouší. Postup pro každé rozhodnutí:
- Determinizace: rozdá soupeřům náhodné karty z těch, které nevidí – tak, aby odpovídaly tomu, co ví (počet karet, co padlo, na co kdo lízal) – a zamíchá balíček. Vznikne jeden „svět“ s úplnou informací.
- Dohrání: v tom světě zkusí každý kandidátský tah a kolo dohraje rychlou pravidlovou strategií (rollout).
- Průměr: zopakuje to pro mnoho světů a vybere tah s nejlepším průměrným výsledkem.
Metodě se v angličtině říká Perfect Information Monte Carlo (PIMC). Proslavil ji program GIB pro bridž (Ginsberg 2001) a podrobně ji rozebrali Long, Sturtevant, Buro a Furtak (2010). Kolik přináší v prší, ukázala simulace průvodce:
| Vzorků na tah | Výhry hráče Monte Carlo | Odehraných kol |
|---|---|---|
| 10 | 44,1 % ± 1,8 | 3 000 |
| 20 | 48,6 % ± 1,8 | 3 000 |
| 40 | 53,0 % ± 1,8 | 3 000 |
| 100 | 55,2 % ± 1,8 | 3 000 |
| 200 | 58,1 % ± 2,2 | 2 000 |
S málo vzorky hraje Monte Carlo hůř než pravidla, kterými dohrává: deset náhodných světů je příliš málo a odhad je zašuměný. Od zhruba 40 vzorků je lepší a s rostoucím počtem se zlepšuje dál – za cenu výpočtu: 200 vzorků pro pět tahů znamená tisíc dohraných kol na jedno rozhodnutí.
11.4Slabiny determinizace
Determinizace předpokládá, že po tahu bude každý hráč „vědět všechno“ – v každém světě hraje, jako by viděl karty. Frank a Basin (1998) popsali dvě chyby, které z toho plynou: splynutí strategií (počítač si myslí, že v každém světě zvolí jiný nejlepší tah, ačkoli ve skutečnosti mezi světy rozlišit nemůže) a nelokálnost (hodnota pozice závisí i na tom, jak se do ní hra dostala, a soupeř své karty „prozrazuje“ tím, jak hraje). Long a kol. (2010) ukázali, za jakých vlastností hry PIMC přesto funguje dobře. Lepší, ale pomalejší je Information Set MCTS (Cowling, Powley a Whitehouse 2012), který staví strom přímo nad informačními množinami.strategy fusion, non-locality, ISMCTS
Program GIB Matthewa Ginsberga patřil kolem roku 2000 k nejsilnějším bridžovým programům a jeho rozehrávka stála právě na vzorkování rozdání (Ginsberg 2001). Stejná myšlenka – „domysli si skryté karty, vyřeš úlohu s úplnou informací a zprůměruj“ – se pak používala v mnoha dalších karetních hrách. Prší je pro ni dobrý školní příklad: malé ruce, jednoduchá pravidla a rychlé dohrávání.
11.5Pět úrovní ve hře
Trenér ve hře používá Monte Carlo s 30 vzorky mezi třemi nejlepšími tahy podle pravidel a pojmenuje techniku, která za tahem stojí. Když s jeho radou nesouhlasíte, zkuste stejnou situaci v laboratoři s 300 vzorky – možná zjistíte, že oba tahy jsou skoro stejně dobré.
11.6Procvičení
- Prší je hra s neúplnou informací a náhodou; rozhoduje se v celé množině možných pozic.
- Monte Carlo s determinizací vzorkuje skryté karty, dohrává a průměruje; potřebuje dost vzorků.
- Úrovně ve hře: náhodně – pravidla – plán a útoky – počítání karet – Monte Carlo.
Prší s dětmi, turnaj a zdravé hranímistr a věda
Prší bývá první karetní hra, kterou se děti naučí – a dobrá škola: poznávat barvy a hodnoty, počítat po dvou, dodržovat pravidla, čekat, až na vás přijde řada, a unést prohru. Kapitola ukazuje, jak hrát s dětmi, jak hrát turnaj na body po víc kol, jak hru udělat férovou a proč patří ke stolu bez peněz. Mistrovská úroveň tu neznamená složitější matematiku, ale umět hru dobře vést.
V prší má šanci i začátečník. Hráč, který přikládá úplně náhodně, vyhrál v simulaci průvodce proti hráči s jednoduchými pravidly asi 39 % kol ve dvou. Dítě tedy vyhrává často i bez „nadržování“ – a když se naučí šetřit svrška, ještě častěji.
+Teorie: co se dítě naučí, jak hrát s dětmi, turnaj, férovost, hraní bez peněz a přestávky
12.1Co se dítě při prší naučí
- Třídit a porovnávat. Stejná barva, nebo stejná hodnota – dvě vlastnosti jedné karty. To je základ třídění, který se v matematice vrací v množinách a v logice.
- Počítat. Sedmy po dvou (2, 4, 6, 8), body v turnaji (sčítání do sta), kolik karet zbývá v balíčku.
- Dodržovat pravidla a střídat se. Čekat na svůj tah, nepodívat se do karet soupeře, nepřikládat, co nejde.
- Plánovat. Šetřit svrška, nechat si sedmu na obranu – první zkušenost s tím, že „teď ne, až potom“ může být chytřejší.
- Prohrávat. V prší rozhoduje i náhoda. Dítě, které prohraje, se naučí, že to nebyla jeho chyba – a že příště může vyhrát.
12.2Jak hrát s dětmi
Začněte bez zvláštních karet: jen barva, nebo hodnota. Pak přidejte svrška (měnič), potom sedmu a nakonec eso. Hrajte s odkrytými kartami a nahlas říkejte, proč přikládáte: „Mám zelenou, tak dám zelenou.“ Ve hře v průvodci k tomu slouží režim Pro děti: soupeři hrají s odkrytými kartami, hratelné karty svítí a soupeři jsou mírní.
Nechávat dítě vyhrávat schválně se v prší většinou nemusí – náhoda mu dává šanci sama. Lepší je místo „nadržování“ ukázat jednu techniku na hru: dnes šetříme svrška, zítra počítáme sedmy.
12.3Turnaj na body
Po každém kole dostanou poražení trestné body za karty, které jim zůstaly v ruce. Turnaj končí, jakmile někdo překročí 100 bodů, a vyhrává hráč s nejmenším součtem. Body ve hře: 7 až 10 podle čísla, spodek 2, svršek 3, král 4, eso 11 (česká Wikipedie uvádí eso za 12, kapitola 8).
Body mění strategii na konci kola: hrozí-li, že kolo prohrajete, zbavujte se nejdřív drahých karet – esa (11 bodů) a desítek. Svrška (3 body) a krále (4) se nebojte nechat v ruce, ty bodově skoro nebolí.
Hrajete ve dvou a máte poslední dvě karty, E a K; na vrchní kartu se hodí obě. Přiložte eso: nemá-li soupeř eso, stojí a vy hned přiložíte krále (stejná barva) – kolo je vaše. A kdyby soupeř esem odpověděl a kolo nakonec vyhrál, zůstane vám v ruce král za 4 body, ne eso za 11.
12.4Férovost
- Střídejte rozdávajícího. Začínající hráč vyhrává o 1 až 3 procentní body častěji (kapitola 10); po kole se rozdávající posune.
- Míchejte pořádně. Karty z minulého kola leží seřazené po barvách – bez důkladného zamíchání dostane někdo celou barvu.
- Domluvte pravidla předem. Srdcová sedma, první otočená karta, kolik karet – spor uprostřed kola zkazí hru víc než prohra (kapitola 8).
12.5Bez peněz a s přestávkami
Prší je hra pro zábavu. Jakmile se hraje o peníze, mění se z rodinné hry v hazard: prohry se „dohánějí“, roste napětí a z náhody se stává zdroj stresu. Průvodce proto nepracuje se sázkami a hra v něm má jen body a hvězdičky.
Pokud vy nebo někdo blízký nedokážete přestat hrát o peníze, ozvěte se odborníkům. Národní linka pro odvykání 800 350 000 je bezplatná a pomáhá i lidem s problémem s hazardním hraním. Víc o závislostech a pomoci najdete v průvodci Drogy a závislosti.
A obyčejné rady pro zdravé hraní: dělejte přestávky, nehrajte na displeji dlouho do noci a skončete, když přestane bavit. U dětí je dobré předem říct, kolik kol se odehraje – „ještě jedno“ se pak nemusí vyjednávat.
12.6Procvičení
- Prší učí barvy, počítání, pravidla, plánování i prohru; s dětmi začněte bez zvláštních karet.
- Turnaj: body 7–10 podle čísla, spodek 2, svršek 3, král 4, eso 11; nad 100 konec, vyhrává nejmenší součet.
- Hrajte bez peněz, střídejte rozdávajícího, domluvte pravidla předem a dělejte přestávky.
Slovníček
Česká hesla s anglickým termínem. Hledat lze v obou jazycích.
Vzorce a přehledy
Techniky a kapitoly
| Technika | Jádro | Kapitola |
|---|---|---|
| Barva, nebo hodnota | hratelná je karta stejné barvy, stejné hodnoty nebo svršek; z hratelných vyber tu, po které ti zůstane nejvíc navazujících karet | 2 |
| Sedma bere | další bere 2 · počet sedem v řadě, nebo odpoví sedmou | 3 |
| Eso stojí | další stojí, nebo odpoví esem; ve hře dvou „ještě jednou já“ | 3 |
| Měnič | svrška až nakonec; barva = nejdelší vlastní, nebo ta, kterou soupeř nemá | 4 |
| Plán ruky | nejdřív osamělé karty, cesta do nejdelší barvy, přechod hodnotou | 5 |
| Počítání karet | sedmy, esa a svršci venku; kdo lízl, neměl barvu ani hodnotu vrchní karty | 6 |
| Útok na vedoucího | soupeř s 1–2 kartami: sedma, eso, nebo barva, které je venku nejméně | 7 |
Vzorce na jednom místě
Značení: t vrchní karta, s platná barva, U počet karet, které nevidíte, K počet karet skupiny mezi nimi, n počet karet v ruce soupeře, N počet kol simulace.
Modeloví hráči
| Úroveň | Laboratoře a simulace průvodce | Hra ve 3D |
|---|---|---|
| 1 | náhodná povolená karta; na sedmu a eso odpoví, když může; líže jen z nouze | náhodně povolenou kartou; na sedmu a eso občas zapomene odpovědět |
| 2 | odpoví na sedmu a eso; přednostně sedma a eso, pak obyčejná karta, svršek jen z nouze s nejdelší barvou | jednoduchá pravidla s trochou náhody; výjimečně zapomene odpovědět |
| 3 | skóre karet: plán ruky, útok na vedoucího, postih za plýtvání svrškem | plán ruky a útoky (vlastní váhy) |
| 4 | + lízání soupeřů (kdo na jakou barvu lízal, dokud ji nepřiloží) | + počítání karet |
| 5 | Monte Carlo jen v laboratoři kapitoly 11 a v tab. 11.1 | + Monte Carlo: 40 vzorků, tři nejlepší tahy podle pravidel, dohrávání úrovní 3 |
Důležitá čísla
| Co | Hodnota | Kde |
|---|---|---|
| hratelná karta se 4 kartami: běžná vrchní / svršek / působí sedma nebo eso | 90,3 / 81,0 / 34,9 % | kap. 9, přesně |
| soupeř se 4 kartami má sedmu (27 neznámých, 4 sedmy) | 49,5 % | kap. 9, přesně |
| výhra začínajícího ve dvou, 4 karty | 51,3 % ± 0,2 | kap. 10, 200 000 kol |
| úroveň 2 proti úrovni 1 ve dvou | 61,0 % ± 0,2 | kap. 10, 200 000 kol |
| svršek hned, jak to jde (ve dvou proti úrovni 2) | 39,9 % ± 0,3 | kap. 10, 100 000 kol |
| Monte Carlo se 40 vzorky proti úrovni 3 | 53,0 % ± 1,8 | kap. 11, 3 000 kol |
| délka turnaje tří hráčů do 100 bodů | 5,8 kola | kap. 12, 20 000 turnajů |
Zdroje a předpoklady
Pravidla, varianty a historie
- Prší. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online], cs.wikipedia.org – pravidla, 2 až 5 hráčů, obvykle 4 až 6 karet, rozšíření po druhé světové válce, varianty (červená sedma vrací, sedma vrací, rychlé prší, spodek je měnič, zelený král, červená desítka, zvláštní zakončení, hospodské prší), bodování (eso 12), příbuzné hry (mj. Pesten, Tschau Sepp). Ověřeno 8. 11. 2026.
- Mau-Mau (card game). In: Wikipedia, The Free Encyclopedia [online], en.wikipedia.org – vznik v Německu krátce po druhé světové válce, první tištěná pravidla 1958, původní pravidla (sedma, osma, spodek, „Mau“), věta o prší jako nejoblíbenější české variantě s odkazem na Nové universum (2003, s. 880). Ověřeno 8. 11. 2026.
- Trumpf, P.: Spielkarten und Kartenspiele. Keyser, 1958; Trumpf, P.: Alte und neue Kartenspiele. Ravensburg: Otto Maier, 1961 – citováno podle anglické Wikipedie (hesla Mau-Mau), originály jsme nečetli.
- Crazy Eights. In: Wikipedia, The Free Encyclopedia [online] – hra Eights doložená od 30. let 20. století, jméno Crazy Eights od 40. let, s odkazem na Parlett, D.: The Oxford Dictionary of Card Games. Oxford University Press, 1996, s. 291. Ověřeno 8. 11. 2026 (Parlettův slovník citován podle Wikipedie).
- Parlett, D.: The Penguin Book of Card Games. London: Penguin, 2008. ISBN 978-0-141-03787-5 – uváděno anglickou Wikipedií jako pramen k rodině mau-mau; citováno podle ní.
- Prší a Crazy Eights. In: pagat.com – Card Games [online] – prší jako česká podoba crazy eights, význam jména („it is raining“), v Německu mau-mau. Ověřeno 8. 11. 2026.
- Oficiální pravidla karetních her. Praha: Eminent, 2002. 1. vyd., 295 s. ISBN 80-7281-116-9 – kniha pravidel uváděná českou Wikipedií; ověřen jen katalogový záznam, obsah jsme nečetli.
- Polák, J.: Populární karetní hry z pohledu teorie her. Bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta informatiky a statistiky, katedra ekonometrie, 2020. Vedoucí práce Viktor Chrobok – simulace prší v C++, měnič jako nejsilnější strategické pravidlo. Ověřeno 8. 11. 2026.
Umělá inteligence ve hrách s neúplnou informací
- Frank, I.; Basin, D.: Search in games with incomplete information: a case study using Bridge card play. Artificial Intelligence 100 (1–2), 1998, s. 87–123 – splynutí strategií a nelokálnost. Ověřeno 8. 11. 2026.
- Ginsberg, M. L.: GIB: Imperfect Information in a Computationally Challenging Game. Journal of Artificial Intelligence Research 14, 2001, s. 303–358. DOI 10.1613/jair.820. Ověřeno 8. 11. 2026.
- Long, J. R.; Sturtevant, N. R.; Buro, M.; Furtak, T.: Understanding the Success of Perfect Information Monte Carlo Sampling in Game Tree Search. In: Proceedings of AAAI-10, 2010, s. 134–140. DOI 10.1609/aaai.v24i1.7562. Ověřeno 8. 11. 2026.
- Cowling, P. I.; Powley, E. J.; Whitehouse, D.: Information Set Monte Carlo Tree Search. IEEE Transactions on Computational Intelligence and AI in Games 4 (2), 2012, s. 120–143. Ověřeno 8. 11. 2026.
Pomoc
- Národní linka pro odvykání 800 350 000 – bezplatná linka, která pomáhá i lidem s problémem s hazardním hraním (uvádí ji i ministerstvo financí). Ověřeno 8. 11. 2026.
Modelové předpoklady laboratoří
Všechna čísla, tabulky, pravděpodobnosti a simulace počítá kód průvodce (stejné jádro jako laboratoře, spuštěné skriptem v Node.js). Pravděpodobnosti v kapitolách 4, 6, 7 a 9 jsou přesné (kombinační čísla) a předpokládají, že karty soupeře jsou náhodným výběrem z karet, které nevidíte; po líznutí se počítá, že hráč lízal z nouze. Simulace v kapitolách 3, 4, 5, 10 a 12 používají modelové hráče z tabulky B.2 a pravidla hry bez srdcové sedmy; počty kol a nejistoty jsou u tabulek. Ablační srovnání (obr. 10.2) mění vždy jedno rozhodnutí hráče úrovně 2 a hraje proti hráčům úrovně 2 (100 000 kol na řádek). Hráč Monte Carlo v tabulce 11.1 zkoušel všechny povolené tahy a dohrával úrovní 3; laboratoř v kapitole 11 rozdává soupeři karty bez ohledu na lízání. Minihry jsou ověřené programem: v kapitole 2 hratelnost každé karty, v kapitole 5 prohledáním všech pořadí (jediný úplný řetěz), v kapitole 7 výčtem neznámých karet (jediný nejlepší tah), v kapitole 12 součtem bodů. Hra ve 3D je samostatný program se stejnými pravidly, ale vlastními vahami soupeřů; její úrovně proto nemusí přesně odpovídat číslům z tabulek.
Co zůstává nejisté
Původ jména „prší“ jsme ze spolehlivého pramene nezjistili. Údaj, že se prší u nás rozšířilo po druhé světové válce, známe jen z české Wikipedie. Knihy Petera Trumpfa a Parlettův slovník citujeme podle Wikipedie, knihu Oficiální pravidla karetních her (Eminent 2002) jen podle katalogového záznamu; knihu Omasta, V.; Ravik, S.: Karty, hráči, karetní hry (2007), kterou uvádí česká Wikipedie, jsme neověřili. Podobu variant „červená desítka“ a „zvláštní zakončení“ prameny popisují nejednotně, proto je průvodce jen jmenuje. Směr hry (po směru hodinových ručiček) je zvyklost hry v průvodci; v pramenech, které jsme měli, není jednotně uveden. Výsledky simulací platí pro modelové hráče, ne pro lidi.