← Herna
Mariáš ve 3D
📖 Průvodce
📖 Průvodce: Mariáš12 kapitol hned pod hrou ↓
Mariáš🧭 Další průvodci a hry
INTERAKTIVNÍ PRŮVODCE · LISTOPAD 2026

Mariáš

Od prvního štychu
po teorii her a algoritmy

Na pozadí hraje počítač volený mariáš. Aktér dole hraje hru proti dvěma obráncům, všichni tři se řídí zásadami z kapitol 5 a 6: aktér tahá trumfy a vynáší esa, obránci mažou a hrají aktérovi do barvy, kterou nemá. Karty obránců nevidí nikdo – ani počítač. Hlášky se ohlásí samy, po desátém štychu se sečtou body.

štych–
body aktér : obrana–
trumf–
výhry aktéra / hry–
Úvodem

Jak průvodce používat

Mariáš je česká karetní klasika: tři hráči, dvaatřicet karet, jeden proti dvěma. Tento průvodce vede od karet a pravidel přes body, hlášky, trumfy a ohlašování k strategii aktéra i obrany, k sedmě, kilu, betlu a durchu – a nakonec k matematice a informatice pod kapotou: kolik je rozdání, jak se rozkládají trumfy, kolik má závazek očekávanou hodnotu a jak hraje počítač. Je pro ty, kdo znají prší a chtějí se naučit mariáš, pro hospodské hráče, kteří chtějí lépe počítat a hrát obranu, i pro studenty matematiky a informatiky.

🂠

Tři patra každé kapitoly. Nahoře krátké vysvětlení a laboratoř nebo minihra, kde si věc vyzkoušíte klepáním na karty. Pod ní dvě mise za XP. Dole rozbalovací teorie pro ty, kdo chtějí jít do hloubky: přesná pravidla, odvození, řešené příklady a procvičení s řešením. Teorie bývá o úroveň náročnější než úvod kapitoly. Barevná tečka v obsahu ukazuje úroveň. Postup se ukládá jen ve vašem prohlížeči.

Hned za úvodem najdete sekci Hrajte mariáš ve 3D: volený mariáš pro tři u stolu se suknem, s tréninkem aktéra, denní výzvou a režimem učení s otevřenými kartami. Trenér v něm radí stejnými technikami, jaké vykládají kapitoly 2 až 9, a u každé rady odkáže na kapitolu průvodce.

Mapa průvodce

Tab. 0.1Kapitoly, úroveň a co se v nich naučíte
KapitolaÚroveňCo se naučíte
1 Karty, pravidla a historiezákladymariášové karty a jejich barvy, pořadí, cíl hry, původ jména, karty s Vilémem Tellem, varianty mariáše, mariáš v literatuře
2 Štych a povinnostizákladypřiznat barvu, přebít, trumfovat; pořadí v barevné hře a v betlu a durchu; minihra „Kterou kartu smíte zahrát?“
3 Body a hláškyzákladyesa a desítky, ultimo, hlášky 20 a 40, proč nemůže být remíza, počítání bodů po hře
4 Rozdání, trumf, talon a ohlášenízáklady7 + 5 karet, volba trumfu, odhoz do talonu, hra, sedma, kilo, betl, durch, dobrá a špatná, flek, tarif v bodech
5 Hra aktérapokročilíplán podle počtu trumfů, tahat trumfy, eso a desítka, hlášky, kdy pustit štych; párová simulace
6 Hra obranypokročilíspolupráce obránců, namazat, hrát do krátké barvy, chránit desítku, kdy flekovat
7 Sedma a kilopokročilíohlášená a tichá sedma, šetřit sedmu, kilo a tiché kilo, kdy je ohlásit
8 Betl a durchpokročilíkdy ruka unese betl nebo durch, slabá místa, jak je obrana láme, rozbor ruky
9 Počítání karet a pravděpodobnostmistr a vědapočet rozdání, hypergeometrické rozdělení trumfů, holé eso, chybějící barva, počítání odehraných karet
10 Teorie her a hodnota závazkůmistr a vědahra s nulovým součtem, koalice dvou proti jednomu, neúplná informace, očekávaná hodnota, flek jako signál, simulace
11 Jak hraje počítačmistr a vědaminimax a alfa-beta s otevřenými kartami, determinizace a Monte Carlo (PIMC), jejich slabiny, ISMCTS, výzkum příbuzných her
12 Mariáš ve společnosti a zdravé hranímistr a vědasoutěžní pravidla a turnaje, zápis a vyúčtování v bodech, etiketa u stolu, hraní bez peněz, rizika hraní o peníze

Co budete potřebovat

Balíček mariášových karet (32 karet), tři hráče, papír a tužku na zápis bodů. Ve dvou se dá trénovat v laboratořích a ve hře, kde za chybějící hráče hraje počítač. Pro první dvě části stačí sčítání a trocha paměti, od kapitoly 9 se hodí zlomky, procenta a kombinační čísla. Kde je potřeba víc (hypergeometrické rozdělení, očekávaná hodnota, alfa-beta), průvodce to vysvětlí na místě.

Navazující látku najdete v sousedních průvodcích: první karetní hru se stejnými kartami v průvodci Prší, hru pro jednoho a řešiče v průvodci Solitaire a pasiánsy, hledání ve stromu variant a hodnocení pozice v průvodci Šachy, kombinatoriku v průvodci Matematika, pravděpodobnost, simulace a intervaly spolehlivosti v průvodci Statistika a modely, úsudek a argumentaci v průvodci Logika a kritické myšlení a rozhodování, posilování a zkreslení úsudku v průvodci Psychologie.

Modelové předpoklady

Pravidla se vykládají podle soutěžních pravidel Českého svazu mariáše a dalších pramenů v příloze C. Kde se pravidla liší, text vždy řekne, co platí ve hře v tomto průvodci. Laboratoře počítají s těmito předpoklady:

VeličinaHodnotaKde se používá
Variantavolený mariáš pro třiforhont dostane 7 + 5 karet a volí trumf; ostatní po 10
Tarif ve hře (body od každého obránce)hra 1, sedma 2, kilo 4, betl 5, durch 10v červených hra, sedma a kilo ×2; flek násobí celý závazek; kapitoly 4, 7, 10, 12
Modeloví hráči v simulacíchpravidlová strategievidí jen své karty a odehrané karty; trumf = nejdelší barva ze 7 karet; kapitoly 5, 6, 7, 10; hero
Simulace v textu5 000 až 20 000 rozdánís 95% intervalem spolehlivosti; laboratoře používají jiné náhodné rozdání, čísla se proto mírně liší
Rozbor betlu a durchumodel jedné barvypřesný výčet rozložení karet obrany v každé barvě zvlášť; kapitola 8
Řešič s otevřenými kartami3 až 6 štychůalfa-beta se stejnými kartami a transpoziční tabulkou; kapitola 11
Simulace jsou modelové: hrají je jednoduché strategie, ne nejlepší možný hráč. Ukazují rozdíly mezi postupy, ne přesnou šanci zkušeného člověka.

Čtyři druhy rámečků

Příklad Řešená pozice nebo výpočet

Řešený příklad, který si můžete přepočítat nebo přehrát v laboratoři.

Z historie

Odkud se hra vzala, jak se měnila pravidla a karty, nebo zajímavost z výzkumu.

Mistrovská pomůcka

Rychlé pravidlo, které zlepší hru, nebo způsob, jak věc vysvětlit začátečníkovi.

Pozor

Častá chyba, mýtus nebo past, do které se snadno spadne.

Studijní materiál o hře. Hrajte pro radost a s mírou – bez sázek a peněz. Mariáš se v hospodách tradičně hraje o peníze; průvodce to zmiňuje jen věcně a tarif i vyúčtování uvádí výhradně v bodech. Karty v průvodci jsou vlastní jednoduché kresby (znak barvy a hodnota), tradiční vzor je popsán jen slovy. Průvodce nejmenuje obchodní aplikace a nic nedoporučuje ke stažení. Údaje z pramenů mají v příloze C zdroj a datum ověření (stav k 8. 11. 2026).

Rozsahem odpovídá: matematika – pravděpodobnost a kombinatorika na úrovni úvodních vysokoškolských kurzů (kombinační čísla, hypergeometrické rozdělení, střední hodnota, Monte Carlo a intervaly spolehlivosti); teorie her – úvod (hry s nulovým součtem, koalice, neúplná informace, očekávaná hodnota); informatika – algoritmy prohledávání (minimax, alfa-beta, transpoziční tabulky, determinizace a Monte Carlo); pravidla – podle soutěžních pravidel Českého svazu mariáše a dalších pramenů v příloze C.

Hrajte

Mariáš ve 3D

Stůl se suknem pro tři: vaše karty ve vějíři dole, dva soupeři naproti, karty vlastního jednoduchého návrhu se znakem barvy a hodnotou. Hraje se volený mariáš podle pravidel z kapitoly 4. Když jste forhont, ťuknete na kartu, jejíž barva bude trumf, po doručení dalších pěti karet odhodíte dvě do talonu a vyberete závazek – hru, k ní sedmu nebo kilo, případně betl nebo durch (kapitola 7 a kapitola 8). Jako obránce odpovíte dobrá, nebo špatná, a můžete flekovat. Karty, které podle povinností z kapitoly 2 zahrát nesmíte, jsou ztmavené; hlášky se ohlásí samy (kapitola 3) a po hře uvidíte přehled bodů a vyúčtování v bodech. Režimy: Volený mariáš (forhont se střídá, průběžný účet), Trénink aktéra (volíte vždy vy), Denní výzva (v daný den stejné rozdání pro všechny, volíte vy) a Učení (karty soupeřů jsou otevřené a trenér komentuje každý štych). Ovládání: klepnutí na kartu ji zahraje, na klávesnici šipky vlevo a vpravo vyberou kartu, Enter nebo mezerník ji zahraje a T vyvolá nápovědu. V nastavení přepnete Pohled 3D / 2D shora, vzhled karet (velký index, barevný pruh, noční nebo původní), barvu sukna a tempo soupeřů.

Jak to funguje: obtížnost 1 až 5 je síla soupeřů a odpovídá kapitole 11: na úrovni 1 hrají náhodnou povolenou kartu, na úrovni 2 jednoduchá pravidla, na úrovni 3 pravidla aktéra a obrany s počítáním trumfů (kapitola 5, kapitola 6, kapitola 9), na úrovni 4 Monte Carlo s determinizací a na úrovni 5 Monte Carlo s více vzorky a lepší volbou závazku. Nápověda trenéra má tři stupně: první klepnutí ukáže kartu, druhé pojmenuje techniku (Přiznat a přebít, Hláška, Volba trumfu, Odhoz do talonu, Tahat trumfy, Eso a desítka, Namazat, Hrát do krátké barvy, Šetřit sedmu, Betl a durch, Počítání karet) a vysvětlí proč, třetí tah zahraje – vždy s odkazem na kapitolu průvodce. Flek se ve hře dává na celý závazek najednou: flek ×2, re ×4, tutti ×8, boty ×16, kalhoty ×32. Statistiky (odehrané hry, výhry jako aktér, bilance bodů a rekordy) se ukládají jen ve vašem prohlížeči. Hraje se o body, ne o peníze.
Část IZáklady
1

Karty, pravidla a historiezáklady

Mariáš se hraje s 32 mariášovými kartami: čtyři barvy – srdce (červené) , kule , listy (zelené) a žaludy – a v každé osm hodnot: sedma, osma, devítka, desítka, spodek, svršek, král a eso. Hrají tři. V každé hře je jeden z nich aktér: zvolí závazek (třeba „hru“, „sedmu“ nebo „betla“) a hraje ho sám proti dvěma ostatním, kteří tvoří obranu. Hraje se na štychy: každý přidá jednu kartu a nejvyšší karta štych bere. Body nesou jen esa a desítky (po 10) a poslední štych (10). Aktér chce závazek splnit, obrana mu v tom brání.

🂡

Z prší znáte barvy a hodnoty. Mariáš přidá tři věci: trumf, který přebije všechno, povinnost přebíjet a boj o body, kde jediná desítka rozhodne celou hru. A přidá i spoluhráče – dva obránci hrají spolu, aniž by si směli ukázat karty.

Pořadí karet
Vyberte barvu a druh hry. Karty se seřadí od nejnižší po nejvyšší; oranžový rámeček mají karty za 10 bodů. Všimněte si desítky: v barevné hře (hra, sedma, kilo) stojí hned pod esem, v betlu a durchu na svém „přirozeném“ místě mezi devítkou a spodkem.
LABORATOŘ
Model: pořadí podle soutěžních pravidel Českého svazu mariáše a podle hry ve 3D. Ve všech čtyřech barvách je stejné; barvy mezi sebou nemají pořadí – rozhoduje vynesená barva a trumf (kapitola 2).
Minihra: Seřaďte karty
Laboratoř ukáže čtyři nebo pět karet jedné barvy a řekne, jestli se hraje barevná hra, nebo betl či durch. Klepejte na karty od nejnižší po nejvyšší. Vyhodnotí se až po poslední kartě; omyl před tím vrátíte tlačítkem Zpět. Kolo má šest úloh a za aspoň pět správných získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 6
Jak je minihra ověřená: správné pořadí počítá stejná funkce, jakou používá hra ve 3D (síla karty v barevné hře a v betlu a durchu). Úlohy s desítkou jsou záměrně častější – právě ta se plete nejvíc.
+Teorie: karty a jejich vzory, hra v kostce, původ jména, varianty, mariáš v kultuře

1.1Mariášové karty

Mariášky jsou karty německého typu: místo francouzských srdcí, kár, trefů a pik mají srdce (v pravidlech „červené“), kule, listy („zelené“) a žaludy. Soutěžní pravidla Českého svazu mariáše (ČSM) jmenují barvy „červené, kule, zelené a žaludy“ a hodnoty „sedmička, osmička, devítka, desítka, spodek, svršek, král a eso“. Místo dámy a kluka jsou tu svršek a spodek.German-suited cards; Hearts, Bells, Leaves, Acorns; Ober, Unter

srdce (červené)78910SpSvKEkule78910SpSvKElisty (zelené)78910SpSvKEžaludy78910SpSvKEOranžově: eso a desítka (po 10 bodech). Řazeno přirozeně, jako v betlu a durchu.
Obr. 1.1Balíček mariášových karet v kreslení tohoto průvodce: čtyři barvy po osmi hodnotách. Karty nesoucí body (eso a desítka) jsou orámované. Karty jsou vlastního návrhu – znak barvy a hodnota, bez figur tradičních vzorů.

V Čechách se nejčastěji hraje s jednohlavými kartami českého (pražského) vzoru, na Moravě častěji s dvouhlavými kartami Tellova vzoru. Na svršcích a spodcích Tellova vzoru jsou postavy ze Schillerova dramatu Wilhelm Tell (1804) – sám Vilém Tell je žaludový svršek. Podle Mezinárodní společnosti hracích karet (IPCS) vyrobil první balíčky tohoto vzoru József Schneider v Pešti kolem roku 1835.Bohemian pattern, Tell pattern (double-German)

Z historie

Proč zrovna Vilém Tell? Často citovaný výklad říká, že postavy povstání proti habsburské vládě se do uherských karet dostaly v době, kdy otevřená kritika vlády narážela na cenzuru – hrdina ze švýcarského dramatu byl nenápadnější než hrdina domácí. Výklad uvádějí encyklopedie s odkazem na sběratelské prameny; přímý doklad z doby vzniku karet nemáme.

1.2Hra v kostce

Volený mariáš pro tři, který hraje i hra ve 3D, má tento průběh (podrobně kapitola 4):

  1. Rozdání. První hráč po rozdávajícím, forhont, dostane 7 karet a z nich zvolí trumf – barvu, která přebije všechny ostatní. Pak dostane dalších 5, ostatní mají po 10.
  2. Talon. Forhont odloží 2 karty stranou (v barevné hře ne eso ani desítku) a ohlásí závazek: hru, k ní případně sedmu nebo kilo, nebo betl či durch.
  3. Dobrá, nebo špatná. Obránci závazek přijmou, nebo jeden z nich převezme hru jako betl či durch. Pak se může flekovat (zdvojnásobit hodnotu).
  4. Sehrávka. Deset štychů s povinností přiznat barvu a přebíjet (kapitola 2).
  5. Vyúčtování. Aktér dostane hodnotu závazku od každého obránce, nebo ji každému zaplatí. V tomto průvodci a ve hře se počítají body na papíře, ne peníze.
Mistrovská pomůcka

Začátečníkovi stačí na první hru tři věty: „Musíš přiznat barvu, a když můžeš, přebít. Když barvu nemáš, musíš trumfovat. Body mají jen esa a desítky.“ Všechno ostatní – hlášky, sedma, flek – se dá přidat až ve druhé hře.

1.3Odkud se mariáš vzal

Podle české encyklopedie pochází mariáš z Německa, kde vznikl na přelomu 18. a 19. století z francouzské hry Mariage. Francouzské mariage znamená svatbu – tak se říkalo hlášce, dvojici svršek a král stejné barvy v ruce jednoho hráče. Kromě hry Mariage převzal mariáš prvky i z taroků, skatu a dalších her. Dnes patří k nejoblíbenějším karetním hrám v Česku a na Slovensku; příbuzné hry se hrají v Bavorsku a Rakousku a uherská národní hra ulti je podle anglické encyklopedie rozvinutím mariáše.Mariage; marriage = king and queen of a suit

Mariage (francouzsky svatba)starší hra s hláškamiMariášNěmecko, přelom 18. a 19. stoletívolený3 hráči,forhont volí trumflicitovaný3 hráči,dražba o talonlízaný2 hráči,líže se z talonukřížový4 hráči, aktérmůže mít spoluhráčehvězdicový5 hráčů, dražba,volaný spoluhráčhlavní variantyTento průvodce i hra ve 3D: volený mariáš pro tři. Ostatní varianty popisuje kapitola 1 a příloha B.
Obr. 1.2Rodina mariáše. Varianty se liší počtem hráčů a tím, jak se určí aktér a jeho závazek. Hvězdicový mariáš pro pět hráčů je méně rozšířený.

1.4Varianty mariáše

Tab. 1.1Hlavní varianty mariáše (podle soutěžních pravidel ČSM a encyklopedií v příloze C)
VariantaHráčůJak se určí aktér a závazekVe hře ve 3D
volený3forhont volí trumf ze 7 karet, odhazuje talon a má přednost při volbě závazku; ostatní mohou hru „přebrat“ betlem nebo durchemano – tento průvodce
licitovaný3všichni vidí 10 karet, dražba o závazek; vítěz vezme talonne
lízaný2po každém štychu se líže z talonu, hraje se na hlášky; betl a durch se nehrajíne
křížový (čtyřka)4aktér si může vybrat spoluhráče; hraje se voleně i licitovaněne
hvězdicový5méně běžná varianta: dražba, aktér si zavolá spoluhráče, hraje se šest štychůne
Pauzírovaný mariáš není další varianta: hrají-li čtyři volený nebo licitovaný mariáš, rozdávající jednu hru vynechá. Soutěžní pravidla ČSM uvádějí jako základní druhy volený, křížový a licitovaný mariáš.

Volený mariáš je nejjednodušší pro začátek: kdo je forhont, ten je skoro vždy aktér, a hra má jasný rytmus. Licitovaný mariáš je oblíbená soutěžní forma; pracuje se stejnými kartami, štychy a body, jen se závazek vydražuje. Co se naučíte o štyších, bodech a obraně, platí ve všech variantách.

Pozor

Mariáš nemá jedna „správná“ pravidla. Liší se tarif, počet fleků, zda smí do talonu desítka, zda se hraje volba „z lidu“ nebo hlášení „proti“. Před hrou se vždy domluvte. V tomto průvodci platí Pravidla ve hře (kapitola 4) a u každé odchylky se dočtete, jak to bývá jinde.

1.5Mariáš v české kultuře

Mariáš patří k obrazu české hospody stejně jako pivo. Nejslavnější literární partie je v Osudech dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška: ve 3. díle (kapitola „Přes Uhry“) hraje Švejk ve vlaku s účetním šikovatelem Vaňkem tahaný mariáš a pak mariáš ve třech s telefonistou Chodounským. Švejk tam prohlásí, že „Tahaný mariáš je vážnější věc než celá vojna“, a vypráví o hráči, který měl na ruce durcha, ale nehrál ho a nechal ostatní hrát betla. V roce 2006 slavil dvacet let Český svaz mariáše, který pořádá turnaje a vydává soutěžní pravidla (kapitola 12).

1.6Procvičení

1
Kolik karet má mariášový balíček a kolik z nich nese body?
32 karet; body mají čtyři esa a čtyři desítky – 8 karet po 10 bodech, dohromady 80. S posledním štychem je ve hře 90 bodů za karty.
2
Jak se jmenují figury mariášových karet od nejnižší?
Spodek, svršek, král. Odpovídají klukovi, dámě a králi francouzských karet.
3
Která karta je v barevné hře silnější: král, nebo desítka? A v betlu?
V barevné hře desítka (je hned pod esem). V betlu a durchu je desítka mezi devítkou a spodkem, takže silnější je král.
4
Kdo je aktér a kdo obrana?
Aktér je hráč, který zvolil závazek a hraje ho sám. Obranu tvoří dva zbylí hráči, kteří spolupracují – nesmějí si ale ukazovat karty ani se domlouvat.
5
Jakou variantu hraje hra ve 3D v tomto průvodci?
Volený mariáš pro tři. Licitovaný, lízaný a křížový mariáš popisuje jen text.
Co si odnést
  • 32 karet: srdce, kule, listy, žaludy; sedma až eso. Body mají jen esa a desítky, poslední štych 10.
  • V barevné hře stojí desítka hned pod esem; v betlu a durchu mezi devítkou a spodkem.
  • Jeden aktér proti dvěma obráncům; jméno hry je z francouzského mariage – svatba, tedy hláška.
Část IZáklady
2

Štych a povinnostizáklady

Jeden hráč vynese kartu a ostatní dva po směru hry přidají po jedné. Tři karty tvoří štych. Bere ho nejvyšší trumf; když ve štychu trumf není, bere ho nejvyšší karta vynesené barvy – karta jiné barvy, která není trumf, nebere nikdy. Kdo štych vzal, vynáší do dalšího. Na rozdíl od prší si nevybíráte volně: musíte přiznat barvu, a když můžete, přebít; když barvu nemáte, musíte trumfovat. Tyto povinnosti jsou celý „motor“ mariáše – díky nim jde dopředu spočítat, kdo co musí zahrát.

⚖️

Povinnost přebíjet je zrádná: obránce musí přebít i kartu vlastního spoluhráče a aktér s jediným trumfem ho musí dát, kdykoli mu dojde vynesená barva. Kdo povinnosti zná nazpaměť, vidí, kdy soupeře „vyždímá“ – a kdy se do stejné pasti chytí sám.

Minihra: Kterou kartu smíte zahrát?
Laboratoř ukáže rozehraný štych (modře karta, která zatím vede) a vaše karty. Klepněte na kartu, kterou podle pravidel smíte zahrát. Teprve po volbě se zeleně ukážou všechny povolené karty a vysvětlení, která povinnost platí. Kolo má osm štychů; za aspoň sedm správných odpovědí získáte 20 XP.
MINIHRA
0 / 8
Jak je minihra ověřená: generátor vybírá situace tak, aby se rovnoměrně střídalo všech pět povinností (přiznat a přebít, jen přiznat, trumfovat a přebít, trumfovat, cokoli) v barevné hře i v betlu a durchu. Povolené karty počítá stejná funkce jako hra ve 3D a nezávislý test je ověřil na tisících náhodných štychů.
Štych krok za krokem
Tři hráči s pěti otevřenými kartami. Hráč na tahu má povolené karty zeleně orámované, ostatní ztmavené; klepnutím kartu zahrajete. Vpravo vidíte rozehraný (nebo poslední) štych a kdo ho vzal. Zvolte trumf, nebo betl a durch bez trumfů, a sledujte, jak se povinnosti mění.
LABORATOŘ
Model: pět karet na hráče místo deseti, aby se vešly na obrazovku; povinnosti jsou stejné jako ve hře. Hráč 1 vynáší první štych, pak vynáší ten, kdo štych vzal. Body a hlášky se tu nepočítají – jde jen o to, co kdo smí zahrát a kdo štych bere.
+Teorie: kdo bere štych, pět povinností, pořadí karet, technika Přiznat a přebít, renonc

2.1Kdo bere štych

V barevné hře (hra, sedma, kilo) platí jednoduché pravidlo: je-li ve štychu trumf, bere nejvyšší trumf; jinak bere nejvyšší karta vynesené barvy. Karty třetí barvy, kterými hráč „jen odhodil“, štych vzít nemohou, ať jsou jakkoli vysoké. V betlu a durchu trumfy nejsou, takže bere vždy nejvyšší karta vynesené barvy.trick, lead, trump, follow suit

2.2Pět povinností v pevném pořadí

Soutěžní pravidla ČSM říkají, že při odehrání karty platí povinnost přiznat barvu a současně povinnost zahrát vyšší kartu, než je ta, která je ve štychu v tu chvíli nejvyšší; totéž platí pro trumfy. Rozepsáno do kroků – první, který jde splnit, platí:

  1. Přiznat barvu a přebít: máte vynesenou barvu, štych zatím vede karta vynesené barvy a vy máte vyšší → musíte zahrát vyšší kartu vynesené barvy (kteroukoli z vyšších).
  2. Jen přiznat: barvu máte, ale vyšší ne – nebo už štych někdo přebil trumfem → zahrajete kteroukoli kartu vynesené barvy.
  3. Trumfovat a přebít: barvu nemáte, ve štychu leží trumf a vy máte vyšší → musíte dát vyšší trumf.
  4. Trumfovat: barvu nemáte, trumf máte → musíte trumfovat (když ve štychu vyšší trumf leží, stačí jakýkoli).
  5. Cokoli: nemáte vynesenou barvu ani trumf (nebo se hraje betl či durch) → libovolná karta.
Máte vynesenou barvu?Vede ve štychu vynesená barvaa máte vyšší kartu?Máte trumf?anone1 přiznat a přebít2 jen přiznatanoneLeží ve štychu trumfa máte vyšší?anone5 cokoli3 trumfovat a přebít4 trumfovatanoneV betlu a durchu trumfy nejsou: platí jen kroky 1, 2 a 5.Štych bere nejvyšší trumf, jinak nejvyšší karta vynesené barvy.
Obr. 2.1Rozhodovací schéma povinností. Začněte nahoře a odpovídejte ano/ne; první zelený (nebo oranžový) rámeček, ke kterému dojdete, říká, co smíte. Stejné schéma používá hra ve 3D, když ztmavuje karty, které zahrát nesmíte.
Povolené karty L (V = vaše karty vynesené barvy, T = vaše trumfy, w = vedoucí karta štychu, ≻ = „je vyšší“)\[ L = \begin{cases} \{c \in V : c \succ w\} & \text{když } V \ne \emptyset,\ w \text{ je vynesené barvy a množina je neprázdná} \\ V & \text{když } V \ne \emptyset \text{ jinak} \\ \{c \in T : c \succ w\} & \text{když } V = \emptyset,\ w \text{ je trumf a množina je neprázdná} \\ T & \text{když } V = \emptyset,\ T \ne \emptyset \text{ jinak} \\ \text{všechny karty} & \text{když } V = T = \emptyset \end{cases} \]

Všimněte si, že kroky 3 a 4 se liší jen tím, jestli ve štychu už trumf leží. Když ještě neleží, přebije ho jakýkoli váš trumf, takže „trumfovat“ a „trumfovat a přebít“ splývají.

Pozor

Povinnost přebíjet platí i proti spoluhráči. Vynese-li váš spoluhráč v obraně kulového krále a vy máte kulové eso, musíte ho dát, i když by spoluhráč štych bral tak jako tak. A totéž s trumfy: nemáte-li vynesenou barvu, musíte trumfovat, i když štych už jistě bere spoluhráč. Proto obránci často „ztrácejí“ trumfy, které by jindy přebily aktéra.

2.3Pořadí karet v barvě

barevná hra (hra, sedma, kilo)789SpSvK10Ebetl a durch (bez trumfů)78910SpSvKEnejnižšínejvyšší
Obr. 2.2Pořadí listů od nejnižší po nejvyšší. V barevné hře se desítka posune hned pod eso (nad krále), v betlu a durchu má přirozené místo mezi devítkou a spodkem.

Pravidlo o desítce zní v soutěžních pravidlech takto: při hrách s trumfy se desítka v každé barvě posouvá hned pod eso a stává se vyšší kartou než král. Platí ve všech čtyřech barvách, nejen v trumfech. V betlu a durchu se nic neposouvá.

2.4Technika Přiznat a přebít

Pravidlo říká, že přebít musíte, ale ne čím. Tady začíná technika Přiznat a přebít, kterou trenér ve hře ve 3D jmenuje nejčastěji: když musíte přebít a chcete štych vzít, zahrajte nejlevnější kartu, která štych bere. Když štych vzít nemůžete (hraje po vás ještě někdo s vyšší kartou), přidejte nejnižší povolenou kartu – leda by štych bral váš spoluhráč, pak přichází na řadu mazání (kapitola 6).

Příklad Kterou z vyšších?

Trumfy jsou žaludy. Aktér vynese listovou osmu, máte 9 K E a hrajete druhý. Přebít musíte – smíte devítkou, králem i esem. Po vás hraje už jen váš spoluhráč, takže štych připadne obraně, ať dáte devítku, nebo eso: buď ho vezmete vy, nebo spoluhráč. Devítka stačí – „nejlevnější přebití“. Král a eso zůstanou na později a aktér neví, kde jsou.

2.5Renonc

Porušení pravidel – nepřiznaná barva, nepřebitá karta, karta zahraná mimo pořadí – se v mariáši nazývá renonc. Soutěžní pravidla za něj určují postih (paušál podle tabulky sazeb), v přátelské hře se postih domlouvá předem. Ve hře ve 3D renonc nastat nemůže: karty, které nesmíte zahrát, jsou ztmavené a nedají se vybrat.revoke

Mistrovská pomůcka

Renonc obrany se dá odhalit až později: když obránce v pátém štychu odhodí kule a v sedmém je zahraje, kule tehdy měl. Proto si všímejte, kdo kterou barvu nepřiznal – je to i nejlevnější informace o rozložení karet (kapitola 9).

2.6Procvičení

1
Trumfy kule. Vynesen listový spodek, druhý hráč trumfoval kulovou sedmou. Máte listovou desítku a kulové eso. Co smíte?
Listy máte, takže musíte přiznat. Štych ale už vede trumf, takže přebíjet listem nemusíte (a ani to nejde). Smíte jen listovou desítku – trumfovat nesmíte, když barvu máte.
2
Trumfy srdce. Vynesena žaludská osma, druhý hráč přidal žaludskou devítku. Žaludy nemáte, máte srdcovou sedmu a listové eso. Co smíte?
Barvu nemáte, trumf máte – musíte trumfovat: srdcová sedma. Ve štychu trumf neleží, takže i sedma ho přebije a bere.
3
Hraje se betl. Vynesena kulová desítka, máte kulového spodka a kulovou devítku. Co smíte?
V betlu je pořadí přirozené: spodek je vyšší než desítka. Musíte přiznat a přebít – smíte jen kulového spodka. Betl tím aktér (pokud jste to vy) ohrožuje, proto se v betlu „díry“ hlídají (kapitola 8).
4
Vynesl váš spoluhráč v obraně a vede jeho karta. Musíte ji přebít, když můžete?
Ano. Povinnost přebít nerozlišuje soupeře a spoluhráče. Výjimka neexistuje ani v soutěžních pravidlech.
5
Kdy smí hráč zahodit eso jiné barvy do štychu, který nebere?
Jen když nemá vynesenou barvu ani trumf (krok 5), nebo v betlu a durchu, když nemá vynesenou barvu. Jinak musí přiznat nebo trumfovat.
Co si odnést
  • Štych bere nejvyšší trumf, jinak nejvyšší karta vynesené barvy; kdo vzal, vynáší.
  • Pořadí povinností: přiznat a přebít → jen přiznat → trumfovat a přebít → trumfovat → cokoli. Přebíjí se i spoluhráč.
  • Přiznat a přebít: když chcete štych vzít, nejlevnější karta, která bere; když ne, nejnižší povolená.
Část IZáklady
3

Body a hláškyzáklady

V barevné hře se počítají body: každé eso a každá desítka ve vašich štyších má 10 bodů a kdo vezme poslední štych (ultimo), dostane dalších 10 – dohromady 90 bodů. K tomu se přičítají hlášky: svršek a král stejné barvy v ruce jednoho hráče mají 20 bodů, v trumfové barvě 40. Body za hlášku má ten, kdo ji ohlásil, i když štych vezme někdo jiný. Aktér ve „hře“ vyhrává, má-li víc bodů než obrana dohromady – a protože součet všech bodů je vždy lichý násobek deseti, remíza nastat nemůže.

💍

Hláška je „svatba“ – mariage, podle níž se celá hra jmenuje. Je to jediný způsob, jak získat body bez štychu: stačí mít pár a ohlásit ho ve chvíli, kdy jednu z karet zahrajete. Trumfová hláška za 40 je víc než dvě esa – a pro kilo je skoro nutná.

Body po hře
Nastavte, kolik es a desítek uhrál aktér (zbytek má obrana), kdo vzal poslední štych a kdo hlásil hlášky. Počítadlo sečte body obou stran, ukáže, kdo hru vyhrál, a v režimu kilo spočítá, jestli aktér dosáhl stovky z karet a jediné hlášky.
LABORATOŘ
Model: pravidla ve hře ve 3D. Netrumfové hlášky jsou nejvýš tři (jedna barva je trumf), takže aktér a obrana jich mají dohromady nejvýš tři – počítadlo případný přebytek obrany ubere. Tiché kilo: strana, která ve hře vyhrála a má aspoň 100 bodů i se všemi hláškami (kapitola 7). V kilu se aktérovi počítá jen jeho nejvyšší hláška.
Minihra: Spočítejte body
Laboratoř ukáže štychy, které vzal aktér, a řekne, jestli vzal poslední štych a jaké hlášky ohlásil. Spočítejte jeho body a vyberte správný výsledek. Po volbě se esa a desítky ve štyších orámují a ukáže se rozpis i výsledek hry. Kolo má šest her; za aspoň pět správných odpovědí získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 6
Jak je minihra ověřená: štychy pocházejí ze skutečně odehraných her modelových hráčů, takže jsou podle pravidel. Body počítá stejná funkce jako vyúčtování ve hře ve 3D; nabídnuté chybné odpovědi jsou typické omyly (zapomenuté ultimo, zapomenutá hláška, o deset víc či méně).
+Teorie: bodované karty, hlášky a technika Hláška, proč není remíza, kolik hlášek se rozdá

3.1Esa, desítky a ultimo

Soutěžní pravidla ČSM uvádějí hodnoty: eso 10, desítka 10, poslední zdvih (ultimo) 10, hláška 20, trumfová hláška 40. Body za esa, desítky a ultimo patří tomu, kdo štych získal, a body obou obránců se sčítají. Ostatní karty – sedma až král – nemají žádnou bodovou hodnotu; jsou ale potřeba k tomu, aby se body dalo vzít nebo uhájit.ace–ten game, last trick bonus

Body za karty v jedné hře\[ 4 \cdot 10\ (\text{esa}) + 4 \cdot 10\ (\text{desítky}) + 10\ (\text{ultimo}) = 90, \qquad A_{\text{karty}} + D_{\text{karty}} = 90 \]

3.2Hlášky

Hláška je dvojice svršek a král stejné barvy v ruce jednoho hráče. Podle soutěžních pravidel se hláška považuje za nahlášenou, když majitel první z dvojice karet ve chvíli, kdy ji odehrává, odloží stranou na své zdvihy; za nenahlášenou hlášku body nejsou. Body patří tomu, kdo hlášku měl a ohlásil, a štych může vzít kdokoli. V betlu a durchu se hlášky nehlásí.marriage (king and queen of one suit)

Hláška: zahrajete první z dvojice a druhou máte v ruceSvzahránoKv rucetrumfy kule → kulová hláška 40 bodůtrumfy jiné → kulová hláška 20 bodůBody za hlášku má ten, kdo ji ohlásil,i když štych vezme někdo jiný.Ve hře v tomto průvodci se hláška ohlásí sama.V betlu a durchu se hlášky nehlásí.Zahrát první smíte svrška i krále; hláška platí, když druhá karta páru zůstane v ruce.
Obr. 3.1Kulový svršek zahraný s kulovým králem v ruce: ohlášená kulová hláška. V trumfech kule má 40 bodů, jinak 20. Druhou kartu páru hráč zahraje později, kdykoli chce nebo musí.

Ve hře ve 3D se hláška ohlásí sama, jakmile zahrajete svrška nebo krále a druhou kartu páru máte v ruce. Ve skutečné hře je to vaše povinnost – kdo zapomene, body nedostane.

3.3Technika Hláška

Trenér ve hře jmenuje techniku Hláška, když je vhodná chvíle pár „otevřít“. Pár drží body jistě – nikdo vám je nevezme. Otázka je jen, kdy první kartu zahrát:

  • Aktér s trumfovou hláškou ji obvykle ohlásí brzy, často při tahání trumfů (kapitola 5): trumfový svršek nebo král přitom tlačí trumfy obrany a 40 bodů je jistých.
  • Netrumfová hláška se hodí jako „bezpečný“ výnos: svrška vynesete, i když ho přebije eso nebo desítka – hlášku máte a král zůstane jako možný štych později.
  • Obránce hlásí, když tím nedá aktérovi body ani tempo navíc. Hlášky obrany se v obyčejné hře přičtou obraně a často rozhodnou, kdo má víc.
Pozor

Hláška se do bodů počítá jen jednou a jen tomu, kdo ji měl. Když spoluhráč v obraně hraje svrška a vy máte krále stejné barvy, hláška to není – pár musí být v jedné ruce. A pro kilo se aktérovi počítá jen jedna hláška (kapitola 7).

3.4Proč nemůže být remíza

Body každé strany jsou násobky deseti. Součet za karty je 90 a každá hláška přidá 20 nebo 40:

Součet bodů obou stran (n20 netrumfových a n40 trumfových hlášek)\[ A + D = 90 + 20\,n_{20} + 40\,n_{40} = 10\,(9 + 2 n_{20} + 4 n_{40}) \]

Číslo v závorce je vždy liché. Kdyby aktér a obrana měli stejně, bylo by A = D a součet 2A = 20 · (A/10) by byl sudý násobek deseti – spor. Proto ve hře vždy jedna strana vyhrává. Maximum je 90 + 3 · 20 + 40 = 190 bodů, když se ohlásí všechny čtyři hlášky.

Součet bodů obou stran podle ohlášených hlášek8090100110120130140150160170180190200bez hlášekjedna za 20za 40 nebo 2 × 20všechny čtyřiZa karty a poslední štych je 90 bodů – lichý násobek deseti (9 · 10).Hlášky přidávají 20 nebo 40, tedy sudé násobky deseti; lichost součtu se nezmění.Body každé strany jsou násobky deseti, a kdyby měly obě stejně, byl by součet sudý.Remíza proto nastat nemůže.
Obr. 3.2Možné součty bodů obou stran: 90, 110, 130, 150, 170 a 190. Všechny jsou liché násobky deseti, takže se nedají rozdělit napůl.

3.5Kolik hlášek se rozdá

Má-li hráč n karet z 32, je šance, že drží konkrétního svrška i krále, rovna počtu ruk se dvěma danými kartami děleno počtem všech ruk:

Konkrétní hláška v ruce o n kartách\[ P = \frac{\binom{30}{n-2}}{\binom{32}{n}} = \frac{n\,(n-1)}{32 \cdot 31}, \qquad n = 10:\ \frac{90}{992} \approx 9{,}1\ \% \]
Tab. 3.1Hlášky v ruce (přesný výpočet přes všechny ruce)
RukaKonkrétní hláškaAspoň jedna hláškaPrůměrný počet hlášek
7 karet forhonta (před volbou trumfu)4,2 %16,4 %0,17
10 karet obránce9,1 %32,9 %0,36
12 karet forhonta (před odhozem)13,3 %45,4 %0,53
„Aspoň jedna“ počítá se všemi čtyřmi barvami (princip inkluze a exkluze). Průměrný počet je 4 · P(konkrétní hláška).

Hláška tedy není samozřejmost: obránce ji má zhruba v každé třetí hře, forhont před odhozem skoro v každé druhé. Proto je kilo vzácnější závazek – bez hlášky ho hrát nelze.

Příklad Počítání po hře

Trumfy listy. Aktér má ve štyších dvě esa a tři desítky a vzal poslední štych: 5 · 10 + 10 = 60. Hlásil listovou hlášku: +40, celkem 100. Obrana má 90 − 60 = 30 z karet a ohlásila kulovou hlášku za 20: 50. Aktér hru vyhrál – a se 100 body i se všemi hláškami jde o tiché kilo (kapitola 7).

Mistrovská pomůcka

Body obrany nemusíte počítat zvlášť: z karet má vždy 90 minus body aktéra z karet. Stačí přičíst hlášky obrany. Ve skutečné hře se aktérovy štychy počítají rychle po „desítkách“ – esa a desítky se z hromádky vytáhnou a přepočítají.

3.6Procvičení

1
Aktér uhrál tři esa a jednu desítku, poslední štych vzala obrana. Hlášky nikdo. Kdo vyhrál?
Aktér 40, obrana 90 − 40 = 50. Vyhrála obrana.
2
Aktér má 50 bodů z karet a hlášku za 20. Obrana má 40 z karet a trumfovou hlášku. Kdo vyhrál?
Aktér 70, obrana 40 + 40 = 80. Vyhrála obrana – trumfová hláška obrany převážila.
3
Kolik bodů je ve hře, když se ohlásí trumfová hláška a jedna netrumfová?
90 + 40 + 20 = 150. Lichý násobek deseti (15 · 10), remíza 75 : 75 nejde.
4
Obránce má krále a svrška stejné barvy, ale svrška musí zahrát do štychu, který bere aktér. Přijde o hlášku?
Ne. Zahraje-li svrška a krále má v ruce, hlášku ohlásí; štych může vzít kdokoli. Ve hře ve 3D se ohlásí sama.
5
Jaká je šance, že obránce s 10 kartami má trumfovou hlášku?
10 · 9 / (32 · 31) = 90 / 992 ≈ 9,1 % – pokud nevíte nic o tom, kde jsou svršek a král trumfů. Když aktér trumfy volil, je šance o něco menší, protože trumfové karty jsou častěji u něj.
Co si odnést
  • Eso a desítka po 10, ultimo 10 – celkem 90; hláška 20, v trumfech 40; nejvýš 190 bodů.
  • Hláška se ohlašuje, když zahrajete první z páru a druhou kartu máte v ruce; body má ten, kdo ji měl.
  • Součet bodů je lichý násobek deseti, proto remíza nenastane.
Část IZáklady
4

Rozdání, trumf, talon a ohlášenízáklady

Ve voleném mariáši dostane forhont nejdřív 7 karet a z nich zvolí trumf – ve hře ve 3D ťukne na kartu, jejíž barva bude trumfová. Pak dostane dalších 5 karet (ostatní dva mají po 10), odhodí 2 karty do talonu a ohlásí závazek: hru, k ní případně sedmu (musí mít trumfovou sedmu) a kilo (musí mít hlášku), nebo betl, nebo durch. Obránci odpovídají dobrá, nebo špatná – kdo řekne špatná, převezme hru jako betl nebo durch. Nakonec se může flekovat. Za splněný závazek dostane aktér body od každého obránce, za nesplněný jim je platí.

🎯

Sedm karet je málo a dvanáct hodně – volba trumfu je sázka na to, co přinese dalších pět karet. Dobrý forhont nevolí jen nejdelší barvu, ale barvu, ve které má vysoké karty, hlášku a kterou udrží, i když obrana bude trumfovat proti němu.

Volba trumfu a talon
Jste forhont. Z prvních sedmi karet klepnutím zvolte trumf; pak dostanete dalších pět a vyberete dvě karty do talonu (eso a desítku laboratoř nepustí). Výsledek porovnejte s volbou modelu: trumf = nejdelší barva ze sedmi karet, při shodě silnější; talon = krátké barvy bez es a desítek, aby vznikla chybějící barva.
LABORATOŘ
Model: stejné jednoduché pravidlo používají modeloví hráči v simulacích kapitol 5, 6, 7 a 10. Silnější hráč (a soupeř na vyšší obtížnosti ve hře ve 3D) zvažuje i to, jakou hru s kartami uhraje – viz Technika Volba trumfu v teorii.
Kalkulačka tarifu
Zvolte závazek, zda jsou trumfy srdce (v červených), kolik bylo fleků a jak hra dopadla. Kalkulačka spočítá, kolik bodů dostane aktér od každého obránce (nebo kolik každému zaplatí), a ukáže zápis všech tří hráčů. U kila nastavte body aktéra z karet, ultima a jeho nejvyšší hlášky.
LABORATOŘ
Model: tarif ve hře ve 3D – hra 1, sedma 2, kilo 4 (+4 za každých celých 10 bodů nad 100; prohrané kilo −4 za každých chybějících 10), betl 5, durch 10. V červených se hra, sedma a kilo násobí dvěma, betl a durch ne. Flek násobí celý závazek: ×2, ×4, ×8, ×16, ×32. Tichá sedma a tiché kilo (kapitola 7) tu nejsou – kalkulačka počítá ohlášené závazky.
+Teorie: rozdání, technika Volba trumfu, technika Odhoz do talonu, závazky, dobrá a špatná, flek, tarif ve hře a jinde

4.1Rozdání a průběh

Soutěžní pravidla voleného mariáše ČSM předepisují rozdávat po směru hodinových ručiček: volícímu hráči (forhontovi) nejprve sedm karet, pak se dorozdává po pěti. Forhont volí trumf jen z prvních sedmi karet; zbylých pět smí vzít až po volbě. Hra ve 3D rozdává stejně: forhont má nejprve 7 karet, po volbě 12, oba obránci po 10.eldest hand (forehand), trump selection, talon (skat)

1. Rozdání7 karet forhontovi2. Trumfťuknutí na kartu3. +5 karetforhont 12, ostatní po 104. Talon2 karty, bez es a desítek5. Ohlášeníhra, sedma, kilo, betl, durch6. Dobrá / špatnášpatná = betl nebo durch7. Flekobrana ×2, aktér re ×4 …8. Sehrávka10 štychů9. Vyúčtováníbody od každého obránceV betlu a durchu vynáší aktér; po špatné na betl může kdokoli ještě ohlásit durch.Volbu „z lidu“ ani ohlášení proti sedmě a kilu hra nenabízí – popisuje je teorie kapitoly 4.
Obr. 4.1Devět kroků jedné hry. Oranžově jsou kroky, ve kterých se rozhoduje, kdo bude aktér a co bude hrát.

4.2Technika Volba trumfu

Forhont volí trumf, aniž by viděl pět karet, které teprve dostane. Trenér ve hře doporučuje v duchu techniky Volba trumfu tři kritéria v tomto pořadí:

  1. Délka. Nejdelší barva ze sedmi karet – trumfy jsou síla, která přebíjí esa a desítky obrany.
  2. Výška. Při stejné délce barva s esem, desítkou a figurami; trumfové eso a desítka jsou body, které obrana nemůže přebít.
  3. Hláška. Svršek a král v trumfech je 40 bodů a otevírá kilo.

Kolik trumfů tím forhont typicky získá, ukazuje přesný výpočet přes všechna rozdání pro model „nejdelší barva ze sedmi karet“:

Tab. 4.1Délka nejdelší barvy v 7 kartách a počet trumfů ve 12 kartách forhonta
Počet234567 a víc
nejdelší barva v 7 kartách20,9 %60,4 %16,8 %1,8 %0,1 %0,0 %
trumfů ve 12 kartách (před odhozem)4,6 %26,8 %39,7 %22,8 %5,6 %0,6 %
Výpočet skriptem přes rozložení sedmi karet a dalších pěti karet (hypergeometricky); při shodě délek na volbě nezáleží. Průměr je 4,0 trumfu, pět a víc trumfů má forhont ve 29,0 % her, šest a víc v 6,2 %.

Typický aktér má tedy čtyři trumfy z osmi a obrana druhé čtyři. To je málo na to, aby se dalo hrát bez rozmyslu – proto kapitola 5 rozebírá, kdy trumfy tahat a kdy ne.

Volba „z lidu“. Soutěžní pravidla ČSM dovolují volit trumf i „z lidu“: forhont místo volby z prvních sedmi karet vezme naslepo jednu z dalších pěti a její barva je trumf. Hodí se, když v sedmi kartách nic nemá. Hra ve 3D volbu z lidu nenabízí.

4.3Technika Odhoz do talonu

Ze dvanácti karet odloží aktér dvě do talonu. V barevné hře (hra, sedma, kilo) je zakázáno odkládat esa a desítky – body by tím zmizely ze hry. Soutěžní pravidla výslovně dovolují odhodit „nehodnotový“ trumf, ale obvykle to škodí. V betlu a durchu se smí odhodit cokoli. Ve hře ve 3D platí totéž.

Technika Odhoz do talonu říká: odhoďte krátké barvy bez es a desítek, ideálně tak, aby vám jedna barva úplně chyběla. Chybějící barvu pak přebijete trumfem a obraně nezbude kam utéct. Nikdy neodhazujte svrška nebo krále z hlášky, kterou chcete hlásit.

Příklad Jak vytvořit chybějící barvu

Trumfy srdce, máte kule 8 Sp a listy 7 9 E. Odhozem obou kulí přijdete o nebodované karty a kule vám budou chybět: až je obrana vynese, přebijete je trumfem. Odhozem listové sedmy a devítky by vám zůstalo holé listové eso – to je slabší volba.

4.4Závazky ve hře

Tab. 4.2Závazky voleného mariáše ve hře ve 3D
ZávazekAktér splní, když…Podmínka ohlášeníTarif
hramá víc bodů než obrana (karty, ultimo a vlastní hlášky)–1
sedma (vždy s hrou)vezme poslední štych trumfovou sedmou a nemusí ji zahrát dřívtrumfová sedma v ruce2
kilo (místo hry)má aspoň 100 z karet, ultima a jediné (nejvyšší) hláškyhláška v ruce4 a +4 za každých 10 nad 100
betlnevezme ani jeden štych (bez trumfů, desítka pod spodkem)–5
durchvezme všech deset štychů (bez trumfů)–10
Hra, sedma a kilo v červených (trumfy srdce) platí dvojnásob. Sedma a hra (nebo kilo) se vyhodnocují zvlášť: aktér může jedno vyhrát a druhé prohrát.

4.5Dobrá, nebo špatná

Po ohlášení barevné hry odpovídají obránci po řadě dobrá (přijímají), nebo špatná – a ohlásí betl, nebo durch. Kdo řekne špatná, vezme si talon, odhodí dvě karty a stává se aktérem. Po betlu může ještě kdokoli ohlásit durch; durch se už neschvaluje a jde rovnou do flekování. V betlu i durchu vynáší první kartu aktér.

Hlášení proti. Obrana smí podle soutěžních pravidel ČSM hlásit sedmu nebo sto „proti“: obránce s trumfovou sedmou se zaváže vzít jí poslední štych proti aktérovi. Proto se ve voleném mariáši nesmí hrát sedma bez trumfové sedmy v ruce ani kilo bez hlášky. Hra ve 3D hlášení proti nenabízí.

4.6Flek

Flek je odhad, ne sázka: obránce, který věří, že aktér závazek nesplní, řekne flek a hodnota se zdvojnásobí. Aktér, který věří ve výhru, odpoví re (×4), obrana může dát tutti (×8), aktér boty (×16) a obrana kalhoty (×32). Ve hře ve 3D se flekuje celý závazek najednou.

Hodnota závazku po flekování – ve hře se flekuje celý závazek najednoubez fleku×1flek (obrana)×2re (aktér)×4tutti (obrana)×8boty (aktér)×16kalhoty (obrana)×32Obrana flekuje, když věří, že aktér prohraje; aktér odpoví re, když věří ve výhru.
Obr. 4.2Žebříček fleků ve hře ve 3D. Každý další flek zdvojnásobí hodnotu závazku; střídá se obrana a aktér.
Pozor

Ve skutečnosti se flekuje po částech: podle soutěžních pravidel lze u kombinovaných závazků flekovat každý zvlášť – třeba flek na hru, ale ne na sedmu. Encyklopedie uvádí i další stupně (kaiser ×64) a domluvy typu „flekovaná hra se bez re nehraje“. Hra ve 3D tyto jemnosti zjednodušuje na jeden flek na celý závazek.

4.7Tarif ve hře a jinde

Hodnota závazku od jednoho obránce (f = počet fleků)\[ V = \text{tarif} \cdot m_{\text{červené}} \cdot 2^{f}, \qquad m_{\text{červené}} = \begin{cases} 2 & \text{trumf srdce (hra, sedma, kilo)} \\ 1 & \text{jinak} \end{cases}, \qquad \text{aktér } \pm 2V,\ \text{každý obránce } \mp V \]
Kilo s k body (karty, ultimo a jediná hláška)\[ \text{kilo} = \begin{cases} 4\,\big(1 + \lfloor (k-100)/10 \rfloor\big) & k \ge 100 \\ -4\,\lceil (100-k)/10 \rceil & k < 100 \end{cases} \]
Tab. 4.3Násobky základní sazby v různých pravidlech
ZávazekHra ve 3D (body)ČSM soutěžníAlternativa 1Alternativa 2 (volený)
hra1111
sedma2222
kilo (sto)4444
betl515105
durch10302010
ČSM: Obecná pravidla hry mariáš (článek V) a pravidla voleného mariáše; alternativy podle české encyklopedie (příloha C). U kila se sazba za každou desítku navíc v některých pravidlech přičítá, v jiných násobí. Tarif se vždy domlouvá před hrou.

Hra ve 3D počítá jen body na papíře. Tarif betlu 5 a durchu 10 odpovídá alternativě, kterou encyklopedie uvádí jen pro volený mariáš; soutěžní tarif dává betlu a durchu víc, aby se vyplatilo riskovat.

4.8Procvičení

1
Forhont má v sedmi kartách tři listy (E, K, Sv) a tři kule (8, 9, Sp) a srdcovou sedmu. Který trumf je lepší?
Listy: stejná délka, ale eso a trumfová hláška (40 bodů). Kule by byly trumfy bez bodů a bez hlášky.
2
Smí aktér v hře odhodit do talonu trumfovou osmu?
Ano, osma nemá body. Většinou je to ale chyba – trumf je silnější než jakákoli jiná nebodovaná karta.
3
Kolik dostane aktér od každého obránce za vyhraný betl s flekem a re?
5 · 2 · 2 = 20 (betl se v červených nenásobí, protože trumfy nejsou). Celkem 40 od obou.
4
Aktér hrál kilo v listech a uhrál 80 bodů (z toho hláška 40). Kolik platí každému obránci?
Chybí 20 bodů, tedy dvě desítky: 4 · 2 = 8 každému obránci.
5
Obránce řekl „špatná“ a ohlásil betl. Co se stane s talonem?
Obránce si vezme talon (dvě karty, které odhodil forhont), odhodí dvě své karty a stává se aktérem betlu. Forhont je teď obránce.
Co si odnést
  • Forhont: 7 karet → trumf → 12 karet → talon (v barevné hře bez es a desítek) → závazek.
  • Volba trumfu: délka, výška, hláška. Odhoz do talonu: krátké barvy bez bodů, vytvořit chybějící barvu.
  • Tarif ve hře: hra 1, sedma 2, kilo 4, betl 5, durch 10; v červených ×2; flek násobí celý závazek.
Část IIPokročilí
5

Hra aktérapokročilí

Aktér hraje sám proti dvěma, ale má výhodu: zvolil trumf, má dvanáct karet místo deseti a vynáší první. Jeho plán začíná počtem trumfů: kolik jich má, kolik jich je venku a jestli je vyplatí tahat – vynášet trumfy, aby obraně nezbyly na přebíjení jeho es a desítek. Druhá otázka jsou body: esa dostat domů, dokud obrana barvu přiznává, a desítku nevynášet, dokud venku stojí eso. K tomu hlášky a ultimo – poslední štych za 10 bodů často rozhodne těsnou hru.

🧭

„Nejdřív trumfy, pak esa“ zní jako zlaté pravidlo. Simulace v této kapitole ukazuje, že platí jen napůl: s pěti trumfy aktérovi pomáhá, se třemi mu škodí. Dobrý aktér proto nehraje podle pořekadla, ale podle počtu.

Tahat trumfy, nebo esa napřed?
Párová simulace: každé náhodné rozdání se odehraje dvakrát se stejnými kartami – jednou aktér nejdřív táhne trumfy, podruhé nejdřív vynáší esa a trumfy nechá na později. Obrana hraje v obou případech stejně. Graf ukazuje podíl vyhraných her aktéra podle počtu jeho trumfů, s 95% intervalem spolehlivosti.
LABORATOŘ
Model: všichni tři hráči používají jednoduchá pravidla (kapitola 11, úroveň 3): trumf je nejdelší barva ze sedmi karet, talon podle techniky Odhoz do talonu, hraje se obyčejná hra bez fleku. Jediný rozdíl mezi oběma průchody je, zda aktér táhne trumfy, dokud jsou venku. Na 300 rozdáních jsou intervaly široké; spolehlivá čísla z 20 000 rozdání jsou v tabulce 5.2.
+Teorie: plán podle trumfů, technika Tahat trumfy, technika Eso a desítka, hlášky a ultimo, párová simulace

5.1Plán podle počtu trumfů

Před prvním výnosem aktér spočítá: trumfů je osm, kolik mám já, kolik jich šlo do talonu a kolik jich je tedy venku u obrany. Podle tabulky 4.1 má forhont nejčastěji čtyři trumfy a obrana druhé čtyři. Jak jsou rozdělené mezi oba obránce, rozebírá kapitola 9; pro plán stačí vědět, kolik kol trumfů aktér potřebuje, než obraně dojdou:

Tab. 5.1Kolik kol trumfů vytáhne obraně všechny trumfy (průměr přes rozložení)
Trumfů venku23456
průměrný počet kol1,472,212,673,343,78
Počet kol = počet trumfů u obránce, který jich má víc. Přesný výpočet hypergeometrickým rozdělením (kapitola 9), předpoklad: obránci mají po deseti neznámých kartách a trumfy aktér táhne bez přerušení.

Kolo trumfů stojí aktéra jeden trumf a obraně vezme až dva. Se čtyřmi trumfy proti čtyřem venku po dvou až třech kolech skoro nic nezbude – ani obraně, ani aktérovi. Se šesti trumfy proti dvěma vytáhne aktér obraně všechno a ještě mu zbydou čtyři.

5.2Technika Tahat trumfy

Technika Tahat trumfy znamená vynášet trumfy, dokud je obrana má. Smysl: každý trumf obrany je hrozba, že přebije aktérovo eso nebo desítku. Když trumfy zmizí, aktérovy vysoké karty v ostatních barvách berou bezpečně. Cena: aktér přijde o vlastní trumfy, které by mohl použít na přebíjení es obrany v barvě, kterou nemá. Kdy tahání převáží, ukazuje párová simulace:

0 %25 %50 %75 %100 %≤ 3 trumfy24,727,04 trumfy48,448,65 trumfů67,263,16 a víc83,781,5tahat trumfyesa napřed20 000 rozdání, každé zahrané oběma postupyPodíl vyhraných her aktéra v procentech; svislé úsečky = 95% interval spolehlivosti.Tahat trumfy se vyplácí s pěti a více trumfy, se třemi a méně škodí.
Obr. 5.1Podíl vyhraných her aktéra (v procentech) podle počtu jeho trumfů po odhozu. Modře aktér táhne trumfy, oranžově hraje nejdřív esa. Každé z 20 000 rozdání bylo zahráno oběma postupy.
Tab. 5.2Párová simulace: tahat trumfy, nebo esa napřed (20 000 rozdání)
Trumfů aktéraRozdáníVýhry: tahatVýhry: esa napředRozdíl (95% interval)
3 a méně6 30024,7 %27,0 %−2,3 ± 0,6 p. b.
47 93148,4 %48,6 %−0,2 ± 0,8 p. b.
54 53067,2 %63,1 %+4,1 ± 1,1 p. b.
6 a víc1 23983,7 %81,5 %+2,2 ± 1,5 p. b.
celkem20 00047,4 %47,1 %+0,3 ± 0,5 p. b.
Interval je ± 1,96 směrodatné chyby průměrného párového rozdílu. Body aktéra z karet: 44,3 při tahání, 43,9 s esy napřed. Modeloví hráči, ne nejlepší možná hra – rozdíly ukazují směr, ne přesnou velikost pro zkušeného hráče.

Závěr je jednoznačný jen na okrajích: s pěti a více trumfy táhněte, se třemi a méně ne – tam je lepší brát body, dokud to jde, a trumfy si nechat na přebíjení. Se čtyřmi trumfy rozhoduje zbytek ruky: kde máte dlouhou vedlejší barvu s esem, vyplatí se trumfy vytáhnout, aby barva doběhla.

Pozor

Celkový rozdíl +0,3 ± 0,5 procentního bodu je statisticky nerozlišitelný od nuly. Kdo by se díval jen na průměr všech her, usoudil by, že na postupu nezáleží. Teprve rozdělení podle počtu trumfů ukáže, že se dva opačné účinky v průměru vyruší.

5.3Technika Eso a desítka

Body v mariáši nesou jen esa a desítky, a desítka v barevné hře prohrává jedině s esem. Odtud technika Eso a desítka:

  • Eso hrajte brzy. Na začátku hry mají obránci od každé barvy obvykle aspoň jednu kartu, takže musí přiznat a eso vezme štych i s tím, co přidají. Později může obránce barvu nemít a eso přetrumfovat.
  • Desítku nevynášejte, dokud venku stojí eso. Obránce s esem musí přiznat a přebít – a obrana bere 20 bodů najednou.
  • Desítka je pánem barvy, až eso padne. Proto si pamatujte, kde eso padlo (kapitola 9).
Eso a desítka: desítka je bezpečná, až když eso padneaktér108obránceE9Vynese-li aktér desítku, obránce s esemmusí přiznat a přebít: obrana bere 20 bodů.Lepší je hrát jinde a čekat, až eso padne –pak je desítka nejvyšší kartou barvy.Eso naopak vynášejte brzy: dokud má obrana barvu, eso štych vezme a body odnese domů.
Obr. 5.2Aktér s žaludskou desítkou a osmou, obránce s esem a devítkou. Vynesená desítka by přišla o 20 bodů; počkat, až eso padne, je zadarmo.
Příklad Kam s desítkou

Trumfy kule, aktér má listy 10 7 a listové eso je venku. Kdyby desítku vynesl, obránce s esem by ji musel přebít: obrana +20. Aktér proto hraje jiné barvy a čeká. Vynese-li obránce listové eso sám, aktér přizná sedmou a desítka je od té chvíle nejvyšší list. Horší je, když obránce vynese listového krále a aktér hraje druhý: musí přiznat a přebít a jedinou vyšší kartou je desítka – má-li eso obránce, který hraje po něm, desítka propadne. Desítka s jedinou malou kartou proti esu venku je proto slabé místo, se kterým aktér počítá už při volbě trumfu.

5.4Hlášky a poslední štych

Trumfová hláška aktéra (40) se nejčastěji ohlásí při tahání trumfů: svršek nebo král trumfů vytáhne trumfy obrany a hláška se zapíše. Netrumfovou hlášku hraje aktér, když chce dát obraně štych bez bodů. A ultimo: kdo má poslední trumf, vezme poslední štych a 10 bodů. Aktér, který vytáhl obraně všechny trumfy a jeden si nechal, má ultimo jisté.

Mistrovská pomůcka

Počítejte trumfy obrany po kolech nahlas v duchu: „venku čtyři – padly dva – venku dva“. Když některý obránce trumf nepřizná, víte, že všechny zbylé má ten druhý. Procvičit si to můžete ve hře ve 3D v režimu Učení, kde trenér komentuje každý štych.

5.5Kdy pustit štych

Štych bez bodů nemusí aktér brát za každou cenu. Když obránce vynese eso, které aktér nepřebije, zahraje aktér nejnižší povolenou kartu a desítku si nechá – po pádu esa se stane pánem barvy. A naopak: když štych obsahuje desítku obrany a aktér ho může vzít trumfem, bere. Rozhoduje otázka „kolik bodů v tomto štychu je a co mi zbyde na později“.

5.6Jak funguje párová simulace

Kdyby se obě strategie hrály na různých rozdáních, většina rozptylu výsledků by pocházela z karet, ne ze strategie, a na rozdíl čtyř procentních bodů by bylo potřeba obrovské množství her. Párová simulace hraje obě strategie na stejném rozdání a sleduje rozdíl výsledků di = (výhra s taháním) − (výhra s esy napřed), který je u většiny rozdání nula:

Odhad rozdílu a jeho 95% interval (n párů)\[ \bar d = \frac{1}{n}\sum_{i=1}^{n} d_i, \qquad \bar d \pm 1{,}96\,\frac{s_d}{\sqrt n}, \qquad s_d^2 = \frac{1}{n-1}\sum_{i=1}^{n}(d_i - \bar d)^2 \]

V tabulce 5.2 je směrodatná chyba párového rozdílu u celkového průměru 0,23 procentního bodu, kdežto chyba každého podílu zvlášť je 0,35. Rozdíl dvou nezávislých simulací by měl chybu √(0,35² + 0,35²) ≈ 0,49, takže pro stejnou přesnost by nepárová simulace potřebovala zhruba 4,6krát víc her. Více o simulacích a intervalech spolehlivosti v průvodci Statistika a modely.

5.7Procvičení

1
Aktér má po odhozu 6 trumfů. Kolik je venku a co by měl dělat?
Venku jsou 2 (pokud žádný trumf nešel do talonu). Táhnout trumfy: průměrně za 1,47 kola obraně dojdou a aktérovi zbydou čtyři.
2
Aktér má tři trumfy. Simulace říká, že tahání škodí. Proč?
Venku je pět trumfů a vytáhnout je stojí víc kol, než má aktér trumfů. Aktér by zůstal bez trumfů a obrana by mu pak brala štychy v barvách, které nemá. Lepší je brát body esy, dokud to jde, a trumfy použít na přebíjení.
3
Aktér má listové eso a listovou desítku, nic dalšího v listech. Co vynese?
Eso a desítku, a to brzy. Obě jsou nejvyšší karty barvy, takže na jejich pořadí tu nezáleží (eso má aktér sám). Záleží na tom, aby je zahrál dřív, než některý obránce listy přestane mít a začne je přetrumfovávat.
4
Proč je rozdíl 4,1 ± 1,1 procentního bodu u pěti trumfů přesvědčivý a +0,3 ± 0,5 celkově ne?
První interval (3,0 až 5,2) nula neobsahuje, druhý (−0,2 až 0,8) ano. U celkového průměru tedy nejde říct, která strategie je lepší.
5
Aktér má trumfovou hlášku a čtyři trumfy. Čím začne tahání?
Obvykle svrškem nebo králem trumfů – ohlásí tím 40 bodů a zároveň vytahuje trumfy obrany. Druhá karta páru zůstane jako další trumf.
Co si odnést
  • Spočítejte trumfy venku. S pěti a více trumfy táhněte, se třemi a méně berte body esy.
  • Eso a desítka: eso brzy, desítku až po pádu esa.
  • Párová simulace (stejná rozdání pro obě strategie) odhalí rozdíly, které by se v průměru ztratily.
Část IIPokročilí
6

Hra obranypokročilí

Dva obránci hrají spolu, ale nevidí si do karet a nesmějí se domlouvat. Jejich jazykem jsou zahrané karty. Dvě techniky dělají z dvou samostatných hráčů tým: Namazat – když štych jistě bere spoluhráč, přidat do něj eso nebo desítku – a Hrát do krátké barvy – vynášet barvu, kterou aktér nemá, aby musel trumfovat a jeho trumfy ubývaly. K tomu obrana chrání desítky před aktérovými esy a rozhoduje, kdy flekovat: flek je odhad síly aktérovy hry, ne sázka.

🤝

Aktér má víc trumfů a víc karet, obrana má víc hlav. Každý obránce vidí jen svých deset karet – ale oba vidí, co aktér zahrál a co nepřiznal. Kdo z toho umí číst, ví, kdy spoluhráč štych vezme, a nosí mu tam body.

Minihra: Namazat, nebo ne?
Hrajete v obraně jako poslední ve štychu. Vidíte, kdo co zahrál, kdo zatím vede (modře) a které vaše karty jsou povolené. Klepněte na kartu, kterou obrana z tohoto štychu získá nejvíc – nebo aktérovi dá nejméně. Po volbě se pod každou povolenou kartou ukáže bilance štychu pro obranu. Kolo má šest štychů; za aspoň pět správných získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 6
Jak je minihra ověřená: hrajete poslední, takže výsledek štychu je po vaší kartě jistý. Bilance je (body obrany ze štychu) − (body aktéra ze štychu) pro každou povolenou kartu; generátor bere jen situace, kde je nejlepší karta jediná. Hodnotí se jen tento štych – ne to, co by se s kartou dalo udělat později.
Obrana v simulaci
Každé rozdání se odehraje čtyřikrát se stejnými kartami a stejným aktérem; mění se jen návyky obrany: oba návyky (mazat i hrát do krátké barvy), bez mazání, bez krátké barvy a ani jedno. Graf ukazuje, kolik her aktér vyhrál – čím méně, tím lépe obrana hraje.
LABORATOŘ
Model: modeloví hráči jako v kapitole 5; aktér táhne trumfy a hraje esa podle stejných pravidel ve všech čtyřech průchodech. „Mazat“ znamená přidat eso nebo desítku do štychu, který spoluhráč jistě bere; „krátká barva“ znamená vynášet barvu, o které obrana ví, že ji aktér nemá. Na 300 rozdáních jsou rozdíly ještě zatížené náhodou; čísla z 10 000 rozdání jsou v tabulce 6.1.
+Teorie: spolupráce bez domluvy, technika Namazat, technika Hrát do krátké barvy, desítka v obraně, kdy flekovat

6.1Spolupráce bez domluvy

Obránci se nesmějí domlouvat ani si ukazovat karty – to by byl renonc. Smějí ale usuzovat ze zahraných karet, a to je víc, než se zdá: kdo nepřiznal barvu, tu barvu nemá; kdo nepřebil, vyšší kartu nemá; kdo trumfoval, neměl vynesenou barvu. Důležité je také pořadí ve štychu. Obránce, který hraje po aktérovi, vidí jeho kartu a ví, jestli spoluhráčova karta štych udrží. Obránce, který hraje před aktérem, to neví.defence, partnership inference

6.2Technika Namazat

Namazat znamená přidat eso nebo desítku do štychu, který bere spoluhráč. Body jdou obraně a aktér o ně přijde. Podmínky jsou tři:

  1. Štych je jistý. Buď už zahrál aktér a spoluhráčova karta ho přebila, nebo spoluhráč drží kartu, kterou aktér nemůže přebít.
  2. Mazat smíte. Povinnosti platí dál: nemáte-li vynesenou barvu, ale máte trumf, musíte trumfovat – mazat jde jen kartou, kterou smíte zahrát.
  3. Karta se vám nehodí jinde. Eso, které by samo vzalo štych v jiné barvě, je někdy cennější podržet.
Namazat: štych jistě bere spoluhráč – přidejte eso nebo desítkuaktér vyneslKspoluhráč trumfovalSpvy (hrajete poslední)108trumfy: srdcelisty ani trumf nemátekulová desítka: +10kulová osma: +0Mazat má smysl jen do štychu, který spoluhráč opravdu vezme. Hraje-li po vás ještě aktér,musí být karta spoluhráče nepřebitelná – jinak aktér body odnese.
Obr. 6.1Aktér vynesl listového krále, spoluhráč trumfoval srdcovým spodkem. Hrajete poslední, listy ani trumf nemáte: kulová desítka přinese obraně 10 bodů, osma nic.
Pozor

Nejčastější chyba obrany je mazat předčasně: hrajete druhý, spoluhráč vede, ale po vás ještě hraje aktér a má trumf nebo vyšší kartu. Namazaná desítka pak skončí u aktéra a štych má pro něj o 10 bodů víc. Mažte jen tehdy, když aktér už zahrál, nebo když jistě víte, že spoluhráčovu kartu nepřebije.

6.3Technika Hrát do krátké barvy

Když obrana ví, že aktér nějakou barvu nemá (odhodil ji do talonu nebo ji nepřiznal), může ji vynášet. Aktér musí trumfovat – a každý trumf použitý na štych bez bodů mu chybí ve chvíli, kdy by přebíjel eso nebo desítku obrany. Když aktérovi trumfy dojdou, obrana si vezme štychy v barvách, kde má vysoké karty.

Hrát do krátké barvy: aktér nemá žaludy, obrana je vynáší (trumfy kule)1. žaludový štychKSpobranaaktéraktér musí trumfovatzbývá mu 2 trumfy2. žaludový štych9Svobranaaktéraktér musí trumfovatzbývá mu 1 trumf3. žaludový štych8Kobranaaktéraktér musí trumfovatzbývá mu 0 trumfůKaždý vynucený trumf aktéra je trumf, kterým už nepřebije eso nebo desítku obrany.
Obr. 6.2Aktér nemá žaludy a má tři trumfy (kule). Obrana vynese žaludy třikrát po sobě a aktér musí třikrát trumfovat – pak už trumf nemá.

Technika má i opačnou stránku: vynášet barvu, kterou nemá spoluhráč, aby ji mohl trumfovat on – zvlášť když po něm hraje aktér s vysokou kartou té barvy. A naopak nevynášet barvu, ve které aktér hraje poslední a má esa: obrana by mu jen přidala body.

Příklad Krátká barva, nebo ne?

Aktér na začátku hry nepřiznal kule a trumfoval. Vy máte kulového krále a osmu, spoluhráč pravděpodobně zbytek kulí. Vynesete-li kule, aktér musí znovu trumfovat; každé kolo ho stojí trumf, zatímco obrana dává jen nebodované kule. Když už aktér trumfy nemá, kule mu nic neberou – odhodí na ně kartu, kterou nepotřebuje. Pak je lepší vynášet barvy, ve kterých má obrana esa a desítky.

6.4Desítka v obraně

Obránce s desítkou a esem venku má stejný problém jako aktér (technika Eso a desítka, kapitola 5): desítku nevynášet, dokud může padnout pod eso. Navíc ale může desítku namazat, když bere spoluhráč, a tím ji „zachránit“. Desítka chráněná jednou nebo dvěma malými kartami je v obraně silnější než holá – obránce může na výnos barvy přiznat malou kartou a desítku pošetřit.

6.5Co obranné návyky přinesou

Tab. 6.1Vliv návyků obrany (10 000 rozdání, každé zahrané čtyřikrát)
ObranaAktér vyhrálBody obrany z karet a ultima
mazat i hrát do krátké barvy46,7 %45,5
jen hrát do krátké barvy (bez mazání)49,1 %44,2
jen mazat (bez krátké barvy)47,9 %45,1
ani jedno50,8 %43,5
Směrodatná chyba každého podílu je 0,5 procentního bodu, průměru bodů 0,2. Stejná rozdání ve všech řádcích, takže rozdíly jsou přesnější než jednotlivá čísla. Modeloví hráči.

Obě techniky dohromady snížily podíl vyhraných her aktéra o 4,1 procentního bodu (z 50,8 na 46,7 %) a přidaly obraně v průměru 2 body. Samotné mazání ubralo aktérovi 2,4 procentního bodu, samotná krátká barva 1,2. Malé číslo? V mariáši se o hře často rozhoduje rozdílem jedné desítky.

6.6Kdy flekovat

Flek zdvojnásobí hodnotu závazku. Pro obranu se vyplatí, když je šance aktéra na výhru menší než polovina (výpočet v kapitole 10). Obránce to odhaduje z vlastních karet: kolik má trumfů a jak vysoké, kolik es a desítek a v jakých barvách. V simulaci modelových hráčů vyhrává aktér obyčejnou hru ve 47 % her – průměrná hra je tedy skoro „půl na půl“ a flek dává smysl jen se silnou rukou.

Mistrovská pomůcka

Hrubé vodítko pro flek na hru: v trumfech držíte vysoké karty, které aktér při tahání nevytáhne levně, a k tomu eso v jiné barvě. S takovou rukou můžete aktérovi tahání trumfů zkazit a jeho desítky přebíjet. Není to ověřené pravidlo, jen výchozí bod; kapitola 10 ukazuje, proč flek stojí na odhadu pravděpodobnosti, ne na pocitu.

6.7Procvičení

1
Spoluhráč vynesl listové eso, aktér hraje po něm, vy jste poslední. Aktér přiznal listovou osmou. Máte listovou desítku a devítku. Co zahrajete?
Musíte přiznat; přebít eso nejde. Štych bere spoluhráč jistě (aktér už hrál), takže namažte desítku: obrana bere 20 bodů.
2
Spoluhráč vynesl listové eso, vy hrajete druhý, aktér po vás. Máte listovou desítku a devítku. Namazat?
Raději ne. Aktér může listy nemít a eso přetrumfovat – pak by vzal i vaši desítku. Přiznejte devítkou; desítka je po pádu esa nejvyšší list.
3
Aktér nepřiznal žaludy a má podle vašeho počtu dva trumfy. Kolik žaludových výnosů ho zbaví trumfů?
Dva – pokud mezitím nevynáší trumfy sám. Pak obrana bere štychy v ostatních barvách bez rizika přebití.
4
Proč nevynášet barvu, ve které aktér hraje poslední a má eso?
Aktér počká, co obrana dá, a štych vezme esem – i s případnou desítkou. Obrana mu tím dává body i tempo.
5
Smí obránce mazat esem jiné barvy, když má ještě trumf a vynesenou barvu nemá?
Ne. Kdo nemá vynesenou barvu a má trumf, musí trumfovat. Mazat jde jen kartou, kterou smíte zahrát.
Co si odnést
  • Namazat: eso nebo desítku do štychu, který spoluhráč jistě bere – ne dřív, než aktér zahraje.
  • Hrát do krátké barvy: vynucené trumfování ubírá aktérovi trumfy; když trumfy nemá, barvu už nevynášejte.
  • V simulaci obě techniky snížily výhry aktéra o 4,1 procentního bodu. Flek jen se silnou rukou.
Část IIPokročilí
7

Sedma a kilopokročilí

Sedma je závazek, že aktér vezme poslední štych trumfovou sedmou. Hraje se vždy spolu s hrou a vyhodnocuje se zvlášť: tarif 2, v červených 4. Prohraje, když sedmu musí zahrát dřív, nebo když ji v posledním štychu někdo přebije vyšším trumfem. Kilo je závazek uhrát aspoň 100 bodů z karet, ultima a jediné hlášky: tarif 4 a za každých dalších deset bodů znovu 4. Obojí existuje i tiché – bez ohlášení: tichá sedma za 1 bod, tiché kilo za dvojnásobek hry. Ohlásit sedmu se vyplatí, jen když ji aktér dokáže šetřit – a na to potřebuje trumfy.

7️⃣

Sedma je nejslabší trumf, a přesto může vyhrát poslední štych – když už nikdo jiný trumf nemá. Ohlášená sedma je proto sázka na počítání: aktér musí vytahat obraně všechny trumfy a sedmu přitom udržet v ruce až do konce.

Sedma podle počtu trumfů
Simulace rozdá aktérovi trumfovou sedmu a k ní 2 až 6 dalších trumfů (celkem 3 až 7) a zbytek karet náhodně. Aktér hraje hru se sedmou a sedmu šetří do posledního štychu. Graf ukazuje podíl uhraných sedem a výstup přepočítá, kolik ohlášená sedma vynáší v průměru na hru od obou obránců.
LABORATOŘ
Model: modeloví hráči (kapitola 11, úroveň 3); aktér táhne trumfy a sedmu nevynáší, obrana se ji snaží vytlačit. Talon jsou dvě náhodné netrumfové karty bez bodů. Hodnota sedmy = 2 · 2 · m · (2p − 1), kde p je podíl uhraných sedem a m = 2 v červených. Spolehlivá čísla z 5 000 her na sloupec jsou v tabulce 7.1.
Minihra: Vyúčtování
Laboratoř popíše, jak hra dopadla: závazek, trumfy, fleky, body a kdo vzal poslední štych čím. Vyberte, kolik bodů dostane aktér od každého obránce (záporné číslo: aktér každému platí). Vysvětlení s rozpisem se ukáže po volbě. Kolo má šest her; za aspoň pět správných odpovědí získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 6
Jak je minihra ověřená: výsledek počítá stejná funkce jako vyúčtování ve hře ve 3D (tarif, v červených, flek na celý závazek, tichá sedma a tiché kilo). Generátor vyrábí jen popisy, které jsou s pravidly v souladu – třeba kdo vzal poslední štych, má aspoň ultimo.
+Teorie: ohlášená sedma, technika Šetřit sedmu, tichá sedma, kilo a tiché kilo, kdy ohlásit

7.1Ohlášená sedma

Podle soutěžních pravidel znamená závazek sedma (přesněji hra a sedma) pokus získat poslední zdvih sedmičkou trumfové barvy. Není splněn, když je aktér donucen zahrát sedmu dřív než v posledním zdvihu, nebo když do posledního zdvihu zůstane některému jinému hráči jiný trumf – ten je vždy vyšší a sedmu přebije. Hra a sedma se vyhodnocují samostatně: aktér může uhrát hru a sedmu prohrát, nebo obráceně. Sedmu smí ohlásit jen ten, kdo trumfovou sedmu má po odhozu v ruce.seven (last trick with the trump seven)

7.2Technika Šetřit sedmu

Technika Šetřit sedmu má dvě části. První: trumfovou sedmu nikdy nevynášet ani jí netrumfovat, dokud má aktér jiný trumf. Druhá: vytahat trumfy obrany dřív, než mu dojdou vlastní trumfy kromě sedmy. Aktér s t trumfy (včetně sedmy) má t − 1 trumfů na tahání a obrana jich má 8 − t. Jedno kolo stojí aktéra jeden trumf a obraně vezme až dva.

Nebezpečí přichází z obou stran: obrana vynáší barvu, kterou aktér nemá (Hrát do krátké barvy, kapitola 6), a nutí ho trumfovat. Když mu zbude jen sedma, musí trumfovat sedmou – a sedma je prohraná dřív, než přijde poslední štych.

0 %25 %50 %75 %100 %2,2 %2 trumfy12,1 %3 trumfy43,2 %4 trumfy81,0 %5 trumfů99,5 %6 trumfů100,0 %7 trumfůOhlášená sedma: podíl uhraných podle počtu trumfů aktéra (5 000 her na sloupec)Modeloví hráči; aktér má trumfovou sedmu a šetří ji. Svislé úsečky = 95% interval.Pod 50 % má ohlášená sedma zápornou očekávanou hodnotu.
Obr. 7.1Podíl uhraných ohlášených sedem podle počtu trumfů aktéra (včetně sedmy). Pod hranicí 50 % sedma v průměru prodělává, nad ní vydělává.
Tab. 7.1Ohlášená sedma podle počtu trumfů (5 000 her na řádek)
Trumfů aktéraSedma uhránaHra uhránaHodnota sedmy pro aktéra (od obou obránců)
22,2 % ± 0,42,0 %−3,82
312,1 % ± 0,96,1 %−3,03
443,2 % ± 1,420,4 %−0,54
581,0 % ± 1,144,7 %+2,48
699,5 % ± 0,268,7 %+3,96
7100,0 %88,6 %+4,00
± je 95% interval. Hodnota sedmy = 4 · (2p − 1) bodu na hru (tarif 2 od každého z obou obránců, ne v červených). Aktér má trumfovou sedmu a t − 1 dalších náhodných trumfů, ostatní karty náhodné; proto je podíl uhraných her nižší než u forhonta, který si trumf volí. Modeloví hráči.

Hranice je ostrá: se čtyřmi trumfy je ohlášená sedma těsně ztrátová, s pěti výrazně zisková. Šest a víc trumfů znamená skoro jistou sedmu. Všimněte si také, že sedma se uhraje častěji než hra – i aktér, který prohraje hru na body, může vytahat trumfy a sedmu udržet.

Očekávaná hodnota ohlášené sedmy pro aktéra (p = šance ji uhrát, m = 2 v červených)\[ \mathrm{E}[\text{sedma}] = 2 \cdot 2m \cdot \big(p - (1-p)\big) = 4m\,(2p - 1) \ \text{bodu na hru}, \qquad \mathrm{E} > 0 \iff p > \tfrac12 \]
Pozor

Ohlášenou sedmu nezahrávejte ani jako „poslední trumf“ při tahání: jakmile ji zahrajete před posledním štychem, je sedma prohraná, i kdyby štych vzala. V obyčejné hře bez ohlášené sedmy smí aktér trumfovou sedmu zahrát kdykoli – tichá sedma se počítá jen v posledním štychu.

7.3Tichá sedma

Když nikdo sedmu neohlásil a hraje se barevná hra, může trumfová sedma rozhodnout i „potichu“: kdo vezme poslední štych trumfovou sedmou, dostane za ni 1 bod od každého soupeře (v červených 2); kdo ji v posledním štychu zahraje a štych ztratí, platí 1. Soutěžní pravidla voleného mariáše ČSM dávají tiché sedmě poloviční sazbu sedmy hlášené. Ve hře ve 3D se tichá sedma neflekuje. V simulaci 20 000 obyčejných her rozhodovala tichá sedma ve 3,9 % her.silent seven

7.4Kilo

Kilo (v soutěžních pravidlech „sto“) je závazek uhrát aspoň 100 bodů. Do stovky se počítá jen jedna hláška – ve hře ve 3D ta nejvyšší, kterou aktér ohlásil. Aktér s trumfovou hláškou tedy potřebuje 60 z 90 bodů za karty a ultimo, s jinou hláškou 80. Kilo bez hlášky ohlásit nelze. Tarif ve hře: 4 a za každých dalších celých 10 bodů nad 100 znovu 4; prohrané kilo stojí 4 za každých chybějících 10 bodů. V červených dvojnásob.

Kilo: aktér potřebuje 100 bodů z karet, ultima a jediné hlášky60 z karet+40trumfová hláška80 z karet+20jiná hláška100S trumfovou hláškou stačí 60 z 90 bodů za karty a ultimo, s jinou 80.Další hlášky se do kila nepočítají.Tiché kilo: strana uhraje v obyčejné hře 100 i se všemi hláškami – místo hry platí 2.
Obr. 7.2Kolik bodů z karet a ultima potřebuje aktér na kilo: s trumfovou hláškou 60, s jinou 80. Druhá a další hláška do kila nepočítá.
Body pro kilo (hmax = nejvyšší ohlášená hláška aktéra, 20 nebo 40)\[ k = A_{\text{karty}} + A_{\text{ultimo}} + h_{\max}, \qquad \text{kilo uhráno} \iff k \ge 100 \]

Jak je to těžké? V 20 000 obyčejných hrách modelových hráčů uhrál aktér z karet a ultima 60 a víc bodů ve 28,1 % her a 80 a víc jen ve 4,6 %. Kilo s netrumfovou hláškou je proto výjimečné; s trumfovou hláškou je reálné, když má aktér k tomu esa a dost trumfů.

7.5Tiché kilo

Tiché kilo nastane v obyčejné hře (nikdo nehlásil kilo), když strana, která hru vyhrála, má aspoň 100 bodů i se všemi svými hláškami. Ve hře ve 3D pak místo hry platí dvojnásobek (2) a za každých dalších 10 bodů znovu 2. Tiché kilo může mít i obrana – pak aktér platí dvojnásobek. Soutěžní pravidla voleného mariáše ČSM uvádějí, že tiché sto zvyšuje hodnotu (i vyflekované) hry dvakrát; přičítání za další desítky je pravidlo hry ve 3D. V simulaci 20 000 obyčejných her mělo tiché kilo aktér v 10,8 % her a obrana v 9,6 %.silent hundred

Příklad Tiché kilo, nebo ohlášené?

Aktér hrál obyčejnou hru v listech a uhrál 70 bodů z karet a ultima, k tomu listovou hlášku 40 a kulovou 20: celkem 130. Obrana má 20. Tiché kilo: 2 · (1 + 3) = 8 od každého obránce. Kdyby kilo ohlásil, počítala by se jen listová hláška: 70 + 40 = 110, tedy 4 · (1 + 1) = 8. Stejně – ale ohlášené kilo by obrana mohla flekovat a prohrané kilo stojí víc než prohraná hra.

7.6Kdy sedmu a kilo ohlásit

  • Sedma: s pěti a více trumfy včetně sedmy; se čtyřmi jen s vysokými trumfy a krátkými vedlejšími barvami, kde vás obrana nenutí trumfovat.
  • Kilo: s trumfovou hláškou, esy ve vedlejších barvách a dostatkem trumfů, aby obrana nepřebíjela vaše desítky. S netrumfovou hláškou jen výjimečně.
  • V červených se zisk i ztráta zdvojnásobí – očekávaná hodnota mění velikost, ne znaménko.
Mistrovská pomůcka

Než sedmu ohlásíte, odehrajte si v hlavě trumfy: „mám pět, venku tři; dvě kola vytáhnou nejméně dva, zbyde mi sedma a jeden další“. Když po této úvaze zbyde jen sedma a obrana může mít ještě trumf, sedma je hazard.

7.7Procvičení

1
Aktér uhrál hru, ale sedmu prohrál, trumfy kule, bez fleku. Kolik dostane od každého obránce?
Hra +1, sedma −2: celkem −1 – aktér platí každému obránci 1 bod.
2
Aktér má trumfovou hlášku a uhrál z karet a ultima 70. Kilo ohlášené, trumfy srdce. Kolik dostane?
70 + 40 = 110: kilo 4 · (1 + 1) = 8, v červených 16 od každého obránce.
3
Obyčejná hra, trumfy žaludy. Obránce vzal poslední štych žaludskou sedmou. Co se stane?
Tichá sedma obrany: aktér platí každému obránci 1 bod navíc (k výsledku hry).
4
Podle tabulky 7.1 má sedma se čtyřmi trumfy úspěšnost 43,2 %. Jaká je její očekávaná hodnota v červených?
4 · 2 · (2 · 0,432 − 1) = 8 · (−0,136) ≈ −1,09 bodu na hru. Záporná – v červených je ztráta jen dvojnásobná.
5
Proč se do kila počítá jen jedna hláška?
Tak to stanoví pravidla: kilo předpokládá vlastnictví hlášky a do stovky se započítává jen jedna. Další hlášky aktéra se pro kilo neberou v úvahu (v obyčejné hře by se počítaly všechny).
Co si odnést
  • Sedma: poslední štych trumfovou sedmou; vyhodnocuje se zvlášť od hry. Šetřit sedmu = nevynášet ji a vytahat trumfy obrany.
  • Ohlášená sedma vydělává od pěti trumfů (81 %), se čtyřmi je těsně ztrátová (43 %).
  • Kilo: 100 z karet, ultima a jediné hlášky – s trumfovou hláškou 60 z karet. Tiché kilo: 100 i se všemi hláškami v obyčejné hře.
Část IIPokročilí
8

Betl a durchpokročilí

Betl je závazek, že aktér nevezme ani jeden štych; durch, že vezme všech deset. Trumfy nejsou, desítka stojí mezi devítkou a spodkem, hlášky se nehlásí a první kartu vynáší aktér. Body ani ultimo nerozhodují – stačí jediný špatný štych a závazek padá. Ruka pro betl potřebuje nízké karty bez „děr“, ruka pro durch vysoké karty bez děr. Laboratoř spočítá pro každou barvu, s jakou pravděpodobností ji obrana dokáže zlomit, a najde nejlepší talon.

🕳️

Sedma, osma, devítka – a betl je v té barvě jistý. Sedma, devítka – a jistý skoro je. Sedma, devítka, spodek – a je to hod mincí. Rozdíl dělají „díry“: karty obrany, které se vejdou mezi vaše.

Rozbor ruky na betl a durch
Klepnutím vyberte dvanáct karet forhonta (před odhozem), nebo použijte tlačítka. Laboratoř zkusí všech 66 možných dvojic do talonu a vybere tu, po které je odhad rizika nejmenší. U každé barvy ukáže, s jakou pravděpodobností obrana přinutí aktéra vzít štych (betl) nebo štych ztratit (durch).
LABORATOŘ
Model jedné barvy: pro každou barvu se projdou všechna rozložení zbylých karet barvy mezi dva obránce (každý má 10 karet z 20 neznámých) a pro každé se zjistí, jestli obrana při nejlepší hře v té barvě aktéra donutí štych vzít (betl), nebo ztratit (durch). Celkové riziko 1 − ∏(1 − pbarva) předpokládá, že barvy na sobě nezávisejí a že se obrana k výnosu dostane. Chybějící barvu model počítá jako bezpečnou.
+Teorie: pravidla betlu a durchu, model jedné barvy, slabá místa, jak obrana láme, technika Betl a durch, špatná hra

8.1Pravidla

Podle soutěžních pravidel se v betlu a durchu trumfová barva nestanovuje, desítka je nižší než spodek stejné barvy a právo výnosu do prvního štychu má vždy aktér. Závazek betl není splněn, získá-li aktér kdykoli zdvih; durch není splněn, ztratí-li aktér kdykoli zdvih. Hlášky se nehlásí a body se nepočítají. Soutěžní pravidla navíc chtějí, aby aktér první vynášenou kartu položil lícem dolů už před ohlášením – ve hře ve 3D to odpadá. Hra ve 3D končí v okamžiku, kdy je o výsledku rozhodnuto.misère (betl), slam (durch)

Povinnosti zůstávají: přiznat barvu a přebít, jinak cokoli (trumfovat se nedá). Pro aktéra v betlu je povinnost přebít past – když má vyšší kartu vynesené barvy, musí ji dát a štych může vzít.

8.2Model jedné barvy

Jak nebezpečná je barva, záleží na tom, které karty v ní má aktér a jak jsou zbylé karty rozdělené mezi obránce. Když se jedna barva zkoumá zvlášť, dá se projít každé rozložení a pro každé zjistit, zda obrana při nejlepší hře v té barvě vynutí štych. Váha rozložení je hypergeometrická (kapitola 9): obránce s k z m zbylých karet barvy má zbylých 10 − k karet z 20 − m ostatních.

Riziko barvy a celé ruky (m karet barvy u obrany, Z = rozložení, při kterých obrana barvu zlomí)\[ p_{\text{barva}} = \sum_{k \in Z} \frac{\binom{m}{k}\binom{20-m}{10-k}}{\binom{20}{10}}, \qquad p_{\text{ruka}} \approx 1 - \prod_{\text{barvy}} \big(1 - p_{\text{barva}}\big) \]
Betl: riziko, že obrana donutí aktéra vzít štych v barvě (model jedné barvy)70,0 %7 8 90,0 %80,3 %7 91,1 %8 911,9 %927,4 %7 1029,6 %8 1038,2 %7 9 Sp51,2 %1055,1 %Sp76,3 %E100,0 %Karty aktéra v jedné barvě; zbytek barvy mají obránci (přesný výčet všech rozložení).
Obr. 8.1Riziko vybraných držení v betlu (model jedné barvy). Zeleně bezpečná, modře riskantní, oranžově skoro jistě ztracená. Talon je v modelu prázdný – karty odhozené aktérem by riziko změnily.
Tab. 8.1Riziko v jedné barvě: betl a durch (přesný výčet rozložení)
Betl: karty aktéraRizikoDurch: karty aktéraRiziko
7 · 7 8 · 7 8 90 %E · E K · E K Sv · E K Sv Sp0 %
80,3 %E K 1093,0 %
7 91,1 %E K Sp66,7 %
8 911,9 %E Sv97,8 %
927,4 %E Sp · E 10 · E Sv 10100 %
7 1029,6 %K · K Sv · Sv100 %
7 8 Sp35,0 %
8 1038,2 %
7 9 Sp51,2 %
1055,1 %
7 Sp · Sp59,1 % · 76,3 %
E · 7 E · 7 9 Sp K100 %
Ostatní karty barvy mají obránci, talon v té barvě nic. Pořadí 7, 8, 9, 10, Sp, Sv, K, E. Výpočet skriptem stejným kódem jako laboratoř.

Z tabulky plynou tři pravidla. Nejnižší karty jsou bezpečné, pokud jdou „bez děr“ odspodu: 7, 7 8, 7 8 9. Jediná díra stojí málo, dvě hodně: 7 9 má 1,1 %, 7 10 už 29,6 %. Vysoká karta bez podpory je smrt: holé eso v betlu bere vždy. V durchu je to zrcadlově: E K Sv je jisté, E Sv padne skoro vždy, protože král obrany pod eso spadne jen holý.

8.3Jak obrana láme betl a durch

Jak obrana láme betl: aktér má srdcovou sedmu a devítku, obránce vynese osmuobránce vynáší8aktér79druhý obránceAktér musí přiznat a přebít –devítku dát musí.Zachrání ho jen druhý obránce,který osmu přebije vyšším srdcem.Betl padne, jen když má jeden obránce všech šest zbylých srdcí (rozložení 6 : 0, 1,1 %).Díra pod vyšší kartou je slabé místo: s 7 8 9 by aktér vždy podlezl.
Obr. 8.2Aktér má srdcovou sedmu a devítku. Obránce vynese osmu a aktér musí přiznat a přebít – devítkou. Zachrání ho jen druhý obránce, pokud má vyšší srdce a musí je dát.

Obrana láme betl tak, že vynáší barvu, ve které má aktér „díru“: kartu, nad kterou má aktér vyšší kartu a pod kterou nemá nic nižšího. Pomáhá jí povinnost přebíjet – aktér nemůže „podlézt“, když má vyšší kartu a ve štychu vede nižší. Proti tomu aktérovi pomáhá stejná povinnost u druhého obránce: kdo má vyšší kartu, musí ji dát. Obrana proto hledá barvu, ve které jeden obránce nemá nic a druhý má nízkou kartu.

Durch obrana láme opačně: drží „strážce“ – krále s dostatkem malých karet za aktérovým esem a svrškem. Aktér nemůže krále vytlačit, protože obránce na eso přizná malou kartou a krále schová.

Příklad Ruka z laboratoře

Tlačítko „Příklad: ruka na betl“ dá dvanáct karet: srdce 7 8 9, kule 7 9 10, listy 7 8 10, žaludy 7 8 9. Laboratoř odhodí obě desítky (kulovou a listovou); jedinou slabou barvou zůstanou kule 7 9 s rizikem 3,3 % – zlomí je obrana jen tehdy, když má jeden obránce všech pět zbylých kulí. Stejné riziko dává odhoz kulové devítky a desítky (pak zbudou listy 7 8 10). Ruka na durch (srdce E K Sv Sp 10 7, kule E K Sv, listy E K, žaludy E) je jistá už před odhozem: srdcovou sedmu by aktér zahrál, až obránci srdce dojdou. Laboratoř přesto odhodí srdcovou sedmu a desítku – zbydou samé barvy shora bez děr.

8.4Technika Betl a durch

Technika Betl a durch v nápovědě hry ve 3D shrnuje, co dělá aktér:

  • Talon: v betlu odhoďte nejnebezpečnější vysoké karty (holé eso, krále, karty nad dírou), v durchu nízké karty, které by štych nevzaly. Smí se odhodit cokoli.
  • Chybějící barva je výhoda v obou závazcích: když ji obrana vynese, aktér odhodí kartu, která by mu jinde škodila. Model jedné barvy tuto výhodu nepočítá, takže riziko spíš nadhodnocuje.
  • Výnos: v betlu vynášejte nejnižší kartu nejbezpečnější barvy (sedmu), v durchu nejvyšší kartu barvy, která jde shora bez děr.
Pozor

V betlu hrozí nejvíc ve chvíli, kdy aktér přijde o nejnižší kartu barvy. Holá sedma je bezpečná, ale když ji aktér zahraje, zbylé karty té barvy už nemají „dno“. Nevynášejte proto bezpečnou sedmu z barvy, kde máte ještě vyšší karty, dokud to nemusíte.

8.5Špatná hra

Obránce, který na forhontovu barevnou hru řekne špatná, ohlásí betl nebo durch, vezme talon a odhodí dvě karty. Forhontův talon z barevné hry nesmí obsahovat esa ani desítky – pro betl to bývá výhoda, protože forhont odhazuje nízké karty z krátkých barev. Po betlu může ještě kdokoli ohlásit durch. Laboratoř počítá s rukou forhonta (12 karet); obránce, který bere hru, má po převzetí talonu také 12 karet a stejnou volbu odhozu.

8.6Procvičení

1
Betl: aktér má v kulích jen osmu. Jaké je riziko a proč není nulové?
0,3 %. Prohraje jen tehdy, když jeden obránce má sedmu a druhý žádné kule: obránce se sedmou ji vynese a aktér musí přebít osmou.
2
Betl: kterou kartu odhodíte do talonu z listů 7 9 Sp, když jinde je všechno bezpečné?
Spodka: zbude 7 9 s rizikem 1,1 % místo 51,2 %. Talon v betlu smí obsahovat cokoli.
3
Durch: aktér má E K Sp. Proč je riziko 66,7 % a ne 100 %?
Svršek obrany musí padnout pod eso nebo krále. Stačí, aby ho obránce měl s nejvýš jednou další kartou barvy – pak ho po dvou kolech musí zahrát. Riziko je pravděpodobnost, že svršek je chráněný dvěma a více kartami.
4
Proč chybějící barva v betlu pomáhá?
Když obrana vynese barvu, kterou aktér nemá, smí zahrát cokoli – zbaví se třeba esa, které by ho jinde stálo štych.
5
Může se durch hrát „v červených“ za dvojnásobek? Kolik dostane aktér za vyhraný durch bez fleku?
Nemůže – durch nemá trumfy, takže se nic nenásobí. Aktér dostane 10 od každého obránce.
Co si odnést
  • Betl: žádný štych; durch: všechny štychy. Bez trumfů, desítka pod spodkem, vynáší aktér.
  • V betlu bezpečné jsou nejnižší karty bez děr (7, 7 8, 7 8 9); v durchu nejvyšší bez děr (E, E K, E K Sv).
  • Betl a durch: talonem se zbavte nebezpečných karet, chybějící barva pomáhá.
Část IIIMistr a věda
9

Počítání karet a pravděpodobnostmistr a věda

Aktér zná dvanáct karet – svých deset a dvě v talonu. Zbylých dvacet karet mají obránci, po deseti, a aktér neví jak. Každý štych ale něco prozradí: kdo přiznal, kdo trumfoval, které eso padlo. Technika Počítání karet znamená sledovat tři čísla – kolik trumfů je ještě venku, kolik es a desítek (bodů) a kdo kterou barvu nemá. Matematika za tím je hypergeometrické rozdělení: dvacet karet rozdělených na dvě hromádky po deseti.

🧮

„Čtyři trumfy venku – to budou dva a dva.“ Opravdu? Rozložení 2 : 2 má jen 41,8 %. Častější je 3 : 1 (49,5 %) a v 8,7 % her má jeden obránce všechny čtyři. Kdo to ví, netáhne trumfy naslepo, ale počítá, kdo nepřiznal.

Rozložení karet u obrany
Nastavte, kolik karet barvy má aktér (v ruce a v talonu). Zbytek barvy mají obránci. Graf ukazuje přesné pravděpodobnosti rozložení „víc : méně“. V režimu trumfy výstup spočítá, kolik kol trumfů je průměrně potřeba, v režimu barva šanci, že obránce barvu nemá, a šanci, že konkrétní karta (třeba eso) je u obránce holá.
LABORATOŘ
Model: obránci mají po 10 kartách z 20, které aktér nezná, a každé rozdělení je stejně pravděpodobné. To platí na začátku hry; jakmile obránci něco zahrají nebo nepřiznají, je potřeba počítat s novou informací (podmíněná pravděpodobnost, oddíl 9.5).
Minihra: Počítání karet
Jste aktér. Vidíte svou ruku, svůj talon a odehrané štychy v pořadí, jak padaly. Odpovězte, kolik trumfů ještě drží obrana, nebo kolik bodů za esa a desítky jí ještě zbývá. Kolo má šest otázek; za aspoň pět správných získáte 20 XP.
MINIHRA
0 / 6
Jak je minihra ověřená: štychy jsou ze skutečně odehrané hry modelových hráčů; správnou odpověď počítá skript přímo z karet obránců, ne z textu otázky. Odpověď jde vždy spočítat jen z toho, co aktér vidí: 8 trumfů (80 bodů) minus ruka, talon a odehrané karty.
+Teorie: počet rozdání, hypergeometrické rozdělení, chybějící barva, holé karty, podmíněná pravděpodobnost, technika Počítání karet

9.1Kolik je rozdání

Ve voleném mariáši dostane forhont 12 karet (s talonem) a obránci po 10. Počet různých rozdání je multinomický koeficient:

Počet rozdání 12 + 10 + 10\[ \binom{32}{12,\,10,\,10} = \frac{32!}{12!\;10!\;10!} = 41\,716\,581\,947\,040 \approx 4{,}17 \cdot 10^{13} \]

Kdybyste odehráli jedno rozdání za sekundu, trvalo by vám projít všechna přes 1,3 milionu let. Zamíchaných balíčků (pořadí 32 karet) je 32! ≈ 2,63 · 1035, ale na pořadí karet v rámci ruky nezáleží, takže každému rozdání odpovídá 12! · 10! · 10! ≈ 6,3 · 1021 pořadí balíčku. Podrobněji o kombinačních číslech v průvodci Matematika.multinomial coefficient

9.2Hypergeometrické rozdělení

Má-li aktér a karet barvy, je jich u obrany m = 8 − a. Obránce A dostal 10 karet z 20 neznámých. Pravděpodobnost, že má právě k karet barvy, je podíl rukou s k kartami barvy a 10 − k ostatními ku všem rukám:

Hypergeometrické rozdělení (m karet barvy mezi 20 neznámými, obránce má 10)\[ P(K = k) = \frac{\binom{m}{k}\binom{20-m}{10-k}}{\binom{20}{10}}, \qquad \binom{20}{10} = 184\,756 \]
Jak mají trumfy obránci (aktér má t trumfů, zbylých 8 − t je u obrany)aktér 3, venku 55 : 0 3,3 %4 : 1 27,1 %3 : 2 69,7 %aktér 4, venku 44 : 0 8,7 %3 : 1 49,5 %2 : 2 41,8 %aktér 5, venku 33 : 0 21,1 %2 : 1 79,0 %aktér 6, venku 22 : 0 47,4 %1 : 1 52,6 %Rozložení „víc : méně“ bez ohledu na to, který obránce má víc.Hypergeometrické rozdělení: 20 neznámých karet, dvě ruce po 10.
Obr. 9.1Rozložení trumfů obrany podle počtu trumfů aktéra. U lichého počtu venku převažuje rozložení „co nejrovnější“, u sudého ne: se čtyřmi venku je 3 : 1 častější než 2 : 2.
Příklad Čtyři trumfy venku

P(2 : 2) = C(4,2) · C(16,8) / C(20,10) = 6 · 12 870 / 184 756 ≈ 41,8 %. P(3 : 1) počítá obě možnosti, kdo má tři: 2 · C(4,3) · C(16,7) / C(20,10) = 2 · 4 · 11 440 / 184 756 ≈ 49,5 %. P(4 : 0) = 2 · C(16,6) / C(20,10) = 2 · 8 008 / 184 756 ≈ 8,7 %. Součet 100 %.

Proč je rovnoměrné 2 : 2 méně časté než 3 : 1? Rozložení 2 : 2 je jedno, kdežto 3 : 1 jsou dvě (3 u A, nebo 3 u B). Každé konkrétní rozložení 3 : 1 je méně pravděpodobné než 2 : 2, ale dohromady převáží. Průměrný počet kol trumfů, než obraně dojdou, je očekávané maximum:

Kol trumfů na vytažení (tab. 5.1)\[ \mathrm{E}\big[\max(K,\ m-K)\big] = \sum_{k=0}^{m} \max(k,\ m-k)\,P(K=k), \qquad m = 4:\ 2{,}67 \]

9.3Chybějící barva

Obránce, který barvu nemá, může na ni trumfovat – pro aktérova esa nejhorší zpráva. Pravděpodobnost, že konkrétní obránce nemá žádnou z m karet barvy, je C(20 − m, 10) / C(20, 10); že ji nemá některý z nich, je dvojnásobek (oba zároveň ji mít nemohou).

Šance, že některý obránce barvu vůbec nemá (aktér má a karet barvy)0 %10 %20 %30 %40 %50 %0,3 %a = 11,1 %a = 23,3 %a = 38,7 %a = 421,1 %a = 547,4 %a = 6S každou kartou barvy navíc u aktéra roste šance, že obránce barvu nemá a může trumfovat.
Obr. 9.2Šance, že některý obránce nemá barvu, ve které má aktér a karet. S jednou nebo dvěma kartami je zanedbatelná, s pěti už 21 %, se šesti 47 %.
Tab. 9.1Chybějící barva a holá karta u obrany (aktér má a karet barvy, obrana m = 8 − a)
amKonkrétní obránce barvu nemáNěkterý obránce ji nemáKonkrétní karta holá u obránce, který ji má
170,16 %0,31 %0,78 %
260,54 %1,08 %2,17 %
351,63 %3,25 %5,42 %
444,33 %8,67 %12,38 %
5310,53 %21,05 %26,32 %
6223,68 %47,37 %52,63 %
Holá karta: obránce, který ji drží, nemá žádnou další kartu té barvy. Laboratoř ukazuje i „holé u konkrétního obránce“, což je polovina posledního sloupce (karta je u každého obránce s pravděpodobností ½).

9.4Kdy spadne desítka pod eso

Aktér s esem by rád „chytil“ desítku obrany: vynese eso a obránce s desítkou ji musí přidat, pokud nemá jinou kartu barvy. To se stane jen tehdy, když je desítka holá. Podle posledního sloupce tabulky 9.1 je to se čtyřmi kartami barvy venku (aktér má eso a tři další) 12,4 % a se dvěma venku 52,6 %. Odtud praktické pravidlo: s dlouhou barvou se vyplatí hrát eso dřív, než obrana stihne desítku „zachránit“ mazáním.

Konkrétní karta X holá (podmíněno tím, že ji má obránce A)\[ P(\text{X holá} \mid \text{X u A}) = \frac{\binom{20-m}{9}}{\binom{19}{9}}, \qquad m = 4:\ \frac{\binom{16}{9}}{\binom{19}{9}} = \frac{11\,440}{92\,378} \approx 12{,}4\ \% \]

9.5Podmíněná pravděpodobnost: co prozradí štych

Rozložení na začátku hry je jen výchozí odhad. Každý štych ho zpřesní. Když obránce na trumf nepřizná, má všechny zbylé trumfy jeho spoluhráč – pravděpodobnost se změní z hypergeometrické na jistotu. Když obránce na eso aktéra přizná desítkou, buď byla holá, nebo ji obránce chtěl zahodit; zkušený aktér to bere jako signál, že jinou kartu barvy nemá. Formálně jde o podmíněnou pravděpodobnost P(rozložení | to, co se stalo), kterou programy počítají vzorkováním rozdání, jež odpovídají všemu, co padlo (kapitola 11).conditional probability, inference

Pozor

„Trumfy se rozdělily 3 : 1, tak příště to bude 2 : 2“ – tak to nefunguje. Každé rozdání je nové a nezávislé na předchozím. Hráčský omyl, že „teď je na řadě“ jiný výsledek, popisuje i kapitola 12 a průvodce Psychologie.

9.6Technika Počítání karet

Technika Počítání karet v nápovědě hry ve 3D znamená udržet si tři počítadla:

  • Trumfy: 8 − moje − v talonu − odehrané. Když obránce nepřizná trumf, všechny zbylé má druhý.
  • Body: 8 karet za 10 (80 bodů) − moje − odehrané. Talon v barevné hře body nemá.
  • Chybějící barvy: kdo nepřiznal, tu barvu nemá – a na příští výnos může trumfovat.
Mistrovská pomůcka

Nepočítejte všech 32 karet. Stačí trumfy a „desítky“ (esa a desítky). Po každém štychu si řekněte dvě čísla: „venku dva trumfy, venku třicet bodů“. Za pár her to půjde samo.

Z výzkumu

Hry s kartami, které ostatní nevidí, patří v teorii her k hrám s neúplnou informací. Hypergeometrické rozdělení je jejich nejjednodušší model; programy, které hrají karetní hry na úrovni silných hráčů, kombinují takové pravděpodobnosti s prohledáváním (kapitola 11). Simulace a intervaly spolehlivosti rozebírá průvodce Statistika a modely.

9.7Procvičení

1
Aktér má 5 trumfů. Jaká je šance, že jeden obránce má všechny tři zbylé?
P(3 : 0) = 2 · C(17,7) / C(20,10) = 2 · 19 448 / 184 756 ≈ 21,1 %.
2
Aktér má v kulích eso a čtyři další karty. Jak pravděpodobné je, že kulová desítka spadne pod eso v prvním kole?
Venku jsou 3 kule. Desítka musí být holá: C(17,9) / C(19,9) = 24 310 / 92 378 ≈ 26,3 %.
3
Trumfy srdce. V ruce máte ještě kulové eso a žaludskou desítku. Ve štyších zatím padlo srdcové eso, kulová desítka a vaše listové eso. Kolik bodů za esa a desítky drží obrana?
Es a desítek je osm. Známých je pět: dvě v ruce, tři odehrané (talon v barevné hře body mít nesmí). Obrana drží srdcovou desítku, listovou desítku a žaludské eso, tedy 30 bodů.
4
Proč stačí počítat s 20 neznámými kartami, a ne s 22?
Aktér zná svých 10 karet a 2 karty v talonu – ty sám odhodil. Neznámých je 32 − 12 = 20. Obránce naopak talon nezná, a pro něj je neznámých 22 (10 aktéra, 10 spoluhráče a 2 v talonu).
5
Kolik je C(20,10) a co znamená?
184 756 – počet způsobů, jak z dvaceti neznámých karet vybrat deset pro obránce A (druhý obránce dostane zbytek). Každé rozdělení je na začátku hry stejně pravděpodobné.
Co si odnést
  • Aktér nezná 20 karet, obránci je mají po 10: hypergeometrické rozdělení. Se čtyřmi trumfy venku je 3 : 1 (49,5 %) častější než 2 : 2 (41,8 %).
  • Chybějící barva u obránce a holá karta jsou tím pravděpodobnější, čím víc karet barvy má aktér.
  • Počítání karet: trumfy, body (esa a desítky) a kdo nepřiznal. Každý štych rozložení zpřesní.
Část IIIMistr a věda
10

Teorie her a hodnota závazkůmistr a věda

Mariáš pro tři je s vyúčtováním v bodech hra s nulovým součtem: co aktér získá, obránci ztratí. V každé hře stojí jeden proti koalici dvou, kteří mají společný zájem, ale nesmějí si ukázat karty ani se domlouvat. A nikdo nevidí karty ostatních – jde o hru s neúplnou informací. Kapitola ukazuje, jak z toho plyne očekávaná hodnota závazku a kdy se vyplácí flek.

⚖️

Aktér, který vyhraje hru v 60 % případů, získá průměrně 0,4 bodu na hru. Přesto má po dvaceti takových hrách v 12,8 % případů na lístku minus. Průměr se ukáže až na dlouhé řadě her, ne za jeden večer.

Kolik vyhrává aktér
Simulace odehraje zvolený počet rozdání: forhont zvolí trumf, odhodí talon a hraje obyčejnou hru proti dvěma obráncům. Histogram ukazuje, kolik bodů aktér uhraje z karet (esa, desítky a ultimo, nejvýš 90). Výstup sečte výhry, tiché kilo a sedmu a bilanci aktéra v bodech na hru.
LABORATOŘ
Model: všichni tři hrají podle stejných jednoduchých pravidel (kapitola 11, úroveň 3); forhont hraje vždy obyčejnou hru bez sedmy a kila a nikdo neflekuje. Vyúčtování podle hry ve 3D včetně tiché sedmy a tichého kila. Výsledky platí pro tyto modelové hráče; v tabulce 10.1 jsou čísla z 20 000 rozdání.
Očekávaná hodnota závazku
Nastavte, s jakou pravděpodobností aktér závazek splní, tarif a zda jsou trumfy srdce. Graf ukazuje očekávanou bilanci aktéra na hru bez fleku, s flekem a s re. Svislá čára je vaše nastavení.
LABORATOŘ
Model: výsledek je jen výhra, nebo prohra o hodnotu V od každého obránce; očekávaná bilance aktéra je 2V(2p − 1). Tichá sedma, tiché kilo a body nad 100 u kila tu nejsou. „V červených“ násobí hru, sedmu a kilo, betl a durch ne.
+Teorie: nulový součet, koalice obránců, očekávaná hodnota, volba závazku, flek jako signál, neúplná informace, rozptyl

10.1Hra s nulovým součtem a koalice

Ve vyúčtování dostane aktér od každého obránce hodnotu závazku V, nebo ji každému zaplatí. Zápis jedné hry je tedy +2V, −V, −V (nebo naopak) a jeho součet je vždy nula. Teorie her takové hře říká hra s nulovým součtem.zero-sum game Obránci v jedné hře zaplatí nebo dostanou totéž, takže mají stejný zájem – tvoří koalici.coalition, team Na jednu hru se tak mariáš pro tři mění na hru dvou stran: aktér proti týmu.

Vyúčtování je hra s nulovým součtem: co aktér získá, obránci ztratíaktér+2Vobránce 1−Vobránce 2−Vkaždý obránce platí Vkoalice – společný zájemV = hodnota závazku od jednoho obránce (tarif × v červených × flek). Součet: 2V − V − V = 0.
Obr. 10.1Vyúčtování jedné hry: aktér +2V, každý obránce −V. Obránci mají společný zájem, ale nemohou se domlouvat jinak než kartami, které zahrají.

Tým obránců má zvláštní omezení: hráči se nesmějí domlouvat ani si ukázat karty. Jediná řeč je řeč karet – co kdo vynese, namaže nebo odhodí. Teorie her pro takové týmy zavedla pojem team-maxmin rovnováhy (von Stengel a Koller, 1997): tým hráčů se společnou výplatou hraje s nulovým součtem proti jednomu soupeři. Pozdější práce ukázaly, že najít takovou rovnováhu je výpočetně velmi těžké – i proto hrají počítače mariáš a podobné hry přibližnými metodami (kapitola 11).team-maxmin equilibrium

10.2Očekávaná hodnota

Splní-li aktér závazek s pravděpodobností p, dostane 2V, jinak zaplatí 2V. Průměr přes mnoho stejných situací je očekávaná hodnota:expected value

Očekávaná bilance aktéra za hru (f = násobek fleku: 1, 2, 4, …)\[ \mathrm{E} = p \cdot 2Vf - (1-p) \cdot 2Vf = 2Vf\,(2p-1), \qquad \text{každý obránce } -\tfrac{\mathrm{E}}{2} \]
Očekávaná bilance aktéra za hru (tarif 1, od obou obránců) podle šance na výhru−8−40+4+80 %25 %50 %75 %100 %bez flekuflek ×2re ×450 %: flek nic neměníFlek „natočí“ přímku: kdo má pravdu, získá víc, kdo se mýlí, víc ztratí. Na ose y: body za hru.
Obr. 10.2Očekávaná bilance aktéra jako přímka v šanci na výhru. Flek ji natočí: kdo odhadl správně, získá dvojnásobek, kdo se spletl, dvojnásobek ztratí. Při 50 % flek nic nemění.
Příklad Hra s šancí 60 %

Tarif hry je 1, trumfy kule. Bez fleku: E = 2 · 1 · (2 · 0,6 − 1) = +0,4 bodu na hru, každý obránce −0,2. S flekem +0,8, s flekem a re +1,6. Kdyby šance byla 40 %, vyšlo by −0,4 a flek by aktérovi ztrátu zdvojnásobil na −0,8.

10.3Volba závazku: hodnota, ne jistota

Hráč, který se rozhoduje mezi hrou a betlem, by neměl volit jen podle toho, co spíš vyhraje. Rozhoduje očekávaná hodnota – tedy i tarif.

Betl je výhodnější než hra, když\[ 2 \cdot 5 \cdot (2p_{\text{betl}} - 1) > 2 \cdot m \cdot (2p_{\text{hra}} - 1) \;\Longleftrightarrow\; p_{\text{betl}} > \tfrac12 + \tfrac{m\,(2p_{\text{hra}}-1)}{10}, \qquad m = 2 \text{ v červených, jinak } 1 \]
Tab. 10.1Hodnota závazků a výsledky modelových her
SituaceHodnota
hra s šancí 80 %, jiné trumfy než srdce+1,2 bodu na hru
betl s šancí 60 %+2,0 bodu na hru
betl je lepší než hra s šancí 80 % od šance56 %
durch je lepší než hra s šancí 80 % od šance53 %
betl je lepší než hra v červených s šancí 80 % od šance62 %
modelová hra (20 000 rozdání): aktér vyhrál47,4 % ± 0,7 p. b.
modelová hra: průměrné body aktéra z karet a ultima44,4 z 90
modelová hra: bilance aktéra na hru−0,05 ± 0,08 bodu
Modelová hra: forhont vždy hraje obyčejnou hru, všichni podle pravidel úrovně 3, vyúčtování s tichou sedmou a tichým kilem; ± je 95% interval. Aktér z karet uhraje méně než polovinu, ale hlášky mu výhru vyrovnají – bilance je prakticky nulová.

Druhý řádek tabulky stojí za zapamatování: betl s šancí 60 % má vyšší hodnotu než hra s šancí 80 %. Kdo „pro jistotu“ hraje vždy jen hru, nechává body na stole.

10.4Flek jako signál

Podle vzorce se obraně vyplácí flekovat, kdykoli je šance aktéra pod 50 %. Ve skutečnosti je to složitější, protože flek je informace. Aktér zná své karty a talon lépe než obránce. Na flek odpoví re hlavně tehdy, když ví, že vyhraje – tedy právě ve hrách, kdy se obránce spletl, a ten pak ztrácí čtyřnásobek. Teorie her tomu říká výběr podle informace: kdo má méně informací, je v nevýhodě i tehdy, když jeho průměrný odhad sedí.adverse selection, signalling

Proto počítačoví soupeři ve hře ve 3D flekují až při velké jistotě: obránce flekuje, až když odhad šance obrany z mnoha simulovaných rozdání přesáhne 82 %, a každý další flek vyžaduje ještě víc. Flek jednoho obránce ve hře ve 3D zdvojnásobí platbu oběma obráncům – kdo flekuje, riskuje i za spoluhráče.

10.5Neúplná informace

V šachu vidí oba hráči celou šachovnici – je to hra s úplnou informací. V mariáši každý zná jen své karty; všechna rozdání, která hráč podle toho, co ví, nedokáže rozlišit, tvoří jeho informační množinu.information set Tah musí být stejný pro celou množinu. Proto se ve hře s neúplnou informací vyplácí i to, co v šachu nemá smysl: skrývat, co mám (obránce nemusí hned ukázat silnou barvu), a vyvozovat z tahů ostatních, co mají (kapitola 9).

Z historie

Teorii her s nulovým součtem založil John von Neumann. Roku 1928 dokázal větu o minimaxu: každá konečná hra dvou hráčů s nulovým součtem má hodnotu, kterou si každý může zajistit, pokud smí volit tahy i náhodně (smíšené strategie). Spolu s ekonomem Oskarem Morgensternem pak roku 1944 vydal knihu Theory of Games and Economic Behavior, kterou se teorie her stala samostatným oborem. Podrobněji v průvodci Matematika.

Mistrovská pomůcka

Před ohlášením si řekněte dvě čísla: „hra asi 80 %, betl asi 60 %“. Vynásobte 2p − 1 tarifem a vyberte větší. Flekujte, jen když jste si opravdu jisti – a pamatujte, že aktér ví o svých kartách víc než vy.

Pozor

Očekávaná hodnota je průměr přes mnoho her. Aktér, který vyhrává 60 % her, má po 10 hrách bilanci zápornou v 16,6 % případů a nulovou ve 20,1 %; po 20 hrách je v minusu ve 12,8 % a po 50 hrách v 5,7 % případů. Krátká série proher neznamená špatnou hru – a série výher ještě nedokazuje dobrou. Proto se v tomto průvodci hraje jen o body.

10.6Rozptyl: proč výsledky kolísají

Výsledek jedné hry je buď +2V, nebo −2V. Směrodatná odchylka je

Směrodatná odchylka výsledku jedné hry a počet her pro spolehlivý průměr\[ \sigma = 4V\sqrt{p(1-p)}, \qquad n > \left(\frac{1{,}96\,\sigma}{\mathrm{E}}\right)^{2} \]

Pro hru s šancí 60 % je σ ≈ 1,96 bodu, kdežto průměr jen 0,4. Aby 95% interval průměru ležel celý nad nulou, je potřeba přes 92 her jako aktér. Flek násobí průměr i odchylku stejně, takže potřebný počet her nemění – jen zvětšuje výkyvy v bodech. Simulace a intervaly spolehlivosti podrobně vysvětluje průvodce Statistika a modely.

10.7Procvičení

1
Aktér hraje hru v červených s šancí 70 %. Jaká je jeho očekávaná bilance bez fleku a s flekem?
V = 1 · 2 = 2. E = 2 · 2 · (2 · 0,7 − 1) = +1,6 bez fleku, s flekem +3,2.
2
Durch má šanci 55 %, hra 80 % (jiné trumfy než srdce). Co má vyšší očekávanou hodnotu?
Durch: 2 · 10 · (2 · 0,55 − 1) = +2,0. Hra: 2 · 1 · 0,6 = +1,2. Durch je lepší, i když vyhrává méně často.
3
Proč obránce s odhadem šance aktéra 45 % často neflekuje, ačkoli podle vzorce by měl?
Flek prozradí, že obrana věří ve výhru, a aktér na něj odpoví re hlavně tehdy, když svou výhru zná. Obránce s horší informací tak prohrává flekované hry častěji, než říká jeho průměrný odhad. Odhad 45 % je navíc nejistý.
4
Aktér ohlásil v kulích hru a sedmu, bez fleku. Zápis je +6, −3, −3. Jak hra dopadla?
V = 3 od každého obránce = hra 1 + sedma 2: aktér uhrál obojí. Kdyby sedmu uhrál a hru prohrál, bylo by to 2 − 1 = 1. Součet zápisu je 0 – nulový součet.
Co si odnést
  • Mariáš je s vyúčtováním v bodech hra s nulovým součtem; v každé hře jeden aktér proti koalici dvou obránců.
  • Očekávaná bilance aktéra je 2V(2p − 1). Rozhoduje hodnota, ne jistota: betl s šancí 60 % má vyšší hodnotu než hra s šancí 80 %.
  • Flek je i informace. Kdo ví méně, má flekovat opatrně. Průměr se ukáže až na dlouhé řadě her.
Část IIIMistr a věda
11

Jak hraje počítačmistr a věda

Program, který hraje mariáš, řeší dvě úlohy. První: najít nejlepší kartu, kdyby viděl všechny karty – to je prohledávání stromu tahů, minimax a jeho zrychlení alfa-beta. Druhá: vypořádat se s tím, že karty soupeřů nevidí. Nejběžnější cesta je determinizace: dosadit za neznámé karty mnoho možných rozdání, každé vyřešit jako s otevřenými kartami a vybrat kartu s nejlepším průměrem. Tak hrají i soupeři ve hře ve 3D na úrovních 4 a 5.

🤖

Na posledních pět štychů projde úplný minimax průměrně 60 825 pozic. Alfa-beta s pamětí a slučováním stejných karet jich projde 835 – a najde přesně stejný výsledek. Chytré vynechávání je v karetních programech důležitější než rychlý procesor.

Řešič s otevřenými kartami
Rozdejte koncovku o 3 až 6 štyších a zvolte hru, betl, nebo durch. Řešič vidí všechny karty a pod každou povolenou kartou hráče na tahu ukáže její hodnotu při nejlepší hře všech – u hry body, které aktér ještě získá, u betlu a durchu ✓ (aktér závazek splní) nebo ✗. Nejlepší karta je zvýrazněná; ťuknutím ji zahrajete. Výstup porovná, kolik pozic musely projít různé metody.
LABORATOŘ
Model: náhodná koncovka, aktér vynáší první; u hry se počítají esa, desítky a 10 bodů za poslední štych, hlášky ne. Obránci hrají jako tým – vidí všechny karty a mají společný cíl. Úplný minimax počítáme jen do pěti štychů; nad pět by trval příliš dlouho.
Monte Carlo s determinizací
Aktér vidí jen své karty. Program zkusí zvolený počet náhodných rozdělení neznámých karet mezi obránce, každé vyřeší jako s otevřenými kartami a sečte hodnoty. Tabulka porovná průměr každé karty s její skutečnou hodnotou ve skutečném rozdání. Tlačítko Vyhodnotit 20 pozic změří, jak často volba Monte Carla trefí nejlepší kartu.
LABORATOŘ
Model: obyčejná hra, aktér vynáší; neznámé karty se rozdělují rovnoměrně náhodně (bez informace z dřívějších štychů). „Skutečná hodnota“ je hodnota karty v rozdání, které aktér nevidí – měřítko, které by splnil jen hráč, jenž karty vidí. Na 20 pozicích je výsledek orientační; spolehlivá čísla z 500 pozic jsou v tabulce 11.2.
+Teorie: strom hry, minimax, alfa-beta, stejné karty, transpoziční tabulka, determinizace a PIMC, splynutí strategií a nelokálnost, ISMCTS, výzkum skatu, úrovně soupeřů ve hře

11.1Strom hry a minimax

Každá pozice – kdo má jaké karty, co leží ve štychu, kdo je na tahu – je uzel stromu hry. Z uzlu vede tolik větví, kolik má hráč na tahu povolených karet. Když program vidí všechny karty, mohou obránci hrát jako jeden hráč: mají společný cíl a nic před sebou neskrývají. Aktér chce body (nebo splnění závazku) maximalizovat, obrana minimalizovat. To je minimax:minimax

Minimax (z = zisk aktéra za štych dokončený tahem a, s · a = pozice po tahu)\[ v(s) = \begin{cases} \max_{a} \big[\,z(s,a) + v(s \cdot a)\,\big] & \text{na tahu aktér} \\ \min_{a} \big[\,z(s,a) + v(s \cdot a)\,\big] & \text{na tahu obránce} \\ 0 & \text{všechny štychy odehrány} \end{cases} \]

V betlu je zisk −1 za každý štych aktéra (a hra tím končí), v durchu −1 za každý štych obrany. Hodnota 0 pak znamená „závazek splněn“.

11.2Alfa-beta ořezávání

Minimax prochází všechno. Alfa-beta si pamatuje dvě meze: α – kolik má aktér jinde jisté, a β – kolik má jisté obrana. Jakmile v nějaké větvi vyjde, že soupeř může výsledek stlačit pod to, co má hráč jinde jisté, zbytek větve se přeskočí. Výsledek je vždy stejný jako u minimaxu, jen rychleji.alpha-beta pruning

Alfa-beta: větev, která nemůže změnit výsledek, se nedopočítá30aktér (MAX)30≤ 20obrana (MIN)30405020??odříznutoLevá větev dá aktérovi jistě 30. V pravé obrana najde 20 –víc než 20 tam aktér nedostane, zbytek větve nic nezmění.
Obr. 11.1Alfa-beta na malém stromu. Levá větev zaručí aktérovi 30 bodů. V pravé obrana hned první odpovědí ukáže, že tam aktér víc než 20 nedostane – zbylé dvě odpovědi už není třeba zkoumat.

Hodně záleží na pořadí tahů: když program zkusí nejlepší kartu jako první, ořízne nejvíc. Proto řešič v laboratoři zkouší nejdřív silné karty a v betlu nejdřív karty, které štych nevezmou.

11.3Stejné karty a transpoziční tabulka

Dvě další zrychlení využívají vlastnosti karet. Stejné karty: má-li hráč v barvě dvě karty, mezi kterými už žádná karta ve hře není (třeba svrška a krále, které v pořadí sousedí, nebo spodka a krále, když svršek už padl), je jedno, kterou zahraje. V obyčejné hře musí mít obě i stejnou bodovou hodnotu – eso a desítka v barevné hře sousedí a obě mají 10 bodů, takže jsou také rovnocenné. (Řešič v laboratoři hlášky nepočítá; ve skutečné hře by svršek a král z hlášky rovnocenné nebyly.) Program zkouší jen jednu z nich. Transpoziční tabulkatransposition table si pamatuje hodnoty pozic na začátku štychu: do stejné pozice často vede víc cest (stejné karty odehrané v jiném pořadí štychů) a podruhé už se nepočítá.

Tab. 11.1Průměrný počet prohledaných pozic (30 náhodných koncovek obyčejné hry pro každý počet štychů)
ŠtychůMinimaxAlfa-beta+ stejné karty+ transpoziční tabulka
3213896258
42 614402222199
560 8252 5971 014835
6–17 8514 1843 213
Všechny čtyři metody daly ve všech koncovkách stejnou hodnotu. U pěti štychů prohledá alfa-beta asi 23× méně pozic než minimax, se všemi zrychleními asi 73× méně. Minimax u šesti štychů nepočítáme.
Z historie

Alfa-beta ořezávání popsalo několik autorů nezávisle v 50. a 60. letech; encyklopedie připisují úplný popis Alexandru Brudnovi (1963). Podrobný rozbor, proč a kolik alfa-beta ušetří, publikovali Donald Knuth a Ronald Moore roku 1975 v časopise Artificial Intelligence. Algoritmy a jejich složitost podrobněji v průvodci Informatika.

11.4Determinizace a Monte Carlo (PIMC)

Ve skutečné hře aktér karty obránců nevidí. Determinizacedeterminization za ně dosadí jedno možné rozdání v souladu se vším, co aktér ví: kolik karet kdo má, kdo kterou barvu nemá, že v talonu barevné hry nejsou esa ani desítky. Monte Carlo s dokonalou informací (PIMC)perfect information Monte Carlo vyzkouší mnoho takových rozdání, v každém spočítá hodnotu všech povolených karet a vybere kartu s nejvyšším průměrem.

Monte Carlo s determinizací (PIMC)co aktér vísvé karty, odehranékarty, chybějící barvyrozdání 1otevřené kartyalfa-betahodnota tahůrozdání 2otevřené kartyalfa-betahodnota tahůrozdání Kotevřené kartyalfa-betahodnota tahůprůměr→ tahSlabiny: každé rozdání řeší, jako by karty soupeřů znal (splynutí strategií),a přehlíží, co soupeři svými tahy prozrazují (nelokálnost).
Obr. 11.2Schéma PIMC: z toho, co aktér ví, vznikne K možných rozdání, každé se vyřeší s otevřenými kartami a hodnoty tahů se zprůměrují.
Volba karty v PIMC (d₁ … d_K = vzorky rozdání, vᵢ(a) = hodnota karty a v rozdání dᵢ)\[ a^{*} = \arg\max_{a} \frac{1}{K}\sum_{i=1}^{K} v_i(a) \]
Tab. 11.2Jak často PIMC vybere kartu, která je nejlepší ve skutečném rozdání (500 stejných pozic, 4 štychy obyčejné hry, aktér vynáší)
MetodaTrefí nejlepší kartuPrůměrná ztráta
náhodná povolená karta80,0 % ± 3,52,72 ± 0,54 bodu
PIMC, 5 vzorků89,0 % ± 2,71,30 ± 0,35 bodu
PIMC, 10 vzorků89,4 % ± 2,71,20 ± 0,33 bodu
PIMC, 20 vzorků91,8 % ± 2,40,96 ± 0,30 bodu
PIMC, 50 vzorků91,6 % ± 2,40,94 ± 0,29 bodu
PIMC, všech 70 rozdělení91,6 % ± 2,40,94 ± 0,29 bodu
Ztráta = o kolik bodů méně dává zvolená karta než nejlepší karta ve skutečném rozdání; ± je 95% interval. Osm neznámých karet se mezi dva obránce rozdělí 70 způsoby, takže „všech 70“ je PIMC s nekonečně mnoha vzorky. Všechny metody hodnotí tytéž pozice. U pěti štychů (200 pozic, 252 rozdělení) vyšlo podobně: náhodná karta 73,5 %, PIMC s 5 vzorky 86,5 %, s 20 vzorky 91,0 %, se všemi rozděleními 90,0 % (intervaly ± 4 až 6 p. b.).

Tabulka ukazuje dvě věci. Za dvaceti vzorky už další vzorky téměř nepomáhají – 20, 50 i všech 70 rozdělení dávají prakticky totéž. A ani nekonečně mnoho vzorků nedosáhne 100 %: zčásti proto, že aktér karty nevidí (to žádný poctivý program nezmění), zčásti kvůli slabinám samotné metody.

11.5Slabiny PIMC: splynutí strategií a nelokálnost

Ian Frank a David Basin (1998) popsali na sehrávce bridže dvě chyby, které PIMC dělá bez ohledu na počet vzorků:

  • Splynutí strategiístrategy fusion: v každém vzorku řešič „ví“, kde jsou karty, a v dalších štyších zahraje pro každé rozdání jinak. Skutečný hráč ale rozdání nerozliší a musí hrát stejně. Příklad: aktér neví, který obránce má desítku. Řešič v každém vzorku „správně uhodne“, a proto hodnotí pozici lépe, než ve skutečnosti je.
  • Nelokálnostnon-locality: hodnota pozice závisí i na tom, jak se do ní hra dostala. Soupeři, kteří by karty znali, by do některých pozic vůbec nevedli – jejich tahy tedy něco prozrazují, ale PIMC ve vzorcích s tím nepočítá.
Z výzkumu

Program GIB pro bridž (Matthew Ginsberg, 2001) používal při sehrávce právě Monte Carlo s otevřenými kartami a podle autora hrál zhruba na úrovni expertů. Michael Buro, Jeffrey Long, Timothy Furtak a Nathan Sturtevant (2009) postavili pro skat – německou karetní hru se 32 kartami, třemi hráči, talonem a jedním hráčem proti dvěma – první program na úrovni lidských expertů; pomohlo jim odhadovat ruce soupeřů z dřívějších tahů. Long a kol. (2010) pak zkoumali, proč PIMC v karetních hrách se štychy funguje tak dobře, přestože má teoretické slabiny, a popsali vlastnosti her, podle kterých jde jeho úspěch předem odhadnout.

11.6ISMCTS a další cesty

Peter Cowling, Edward Powley a Daniel Whitehouse (2012) navrhli ISMCTSinformation set Monte Carlo tree search: místo samostatného stromu pro každé rozdání staví jeden strom nad informačními množinami – pozicemi tak, jak je vidí hráč. Statistiky tahů se tak sdílejí mezi rozdáními a splynutí strategií se zmenší. Jiná cesta je inference: vzorky rozdání nevybírat rovnoměrně, ale podle toho, jak pravděpodobně by soupeři s danými kartami hráli to, co hráli (kapitola 9).

11.7Soupeři ve hře ve 3D

Tab. 11.3Úrovně počítačových soupeřů ve hře ve 3D
ÚroveňSehrávkaLicitace, talon, flek
1 Začátečníknáhodná povolená kartanáhodný trumf, vždy obyčejná hra
2 Hráčpravidla: přiznat a přebít, mazat, tahat trumfy; sedmu šetří, jen když ji ohlásilhra, se sedmou, má-li ji a aspoň pět trumfů; neflekuje, špatnou neříká
3 Stratégpravidla jako úroveň 2, trumfovou sedmu šetří vždyzávazek a talon podle 14 simulovaných rozdání; špatná a flek podle simulací
4 PočtářPIMC: 18 vzorků na kartuplán závazku z 24 vzorků
5 MistrPIMC: 36 vzorků na kartuplán z 36 vzorků, špatná a flek z 24
Úrovně 4 a 5 vzorky neřeší přesně jako řešič v laboratoři, ale dohrávají je pravidly úrovně 3 (tzv. rollout) – je to mnohem rychlejší a na telefonu to stačí. Nápověda trenéra počítá stejně s 30 vzorky. Modeloví hráči v laboratořích kapitol 5–7, 10 a 12 hrají podle podobných pravidel jako úroveň 3.
Mistrovská pomůcka

Myslete jako PIMC, ale lépe: když nevíte, kde je klíčová karta, projděte v hlavě obě možnosti a hledejte tah, který je dobrý v obou. Tah, který vyjde jen tehdy, když uhodnete, je přesně to, co PIMC přeceňuje.

Pozor

Hodnoty pod kartami v řešiči platí pro hru s otevřenými kartami. Ve skutečné hře je nejlepší karta ta, která je dobrá v průměru přes všechna rozdání, která jsou ještě možná – a to je jiná, často opatrnější karta.

11.8Procvičení

1
Proč mohou obránci v řešiči s otevřenými kartami hrát jako jeden hráč?
Mají společný cíl (aktérovi body vzít nebo ho donutit štych vzít / pustit) a když každý vidí všechny karty, nemají před sebou co skrývat. Ve skutečné hře to neplatí – karty spoluhráče neznají.
2
Kolikrát méně pozic projde u pěti štychů alfa-beta se všemi zrychleními oproti minimaxu?
60 825 / 835 ≈ 73× méně (samotná alfa-beta asi 23×).
3
Kolik je rozdělení osmi neznámých karet mezi dva obránce po čtyřech?
C(8, 4) = 70. U deseti karet po pěti C(10, 5) = 252, na začátku hry C(20, 10) = 184 756 (kapitola 9).
4
Proč PIMC s 50 vzorky netrefí nejlepší kartu častěji než s 20?
Chyby, které zbývají, nejsou náhodný šum ze vzorkování. Jsou to systematické chyby (splynutí strategií, nelokálnost) a hlavně nevýhoda hráče, který karty nevidí. Ty víc vzorků neodstraní.
Co si odnést
  • S otevřenými kartami najde nejlepší tah minimax; alfa-beta, stejné karty a transpoziční tabulka dají stejný výsledek z mnohem méně pozic.
  • Bez otevřených karet program dosadí mnoho možných rozdání a zprůměruje je (PIMC). Nad 20 vzorků se zlepšuje už jen málo.
  • Slabiny PIMC jsou splynutí strategií a nelokálnost; hra ve 3D používá PIMC na úrovních 4 a 5.
Část IIIMistr a věda
12

Mariáš ve společnosti a zdravé hranímistr a věda

Mariáš je hra u stolu: hraje se v rodinách, mezi přáteli, v klubech i na turnajích. Výsledky se tradičně zapisují na lístek a na konci se sečtou. V tomto průvodci i ve hře ve 3D se hraje jen o body – tarif hry, sedmy, kila, betlu a durchu je počet bodů, ne peněz. Kapitola ukazuje, jak vést zápis, jak se chovat u stolu a proč je hra o body lepší než hra o peníze.

📝

Součet všech tří řádků na lístku je po každé hře nula. Co jeden vyhraje, dva prohrají. Mezi stejně silnými hráči se výsledky dlouhodobě vyrovnají – a o jednom večeru rozhodují hlavně karty, které kdo dostal.

Zapisovací lístek
Vyberte aktéra, závazek, zda se hrálo v červených, flek a výsledek a přidejte hru na lístek. Tlačítko Odehrát 5 her doplní pět her modelových hráčů (forhont se střídá). Lístek počítá průběžné součty hráčů A, B a C; jejich součet je vždy nula.
LABORATOŘ
Model: tarif hry ve 3D v bodech (hra 1, sedma 2, kilo 4 a za každých 10 bodů nad 100 další 4, betl 5, durch 10; v červených hra, sedma a kilo ×2; flek ×2, re ×4, tutti ×8). Vyhrané kilo se zapisuje se 110 body, prohrané s 90; „hra a sedma“ je obojí uhrané, nebo obojí prohrané. Aktér dostane od každého obránce V, nebo mu V zaplatí. Modelové hry počítají tichou sedmu a tiché kilo.
+Teorie: kde se mariáš hraje, zapisovací lístek, soutěžní pravidla, etiketa u stolu, proč hrát o body, rizika hraní o peníze a kde hledat pomoc

12.1Kde se mariáš hraje

Mariáš se hraje u rodinného stolu, v hospodách, v klubech a na turnajích. Organizované soutěžení rozvíjí Český svaz mariáše (ČSM), který v roce 2006 slavil dvacet let a vydává soutěžní pravidla – obecná pravidla hry i zvláštní pravidla pro volený, licitovaný a křížový mariáš. Na nich stojí i výklad v tomto průvodci (příloha C).

12.2Zapisovací lístek

Každá hra je na lístku jeden řádek: kdo byl aktér, jaký byl závazek a výsledek a kolik bodů V platí každý obránce. Aktér si připíše +2V (nebo odepíše), každý obránce −V (nebo +V). Hraje-li se ve čtyřech, platí podle obecných pravidel ČSM i čtvrtý, pauzírující hráč, jako by byl obránce – aktér pak dostane nebo zaplatí 3V.

Průběžný stav hráče i po n hrách (Vₖ = hodnota k-té hry od jednoho obránce, kladná při výhře aktéra)\[ S_i = \sum_{k=1}^{n} \begin{cases} 2V_k & \text{hráč } i \text{ byl aktér} \\ -V_k & \text{hráč } i \text{ bránil} \end{cases}, \qquad S_A + S_B + S_C = 0 \]
Zapisovací lístek: průběžné součty v bodech (součet řádku je vždy 0)hraaktérzávazek a výsledekod každéhoABC1Ahra – aktér vyhrál+1+2−1−12Bhra v červených – prohrál−2+4−5+13Chra a sedma – obojí uhráno+3+1−8+74Abetl – splněn+5+11−13+25Bhra s flekem – vyhrál+2+9−90Aktér dostane od každého obránce V, obránci platí po V. Konečný součet A + B + C = 0.
Obr. 12.1Ukázka lístku pěti her. Ve sloupci „od každého“ je hodnota hry V se znaménkem z pohledu aktéra; součet řádků A + B + C je po každé hře nula.
Příklad Tři hry na lístku

1. A vyhraje hru v kulích (V = 1): A +2, B −1, C −1. 2. B prohraje betl (V = −5): B −10, A +5, C +5. 3. C vyhraje hru v červených s flekem (V = 1 · 2 · 2 = 4): C +8, A −4, B −4. Stav: A +3, B −15, C +12, součet 0.

12.3Soutěžní pravidla a turnaje

Soutěžní pravidla ČSM udávají sazby jako násobky peněžního základu, obvykle 20 haléřů nebo 1 Kč; nejvyšší sazba za jednu hru (limit) je 500násobek základu. Na turnaji voleného mariáše se výsledek hráče skládá z prémiových bodů (za hlášené a vyhrané bodované hry) a z finančního výsledku. Zapisovatele u stolu lze určit losem, hry od určité hodnoty se zapisují na stolový lístek a všichni hráči ho podepisují. Zajímavost: podle soutěžních pravidel voleného mariáše se karty mezi hrami nemíchají, jen snímají, a to aspoň dvě svrchu nebo zespodu.

Tento průvodce i hra ve 3D přebírají z pravidel poměry sazeb (hra 1, sedma 2 …), ale ne peníze: jednotkou je bod.

Z historie

Česká encyklopedie uvádí, že se nejčastěji, hlavně na turnajích, hraje „dvacetníkový“ mariáš, ve kterém obyčejná hra stojí 20 haléřů. Odtud i název soutěžních pravidel ČSM „dvacetihaléřový bodovaný volený mariáš“. Tarif ve hře ve 3D je stejná stupnice, jen místo dvacetníků počítá body.

12.4Etiketa u stolu

  • Domluvte pravidla předem: tarif, flekování (na celý závazek, nebo po částech), tichou sedmu a kilo, hlášení proti, postih za renonc a jak dlouho se hraje.
  • Nekomentujte karty během hry a nedávejte spoluhráči znamení. Jediná dovolená řeč obrany je řeč karet (kapitola 10).
  • Zapisujte průběžně a viditelně; lístek patří všem.
  • Hrajte svižně, ale začátečníkovi dopřejte čas. Dohady o odehrané hře řešte podle domluvených pravidel, ne hlasitostí.

12.5Proč hrát o body

Hra s nulovým součtem znamená, že peníze by jen putovaly od jednoho hráče k druhému – žádná hodnota nevzniká. Mezi stejně silnými hráči je dlouhodobý průměr nula (v modelové hře z kapitoly 10 vyšla bilance aktéra −0,05 ± 0,08 bodu na hru) a o jednotlivém večeru rozhoduje hlavně rozdání. I aktér, který vyhrává 60 % her, je po 20 hrách v 12,8 % případů v minusu. Kdo hraje o peníze, vystavuje se těmto výkyvům naplno.

Pozor: rizika hraní o peníze

Hraní o peníze může přerůst v problém, i když začne jako zábava s přáteli. Varovné znaky jsou: dohánění proher (hrát dál nebo výš, „abych to vrátil“), zvyšování sázek, myšlenky na hru i mimo ni, tajení prohraných částek, půjčování na hru a hádky kvůli penězům. Karty si nepamatují minulé hry: po sérii proher není výhra „na řadě“ (hráčský omyl, kapitola 9). Nepravidelné výhry navíc posilují chování silněji než pravidelné – proč to tak je, vysvětluje průvodce Psychologie v kapitole Paměť a učení (rozvrhy posilování). O hazardu a závislosti podrobněji průvodce Drogy a závislosti. Pomoc nabízí bezplatná Národní linka pro odvykání 800 350 000, která pomáhá i lidem s problémovým hraním.

Mistrovská pomůcka

Než začnete, domluvte tři věci: hrajeme o body, hrajeme do určitého počtu her nebo do určité hodiny a kdo zapisuje. Vítěz večera je ten, kdo má na lístku nejvíc bodů – a to stačí.

12.6Mariáš jako trénink

Mariáš procvičuje to, co tento průvodce rozebíral: počítání karet a bodů (kapitoly 3 a 9), odhad pravděpodobnosti a hodnoty (kapitoly 5, 7 a 10), plánování sehrávky (kapitola 8) a spolupráci bez domlouvání (obrana, kapitola 6). Hra ve 3D umožňuje hrát i sám proti počítači na pěti úrovních (kapitola 11) – také jen o body.

12.7Procvičení

1
Hraje se ve čtyřech, D pauzíruje. A vyhraje hru a sedmu v listech bez fleku. Co se zapíše?
V = 1 + 2 = 3. Platí i pauzírující: A +9, B, C i D po −3. Součet 0.
2
Na lístku je po 30 hrách stav A +14, B −9. Kolik má C?
Součet je vždy 0: C = −14 + 9 = −5.
3
Kamarád prohrál pět her za sebou a říká: „Teď už musím vyhrát, zvýšíme sázku.“ Co je na tom špatně?
Dvě věci. Rozdání jsou nezávislá, výhra „na řadě“ není (hráčský omyl). A zvyšování sázek, aby se prohra vrátila, je dohánění proher – jeden z varovných znaků problémového hraní. Bezpečné je hrát dál o body, nebo přestat.
4
Proč dlouhodobý výsledek mezi stejně silnými hráči vychází kolem nuly?
Hra má nulový součet a každý je střídavě aktérem i obráncem se stejnými šancemi. Body se mezi hráči jen přesouvají a náhodné výkyvy se na dlouhé řadě her vyrovnají.
Co si odnést
  • Zápis jedné hry: aktér ±2V, každý obránce ∓V; součet lístku je vždy nula.
  • Domluvte pravidla předem, nekomentujte karty, zapisujte průběžně a viditelně.
  • Hrajte o body. Dohánění proher a víra, že výhra je „na řadě“, jsou varovné znaky; pomoc nabízí Národní linka pro odvykání 800 350 000.
PřílohaA

Slovníček

Česká hesla s anglickým (případně německým) termínem. Hledat lze v obou jazycích.

PřílohaB

Vzorce a přehledy

Pravidla ve hře ve 3D

Tab. B.1Volený mariáš pro tři, jak se hraje ve hře ve 3D
Část hryPravidloKapitola
karty32 karet, barvy srdce, kule, listy, žaludy; v barevné hře 7 8 9 Sp Sv K 10 E, v betlu a durchu 7 8 9 10 Sp Sv K E1
rozdáníforhont 7 karet, zvolí trumf, pak dalších 5; ostatní po 10; forhont odhodí 2 do talonu (v barevné hře bez es a desítek)4
závazkyhra; k ní sedma (s trumfovou sedmou) a kilo (s hláškou); nebo betl, nebo durch4
odpovědidobrá, nebo špatná (obránce vezme talon a hraje betl nebo durch); po betlu lze ještě ohlásit durch4
flekna celý závazek: flek ×2, re ×4, tutti ×8, boty ×16, kalhoty ×324
sehrávkapřiznat barvu a přebít; bez barvy trumfovat (a přebít trumf); jinak odhodit2
bodyeso a desítka po 10, poslední štych 10 (celkem 90); hláška 20, v trumfech 403
výhra hryaktér má víc bodů než obrana (karty a hlášky)3
tarif (body od každého obránce)hra 1, sedma 2, kilo 4 (+4 za každých celých 10 bodů nad 100; prohrané −4 za každých chybějících 10), betl 5, durch 10; v červených hra, sedma a kilo ×24
tichá sedma, tiché kilotichá sedma ±1 (v červených ±2, flek se na ni nevztahuje); tiché kilo místo hry 2 (a +2 za každých dalších 10 bodů)7
zápisaktér ±2V, každý obránce ∓V; hraje se jen o body12
Soutěžní pravidla ČSM se v některých bodech liší (flek po částech, volba trumfu z lidu, hlášení proti, jiný tarif betlu a durchu, poloviční sazba tiché sedmy); rozdíly jsou popsané v kapitolách 4 a 7.

Techniky v nápovědě hry

Tab. B.2Techniky (přesné názvy z nápovědy trenéra ve hře ve 3D)
TechnikaKdy ji trenér ukážeKapitola
Přiznat a přebítpovinnosti při zahrání karty2
Hláškazahrát svrška nebo krále z hlášky a ohlásit 20 nebo 403
Volba trumfuvolba trumfu ze sedmi karet, odpověď dobrá4
Odhoz do talonukteré dvě karty odložit v barevné hře4
Tahat trumfyaktér vynáší trumfy, dokud jsou venku5
Eso a desítkavzít štych nejvyšší kartou barvy a body5
Namazatobránce přidá eso nebo desítku do štychu spoluhráče6
Hrát do krátké barvyobrana vynáší barvu, kterou aktér nemá6
Šetřit sedmutrumfová sedma až do posledního štychu7
Betl a durchtalon, sehrávka a obrana betlu a durchu8
Počítání karetco je venku, kdy je desítka nejvyšší, flek podle simulací9

Vzorce na jednom místě

Body v barevné hře (kap. 3)\[ \text{body strany} = 10 \cdot \#\{\text{esa a desítky ve štyších}\} + 10\,[\text{poslední štych}] + 20 \cdot h + 40 \cdot h_T, \qquad 90 \text{ z karet celkem} \]
Hodnota závazku od jednoho obránce (kap. 4)\[ V = \text{tarif} \cdot m_{\text{červené}} \cdot 2^{f}, \qquad \text{aktér } \pm 2V,\ \text{každý obránce } \mp V \]
Počet rozdání (kap. 9)\[ \frac{32!}{12!\;10!\;10!} = 41\,716\,581\,947\,040 \]
Rozložení karet barvy u obrany (kap. 5, 9; m karet venku)\[ P(K = k) = \frac{\binom{m}{k}\binom{20-m}{10-k}}{\binom{20}{10}}, \qquad \mathrm{E}[\text{kol trumfů}] = \sum_{k} \max(k,\,m-k)\,P(K=k) \]
Chybějící barva a holá karta (kap. 9)\[ P(\text{obránce A barvu nemá}) = \frac{\binom{20-m}{10}}{\binom{20}{10}}, \qquad P(\text{X holá} \mid \text{X u A}) = \frac{\binom{20-m}{9}}{\binom{19}{9}} \]
Riziko betlu a durchu (kap. 8; pₛ = riziko barvy s)\[ P(\text{závazek padne}) \approx 1 - \prod_{s} (1 - p_s) \]
Očekávaná hodnota a rozptyl (kap. 7, 10)\[ \mathrm{E} = 2Vf\,(2p-1), \qquad \sigma = 4Vf\sqrt{p(1-p)}, \qquad \hat p \pm 1{,}96\sqrt{\frac{\hat p(1-\hat p)}{N}} \]
Minimax a PIMC (kap. 11)\[ v(s) = \max_a / \min_a \big[ z(s,a) + v(s \cdot a) \big], \qquad a^{*} = \arg\max_{a} \frac{1}{K}\sum_{i=1}^{K} v_i(a) \]

Čísla z kapitol

Tab. B.3Přehled spočítaných údajů
ÚdajHodnotaKde
počet rozdání 12 + 10 + 10≈ 4,17 · 1013kap. 9
4 trumfy venku: 2 : 2 / 3 : 1 / 4 : 041,8 / 49,5 / 8,7 %kap. 9
kol trumfů na vytažení, venku 2 / 3 / 4 / 5 / 61,47 / 2,21 / 2,67 / 3,34 / 3,78kap. 5
aspoň jedna hláška v 10 kartách obránce32,9 %kap. 3
ohlášená sedma s 5 / 6 trumfy uhrána81,0 / 99,5 %kap. 7
obrana s mazáním i krátkou barvou / bez obojího: aktér vyhrál46,7 / 50,8 %kap. 6
modelová hra: aktér vyhrál, bilance na hru47,4 %, −0,05 ± 0,08kap. 10
betl je lepší než hra s šancí 80 % od šance56 %kap. 10
aktér s šancí 60 % je po 20 hrách v minusu12,8 %kap. 10
pozic pro 5 štychů: minimax / alfa-beta / se všemi zrychleními60 825 / 2 597 / 835kap. 11
PIMC s 20 vzorky / náhodná karta trefí nejlepší kartu (4 štychy)91,8 / 80,0 %kap. 11
PřílohaC

Zdroje a předpoklady

Pravidla, historické údaje a výsledky výzkumu byly ověřeny na uvedených zdrojích. Ověřeno 8. 11. 2026.

Pravidla

  • Český svaz mariáše: Obecná pravidla hry mariáš (schválilo Předsednictvo ČSM) – základní druhy hry, karty a jejich pořadí, povinnost přiznat a přebít, body, sazby (článek V: tarif jako násobky peněžního základu, červené ×2, flekování po částech, kilo podle desítek bodů, tichá sedma a tiché sto, limit 500násobek základu, pauzírující hráč platí jako obrana), renonce. PDF zveřejněné na talon.cz/pravidla. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • Český svaz mariáše: Pravidla dvacetihaléřového bodovaného voleného mariáše (platná od 8. 5. 2007) – stupně her a násobky sazby, rozdávání 7 + 5, volba trumfu i z lidu, hlášení proti, tichá sedma s poloviční sazbou, „flekovaná hra se bez re nehraje“, zapisovatel a stolový lístek, karty se nemíchají, jen snímají, prémiové body a vyhodnocení turnaje. PDF zveřejněné na talon.cz/pravidla. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • Encyklopedické heslo Mariáš (Wikipedie, česká verze) – původ hry, druhy mariáše, alternativní tarify, „dvacetníkový“ mariáš, výročí ČSM v roce 2006, flekování ložené hry. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • Encyklopedické heslo Mariáš (Wikipedie, anglická verze) – příbuzné hry, ulti jako rozvinutí mariáše. Ověřeno 8. 11. 2026.

Karty a historie

  • Encyklopedická hesla Německé karty (Wikipedie, česká verze) a German-suited playing cards (Wikipedie, anglická verze) – Tellův (dvojitý německý) vzor, barvy a figury. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • International Playing-Card Society: Tell pattern (i-p-c-s.org/pattern/tell-1.html, archivní kopie) – József Schneider, Pešť, kolem roku 1835. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • Hašek, J.: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, díl 3, kapitola Přes Uhry (text na Wikizdrojích) – tahaný mariáš a mariáš ve třech ve vlaku, citát o tahaném mariáši, vyprávění o durchu a betlu. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • Literatura, kterou uvádí česká encyklopedie (obsah jsme neověřovali): Labohý, P.: Mariáš od A do Z (Novinář 1990); Šubrt, V.: Rozjímání o licitovaném mariáši (NADAS 1992); Ravik, S.: Mariáš (Astrosat 1996); Svoboda, T.: Oficiální pravidla karetních her (Eminent 2002).

Teorie her a algoritmy

  • von Stengel, B.; Koller, D.: Team-Maxmin Equilibria. Games and Economic Behavior 21 (1997), 309–321 – rovnováha týmu se společnou výplatou proti jednomu soupeři. Ověřeny bibliografické údaje a popis v citujících pracích. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • von Neumann, J.: Zur Theorie der Gesellschaftsspiele. Mathematische Annalen 100 (1928); von Neumann, J.; Morgenstern, O.: Theory of Games and Economic Behavior (1944) – věta o minimaxu a založení teorie her. Obecně známé údaje, text neověřován.
  • Knuth, D. E.; Moore, R. W.: An Analysis of Alpha-Beta Pruning. Artificial Intelligence 6(4) (1975), 293–326; encyklopedické heslo Alexander Brudno (Wikipedie, anglická verze) – popis alfa-beta z roku 1963 a nezávislé objevy. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • Frank, I.; Basin, D.: Search in Games with Incomplete Information: A Case Study Using Bridge Card Play. Artificial Intelligence 100 (1998), 87–123 – splynutí strategií a nelokálnost. Ověřeno podle citujících prací. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • Ginsberg, M. L.: GIB: Imperfect Information in a Computationally Challenging Game. Journal of Artificial Intelligence Research 14 (2001) – Monte Carlo pro bridž, úroveň zhruba expertů. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • Buro, M.; Long, J. R.; Furtak, T.; Sturtevant, N. R.: Improving State Evaluation, Inference, and Search in Trick-Based Card Games. IJCAI 2009 – první program pro skat na úrovni lidských expertů, odhad rukou soupeřů. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • Long, J. R.; Sturtevant, N. R.; Buro, M.; Furtak, T.: Understanding the Success of Perfect Information Monte Carlo Sampling in Game Tree Search. AAAI 2010 – vlastnosti her, podle kterých jde odhadnout úspěch PIMC. Ověřeno 8. 11. 2026.
  • Cowling, P. I.; Powley, E. J.; Whitehouse, D.: Information Set Monte Carlo Tree Search. IEEE Transactions on Computational Intelligence and AI in Games 4(2) (2012), 120–143. Ověřeno 8. 11. 2026.

Zdravé hraní

  • Česká televize, ČT24: zpráva o rozšíření Národní linky pro odvykání (800 350 000, bezplatná, pomoc i lidem s problémovým hraním). Ověřeno 8. 11. 2026.
  • Ministerstvo financí ČR: stránka „Potřebuji konzultaci s odborníkem“ (rejstřík vyloučených osob, pro veřejnost) – kontakt na Národní linku pro odvykání. Ověřeno 8. 11. 2026.

Modelové předpoklady laboratoří

Všechna čísla, tabulky, pravděpodobnosti a simulace počítá kód průvodce (stejné jádro jako laboratoře); počty her a pozic jsou u tabulek a ± je 95% interval. Modeloví hráči hrají podle jednoduchých pravidel podobných úrovni 3 ve hře ve 3D: trumf je nejdelší barva ze sedmi karet, talon podle techniky Odhoz do talonu, forhont hraje obyčejnou hru bez fleku (není-li u laboratoře řečeno jinak). Pravděpodobnosti rozložení předpokládají, že obránci mají po deseti z dvaceti karet, které aktér nezná, a každé rozdělení je stejně pravděpodobné; informace z odehraných štychů v nich není. Riziko betlu a durchu v kapitole 8 se počítá přesně pro každou barvu zvlášť a rizika barev se skládají, jako by byla nezávislá. Řešič v kapitole 11 hraje s otevřenými kartami, obránce bere jako jeden tým a hlášky nepočítá. Minihry jsou generované ze skutečně odehraných her modelových hráčů a správnou odpověď vždy počítá skript z karet.

Co zůstává nejisté

Německou Wikipedii (hesla Mariage a Mariáš) se nepodařilo načíst, německé prameny o původu hry proto chybí. Rok vzniku Tellova vzoru známe jen přibližně („kolem roku 1835“) a výklad, že vzor vznikl jako obcházení cenzury, uvádějí encyklopedie bez přímého dokladu z doby vzniku. Obsah knih o mariáši uváděných encyklopedií jsme neověřovali. Hodnocení fleku a kila v kapitolách 6 a 7 je kvalitativní; čísla platí pro modelové hráče, ne pro lidi. Provozní dobu Národní linky pro odvykání si před voláním ověřte na jejích stránkách.

Interaktivní průvodce Mariáš (listopad 2026). Studijní materiál o hře – hrajte pro radost a s mírou, jen o body, bez sázek a peněz. Průvodce nejmenuje ani nedoporučuje aplikace ani programy.