Drahokamy
Od krystalu a lomu světla
po algoritmy hry spoj tři
Na pozadí hraje počítač hru spoj tři na desce 8 × 8 se sedmi druhy kamenů. Každý druh má vlastní tvar brusu, takže se dají rozlišit i bez barev. V každém tahu počítač vyzkouší všechna prohození sousedních kamenů a zvolí to, které hned odstraní nejvíc kamenů – je to hladový hráč z kapitoly 11. Modře je prohozená dvojice, oranžově kameny, které právě zmizí. Kolik je na desce tahů a jak často přijde kaskáda, počítá kapitola 10.
Jak průvodce používat
Drahý kámen je kus přírody, na který stačí posvítit, aby ukázal fyziku: pravidelnou mřížku atomů, tvrdost, barvu z několika atomů příměsi a světlo, které se v dobře vybroušeném kameni odrazí a vrátí do oka. Průvodce vede od otázky, co je vlastně drahokam, přes krystaly, tvrdost, barvu a lom světla k brusu, vzniku v hlubinách Země a k určování kamenů. Poslední část patří trhu s jeho riziky a hře spoj tři – její matematice, algoritmům a psychologii. Je pro sběratele oblázků, rodiče a děti, studenty přírodních věd i pro hráče, které zajímá, co se děje pod kapotou hry.
Tři patra každé kapitoly. Nahoře krátké vysvětlení a laboratoř nebo minihra, kde si věc vyzkoušíte – otočíte krystal, posvítíte na kámen jiným světlem, vybrousíte pavilon nebo spustíte tisíce her. Pod ní dvě mise za XP. Dole rozbalovací teorie pro ty, kdo chtějí jít do hloubky: přesné pojmy, vzorce, řešené příklady a procvičení s řešením. Teorie bývá o úroveň náročnější než úvod kapitoly. Barevná tečka v obsahu ukazuje úroveň. Postup se ukládá jen ve vašem prohlížeči.
Hned za úvodem najdete sekci Hrajte Drahokamy ve 3D: hru spoj tři v dílně brusiče, ve které má každý zvláštní kámen svůj vzor v přírodě – štěpný krystal, drúzu i hranol rozkládající světlo – a uhlík, který se na dně desky promění v diamant.
Mapa průvodce
| Kapitola | Úroveň | Co se naučíte |
|---|---|---|
| 1 Co je drahokam | základy | minerál, hornina, mineraloid a organický drahokam; krása, vzácnost a odolnost; vzorce nejznámějších kamenů; přírodní, syntetický kámen a imitace |
| 2 Krystaly a jejich tvary | základy | krystalová mřížka, sedm soustav, tvary a habitus, Stenonův zákon stálosti úhlů, Millerovy indexy, Eulerova věta o mnohostěnech |
| 3 Tvrdost, štěpnost a houževnatost | základy | Mohsova stupnice a absolutní tvrdost, štěpnost a lom, proč tvrdý diamant jde rozštípnout a nefrit ne |
| 4 Barva kamenů | základy | barva jako to, co kámen nepohltí; chrom, železo a titan, barevná centra; pleochroismus a alexandritový efekt |
| 5 Světlo v kameni | pokročilí | index lomu, Snellův zákon, kritický úhel a totální odraz, Fresnelův odraz, disperze a „oheň“, dvojlom |
| 6 Brus | pokročilí | kabošon, stupňovitý a briliantový brus, proporce, kolik světla se vrátí podle sklonu pavilonu, výtěžnost z krystalu |
| 7 Vznik a naleziště | pokročilí | diamant v plášti a kimberlit, pegmatity, hydrotermální žíly, rýžoviště, dopad meteoritu a vltavíny; české lokality |
| 8 Určování kamenů | pokročilí | lupa, refraktometr, polariskop, hydrostatické vážení, inkluze; jak rozlišit diamant, moissanit, kubickou zirkonii a sklo |
| 9 Hodnota a trh | mistr a věda | karát, čtyři C, syntetické kameny, certifikáty, Kimberleyský proces; rizika: rozpětí nákup–výkup, likvidita, falzifikáty |
| 10 Matematika hry spoj tři | mistr a věda | počet prohození, pravděpodobnost trojice, generátor desky bez trojic, slepé desky, kaskády a metoda Monte Carlo |
| 11 Algoritmy hry | mistr a věda | smyčka shoda–pád–doplnění, rozpoznávání vzorů, hladový hráč a prohledávání do hloubky, NP-těžkost hry spoj tři |
| 12 Herní design a psychologie | mistr a věda | ladění úrovní počítačovým hráčem, křivka obtížnosti, stav plynutí, proměnlivá odměna a zdravé hraní |
Co budete potřebovat
Lupu nebo mobil s makro režimem, kapesní svítilnu, pár oblázků a sklíčko. S lupou uvidíte hrany faset a inkluze, svítilnou vykouzlíte totální odraz ve sklenici vody a na oblázcích a sklíčku vyzkoušíte, co co poškrábe. Pro první část stačí zvídavost a trocha chemie ze základní školy. Od kapitoly 5 se hodí goniometrické funkce a od kapitoly 10 pravděpodobnost – co je potřeba, průvodce vysvětlí na místě.
Navazující látku najdete v sousedních průvodcích: atomy, vazby a oxidační čísla v průvodci Chemie, světlo, lom a vlnění v průvodci Fyzika, horninový cyklus, magma a stavbu Země v průvodcích Geologie a Zeměpis a planeta Země, mnohostěny a souměrnost v průvodci Matematika, algoritmy a složitost v průvodci Informatika, simulace a práci se vzorkem v průvodci Statistika a modely a učení, motivaci a návyky v průvodci Psychologie.
Značení a předpoklady
Desetinná místa píšeme s čárkou, jednotky podle soustavy SI, hmotnost kamenů v karátech (1 ct = 0,2 g). Index lomu se uvádí pro žlutou sodíkovou čáru (589 nm), disperze jako rozdíl indexů lomu pro čáry B (686,7 nm) a G (430,8 nm). Laboratoře počítají s typickými hodnotami z tabulky 0.2; skutečné kameny se od nich mohou lišit v rozsahu, který uvádí příloha C.
| Kámen | Minerál | Vzorec | Mohs | Index lomu | Disperze | Hustota |
|---|---|---|---|---|---|---|
| diamant | diamant | C | 10 | 2,417 | 0,044 | 3,52 |
| rubín, safír | korund | Al₂O₃ | 9 | 1,762–1,770 | 0,018 | 4,00 |
| smaragd, akvamarín | beryl | Be₃Al₂Si₆O₁₈ | 7,5–8 | 1,57–1,58 | 0,014 | 2,72 |
| ametyst, citrín | křemen | SiO₂ | 7 | 1,544–1,553 | 0,013 | 2,65 |
Čtyři druhy rámečků
Konkrétní kámen, výpočet nebo pokus, který si můžete ověřit v laboratoři.
Kdo co objevil, jak vznikly stupnice a brusy a odkud pocházejí slavné kameny.
Rychlé pravidlo nebo návyk, který používají gemologové, brusiči a zkušení hráči.
Častá chyba, mýtus nebo past – u kamenů i u hraní.
Studijní materiál o drahých kamenech a o hře. Hrajte pro radost a s mírou – bez sázek a peněz.
Průvodce nejmenuje ani nedoporučuje obchodníky, značky, laboratoře ani aplikace a nedává investiční doporučení. Fakta a čísla mají v příloze C zdroj a datum ověření (8. 11. 2026); výpočty v příkladech, misích a procvičení jsou spočítané skriptem nebo přímo v prohlížeči.
Rozsahem odpovídá: mineralogie a gemologie – úvod do krystalografie (soustavy, tvary, Millerovy indexy), fyzikální a optické vlastnosti minerálů (tvrdost, štěpnost, hustota, index lomu, dvojlom, disperze, barva) a jejich vznik; fyzika – základy geometrické optiky (Snellův zákon, totální odraz, Fresnelovy vztahy, disperze); matematika a informatika – úvod do algoritmů a pravděpodobnosti na úrovni prvních ročníků vysoké školy (simulace Monte Carlo, hladové algoritmy a prohledávání, pojem NP-těžkosti).
Drahokamy ve 3D
🎮 Zpět ke hře Hra je nahoře na této stránce. Tlačítkem 📲 v její liště si ji nainstalujete do telefonu nebo počítače a hrajete i bez připojení.
Broušené kameny leží na desce 8 × 8 v dílně brusiče. Prohoďte dva sousední kameny – přetažením prstem nebo myší, nebo klepnutím na oba –, aby vznikly tři nebo více stejných v řadě. Sedm druhů má každý jinou barvu i jiný brus, takže je rozliší i barvoslepý hráč: diamant (bílý, kulatý briliant), rubín (červený, cushion), safír (modrý, ovál), smaragd (zelený, smaragdový brus), citrín (žlutý, trilliant), ametyst (fialový, krystal se špičkou) a akvamarín (azurový, kapka). Zvláštní kameny mají vzor v přírodě: čtyři v řadě dají štěpný krystal, který vyčistí celou řadu nebo sloupec podél štěpné roviny (kapitola 3), pět kamenů do tvaru L nebo T dá drúzu, která vyčistí okolí 3 × 3 (kapitola 2), a pět v řadě dá hranol, který rozloží světlo a vyčistí všechny kameny jedné barvy (kapitola 5). Prohození dvou zvláštních kamenů je spojí – vznikne kříž, velký výbuch, nebo se vyčistí celá deska.
Co je drahokamzáklady
Drahý kámen je přírodní materiál, který je dost krásný, vzácný a odolný, aby se dal nosit ve šperku. Skoro vždy je to minerál – látka s určitým chemickým složením a pravidelnou mřížkou atomů. Sedm kamenů ze hry přitom patří jen ke čtyřem minerálům: diamantu, korundu, berylu a křemeni. Rubín a safír jsou tentýž oxid hlinitý, smaragd a akvamarín tentýž beryl; liší se jen pár atomy příměsi na tisíc.
Kdyby šlo o cenu kovu, byl by rubín levnější než hliníková fólie – je to z poloviny hliník a z poloviny kyslík. Barvu, kvůli které je vzácný, mu dává chrom, kterého je v krystalu jen nepatrně. Drahý kámen je tak hlavně příběh o uspořádání atomů a o tom, co s nimi udělá světlo.
+Teorie: drahý kámen, minerál a hornina, vzorce kamenů ze hry, syntetické kameny a imitace, z historie
1.1Co dělá kámen drahým
Gemologie, věda o drahých kamenech, uvádí tři vlastnosti. Krása – barva, průhlednost, lesk a u dobře vybroušených kamenů i „oheň“, rozklad světla do barev. Vzácnost – kámen se nachází jen na málo místech nebo jen málokdy v dobré kvalitě. Odolnost – kámen musí vydržet nošení: nepoškrábat se, neodštípnout se a nezměnit barvu na světle. Kameny pro každodenní nošení mívají tvrdost na Mohsově stupnici aspoň kolem 7, protože běžný prach obsahuje zrnka křemene s tvrdostí 7 (kapitola 3).gemstone, gemmology, beauty, rarity, durability
Dělení na „drahé“ a „polodrahé“ kameny je historické. Kdysi se drahými rozuměly hlavně diamant, rubín, safír a smaragd. Dnes je hranice neostrá – vzácný granát nebo turmalín může být dražší než průměrný safír – a mezinárodní šperkařské organizace výraz „polodrahý“ nedoporučují, protože je zavádějící. Průvodce proto mluví prostě o drahých nebo o ozdobných kamenech.
1.2Minerál, hornina, mineraloid a organické drahokamy
Podle definice Mezinárodní mineralogické asociace je minerál prvek nebo chemická sloučenina, která je obvykle krystalická a vznikla geologickými procesy. Má tedy určité chemické složení (ve vzorci se smí v mezích měnit) a uspořádání atomů. Hornina je přírodní směs minerálů: žula, mramor, nebo lapis lazuli, modrá hornina složená hlavně z lazuritu s kalcitem a zrnky pyritu.mineral (IMA definition), rock
Mineraloid se minerálu podobá, ale chybí mu pravidelná mřížka: opál (amorfní oxid křemičitý s vodou), přírodní sklo obsidián nebo vltavín. Organické drahokamy vytvořily živé organismy: perla (vrstvy uhličitanu vápenatého z měkkýše), jantar (zkamenělá pryskyřice), korál, gagát. Do šperků patří také, ale nejsou to minerály.mineraloid, organic gem
1.3Krystalová mřížka a chemický vzorec
V krystalu se atomy pravidelně opakují (obr. 1.1). Vzorec udává poměr atomů v mřížce: v korundu Al₂O₃ připadají na dva atomy hliníku tři atomy kyslíku, v křemeni SiO₂ na jeden atom křemíku dva kyslíky. Z poměru atomů a jejich hmotností se spočítá, jakou část hmotnosti tvoří který prvek.
Počet atomů v kameni dostaneme přes látkové množství: hmotnost dělená molární hmotností dá počet molů a každý mol obsahuje 6,022 · 10²³ částic. Pro atomy je i malý kámen obří: diamant 1 ct (0,2 g) obsahuje asi 10²² atomů uhlíku, tedy deset tisíc trilionů.
Molární hmotnost Al₂O₃ je 101,961 g/mol. Rubín 1 ct = 0,2 g obsahuje 0,2 / 101,961 = 1,96 · 10⁻³ mol vzorcových jednotek, tedy 1,96 · 10⁻³ · 6,022 · 10²³ = 1,18 · 10²¹ jednotek Al₂O₃. Každá má 5 atomů, celkem 5,91 · 10²¹ atomů. Chrom nahrazuje v rubínu typicky jen zlomek procenta hliníku – i tak je to přes 10¹⁸ atomů chromu.
1.4Sedm kamenů ze hry
| Kámen | Minerál | Vzorec | Barvu dává | Krystalová soustava |
|---|---|---|---|---|
| diamant | diamant | C | čistý je bezbarvý; dusík žlutý, bor modrý | krychlová |
| rubín | korund | Al₂O₃ | Cr³⁺ | klencová (trigonální) |
| safír (modrý) | korund | Al₂O₃ | dvojice Fe²⁺ a Ti⁴⁺ | klencová (trigonální) |
| smaragd | beryl | Be₃Al₂Si₆O₁₈ | Cr³⁺, někdy V³⁺ | šesterečná |
| akvamarín | beryl | Be₃Al₂Si₆O₁₈ | železo | šesterečná |
| ametyst | křemen | SiO₂ | železo a barevná centra po ozáření | klencová (trigonální) |
| citrín | křemen | SiO₂ | železo; často zahřátý ametyst | klencová (trigonální) |
Čistý korund, beryl i křemen jsou bezbarvé. Barvu jim dávají stopové příměsi, které v mřížce nahradí část atomů – proto stejný minerál existuje v mnoha barvách (kapitola 4). Diamant je výjimečný tím, že je to čistý prvek. Na Mohsově stupnici má tvrdost 10, korund 9, beryl 7,5 až 8 a křemen 7.
1.5Přírodní, syntetický, imitace a upravený kámen
Přírodní kámen vznikl v přírodě bez lidského přičinění. Syntetický (laboratorně pěstovaný) kámen má stejné chemické složení i krystalovou strukturu jako přírodní, ale vyrostl v laboratoři: syntetický rubín je opravdu korund, syntetický diamant opravdu diamant. Imitace kámen jen napodobuje vzhledem: sklo místo smaragdu, kubická zirkonie nebo syntetický moissanit místo diamantu. Upravený kámen je přírodní, ale člověk mu změnil barvu nebo čistotu – zahřátím, ozářením nebo vyplněním trhlin. Jak se tyto skupiny rozlišují, ukazuje kapitola 8.natural, synthetic (laboratory-grown), imitation (simulant), treated
„Syntetický“ neznamená „falešný“. Syntetický rubín je skutečný korund, jen má jiný původ. Podvodem je, když se syntetický kámen nebo imitace prodává jako přírodní. Proto se původ kamene musí uvádět – a proto se ho gemologové učí poznat.
1.6Z historie
Kameny lidé nosili jako amulety a odznaky moci dávno před tím, než rozuměli jejich složení. Římský učenec Plinius starší věnoval drahým kamenům celou poslední, 37. knihu své Přírodní historie (kolem roku 77 n. l.). Popisuje v ní tvrdost diamantu i to, že se kameny napodobují sklem, a radí, jak padělky poznat. Jména kamenů ale tehdy znamenala hlavně barvu: „smaragdem“ mohl být každý zelený kámen.
První laboratoř pro zkoušení drahých kamenů vznikla roku 1925 v Londýně při obchodní komoře. Popud dal zmatek kolem perel: na trh přišly pěstované (kultivované) perly a obchodníci je nedokázali rozlišit od přírodních. Laboratoř zavedla zkoušky, které rozdíl odhalily, a z ní a podobných pracovišť vyrostla moderní gemologie.
1.7Procvičení
- Drahý kámen = krása, vzácnost a odolnost; dělení na drahé a polodrahé je historické.
- Sedm kamenů ze hry patří ke čtyřem minerálům: diamant C, korund Al₂O₃ (rubín, safír), beryl Be₃Al₂Si₆O₁₈ (smaragd, akvamarín) a křemen SiO₂ (ametyst, citrín).
- Syntetický kámen je stejná látka z laboratoře, imitace jen napodobuje vzhled.
Krystaly a jejich tvaryzáklady
Krystal roste tak, že se na jeho povrch přidávají další a další stavební jednotky mřížky. Rovné plochy přírodního krystalu proto nejsou náhoda: jsou to roviny, ve kterých leží hodně atomů. Podle tvaru elementární buňky se krystaly dělí do sedmi soustav, a i když jednotlivý krystal vyroste protáhlý nebo pokřivený, úhly mezi jeho plochami zůstanou stejné.
Vezměte do ruky krystal křišťálu: šest ploch hranolu a nahoře špička. Jeden kus je štíhlý jako tužka, druhý zavalitý, třetí má jednu plochu dvakrát širší než ostatní. Přesto když přiložíte úhloměr ke dvěma sousedním plochám hranolu, naměříte vždy 120°. Tohle pozorování z roku 1669 stojí na začátku krystalografie.
+Teorie: elementární buňka, sedm soustav, tvary a Millerovy indexy, Stenonův zákon, Eulerova věta, dvojčata, drúzy a geody
2.1Krystal a elementární buňka
Krystal je pevná látka, ve které se atomy, ionty nebo molekuly pravidelně opakují ve všech třech směrech. Nejmenší rovnoběžnostěn, jehož posouváním vznikne celá mřížka, je elementární buňka. Popisuje ji šest čísel: délky hran a, b, c a úhly mezi nimi α, β, γ. Buňka diamantu je krychle o hraně 0,357 nm a obsahuje 8 atomů uhlíku; v kameni 1 ct je jich tedy přes 10²¹.crystal, unit cell, lattice parameters
2.2Sedm krystalových soustav
| Soustava | Buňka | Drahé kameny a minerály |
|---|---|---|
| krychlová (kubická) | a = b = c; α = β = γ = 90° | diamant, granát (pyrop), spinel, pyrit, fluorit |
| čtverečná (tetragonální) | a = b ≠ c; α = β = γ = 90° | zirkon, rutil, kasiterit |
| šesterečná (hexagonální) | a = b ≠ c; α = β = 90°, γ = 120° | beryl (smaragd, akvamarín), apatit |
| klencová (trigonální) | a = b = c; α = β = γ ≠ 90° | korund (rubín, safír), křemen (ametyst, citrín), turmalín, kalcit |
| kosočtverečná (rombická) | a ≠ b ≠ c; α = β = γ = 90° | topaz, olivín (peridot), chryzoberyl (alexandrit) |
| jednoklonná (monoklinická) | a ≠ b ≠ c; α = γ = 90°, β ≠ 90° | jadeit, ortoklas (měsíční kámen), sádrovec |
| trojklonná (triklinická) | a ≠ b ≠ c; α ≠ β ≠ γ | tyrkys, labradorit, kyanit |
2.3Tvary, habitus a Millerovy indexy
Souměrnost soustavy rozhoduje, které plochy se na krystalu objeví společně. Soubor ploch, které souměrnost převádí jednu na druhou, je tvar: v krychlové soustavě krychle (6 ploch), osmistěn (8) nebo kosočtverečný dvanáctistěn (12). Krystal bývá kombinací několika tvarů – fluorit s krychlí a osmistěnem, křemen s hranolem a dvěma klenci. Celkový vzhled krystalu se nazývá habitus: sloupcovitý (beryl, turmalín), tabulkovitý (korund z některých nalezišť), jehlicovitý nebo izometrický (granát, diamant).crystal form, combination, habit
Sklon plochy vůči osám krystalu popisují Millerovy indexy (h k l): plocha protíná osy ve vzdálenostech úměrných a/h, b/k, c/l. Index 0 znamená, že je plocha s osou rovnoběžná. Složené závorky označují celý tvar.
U šesterečných krystalů se používají čtyři indexy (h k i l) se třemi osami v základní rovině, kde i = −(h + k). Hranol berylu je {10–10}, jeho základní plocha {0001}.
2.4Stenonův zákon stálosti úhlů
Dánský přírodovědec Niels Stensen (latinsky Nicolaus Steno) zveřejnil roku 1669 ve Florencii spis De solido intra solidum naturaliter contento dissertationis prodromus. Na řezech krystaly křemene a hematitu si všiml, že úhly mezi odpovídajícími plochami jsou stejné, ať je krystal velký, nebo malý, štíhlý, nebo zavalitý. Obecně zákon formuloval o sto let později francouzský mineralog Jean-Baptiste Romé de l’Isle, který úhly systematicky měřil.Steno’s law, law of constancy of interfacial angles
Dnes víme proč: plocha krystalu je rovina mřížky a její sklon je daný mřížkou, ne podmínkami růstu. Rychlost růstu rozhodne jen o tom, jak daleko od středu plocha leží a jak bude velká. Laboratoř Prohlížeč krystalů to ukazuje přímo – posuvník mění vzdálenosti ploch, úhel mezi oranžovými plochami se nehne.
Mineralog určuje krystal podle úhlů, ne podle velikosti ploch. Úhly se měří goniometrem; jednoduchý příložný goniometr je úhloměr s otočným ramenem, který se přiloží ke dvěma plochám. Šest ploch se 120° dává šesterečnou rodinu, pravé úhly a stejné hrany krychlovou soustavu.
2.5Eulerova věta a úhly mezi plochami
Pro každý konvexní mnohostěn platí Eulerova věta V − E + F = 2, kde V je počet vrcholů, E hran a F ploch. Platí i pro nepravidelně vyrostlé krystaly – kontrolu počítá laboratoř. Úhel mezi dvěma plochami se spočítá z jejich normál (jednotkových vektorů kolmých k ploše):
| Tvar | F | E | V | V − E + F | Vnitřní úhel |
|---|---|---|---|---|---|
| krychle {100} | 6 | 12 | 8 | 2 | 90° |
| osmistěn {111} | 8 | 12 | 6 | 2 | 109,47° |
| kosočtverečný dvanáctistěn {110} | 12 | 24 | 14 | 2 | 120° |
| krychle + osmistěn | 14 | 36 | 24 | 2 | 125,26° |
| šesterečný hranol s bází (beryl) | 8 | 18 | 12 | 2 | 120° |
| křemen (hranol a dva klence) | 18 | 30 | 14 | 2 | 141,79° |
| štěpný klenec kalcitu | 6 | 12 | 8 | 2 | 74,94° / 105,06° |
| čtverečný hranol s dipyramidou (zirkon) | 12 | 20 | 10 | 2 | 132,16° |
| kosočtverečný krystal (topaz) | 22 | 56 | 36 | 2 | – |
2.6Dvojčata, drúzy a geody
Dvojče je srostlice dvou krystalů téže látky v souměrné poloze, jako by jeden byl zrcadlovým obrazem nebo pootočenou kopií druhého. Dva osmistěny spinelu nebo diamantu srůstají podle plochy osmistěnu; plochému trojúhelníkovému dvojčeti diamantu říkají brusiči macle. Drúza je skupina krystalů narostlých na společném podkladu, například na stěně pukliny. Geoda je dutina v hornině vystlaná krystaly – nejznámější jsou ametystové geody v plynových dutinách čedičových láv.twin, druse, geode
Ve hře vznikne drúza, když se pět stejných kamenů spojí do tvaru L nebo T – jako krystaly, které vyrostly z jednoho místa do dvou směrů. Drúza po aktivaci vyčistí okolí 3 × 3. Jak počítač tvar L a T pozná, vysvětluje kapitola 11.
2.7Procvičení
- Krystal je pravidelná mřížka; podle elementární buňky se krystaly dělí do sedmi soustav.
- Stenonův zákon (1669): úhly mezi odpovídajícími plochami jsou stálé, mění se jen velikost ploch.
- Tvary popisují Millerovy indexy: {100} krychle, {111} osmistěn; pro každý konvexní krystal platí V − E + F = 2.
Tvrdost, štěpnost a houževnatostzáklady
Odolnost kamene má tři různé tváře. Tvrdost říká, jak snadno se povrch poškrábe. Štěpnost říká, jestli se krystal rozštípne podél rovných rovin, ve kterých drží atomy nejslaběji. Houževnatost říká, jak dobře kámen snese úder. Diamant je nejtvrdší přírodní minerál, a přesto ho dobře mířená rána rozštípne; nefrit je mnohem měkčí, ale rozbít ho je těžké.
Zkuste doma: oblázek křemene udělá na sklíčku vryp, sklíčko na křemeni ne. Hrana skla poškrábe kalcit, ocelový hřebík fluorit. Za dvě stě let se tahle hra „kdo poškrábe koho“ nezměnila – jen víme, že stupně Mohsovy stupnice nejsou stejně velké. Mezi korundem a diamantem je větší skok než mezi mastkem a korundem.
+Teorie: Mohsova stupnice, absolutní tvrdost, zkouška vrypem, štěpnost a lom, houževnatost, štěpný krystal ve hře
3.1Mohsova stupnice
Německý mineralog Friedrich Mohs sestavil roku 1812 stupnici deseti minerálů seřazených tak, že každý poškrábe všechny předchozí. Tvrdost v tomto smyslu je odolnost povrchu proti vrypu. Neznámý minerál se zařadí podle toho, co ho poškrábe a co poškrábe on: kámen, který rýpe do apatitu, ale ne do ortoklasu, má tvrdost mezi 5 a 6.Mohs scale of mineral hardness, scratch hardness
| Mohs | Minerál | Sklerometr | Běžné materiály podobné tvrdosti |
|---|---|---|---|
| 1 | mastek | 1 | |
| 2 | sádrovec | 2 | zinek 2,5; měď 2,5–3 |
| 3 | kalcit | 14 | mosaz 3 |
| 4 | fluorit | 21 | železo 4; běžná ocel 4–4,5 |
| 5 | apatit | 48 | sklo 5,5 |
| 6 | ortoklas | 72 | |
| 7 | křemen (ametyst, citrín) | 100 | porcelán 7 |
| 8 | topaz | 200 | beryl 7,5–8 (smaragd, akvamarín) |
| 9 | korund (rubín, safír) | 400 | |
| 10 | diamant | 1 500 |
3.2Absolutní tvrdost
Mohsova stupnice je pořadová: říká, co je tvrdší, ne kolikrát. Absolutní tvrdost se měří přístroji. Sklerometr měří, jak velký tlak je potřeba na hrot, aby udělal vryp; Knoopova a Vickersova zkouška měří velikost vtisku diamantového hrotu při daném zatížení. Různé metody dávají různá čísla, ale shodují se v tom, že diamant je řádově tvrdší než korund. Podle Knoopa má křemen zhruba 800, topaz kolem 1 300, korund kolem 2 000 a diamant 7 000 až 10 000 – u diamantu záleží i na tom, na které ploše a ve kterém směru se měří.absolute hardness, sclerometer, Knoop, Vickers
V logaritmickém měřítku leží body Mohsovy stupnice zhruba na přímce (obr. 3.1): každý stupeň znamená v průměru asi stejný násobek tvrdosti. Proto se s Mohsovými stupni nedá počítat jako s metry – rozdíl „o jeden stupeň“ znamená mezi 1 a 2 dvojnásobek, mezi 9 a 10 skoro čtyřnásobek.
3.3Zkouška vrypem v praxi
Mineralog má v kapse sadu hrotů známé tvrdosti nebo si vystačí s tím, co je po ruce: měděná mince, ocelový nůž, sklíčko. Vryp se dělá na nenápadném místě a pak se setře – stopa měkčího materiálu (prášek, kovový otěr) se dá setřít, skutečný vryp zůstane. Sklíčko (5,5) rozdělí minerály na dvě skupiny: křemen, topaz, korund a diamant do něj rýpou, kalcit, fluorit a apatit ne.
Na broušených kamenech se tvrdost nezkouší. Vryp kámen nevratně poškodí a u křehkých kamenů může tlak hrotu odštípnout hranu. Gemolog k určení používá optické metody a hustotu (kapitola 8), které kámen nepoškodí. Vrypová zkouška patří k surovým minerálům a oblázkům.
3.4Štěpnost a lom
Štěpnost je schopnost krystalu se rozštípnout podél rovných rovin, ve kterých je mezi atomy nejméně nebo nejslabších vazeb. Diamant má dokonalou štěpnost podle ploch osmistěnu {111}; osmistěn má čtyři dvojice rovnoběžných ploch, takže diamant se štípe ve čtyřech směrech. Topaz má dokonalou štěpnost v jednom směru, kolmo na délku krystalu, kalcit ve třech směrech podle klence. Korund štěpnost nemá (jen odlučnost podél některých rovin), beryl jen nedokonalou.cleavage, perfect cleavage, parting
Kde štěpnost chybí, vznikne po úderu nepravidelný lom. Křemen a sklo mají lasturnatý lom – hladké vypouklé plochy se soustřednými vlnkami. Ostrou hranu lasturnatého lomu využívali pravěcí lidé u pazourku a obsidiánu.fracture, conchoidal fracture
Dokud nebyly diamantové pily, dělili brusiči velké surové diamanty štípáním: na kameni vyryli drážku přesně ve směru štěpné roviny, vložili do ní ocelové ostří a udeřili. Chybný odhad směru mohl kámen roztříštit. Štípání se dnes nahrazuje řezáním laserem nebo pilou.
3.5Houževnatost
Houževnatost je odolnost proti rozbití a odštípnutí. S tvrdostí nesouvisí: diamant je velmi tvrdý, ale křehký – štěpné roviny jsou jeho slabé místo a ostré hrany briliantu se mohou při nárazu odštípnout. Nefrit a jadeit – dva různé materiály, kterým se souhrnně říká jade – jsou s tvrdostí kolem 6 až 7 měkčí než křemen, ale patří k nejhouževnatějším kamenům vůbec. Nefrit tvoří propletená vlákna, jadeit do sebe zaklesnutá zrnka; trhlina, která vznikne, se v nich hned zastaví.toughness, tenacity, brittle
Proto se nefrit a jadeit odpradávna vyřezávaly do jemných tenkostěnných předmětů a dříve sloužily i na nástroje. Naopak smaragd bývá plný drobných trhlinek a topaz se kvůli dokonalé štěpnosti snadno odštípne – oba vyžadují opatrné zasazení i nošení.
3.6Ve hře: hornina a štěpný krystal
Kameny zarostlé v hornině mají ve hře jednu až tři vrstvy podle tvrdosti horniny a každá trojice, ve které takový kámen je (nebo výbuch na jeho poli), odloupne jednu vrstvu – jako když se tvrdý obal odstraňuje postupně. Štěpný krystal vznikne ze čtyř kamenů v řadě a po aktivaci vyčistí celou řadu nebo sloupec. Napodobuje štěpnost: krystal se rozdělí podél jedné roviny, celý najednou.
3.7Procvičení
- Mohsova stupnice (1812) je pořadí podle vrypu; absolutní tvrdost roste se stupněm zhruba exponenciálně, diamant je 3,75krát tvrdší než korund.
- Štěpnost = rozštípnutí podél rovin slabých vazeb (diamant ve 4 směrech podle {111}); bez štěpnosti vzniká lom, u křemene lasturnatý.
- Houževnatost je něco jiného než tvrdost: nefrit a jadeit jsou měkčí než křemen, ale téměř nerozbitné.
Barva kamenůzáklady
Kámen nesvítí sám. Bílé světlo do něj vstoupí, část vlnových délek se pohltí a do oka dorazí zbytek – ten zbytek vidíme jako barvu. Rubín je červený, protože pohlcuje žlutozelené a fialové světlo. O tom, co se pohltí, rozhoduje pár atomů příměsi: chrom, železo, titan, a v diamantu dusík nebo bor.
Rubín i smaragd barví stejný iont, chrom Cr³⁺. V korundu ho obklopují kyslíky těsněji než v berylu, a proto pohlcuje světlo s trochu vyšší energií. Malý posun pásu pohlcování – z oranžové do žlutozelené – stačí, aby z kamene byl místo zeleného červený.
+Teorie: barva jako pohlcení, Beerův–Lambertův zákon, idiochromatické a allochromatické minerály, chrom, železo a titan, barevná centra, diamant, pleochroismus a alexandritový efekt
4.1Barva je to, co kámen nepohltí
Viditelné světlo má vlnové délky zhruba od 380 nm (fialová) do 780 nm (tmavě červená). Bílé světlo je jejich směs. Když kámen pohltí část spektra, oko vnímá zbytek. Barva propuštěného světla je zhruba doplňková k pohlcené: pohlcení žlutozelené dává červenou až purpurovou, pohlcení oranžové a červené dává zelenomodrou.visible spectrum, absorption, transmission, complementary colour
Jak moc kámen světlo zeslabí, popisuje Beerův–Lambertův zákon. Absorbance A se sčítá s tloušťkou, propustnost se násobí:
Proto mají velké a hluboké kameny sytější barvu než malé a mělké a proto brusič u světlých kamenů volí hlubší brus, u tmavých mělčí. Barva, kterou vidíme, ale není jen věcí kamene: záleží i na světle, které na kámen dopadá, a na tom, jak se oko světlu přizpůsobí (oddíl 4.6).
4.2Idiochromatické a allochromatické minerály
Idiochromatický minerál má barvu „vlastní“: barvicí prvek je součástí jeho vzorce, a proto má minerál vždy podobnou barvu. Malachit a tyrkys barví měď, peridot (olivín) železo, rodochrozit mangan. Allochromatický minerál je v čisté podobě bezbarvý a barvu mu dávají stopové příměsi nebo poruchy mřížky – proto existuje v mnoha barvách. Patří sem všechny kameny ze hry: korund, beryl, křemen i diamant.idiochromatic, allochromatic, trace element
| Kámen | Příčina barvy | Druh |
|---|---|---|
| rubín (korund) | Cr³⁺ místo Al³⁺, pás pohlcování ve žlutozelené | allochromatický |
| smaragd (beryl) | Cr³⁺, někdy V³⁺, pás v oranžové a červené | allochromatický |
| modrý safír (korund) | přenos elektronu mezi Fe²⁺ a Ti⁴⁺ | allochromatický |
| ametyst (křemen) | Fe³⁺ a barevná centra vzniklá přirozeným ozářením | allochromatický |
| žlutý diamant | atomy dusíku v mřížce | allochromatický |
| modrý diamant | atomy boru v mřížce | allochromatický |
| peridot (olivín) | Fe²⁺ ve vzorci (Mg,Fe)₂SiO₄ | idiochromatický |
| malachit, tyrkys | Cu²⁺ ve vzorci | idiochromatický |
4.3Chrom: rubín a smaragd
Iont Cr³⁺ nahrazuje v mřížce část hliníku. Jeho elektrony mohou pohltit foton a přeskočit na vyšší energetickou hladinu; rozdíl hladin závisí na tom, jak silně na iont působí okolní kyslíky (teorie ligandového pole). V korundu jsou kyslíky blíž a pole je silnější: hlavní pás pohlcování leží kolem 2,23 eV, tedy ve žlutozelené. V berylu je pole slabší, pás leží kolem 2,05 eV v oranžové – a kámen je zelený.crystal field theory, ligand field, absorption band
Rubín navíc pod ultrafialovým světlem a často i na denním světle červeně fluoreskuje: chrom část pohlcené energie vyzáří zpět jako červené světlo. Proto rubíny z některých nalezišť doslova září.
4.4Železo, titan a barevná centra
Modrý safír nebarví jediný iont, ale dvojice sousedních iontů železa a titanu. Pohlcený foton přenese elektron z Fe²⁺ na Ti⁴⁺ (vzniknou Fe³⁺ a Ti³⁺); tento přenos náboje mezi ionty pohlcuje silně v oranžové a červené části spektra a stačí ho málo – řádově setiny procenta příměsi.intervalence charge transfer
Ametyst je křemen s příměsí železa, který v hornině dlouho ozařovaly přirozené radioaktivní prvky. Ozáření vytvoří barevná centra – místa, kde chybí nebo přebývá elektron – a ta pohlcují světlo kolem 545 nm. Zahřátím se centra ruší: ametyst při zhruba 350 až 560 °C (údaje se podle zdroje a naleziště liší) zežloutne nebo zoranžoví a stane se z něj citrín. Většina citrínů na trhu vznikla právě takhle; přírodní citrín je vzácnější. Nad 573 °C se křemen mění na vysokoteplotní modifikaci a barva se ztratí úplně.colour centre, heat treatment
4.5Proč je diamant bezbarvý – a kdy není
Čistý diamant viditelné světlo nepohlcuje: na přeskok elektronu v uhlíkové mřížce je potřeba energie ultrafialového fotonu. Barvu mu dávají cizí atomy. Dusík je nejčastější příměs: shluky atomů dusíku dávají nažloutlý až hnědavý nádech, osamocené atomy dusíku sytě žlutou barvu. Bor dává vzácnou modrou barvu (takzvaný typ IIb); bor v mřížce vytváří volné „díry“, takže modrý diamant na rozdíl od ostatních vede elektrický proud.nitrogen, boron, type IIb diamond
4.6Pleochroismus a alexandritový efekt
V dvojlomných krystalech (kapitola 5) závisí pohlcování na směru, kterým světlo prochází. Kámen pak má z různých stran různou barvu – pleochroismus. Rubín má při pohledu podél osy c purpurově červenou barvu, napříč s nádechem do oranžova; brusič proto orientuje tabulku kamene tak, aby se do oka dostala žádanější barva.pleochroism, dichroism
Alexandrit je odrůda chryzoberylu s chromem. Pás pohlcování leží u něj kolem 570 až 580 nm, přesně uprostřed spektra, takže kámen propouští dvě okna: zelenomodré a červené. Denní světlo má hodně modré a zelené, a kámen je zelený. Světlo žárovky nebo svíčky má víc červené, a kámen zčervená do fialova. Složení kamene se přitom nemění – mění se světlo.alexandrite, colour-change effect
Zvolte alexandrit, tloušťku 2 mm a přepínejte světlo. Pod denním světlem vyjde kámen tmavě zelený, pod žárovkou se kolečko posune do červenohnědé a pod svíčkou do purpurové. Když vypnete přizpůsobení oka, zežloutne pod žárovkou úplně všechno – tak by to viděl fotoaparát bez vyvážení bílé.
4.7Procvičení
- Barva kamene je propuštěné světlo; propustnost klesá s tloušťkou exponenciálně (Beerův–Lambertův zákon).
- Kameny ze hry jsou allochromatické: rubín a smaragd barví Cr³⁺, safír Fe²⁺–Ti⁴⁺, ametyst železo s barevnými centry, diamant dusík nebo bor.
- Barva závisí i na světle: alexandrit je za dne zelený a pod žárovkou červený.
Světlo v kamenipokročilí
Na rozhraní vzduchu a kamene se světlo láme a zčásti odráží. Čím vyšší index lomu, tím víc se paprsek ohne, tím víc světla se odrazí od povrchu a tím menší je kritický úhel, nad kterým už světlo z kamene vůbec nevyjde. Diamant má index lomu 2,417 a kritický úhel jen 24,4° – světlo v něm zůstane uvězněné, dokud ho brus nepošle zpět do oka. Protože index lomu závisí na barvě světla, kámen navíc rozkládá bílé světlo do duhy.
Nalijte vodu do sklenice, zvedněte ji nad hlavu a dívejte se šikmo zespodu na hladinu. Od určitého úhlu se hladina změní ve stříbrné zrcadlo – světlo z vody ven nevyjde a odrazí se celé. To je totální odraz. Ve vodě nastává od 48,6°, v diamantu už od 24,4°.
+Teorie: index lomu, Snellův zákon, kritický úhel a totální odraz, Fresnelův odraz a lesk, disperze a oheň, dvojlom, hranol ve hře
5.1Index lomu
Světlo se v látce šíří pomaleji než ve vakuu. Index lomu n = c / v říká, kolikrát: v diamantu se světlo šíří 2,417krát pomaleji, tedy rychlostí asi 124 000 km/s. Index lomu je pro gemologa nejdůležitější číslo – je pro každý minerál charakteristický a dá se změřit refraktometrem bez poškození kamene (kapitola 8).refractive index (RI)
| Materiál | Index lomu | Dvojlom | Disperze | Kritický úhel | Odraz kolmo |
|---|---|---|---|---|---|
| diamant | 2,417 | – | 0,044 | 24,44° | 17,2 % |
| moissanit (syntetický) | 2,648–2,691 | 0,043 | 0,104 | 22,17° | 20,4 % |
| kubická zirkonie | 2,15–2,18 | – | 0,058–0,066 | 27,44° | 13,6 % |
| korund (rubín, safír) | 1,762–1,778 | 0,008 | 0,018 | 34,58° | 7,6 % |
| spinel | 1,712–1,762 | – | 0,020 | 35,59° | 7,0 % |
| beryl (smaragd, akvamarín) | 1,564–1,602 | 0,004–0,006 | 0,014 | 39,35° | 5,0 % |
| křemen (ametyst, citrín) | 1,544–1,553 | 0,009 | 0,013 | 40,37° | 4,6 % |
| sklo (běžné) | kolem 1,52 | – | různá | 41,14° | 4,3 % |
| voda | 1,333 | – | – | 48,61° | 2,0 % |
5.2Snellův zákon
Když paprsek přejde z prostředí s indexem n₁ do prostředí s n₂, změní směr. Úhly se měří od kolmice k rozhraní (od normály):Snell’s law, angle of incidence, angle of refraction
Při vstupu do opticky hustšího prostředí se paprsek láme ke kolmici, při výstupu od kolmice. Proto se zdá lžička ve sklenici zlomená a proto se světlo v kameni „sbírá“ do úzkého kužele.
5.3Kritický úhel a totální odraz
Při výstupu z kamene do vzduchu je úhel lomu větší než úhel dopadu. Když úhel lomu dosáhne 90°, paprsek se láme podél rozhraní; odpovídající úhel dopadu je kritický úhel. Pro větší úhly dopadu světlo ven nevyjde a celé se odrazí – totální odraz. Je to dokonalejší zrcadlo než jakékoli pokovení, a právě na něm stojí lesk brusu (kapitola 6) i optická vlákna.critical angle, total internal reflection (TIR)
5.4Fresnelův odraz a lesk
Část světla se od rozhraní odrazí, i když totální odraz nenastane. Kolik, udávají Fresnelovy vztahy; pro kolmý dopad mají jednoduchý tvar. Se vzrůstajícím úhlem dopadu odraz roste a u kritického úhlu dosáhne 100 %.Fresnel equations, reflectance, lustre
Odraz od povrchu vnímáme jako lesk. Diamant odráží kolmo dopadající světlo čtyřikrát víc než sklo, a má proto lesk, kterému se říká diamantový. Kameny s indexem lomu kolem 1,5 až 1,8 – křemen, beryl, korund i sklo – mají lesk skelný. Na lesku se podílí i kvalita vyleštění: dobře vyleštěný povrch odráží zrcadlově, poškrábaný rozptyluje.
5.5Disperze a oheň
Index lomu závisí na vlnové délce – pro fialové světlo je větší než pro červené. Tomuto jevu se říká disperze. Gemologie ji udává jako rozdíl indexů lomu pro dvě Fraunhoferovy čáry slunečního spektra, fialovou G (430,8 nm) a červenou B (686,7 nm). V dobře vybroušeném kameni se bílé světlo rozloží do barevných záblesků, kterým se říká oheň.dispersion, fire, Fraunhofer lines
Paprsek bílého světla dopadá zevnitř diamantu na fasetu pod úhlem 20°. Červená složka (n = 2,4068) vyjde pod úhlem arcsin(2,4068 · sin 20°) = 55,40°, fialová (n = 2,4508) pod 56,95°. Vějíř je široký 1,55°. Na vzdálenost 30 cm od kamene to dělá asi 8 mm – dost, aby oko vidělo barevný záblesk. U moissanitu je vějíř za stejných podmínek široký 5,10°, u křemene i pod úhlem 30° jen 0,59°.
5.6Dvojlom
Krystaly krychlové soustavy a amorfní látky jsou izotropní: index lomu mají ve všech směrech stejný (diamant, spinel, granát, kubická zirkonie, sklo). Krystaly ostatních soustav jsou anizotropní: paprsek se v nich rozdělí na dva s různými indexy lomu. Rozdíl největšího a nejmenšího indexu se nazývá dvojlom. Je-li velký, vidíme přes kámen dvojitě: islandský kalcit (dvojlom 0,172) zdvojí písmo pod sebou, moissanit (0,043) zdvojí hrany zadních faset. Korund (0,008) nebo křemen (0,009) mají dvojlom malý a zdvojení je vidět jen lupou.isotropic, anisotropic, birefringence, double refraction, doubling
Bezbarvý kámen, který vypadá jako diamant, prohlédněte lupou 10× šikmo přes tabulku. Jsou-li hrany pavilonových faset zdvojené, není to diamant ani kubická zirkonie – obě jsou izotropní. Zdvojení je typické pro moissanit (kapitola 8).
5.7Ve hře: hranol
Pět kamenů v řadě vytvoří ve hře hranol. Když ho prohodíte s kamenem jedné barvy, „rozloží světlo“ a vyčistí z desky všechny kameny té barvy – stejně jako skleněný hranol oddělí ze směsi světla jednu barvu od ostatních. Ve skutečném kameni je rozklad mnohem jemnější: celý vějíř barev má šířku jen zlomků stupně až několika stupňů.
5.8Procvičení
- Snellův zákon n₁ sin θ₁ = n₂ sin θ₂; kritický úhel sin θ_k = 1/n: diamant 24,4°, safír 34,6°, křemen 40,4°.
- Odraz při kolmém dopadu R₀ = ((n − 1)/(n + 1))²: diamant 17,2 %, sklo 4,3 % – odtud diamantový lesk.
- Disperze n_G − n_B rozkládá světlo (oheň); dvojlom zdvojuje hrany faset u anizotropních kamenů, například moissanitu.
Bruspokročilí
Surový diamant vypadá jako kousek matného skla. Teprve brus z něj udělá zrcadlovou past na světlo: světlo vstoupí tabulkou, na šikmých fasetách pavilonu se dvakrát totálně odrazí a vrátí se korunou nahoru do oka. Rozhoduje sklon pavilonu. Je-li příliš mělký, světlo propadne spodem a uprostřed kamene vznikne tmavé „okno“; je-li příliš hluboký, uteče bokem.
Proč mají brilianty všude na světě skoro stejné proporce? Protože fyzika je všude stejná. Roku 1919 spočítal mladý inženýr z rodiny brusičů, jaké úhly vrátí do oka nejvíc světla – a s malými úpravami se podle jeho čísel brousí dodnes. V laboratoři si jeho výpočet zopakujete se sledováním paprsků.
+Teorie: kabošon a fasetové brusy, kulatý briliant, Tolkowského proporce, okno a únik světla, brusy barevných kamenů, výtěžnost
6.1Kabošon a fasetové brusy
Kabošon je hladký vypouklý brus bez faset. Volí se pro neprůhledné a průsvitné kameny (tyrkys, opál, nefrit) a pro kameny s optickými jevy – hvězdou (asterismem) nebo kočičím okem –, které vytvářejí jemné jehličkovité inkluze a které se ukážou jen na zaobleném povrchu. Fasetový brus má rovinné vyleštěné plošky, fasety. U průhledných kamenů vrací světlo do oka a ukazuje barvu i oheň.cabochon, asterism, chatoyancy, faceted cut
6.2Kulatý briliant
Horní část kamene je koruna s velkou fasetou nahoře, tabulkou. Úzký obvodový pás je rondista, spodní kuželová část pavilon a jeho hrot kalet (někdy je to malá ploška). Kulatý briliant má 57 faset, s kaletem 58:table, crown, girdle, pavilion, culet
| Část | Fasety | Počet |
|---|---|---|
| koruna | tabulka | 1 |
| hlavní fasety koruny | 8 | |
| hvězdičky | 8 | |
| horní fasety rondisty | 16 | |
| pavilon | hlavní fasety pavilonu | 8 |
| dolní fasety rondisty | 16 | |
| kalet (ne vždy) | 1 | |
| celkem | 33 + 25 = 58 | |
6.3Tolkowského proporce
Marcel Tolkowsky, potomek antverpské brusičské rodiny, vydal roku 1919 knihu Diamond Design. Rovinnými výpočty drah paprsků hledal, jaký sklon pavilonu vrátí nejvíc světla a jaká koruna dá nejlepší poměr lesku a ohně. Došel k tabulce 53 % průměru, koruně se sklonem 34,5° a pavilonu se sklonem 40,75°; celková hloubka bez rondisty vychází 59,3 %. Dnešní laboratoře hodnotí brus podle širších rozmezí, Tolkowského čísla v nich ale leží.Tolkowsky, ideal cut, proportions
6.4Okno a únik světla
Svislý paprsek, který vstoupí tabulkou, dopadne na fasetu pavilonu pod úhlem rovným sklonu pavilonu α_p. Po odrazu letí k protější fasetě, na kterou dopadne pod úhlem 180° − 3α_p, a po druhém odrazu míří k tabulce pod úhlem |180° − 4α_p| od kolmice. Aby se světlo vrátilo, musí být oba dopady na pavilon nad kritickým úhlem a dopad na tabulku pod ním:
Pro diamant (θ_k = 24,44°) dává poslední podmínka 38,89° < α_p < 51,11° a druhá α_p < 51,85°. Při 40,75° dopadá paprsek na druhou fasetu pod 57,75° a na tabulku pod 17°. Pro křemen (θ_k = 40,37°) ale platí už první podmínka jen pro α_p > 40,37°: pavilon broušený „diamantově“ mělce by světlo pouštěl spodem a kámen by měl uprostřed okno – průhledné, tmavé místo, kterým je vidět podklad. Ve 2D modelu laboratoře vrací diamant se svislým světlem nejvíc světla (75,5 %) při sklonu 41°, s Tolkowského sklonem 74,3 %; dalších 17,3 % se odrazí od povrchu a 8,4 % propadne.window, leakage, light return
| Sklon pavilonu | 36° | 40° | 42° | 44° | 46° | 48° |
|---|---|---|---|---|---|---|
| diamant, světlo kolmo | 67,9 % | 73,9 % | 74,4 % | 69,4 % | 46,3 % | 48,9 % |
| křemen, světlo kolmo | 33,6 % | optimum 91,1 % při 41,5°; přes 90 % jen mezi 40,5° a 42°, při 44° 53,6 %, při 48° 8,4 % | ||||
Hlubší pavilon znamená těžší kámen ze stejného krystalu a vyšší karáty prodávají. Proto se některé kameny brousí hlouběji nebo mělčeji, než by bylo pro světlo nejlepší. Kámen „vypadá menší, než váží“, nebo má okno. Hodnocení brusu v certifikátu (kapitola 9) na to upozorní.
6.5Brusy barevných kamenů
Barevné kameny mají menší index lomu, a tedy větší kritický úhel; pavilon potřebují strmější a menší okno se u nich toleruje. Brusič navíc myslí na barvu (u světlých kamenů hlubší brus, u tmavých mělčí – kapitola 4), na pleochroismus a na výtěžnost. Smaragdy se brousí stupňovitým brusem se seříznutými rohy: rovnoběžné fasety ukážou barvu, seříznuté rohy chrání křehký kámen při zasazení. Oblíbené jsou i ovál, hruška (kapka), markýza, trilliant (trojúhelník), cushion (polštářek, zaoblený čtverec) a princess (čtvercový briliant).step cut, emerald cut, oval, pear, marquise, trilliant, cushion, princess
6.6Výtěžnost
Brus vždy něco ubere. Z osmistěnného krystalu diamantu vybrousíme jeden velký briliant s rondistou na „rovníku“ osmistěnu; podle zjednodušeného kuželového modelu zůstane 40,2 % hmotnosti. Když krystal nejdřív rozřízneme v rovině rondisty, vzniknou dva menší kameny a dohromady 43,3 %, každý s 53,9 % hmotnosti jednoho velkého kamene. Brusič tedy volí mezi jedním větším a dvěma menšími kameny – a cena kamene roste s hmotností rychleji než lineárně.yield, sawing
6.7Procvičení
- Kulatý briliant: tabulka, koruna, rondista, pavilon, kalet; 57 faset, s kaletem 58.
- Tolkowsky (1919): tabulka 53 %, koruna 34,5°, pavilon 40,75° – světlo se na pavilonu dvakrát totálně odrazí a vrátí tabulkou.
- Mělký pavilon dělá okno, hluboký pouští světlo bokem; kámen s malým indexem lomu potřebuje strmější pavilon.
Vznik a nalezištěpokročilí
Drahé kameny rostou tam, kde se sejdou správné prvky, dost času a vhodný tlak a teplota: v hlubinách pláště, ve zbytcích tuhnoucího magmatu, v horkých roztocích v puklinách nebo při přeměně hornin. Diamant vzniká v hloubce kolem 150 až 200 km a nahoru ho rychle vynese vzácné magma, kimberlit. Pak přijde eroze a řeky odnesou těžké a tvrdé kameny do štěrků, kde je lidé nacházejí nejčastěji.
Ve hře stačí, aby uhlík propadl na dno desky, a promění se v diamant. Ve skutečnosti potřebuje tlak přes 4 GPa – jako kdyby na každém čtverečním centimetru stálo přes 40 tun – a teplotu kolem tisíce stupňů. Takové podmínky jsou jen v plášti pod nejstaršími částmi kontinentů. A pak se diamant musí dostat nahoru tak rychle, aby se cestou nestihl změnit zpátky.
+Teorie: jak rostou krystaly, diamant z pláště a kimberlit, grafit a diamant, pegmatity a žíly, metamorfóza, rýžoviště, vltavín, české lokality
7.1Jak rostou krystaly
Krystal roste z taveniny (magmatu), z roztoku nebo z plynu, a v pevné hornině i přeměnou jiných minerálů. Velké a čisté krystaly potřebují pomalý růst, dostatek stavebních prvků a prostor. Proto mají velké krystaly hlavně hrubozrnné horniny, které chladly pomalu, a dutiny, do kterých mohly volně narůst.crystallisation, melt, solution, nucleation
7.2Diamant z hlubin pláště
Většina drahých diamantů vznikla v plášti pod starými kontinentálními štíty (kratony) v hloubce asi 150 až 200 km při teplotě 900 až 1 300 °C. Pod kratony je plášť chladnější než jinde, takže se v něm diamant „vejde“ do své oblasti stability. Vzácné superhluboké diamanty pocházejí z hloubek 300 až 800 km; patří k nim i některé velké bezbarvé kameny a modré diamanty s borem. Drobné inkluze minerálů uzavřené v diamantu jsou jediné nezměněné vzorky tak hlubokého pláště, které máme.craton, lithospheric mantle, superdeep diamond
K povrchu vynáší diamanty kimberlit, vzácné magma bohaté plyny, které vzniká ještě hlouběji. Stoupá velmi rychle a cestou strhává úlomky okolních hornin i s diamanty. Kdyby stoupalo pomalu, diamanty by se v teplém prostředí s nízkým tlakem přeměnily na grafit nebo by se rozpustily. Na povrchu vytvoří kimberlit sopečný komín ve tvaru mrkve; ten se pak těží povrchově i hlubinně.kimberlite, pipe, xenolith
7.3Grafit, nebo diamant?
Grafit i diamant jsou čistý uhlík. V grafitu tvoří atomy ploché šestiúhelníkové vrstvy, které po sobě kloužou (proto tužka píše), v diamantu je každý atom pevně vázaný ke čtyřem sousedům do prostorové sítě. Která forma je stabilní, záleží na tlaku a teplotě. Kennedyovi změřili roku 1976 rovnovážnou křivku:
| Teplota | Tlak na křivce | Hloubka |
|---|---|---|
| 25 °C | 2,00 GPa | 67 km |
| 900 °C | 4,19 GPa | 135 km |
| 1 000 °C | 4,44 GPa | 143 km |
| 1 100 °C | 4,69 GPa | 150 km |
| 1 200 °C | 4,94 GPa | 158 km |
| 1 300 °C | 5,19 GPa | 166 km |
Za běžného tlaku je tedy stabilní grafit a diamant na povrchu je jen metastabilní – přeměna na grafit je ale za pokojové teploty tak nesmírně pomalá, že se nikdy neprojeví. Rozžhavený na vzduchu diamant shoří na oxid uhličitý; proto se při opravách šperků nesmí rozpálit plamenem.phase diagram, metastable
Ve hře se uhlík promění v diamant, když propadne až na dno desky – „pod tlak“. Skutečný uhlík potřebuje tlak nad rovnovážnou křivkou a zároveň vysokou teplotu, jinak se atomy nepřeskupí. Přesně tak to dělá výroba HPHT: grafit s kovovým rozpouštědlem se stlačí na asi 5 až 6 GPa a zahřeje na 1 300 až 1 600 °C. Metoda CVD naopak nechá diamant růst z plynu (methanu a vodíku) v plazmatu za nízkého tlaku – v oblasti, kde je stabilní grafit; vodík průběžně odleptává grafitové zárodky.
7.4Pegmatity, žíly a dutiny
Když tuhne velké těleso žuly, zůstane nakonec trocha taveniny bohaté vodou a prvky, které se do běžných minerálů nevešly – berylliem, borem, fluorem, lithiem. Z ní krystalizuje pegmatit, hornina s obřími krystaly. V pegmatitech roste beryl (akvamarín, heliodor, morganit), turmalín, topaz a spodumen. Horké vodné roztoky, které z magmatu nebo z hlubin unikají puklinami, ukládají minerály v hydrotermálních žilách a dutinách: křišťál v alpských puklinách, ametyst v plynových dutinách čedičových láv, achát v dutinách výlevných hornin.pegmatite, hydrothermal vein, vug, geode
7.5Metamorfóza
Při horotvorných procesech se horniny dostanou do vyšších tlaků a teplot a jejich minerály se přeskupí na jiné. Tak vznikají rubíny v mramoru (přeměněném vápenci, kde chybí křemík, takže hliník a kyslík mohou tvořit korund), granáty ve svorech a rulách nebo jadeit za vysokého tlaku a nízké teploty v zónách, kde se oceánská deska noří pod jinou.metamorphism, marble-hosted ruby, subduction
7.6Rýžoviště
Eroze rozruší horninu a voda odnese úlomky. Měkké a lehké minerály se rozdrolí nebo odplaví, tvrdé a těžké – diamant (hustota 3,52), korund (4,0), granát, zirkon – se hromadí v říčních a mořských štěrcích. Takovým druhotným ložiskům se říká rýžoviště. Řeka přitom kameny „vytřídí“: kameny s trhlinami se rozbijí, takže v rýžovištích bývá podíl kvalitních kamenů vyšší než v původní hornině.placer deposit, alluvial gems
7.7Vltavín: sklo z dopadu
Vltavín je zelené přírodní sklo, tektit. Vznikl při dopadu velkého tělesa do oblasti dnešního kráteru Ries v Bavorsku: povrchové horniny se roztavily, tavenina vystříkla stovky kilometrů daleko a cestou ztuhla. Stáří dopadu vychází podle datování z roku 2018 na 14,808 ± 0,021 milionu let; jiné práce dávají hodnoty o desetiny milionu let odlišné, shodně tedy asi 14,8 milionu let. Vltavíny se nacházejí hlavně v jižních Čechách (okolí Českých Budějovic a Českého Krumlova) a na západní Moravě.moldavite, tektite, Ries impact
7.8České země
Český granát je pyrop, hořečnato-hlinitý granát Mg₃Al₂(SiO₄)₃ sytě krvavě červené barvy, kterou mu dává železo a chrom. Těží se z druhotných ložisek v Českém středohoří (okolí Třebenic, Třebívlic, Podsedic, Dlažkovic a Měrunic) a v Podkrkonoší, kde se od roku 2019 těží u Dolní Olešnice. Broušení drahých kamenů má v Turnově tradici od konce 16. století a roku 1884 tam vznikla odborná škola pro broušení a zasazování drahokamů; dnes v tradici pokračuje turnovská uměleckoprůmyslová škola. Z dalších kamenů jsou známé acháty z Kozákova a okolí Nové Paky, ametyst z Ciboušova v Krušných horách a vltavíny z jižních Čech a Moravy.
Český granát byl zvlášť v 19. století módou celé Evropy. Šperky s mnoha drobnými kameny hustě vedle sebe se vyvážely do celého světa a brusiči a zlatníci z Turnova a Prahy z nich udělali pojem. Drobné kameny se dodnes brousí do typických šperků, ve kterých kameny téměř zakrývají kov.
7.9Procvičení
- Diamant vzniká hlavně ve 150–200 km pod kratony při 900–1 300 °C; k povrchu ho rychle vynese kimberlit.
- Grafit je stabilní za nízkého tlaku; hranice grafit–diamant P = 1,94 + T/400 GPa (Kennedyovi 1976).
- Další prostředí: pegmatity (beryl, topaz), hydrotermální dutiny (křišťál, ametyst), metamorfóza (rubín v mramoru), rýžoviště; vltavín je sklo z dopadu Ries před asi 14,8 milionu let.
Určování kamenůpokročilí
Bezbarvý kámen v prstenu může být diamant, kubická zirkonie, moissanit, bezbarvý safír, topaz, křemen nebo sklo. Okem se rozlišit skoro nedají; gemolog proto měří vlastnosti, které jsou pro každou látku charakteristické a které kámen nepoškodí: index lomu, dvojlom, hustotu, spektrum a vzhled inkluzí pod lupou. Několik nezávislých měření dohromady pak dává spolehlivý výsledek.
Archimédés prý poznal, že koruna krále Hieróna není z čistého zlata, podle toho, kolik vody vytlačí. Gemolog dělá totéž s kamenem na zlomek gramu: zváží ho na vzduchu a ve vodě. Rozdíl je hmotnost vytlačené vody – a podíl dá hustotu, která odliší diamant (3,52) od kubické zirkonie (5,8) na první pohled na displej váhy.
+Teorie: postup gemologa, lupa a inkluze, refraktometr, polariskop, dichroskop a spektroskop, hustota, syntetické kameny a imitace, úpravy
8.1Postup gemologa
Určování začíná prohlížením okem a lupou: barva, lesk, opotřebení hran, inkluze, zdvojení hran. Pak přijdou nedestruktivní měření – index lomu, dvojlom, pleochroismus, spektrum, hustota, případně fluorescence v ultrafialovém světle. Každé měření vyloučí část možností; teprve shoda několika vede k závěru. U syntetických kamenů a některých úprav ale běžné přístroje nestačí a o původu rozhodne až laboratoř se spektroskopy a mikroanalýzou.gem identification, non-destructive testing
8.2Lupa 10× a inkluze
Gemologická lupa zvětšuje desetkrát; v tomto zvětšení se také hodnotí čistota diamantů (kapitola 9). Inkluze – uzavřené krystalky, kapičky, bublinky a trhlinky – jsou „otiskem prstu“ kamene: prozradí, kde a jak vyrůstal. Přírodní korund mívá jemné jehličky rutilu (hedvábí) a rovné růstové pásy barvy, smaragd tolik inkluzí, že se jim říká zahrada. Syntetický korund z plamene (Verneuilova metoda) má naopak zakřivené růstové linie a kulaté plynové bublinky, sklo bublinky a šmouhy a často zaoblené, otlučené hrany faset.loupe, inclusion, silk, curved striae, gas bubble
8.3Refraktometr
Refraktometr měří kritický úhel na rozhraní mezi kamenem a sklem, jehož index lomu je vyšší než u kamenů:
Mezi kámen a sklo se dává kontaktní kapalina, aby mezi nimi nezůstala vrstvička vzduchu. Její index lomu omezuje rozsah přístroje: běžný gemologický refraktometr měří zhruba do 1,78 až 1,81. Diamant (2,417), kubická zirkonie a moissanit proto ukážou jen „nad rozsahem“. Dvojlomný kámen dá při otáčení dvě hranice; jejich největší rozdíl je dvojlom.refractometer, contact liquid, over the limit (OTL)
8.4Polariskop, dichroskop a spektroskop
Polariskop má dva polarizační filtry zkřížené tak, že přes ně neprojde světlo. Izotropní kámen (diamant, spinel, granát, sklo, kubická zirkonie) mezi nimi zůstane při otáčení tmavý, dvojlomný kámen čtyřikrát za otočku zesvětlí a ztmavne. Dichroskop ukáže vedle sebe dvě barvy pleochroického kamene – rubín vedle sebe purpurově a oranžově červenou, sklo jednu barvu. Spektroskop rozloží propuštěné světlo do spektra, ve kterém jsou vidět tmavé čáry a pásy pohlcování; chrom v rubínu a smaragdu má typické úzké čáry v červené části.polariscope, dichroscope, spectroscope
8.5Hustota a hydrostatické vážení
Podle Archimédova zákona je kámen ve vodě nadlehčován silou rovnou tíze vody, kterou vytlačí. Úbytek hmotnosti m − m_v je tedy hmotnost vody o objemu kamene a relativní hustota (specific gravity, SG) je:specific gravity, hydrostatic weighing, Archimedes’ principle
U malých kamenů je rozdíl m − m_v malý a chyba váhy se v podílu znásobí. Diamant 0,100 g váží ve vodě 0,072 g; váha s přesností 0,001 g dává SG mezi 3,46 a 3,68 – to nestačí na rozlišení diamantu (3,52) od spinelu nebo topazu. Pro malé kameny se proto hydrostatické vážení na běžné váze nehodí; používají se těžké kapaliny známé hustoty, ve kterých kámen plave, vznáší se, nebo klesá.
8.6Syntetické kameny a imitace
Francouzský chemik Auguste Verneuil vyvinul tavení práškového oxidu hlinitého v kyslíkovodíkovém plameni; kapky dopadají na zárodek a krystal roste jako hruška. Postup uložil v zapečetěné obálce Akademii věd v letech 1891–1892, veřejně ho ohlásil roku 1902 a podrobně popsal roku 1904. Syntetický rubín a safír tak zlevnily natolik, že se dnes používají i v hodinkách a laserech. Později přibyly růst z roztoku v tavidle a hydrotermální růst (smaragd, křemen). Diamant poprvé spolehlivě vyrobil Tracy Hall 16. 12. 1954 metodou vysokého tlaku a teploty (HPHT); kameny šperkařské kvality se podařily roku 1970. Metoda CVD, růst z plynu za nízkého tlaku, se stala opakovatelnou koncem 80. let.Verneuil process (flame fusion), flux growth, hydrothermal, HPHT, CVD
| Materiál | Index lomu | Dvojlom | Disperze | Hustota | Mohs | Typické znaky |
|---|---|---|---|---|---|---|
| diamant | 2,417 | – | 0,044 | 3,52 | 10 | ostré hrany faset, výborně vede teplo |
| moissanit (syntetický) | 2,648–2,691 | 0,043 | 0,104 | 3,22 | 9¼ | zdvojené hrany zadních faset, také dobře vede teplo |
| kubická zirkonie | 2,15–2,18 | – | 0,058–0,066 | 5,6–6,0 | 8–8,5 | těžká, výrazný oheň, teplo vede špatně |
| sklo | 1,44–1,90 | – | různá | kolem 2,5 a víc | asi 5,5 | bublinky, šmouhy, otlučené hrany |
8.7Úpravy kamenů
Mnoho přírodních kamenů je upravených. Korund se běžně zahřívá, aby se zlepšila barva a rozpustilo hedvábí; smaragdy se plní olejem nebo pryskyřicí, aby trhlinky byly méně vidět; rubíny nízké kvality se někdy plní olovnatým sklem; topaz a diamanty se ozařují a zahřívají, aby změnily barvu. Úprava sama není podvod – podvodem je její zamlčení. Některé úpravy nejsou trvalé (olej může vyschnout, sklo se poškodí při opravě šperku) a výrazně mění cenu kamene.treatment, heating, fracture filling, irradiation, disclosure
8.8Procvičení
- Kámen se určuje kombinací nedestruktivních měření: index lomu a dvojlom, polariskop, spektrum, hustota a inkluze pod lupou.
- Hydrostatické vážení: SG = m / (m − m_v); u malých kamenů je nepřesné.
- Syntetický kámen má stejné složení jako přírodní (Verneuil 1902, HPHT 1954, CVD), imitace jen napodobuje vzhled; úpravy se mají vždy uvádět.
Hodnota a trhmistr a věda
Cena drahého kamene se neodvozuje od vzorce ani od hmotnosti suroviny. Určují ji vzácnost, kvalita a poptávka – a mezi nákupní a prodejní cenou bývá velký rozdíl. Kapitola proto začíná riziky: drahé kameny se špatně prodávají, ceny nejsou veřejné, každý kus je jiný a trh mění syntetické kameny. Pak ukáže, jak se kvalita popisuje – karát, čtyři C a protokol laboratoře – a co znamená etický původ.
Představte si, že koupíte kámen a hned ho chcete prodat zpět. Výkupní nabídka bývá výrazně nižší než cena, kterou jste zaplatili – a o kolik, se dopředu neví. Pokud je rozdíl 30 %, musí kámen podražit o 42,9 %, abyste vůbec dostali zpět své peníze. Než se začne mluvit o hodnotě, je dobré umět spočítat tohle.
Tato kapitola je studijní materiál, ne investiční doporučení. Drahé kameny nejsou snadná investice: prodávají se špatně (není burza, kupce je třeba hledat), rozdíl mezi nákupní a výkupní cenou bývá velký, ceny nejsou průhledné (každý kámen je jiný a srovnatelné obchody nejsou veřejné), syntetické kameny stejné kvality jsou levnější a mění poptávku, hrozí záměna, padělek nebo nezjištěná úprava a přibývají náklady na protokol laboratoře, pojištění a bezpečné uložení. Kámen nevyplácí úroky ani dividendy. Kdo kámen kupuje, má ho kupovat hlavně pro radost z něj. Nabídky „investičních diamantů“ po telefonu nebo s příslibem jistého zhodnocení jsou typickým znakem podvodu.
+Teorie: karát, čtyři C, protokol laboratoře, syntetické kameny a ceny, Kimberleyský proces, rizika a matematika rozpětí
9.1Karát
Metrický karát (ct) je jednotka hmotnosti drahých kamenů: 1 ct = 0,2 g = 200 mg. Mezinárodně ho přijala Generální konference pro míry a váhy v říjnu 1907; předtím se „karát“ lišil město od města. Karát se dělí na 100 bodů, kámen 0,25 ct je tedy „pětadvacetibodový“. Pozor: karát u zlata je něco jiného – udává ryzost ve 24 dílech, 24karátové zlato je ryzí.metric carat, point
| Průměr | Diamant | Kubická zirkonie | Moissanit | Safír |
|---|---|---|---|---|
| 5,0 mm | 0,45 ct | 0,74 ct | 0,41 ct | 0,51 ct |
| 6,5 mm | 0,99 ct | 1,63 ct | 0,91 ct | 1,13 ct |
| 8,0 mm | 1,85 ct | 3,05 ct | 1,69 ct | 2,10 ct |
| 10,0 mm | 3,61 ct | 5,95 ct | 3,30 ct | 4,10 ct |
9.2Čtyři C
Kvalita broušeného diamantu se popisuje čtyřmi vlastnostmi, anglicky začínajícími na C. Barva (colour) se u běžných diamantů hodnotí písmeny od D (zcela bezbarvý) po Z (světle žlutý nebo hnědý); stupně se určují porovnáním se vzorovými kameny. Sytě zbarvené diamanty mají vlastní stupnici. Čistota (clarity) má 11 stupňů podle toho, co je vidět při zvětšení 10×: FL, IF, VVS1, VVS2, VS1, VS2, SI1, SI2, I1, I2, I3. Brus (cut) hodnotí proporce, symetrii a vyleštění – tedy jak kámen pracuje se světlem (kapitola 6). Hmotnost (carat weight) je v karátech.the 4 Cs: colour, clarity, cut, carat
Barevné kameny se hodnotí podobně, ale méně jednotně: nejvíc rozhoduje barva (tón, sytost, rovnoměrnost), pak průzračnost, brus, hmotnost, původ a úpravy. Pro barevné kameny žádná všeobecně přijatá stupnice neexistuje.
9.3Protokol laboratoře
Gemologická laboratoř vydává k diamantům a dražším barevným kamenům protokol (lidově certifikát). Uvádí naměřené rozměry a hmotnost, stupně barvy, čistoty a brusu, fluorescenci, zjištěné úpravy a zda je kámen přírodní, nebo syntetický. Číslo protokolu bývá laserem vyryté na rondistě. Protokol popisuje kámen, neoceňuje ho a nic neslibuje o budoucí ceně. Laboratoře se liší přísností, takže stejný kámen může jinde dostat o stupeň jiné hodnocení.grading report, laser inscription
Číslo protokolu si ověřte přímo v databázi laboratoře, která ho vydala, a porovnejte rozměry a hmotnost s kamenem v ruce. Protokol k jinému kameni nebo padělaný protokol je jeden z nejčastějších triků.
9.4Syntetické kameny a ceny
Syntetický diamant je chemicky i strukturou diamant (kapitola 8). Jeho výroba metodami HPHT a CVD v posledních letech rychle rostla a kameny šperkařské kvality jsou výrazně levnější než přírodní. Rostoucí nabídka tlačí na ceny syntetických kamenů a mění i poptávku po přírodních. Pro kupujícího z toho plyne, že kámen musí být správně popsán a že se cena syntetického kamene při dalším prodeji může od nákupní lišit ještě víc než u přírodního.laboratory-grown diamond
9.5Etický původ: Kimberleyský proces
Koncem 90. let financovaly ozbrojené skupiny v několika afrických válkách nákup zbraní prodejem diamantů – tzv. krvavých nebo konfliktních diamantů. Valné shromáždění OSN přijalo 1. 12. 2000 rezoluci 55/56 podporující certifikaci obchodu se surovými diamanty. V Interlakenu se státy 5. 11. 2002 dohodly na Kimberleyském procesu, který platí od 1. 1. 2003: surové diamanty smějí mezi zúčastněnými státy putovat jen v zapečetěných zásilkách s certifikátem původu. Kritici upozorňují, že pojem konfliktního diamantu je úzký – nezahrnuje například porušování lidských práv státními složkami nebo pracovní podmínky – a že po vybroušení se původ kamene sleduje obtížně.conflict diamonds, Kimberley Process Certification Scheme
9.6Matematika rozpětí
Je-li výkupní nabídka o podíl s nižší než tržní cena, dostanete při okamžitém prodeji jen (1 − s) zaplacené částky. Aby výkup za t let vrátil zaplacenou částku, musí cena vzrůst o r; aby vrátil i kupní sílu při inflaci i, musí vzrůst o r_reál:
| Rozpětí s | 10 % | 20 % | 30 % | 40 % | 50 % |
|---|---|---|---|---|---|
| nominálně | 11,1 % | 25,0 % | 42,9 % | 66,7 % | 100,0 % |
| včetně inflace 2,5 % za 10 let | 42,2 % | 60,0 % | 82,9 % | 113,3 % | 156,0 % |
9.7Procvičení
- Rizika napřed: nelikvidita, velké rozpětí nákup–výkup, neprůhledné ceny, syntetické kameny, záměny a náklady; při rozpětí 30 % musí cena vzrůst o 42,9 %, jen aby se vrátila zaplacená částka.
- Karát je hmotnost (0,2 g), ne velikost; čtyři C jsou barva D–Z, čistota FL–I3, brus a hmotnost.
- Protokol laboratoře popisuje kámen, ne jeho cenu; Kimberleyský proces (od 1. 1. 2003) certifikuje obchod se surovými diamanty.
Matematika hry spoj třimistr a věda
Hra spoj tři vypadá jednoduše, ale skrývá pěknou pravděpodobnost. Kolik je na desce prohození? Jak často obsahuje náhodná deska hotovou trojici? Kolik tahů má hráč na výběr, jak často přijde kaskáda a jak často se stane, že žádný tah není? Na některé otázky stačí tužka, na jiné potřebujeme simulaci: počítač vyrobí tisíce desek a spočítá, co se stalo. Této metodě se říká Monte Carlo.
Na desce 8 × 8 se šesti druhy kamenů je 96 trojic sousedních polí v řadě a každá je „náhodou stejná“ s pravděpodobností 1/36. To vypadá jako málo – a přesto zcela náhodná deska obsahuje hotovou trojici v 91 % případů. Proto žádná hra spoj tři nerozhazuje kameny úplně náhodně.
+Teorie: prohození, trojice na náhodné desce, generátor bez trojic, počet tahů a slepé desky, kaskády, metoda Monte Carlo a její přesnost
10.1Deska a prohození
Deska n × n má n řádků po n − 1 vodorovných dvojicích sousedů a n sloupců po n − 1 svislých dvojicích. Každé prohození je jedna taková dvojice:swap, adjacent cells
Platný tah je jen to prohození, po kterém vznikne aspoň jedna trojice. Na nové desce se šesti druhy je jich v průměru 14,2 ze 112, tedy asi 13 %.
10.2Trojice na náhodné desce
Trojice sousedních polí v řadě – okno – je v každém řádku n − 2 a v každém sloupci také n − 2; celkem 2n(n − 2), na desce 8 × 8 tedy 96. Na zcela náhodné desce se k druhy je okno „stejné“ s pravděpodobností 1/k² (druhé a třetí pole se musí shodovat s prvním). Očekávaný počet stejných oken spočítáme z linearity střední hodnoty, i když okna nejsou nezávislá:
Pravděpodobnost, že deska obsahuje aspoň jednu trojici, odhadneme Poissonovým rozdělením: P ≈ 1 − e−E[X]. Odhad je ale trochu vyšší než skutečnost, protože se okna překrývají – kde je čtveřice, jsou dvě stejná okna najednou, a stejná okna se tak „shlukují“. Simulace dává přesnější čísla:
| Druhů k | E[X] | Poissonův odhad | Simulace (100 000 desek) |
|---|---|---|---|
| 5 | 3,84 | 97,9 % | 96,6 % |
| 6 | 2,67 | 93,1 % | 91,2 % |
| 7 | 1,96 | 85,9 % | 83,3 % |
10.3Generátor bez trojic
Hra potřebuje desku, na které na začátku nic nezmizí. Nejjednodušší je generovat pole po poli: pro každé pole se zjistí, které druhy by s dvěma sousedy vlevo nebo nahoře daly trojici, ty se vynechají a ze zbylých se vybere náhodně. Každé pole vyloučí nejvýš dva druhy, takže pro k ≥ 3 vždy nějaký zbude a generátor nikdy neuvízne.sequential generation, rejection sampling
Druhá možnost je zamítací metoda: losovat náhodné desky a zahodit každou, která trojici obsahuje. Výsledek je rovnoměrně rozdělený mezi všechny desky bez trojic, ale je pomalý – se šesti druhy projde jen 8,9 % desek, s pěti 3,3 %. Generátor pole po poli rovnoměrný není: pozdější pole mají méně možností, takže některé desky jsou častější. Rozdíl je malý, ale měřitelný – desky pole po poli mají v průměru o něco víc tahů (s pěti druhy 19,31 proti 18,78).
10.4Kolik je tahů a slepé desky
Slepá deska nemá žádný platný tah. Hra ji pak musí zamíchat nebo vyrobit novou. Na desce 8 × 8 je slepá deska velmi vzácná, na malých deskách s mnoha druhy častá:
| Deska | 5 druhů | 6 druhů | 7 druhů | 8 druhů | 9 druhů |
|---|---|---|---|---|---|
| 5 × 5 | 0,59 % | 2,6 % | 6,8 % | 12,0 % | 18,9 % |
| 6 × 6 | 0,02 % | 0,23 % | 1,1 % | 3,2 % | 6,0 % |
| 7 × 7 | 0 | 0,01 % | 0,18 % | 0,56 % | 1,6 % |
| 8 × 8 | 0 | 0 | 0,005 % | 0,07 % | 0,29 % |
| průměr tahů 6 × 6 | 9,26 | 6,84 | 5,17 | 4,09 | 3,29 |
10.5Kaskády a zvláštní kameny
Po odstranění trojice spadnou kameny nad ní dolů a shora se doplní nové. Když přitom vznikne další trojice, odstraní se bez dalšího tahu hráče – to je kaskáda, a může jich přijít několik za sebou (vlny). Pro náhodný platný tah na nové desce 8 × 8 dala simulace 100 000 tahů:cascade, chain reaction
| Druhů | Aspoň 2 vlny | Aspoň 3 vlny | Průměrně odstraněno | Vznikne štěpný krystal | drúza | hranol |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 5 | 47,3 % | 21,8 % | 6,96 | 7,7 % | 2,1 % | 0,76 % |
| 6 | 36,2 % | 12,7 % | 5,32 | 6,3 % | 1,3 % | 0,51 % |
| 7 | 28,2 % | 7,6 % | 4,54 | 5,3 % | 0,89 % | 0,35 % |
Méně druhů tedy znamená víc kaskád a víc odměn „zadarmo“. Hra tím může ladit obtížnost i pocit štěstí (kapitola 12).
10.6Metoda Monte Carlo a její přesnost
Odhad pravděpodobnosti p z N nezávislých pokusů je podíl úspěchů p̂. Jeho směrodatná chyba klesá s odmocninou z počtu pokusů – desetkrát přesnější výsledek stojí stokrát víc pokusů:Monte Carlo method, standard error, confidence interval
Odhad 91,2 % ze 100 000 desek je tedy přesný asi na ±0,18 procentního bodu. Laboratoř s 1 000 deskami dává chybu desetkrát větší. Kolik pokusů potřebujeme pro požadovanou přesnost ε, plyne z N = (1,96/ε)² · p(1 − p); nejhorší případ p = 0,5 dává pro ε = 1 p. b. N = 9 604.
Simulaci vždy spouštějte s pevným semínkem generátoru náhodných čísel a uveďte ho. Kdokoli pak výsledek zopakuje do posledního čísla – a chyba v kódu se dá najít. Laboratoř ukazuje semínko u každého běhu.
10.7Procvičení
- Deska 8 × 8 má 112 prohození a 96 oken pro trojici; zcela náhodná deska se 6 druhy má trojici v 91 % případů.
- Generátor pole po poli vynechá druhy, které by daly trojici; na nové desce je pak se 6 druhy v průměru 14 tahů a slepá deska je velmi vzácná.
- Monte Carlo = odhad simulací; chyba klesá jako 1/√N a výsledky se dají zopakovat s pevným semínkem.
Algoritmy hrymistr a věda
Pod blikajícími kameny běží jednoduchá smyčka: najdi shody, odstraň je, nech kameny spadnout, doplň nové a opakuj, dokud nějaké shody jsou. Pak zkontroluj, jestli má hráč ještě tah. Kolem smyčky jsou dvě zajímavější úlohy – jak poznat tvary L a T, ze kterých vzniká zvláštní kámen, a jak má hrát počítač. A je tu i překvapení z teorie složitosti: v obecné podobě je hra spoj tři NP-těžká.
Nápověda ve hře působí chytře, ale počítač jen poctivě vyzkouší všech 112 prohození a u každého spočítá, co by se stalo. Hladovému hráči stačí vybrat nejlepší. Jenže nejlepší tah teď nemusí být nejlepší tah celkem – a podívat se o dva tahy dopředu stojí asi patnáctkrát víc práce.
+Teorie: reprezentace desky, hledání tahů, rozpoznání vzorů, gravitace a doplnění, zvláštní kameny, počítačový hráč, NP-těžkost
11.1Reprezentace desky
Deska n × n se v paměti nejsnáz uloží jako pole n² čísel: pole v řádku r a sloupci c má index p = r · n + c, jeho soused vpravo je p + 1 (pokud c < n − 1) a soused pod ním p + n. Číslo udává druh kamene 0 až k − 1, prázdné pole −1. Zvláštní kameny, horniny a uhlík se ukládají do dalších polí stejné velikosti.board representation, row-major index
11.2Hledání tahů
Platné tahy najde hrubá síla: vyzkoušet všech 2n(n − 1) prohození a u každého zjistit, zda vznikla trojice. Trojice může vzniknout jen v řádku nebo sloupci, který prochází jedním z prohozených polí, takže stačí změřit délku běhu stejných kamenů kolem dvou polí – to je konstantní práce. Celkem je hledání úměrné n², na desce 8 × 8 pár set operací.move generation, brute force
- Pro každé pole p a jeho souseda q vpravo a pod ním: jsou-li kameny různé, prohoď je.
- Spočítej délku vodorovného a svislého běhu stejných kamenů přes p a přes q.
- Je-li některý běh dlouhý aspoň 3, ulož tah (p, q).
- Prohoď kameny zpět.
11.3Shody a rozpoznání vzorů
Algoritmus projde každý řádek zleva doprava a zapíše běhy – úseky aspoň tří stejných kamenů; totéž udělá ve sloupcích. Pak spojí do jedné skupiny běhy stejného druhu, které mají společné pole (spojování se dělá strukturou union-find). Z délek a směrů běhů ve skupině se pozná vzor:
Pořadí pravidel je volba návrháře: v této verzi má pět v řadě přednost před tvarem L. Kam se zvláštní kámen položí, rozhoduje pole, které hráč posunul; v kaskádě pole, kde se běhy kříží, nebo střed běhu.
11.4Gravitace a doplnění
Po odstranění se v každém sloupci kameny „sesypou“: ukazatel w začne na dně, sloupec se prochází zdola nahoru a každý kámen se zapíše na pozici w, která se posune o jedno výš. Co zbude nahoře, je prázdné a doplní se náhodnými kameny. Pak se znovu hledají shody – a smyčka běží, dokud nějaké vznikají. Každá další vlna je kaskáda.gravity, refill, cascade loop
Nové kameny shora jsou náhodné, takže výsledek tahu se nedá předem přesně spočítat. Počítačový hráč proto vidí jen „předpověď“ – co se stane s kameny, které už na desce jsou. Kaskáda z nových kamenů je pro něj stejně překvapivá jako pro člověka.
11.5Zvláštní kameny a řetězení
Štěpný krystal a drúza se aktivují, když jsou součástí shody: štěpný krystal vyčistí řádek nebo sloupec, drúza okolí 3 × 3. Hranol se aktivuje prohozením se sousedním kamenem a vyčistí všechny kameny jeho barvy. Když zásah zasáhne jiný zvláštní kámen, aktivuje se i ten – vznikne řetězová reakce. Implementace proto používá frontu: aktivované kameny se do ní přidávají a zpracovávají, dokud fronta není prázdná, a každé pole se odstraní jen jednou. Prohození dvou zvláštních kamenů je kombinuje: dva štěpné krystaly dají kříž (řádek i sloupec), drúza se štěpným krystalem tři řádky a tři sloupce, dvě drúzy větší výbuch a dva hranoly celou desku.special tiles, chain reaction, queue
11.6Jak hraje počítač
Náhodný hráč volí libovolný platný tah – je to užitečná dolní mez. Hladový hráč ohodnotí každý platný tah předpovědí (kolik bodů nebo kamenů hledaného druhu tah hned přinese) a zvolí nejlepší. Prohledávání do hloubky 2 navíc pro každý tah vyzkouší všechny tahy, které budou následovat, a k hodnotě přičte nejlepší z nich. Při b tazích na desce stojí b + b² ohodnocení: pro b = 14 je to 14 + 196 = 210, patnáctkrát víc než hladový hráč.greedy algorithm, depth-limited search, evaluation function, branching factor
| Hráč | Průměrné skóre | Směrodatná odchylka | Kaskád na tah | Her |
|---|---|---|---|---|
| náhodný | 1 448 | 435 | 0,31 | 1 000 |
| hladový | 3 077 | 838 | 0,70 | 1 000 |
| hloubka 2 | 4 007 | 1 018 | 0,66 | 300 |
Hloubka 2 je lepší hlavně proto, že si „připraví“ dobrý další tah. Dál se dá jít simulacemi: pro každý tah dohrát stovky náhodných pokračování s náhodnými novými kameny a vybrat tah s nejlepším průměrem (Monte Carlo prohledávání). Takový hráč je silnější, ale pomalejší – pro nápovědu ve hře stačí hladový hráč s jednoduchými pravidly navíc.
11.7Výpočetní složitost
Problém je NP-těžký, když na něj lze v polynomiálním čase převést každý problém ze třídy NP; pro takové problémy neznáme algoritmus, který by je řešil rychle pro velké vstupy. V roce 2014 nezávisle ukázaly dvě práce, že zobecněná hra spoj tři – na desce libovolné velikosti a se známými kameny – je NP-těžká. Toby Walsh (2014, arXiv:1403.1911) dokázal, že je NP-těžké rozhodnout, zda lze v jedné populární hře spoj tři daným počtem tahů dosáhnout požadovaného skóre. Luciano Gualà, Stefano Leucci a Emanuele Natale (2014, sborník konference IEEE CIG 2014 v Dortmundu, arXiv:1403.5830) ukázali NP-těžkost pro několik známých her spoj tři převodem z varianty problému splnitelnosti logických formulí (1-in-3 SAT).NP-hard, reduction, computational complexity
Pro hráče to neznamená, že je hra nehratelná – naše deska je malá a konečná. Znamená to, že žádný obecný rychlý postup na „dokonalou hru“ pro velké desky nejspíš neexistuje, a proto počítačoví hráči používají heuristiky: hladový výběr, omezenou hloubku a simulace.
11.8Procvičení
- Smyčka: shody → odstranění → pád → doplnění, dokud vznikají shody; pak kontrola tahů a případné zamíchání.
- Vzory se poznají z běhů a jejich spojování: 4 v řadě štěpný krystal, L nebo T drúza, 5 v řadě hranol.
- Hladový hráč je 2,1krát lepší než náhodný, hloubka 2 o dalších 30 %; obecná hra spoj tři je NP-těžká (2014).
Herní design a psychologiemistr a věda
Proč je těžké odložit hru spoj tři „po ještě jedné úrovni“? Hra dává jasný cíl, okamžitou odezvu a výzvu, která je akorát na hraně našich schopností. K tomu přidává nepředvídatelné odměny – většina tahů přinese málo, občas přijde velká kaskáda. Návrhář úrovní tyhle páky ladí simulací s počítačovým hráčem. Kdo jim rozumí, hraje svobodněji: pro radost, s přestávkami a bez placení za tahy.
Úroveň, kterou vyhraje každý, nudí. Úroveň, kterou nevyhraje nikdo, frustruje. Úrovně ve 3D hře na této stránce jsou proto laděné tak, aby je počítačový hráč vyhrál asi v šesti hrách z deseti. Jak se to dělá, si v laboratoři vyzkoušíte – a uvidíte, jak citlivé je to na každý tah navíc.
+Teorie: proč nás hry baví, stav plynutí, proměnlivá odměna, nedokončený úkol, ladění úrovní simulací, křivka obtížnosti, temné vzory a zdravé hraní
12.1Proč nás to baví
Hra spoj tři splňuje skoro všechny podmínky, které psychologie spojuje s pohlcující činností: jasný cíl (sebrat 20 rubínů), okamžitou zpětnou vazbu (kameny zmizí hned), pocit kontroly (tah volím já) a výzvu na hraně dovednosti. Psycholog Mihály Csíkszentmihályi popsal v knize Beyond Boredom and Anxiety (1975) stav plynutí (flow): soustředění tak hluboké, že člověk zapomene na čas i na sebe. Nastává, když výzva odpovídá dovednosti – je-li výzva vyšší, přijde úzkost, je-li nižší, nuda (obr. 12.1).flow, challenge–skill balance, immediate feedback
12.2Proměnlivá odměna
Charles Ferster a B. F. Skinner popsali v knize Schedules of Reinforcement (1957), jak chování závisí na rozvrhu odměn. Při proměnlivém poměru přijde odměna po nepředvídatelném počtu akcí; chování se pak udržuje velmi vytrvale a pomalu vyhasíná. Na stejném principu stojí výherní automaty – a v mírnější podobě i kaskády v hře spoj tři.variable-ratio schedule, reinforcement
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| průměr | 154,8 bodu |
| medián | 90 bodů |
| 90 % tahů dá nejvýš | 330 bodů |
| 99 % tahů dá nejvýš | 780 bodů |
| nejvíc za jeden tah | 2 900 bodů |
| tahy za přesně 30 bodů (jediná trojice) | 20,1 % |
| tahy za 100 bodů a víc | 47,4 % |
Velká kaskáda je náhoda: přišla z kamenů, které nikdo neviděl. Mozek ale hledá vzor a má sklon připisovat štěstí vlastní šikovnosti nebo „blížící se“ výhře. Ve hře zdarma je to neškodné. Kde se za pokus platí – automaty, losy, placené tahy –, vede stejný mechanismus k utrácení. Rozvrh odměn nemá paměť: po sérii slabých tahů velká odměna „nepřijde dřív“.
12.3Nedokončený úkol
Bluma Zeigarniková popsala roku 1927, že si lidé lépe pamatují přerušené úkoly než dokončené, a Maria Ovsiankinová roku 1928, že mají sklon se k přerušeným úkolům vracet. Přehledová studie Ghibelliniho a Meiera (2025) shrnula, že efekt lepší paměti neplatí obecně, kdežto sklon k návratu k přerušené činnosti je doložený dobře. Hry ho využívají: úroveň „skoro vyhraná“, rozehraná série nebo ukazatel „ještě 2 kameny“ táhnou zpět.Zeigarnik effect, Ovsiankina effect
12.4Ladění úrovní simulací
Návrhář nemůže každou úroveň dát vyzkoušet stovkám lidí. Místo toho ji nechá hrát počítač: pro každý počet tahů M spočítá, v kolika hrách by hladový hráč úkol splnil, a dostane distribuční funkci F(M). Pak zvolí M tak, aby F(M) bylo kolem cílové úspěšnosti – ve hře na této stránce asi 60 %. Lidé hrají jinak než počítač, takže výsledky se ještě korigují podle zkušeností hráčů.playtesting, simulation-based level tuning, distribution function
| Úkol | 5 druhů | 6 druhů | 7 druhů |
|---|---|---|---|
| sebrat 20 kamenů | 8 (67,8 %) | 15 (60,1 %) | 25 (63,7 %) |
| sebrat 30 kamenů | 12 (60,2 %) | 23 (62,1 %) | 37 (62,2 %) |
| 6 druhů, 20 kamenů: o 3 tahy méně / víc | 33,8 % / 79,1 % | ||
Graf ukazuje, jak citlivé ladění je: se 6 druhy a 20 kameny změní tři tahy úspěšnost z 34 % na 79 %. Návrhář proto ladí po jednom tahu a k úspěšnosti přidává další kritéria – jak často hráč prohraje „o kousek“, kolik zvláštních kamenů vznikne, jak dlouho úroveň trvá.
12.5Křivka obtížnosti
Obtížnost se nezvyšuje plynule. Osvědčil se zubatý průběh: po několika stále těžších úrovních přijde lehčí, ve které si hráč vyzkouší novou dovednost nebo si odpočine. Nová mechanika – hornina, uhlík, zvláštní kámen – se nejdřív představí v jednoduché úrovni s nápovědou a teprve pak se kombinuje s ostatními. Výprava ve 3D hře takhle postupuje přes šest nalezišť.difficulty curve, onboarding
12.6Temné vzory a zdravé hraní
Temné vzory jsou prvky návrhu, které hráče tlačí k něčemu, co by sám nechtěl: placené tahy navíc těsně před koncem úrovně, „životy“, na které se čeká, nebo se dokoupí, odměny za každodenní přihlášení, které propadnou, náhodné balíčky za peníze, časově omezené nabídky. Hra na této stránce nic z toho nemá: nic se v ní nekupuje a nehraje se o peníze.dark patterns, pay-to-continue, loot boxes
Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-11 Světové zdravotnické organizace, platná od 1. 1. 2022, zavedla diagnózu porucha hraní her (6C51): ztráta kontroly nad hraním, upřednostňování hry před jinými zájmy a pokračování navzdory škodám, obvykle po dobu aspoň 12 měsíců. Týká se malé části hráčů, ale varovné signály se vyplatí znát u sebe i u dětí.
Než začnete, rozhodněte se, kolik úrovní nebo minut odehrajete, a nastavte si připomínku. Hrajte s vypnutými upozorněními. Po prohrané úrovni se zvedněte, ne „ještě jednou“. Když vás hra přestane bavit a hrajete jen ze zvyku, je to dobrý signál ji odložit. Děti a dospívající, kterým hraní přerůstá přes hlavu, se mohou bezplatně a nonstop obrátit na Linku bezpečí 116 111.
12.7Procvičení
- Hru drží jasný cíl, okamžitá odezva a výzva na hraně dovednosti (stav plynutí) a proměnlivá odměna z kaskád.
- Úrovně se ladí simulací: počet tahů tak, aby počítačový hráč vyhrál asi 6 z 10 her; každý tah a každý druh kamene navíc obtížnost výrazně mění.
- Zdravé hraní: předem daný čas, přestávky, žádné placené tahy; temné vzory poznáte podle tlaku na čas a peníze.
Slovníček
Česká hesla s anglickým termínem. Hledat lze v obou jazycích.
Vzorce a přehledy
Kameny ve hře na jednom místě
| Kámen | Minerál, vzorec | Barvu dává | Mohs | Index lomu | Hustota | Brus ve hře |
|---|---|---|---|---|---|---|
| diamant | diamant, C | – | 10 | 2,417 | 3,52 | kulatý briliant |
| rubín | korund, Al₂O₃ | Cr³⁺ | 9 | 1,762–1,770 | 4,00 | cushion |
| safír | korund, Al₂O₃ | Fe²⁺ a Ti⁴⁺ | 9 | 1,762–1,770 | 4,00 | ovál |
| smaragd | beryl, Be₃Al₂Si₆O₁₈ | Cr³⁺, V³⁺ | 7,5–8 | 1,57–1,58 | 2,72 | smaragdový brus |
| citrín | křemen, SiO₂ | Fe | 7 | 1,544–1,553 | 2,65 | trilliant |
| ametyst | křemen, SiO₂ | Fe a barevná centra | 7 | 1,544–1,553 | 2,65 | krystal se špičkou |
| akvamarín | beryl, Be₃Al₂Si₆O₁₈ | Fe | 7,5–8 | 1,57–1,58 | 2,72 | kapka (hruška) |
Vzorce na jednom místě
Zdroje a předpoklady
Ověřené údaje
Ověřeno 8. 11. 2026.
- Definice minerálu: E. H. Nickel (1995): The definition of a mineral. European Journal of Mineralogy 7, 1213–1216 (definice Mezinárodní mineralogické asociace).
- Mohsova stupnice: F. Mohs, 1812; sklerometrická (absolutní) tvrdost 1, 2, 14, 21, 48, 72, 100, 200, 400, 1 500 a tvrdost běžných materiálů (zinek 2,5, měď 2,5–3, mosaz 3, železo 4, ocel 4–4,5, sklo 5,5, porcelán 7) podle hesla Mohs scale (anglická Wikipedie).
- Stálost úhlů: N. Steno: De solido intra solidum naturaliter contento dissertationis prodromus, Florencie 1669 (krystaly křemene a hematitu); zobecnění J.-B. Romé de l’Isle ve 2. polovině 18. století.
- Indexy lomu a dvojlom: tabulka indexů lomu International Gem Society (gemsociety.org): diamant 2,417–2,419; korund 1,762–1,778, dvojlom 0,008; smaragd 1,565–1,602, 0,006; akvamarín 1,564–1,596, 0,004–0,005; křemen 1,544–1,553, 0,009; kubická zirkonie 2,150–2,180; sklo 1,44–1,90; spinel 1,712–1,762; topaz 1,609–1,643.
- Disperze: LibreTexts Geosciences, Gemology, kap. 7.16 Dispersion: definice n_G − n_B (čáry B 686,7 nm a G 430,8 nm), diamant 0,044 (n_B 2,407, n_G 2,451), beryl 0,014, korund 0,018, křemen 0,013, topaz 0,014, spinel 0,020, zirkon 0,039, moissanit 0,104.
- Kubická zirkonie: heslo Cubic zirconia (anglická Wikipedie): index lomu 2,15–2,18, disperze 0,058–0,066, hustota 5,6–6,0, Mohs 8–8,5; tavení v lebce, V. V. Osiko, Lebeděvův fyzikální ústav, komerční výroba od roku 1976.
- Moissanit: K. Nassau, S. F. McClure, S. Elen, J. E. Shigley (1997), Gems & Gemology 33(4): index lomu 2,648–2,691, dvojlom 0,043, hustota 3,22, tvrdost 9¼, zdvojení hran faset.
- Hustoty: gemologické tabulky (International Gem Society, USGS a další): diamant 3,52; korund 3,96–4,05; beryl 2,63–2,91; křemen 2,65; spinel 3,58–4,06; topaz 3,5–3,6.
- Refraktometr: horní mez daná kontaktní kapalinou, obvykle 1,78 až 1,81 (gemologické příručky refraktometru, Gem-A).
- Barva: Cr³⁺ – ligandové pole v rubínu 2,23 eV a ve smaragdu 2,05 eV (WebExhibits, Causes of Color, podle K. Nassaua); modrý safír – přenos náboje Fe²⁺–Ti⁴⁺ (J. K. Bristow a kol. 2013, Chemical Communications); ametyst – pás kolem 545 nm a změna barvy zahřátím (Scientific Reports, 2020, a gemologické zdroje: citrínový odstín zhruba od 350–440 °C, přechod křemene α–β při 573 °C); diamant – stupnice barev D–Z, dusík (žlutá) a bor (modrá, typ IIb) podle hesla Diamond color (anglická Wikipedie); stupnice čistoty FL až I3 (11 stupňů) podle hesla Diamond clarity a materiálů GIA.
- Brus: M. Tolkowsky (1919): Diamond Design, Londýn – tabulka 53 %, koruna 34,5°, pavilon 40,75°, celková hloubka 59,3 %; kulatý briliant 57 faset, s kaletem 58.
- Metrický karát: 200 mg, přijatý Generální konferencí pro míry a váhy v Paříži v říjnu 1907.
- Vznik diamantu: GIA, Gems & Gemology, podzim 2024, rubrika Diamond Reflections: většina drahých diamantů 150–200 km pod kratony při 900–1 300 °C, superhluboké diamanty 300–800 km (typ IIb a velké bezbarvé kameny 360–800 km). Rovnovážná křivka: G. C. Kennedy, C. S. Kennedy (1976), Journal of Geophysical Research 81, 2467–2470, P [kbar] = 19,4 + T/40, měřeno asi 1 100 až 1 625 °C.
- Syntetické diamanty: H. Tracy Hall, HPHT 16. 12. 1954, oznámeno 15. 2. 1955; kameny šperkařské kvality 1970; CVD opakovatelně od konce 80. let; GIA: HPHT 1 300–1 600 °C a přes 870 000 psi (asi 6 GPa), CVD 900–1 200 °C, methan a vodík v plazmatu.
- Verneuilova metoda: zapečetěné obálky Akademii věd 1891–1892, ohlášení 1902, publikace Annales de chimie et de physique, 8. série, sv. 3 (1904), 20–48.
- Kimberleyský proces: rezoluce Valného shromáždění OSN 55/56 (1. 12. 2000), dohoda z Interlakenu (5. 11. 2002), účinnost od 1. 1. 2003; rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1459 (2003).
- Vltavín a Ries: M. Schmieder a kol. (2018), Geochimica et Cosmochimica Acta: stáří dopadu 14,808 ± 0,021 milionu let; komentář A. Rocholla a kol. (2018) uvádí odlišné hodnoty (14,87, případně 14,61 milionu let). Naleziště vltavínů v jižních Čechách (Ločenice, Nesměň, Chlum nad Malší) a na západní Moravě.
- České lokality: český granát (pyrop) – České středohoří (Třebenice, Třebívlice, Podsedice, Dlažkovice, Měrunice) a Podkrkonoší (Vestřev, těžba u Dolní Olešnice od roku 2019); Turnov – broušení od konce 16. století, odborná škola pro broušení a zasazování drahokamů 1884, dnes SUPŠ a VOŠ Turnov (140 let v roce 2024); ametyst Ciboušov, acháty Kozákov a Nová Paka (česká Wikipedie a stránky školy).
- Historie gemologie: Plinius starší, Naturalis historia, kniha 37 (kolem 77 n. l.); první laboratoř pro zkoušení drahých kamenů, Londýn 1925, při obchodní komoře, kvůli rozlišení pěstovaných perel (B. W. Anderson).
- Složitost hry spoj tři: T. Walsh (2014), článek o NP-těžkosti populární hry spoj tři, arXiv:1403.1911; L. Gualà, S. Leucci, E. Natale (2014), článek o NP-těžkosti několika her spoj tři, IEEE Conference on Computational Intelligence and Games (CIG 2014), Dortmund, DOI 10.1109/CIG.2014.6932866, arXiv:1403.5830 (převod z problému 1-in-3 SAT). Názvy článků obsahují obchodní jména her, proto je průvodce neuvádí.
- Psychologie: M. Csíkszentmihályi (1975): Beyond Boredom and Anxiety, Jossey-Bass; C. B. Ferster, B. F. Skinner (1957): Schedules of Reinforcement, Appleton-Century-Crofts; B. Zeigarnik (1927), Psychologische Forschung 9, 1–85; M. Ovsiankina (1928), Psychologische Forschung 11, 302–379; R. Ghibellini, B. Meier (2025), Humanities and Social Sciences Communications 12, 962.
- Zdravé hraní: MKN-11 (WHO), porucha hraní her 6C51, účinnost od 1. 1. 2022; Linka bezpečí 116 111 (bezplatně, nonstop).
- Model barev: C. Wyman, P.-P. Sloan, P. Shirley (2013): Simple Analytic Approximations to the CIE XYZ Color Matching Functions. Journal of Computer Graphics Techniques 2(2).
Co zůstává nejisté
- Absolutní tvrdost podle Knoopa se v pramenech liší podle metody, zatížení a krystalové plochy; čísla v kapitole 3 jsou jen orientační.
- Přesné datum zobecnění Stenonova zákona (Romé de l’Isle, 1772 nebo 1783) uvádějí prameny různě.
- Stáří dopadu Ries se v pracích liší o desetiny milionu let; průvodce uvádí „asi 14,8 milionu let“.
- Teploty, při kterých se ametyst mění na citrín, se liší podle naleziště a zdroje (zhruba 350 až 560 °C); poloha pásu alexandritu (570–580 nm) je přibližná.
- Doporučení nepoužívat výraz „polodrahý“ uvádí průvodce podle sekundárních zdrojů o pravidlech šperkařských organizací.
- Barvy kamenů v laboratoři kapitoly 4 počítá schematický model absorpčních pásů; skutečné spektrum konkrétního kamene se liší.
- Laboratoř kapitoly 6 je dvourozměrná; skutečný třírozměrný kámen vrací světlo jinak, poloha optima pavilonu ale odpovídá.
Modelové předpoklady laboratoří
Všechny laboratoře počítá vlastní kód průvodce. Hra spoj tři: deska n × n, k druhů, prohození sousedů, shoda = aspoň tři v řádku nebo sloupci, kameny padají dolů a shora se doplňují náhodně se stejnou pravděpodobností; body 10 za kámen krát číslo vlny. Generátor desky plní pole po poli a vynechává druhy, které by daly trojici. Počítačoví hráči: náhodný, hladový (nejlepší okamžitá předpověď bez neznámých kamenů, při sbírání kamenů jednoho druhu 100 bodů za hledaný kámen a 1 bod za ostatní) a hloubka 2 (druhý tah s vahou 0,9). Statistiky v textu: náhodné desky 100 000 kusů (semínka 1 005 až 1 007), desky z generátoru 100 000 (2 005 až 2 007), zamítací metoda 20 000, náhodný tah 100 000, souboj hráčů 1 000 a 300 her po 20 tazích, ladění úrovní 1 000 her, body za tah 40 000 tahů, slepé desky 20 000 desek pro každou kombinaci. Generátor náhodných čísel mulberry32. Optika: Snellův zákon, Fresnelovy vztahy pro nepolarizované světlo, Cauchyho vztah pro disperzi, dvourozměrný řez briliantem s rondistou 2 %. Vznik: kůra 35 km s hustotou 2 800 kg/m³, plášť 3 300 kg/m³, g = 9,81 m/s². Všechna čísla v příkladech, misích a procvičení byla spočítána skriptem.