← Herna
Drahokamy ve 3D
📖 Průvodce
📖 Průvodce: Drahokamy12 kapitol hned pod hrou ↓
Drahokamy🧭 Další průvodci a hry
INTERAKTIVNÍ PRŮVODCE · LISTOPAD 2026

Drahokamy

Od krystalu a lomu světla
po algoritmy hry spoj tři

Na pozadí hraje počítač hru spoj tři na desce 8 × 8 se sedmi druhy kamenů. Každý druh má vlastní tvar brusu, takže se dají rozlišit i bez barev. V každém tahu počítač vyzkouší všechna prohození sousedních kamenů a zvolí to, které hned odstraní nejvíc kamenů – je to hladový hráč z kapitoly 11. Modře je prohozená dvojice, oranžově kameny, které právě zmizí. Kolik je na desce tahů a jak často přijde kaskáda, počítá kapitola 10.

tah–
kaskáda–
sebráno kamenů–
možných tahů–
Úvodem

Jak průvodce používat

Drahý kámen je kus přírody, na který stačí posvítit, aby ukázal fyziku: pravidelnou mřížku atomů, tvrdost, barvu z několika atomů příměsi a světlo, které se v dobře vybroušeném kameni odrazí a vrátí do oka. Průvodce vede od otázky, co je vlastně drahokam, přes krystaly, tvrdost, barvu a lom světla k brusu, vzniku v hlubinách Země a k určování kamenů. Poslední část patří trhu s jeho riziky a hře spoj tři – její matematice, algoritmům a psychologii. Je pro sběratele oblázků, rodiče a děti, studenty přírodních věd i pro hráče, které zajímá, co se děje pod kapotou hry.

💎

Tři patra každé kapitoly. Nahoře krátké vysvětlení a laboratoř nebo minihra, kde si věc vyzkoušíte – otočíte krystal, posvítíte na kámen jiným světlem, vybrousíte pavilon nebo spustíte tisíce her. Pod ní dvě mise za XP. Dole rozbalovací teorie pro ty, kdo chtějí jít do hloubky: přesné pojmy, vzorce, řešené příklady a procvičení s řešením. Teorie bývá o úroveň náročnější než úvod kapitoly. Barevná tečka v obsahu ukazuje úroveň. Postup se ukládá jen ve vašem prohlížeči.

Hned za úvodem najdete sekci Hrajte Drahokamy ve 3D: hru spoj tři v dílně brusiče, ve které má každý zvláštní kámen svůj vzor v přírodě – štěpný krystal, drúzu i hranol rozkládající světlo – a uhlík, který se na dně desky promění v diamant.

Mapa průvodce

Tab. 0.1Kapitoly, úroveň a co se v nich naučíte
KapitolaÚroveňCo se naučíte
1 Co je drahokamzákladyminerál, hornina, mineraloid a organický drahokam; krása, vzácnost a odolnost; vzorce nejznámějších kamenů; přírodní, syntetický kámen a imitace
2 Krystaly a jejich tvaryzákladykrystalová mřížka, sedm soustav, tvary a habitus, Stenonův zákon stálosti úhlů, Millerovy indexy, Eulerova věta o mnohostěnech
3 Tvrdost, štěpnost a houževnatostzákladyMohsova stupnice a absolutní tvrdost, štěpnost a lom, proč tvrdý diamant jde rozštípnout a nefrit ne
4 Barva kamenůzákladybarva jako to, co kámen nepohltí; chrom, železo a titan, barevná centra; pleochroismus a alexandritový efekt
5 Světlo v kamenipokročilíindex lomu, Snellův zákon, kritický úhel a totální odraz, Fresnelův odraz, disperze a „oheň“, dvojlom
6 Bruspokročilíkabošon, stupňovitý a briliantový brus, proporce, kolik světla se vrátí podle sklonu pavilonu, výtěžnost z krystalu
7 Vznik a nalezištěpokročilídiamant v plášti a kimberlit, pegmatity, hydrotermální žíly, rýžoviště, dopad meteoritu a vltavíny; české lokality
8 Určování kamenůpokročilílupa, refraktometr, polariskop, hydrostatické vážení, inkluze; jak rozlišit diamant, moissanit, kubickou zirkonii a sklo
9 Hodnota a trhmistr a vědakarát, čtyři C, syntetické kameny, certifikáty, Kimberleyský proces; rizika: rozpětí nákup–výkup, likvidita, falzifikáty
10 Matematika hry spoj třimistr a vědapočet prohození, pravděpodobnost trojice, generátor desky bez trojic, slepé desky, kaskády a metoda Monte Carlo
11 Algoritmy hrymistr a vědasmyčka shoda–pád–doplnění, rozpoznávání vzorů, hladový hráč a prohledávání do hloubky, NP-těžkost hry spoj tři
12 Herní design a psychologiemistr a vědaladění úrovní počítačovým hráčem, křivka obtížnosti, stav plynutí, proměnlivá odměna a zdravé hraní

Co budete potřebovat

Lupu nebo mobil s makro režimem, kapesní svítilnu, pár oblázků a sklíčko. S lupou uvidíte hrany faset a inkluze, svítilnou vykouzlíte totální odraz ve sklenici vody a na oblázcích a sklíčku vyzkoušíte, co co poškrábe. Pro první část stačí zvídavost a trocha chemie ze základní školy. Od kapitoly 5 se hodí goniometrické funkce a od kapitoly 10 pravděpodobnost – co je potřeba, průvodce vysvětlí na místě.

Navazující látku najdete v sousedních průvodcích: atomy, vazby a oxidační čísla v průvodci Chemie, světlo, lom a vlnění v průvodci Fyzika, horninový cyklus, magma a stavbu Země v průvodcích Geologie a Zeměpis a planeta Země, mnohostěny a souměrnost v průvodci Matematika, algoritmy a složitost v průvodci Informatika, simulace a práci se vzorkem v průvodci Statistika a modely a učení, motivaci a návyky v průvodci Psychologie.

Značení a předpoklady

Desetinná místa píšeme s čárkou, jednotky podle soustavy SI, hmotnost kamenů v karátech (1 ct = 0,2 g). Index lomu se uvádí pro žlutou sodíkovou čáru (589 nm), disperze jako rozdíl indexů lomu pro čáry B (686,7 nm) a G (430,8 nm). Laboratoře počítají s typickými hodnotami z tabulky 0.2; skutečné kameny se od nich mohou lišit v rozsahu, který uvádí příloha C.

Tab. 0.2Kameny ve hře a hodnoty, se kterými počítají laboratoře
KámenMinerálVzorecMohsIndex lomuDisperzeHustota
diamantdiamantC102,4170,0443,52
rubín, safírkorundAl₂O₃91,762–1,7700,0184,00
smaragd, akvamarínberylBe₃Al₂Si₆O₁₈7,5–81,57–1,580,0142,72
ametyst, citrínkřemenSiO₂71,544–1,5530,0132,65
Hra spoj tři v laboratořích kapitol 10 až 12 i na pozadí stránky: deska 8 × 8, 5 až 7 druhů kamenů, prohazují se dva sousední kameny, odstraní se každá řada aspoň tří stejných, kameny spadnou dolů a shora se doplní náhodně. Statistiky „ze simulace“ jsou spočítané skriptem nad stejným kódem s pevnými semínky, většinou ze 100 000 desek nebo 1 000 her.

Čtyři druhy rámečků

Příklad Řešený výpočet nebo pokus

Konkrétní kámen, výpočet nebo pokus, který si můžete ověřit v laboratoři.

Z historie

Kdo co objevil, jak vznikly stupnice a brusy a odkud pocházejí slavné kameny.

Mistrovská pomůcka

Rychlé pravidlo nebo návyk, který používají gemologové, brusiči a zkušení hráči.

Pozor

Častá chyba, mýtus nebo past – u kamenů i u hraní.

Studijní materiál o drahých kamenech a o hře. Hrajte pro radost a s mírou – bez sázek a peněz.

Průvodce nejmenuje ani nedoporučuje obchodníky, značky, laboratoře ani aplikace a nedává investiční doporučení. Fakta a čísla mají v příloze C zdroj a datum ověření (8. 11. 2026); výpočty v příkladech, misích a procvičení jsou spočítané skriptem nebo přímo v prohlížeči.

Rozsahem odpovídá: mineralogie a gemologie – úvod do krystalografie (soustavy, tvary, Millerovy indexy), fyzikální a optické vlastnosti minerálů (tvrdost, štěpnost, hustota, index lomu, dvojlom, disperze, barva) a jejich vznik; fyzika – základy geometrické optiky (Snellův zákon, totální odraz, Fresnelovy vztahy, disperze); matematika a informatika – úvod do algoritmů a pravděpodobnosti na úrovni prvních ročníků vysoké školy (simulace Monte Carlo, hladové algoritmy a prohledávání, pojem NP-těžkosti).

Hrajte

Drahokamy ve 3D

Broušené kameny leží na desce 8 × 8 v dílně brusiče. Prohoďte dva sousední kameny – přetažením prstem nebo myší, nebo klepnutím na oba –, aby vznikly tři nebo více stejných v řadě. Sedm druhů má každý jinou barvu i jiný brus, takže je rozliší i barvoslepý hráč: diamant (bílý, kulatý briliant), rubín (červený, cushion), safír (modrý, ovál), smaragd (zelený, smaragdový brus), citrín (žlutý, trilliant), ametyst (fialový, krystal se špičkou) a akvamarín (azurový, kapka). Zvláštní kameny mají vzor v přírodě: čtyři v řadě dají štěpný krystal, který vyčistí celou řadu nebo sloupec podél štěpné roviny (kapitola 3), pět kamenů do tvaru L nebo T dá drúzu, která vyčistí okolí 3 × 3 (kapitola 2), a pět v řadě dá hranol, který rozloží světlo a vyčistí všechny kameny jedné barvy (kapitola 5). Prohození dvou zvláštních kamenů je spojí – vznikne kříž, velký výbuch, nebo se vyčistí celá deska.

Jak to funguje: v režimu Výprava čeká 150 úrovní na 18 nalezištích, od říčního rýžoviště přes opálové doly, vltavínová pole a rubínový mramor až po královskou klenotnici, s úkoly a omezeným počtem tahů. Na začátku každé úrovně karta Cíl úrovně celou větou vysvětlí, co splnit a jak; znovu ji otevřete klepnutím na úkoly v liště nad deskou. Některé kameny jsou zarostlé v hornině s jednou až třemi vrstvami podle tvrdosti: každá trojice, ve které takový kámen je, nebo výbuch na jeho poli odloupne jednu vrstvu. Uhlík, který propadne až na dno desky, se pod tlakem promění v diamant – jak je to doopravdy s tlakem, teplotou a grafitem, vysvětluje kapitola 7. Počty tahů v úrovních vyladil počítačový hráč tak, aby úroveň byla výzvou, ale dala se vyhrát (kapitola 12). Režim Zen nemá limit a slepou desku sám zamíchá (kapitola 10), Na čas dává 90 sekund a kaskády přidávají čas, Denní výzva má v daný den pro všechny stejnou desku i úkol. Obtížnost 1 až 5 mění počet druhů kamenů (5 až 7) a rezervu tahů. Nápověda ukáže dobrý tah a odkáže na kapitolu, kde se vysvětluje, jak ho počítač našel (kapitola 11). Za úroveň získáte jednu až tři hvězdičky; hraním se odemykají karty sbírky minerálů se vzorcem, tvrdostí, indexem lomu a nalezištěm. Rekordy, hvězdičky i sbírka se ukládají jen ve vašem prohlížeči. Ve hře se nic nekupuje a nehraje se o peníze.
Část IZáklady
1

Co je drahokamzáklady

Drahý kámen je přírodní materiál, který je dost krásný, vzácný a odolný, aby se dal nosit ve šperku. Skoro vždy je to minerál – látka s určitým chemickým složením a pravidelnou mřížkou atomů. Sedm kamenů ze hry přitom patří jen ke čtyřem minerálům: diamantu, korundu, berylu a křemeni. Rubín a safír jsou tentýž oxid hlinitý, smaragd a akvamarín tentýž beryl; liší se jen pár atomy příměsi na tisíc.

💎

Kdyby šlo o cenu kovu, byl by rubín levnější než hliníková fólie – je to z poloviny hliník a z poloviny kyslík. Barvu, kvůli které je vzácný, mu dává chrom, kterého je v krystalu jen nepatrně. Drahý kámen je tak hlavně příběh o uspořádání atomů a o tom, co s nimi udělá světlo.

buňkakrystal: buňka se opakujesklo: sousedé podobní, bez opakování
Obr. 1.1 Vlevo krystal: atomy (zjednodušeně ve dvou rozměrech) se pravidelně opakují a celý krystal je složený z kopií jedné buňky. Vpravo sklo se stejným složením: vazby i sousedé jsou podobné, ale dlouhý pořádek chybí. Proto má krystal rovné plochy a stálé úhly (kapitola 2) a sklo ne.
Karta kamene
Vyberte kámen ze hry. Laboratoř ukáže jeho minerál, vzorec, co mu dává barvu a hlavní vlastnosti, rozloží hmotnost kamene na jednotlivé prvky a spočítá, kolik atomů je v kameni zvolené hmotnosti.
LABORATOŘ
Model: relativní atomové hmotnosti C 12,011, O 15,999, Be 9,012, Al 26,982, Si 28,085; Avogadrova konstanta 6,022 · 10²³ mol⁻¹. Příměs, která dává barvu (desetiny procenta a méně), hmotnostní podíly prakticky nemění, a proto ji výpočet zanedbává. Hodnoty tvrdosti, indexu lomu a hustoty jsou typické; skutečné kameny se liší v rozsahu podle přílohy C.
Minihra: Minerál, hornina, nebo něco jiného?
Ke každé položce zvolte, kam patří. Správnost se ukáže až po klepnutí. Za aspoň sedm správných odpovědí z osmi získáte 15 XP; tlačítko Nové kolo vybere jiných osm položek.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: drahý kámen, minerál a hornina, vzorce kamenů ze hry, syntetické kameny a imitace, z historie

1.1Co dělá kámen drahým

Gemologie, věda o drahých kamenech, uvádí tři vlastnosti. Krása – barva, průhlednost, lesk a u dobře vybroušených kamenů i „oheň“, rozklad světla do barev. Vzácnost – kámen se nachází jen na málo místech nebo jen málokdy v dobré kvalitě. Odolnost – kámen musí vydržet nošení: nepoškrábat se, neodštípnout se a nezměnit barvu na světle. Kameny pro každodenní nošení mívají tvrdost na Mohsově stupnici aspoň kolem 7, protože běžný prach obsahuje zrnka křemene s tvrdostí 7 (kapitola 3).gemstone, gemmology, beauty, rarity, durability

Dělení na „drahé“ a „polodrahé“ kameny je historické. Kdysi se drahými rozuměly hlavně diamant, rubín, safír a smaragd. Dnes je hranice neostrá – vzácný granát nebo turmalín může být dražší než průměrný safír – a mezinárodní šperkařské organizace výraz „polodrahý“ nedoporučují, protože je zavádějící. Průvodce proto mluví prostě o drahých nebo o ozdobných kamenech.

1.2Minerál, hornina, mineraloid a organické drahokamy

Podle definice Mezinárodní mineralogické asociace je minerál prvek nebo chemická sloučenina, která je obvykle krystalická a vznikla geologickými procesy. Má tedy určité chemické složení (ve vzorci se smí v mezích měnit) a uspořádání atomů. Hornina je přírodní směs minerálů: žula, mramor, nebo lapis lazuli, modrá hornina složená hlavně z lazuritu s kalcitem a zrnky pyritu.mineral (IMA definition), rock

Mineraloid se minerálu podobá, ale chybí mu pravidelná mřížka: opál (amorfní oxid křemičitý s vodou), přírodní sklo obsidián nebo vltavín. Organické drahokamy vytvořily živé organismy: perla (vrstvy uhličitanu vápenatého z měkkýše), jantar (zkamenělá pryskyřice), korál, gagát. Do šperků patří také, ale nejsou to minerály.mineraloid, organic gem

1.3Krystalová mřížka a chemický vzorec

V krystalu se atomy pravidelně opakují (obr. 1.1). Vzorec udává poměr atomů v mřížce: v korundu Al₂O₃ připadají na dva atomy hliníku tři atomy kyslíku, v křemeni SiO₂ na jeden atom křemíku dva kyslíky. Z poměru atomů a jejich hmotností se spočítá, jakou část hmotnosti tvoří který prvek.

Hmotnostní podíl prvku ve sloučenině\[w_i = \frac{n_i\,A_i}{M},\qquad M = \sum_j n_j A_j,\qquad w_{\mathrm{Al}}(\mathrm{Al_2O_3}) = \frac{2 \cdot 26{,}982}{101{,}961} = 52{,}93\ \%.\]

Počet atomů v kameni dostaneme přes látkové množství: hmotnost dělená molární hmotností dá počet molů a každý mol obsahuje 6,022 · 10²³ částic. Pro atomy je i malý kámen obří: diamant 1 ct (0,2 g) obsahuje asi 10²² atomů uhlíku, tedy deset tisíc trilionů.

Příklad Atomy v rubínu 1 ct

Molární hmotnost Al₂O₃ je 101,961 g/mol. Rubín 1 ct = 0,2 g obsahuje 0,2 / 101,961 = 1,96 · 10⁻³ mol vzorcových jednotek, tedy 1,96 · 10⁻³ · 6,022 · 10²³ = 1,18 · 10²¹ jednotek Al₂O₃. Každá má 5 atomů, celkem 5,91 · 10²¹ atomů. Chrom nahrazuje v rubínu typicky jen zlomek procenta hliníku – i tak je to přes 10¹⁸ atomů chromu.

1.4Sedm kamenů ze hry

Tab. 1.1Kameny ve hře: minerál, vzorec a příčina barvy
KámenMinerálVzorecBarvu dáváKrystalová soustava
diamantdiamantCčistý je bezbarvý; dusík žlutý, bor modrýkrychlová
rubínkorundAl₂O₃Cr³⁺klencová (trigonální)
safír (modrý)korundAl₂O₃dvojice Fe²⁺ a Ti⁴⁺klencová (trigonální)
smaragdberylBe₃Al₂Si₆O₁₈Cr³⁺, někdy V³⁺šesterečná
akvamarínberylBe₃Al₂Si₆O₁₈železošesterečná
ametystkřemenSiO₂železo a barevná centra po ozářeníklencová (trigonální)
citrínkřemenSiO₂železo; často zahřátý ametystklencová (trigonální)
Odrůda (rubín, safír, smaragd…) je obchodní a gemologické jméno minerálu určité barvy. Safírem se nazývá korund každé barvy kromě červené; bez přívlastku se myslí modrý.

Čistý korund, beryl i křemen jsou bezbarvé. Barvu jim dávají stopové příměsi, které v mřížce nahradí část atomů – proto stejný minerál existuje v mnoha barvách (kapitola 4). Diamant je výjimečný tím, že je to čistý prvek. Na Mohsově stupnici má tvrdost 10, korund 9, beryl 7,5 až 8 a křemen 7.

1.5Přírodní, syntetický, imitace a upravený kámen

Přírodní kámen vznikl v přírodě bez lidského přičinění. Syntetický (laboratorně pěstovaný) kámen má stejné chemické složení i krystalovou strukturu jako přírodní, ale vyrostl v laboratoři: syntetický rubín je opravdu korund, syntetický diamant opravdu diamant. Imitace kámen jen napodobuje vzhledem: sklo místo smaragdu, kubická zirkonie nebo syntetický moissanit místo diamantu. Upravený kámen je přírodní, ale člověk mu změnil barvu nebo čistotu – zahřátím, ozářením nebo vyplněním trhlin. Jak se tyto skupiny rozlišují, ukazuje kapitola 8.natural, synthetic (laboratory-grown), imitation (simulant), treated

Pozor

„Syntetický“ neznamená „falešný“. Syntetický rubín je skutečný korund, jen má jiný původ. Podvodem je, když se syntetický kámen nebo imitace prodává jako přírodní. Proto se původ kamene musí uvádět – a proto se ho gemologové učí poznat.

1.6Z historie

kolem 77Plinius:Přírodní historie1669Steno:stálost úhlů1812Mohsovastupnice1902Verneuil:syntetický rubín1907metrickýkarát 0,2 g1919Tolkowsky:briliant1925laboratořv Londýně1954syntetickýdiamant HPHT1976kubickázirkonie2003Kimberleyskýprocesrozestupy nejsou úměrné času
Obr. 1.2 Časová osa gemologie. Oranžově jsou milníky, ke kterým se průvodce vrací: stálost úhlů krystalů (kapitola 2), Mohsova stupnice (kapitola 3), Tolkowského briliant (kapitola 6) a syntetické kameny (kapitola 8). Zdroje v příloze C.

Kameny lidé nosili jako amulety a odznaky moci dávno před tím, než rozuměli jejich složení. Římský učenec Plinius starší věnoval drahým kamenům celou poslední, 37. knihu své Přírodní historie (kolem roku 77 n. l.). Popisuje v ní tvrdost diamantu i to, že se kameny napodobují sklem, a radí, jak padělky poznat. Jména kamenů ale tehdy znamenala hlavně barvu: „smaragdem“ mohl být každý zelený kámen.

Z historie

První laboratoř pro zkoušení drahých kamenů vznikla roku 1925 v Londýně při obchodní komoře. Popud dal zmatek kolem perel: na trh přišly pěstované (kultivované) perly a obchodníci je nedokázali rozlišit od přírodních. Laboratoř zavedla zkoušky, které rozdíl odhalily, a z ní a podobných pracovišť vyrostla moderní gemologie.

1.7Procvičení

1
Kolik procent hmotnosti křemene SiO₂ připadá na kyslík? (Si 28,085, O 15,999)
M = 28,085 + 2 · 15,999 = 60,083 g/mol; w(O) = 31,998 / 60,083 = 53,26 %. Křemen je tedy hmotnostně z větší části kyslík.
2
Kolik atomů uhlíku obsahuje diamant o hmotnosti 1 ct?
0,2 g / 12,011 g/mol = 0,01665 mol; 0,01665 · 6,022 · 10²³ = 1,00 · 10²² atomů.
3
Zařaďte: perla, opál, žula, rubín.
Perla – organický drahokam (uhličitan vápenatý z měkkýše); opál – mineraloid (bez krystalové mřížky); žula – hornina (směs živců, křemene a slídy); rubín – minerál (korund).
4
Červený korund z laboratoře a červené sklo vypadají podobně. Který je syntetický kámen a který imitace?
Laboratorní korund má složení i strukturu přírodního rubínu – je to syntetický rubín. Sklo má jiné složení i stavbu a rubín jen napodobuje – je to imitace.
5
Kolik vzorcových jednotek Be₃Al₂Si₆O₁₈ obsahuje smaragd 1 ct a kolik je to atomů? (M = 537,49 g/mol)
0,2 / 537,49 = 3,72 · 10⁻⁴ mol; · 6,022 · 10²³ = 2,24 · 10²⁰ jednotek. Každá má 3 + 2 + 6 + 18 = 29 atomů, celkem 6,50 · 10²¹ atomů.
Co si odnést
  • Drahý kámen = krása, vzácnost a odolnost; dělení na drahé a polodrahé je historické.
  • Sedm kamenů ze hry patří ke čtyřem minerálům: diamant C, korund Al₂O₃ (rubín, safír), beryl Be₃Al₂Si₆O₁₈ (smaragd, akvamarín) a křemen SiO₂ (ametyst, citrín).
  • Syntetický kámen je stejná látka z laboratoře, imitace jen napodobuje vzhled.
Část IZáklady
2

Krystaly a jejich tvaryzáklady

Krystal roste tak, že se na jeho povrch přidávají další a další stavební jednotky mřížky. Rovné plochy přírodního krystalu proto nejsou náhoda: jsou to roviny, ve kterých leží hodně atomů. Podle tvaru elementární buňky se krystaly dělí do sedmi soustav, a i když jednotlivý krystal vyroste protáhlý nebo pokřivený, úhly mezi jeho plochami zůstanou stejné.

🔷

Vezměte do ruky krystal křišťálu: šest ploch hranolu a nahoře špička. Jeden kus je štíhlý jako tužka, druhý zavalitý, třetí má jednu plochu dvakrát širší než ostatní. Přesto když přiložíte úhloměr ke dvěma sousedním plochám hranolu, naměříte vždy 120°. Tohle pozorování z roku 1669 stojí na začátku krystalografie.

Prohlížeč krystalů
Vyberte tvar a otáčejte krystalem tažením prstem nebo myší. Posuvník nechá krystal vyrůst nepravidelně: plochy se posunou blíž ke středu nebo dál od něj, takže se změní jejich velikost. Sledujte, co se mění a co ne – oranžově jsou dvě sousední plochy, jejichž úhel laboratoř měří.
LABORATOŘ
Model: krystal je průnik poloprostorů – každá plocha je rovina se stálým sklonem (normálou), mění se jen její vzdálenost od středu. Osy a poměry délek odpovídají skutečným minerálům: šesterečný hranol berylu, křemen s hranolem a dvěma klenci (c/a = 1,1), štěpný klenec kalcitu, zirkon s c/a = 0,905 a topaz s a : b : c = 4,65 : 8,80 : 8,39. Nepravidelnost náhodně posune každou plochu až o polovinu zvoleného procenta.
Minihra: Která soustava?
Laboratoř ukáže náhodně natočený a nepravidelně vyrostlý krystal. Určete jeho krystalovou soustavu – pomůže hledat osu, kolem které se tvar opakuje. Krystalem můžete otáčet. Jméno tvaru se ukáže až po odpovědi. Za aspoň šest správných z osmi získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: elementární buňka, sedm soustav, tvary a Millerovy indexy, Stenonův zákon, Eulerova věta, dvojčata, drúzy a geody

2.1Krystal a elementární buňka

Krystal je pevná látka, ve které se atomy, ionty nebo molekuly pravidelně opakují ve všech třech směrech. Nejmenší rovnoběžnostěn, jehož posouváním vznikne celá mřížka, je elementární buňka. Popisuje ji šest čísel: délky hran a, b, c a úhly mezi nimi α, β, γ. Buňka diamantu je krychle o hraně 0,357 nm a obsahuje 8 atomů uhlíku; v kameni 1 ct je jich tedy přes 10²¹.crystal, unit cell, lattice parameters

2.2Sedm krystalových soustav

aaakrychlováa = b = cúhly 90°aacčtverečnáa = b ≠ cúhly 90°abckosočtverečnáa ≠ b ≠ cúhly 90°aacšesterečnáa = b ≠ c90°, 90°, 120°aaaklencováa = b = cúhly stejné, ne 90°abcjednoklonnáa ≠ b ≠ cjeden úhel ne 90°abctrojklonnáa ≠ b ≠ cžádný úhel 90°
Obr. 2.1 Elementární buňky sedmi krystalových soustav. Stejně dlouhé hrany jsou označené stejným písmenem, úhel 90° čtverečkem. Od krychlové k trojklonné soustavě ubývá souměrnosti.
Tab. 2.1Krystalové soustavy a drahé kameny
SoustavaBuňkaDrahé kameny a minerály
krychlová (kubická)a = b = c; α = β = γ = 90°diamant, granát (pyrop), spinel, pyrit, fluorit
čtverečná (tetragonální)a = b ≠ c; α = β = γ = 90°zirkon, rutil, kasiterit
šesterečná (hexagonální)a = b ≠ c; α = β = 90°, γ = 120°beryl (smaragd, akvamarín), apatit
klencová (trigonální)a = b = c; α = β = γ ≠ 90°korund (rubín, safír), křemen (ametyst, citrín), turmalín, kalcit
kosočtverečná (rombická)a ≠ b ≠ c; α = β = γ = 90°topaz, olivín (peridot), chryzoberyl (alexandrit)
jednoklonná (monoklinická)a ≠ b ≠ c; α = γ = 90°, β ≠ 90°jadeit, ortoklas (měsíční kámen), sádrovec
trojklonná (triklinická)a ≠ b ≠ c; α ≠ β ≠ γtyrkys, labradorit, kyanit
Klencovou soustavu lze popsat také šesterečnými osami (a = b ≠ c, γ = 120°); proto se šesterečná a klencová soustava někdy spojují do jedné šesterečné „rodiny“. Podle prvků souměrnosti se krystaly dále dělí do 32 krystalových oddělení.

2.3Tvary, habitus a Millerovy indexy

Souměrnost soustavy rozhoduje, které plochy se na krystalu objeví společně. Soubor ploch, které souměrnost převádí jednu na druhou, je tvar: v krychlové soustavě krychle (6 ploch), osmistěn (8) nebo kosočtverečný dvanáctistěn (12). Krystal bývá kombinací několika tvarů – fluorit s krychlí a osmistěnem, křemen s hranolem a dvěma klenci. Celkový vzhled krystalu se nazývá habitus: sloupcovitý (beryl, turmalín), tabulkovitý (korund z některých nalezišť), jehlicovitý nebo izometrický (granát, diamant).crystal form, combination, habit

Sklon plochy vůči osám krystalu popisují Millerovy indexy (h k l): plocha protíná osy ve vzdálenostech úměrných a/h, b/k, c/l. Index 0 znamená, že je plocha s osou rovnoběžná. Složené závorky označují celý tvar.

Millerovy indexy v krychlové soustavě\[\{100\}:\ \text{krychle (6 ploch)},\qquad \{111\}:\ \text{osmistěn (8)},\qquad \{110\}:\ \text{dvanáctistěn (12)}.\]

U šesterečných krystalů se používají čtyři indexy (h k i l) se třemi osami v základní rovině, kde i = −(h + k). Hranol berylu je {10–10}, jeho základní plocha {0001}.

2.4Stenonův zákon stálosti úhlů

120°120°120°pravidelný řez120°120°120°nepravidelný řez120°120°120°jiný nepravidelný řez
Obr. 2.2 Příčné řezy třemi krystaly křemene. Plochy hranolu vyrostly různě široké, takže šestiúhelníky nejsou pravidelné. Úhel mezi sousedními plochami je ale ve všech řezech 120°. Stejné pozorování udělal Steno na řezech krystaly křemene.

Dánský přírodovědec Niels Stensen (latinsky Nicolaus Steno) zveřejnil roku 1669 ve Florencii spis De solido intra solidum naturaliter contento dissertationis prodromus. Na řezech krystaly křemene a hematitu si všiml, že úhly mezi odpovídajícími plochami jsou stejné, ať je krystal velký, nebo malý, štíhlý, nebo zavalitý. Obecně zákon formuloval o sto let později francouzský mineralog Jean-Baptiste Romé de l’Isle, který úhly systematicky měřil.Steno’s law, law of constancy of interfacial angles

Dnes víme proč: plocha krystalu je rovina mřížky a její sklon je daný mřížkou, ne podmínkami růstu. Rychlost růstu rozhodne jen o tom, jak daleko od středu plocha leží a jak bude velká. Laboratoř Prohlížeč krystalů to ukazuje přímo – posuvník mění vzdálenosti ploch, úhel mezi oranžovými plochami se nehne.

Mistrovská pomůcka

Mineralog určuje krystal podle úhlů, ne podle velikosti ploch. Úhly se měří goniometrem; jednoduchý příložný goniometr je úhloměr s otočným ramenem, který se přiloží ke dvěma plochám. Šest ploch se 120° dává šesterečnou rodinu, pravé úhly a stejné hrany krychlovou soustavu.

2.5Eulerova věta a úhly mezi plochami

Pro každý konvexní mnohostěn platí Eulerova věta V − E + F = 2, kde V je počet vrcholů, E hran a F ploch. Platí i pro nepravidelně vyrostlé krystaly – kontrolu počítá laboratoř. Úhel mezi dvěma plochami se spočítá z jejich normál (jednotkových vektorů kolmých k ploše):

Úhel mezi plochami\[\cos\varphi = \mathbf n_1\cdot\mathbf n_2,\qquad \text{vnitřní úhel} = 180^\circ - \varphi;\qquad \text{osmistěn: } \cos\varphi = \tfrac{(1,1,1)\cdot(1,1,-1)}{3} = \tfrac13,\ \ 180^\circ - 70{,}53^\circ = 109{,}47^\circ.\]
Tab. 2.2Tvary z laboratoře: počty a úhel mezi sousedními plochami
TvarFEVV − E + FVnitřní úhel
krychle {100}6128290°
osmistěn {111}81262109,47°
kosočtverečný dvanáctistěn {110}1224142120°
krychle + osmistěn1436242125,26°
šesterečný hranol s bází (beryl)818122120°
křemen (hranol a dva klence)1830142141,79°
štěpný klenec kalcitu6128274,94° / 105,06°
čtverečný hranol s dipyramidou (zirkon)1220102132,16°
kosočtverečný krystal (topaz)2256362–
Úhel u krychle s osmistěnem je mezi plochou krychle a plochou osmistěnu, u křemene mezi hranolem a klencem, u zirkonu mezi hranolem a dipyramidou. Spočítáno skriptem z modelu laboratoře; skutečný kalcit má úhel štěpného klence asi 75°.

2.6Dvojčata, drúzy a geody

Dvojče je srostlice dvou krystalů téže látky v souměrné poloze, jako by jeden byl zrcadlovým obrazem nebo pootočenou kopií druhého. Dva osmistěny spinelu nebo diamantu srůstají podle plochy osmistěnu; plochému trojúhelníkovému dvojčeti diamantu říkají brusiči macle. Drúza je skupina krystalů narostlých na společném podkladu, například na stěně pukliny. Geoda je dutina v hornině vystlaná krystaly – nejznámější jsou ametystové geody v plynových dutinách čedičových láv.twin, druse, geode

Ve hře Drúza

Ve hře vznikne drúza, když se pět stejných kamenů spojí do tvaru L nebo T – jako krystaly, které vyrostly z jednoho místa do dvou směrů. Drúza po aktivaci vyčistí okolí 3 × 3. Jak počítač tvar L a T pozná, vysvětluje kapitola 11.

2.7Procvičení

1
Osmistěn má 8 ploch a 6 vrcholů. Kolik má hran?
Z Eulerovy věty E = V + F − 2 = 6 + 8 − 2 = 12 hran.
2
Krystal fluoritu je krychle, které osmistěn „uřízl“ rohy: má 14 ploch a 24 vrcholů. Kolik má hran?
E = 24 + 14 − 2 = 36 hran (12 původních hran krychle a 3 · 8 = 24 hran nových trojúhelníků).
3
Jaký vnitřní úhel svírá plocha krychle (100) s plochou osmistěnu (111)?
cos φ = (1, 0, 0) · (1, 1, 1) / √3 = 0,5774, φ = 54,74°. Vnitřní úhel je 180° − 54,74° = 125,26°.
4
Příčný řez krystalem berylu je nepravidelný šestiúhelník. Jaký je součet jeho vnitřních úhlů a kolik měří každý z nich?
Součet vnitřních úhlů šestiúhelníku je (6 − 2) · 180° = 720°. Podle Stenonova zákona jsou všechny úhly mezi plochami hranolu stejné: 720° / 6 = 120°, ať jsou strany jakkoli dlouhé.
5
Na stěně dutiny v čediči narostly krystaly ametystu a dutina je jimi vystlaná dokola. Je to drúza, nebo geoda?
Dutina vystlaná krystaly je geoda. Kousek její stěny s krystaly na společném podkladu, vylomený zvlášť, je drúza.
Co si odnést
  • Krystal je pravidelná mřížka; podle elementární buňky se krystaly dělí do sedmi soustav.
  • Stenonův zákon (1669): úhly mezi odpovídajícími plochami jsou stálé, mění se jen velikost ploch.
  • Tvary popisují Millerovy indexy: {100} krychle, {111} osmistěn; pro každý konvexní krystal platí V − E + F = 2.
Část IZáklady
3

Tvrdost, štěpnost a houževnatostzáklady

Odolnost kamene má tři různé tváře. Tvrdost říká, jak snadno se povrch poškrábe. Štěpnost říká, jestli se krystal rozštípne podél rovných rovin, ve kterých drží atomy nejslaběji. Houževnatost říká, jak dobře kámen snese úder. Diamant je nejtvrdší přírodní minerál, a přesto ho dobře mířená rána rozštípne; nefrit je mnohem měkčí, ale rozbít ho je těžké.

⚒️

Zkuste doma: oblázek křemene udělá na sklíčku vryp, sklíčko na křemeni ne. Hrana skla poškrábe kalcit, ocelový hřebík fluorit. Za dvě stě let se tahle hra „kdo poškrábe koho“ nezměnila – jen víme, že stupně Mohsovy stupnice nejsou stejně velké. Mezi korundem a diamantem je větší skok než mezi mastkem a korundem.

1101001 000absolutní tvrdost (křemen = 100), logaritmická osa11mastek22sádrovec143kalcit214fluorit485apatit726ortoklas1007křemen2008topaz4009korund1 50010diamant
Obr. 3.1 Mohsova stupnice (vodorovně) a absolutní tvrdost změřená sklerometrem (svisle, logaritmická osa). Stupně jsou jen pořadí: z mastku (1) na sádrovec (2) tvrdost vzroste dvakrát, z korundu (9) na diamant (10) 3,75krát. Data v tabulce 3.1.
Mohs proti absolutní tvrdosti
Vyberte dva minerály Mohsovy stupnice. Laboratoř řekne, který poškrábe který, a ukáže, kolikrát je jeden tvrdší podle sklerometru. Přepněte osu na logaritmickou a sledujte, že se body skoro srovnají do přímky – tvrdost s Mohsovým stupněm roste zhruba exponenciálně.
LABORATOŘ
Data: absolutní tvrdost podle sklerometru (relativní čísla, křemen = 100): mastek 1, sádrovec 2, kalcit 14, fluorit 21, apatit 48, ortoklas 72, křemen 100, topaz 200, korund 400, diamant 1 500. Jiné metody (Knoop, Vickers) dávají jiná čísla, pořadí i velký skok k diamantu ale zůstávají.
Minihra: Co poškrábe co
Laboratoř vybere dvojici materiálů – minerály Mohsovy stupnice, kameny ze hry i věci z domácnosti. Rozhodněte, který udělá vryp na druhém. Tvrdosti se ukážou až po odpovědi. Za aspoň šest správných z osmi získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: Mohsova stupnice, absolutní tvrdost, zkouška vrypem, štěpnost a lom, houževnatost, štěpný krystal ve hře

3.1Mohsova stupnice

Německý mineralog Friedrich Mohs sestavil roku 1812 stupnici deseti minerálů seřazených tak, že každý poškrábe všechny předchozí. Tvrdost v tomto smyslu je odolnost povrchu proti vrypu. Neznámý minerál se zařadí podle toho, co ho poškrábe a co poškrábe on: kámen, který rýpe do apatitu, ale ne do ortoklasu, má tvrdost mezi 5 a 6.Mohs scale of mineral hardness, scratch hardness

Tab. 3.1Mohsova stupnice, absolutní tvrdost a běžné materiály
MohsMinerálSklerometrBěžné materiály podobné tvrdosti
1mastek1
2sádrovec2zinek 2,5; měď 2,5–3
3kalcit14mosaz 3
4fluorit21železo 4; běžná ocel 4–4,5
5apatit48sklo 5,5
6ortoklas72
7křemen (ametyst, citrín)100porcelán 7
8topaz200beryl 7,5–8 (smaragd, akvamarín)
9korund (rubín, safír)400
10diamant1 500
Hodnoty běžných materiálů jsou přibližné a závisí na slitině nebo složení skla.

3.2Absolutní tvrdost

Mohsova stupnice je pořadová: říká, co je tvrdší, ne kolikrát. Absolutní tvrdost se měří přístroji. Sklerometr měří, jak velký tlak je potřeba na hrot, aby udělal vryp; Knoopova a Vickersova zkouška měří velikost vtisku diamantového hrotu při daném zatížení. Různé metody dávají různá čísla, ale shodují se v tom, že diamant je řádově tvrdší než korund. Podle Knoopa má křemen zhruba 800, topaz kolem 1 300, korund kolem 2 000 a diamant 7 000 až 10 000 – u diamantu záleží i na tom, na které ploše a ve kterém směru se měří.absolute hardness, sclerometer, Knoop, Vickers

Poměr tvrdostí podle sklerometru\[\frac{H_{\text{diamant}}}{H_{\text{korund}}} = \frac{1500}{400} = 3{,}75,\qquad \frac{H_{\text{korund}}}{H_{\text{topaz}}} = \frac{400}{200} = 2,\qquad \frac{H_{\text{topaz}}}{H_{\text{křemen}}} = \frac{200}{100} = 2.\]

V logaritmickém měřítku leží body Mohsovy stupnice zhruba na přímce (obr. 3.1): každý stupeň znamená v průměru asi stejný násobek tvrdosti. Proto se s Mohsovými stupni nedá počítat jako s metry – rozdíl „o jeden stupeň“ znamená mezi 1 a 2 dvojnásobek, mezi 9 a 10 skoro čtyřnásobek.

3.3Zkouška vrypem v praxi

Mineralog má v kapse sadu hrotů známé tvrdosti nebo si vystačí s tím, co je po ruce: měděná mince, ocelový nůž, sklíčko. Vryp se dělá na nenápadném místě a pak se setře – stopa měkčího materiálu (prášek, kovový otěr) se dá setřít, skutečný vryp zůstane. Sklíčko (5,5) rozdělí minerály na dvě skupiny: křemen, topaz, korund a diamant do něj rýpou, kalcit, fluorit a apatit ne.

Pozor

Na broušených kamenech se tvrdost nezkouší. Vryp kámen nevratně poškodí a u křehkých kamenů může tlak hrotu odštípnout hranu. Gemolog k určení používá optické metody a hustotu (kapitola 8), které kámen nepoškodí. Vrypová zkouška patří k surovým minerálům a oblázkům.

3.4Štěpnost a lom

diamant: štěpnost {111}kalcit: úlomky jsou opět klencekřemen, sklo: lasturnatý lom
Obr. 3.2 Vlevo osmistěn diamantu s jednou ze čtyř rovin štěpnosti {111}. Uprostřed štěpný klenec kalcitu – každý úlomek je opět klenec. Vpravo lasturnatý lom křemene a skla: oblé plochy se soustřednými vlnkami jako na lastuře.

Štěpnost je schopnost krystalu se rozštípnout podél rovných rovin, ve kterých je mezi atomy nejméně nebo nejslabších vazeb. Diamant má dokonalou štěpnost podle ploch osmistěnu {111}; osmistěn má čtyři dvojice rovnoběžných ploch, takže diamant se štípe ve čtyřech směrech. Topaz má dokonalou štěpnost v jednom směru, kolmo na délku krystalu, kalcit ve třech směrech podle klence. Korund štěpnost nemá (jen odlučnost podél některých rovin), beryl jen nedokonalou.cleavage, perfect cleavage, parting

Kde štěpnost chybí, vznikne po úderu nepravidelný lom. Křemen a sklo mají lasturnatý lom – hladké vypouklé plochy se soustřednými vlnkami. Ostrou hranu lasturnatého lomu využívali pravěcí lidé u pazourku a obsidiánu.fracture, conchoidal fracture

Z historie

Dokud nebyly diamantové pily, dělili brusiči velké surové diamanty štípáním: na kameni vyryli drážku přesně ve směru štěpné roviny, vložili do ní ocelové ostří a udeřili. Chybný odhad směru mohl kámen roztříštit. Štípání se dnes nahrazuje řezáním laserem nebo pilou.

3.5Houževnatost

Houževnatost je odolnost proti rozbití a odštípnutí. S tvrdostí nesouvisí: diamant je velmi tvrdý, ale křehký – štěpné roviny jsou jeho slabé místo a ostré hrany briliantu se mohou při nárazu odštípnout. Nefrit a jadeit – dva různé materiály, kterým se souhrnně říká jade – jsou s tvrdostí kolem 6 až 7 měkčí než křemen, ale patří k nejhouževnatějším kamenům vůbec. Nefrit tvoří propletená vlákna, jadeit do sebe zaklesnutá zrnka; trhlina, která vznikne, se v nich hned zastaví.toughness, tenacity, brittle

Proto se nefrit a jadeit odpradávna vyřezávaly do jemných tenkostěnných předmětů a dříve sloužily i na nástroje. Naopak smaragd bývá plný drobných trhlinek a topaz se kvůli dokonalé štěpnosti snadno odštípne – oba vyžadují opatrné zasazení i nošení.

3.6Ve hře: hornina a štěpný krystal

Kameny zarostlé v hornině mají ve hře jednu až tři vrstvy podle tvrdosti horniny a každá trojice, ve které takový kámen je (nebo výbuch na jeho poli), odloupne jednu vrstvu – jako když se tvrdý obal odstraňuje postupně. Štěpný krystal vznikne ze čtyř kamenů v řadě a po aktivaci vyčistí celou řadu nebo sloupec. Napodobuje štěpnost: krystal se rozdělí podél jedné roviny, celý najednou.

3.7Procvičení

1
Kolikrát je podle sklerometru korund tvrdší než topaz a diamant tvrdší než korund?
Korund / topaz = 400 / 200 = 2; diamant / korund = 1 500 / 400 = 3,75. Mohsův rozdíl je v obou případech 1 stupeň.
2
Které z minerálů kalcit, apatit, ortoklas a křemen udělají vryp na skle s tvrdostí 5,5?
Jen tvrdší než 5,5: ortoklas (6) a křemen (7). Kalcit (3) ani apatit (5) sklo nepoškrábou.
3
Neznámý kámen rýpe do skla, ale křemen rýpe do něj. Co víte o jeho tvrdosti?
Je tvrdší než sklo (5,5) a měkčí než křemen (7): tvrdost leží mezi 5,5 a 7, například ortoklas (6).
4
Ve kolika směrech se štípe diamant a proč právě v tolika?
Ve čtyřech. Štěpnost je podle ploch osmistěnu {111}; osmistěn má 8 ploch, které tvoří 4 dvojice rovnoběžných rovin, a každá dvojice je jeden směr štěpnosti.
5
Proč nelze říct, že diamant (10) je „dvakrát tvrdší“ než apatit (5)?
Mohsova stupnice je pořadová, ne poměrová. Podle sklerometru je diamant 1 500 / 48 = 31krát tvrdší než apatit; jiná metoda dá jiné číslo, ale vždy mnohem víc než 2.
Co si odnést
  • Mohsova stupnice (1812) je pořadí podle vrypu; absolutní tvrdost roste se stupněm zhruba exponenciálně, diamant je 3,75krát tvrdší než korund.
  • Štěpnost = rozštípnutí podél rovin slabých vazeb (diamant ve 4 směrech podle {111}); bez štěpnosti vzniká lom, u křemene lasturnatý.
  • Houževnatost je něco jiného než tvrdost: nefrit a jadeit jsou měkčí než křemen, ale téměř nerozbitné.
Část IZáklady
4

Barva kamenůzáklady

Kámen nesvítí sám. Bílé světlo do něj vstoupí, část vlnových délek se pohltí a do oka dorazí zbytek – ten zbytek vidíme jako barvu. Rubín je červený, protože pohlcuje žlutozelené a fialové světlo. O tom, co se pohltí, rozhoduje pár atomů příměsi: chrom, železo, titan, a v diamantu dusík nebo bor.

🔴

Rubín i smaragd barví stejný iont, chrom Cr³⁺. V korundu ho obklopují kyslíky těsněji než v berylu, a proto pohlcuje světlo s trochu vyšší energií. Malý posun pásu pohlcování – z oranžové do žlutozelené – stačí, aby z kamene byl místo zeleného červený.

bílé světlorubín pohltí žlutozelenoua většinu fialovézbude červenáa trochu modréoko
Obr. 4.1 Jak vzniká barva kamene. Bílé světlo obsahuje všechny vlnové délky. Rubín pohltí hlavně žlutozelenou a fialovou část; propuštěná červená a trochu modré dává sytě červenou s nádechem do fialova. Čím silnější kámen, tím víc se pohltí.
Barva z pohlcení světla
Vyberte kámen a světlo, kterým na něj svítíte. Graf ukazuje, kolik světla každé vlnové délky kámen propustí; kolečko je barva, kterou z toho spočítá model lidského vidění. Zkuste alexandrit pod denním světlem a pod žárovkou a měňte tloušťku kamene.
LABORATOŘ
Model: absorpční pásma jsou schematická (Gaussovy křivky se středy podle literatury: Cr³⁺ v rubínu kolem 556 nm, ve smaragdu kolem 605 nm, v alexandritu kolem 580 nm, ametyst kolem 545 nm) a nahoře strmý nárůst pohlcování k ultrafialové oblasti. Propustnost T = 10−A·d pro tloušťku d v mm (Beerův–Lambertův zákon), světlo jako záření černého tělesa 6 504 K, 2 856 K a 1 900 K, citlivost oka podle analytické aproximace barevných funkcí CIE 1931, přizpůsobení oka Bradfordovou transformací. Barvy na obrazovce jsou jen přibližné a odraz od povrchu model zanedbává.
Minihra: Barva ze vzorce, nebo z příměsi?
U každého kamene rozhodněte, zda je idiochromatický (barvu dává prvek, který je součástí vzorce) nebo allochromatický (čistý minerál je bezbarvý a barví ho stopová příměs). Správnost se ukáže až po klepnutí. Za aspoň sedm správných z osmi získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: barva jako pohlcení, Beerův–Lambertův zákon, idiochromatické a allochromatické minerály, chrom, železo a titan, barevná centra, diamant, pleochroismus a alexandritový efekt

4.1Barva je to, co kámen nepohltí

Viditelné světlo má vlnové délky zhruba od 380 nm (fialová) do 780 nm (tmavě červená). Bílé světlo je jejich směs. Když kámen pohltí část spektra, oko vnímá zbytek. Barva propuštěného světla je zhruba doplňková k pohlcené: pohlcení žlutozelené dává červenou až purpurovou, pohlcení oranžové a červené dává zelenomodrou.visible spectrum, absorption, transmission, complementary colour

Jak moc kámen světlo zeslabí, popisuje Beerův–Lambertův zákon. Absorbance A se sčítá s tloušťkou, propustnost se násobí:

Beerův–Lambertův zákon\[T(\lambda) = 10^{-A(\lambda)\,d},\qquad T_{1\,\mathrm{mm}} = 50\ \% \ \Rightarrow\ T_{2\,\mathrm{mm}} = 25\ \%,\ \ T_{3\,\mathrm{mm}} = 12{,}5\ \%.\]

Proto mají velké a hluboké kameny sytější barvu než malé a mělké a proto brusič u světlých kamenů volí hlubší brus, u tmavých mělčí. Barva, kterou vidíme, ale není jen věcí kamene: záleží i na světle, které na kámen dopadá, a na tom, jak se oko světlu přizpůsobí (oddíl 4.6).

0123absorbance (model, tloušťka 1 mm)400450500550600650700750vlnová délka (nm)rubínsmaragdalexandrit
Obr. 4.2 Modelová absorbance rubínu, smaragdu a alexandritu – stejné chromové pásy (Cr³⁺) leží v různých minerálech na různých vlnových délkách. Pod osou jsou přibližné barvy spektra. Rubín propouští hlavně červenou, smaragd zelenou, alexandrit dvě okna – zelenomodré a červené.

4.2Idiochromatické a allochromatické minerály

Idiochromatický minerál má barvu „vlastní“: barvicí prvek je součástí jeho vzorce, a proto má minerál vždy podobnou barvu. Malachit a tyrkys barví měď, peridot (olivín) železo, rodochrozit mangan. Allochromatický minerál je v čisté podobě bezbarvý a barvu mu dávají stopové příměsi nebo poruchy mřížky – proto existuje v mnoha barvách. Patří sem všechny kameny ze hry: korund, beryl, křemen i diamant.idiochromatic, allochromatic, trace element

Tab. 4.1Co barví drahé kameny
KámenPříčina barvyDruh
rubín (korund)Cr³⁺ místo Al³⁺, pás pohlcování ve žlutozelenéallochromatický
smaragd (beryl)Cr³⁺, někdy V³⁺, pás v oranžové a červenéallochromatický
modrý safír (korund)přenos elektronu mezi Fe²⁺ a Ti⁴⁺allochromatický
ametyst (křemen)Fe³⁺ a barevná centra vzniklá přirozeným ozářenímallochromatický
žlutý diamantatomy dusíku v mřížceallochromatický
modrý diamantatomy boru v mřížceallochromatický
peridot (olivín)Fe²⁺ ve vzorci (Mg,Fe)₂SiO₄idiochromatický
malachit, tyrkysCu²⁺ ve vzorciidiochromatický

4.3Chrom: rubín a smaragd

Iont Cr³⁺ nahrazuje v mřížce část hliníku. Jeho elektrony mohou pohltit foton a přeskočit na vyšší energetickou hladinu; rozdíl hladin závisí na tom, jak silně na iont působí okolní kyslíky (teorie ligandového pole). V korundu jsou kyslíky blíž a pole je silnější: hlavní pás pohlcování leží kolem 2,23 eV, tedy ve žlutozelené. V berylu je pole slabší, pás leží kolem 2,05 eV v oranžové – a kámen je zelený.crystal field theory, ligand field, absorption band

Energie fotonu a vlnová délka\[\lambda\,[\mathrm{nm}] = \frac{h\,c}{E} = \frac{1239{,}84}{E\,[\mathrm{eV}]},\qquad \text{rubín: } \frac{1239{,}84}{2{,}23} = 556\ \mathrm{nm},\qquad \text{smaragd: } \frac{1239{,}84}{2{,}05} = 605\ \mathrm{nm}.\]

Rubín navíc pod ultrafialovým světlem a často i na denním světle červeně fluoreskuje: chrom část pohlcené energie vyzáří zpět jako červené světlo. Proto rubíny z některých nalezišť doslova září.

4.4Železo, titan a barevná centra

Modrý safír nebarví jediný iont, ale dvojice sousedních iontů železa a titanu. Pohlcený foton přenese elektron z Fe²⁺ na Ti⁴⁺ (vzniknou Fe³⁺ a Ti³⁺); tento přenos náboje mezi ionty pohlcuje silně v oranžové a červené části spektra a stačí ho málo – řádově setiny procenta příměsi.intervalence charge transfer

Ametyst je křemen s příměsí železa, který v hornině dlouho ozařovaly přirozené radioaktivní prvky. Ozáření vytvoří barevná centra – místa, kde chybí nebo přebývá elektron – a ta pohlcují světlo kolem 545 nm. Zahřátím se centra ruší: ametyst při zhruba 350 až 560 °C (údaje se podle zdroje a naleziště liší) zežloutne nebo zoranžoví a stane se z něj citrín. Většina citrínů na trhu vznikla právě takhle; přírodní citrín je vzácnější. Nad 573 °C se křemen mění na vysokoteplotní modifikaci a barva se ztratí úplně.colour centre, heat treatment

4.5Proč je diamant bezbarvý – a kdy není

Čistý diamant viditelné světlo nepohlcuje: na přeskok elektronu v uhlíkové mřížce je potřeba energie ultrafialového fotonu. Barvu mu dávají cizí atomy. Dusík je nejčastější příměs: shluky atomů dusíku dávají nažloutlý až hnědavý nádech, osamocené atomy dusíku sytě žlutou barvu. Bor dává vzácnou modrou barvu (takzvaný typ IIb); bor v mřížce vytváří volné „díry“, takže modrý diamant na rozdíl od ostatních vede elektrický proud.nitrogen, boron, type IIb diamond

4.6Pleochroismus a alexandritový efekt

V dvojlomných krystalech (kapitola 5) závisí pohlcování na směru, kterým světlo prochází. Kámen pak má z různých stran různou barvu – pleochroismus. Rubín má při pohledu podél osy c purpurově červenou barvu, napříč s nádechem do oranžova; brusič proto orientuje tabulku kamene tak, aby se do oka dostala žádanější barva.pleochroism, dichroism

Alexandrit je odrůda chryzoberylu s chromem. Pás pohlcování leží u něj kolem 570 až 580 nm, přesně uprostřed spektra, takže kámen propouští dvě okna: zelenomodré a červené. Denní světlo má hodně modré a zelené, a kámen je zelený. Světlo žárovky nebo svíčky má víc červené, a kámen zčervená do fialova. Složení kamene se přitom nemění – mění se světlo.alexandrite, colour-change effect

Příklad Alexandrit v laboratoři

Zvolte alexandrit, tloušťku 2 mm a přepínejte světlo. Pod denním světlem vyjde kámen tmavě zelený, pod žárovkou se kolečko posune do červenohnědé a pod svíčkou do purpurové. Když vypnete přizpůsobení oka, zežloutne pod žárovkou úplně všechno – tak by to viděl fotoaparát bez vyvážení bílé.

4.7Procvičení

1
Pás pohlcování alexandritu má energii asi 2,15 eV. Jaké vlnové délce odpovídá?
λ = 1 239,84 / 2,15 = 577 nm – žlutá, uprostřed viditelného spektra.
2
Destička kamene tlustá 1 mm propustí 50 % světla určité vlnové délky. Kolik propustí destička 3 mm?
T = 0,5³ = 12,5 %. Absorbance na milimetr je −log₁₀ 0,5 = 0,301, pro 3 mm 0,903 a 10−0,903 = 0,125.
3
Kámen pohlcuje oranžovou a červenou část spektra a propouští modrou. Jakou má barvu a který kámen ze hry to může být?
Bude modrý – například modrý safír (přenos náboje Fe²⁺–Ti⁴⁺ pohlcuje v oranžové a červené).
4
Proč je čistý korund bezbarvý, ačkoli rubín i safír jsou korund?
Ionty Al³⁺ a O²⁻ nemají ve viditelné oblasti žádné přechody, které by pohlcovaly světlo. Barvu dávají až příměsi (Cr³⁺, Fe²⁺ s Ti⁴⁺) – korund je allochromatický.
5
Ametyst se zahřeje na 500 °C. Co se stane s barvou a proč?
Barevná centra, která pohlcují kolem 545 nm, se zahřátím zruší a zůstane jen železo: kámen zežloutne až zoranžoví (citrín). Nad 573 °C by se změnila struktura křemene.
Co si odnést
  • Barva kamene je propuštěné světlo; propustnost klesá s tloušťkou exponenciálně (Beerův–Lambertův zákon).
  • Kameny ze hry jsou allochromatické: rubín a smaragd barví Cr³⁺, safír Fe²⁺–Ti⁴⁺, ametyst železo s barevnými centry, diamant dusík nebo bor.
  • Barva závisí i na světle: alexandrit je za dne zelený a pod žárovkou červený.
Část IIPokročilí
5

Světlo v kamenipokročilí

Na rozhraní vzduchu a kamene se světlo láme a zčásti odráží. Čím vyšší index lomu, tím víc se paprsek ohne, tím víc světla se odrazí od povrchu a tím menší je kritický úhel, nad kterým už světlo z kamene vůbec nevyjde. Diamant má index lomu 2,417 a kritický úhel jen 24,4° – světlo v něm zůstane uvězněné, dokud ho brus nepošle zpět do oka. Protože index lomu závisí na barvě světla, kámen navíc rozkládá bílé světlo do duhy.

🔦

Nalijte vodu do sklenice, zvedněte ji nad hlavu a dívejte se šikmo zespodu na hladinu. Od určitého úhlu se hladina změní ve stříbrné zrcadlo – světlo z vody ven nevyjde a odrazí se celé. To je totální odraz. Ve vodě nastává od 48,6°, v diamantu už od 24,4°.

vzduch, n = 1diamant, n = 2,41738,7°15°slabý odrazpod kritickým úhlem90°24,4°v kritickém úhlu38°nic nevyjdenad kritickým úhlem
Obr. 5.1 Tři paprsky dopadají zevnitř diamantu na rozhraní se vzduchem. Pod kritickým úhlem (24,4°) paprsek z větší části vyjde a ohne se od kolmice, přesně v kritickém úhlu se láme podél rozhraní, nad ním se odrazí celý. Část světla se odráží vždy – i ten paprsek, který vyjde.
Paprsek na rozhraní
Zvolte materiál a směr světla a měňte úhel dopadu. Tloušťka čar odpovídá tomu, kolik světla jde kterým směrem. Najděte úhel, kde světlo z kamene přestane vycházet, a porovnejte ho pro diamant, safír a křemen.
LABORATOŘ
Model: Snellův zákon n₁ sin θ₁ = n₂ sin θ₂ a Fresnelovy vztahy pro nepolarizované světlo (průměr složek s a p). Index lomu pro žluté světlo 589 nm; dvojlom a pohlcování model zanedbává. Úhly se měří od kolmice k rozhraní.
Disperze: oheň kamene
Paprsek bílého světla dopadá zevnitř kamene na fasetu. Červená a fialová složka mají trochu jiný index lomu, a proto vyjdou pod jiným úhlem – kámen rozkládá světlo jako hranol. Měňte úhel a materiál; blízko kritického úhlu se fialová složka odrazí dřív než červená.
LABORATOŘ
Model: index lomu v závislosti na vlnové délce podle Cauchyho vztahu n(λ) = A + B/λ², kde A a B jsou spočítané z indexu lomu pro 589 nm a z disperze n_G − n_B (čáry B 686,7 nm a G 430,8 nm): diamant 2,417 a 0,044, moissanit 2,65 a 0,104, kubická zirkonie 2,17 a 0,060, korund 1,762 a 0,018, beryl 1,577 a 0,014, křemen 1,544 a 0,013.
+Teorie: index lomu, Snellův zákon, kritický úhel a totální odraz, Fresnelův odraz a lesk, disperze a oheň, dvojlom, hranol ve hře

5.1Index lomu

Světlo se v látce šíří pomaleji než ve vakuu. Index lomu n = c / v říká, kolikrát: v diamantu se světlo šíří 2,417krát pomaleji, tedy rychlostí asi 124 000 km/s. Index lomu je pro gemologa nejdůležitější číslo – je pro každý minerál charakteristický a dá se změřit refraktometrem bez poškození kamene (kapitola 8).refractive index (RI)

Tab. 5.1Optické vlastnosti kamenů ze hry a jejich napodobenin
MateriálIndex lomuDvojlomDisperzeKritický úhelOdraz kolmo
diamant2,417–0,04424,44°17,2 %
moissanit (syntetický)2,648–2,6910,0430,10422,17°20,4 %
kubická zirkonie2,15–2,18–0,058–0,06627,44°13,6 %
korund (rubín, safír)1,762–1,7780,0080,01834,58°7,6 %
spinel1,712–1,762–0,02035,59°7,0 %
beryl (smaragd, akvamarín)1,564–1,6020,004–0,0060,01439,35°5,0 %
křemen (ametyst, citrín)1,544–1,5530,0090,01340,37°4,6 %
sklo (běžné)kolem 1,52–různá41,14°4,3 %
voda1,333––48,61°2,0 %
Kritický úhel a odraz při kolmém dopadu jsou spočítané skriptem pro hodnoty diamant 2,417, moissanit 2,65, kubická zirkonie 2,17, korund 1,762, spinel 1,718, beryl 1,577, křemen 1,544, sklo 1,52 a voda 1,333. Rozsahy indexů lomu a disperze podle přílohy C.

5.2Snellův zákon

Když paprsek přejde z prostředí s indexem n₁ do prostředí s n₂, změní směr. Úhly se měří od kolmice k rozhraní (od normály):Snell’s law, angle of incidence, angle of refraction

Snellův zákon\[n_1 \sin\theta_1 = n_2 \sin\theta_2;\qquad \text{vzduch} \to \text{diamant pod } 45^\circ:\ \sin\theta_2 = \frac{\sin 45^\circ}{2{,}417} = 0{,}2926,\ \ \theta_2 = 17{,}01^\circ.\]

Při vstupu do opticky hustšího prostředí se paprsek láme ke kolmici, při výstupu od kolmice. Proto se zdá lžička ve sklenici zlomená a proto se světlo v kameni „sbírá“ do úzkého kužele.

5.3Kritický úhel a totální odraz

Při výstupu z kamene do vzduchu je úhel lomu větší než úhel dopadu. Když úhel lomu dosáhne 90°, paprsek se láme podél rozhraní; odpovídající úhel dopadu je kritický úhel. Pro větší úhly dopadu světlo ven nevyjde a celé se odrazí – totální odraz. Je to dokonalejší zrcadlo než jakékoli pokovení, a právě na něm stojí lesk brusu (kapitola 6) i optická vlákna.critical angle, total internal reflection (TIR)

Kritický úhel\[\sin\theta_k = \frac{n_2}{n_1} = \frac{1}{n}\ \ (\text{kámen} \to \text{vzduch}):\qquad \text{diamant } 24{,}44^\circ,\quad \text{safír } 34{,}58^\circ,\quad \text{křemen } 40{,}37^\circ.\]

5.4Fresnelův odraz a lesk

Část světla se od rozhraní odrazí, i když totální odraz nenastane. Kolik, udávají Fresnelovy vztahy; pro kolmý dopad mají jednoduchý tvar. Se vzrůstajícím úhlem dopadu odraz roste a u kritického úhlu dosáhne 100 %.Fresnel equations, reflectance, lustre

Odraz při kolmém dopadu\[R_0 = \left(\frac{n-1}{n+1}\right)^2:\qquad \text{diamant } \left(\frac{1{,}417}{3{,}417}\right)^2 = 17{,}2\ \%,\qquad \text{sklo } \left(\frac{0{,}52}{2{,}52}\right)^2 = 4{,}3\ \%.\]

Odraz od povrchu vnímáme jako lesk. Diamant odráží kolmo dopadající světlo čtyřikrát víc než sklo, a má proto lesk, kterému se říká diamantový. Kameny s indexem lomu kolem 1,5 až 1,8 – křemen, beryl, korund i sklo – mají lesk skelný. Na lesku se podílí i kvalita vyleštění: dobře vyleštěný povrch odráží zrcadlově, poškrábaný rozptyluje.

5.5Disperze a oheň

Index lomu závisí na vlnové délce – pro fialové světlo je větší než pro červené. Tomuto jevu se říká disperze. Gemologie ji udává jako rozdíl indexů lomu pro dvě Fraunhoferovy čáry slunečního spektra, fialovou G (430,8 nm) a červenou B (686,7 nm). V dobře vybroušeném kameni se bílé světlo rozloží do barevných záblesků, kterým se říká oheň.dispersion, fire, Fraunhofer lines

Disperze a Cauchyho vztah\[D = n_G - n_B,\qquad n(\lambda) = A + \frac{B}{\lambda^2};\qquad \text{diamant } (n_B = 2{,}407,\ n_G = 2{,}451):\ A = 2{,}3784,\ B = 13\,465\ \mathrm{nm^2},\ n(589{,}3) = 2{,}417.\]
Příklad Jak široký je duhový vějíř

Paprsek bílého světla dopadá zevnitř diamantu na fasetu pod úhlem 20°. Červená složka (n = 2,4068) vyjde pod úhlem arcsin(2,4068 · sin 20°) = 55,40°, fialová (n = 2,4508) pod 56,95°. Vějíř je široký 1,55°. Na vzdálenost 30 cm od kamene to dělá asi 8 mm – dost, aby oko vidělo barevný záblesk. U moissanitu je vějíř za stejných podmínek široký 5,10°, u křemene i pod úhlem 30° jen 0,59°.

5.6Dvojlom

Krystaly krychlové soustavy a amorfní látky jsou izotropní: index lomu mají ve všech směrech stejný (diamant, spinel, granát, kubická zirkonie, sklo). Krystaly ostatních soustav jsou anizotropní: paprsek se v nich rozdělí na dva s různými indexy lomu. Rozdíl největšího a nejmenšího indexu se nazývá dvojlom. Je-li velký, vidíme přes kámen dvojitě: islandský kalcit (dvojlom 0,172) zdvojí písmo pod sebou, moissanit (0,043) zdvojí hrany zadních faset. Korund (0,008) nebo křemen (0,009) mají dvojlom malý a zdvojení je vidět jen lupou.isotropic, anisotropic, birefringence, double refraction, doubling

Mistrovská pomůcka

Bezbarvý kámen, který vypadá jako diamant, prohlédněte lupou 10× šikmo přes tabulku. Jsou-li hrany pavilonových faset zdvojené, není to diamant ani kubická zirkonie – obě jsou izotropní. Zdvojení je typické pro moissanit (kapitola 8).

5.7Ve hře: hranol

Pět kamenů v řadě vytvoří ve hře hranol. Když ho prohodíte s kamenem jedné barvy, „rozloží světlo“ a vyčistí z desky všechny kameny té barvy – stejně jako skleněný hranol oddělí ze směsi světla jednu barvu od ostatních. Ve skutečném kameni je rozklad mnohem jemnější: celý vějíř barev má šířku jen zlomků stupně až několika stupňů.

5.8Procvičení

1
Spočítejte kritický úhel safíru s indexem lomu 1,762.
sin θ_k = 1 / 1,762 = 0,5675; θ_k = 34,58°.
2
Paprsek dopadá ze vzduchu na křemen (n = 1,544) pod úhlem 30°. Pod jakým úhlem se láme?
sin θ₂ = sin 30° / 1,544 = 0,3238; θ₂ = 18,89°.
3
Kolikrát víc světla odrazí při kolmém dopadu diamant než běžné sklo (n = 1,52)?
17,2 % / 4,26 % = 4,0krát. Proto má diamant výrazně silnější lesk.
4
Paprsek dopadá ze vzduchu na safír pod úhlem 60°. Pod jakým úhlem se láme a jaký úhel svírá s původním směrem?
sin θ₂ = sin 60° / 1,762 = 0,4915; θ₂ = 29,44°. Paprsek se odchýlí o 60° − 29,44° = 30,56°.
5
Proč je při pokusu se sklenicí vody hladina zrcadlem až při pohledu dost šikmo, kdežto v diamantu se světlo odráží skoro všude?
Kritický úhel vody je arcsin(1 / 1,333) = 48,61°, diamantu jen 24,44°. V diamantu tedy totální odraz nastává pro mnohem širší rozsah úhlů – a dobrý brus toho využije.
6
Moissanit má disperzi 0,104, diamant 0,044. Jak široký je u nich duhový vějíř pro paprsek dopadající zevnitř na fasetu pod úhlem 20°?
Diamant (n_B 2,407, n_G 2,451) 1,55° (55,40° až 56,95°), moissanit (podle Cauchyho vztahu n_B 2,626, n_G 2,730) 5,10° (63,91° až 69,01°), tedy víc než třikrát širší. Moissanit proto „hraje barvami“ výrazněji než diamant.
Co si odnést
  • Snellův zákon n₁ sin θ₁ = n₂ sin θ₂; kritický úhel sin θ_k = 1/n: diamant 24,4°, safír 34,6°, křemen 40,4°.
  • Odraz při kolmém dopadu R₀ = ((n − 1)/(n + 1))²: diamant 17,2 %, sklo 4,3 % – odtud diamantový lesk.
  • Disperze n_G − n_B rozkládá světlo (oheň); dvojlom zdvojuje hrany faset u anizotropních kamenů, například moissanitu.
Část IIPokročilí
6

Bruspokročilí

Surový diamant vypadá jako kousek matného skla. Teprve brus z něj udělá zrcadlovou past na světlo: světlo vstoupí tabulkou, na šikmých fasetách pavilonu se dvakrát totálně odrazí a vrátí se korunou nahoru do oka. Rozhoduje sklon pavilonu. Je-li příliš mělký, světlo propadne spodem a uprostřed kamene vznikne tmavé „okno“; je-li příliš hluboký, uteče bokem.

💠

Proč mají brilianty všude na světě skoro stejné proporce? Protože fyzika je všude stejná. Roku 1919 spočítal mladý inženýr z rodiny brusičů, jaké úhly vrátí do oka nejvíc světla – a s malými úpravami se podle jeho čísel brousí dodnes. V laboratoři si jeho výpočet zopakujete se sledováním paprsků.

tabulka 53 %průměr rondisty 100 %koruna 16,2 %pavilon 43,1 %rondista 2 %34,5°40,75°korunapavilon
Obr. 6.1 Profil kulatého briliantu s proporcemi podle Tolkowského (1919). Rozměry jsou v procentech průměru rondisty. Výška koruny a hloubka pavilonu jsou dopočítané z úhlů: (1 − 0,53) / 2 · tg 34,5° = 16,2 % a 0,5 · tg 40,75° = 43,1 %.
Úhel pavilonu
Měňte sklon pavilonu, koruny a velikost tabulky. Laboratoř pošle do řezu kamenem stovky paprsků a sečte, kolik světla se vrátí korunou nahoru, kolik propadne pavilonem a kolik se odrazí hned od povrchu. Graf ukazuje návrat světla pro všechny sklony pavilonu; tečka je váš kámen. Přepněte na šikmé světlo – tak kámen svítí v místnosti.
LABORATOŘ
Model: dvourozměrný řez kulatým briliantem s rondistou tlustou 2 % průměru. Paprsky dopadají rovnoměrně na celou šířku kamene (400 paprsků, u šikmého světla 9 směrů po 120 paprscích). V každém bodě se paprsek podle Snellova zákona a Fresnelových vztahů rozdělí na odražený a lomený, při úhlu nad kritickým se odrazí celý; sleduje se nejvýš 40 odrazů. „Vrátí se nahoru“ = světlo, které vyjde tabulkou nebo korunou. Třírozměrný kámen se 57 fasetami dává jiná čísla, polohu optima ale model ukazuje dobře.
Minihra: Který brus?
Laboratoř nakreslí kámen při pohledu shora a z boku. Poznejte, jaký je to brus. Název se ukáže až po odpovědi. Za aspoň šest správných z osmi získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: kabošon a fasetové brusy, kulatý briliant, Tolkowského proporce, okno a únik světla, brusy barevných kamenů, výtěžnost

6.1Kabošon a fasetové brusy

Kabošon je hladký vypouklý brus bez faset. Volí se pro neprůhledné a průsvitné kameny (tyrkys, opál, nefrit) a pro kameny s optickými jevy – hvězdou (asterismem) nebo kočičím okem –, které vytvářejí jemné jehličkovité inkluze a které se ukážou jen na zaobleném povrchu. Fasetový brus má rovinné vyleštěné plošky, fasety. U průhledných kamenů vrací světlo do oka a ukazuje barvu i oheň.cabochon, asterism, chatoyancy, faceted cut

6.2Kulatý briliant

Horní část kamene je koruna s velkou fasetou nahoře, tabulkou. Úzký obvodový pás je rondista, spodní kuželová část pavilon a jeho hrot kalet (někdy je to malá ploška). Kulatý briliant má 57 faset, s kaletem 58:table, crown, girdle, pavilion, culet

Tab. 6.1Fasety kulatého briliantu
ČástFasetyPočet
korunatabulka1
hlavní fasety koruny8
hvězdičky8
horní fasety rondisty16
pavilonhlavní fasety pavilonu8
dolní fasety rondisty16
kalet (ne vždy)1
celkem33 + 25 = 58

6.3Tolkowského proporce

Marcel Tolkowsky, potomek antverpské brusičské rodiny, vydal roku 1919 knihu Diamond Design. Rovinnými výpočty drah paprsků hledal, jaký sklon pavilonu vrátí nejvíc světla a jaká koruna dá nejlepší poměr lesku a ohně. Došel k tabulce 53 % průměru, koruně se sklonem 34,5° a pavilonu se sklonem 40,75°; celková hloubka bez rondisty vychází 59,3 %. Dnešní laboratoře hodnotí brus podle širších rozmezí, Tolkowského čísla v nich ale leží.Tolkowsky, ideal cut, proportions

Výška koruny a hloubka pavilonu (v podílech průměru)\[h_k = \frac{1 - t}{2}\,\mathrm{tg}\,\alpha_k = 0{,}235 \cdot \mathrm{tg}\,34{,}5^\circ = 16{,}15\ \%,\qquad h_p = \tfrac12\,\mathrm{tg}\,\alpha_p = 0{,}5 \cdot \mathrm{tg}\,40{,}75^\circ = 43{,}08\ \%.\]

6.4Okno a únik světla

pavilon 36°okno: světlo propadnepavilon 43°návrat tabulkoupavilon 50°únik protější fasetou
Obr. 6.2 Svislý paprsek v ametystu (křemen, kritický úhel 40,4°) se třemi sklony pavilonu. Mělký pavilon (36°): paprsek dopadne na fasetu pod úhlem menším než kritický a většina světla propadne spodem – okno. Pavilon 43°: dva totální odrazy a návrat tabulkou. Hluboký pavilon (50°): první odraz je totální, na protější fasetu ale paprsek dopadne pod 30° a uteče. Zakreslená je hlavní dráha; slabé odražené části sleduje laboratoř také.

Svislý paprsek, který vstoupí tabulkou, dopadne na fasetu pavilonu pod úhlem rovným sklonu pavilonu α_p. Po odrazu letí k protější fasetě, na kterou dopadne pod úhlem 180° − 3α_p, a po druhém odrazu míří k tabulce pod úhlem |180° − 4α_p| od kolmice. Aby se světlo vrátilo, musí být oba dopady na pavilon nad kritickým úhlem a dopad na tabulku pod ním:

Podmínky návratu svislého paprsku\[\alpha_p > \theta_k,\qquad 180^\circ - 3\alpha_p > \theta_k,\qquad |180^\circ - 4\alpha_p| < \theta_k.\]

Pro diamant (θ_k = 24,44°) dává poslední podmínka 38,89° < α_p < 51,11° a druhá α_p < 51,85°. Při 40,75° dopadá paprsek na druhou fasetu pod 57,75° a na tabulku pod 17°. Pro křemen (θ_k = 40,37°) ale platí už první podmínka jen pro α_p > 40,37°: pavilon broušený „diamantově“ mělce by světlo pouštěl spodem a kámen by měl uprostřed okno – průhledné, tmavé místo, kterým je vidět podklad. Ve 2D modelu laboratoře vrací diamant se svislým světlem nejvíc světla (75,5 %) při sklonu 41°, s Tolkowského sklonem 74,3 %; dalších 17,3 % se odrazí od povrchu a 8,4 % propadne.window, leakage, light return

Tab. 6.2Kolik světla se vrátí korunou podle sklonu pavilonu (2D model, tabulka 53 %, koruna 34,5°)
Sklon pavilonu36°40°42°44°46°48°
diamant, světlo kolmo67,9 %73,9 %74,4 %69,4 %46,3 %48,9 %
křemen, světlo kolmo33,6 %optimum 91,1 % při 41,5°; přes 90 % jen mezi 40,5° a 42°, při 44° 53,6 %, při 48° 8,4 %
Spočítáno skriptem nad stejným kódem jako laboratoř. Křemen vrací kolmé světlo v úzkém pásmu sklonů dokonce lépe než diamant (méně se odrazí od povrchu), při šikmém světle ±20° je ale jeho optimum jen asi 51 % proti asi 70 % u diamantu – malý kritický úhel dělá diamant odolným vůči světlu z různých směrů.
Pozor

Hlubší pavilon znamená těžší kámen ze stejného krystalu a vyšší karáty prodávají. Proto se některé kameny brousí hlouběji nebo mělčeji, než by bylo pro světlo nejlepší. Kámen „vypadá menší, než váží“, nebo má okno. Hodnocení brusu v certifikátu (kapitola 9) na to upozorní.

6.5Brusy barevných kamenů

Barevné kameny mají menší index lomu, a tedy větší kritický úhel; pavilon potřebují strmější a menší okno se u nich toleruje. Brusič navíc myslí na barvu (u světlých kamenů hlubší brus, u tmavých mělčí – kapitola 4), na pleochroismus a na výtěžnost. Smaragdy se brousí stupňovitým brusem se seříznutými rohy: rovnoběžné fasety ukážou barvu, seříznuté rohy chrání křehký kámen při zasazení. Oblíbené jsou i ovál, hruška (kapka), markýza, trilliant (trojúhelník), cushion (polštářek, zaoblený čtverec) a princess (čtvercový briliant).step cut, emerald cut, oval, pear, marquise, trilliant, cushion, princess

6.6Výtěžnost

Brus vždy něco ubere. Z osmistěnného krystalu diamantu vybrousíme jeden velký briliant s rondistou na „rovníku“ osmistěnu; podle zjednodušeného kuželového modelu zůstane 40,2 % hmotnosti. Když krystal nejdřív rozřízneme v rovině rondisty, vzniknou dva menší kameny a dohromady 43,3 %, každý s 53,9 % hmotnosti jednoho velkého kamene. Brusič tedy volí mezi jedním větším a dvěma menšími kameny – a cena kamene roste s hmotností rychleji než lineárně.yield, sawing

Objem briliantu z průměru (Tolkowsky, rondista 2 %)\[V \approx 0{,}2051\,D^3,\qquad D = 6{,}5\ \mathrm{mm}:\ V = 56{,}3\ \mathrm{mm^3},\ m = 56{,}3 \cdot 3{,}52\ \mathrm{mg} = 198\ \mathrm{mg} = 0{,}99\ \mathrm{ct}.\]

6.7Procvičení

1
Spočítejte celkovou hloubku kamene s Tolkowského proporcemi (bez rondisty).
Koruna 0,235 · tg 34,5° = 16,15 %, pavilon 0,5 · tg 40,75° = 43,08 %, celkem 59,23 % průměru (Tolkowsky uvádí zaokrouhleně 59,3 %).
2
Ametyst (křemen, θ_k = 40,37°) má pavilon se sklonem 38°. Co se stane se svislým paprskem na první fasetě pavilonu?
Dopadne pod úhlem 38° < 40,37°, totální odraz nenastane a většina světla projde ven spodem. Kámen má uprostřed okno.
3
Pod jakými úhly dopadá svislý paprsek v diamantu s pavilonem 40,75° na druhou fasetu pavilonu a na tabulku? Vyjde ven?
Na druhou fasetu pod 180° − 3 · 40,75° = 57,75° > 24,44°, tedy totální odraz. Na tabulku pod |180° − 4 · 40,75°| = 17° < 24,44°, paprsek tabulkou vyjde.
4
Pro jaké sklony pavilonu vyjde svislý paprsek v safíru (θ_k = 34,58°) po dvou odrazech tabulkou?
Musí platit α_p > 34,58°, 180° − 3α_p > 34,58° (α_p < 48,47°) a |180° − 4α_p| < 34,58° (36,36° < α_p < 53,64°). Dohromady 36,36° < α_p < 48,47°.
5
Kolik váží diamantový briliant o průměru 8 mm s Tolkowského proporcemi a rondistou 2 %?
V = 0,2051 · 8³ = 105,0 mm³; m = 105,0 · 3,52 = 369,6 mg = 1,85 ct.
Co si odnést
  • Kulatý briliant: tabulka, koruna, rondista, pavilon, kalet; 57 faset, s kaletem 58.
  • Tolkowsky (1919): tabulka 53 %, koruna 34,5°, pavilon 40,75° – světlo se na pavilonu dvakrát totálně odrazí a vrátí tabulkou.
  • Mělký pavilon dělá okno, hluboký pouští světlo bokem; kámen s malým indexem lomu potřebuje strmější pavilon.
Část IIPokročilí
7

Vznik a nalezištěpokročilí

Drahé kameny rostou tam, kde se sejdou správné prvky, dost času a vhodný tlak a teplota: v hlubinách pláště, ve zbytcích tuhnoucího magmatu, v horkých roztocích v puklinách nebo při přeměně hornin. Diamant vzniká v hloubce kolem 150 až 200 km a nahoru ho rychle vynese vzácné magma, kimberlit. Pak přijde eroze a řeky odnesou těžké a tvrdé kameny do štěrků, kde je lidé nacházejí nejčastěji.

🌋

Ve hře stačí, aby uhlík propadl na dno desky, a promění se v diamant. Ve skutečnosti potřebuje tlak přes 4 GPa – jako kdyby na každém čtverečním centimetru stálo přes 40 tun – a teplotu kolem tisíce stupňů. Takové podmínky jsou jen v plášti pod nejstaršími částmi kontinentů. A pak se diamant musí dostat nahoru tak rychle, aby se cestou nestihl změnit zpátky.

0 km50 km100 km150 km200 km250 kmkůraplášť (litosféra)chladný kořen pod kratonemdiamant stabilní (150–200 km)teplejší plášť (astenosféra)kimberlitové magmakomín (kreslený zvětšeně)
Obr. 7.1 Schematický řez starým kontinentálním štítem (kratonem). Pod ním sahá chladný „kořen“ pláště do hloubky přes 200 km a v hloubce zhruba 150 až 200 km je tlak i teplota vhodná pro diamant. Kimberlitové magma vznikne ještě hlouběji, cestou nahoru strhne úlomky horniny s diamanty a na povrchu vytvoří mrkvovitý sopečný komín. Hloubka je kreslená v měřítku, šířka jen schematicky a komín u povrchu je kvůli čitelnosti zvětšený.
Kde je diamant stabilní
Nastavte hloubku a teplotu. Laboratoř spočítá tlak z tíhy hornin nad vámi a podle rovnovážné křivky grafit–diamant řekne, která forma uhlíku je stabilní. V grafu jsou vyznačené podmínky, za kterých vzniká většina přírodních diamantů, a obě metody výroby syntetických diamantů.
LABORATOŘ
Model: tlak P = ρgh – kůra 35 km s hustotou 2 800 kg/m³, pod ní plášť s hustotou 3 300 kg/m³, g = 9,81 m/s². Rovnovážná křivka grafit–diamant podle Kennedyových (1976): P [GPa] = 1,94 + T [°C] / 400; změřená byla v rozmezí asi 1 100 až 1 625 °C, mimo něj je to prodloužení. Oblasti: vznik většiny přírodních diamantů 150–200 km a 900–1 300 °C, výroba HPHT kolem 5–6 GPa a 1 300–1 600 °C, CVD při 900–1 200 °C a tlaku pod atmosférickým.
Minihra: Jak vznikl?
Ke každému nálezu přiřaďte prostředí, ve kterém kámen vznikl nebo se nahromadil. Správnost se ukáže až po klepnutí. Za aspoň sedm správných z osmi získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: jak rostou krystaly, diamant z pláště a kimberlit, grafit a diamant, pegmatity a žíly, metamorfóza, rýžoviště, vltavín, české lokality

7.1Jak rostou krystaly

Krystal roste z taveniny (magmatu), z roztoku nebo z plynu, a v pevné hornině i přeměnou jiných minerálů. Velké a čisté krystaly potřebují pomalý růst, dostatek stavebních prvků a prostor. Proto mají velké krystaly hlavně hrubozrnné horniny, které chladly pomalu, a dutiny, do kterých mohly volně narůst.crystallisation, melt, solution, nucleation

7.2Diamant z hlubin pláště

Většina drahých diamantů vznikla v plášti pod starými kontinentálními štíty (kratony) v hloubce asi 150 až 200 km při teplotě 900 až 1 300 °C. Pod kratony je plášť chladnější než jinde, takže se v něm diamant „vejde“ do své oblasti stability. Vzácné superhluboké diamanty pocházejí z hloubek 300 až 800 km; patří k nim i některé velké bezbarvé kameny a modré diamanty s borem. Drobné inkluze minerálů uzavřené v diamantu jsou jediné nezměněné vzorky tak hlubokého pláště, které máme.craton, lithospheric mantle, superdeep diamond

Tlak v hloubce (kůra 35 km)\[P = \rho_k\,g\,h_k + \rho_p\,g\,(h - h_k):\qquad h = 150\ \mathrm{km}:\ 2800 \cdot 9{,}81 \cdot 35\,000 + 3300 \cdot 9{,}81 \cdot 115\,000 = 4{,}68\ \mathrm{GPa}.\]

K povrchu vynáší diamanty kimberlit, vzácné magma bohaté plyny, které vzniká ještě hlouběji. Stoupá velmi rychle a cestou strhává úlomky okolních hornin i s diamanty. Kdyby stoupalo pomalu, diamanty by se v teplém prostředí s nízkým tlakem přeměnily na grafit nebo by se rozpustily. Na povrchu vytvoří kimberlit sopečný komín ve tvaru mrkve; ten se pak těží povrchově i hlubinně.kimberlite, pipe, xenolith

7.3Grafit, nebo diamant?

Grafit i diamant jsou čistý uhlík. V grafitu tvoří atomy ploché šestiúhelníkové vrstvy, které po sobě kloužou (proto tužka píše), v diamantu je každý atom pevně vázaný ke čtyřem sousedům do prostorové sítě. Která forma je stabilní, záleží na tlaku a teplotě. Kennedyovi změřili roku 1976 rovnovážnou křivku:

Rovnovážná křivka grafit–diamant (Kennedy a Kennedy, 1976)\[P\,[\mathrm{kbar}] = 19{,}4 + \frac{T\,[^\circ\mathrm C]}{40}\quad\Leftrightarrow\quad P\,[\mathrm{GPa}] = 1{,}94 + \frac{T}{400}.\]
Tab. 7.1Nejmenší tlak a hloubka, kde je diamant stabilní
TeplotaTlak na křivceHloubka
25 °C2,00 GPa67 km
900 °C4,19 GPa135 km
1 000 °C4,44 GPa143 km
1 100 °C4,69 GPa150 km
1 200 °C4,94 GPa158 km
1 300 °C5,19 GPa166 km
Hloubka podle modelu z laboratoře (kůra 35 km, 2 800 kg/m³; plášť 3 300 kg/m³). Hodnota pro 25 °C je prodloužení křivky mimo měřený rozsah.

Za běžného tlaku je tedy stabilní grafit a diamant na povrchu je jen metastabilní – přeměna na grafit je ale za pokojové teploty tak nesmírně pomalá, že se nikdy neprojeví. Rozžhavený na vzduchu diamant shoří na oxid uhličitý; proto se při opravách šperků nesmí rozpálit plamenem.phase diagram, metastable

Ve hře Uhlík na dně desky

Ve hře se uhlík promění v diamant, když propadne až na dno desky – „pod tlak“. Skutečný uhlík potřebuje tlak nad rovnovážnou křivkou a zároveň vysokou teplotu, jinak se atomy nepřeskupí. Přesně tak to dělá výroba HPHT: grafit s kovovým rozpouštědlem se stlačí na asi 5 až 6 GPa a zahřeje na 1 300 až 1 600 °C. Metoda CVD naopak nechá diamant růst z plynu (methanu a vodíku) v plazmatu za nízkého tlaku – v oblasti, kde je stabilní grafit; vodík průběžně odleptává grafitové zárodky.

7.4Pegmatity, žíly a dutiny

Když tuhne velké těleso žuly, zůstane nakonec trocha taveniny bohaté vodou a prvky, které se do běžných minerálů nevešly – berylliem, borem, fluorem, lithiem. Z ní krystalizuje pegmatit, hornina s obřími krystaly. V pegmatitech roste beryl (akvamarín, heliodor, morganit), turmalín, topaz a spodumen. Horké vodné roztoky, které z magmatu nebo z hlubin unikají puklinami, ukládají minerály v hydrotermálních žilách a dutinách: křišťál v alpských puklinách, ametyst v plynových dutinách čedičových láv, achát v dutinách výlevných hornin.pegmatite, hydrothermal vein, vug, geode

7.5Metamorfóza

Při horotvorných procesech se horniny dostanou do vyšších tlaků a teplot a jejich minerály se přeskupí na jiné. Tak vznikají rubíny v mramoru (přeměněném vápenci, kde chybí křemík, takže hliník a kyslík mohou tvořit korund), granáty ve svorech a rulách nebo jadeit za vysokého tlaku a nízké teploty v zónách, kde se oceánská deska noří pod jinou.metamorphism, marble-hosted ruby, subduction

7.6Rýžoviště

Eroze rozruší horninu a voda odnese úlomky. Měkké a lehké minerály se rozdrolí nebo odplaví, tvrdé a těžké – diamant (hustota 3,52), korund (4,0), granát, zirkon – se hromadí v říčních a mořských štěrcích. Takovým druhotným ložiskům se říká rýžoviště. Řeka přitom kameny „vytřídí“: kameny s trhlinami se rozbijí, takže v rýžovištích bývá podíl kvalitních kamenů vyšší než v původní hornině.placer deposit, alluvial gems

7.7Vltavín: sklo z dopadu

Vltavín je zelené přírodní sklo, tektit. Vznikl při dopadu velkého tělesa do oblasti dnešního kráteru Ries v Bavorsku: povrchové horniny se roztavily, tavenina vystříkla stovky kilometrů daleko a cestou ztuhla. Stáří dopadu vychází podle datování z roku 2018 na 14,808 ± 0,021 milionu let; jiné práce dávají hodnoty o desetiny milionu let odlišné, shodně tedy asi 14,8 milionu let. Vltavíny se nacházejí hlavně v jižních Čechách (okolí Českých Budějovic a Českého Krumlova) a na západní Moravě.moldavite, tektite, Ries impact

7.8České země

PrahaBrnoTřebenice – český granátCiboušov – ametystTurnov – brusičiKozákov – achátyNová Paka – achátyDolní Olešnice – granátvltavíny (jižní Čechy)vltavíny (západní Morava)
Obr. 7.2 Schematická mapa vybraných nalezišť a míst spojených s drahými kameny v Česku. Poloha je přibližná. Sbírání na soukromých pozemcích, v chráněných územích a v činných lomech má svá pravidla – před vycházkou si je ověřte.

Český granát je pyrop, hořečnato-hlinitý granát Mg₃Al₂(SiO₄)₃ sytě krvavě červené barvy, kterou mu dává železo a chrom. Těží se z druhotných ložisek v Českém středohoří (okolí Třebenic, Třebívlic, Podsedic, Dlažkovic a Měrunic) a v Podkrkonoší, kde se od roku 2019 těží u Dolní Olešnice. Broušení drahých kamenů má v Turnově tradici od konce 16. století a roku 1884 tam vznikla odborná škola pro broušení a zasazování drahokamů; dnes v tradici pokračuje turnovská uměleckoprůmyslová škola. Z dalších kamenů jsou známé acháty z Kozákova a okolí Nové Paky, ametyst z Ciboušova v Krušných horách a vltavíny z jižních Čech a Moravy.

Z historie

Český granát byl zvlášť v 19. století módou celé Evropy. Šperky s mnoha drobnými kameny hustě vedle sebe se vyvážely do celého světa a brusiči a zlatníci z Turnova a Prahy z nich udělali pojem. Drobné kameny se dodnes brousí do typických šperků, ve kterých kameny téměř zakrývají kov.

7.9Procvičení

1
Jaký tlak je v hloubce 200 km podle modelu z laboratoře?
P = 2 800 · 9,81 · 35 000 + 3 300 · 9,81 · 165 000 = 0,961 + 5,342 = 6,30 GPa.
2
Jaký nejmenší tlak potřebuje diamant ke stabilitě při 1 200 °C a v jaké hloubce ho dosáhneme?
P = 1,94 + 1 200 / 400 = 4,94 GPa; hloubka 35 km + (4,94 − 0,961) · 10⁹ / (3 300 · 9,81) m = 158 km.
3
V jaké hloubce by byl diamant stabilní při 25 °C, kdyby křivka platila i tam?
P = 1,94 + 25/400 = 2,00 GPa; hloubka 35 + (2,00 − 0,961) · 10⁹ / (3 300 · 9,81) / 1 000 = 67 km. Při 25 °C by ale přeměna neprobíhala – chybí teplota, která atomům dovolí se přeskupit.
4
Proč se diamanty a safíry hromadí v říčních štěrcích, kdežto živce a slídy ne?
Diamant (3,52) a korund (4,0) jsou těžší než křemen (2,65) a živce, takže se usazují tam, kde se lehčí zrna odplaví, a jsou tvrdé a bez snadné štěpnosti (korund) nebo velmi tvrdé (diamant), takže transport přežijí. Živce a slídy se štípou a rozdrolí.
5
Proč rubín roste v mramoru, ale ne v žule?
Žula obsahuje hodně křemene, takže hliník se váže do živců a slíd a volný Al₂O₃ nevznikne. V mramoru (přeměněném vápenci) křemík chybí, a hliník s kyslíkem mohou krystalovat jako korund; chrom z okolí ho zbarví na rubín.
Co si odnést
  • Diamant vzniká hlavně ve 150–200 km pod kratony při 900–1 300 °C; k povrchu ho rychle vynese kimberlit.
  • Grafit je stabilní za nízkého tlaku; hranice grafit–diamant P = 1,94 + T/400 GPa (Kennedyovi 1976).
  • Další prostředí: pegmatity (beryl, topaz), hydrotermální dutiny (křišťál, ametyst), metamorfóza (rubín v mramoru), rýžoviště; vltavín je sklo z dopadu Ries před asi 14,8 milionu let.
Část IIPokročilí
8

Určování kamenůpokročilí

Bezbarvý kámen v prstenu může být diamant, kubická zirkonie, moissanit, bezbarvý safír, topaz, křemen nebo sklo. Okem se rozlišit skoro nedají; gemolog proto měří vlastnosti, které jsou pro každou látku charakteristické a které kámen nepoškodí: index lomu, dvojlom, hustotu, spektrum a vzhled inkluzí pod lupou. Několik nezávislých měření dohromady pak dává spolehlivý výsledek.

🔍

Archimédés prý poznal, že koruna krále Hieróna není z čistého zlata, podle toho, kolik vody vytlačí. Gemolog dělá totéž s kamenem na zlomek gramu: zváží ho na vzduchu a ve vodě. Rozdíl je hmotnost vytlačené vody – a podíl dá hustotu, která odliší diamant (3,52) od kubické zirkonie (5,8) na první pohled na displej váhy.

1,250 gna vzduchu: m0,935 gmůstek s kádinkouse misky nedotýkárámeček s košíčkemvisí z miskyve vodě: m_v
Obr. 8.1 Hydrostatické vážení. Kámen se zváží na vzduchu a pak ponořený ve vodě v drátěném košíčku. Košíček visí na rámečku z misky váhy, kádinka s vodou stojí na můstku, který se misky nedotýká; váha se předem vynuluje s prázdným ponořeným košíčkem. Ve vodě je kámen lehčí o hmotnost vody, kterou vytlačí – ta má stejný objem jako kámen.
Hydrostatické vážení
Zvolte kámen, jeho hmotnost a přesnost váhy. Laboratoř ukáže, co by váha zobrazila na vzduchu a ve vodě, spočítá z toho hustotu a určí, které kameny do výsledku včetně nejistoty zapadají. Zkuste malý kámen na hrubé váze.
LABORATOŘ
Model: hmotnost ve vodě m_v = m − m · ρ_vody / ρ_kamene, ρ_vody = 0,9982 g/cm³ (voda 20 °C), displej zaokrouhluje na zvolenou přesnost. Relativní hustota SG = m / (m − m_v) · 0,9982. Nejistota: obě čtení jsou zaokrouhlená, takže se od skutečné hmotnosti mohou lišit až o polovinu poslední číslice; rozsah hustoty je spočítaný z nejhorší kombinace. Hustoty kamenů: diamant 3,52, kubická zirkonie 5,6–6,0, moissanit 3,22, korund 3,96–4,05, topaz 3,5–3,6, spinel 3,58–4,06, beryl 2,63–2,91, křemen 2,65, běžné sklo kolem 2,5.
Minihra: Urči kámen
Dostanete výsledky měření jako v gemologické laboratoři: index lomu z refraktometru, chování v polariskopu, hustotu a co je vidět lupou. Vyberte kámen. Správná odpověď a vysvětlení se ukážou až po volbě. Kolo má šest kamenů; za aspoň pět správných získáte 20 XP.
MINIHRA
0 / 6
+Teorie: postup gemologa, lupa a inkluze, refraktometr, polariskop, dichroskop a spektroskop, hustota, syntetické kameny a imitace, úpravy

8.1Postup gemologa

Určování začíná prohlížením okem a lupou: barva, lesk, opotřebení hran, inkluze, zdvojení hran. Pak přijdou nedestruktivní měření – index lomu, dvojlom, pleochroismus, spektrum, hustota, případně fluorescence v ultrafialovém světle. Každé měření vyloučí část možností; teprve shoda několika vede k závěru. U syntetických kamenů a některých úprav ale běžné přístroje nestačí a o původu rozhodne až laboratoř se spektroskopy a mikroanalýzou.gem identification, non-destructive testing

8.2Lupa 10× a inkluze

Gemologická lupa zvětšuje desetkrát; v tomto zvětšení se také hodnotí čistota diamantů (kapitola 9). Inkluze – uzavřené krystalky, kapičky, bublinky a trhlinky – jsou „otiskem prstu“ kamene: prozradí, kde a jak vyrůstal. Přírodní korund mívá jemné jehličky rutilu (hedvábí) a rovné růstové pásy barvy, smaragd tolik inkluzí, že se jim říká zahrada. Syntetický korund z plamene (Verneuilova metoda) má naopak zakřivené růstové linie a kulaté plynové bublinky, sklo bublinky a šmouhy a často zaoblené, otlučené hrany faset.loupe, inclusion, silk, curved striae, gas bubble

8.3Refraktometr

kámenkontaktní kapalinasklo s indexem lomu 1,86světlo1,501,551,601,65stupnicehranice 1,5657°
Obr. 8.2 Princip refraktometru. Kámen leží tabulkou na polokouli ze skla s vysokým indexem lomu, mezi nimi je kapka kontaktní kapaliny. Světlo, které dopadá na rozhraní pod úhlem větším, než je kritický úhel, se odrazí do okuláru; na stupnici vznikne hranice světla a stínu, ze které se přímo čte index lomu kamene.

Refraktometr měří kritický úhel na rozhraní mezi kamenem a sklem, jehož index lomu je vyšší než u kamenů:

Index lomu z kritického úhlu\[n_{\text{kámen}} = n_{\text{sklo}}\,\sin\theta_k;\qquad n_{\text{sklo}} = 1{,}86,\ \theta_k = 57{,}0^\circ:\ n = 1{,}86 \cdot 0{,}8387 = 1{,}560.\]

Mezi kámen a sklo se dává kontaktní kapalina, aby mezi nimi nezůstala vrstvička vzduchu. Její index lomu omezuje rozsah přístroje: běžný gemologický refraktometr měří zhruba do 1,78 až 1,81. Diamant (2,417), kubická zirkonie a moissanit proto ukážou jen „nad rozsahem“. Dvojlomný kámen dá při otáčení dvě hranice; jejich největší rozdíl je dvojlom.refractometer, contact liquid, over the limit (OTL)

8.4Polariskop, dichroskop a spektroskop

Polariskop má dva polarizační filtry zkřížené tak, že přes ně neprojde světlo. Izotropní kámen (diamant, spinel, granát, sklo, kubická zirkonie) mezi nimi zůstane při otáčení tmavý, dvojlomný kámen čtyřikrát za otočku zesvětlí a ztmavne. Dichroskop ukáže vedle sebe dvě barvy pleochroického kamene – rubín vedle sebe purpurově a oranžově červenou, sklo jednu barvu. Spektroskop rozloží propuštěné světlo do spektra, ve kterém jsou vidět tmavé čáry a pásy pohlcování; chrom v rubínu a smaragdu má typické úzké čáry v červené části.polariscope, dichroscope, spectroscope

8.5Hustota a hydrostatické vážení

Podle Archimédova zákona je kámen ve vodě nadlehčován silou rovnou tíze vody, kterou vytlačí. Úbytek hmotnosti m − m_v je tedy hmotnost vody o objemu kamene a relativní hustota (specific gravity, SG) je:specific gravity, hydrostatic weighing, Archimedes’ principle

Relativní hustota z hydrostatického vážení\[SG = \frac{m}{m - m_v}\cdot\rho_{\text{vody}};\qquad \frac{1{,}250}{1{,}250 - 0{,}935} = 3{,}968,\quad \cdot\,0{,}9982 = 3{,}961\ \ (\text{korund}).\]
Pozor

U malých kamenů je rozdíl m − m_v malý a chyba váhy se v podílu znásobí. Diamant 0,100 g váží ve vodě 0,072 g; váha s přesností 0,001 g dává SG mezi 3,46 a 3,68 – to nestačí na rozlišení diamantu (3,52) od spinelu nebo topazu. Pro malé kameny se proto hydrostatické vážení na běžné váze nehodí; používají se těžké kapaliny známé hustoty, ve kterých kámen plave, vznáší se, nebo klesá.

8.6Syntetické kameny a imitace

Francouzský chemik Auguste Verneuil vyvinul tavení práškového oxidu hlinitého v kyslíkovodíkovém plameni; kapky dopadají na zárodek a krystal roste jako hruška. Postup uložil v zapečetěné obálce Akademii věd v letech 1891–1892, veřejně ho ohlásil roku 1902 a podrobně popsal roku 1904. Syntetický rubín a safír tak zlevnily natolik, že se dnes používají i v hodinkách a laserech. Později přibyly růst z roztoku v tavidle a hydrotermální růst (smaragd, křemen). Diamant poprvé spolehlivě vyrobil Tracy Hall 16. 12. 1954 metodou vysokého tlaku a teploty (HPHT); kameny šperkařské kvality se podařily roku 1970. Metoda CVD, růst z plynu za nízkého tlaku, se stala opakovatelnou koncem 80. let.Verneuil process (flame fusion), flux growth, hydrothermal, HPHT, CVD

Tab. 8.1Jak odlišit diamant od jeho napodobenin
MateriálIndex lomuDvojlomDisperzeHustotaMohsTypické znaky
diamant2,417–0,0443,5210ostré hrany faset, výborně vede teplo
moissanit (syntetický)2,648–2,6910,0430,1043,229¼zdvojené hrany zadních faset, také dobře vede teplo
kubická zirkonie2,15–2,18–0,058–0,0665,6–6,08–8,5těžká, výrazný oheň, teplo vede špatně
sklo1,44–1,90–různákolem 2,5 a vícasi 5,5bublinky, šmouhy, otlučené hrany
Kubická zirkonie se vyrábí tavením v „lebce“ (skull melting) od 70. let 20. století, syntetický moissanit se jako napodobenina diamantu objevil koncem 90. let. Diamantové zkoušečky měřící tepelnou vodivost moissanit od diamantu nerozliší; proto se kombinují s jinými testy.

8.7Úpravy kamenů

Mnoho přírodních kamenů je upravených. Korund se běžně zahřívá, aby se zlepšila barva a rozpustilo hedvábí; smaragdy se plní olejem nebo pryskyřicí, aby trhlinky byly méně vidět; rubíny nízké kvality se někdy plní olovnatým sklem; topaz a diamanty se ozařují a zahřívají, aby změnily barvu. Úprava sama není podvod – podvodem je její zamlčení. Některé úpravy nejsou trvalé (olej může vyschnout, sklo se poškodí při opravě šperku) a výrazně mění cenu kamene.treatment, heating, fracture filling, irradiation, disclosure

8.8Procvičení

1
Kámen váží na vzduchu 0,812 g a ve vodě 0,605 g. Jaká je jeho relativní hustota a co to může být?
SG = 0,812 / (0,812 − 0,605) = 0,812 / 0,207 = 3,92 (s opravou na hustotu vody 3,91). Nejblíž je korund (3,96–4,05) nebo spinel (3,58–4,06) – rozhodne refraktometr (korund 1,762–1,770, dvojlomný; spinel kolem 1,718, izotropní).
2
Opravte výsledek vážení 0,500 g na vzduchu a 0,358 g ve vodě na skutečnou hustotu vody 0,9982 g/cm³.
0,500 / 0,142 = 3,521; · 0,9982 = 3,515. Oprava je malá, ale u kamenů s blízkou hustotou (diamant 3,52, topaz 3,53) má smysl.
3
Bezbarvý kámen ukazuje na refraktometru hranici při kritickém úhlu 57,0°; sklo refraktometru má index 1,86. Jaký index lomu má kámen?
n = 1,86 · sin 57,0° = 1,560 – rozsah berylu nebo křemene (s dvojlomem 0,009 by dvě hranice ukázaly 1,544 a 1,553, tedy křemen).
4
Kámen je „nad rozsahem“ refraktometru, v polariskopu izotropní a jeho hustota je 5,8. Co to je?
Kubická zirkonie. Diamant má hustotu 3,52 a moissanit je dvojlomný s hustotou 3,22.
5
Diamant a kubická zirkonie mají stejný průměr i proporce. Kolikrát je kubická zirkonie těžší?
Hmotnost je úměrná hustotě: 5,8 / 3,52 = 1,65krát. Kámen o průměru 6,5 mm má jako diamant asi 0,99 ct a jako kubická zirkonie 1,63 ct.
Co si odnést
  • Kámen se určuje kombinací nedestruktivních měření: index lomu a dvojlom, polariskop, spektrum, hustota a inkluze pod lupou.
  • Hydrostatické vážení: SG = m / (m − m_v); u malých kamenů je nepřesné.
  • Syntetický kámen má stejné složení jako přírodní (Verneuil 1902, HPHT 1954, CVD), imitace jen napodobuje vzhled; úpravy se mají vždy uvádět.
Část IIIMistr a věda
9

Hodnota a trhmistr a věda

Cena drahého kamene se neodvozuje od vzorce ani od hmotnosti suroviny. Určují ji vzácnost, kvalita a poptávka – a mezi nákupní a prodejní cenou bývá velký rozdíl. Kapitola proto začíná riziky: drahé kameny se špatně prodávají, ceny nejsou veřejné, každý kus je jiný a trh mění syntetické kameny. Pak ukáže, jak se kvalita popisuje – karát, čtyři C a protokol laboratoře – a co znamená etický původ.

⚖️

Představte si, že koupíte kámen a hned ho chcete prodat zpět. Výkupní nabídka bývá výrazně nižší než cena, kterou jste zaplatili – a o kolik, se dopředu neví. Pokud je rozdíl 30 %, musí kámen podražit o 42,9 %, abyste vůbec dostali zpět své peníze. Než se začne mluvit o hodnotě, je dobré umět spočítat tohle.

Drahý kámen jako investice

Tato kapitola je studijní materiál, ne investiční doporučení. Drahé kameny nejsou snadná investice: prodávají se špatně (není burza, kupce je třeba hledat), rozdíl mezi nákupní a výkupní cenou bývá velký, ceny nejsou průhledné (každý kámen je jiný a srovnatelné obchody nejsou veřejné), syntetické kameny stejné kvality jsou levnější a mění poptávku, hrozí záměna, padělek nebo nezjištěná úprava a přibývají náklady na protokol laboratoře, pojištění a bezpečné uložení. Kámen nevyplácí úroky ani dividendy. Kdo kámen kupuje, má ho kupovat hlavně pro radost z něj. Nabídky „investičních diamantů“ po telefonu nebo s příslibem jistého zhodnocení jsou typickým znakem podvodu.

Barva (colour)DHMRZD bezbarvýZ světle žlutýČistota (clarity) při zvětšení 10×FL, IFVVSVSSII11 stupňů: FL, IF, VVS1–2, VS1–2, SI1–2, I1–3Brus (cut)mělkýdobrýhlubokýHmotnost (carat)0,25 ct4,1 mm0,50 ct5,2 mm1 ct6,5 mm2 ct8,2 mm
Obr. 9.1 Čtyři C diamantu: barva (od D, zcela bezbarvý, po Z, světle žlutý nebo hnědý), čistota (11 stupňů od FL, bez vad při zvětšení 10×, po I3, vady viditelné okem), brus (kvalita proporcí, symetrie a vyleštění) a hmotnost v karátech. Stupnice jsou zjednodušené.
Karát z rozměrů
Zvolte materiál a průměr kulatého briliantu. Laboratoř spočítá objem a hmotnost v karátech. Všimněte si, že hmotnost roste s třetí mocninou průměru: kámen o 26 % širší je dvakrát těžší. A stejně velký kámen z kubické zirkonie váží o 65 % víc než diamant.
LABORATOŘ
Model: kulatý briliant s Tolkowského proporcemi (tabulka 53 %, koruna 34,5°, pavilon 40,75°) a rondistou tlustou 2 % průměru; koruna je komolý kužel, pavilon kužel a rondista válec: V = 0,2051 · D³. Hmotnost = objem · hustota, 1 ct = 0,2 g. Skutečné kameny mají jiné proporce a fasety; odchylka bývá několik procent.
Rozpětí nákup–výkup
Nastavte, o kolik procent je výkupní nabídka nižší než cena, kterou jste zaplatili, za kolik let kámen prodáváte a jaká je inflace. Laboratoř spočítá, o kolik by musela cena kamene vzrůst, abyste dostali zpět zaplacenou částku – nominálně i v dnešní kupní síle. Nejde o odhad, kolik kámen vynese.
LABORATOŘ
Model: výkupní cena = (1 − s) · tržní cena v době prodeje. Aby výkup vrátil zaplacenou částku, musí cena vzrůst o 1/(1 − s) − 1; aby vrátil i kupní sílu, o (1 + i)t/(1 − s) − 1. Daně, poplatky, pojištění a náklady na protokol model nezahrnuje – ty potřebný růst dál zvyšují. Inflace 2,5 % ročně je předpoklad sdílený s ostatními průvodci, ne předpověď.
Minihra: Fakt, nebo mýtus?
U každého tvrzení o drahých kamenech a jejich trhu rozhodněte, zda platí. Správnost a krátké vysvětlení se ukážou až po klepnutí. Za aspoň sedm správných z osmi získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: karát, čtyři C, protokol laboratoře, syntetické kameny a ceny, Kimberleyský proces, rizika a matematika rozpětí

9.1Karát

Metrický karát (ct) je jednotka hmotnosti drahých kamenů: 1 ct = 0,2 g = 200 mg. Mezinárodně ho přijala Generální konference pro míry a váhy v říjnu 1907; předtím se „karát“ lišil město od města. Karát se dělí na 100 bodů, kámen 0,25 ct je tedy „pětadvacetibodový“. Pozor: karát u zlata je něco jiného – udává ryzost ve 24 dílech, 24karátové zlato je ryzí.metric carat, point

Tab. 9.1Hmotnost kulatého briliantu podle průměru (model z laboratoře)
PrůměrDiamantKubická zirkonieMoissanitSafír
5,0 mm0,45 ct0,74 ct0,41 ct0,51 ct
6,5 mm0,99 ct1,63 ct0,91 ct1,13 ct
8,0 mm1,85 ct3,05 ct1,69 ct2,10 ct
10,0 mm3,61 ct5,95 ct3,30 ct4,10 ct
Hustoty: diamant 3,52, kubická zirkonie 5,8, moissanit 3,22, safír 4,00. Diamant 1 ct odpovídá v modelu průměru 6,52 mm.

9.2Čtyři C

Kvalita broušeného diamantu se popisuje čtyřmi vlastnostmi, anglicky začínajícími na C. Barva (colour) se u běžných diamantů hodnotí písmeny od D (zcela bezbarvý) po Z (světle žlutý nebo hnědý); stupně se určují porovnáním se vzorovými kameny. Sytě zbarvené diamanty mají vlastní stupnici. Čistota (clarity) má 11 stupňů podle toho, co je vidět při zvětšení 10×: FL, IF, VVS1, VVS2, VS1, VS2, SI1, SI2, I1, I2, I3. Brus (cut) hodnotí proporce, symetrii a vyleštění – tedy jak kámen pracuje se světlem (kapitola 6). Hmotnost (carat weight) je v karátech.the 4 Cs: colour, clarity, cut, carat

Barevné kameny se hodnotí podobně, ale méně jednotně: nejvíc rozhoduje barva (tón, sytost, rovnoměrnost), pak průzračnost, brus, hmotnost, původ a úpravy. Pro barevné kameny žádná všeobecně přijatá stupnice neexistuje.

9.3Protokol laboratoře

Gemologická laboratoř vydává k diamantům a dražším barevným kamenům protokol (lidově certifikát). Uvádí naměřené rozměry a hmotnost, stupně barvy, čistoty a brusu, fluorescenci, zjištěné úpravy a zda je kámen přírodní, nebo syntetický. Číslo protokolu bývá laserem vyryté na rondistě. Protokol popisuje kámen, neoceňuje ho a nic neslibuje o budoucí ceně. Laboratoře se liší přísností, takže stejný kámen může jinde dostat o stupeň jiné hodnocení.grading report, laser inscription

Mistrovská pomůcka

Číslo protokolu si ověřte přímo v databázi laboratoře, která ho vydala, a porovnejte rozměry a hmotnost s kamenem v ruce. Protokol k jinému kameni nebo padělaný protokol je jeden z nejčastějších triků.

9.4Syntetické kameny a ceny

Syntetický diamant je chemicky i strukturou diamant (kapitola 8). Jeho výroba metodami HPHT a CVD v posledních letech rychle rostla a kameny šperkařské kvality jsou výrazně levnější než přírodní. Rostoucí nabídka tlačí na ceny syntetických kamenů a mění i poptávku po přírodních. Pro kupujícího z toho plyne, že kámen musí být správně popsán a že se cena syntetického kamene při dalším prodeji může od nákupní lišit ještě víc než u přírodního.laboratory-grown diamond

9.5Etický původ: Kimberleyský proces

Koncem 90. let financovaly ozbrojené skupiny v několika afrických válkách nákup zbraní prodejem diamantů – tzv. krvavých nebo konfliktních diamantů. Valné shromáždění OSN přijalo 1. 12. 2000 rezoluci 55/56 podporující certifikaci obchodu se surovými diamanty. V Interlakenu se státy 5. 11. 2002 dohodly na Kimberleyském procesu, který platí od 1. 1. 2003: surové diamanty smějí mezi zúčastněnými státy putovat jen v zapečetěných zásilkách s certifikátem původu. Kritici upozorňují, že pojem konfliktního diamantu je úzký – nezahrnuje například porušování lidských práv státními složkami nebo pracovní podmínky – a že po vybroušení se původ kamene sleduje obtížně.conflict diamonds, Kimberley Process Certification Scheme

9.6Matematika rozpětí

Je-li výkupní nabídka o podíl s nižší než tržní cena, dostanete při okamžitém prodeji jen (1 − s) zaplacené částky. Aby výkup za t let vrátil zaplacenou částku, musí cena vzrůst o r; aby vrátil i kupní sílu při inflaci i, musí vzrůst o r_reál:

Potřebný růst ceny kvůli rozpětí\[(1-s)(1+r) = 1 \ \Rightarrow\ r = \frac{1}{1-s} - 1,\qquad r_{\text{reál}} = \frac{(1+i)^t}{1-s} - 1;\qquad s = 30\ \%:\ r = 42{,}9\ \%.\]
Tab. 9.2O kolik musí cena vzrůst, aby se vrátila zaplacená částka
Rozpětí s10 %20 %30 %40 %50 %
nominálně11,1 %25,0 %42,9 %66,7 %100,0 %
včetně inflace 2,5 % za 10 let42,2 %60,0 %82,9 %113,3 %156,0 %
1,025¹⁰ = 1,2801. Bez daní, poplatků a nákladů na pojištění a úschovu. Tabulka neříká nic o tom, jak se ceny kamenů skutečně vyvíjejí.

9.7Procvičení

1
Kolik gramů váží kámen 2,5 ct a kolik miligramů kámen 25 bodů?
2,5 · 0,2 g = 0,5 g; 25 bodů = 0,25 ct = 0,25 · 200 mg = 50 mg.
2
Rozpětí je 20 %, kámen prodáváte za 10 let, inflace je 2,5 % ročně. O kolik musí cena vzrůst, abyste dostali zpět kupní sílu zaplacené částky?
1,025¹⁰ / 0,8 − 1 = 1,2801 / 0,8 − 1 = 60,0 %. Nominálně by stačilo 25 %.
3
Kolik karátů má kulatý briliant o průměru 8 mm z kubické zirkonie a kolik stejně velký diamant?
V = 0,2051 · 512 = 105,0 mm³. Kubická zirkonie 105,0 · 5,8 = 609 mg = 3,05 ct, diamant 105,0 · 3,52 = 370 mg = 1,85 ct.
4
Průměr kamene vzroste o 26 %. Kolikrát vzroste jeho hmotnost?
Hmotnost roste se třetí mocninou průměru: 1,26³ = 2,0krát. Kámen 1 ct má v modelu průměr 6,52 mm, kámen 2 ct asi 6,52 · 1,26 = 8,2 mm.
5
Proč protokol laboratoře nezaručuje, že kámen půjde prodat za cenu, za kterou byl koupen?
Protokol popisuje vlastnosti kamene, cenu neurčuje. Prodejní cenu dá až kupec; ten počítá s rozpětím, s tím, jak snadno kámen dál prodá, a s aktuální nabídkou, včetně syntetických kamenů.
Co si odnést
  • Rizika napřed: nelikvidita, velké rozpětí nákup–výkup, neprůhledné ceny, syntetické kameny, záměny a náklady; při rozpětí 30 % musí cena vzrůst o 42,9 %, jen aby se vrátila zaplacená částka.
  • Karát je hmotnost (0,2 g), ne velikost; čtyři C jsou barva D–Z, čistota FL–I3, brus a hmotnost.
  • Protokol laboratoře popisuje kámen, ne jeho cenu; Kimberleyský proces (od 1. 1. 2003) certifikuje obchod se surovými diamanty.
Část IIIMistr a věda
10

Matematika hry spoj třimistr a věda

Hra spoj tři vypadá jednoduše, ale skrývá pěknou pravděpodobnost. Kolik je na desce prohození? Jak často obsahuje náhodná deska hotovou trojici? Kolik tahů má hráč na výběr, jak často přijde kaskáda a jak často se stane, že žádný tah není? Na některé otázky stačí tužka, na jiné potřebujeme simulaci: počítač vyrobí tisíce desek a spočítá, co se stalo. Této metodě se říká Monte Carlo.

🎲

Na desce 8 × 8 se šesti druhy kamenů je 96 trojic sousedních polí v řadě a každá je „náhodou stejná“ s pravděpodobností 1/36. To vypadá jako málo – a přesto zcela náhodná deska obsahuje hotovou trojici v 91 % případů. Proto žádná hra spoj tři nerozhazuje kameny úplně náhodně.

56 vodorovných + 56 svislých = 112z bokuz konce řadydo mezerytři základní vzory platného tahuoranžově kámen, který se posune; šipka kam
Obr. 10.1 Vlevo všechna prohození sousedních kamenů na desce 8 × 8: 56 vodorovných a 56 svislých dvojic, celkem 112. Vpravo tři základní vzory, ze kterých vznikne platný tah – kámen se přesune vedle dvojice stejných z boku, z konce řady nebo do mezery mezi nimi (oranžově kámen, který se posune, šipkou kam).
Monte Carlo desek
Zvolte velikost desky, počet druhů kamenů a počet simulovaných desek. Laboratoř vyrobí zcela náhodné desky a spočítá, kolik z nich obsahuje trojici. Pak vyrobí desky generátorem bez trojic (jako ve hře), na každé spočítá platné tahy a jeden náhodný tah zahraje, aby zjistila, jak často přijde kaskáda. Histogram ukazuje, kolik tahů má hráč na nové desce.
LABORATOŘ
Model: náhodná deska – každé pole dostane každý z k druhů s pravděpodobností 1/k. Generátor bez trojic plní desku pole po poli zleva doprava a shora dolů a pro každé pole vynechá druhy, které by s dvěma sousedy vlevo nebo nad ním daly trojici. Platný tah = prohození dvou sousedních různých kamenů, po kterém vznikne aspoň jedna trojice. Kaskáda = po odstranění a spadnutí kamenů a doplnění shora vznikne bez dalšího tahu nová trojice. Výsledky se liší podle semínka v rámci uvedené směrodatné chyby.
Minihra: Najdi tah
Na desce 6 × 6 s pěti druhy kamenů klepněte na dva sousední kameny, které chcete prohodit. Některé úkoly chtějí jakýkoli platný tah, jiné tah, který hned odstraní nejvíc kamenů. Zda jste trefili, se ukáže až po prohození. Za aspoň šest správných z osmi získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: prohození, trojice na náhodné desce, generátor bez trojic, počet tahů a slepé desky, kaskády, metoda Monte Carlo a její přesnost

10.1Deska a prohození

Deska n × n má n řádků po n − 1 vodorovných dvojicích sousedů a n sloupců po n − 1 svislých dvojicích. Každé prohození je jedna taková dvojice:swap, adjacent cells

Počet prohození\[S(n) = 2\,n\,(n-1):\qquad S(5) = 40,\quad S(6) = 60,\quad S(8) = 112,\quad S(9) = 144.\]

Platný tah je jen to prohození, po kterém vznikne aspoň jedna trojice. Na nové desce se šesti druhy je jich v průměru 14,2 ze 112, tedy asi 13 %.

10.2Trojice na náhodné desce

Trojice sousedních polí v řadě – okno – je v každém řádku n − 2 a v každém sloupci také n − 2; celkem 2n(n − 2), na desce 8 × 8 tedy 96. Na zcela náhodné desce se k druhy je okno „stejné“ s pravděpodobností 1/k² (druhé a třetí pole se musí shodovat s prvním). Očekávaný počet stejných oken spočítáme z linearity střední hodnoty, i když okna nejsou nezávislá:

Očekávaný počet trojic\[\mathrm E[X] = \frac{2\,n\,(n-2)}{k^2}:\qquad n = 8:\ \ k = 5:\ 3{,}84,\quad k = 6:\ 2{,}67,\quad k = 7:\ 1{,}96.\]

Pravděpodobnost, že deska obsahuje aspoň jednu trojici, odhadneme Poissonovým rozdělením: P ≈ 1 − e−E[X]. Odhad je ale trochu vyšší než skutečnost, protože se okna překrývají – kde je čtveřice, jsou dvě stejná okna najednou, a stejná okna se tak „shlukují“. Simulace dává přesnější čísla:

Tab. 10.1Náhodná deska 8 × 8: stejná okna a trojice
Druhů kE[X]Poissonův odhadSimulace (100 000 desek)
53,8497,9 %96,6 %
62,6793,1 %91,2 %
71,9685,9 %83,3 %

10.3Generátor bez trojic

Hra potřebuje desku, na které na začátku nic nezmizí. Nejjednodušší je generovat pole po poli: pro každé pole se zjistí, které druhy by s dvěma sousedy vlevo nebo nahoře daly trojici, ty se vynechají a ze zbylých se vybere náhodně. Každé pole vyloučí nejvýš dva druhy, takže pro k ≥ 3 vždy nějaký zbude a generátor nikdy neuvízne.sequential generation, rejection sampling

Druhá možnost je zamítací metoda: losovat náhodné desky a zahodit každou, která trojici obsahuje. Výsledek je rovnoměrně rozdělený mezi všechny desky bez trojic, ale je pomalý – se šesti druhy projde jen 8,9 % desek, s pěti 3,3 %. Generátor pole po poli rovnoměrný není: pozdější pole mají méně možností, takže některé desky jsou častější. Rozdíl je malý, ale měřitelný – desky pole po poli mají v průměru o něco víc tahů (s pěti druhy 19,31 proti 18,78).

10.4Kolik je tahů a slepé desky

0 %4 %8 %12 %0510152025303540počet platných tahů5 druhů: průměr 19,36 druhů: průměr 14,27 druhů: průměr 10,9
Obr. 10.2 Kolik platných tahů má hráč na nové desce 8 × 8 z generátoru bez trojic (100 000 desek pro každý počet druhů). S pěti druhy je tahů v průměru 19,3, se šesti 14,2 a se sedmi 10,9. Čím víc druhů, tím méně tahů a tím těžší hra.

Slepá deska nemá žádný platný tah. Hra ji pak musí zamíchat nebo vyrobit novou. Na desce 8 × 8 je slepá deska velmi vzácná, na malých deskách s mnoha druhy častá:

Tab. 10.2Podíl slepých desek a průměrný počet tahů z generátoru bez trojic (20 000 desek)
Deska5 druhů6 druhů7 druhů8 druhů9 druhů
5 × 50,59 %2,6 %6,8 %12,0 %18,9 %
6 × 60,02 %0,23 %1,1 %3,2 %6,0 %
7 × 700,01 %0,18 %0,56 %1,6 %
8 × 8000,005 %0,07 %0,29 %
průměr tahů 6 × 69,266,845,174,093,29
Pro 8 × 8 a 5 až 7 druhů ukázala simulace 100 000 desek 0, 0 a 7 slepých desek (0,007 %). „0“ znamená, že se mezi simulovanými deskami žádná slepá nevyskytla – ne že je to nemožné.

10.5Kaskády a zvláštní kameny

Po odstranění trojice spadnou kameny nad ní dolů a shora se doplní nové. Když přitom vznikne další trojice, odstraní se bez dalšího tahu hráče – to je kaskáda, a může jich přijít několik za sebou (vlny). Pro náhodný platný tah na nové desce 8 × 8 dala simulace 100 000 tahů:cascade, chain reaction

Tab. 10.3Náhodný platný tah na nové desce 8 × 8
DruhůAspoň 2 vlnyAspoň 3 vlnyPrůměrně odstraněnoVznikne štěpný krystaldrúzahranol
547,3 %21,8 %6,967,7 %2,1 %0,76 %
636,2 %12,7 %5,326,3 %1,3 %0,51 %
728,2 %7,6 %4,545,3 %0,89 %0,35 %
Zvláštní kámen se počítá z první vlny (z tvaru, který vytvořil hráč): čtyři v řadě štěpný krystal, L nebo T drúza, pět v řadě hranol. Zvláštní kameny v této simulaci nevybuchují.

Méně druhů tedy znamená víc kaskád a víc odměn „zadarmo“. Hra tím může ladit obtížnost i pocit štěstí (kapitola 12).

10.6Metoda Monte Carlo a její přesnost

Odhad pravděpodobnosti p z N nezávislých pokusů je podíl úspěchů p̂. Jeho směrodatná chyba klesá s odmocninou z počtu pokusů – desetkrát přesnější výsledek stojí stokrát víc pokusů:Monte Carlo method, standard error, confidence interval

Směrodatná chyba a interval spolehlivosti\[SE = \sqrt{\frac{\hat p\,(1-\hat p)}{N}},\qquad 95\ \%:\ \hat p \pm 1{,}96\,SE;\qquad \hat p = 0{,}912,\ N = 100\,000:\ SE = 0{,}09\ \text{p. b.}\]

Odhad 91,2 % ze 100 000 desek je tedy přesný asi na ±0,18 procentního bodu. Laboratoř s 1 000 deskami dává chybu desetkrát větší. Kolik pokusů potřebujeme pro požadovanou přesnost ε, plyne z N = (1,96/ε)² · p(1 − p); nejhorší případ p = 0,5 dává pro ε = 1 p. b. N = 9 604.

Mistrovská pomůcka

Simulaci vždy spouštějte s pevným semínkem generátoru náhodných čísel a uveďte ho. Kdokoli pak výsledek zopakuje do posledního čísla – a chyba v kódu se dá najít. Laboratoř ukazuje semínko u každého běhu.

10.7Procvičení

1
Kolik prohození sousedních kamenů má deska 9 × 9 a kolik oken pro trojici?
Prohození 2 · 9 · 8 = 144, oken 2 · 9 · 7 = 126.
2
Kolik stejných oken čekáte na náhodné desce 6 × 6 s pěti druhy kamenů?
Oken je 2 · 6 · 4 = 48, každé je stejné s pravděpodobností 1/25: E[X] = 48/25 = 1,92.
3
Laboratoř z 1 000 desek odhadla pravděpodobnost 50 %. Jak přesný je odhad?
SE = √(0,5 · 0,5 / 1 000) = 0,0158, tedy 1,58 p. b.; 95% interval je asi ±3,1 p. b., tedy 46,9 % až 53,1 %.
4
Se sedmi druhy kamenů na desce 8 × 8 vyšlo 7 slepých desek ze 100 000. Kolik nových desek průměrně uplyne mezi dvěma slepými?
Průměrně 100 000 / 7 ≈ 14 300 desek. Hra se zamícháním počítat musí, i když ho hráč skoro neuvidí.
5
Kolik desek je potřeba nasimulovat, aby 95% interval pro pravděpodobnost kolem 90 % měl poloměr 0,5 p. b.?
N = (1,96 / 0,005)² · 0,9 · 0,1 = 13 830 desek.
Co si odnést
  • Deska 8 × 8 má 112 prohození a 96 oken pro trojici; zcela náhodná deska se 6 druhy má trojici v 91 % případů.
  • Generátor pole po poli vynechá druhy, které by daly trojici; na nové desce je pak se 6 druhy v průměru 14 tahů a slepá deska je velmi vzácná.
  • Monte Carlo = odhad simulací; chyba klesá jako 1/√N a výsledky se dají zopakovat s pevným semínkem.
Část IIIMistr a věda
11

Algoritmy hrymistr a věda

Pod blikajícími kameny běží jednoduchá smyčka: najdi shody, odstraň je, nech kameny spadnout, doplň nové a opakuj, dokud nějaké shody jsou. Pak zkontroluj, jestli má hráč ještě tah. Kolem smyčky jsou dvě zajímavější úlohy – jak poznat tvary L a T, ze kterých vzniká zvláštní kámen, a jak má hrát počítač. A je tu i překvapení z teorie složitosti: v obecné podobě je hra spoj tři NP-těžká.

⚙️

Nápověda ve hře působí chytře, ale počítač jen poctivě vyzkouší všech 112 prohození a u každého spočítá, co by se stalo. Hladovému hráči stačí vybrat nejlepší. Jenže nejlepší tah teď nemusí být nejlepší tah celkem – a podívat se o dva tahy dopředu stojí asi patnáctkrát víc práce.

doplnění shorapádtah hráčenajdi shodyshoda?odstraněníbody · vlnaje tah?zamíchatanokaskádaneanone
Obr. 11.1 Hlavní smyčka hry spoj tři. Po tahu hráče se opakuje vyhledání shod, odstranění, pád a doplnění, dokud vznikají nové shody (kaskáda). Pak hra zkontroluje, zda existuje platný tah; pokud ne, desku zamíchá.
Motor krok za krokem
Malá deska 6 × 6 s pěti druhy. Modrá šipka ukazuje tah, který by zvolil hladový hráč; můžete ho přijmout, nebo klepnout na dva sousední kameny a zahrát vlastní platný tah. Tlačítko Další krok provede vždy jen jednu fázi smyčky – shody, odstranění, pád, doplnění – a deník vysvětlí, co se stalo.
LABORATOŘ
Model: stejný motor jako v laboratořích kapitoly 10. Shoda = aspoň tři stejné kameny v řádku nebo sloupci; běhy stejného druhu se společným polem tvoří jednu skupinu. Body: každý odstraněný kámen 10 bodů krát číslo vlny (v kaskádě se body násobí). Zvláštní kameny laboratoř pojmenuje, ale nevytváří – ty přidává až hra ve 3D.
Hladový hráč proti hloubce 2
Tři počítačoví hráči hrají stejné hry po 20 tazích: náhodný (vybere libovolný platný tah), hladový (tah s nejvíc body hned) a hráč s hloubkou 2 (tah, po kterém je součet bodů a nejlepšího dalšího tahu největší). Spusťte souboj a porovnejte průměrné skóre i čas výpočtu. Před spuštěním graf ukazuje výsledek skriptu z 1 000 her.
LABORATOŘ
Model: deska 8 × 8 z generátoru bez trojic, 20 tahů, body jako v laboratoři výše. Všichni tři hráči začínají každou hru na stejné desce (stejné semínko); doplňované kameny se pak liší podle zahraných tahů. Hladový hráč i hloubka 2 počítají jen s kameny, které vidí – nové kameny shora neznají; při rovnosti volí tah níž na desce. Hloubka 2 započítá nejlepší druhý tah s vahou 0,9.
Minihra: Rozpoznej vzor
Oranžově jsou kameny, které hráč právě spojil. Poznejte, jaký zvláštní kámen ze skupiny vznikne – nebo jestli je to jen obyčejná trojice. Správná odpověď se ukáže až po volbě. Za aspoň šest správných z osmi získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: reprezentace desky, hledání tahů, rozpoznání vzorů, gravitace a doplnění, zvláštní kameny, počítačový hráč, NP-těžkost

11.1Reprezentace desky

Deska n × n se v paměti nejsnáz uloží jako pole n² čísel: pole v řádku r a sloupci c má index p = r · n + c, jeho soused vpravo je p + 1 (pokud c < n − 1) a soused pod ním p + n. Číslo udává druh kamene 0 až k − 1, prázdné pole −1. Zvláštní kameny, horniny a uhlík se ukládají do dalších polí stejné velikosti.board representation, row-major index

11.2Hledání tahů

Platné tahy najde hrubá síla: vyzkoušet všech 2n(n − 1) prohození a u každého zjistit, zda vznikla trojice. Trojice může vzniknout jen v řádku nebo sloupci, který prochází jedním z prohozených polí, takže stačí změřit délku běhu stejných kamenů kolem dvou polí – to je konstantní práce. Celkem je hledání úměrné n², na desce 8 × 8 pár set operací.move generation, brute force

  1. Pro každé pole p a jeho souseda q vpravo a pod ním: jsou-li kameny různé, prohoď je.
  2. Spočítej délku vodorovného a svislého běhu stejných kamenů přes p a přes q.
  3. Je-li některý běh dlouhý aspoň 3, ulož tah (p, q).
  4. Prohoď kameny zpět.

11.3Shody a rozpoznání vzorů

3 v řadě→ nic4 v řadě→ štěpný krystal5 v řadě→ hranoltvar L→ drúzatvar T→ drúzapět v řadě má přednost před tvarem L nebo T
Obr. 11.2 Vzory shod a co z nich vznikne: tři v řadě nic, čtyři štěpný krystal, pět v řadě hranol, tvar L nebo T z pěti kamenů drúza. Algoritmus nehledá tvary přímo – najde vodorovné a svislé běhy a spojí ty, které sdílejí pole.

Algoritmus projde každý řádek zleva doprava a zapíše běhy – úseky aspoň tří stejných kamenů; totéž udělá ve sloupcích. Pak spojí do jedné skupiny běhy stejného druhu, které mají společné pole (spojování se dělá strukturou union-find). Z délek a směrů běhů ve skupině se pozná vzor:

Klasifikace skupiny\[\text{nejdelší běh} \ge 5 \Rightarrow \text{hranol};\quad \text{vodorovný i svislý běh} \Rightarrow \text{drúza (L, T, +)};\quad \text{běh } 4 \Rightarrow \text{štěpný krystal};\quad \text{jinak nic}.\]

Pořadí pravidel je volba návrháře: v této verzi má pět v řadě přednost před tvarem L. Kam se zvláštní kámen položí, rozhoduje pole, které hráč posunul; v kaskádě pole, kde se běhy kříží, nebo střed běhu.

11.4Gravitace a doplnění

Po odstranění se v každém sloupci kameny „sesypou“: ukazatel w začne na dně, sloupec se prochází zdola nahoru a každý kámen se zapíše na pozici w, která se posune o jedno výš. Co zbude nahoře, je prázdné a doplní se náhodnými kameny. Pak se znovu hledají shody – a smyčka běží, dokud nějaké vznikají. Každá další vlna je kaskáda.gravity, refill, cascade loop

Pozor

Nové kameny shora jsou náhodné, takže výsledek tahu se nedá předem přesně spočítat. Počítačový hráč proto vidí jen „předpověď“ – co se stane s kameny, které už na desce jsou. Kaskáda z nových kamenů je pro něj stejně překvapivá jako pro člověka.

11.5Zvláštní kameny a řetězení

Štěpný krystal a drúza se aktivují, když jsou součástí shody: štěpný krystal vyčistí řádek nebo sloupec, drúza okolí 3 × 3. Hranol se aktivuje prohozením se sousedním kamenem a vyčistí všechny kameny jeho barvy. Když zásah zasáhne jiný zvláštní kámen, aktivuje se i ten – vznikne řetězová reakce. Implementace proto používá frontu: aktivované kameny se do ní přidávají a zpracovávají, dokud fronta není prázdná, a každé pole se odstraní jen jednou. Prohození dvou zvláštních kamenů je kombinuje: dva štěpné krystaly dají kříž (řádek i sloupec), drúza se štěpným krystalem tři řádky a tři sloupce, dvě drúzy větší výbuch a dva hranoly celou desku.special tiles, chain reaction, queue

11.6Jak hraje počítač

Náhodný hráč volí libovolný platný tah – je to užitečná dolní mez. Hladový hráč ohodnotí každý platný tah předpovědí (kolik bodů nebo kamenů hledaného druhu tah hned přinese) a zvolí nejlepší. Prohledávání do hloubky 2 navíc pro každý tah vyzkouší všechny tahy, které budou následovat, a k hodnotě přičte nejlepší z nich. Při b tazích na desce stojí b + b² ohodnocení: pro b = 14 je to 14 + 196 = 210, patnáctkrát víc než hladový hráč.greedy algorithm, depth-limited search, evaluation function, branching factor

Tab. 11.1Souboj počítačových hráčů (deska 8 × 8, 6 druhů, 20 tahů)
HráčPrůměrné skóreSměrodatná odchylkaKaskád na tahHer
náhodný1 4484350,311 000
hladový3 0778380,701 000
hloubka 24 0071 0180,66300
Směrodatná chyba průměru: náhodný 14, hladový 26, hloubka 2 asi 59 bodů. Hladový hráč získá 2,1krát víc než náhodný, hloubka 2 dalších 30 %.

Hloubka 2 je lepší hlavně proto, že si „připraví“ dobrý další tah. Dál se dá jít simulacemi: pro každý tah dohrát stovky náhodných pokračování s náhodnými novými kameny a vybrat tah s nejlepším průměrem (Monte Carlo prohledávání). Takový hráč je silnější, ale pomalejší – pro nápovědu ve hře stačí hladový hráč s jednoduchými pravidly navíc.

11.7Výpočetní složitost

Problém je NP-těžký, když na něj lze v polynomiálním čase převést každý problém ze třídy NP; pro takové problémy neznáme algoritmus, který by je řešil rychle pro velké vstupy. V roce 2014 nezávisle ukázaly dvě práce, že zobecněná hra spoj tři – na desce libovolné velikosti a se známými kameny – je NP-těžká. Toby Walsh (2014, arXiv:1403.1911) dokázal, že je NP-těžké rozhodnout, zda lze v jedné populární hře spoj tři daným počtem tahů dosáhnout požadovaného skóre. Luciano Gualà, Stefano Leucci a Emanuele Natale (2014, sborník konference IEEE CIG 2014 v Dortmundu, arXiv:1403.5830) ukázali NP-těžkost pro několik známých her spoj tři převodem z varianty problému splnitelnosti logických formulí (1-in-3 SAT).NP-hard, reduction, computational complexity

Pro hráče to neznamená, že je hra nehratelná – naše deska je malá a konečná. Znamená to, že žádný obecný rychlý postup na „dokonalou hru“ pro velké desky nejspíš neexistuje, a proto počítačoví hráči používají heuristiky: hladový výběr, omezenou hloubku a simulace.

11.8Procvičení

1
Kolik prohození musí motor vyzkoušet na desce 6 × 6 a kolik na 8 × 8?
2 · 6 · 5 = 60 a 2 · 8 · 7 = 112.
2
Na desce je 20 platných tahů. Kolik ohodnocení potřebuje hráč s hloubkou 2 a kolik by potřeboval s hloubkou 3?
Hloubka 2: 20 + 20² = 420. Hloubka 3: 20 + 400 + 8 000 = 8 420 – každá další úroveň násobí práci počtem tahů.
3
Hráč spojil vodorovně tři rubíny a ze stejného rohu svisle další dva nad sebou (celkem pět kamenů). Co vznikne?
Vodorovný běh 3 a svislý běh 3 sdílejí rohové pole – tvar L, tedy drúza.
4
Proč hladový hráč někdy prohraje úroveň, kterou by hloubka 2 vyhrála?
Hladový hráč nevidí, že slabší tah teď připraví silný tah potom (třeba pětici pro hranol). Hloubka 2 hodnotí dvojice tahů a takovou přípravu najde.
5
Znamená NP-těžkost, že žádný počítač nevyhraje úroveň na desce 8 × 8?
Ne. NP-těžkost mluví o tom, jak roste náročnost s velikostí zobecněné desky, a předpokládá známé kameny. Na malé desce stačí heuristiky, které vyhrávají většinu úrovní (kapitola 12).
Co si odnést
  • Smyčka: shody → odstranění → pád → doplnění, dokud vznikají shody; pak kontrola tahů a případné zamíchání.
  • Vzory se poznají z běhů a jejich spojování: 4 v řadě štěpný krystal, L nebo T drúza, 5 v řadě hranol.
  • Hladový hráč je 2,1krát lepší než náhodný, hloubka 2 o dalších 30 %; obecná hra spoj tři je NP-těžká (2014).
Část IIIMistr a věda
12

Herní design a psychologiemistr a věda

Proč je těžké odložit hru spoj tři „po ještě jedné úrovni“? Hra dává jasný cíl, okamžitou odezvu a výzvu, která je akorát na hraně našich schopností. K tomu přidává nepředvídatelné odměny – většina tahů přinese málo, občas přijde velká kaskáda. Návrhář úrovní tyhle páky ladí simulací s počítačovým hráčem. Kdo jim rozumí, hraje svobodněji: pro radost, s přestávkami a bez placení za tahy.

🧠

Úroveň, kterou vyhraje každý, nudí. Úroveň, kterou nevyhraje nikdo, frustruje. Úrovně ve 3D hře na této stránce jsou proto laděné tak, aby je počítačový hráč vyhrál asi v šesti hrách z deseti. Jak se to dělá, si v laboratoři vyzkoušíte – a uvidíte, jak citlivé je to na každý tah navíc.

dovednostvýzvaúzkostnudaplynutí (flow)
Obr. 12.1 Kanál plynutí podle M. Csíkszentmihályiho. Když je výzva mnohem vyšší než dovednost, cítíme úzkost; když je mnohem nižší, nudu. Mezi nimi je pásmo, ve kterém se člověk do činnosti ponoří a zapomene na čas. Dobrá hra vede hráče po tomto pásmu: s rostoucí dovedností zvyšuje výzvu (šipka).
Ladění úrovně
Úkol úrovně: sebrat daný počet kamenů jednoho druhu. Graf ukazuje, jaký podíl her vyhraje hladový počítačový hráč, když dostane daný počet tahů. Posuvníkem zvolte, jak často má hráč vyhrávat, a laboratoř najde potřebný počet tahů. Tlačítkem ověříte výsledek novou simulací 200 her.
LABORATOŘ
Model: deska 8 × 8 z generátoru bez trojic, hladový hráč z kapitoly 11, který dává přednost kamenům hledaného druhu. Křivka je podíl her, ve kterých hráč splní úkol nejvýš za daný počet tahů, z 1 000 her spočítaných skriptem se stejným kódem. Ověření v prohlížeči hraje nových 200 her s jiným semínkem; jeho body se od křivky liší v rámci náhodné chyby (asi ±3,5 p. b.).
Proměnlivá odměna
Hladový hráč odehraje 2 000 tahů a laboratoř zapíše, kolik bodů přinesl každý tah. Histogram ukazuje typickou „proměnlivou odměnu“: většina tahů dá 30 až 60 bodů, občas přijde kaskáda za stovky. Porovnejte počet druhů kamenů.
LABORATOŘ
Model: body za tah = 10 bodů za kámen krát číslo vlny (kapitola 11). Histogram má logaritmickou svislou osu, aby byly vidět i vzácné velké odměny. Skript se stejným kódem dal pro 6 druhů ze 40 000 tahů průměr 154,8 bodu, medián 90 a nejvíc 2 900 bodů za tah.
Minihra: Zdravý návyk, nebo past?
U každé situace rozhodněte, zda jde o zdravý návyk, nebo o past, do které hry lákají. Vysvětlení se ukáže až po klepnutí. Za aspoň sedm správných z osmi získáte 15 XP.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: proč nás hry baví, stav plynutí, proměnlivá odměna, nedokončený úkol, ladění úrovní simulací, křivka obtížnosti, temné vzory a zdravé hraní

12.1Proč nás to baví

Hra spoj tři splňuje skoro všechny podmínky, které psychologie spojuje s pohlcující činností: jasný cíl (sebrat 20 rubínů), okamžitou zpětnou vazbu (kameny zmizí hned), pocit kontroly (tah volím já) a výzvu na hraně dovednosti. Psycholog Mihály Csíkszentmihályi popsal v knize Beyond Boredom and Anxiety (1975) stav plynutí (flow): soustředění tak hluboké, že člověk zapomene na čas i na sebe. Nastává, když výzva odpovídá dovednosti – je-li výzva vyšší, přijde úzkost, je-li nižší, nuda (obr. 12.1).flow, challenge–skill balance, immediate feedback

12.2Proměnlivá odměna

Charles Ferster a B. F. Skinner popsali v knize Schedules of Reinforcement (1957), jak chování závisí na rozvrhu odměn. Při proměnlivém poměru přijde odměna po nepředvídatelném počtu akcí; chování se pak udržuje velmi vytrvale a pomalu vyhasíná. Na stejném principu stojí výherní automaty – a v mírnější podobě i kaskády v hře spoj tři.variable-ratio schedule, reinforcement

Tab. 12.1Body za tah u hladového hráče (6 druhů, 40 000 tahů)
UkazatelHodnota
průměr154,8 bodu
medián90 bodů
90 % tahů dá nejvýš330 bodů
99 % tahů dá nejvýš780 bodů
nejvíc za jeden tah2 900 bodů
tahy za přesně 30 bodů (jediná trojice)20,1 %
tahy za 100 bodů a víc47,4 %
Průměr je výrazně vyšší než medián: rozdělení má dlouhý pravý chvost – několik vzácných velkých kaskád.
Pozor

Velká kaskáda je náhoda: přišla z kamenů, které nikdo neviděl. Mozek ale hledá vzor a má sklon připisovat štěstí vlastní šikovnosti nebo „blížící se“ výhře. Ve hře zdarma je to neškodné. Kde se za pokus platí – automaty, losy, placené tahy –, vede stejný mechanismus k utrácení. Rozvrh odměn nemá paměť: po sérii slabých tahů velká odměna „nepřijde dřív“.

12.3Nedokončený úkol

Bluma Zeigarniková popsala roku 1927, že si lidé lépe pamatují přerušené úkoly než dokončené, a Maria Ovsiankinová roku 1928, že mají sklon se k přerušeným úkolům vracet. Přehledová studie Ghibelliniho a Meiera (2025) shrnula, že efekt lepší paměti neplatí obecně, kdežto sklon k návratu k přerušené činnosti je doložený dobře. Hry ho využívají: úroveň „skoro vyhraná“, rozehraná série nebo ukazatel „ještě 2 kameny“ táhnou zpět.Zeigarnik effect, Ovsiankina effect

12.4Ladění úrovní simulací

Návrhář nemůže každou úroveň dát vyzkoušet stovkám lidí. Místo toho ji nechá hrát počítač: pro každý počet tahů M spočítá, v kolika hrách by hladový hráč úkol splnil, a dostane distribuční funkci F(M). Pak zvolí M tak, aby F(M) bylo kolem cílové úspěšnosti – ve hře na této stránce asi 60 %. Lidé hrají jinak než počítač, takže výsledky se ještě korigují podle zkušeností hráčů.playtesting, simulation-based level tuning, distribution function

0 %20 %40 %60 %80 %100 %0102030405060povolený počet tahů5 druhů: 60 % výher od 8 tahů6 druhů: 60 % výher od 15 tahů7 druhů: 60 % výher od 25 tahů
Obr. 12.2 Podíl vyhraných her podle počtu povolených tahů: hladový hráč sbírá 20 kamenů jednoho druhu (1 000 her pro každou křivku). Vodorovná čára je 60 %; se 7 druhy je potřeba 25 tahů, se 6 druhy 15 a s 5 druhy 8.
Tab. 12.2Počet tahů pro úspěšnost aspoň 60 % (hladový hráč, 1 000 her)
Úkol5 druhů6 druhů7 druhů
sebrat 20 kamenů8 (67,8 %)15 (60,1 %)25 (63,7 %)
sebrat 30 kamenů12 (60,2 %)23 (62,1 %)37 (62,2 %)
6 druhů, 20 kamenů: o 3 tahy méně / víc33,8 % / 79,1 %
Náhodný hráč by se 6 druhy potřeboval na 20 kamenů 27 tahů (medián 25), hladový 15 (medián 14). Počet druhů kamenů je nejsilnější páka obtížnosti.

Graf ukazuje, jak citlivé ladění je: se 6 druhy a 20 kameny změní tři tahy úspěšnost z 34 % na 79 %. Návrhář proto ladí po jednom tahu a k úspěšnosti přidává další kritéria – jak často hráč prohraje „o kousek“, kolik zvláštních kamenů vznikne, jak dlouho úroveň trvá.

12.5Křivka obtížnosti

Obtížnost se nezvyšuje plynule. Osvědčil se zubatý průběh: po několika stále těžších úrovních přijde lehčí, ve které si hráč vyzkouší novou dovednost nebo si odpočine. Nová mechanika – hornina, uhlík, zvláštní kámen – se nejdřív představí v jednoduché úrovni s nápovědou a teprve pak se kombinuje s ostatními. Výprava ve 3D hře takhle postupuje přes šest nalezišť.difficulty curve, onboarding

12.6Temné vzory a zdravé hraní

Temné vzory jsou prvky návrhu, které hráče tlačí k něčemu, co by sám nechtěl: placené tahy navíc těsně před koncem úrovně, „životy“, na které se čeká, nebo se dokoupí, odměny za každodenní přihlášení, které propadnou, náhodné balíčky za peníze, časově omezené nabídky. Hra na této stránce nic z toho nemá: nic se v ní nekupuje a nehraje se o peníze.dark patterns, pay-to-continue, loot boxes

Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-11 Světové zdravotnické organizace, platná od 1. 1. 2022, zavedla diagnózu porucha hraní her (6C51): ztráta kontroly nad hraním, upřednostňování hry před jinými zájmy a pokračování navzdory škodám, obvykle po dobu aspoň 12 měsíců. Týká se malé části hráčů, ale varovné signály se vyplatí znát u sebe i u dětí.

Mistrovská pomůcka

Než začnete, rozhodněte se, kolik úrovní nebo minut odehrajete, a nastavte si připomínku. Hrajte s vypnutými upozorněními. Po prohrané úrovni se zvedněte, ne „ještě jednou“. Když vás hra přestane bavit a hrajete jen ze zvyku, je to dobrý signál ji odložit. Děti a dospívající, kterým hraní přerůstá přes hlavu, se mohou bezplatně a nonstop obrátit na Linku bezpečí 116 111.

12.7Procvičení

1
Kolik bodů dá v modelu trojice, čtyřka a trojice, která vznikla až ve druhé vlně kaskády?
Trojice 3 · 10 · 1 = 30, čtyřka 4 · 10 = 40, trojice ve druhé vlně 3 · 10 · 2 = 60 bodů.
2
Úroveň se 6 druhy a úkolem sebrat 20 kamenů dává 15 tahů. Jak často ji vyhraje hladový hráč a jak často náhodný?
Hladový asi v 60 % her (F(15) = 60,1 %). Náhodný hráč potřebuje pro 60 % 27 tahů a medián 25 tahů, takže s 15 tahy vyhraje výrazně méně často – lidé leží obvykle mezi nimi.
3
Proč je průměrný zisk za tah (154,8 bodu) skoro dvakrát větší než medián (90 bodů)?
Rozdělení je zešikmené doprava: většina tahů dá málo, vzácné velké kaskády (až 2 900 bodů) zvednou průměr. Medián takové výkyvy ignoruje.
4
Co by se stalo s úspěšností, kdyby návrhář u úrovně „6 druhů, 20 kamenů, 15 tahů“ přidal sedmý druh kamenů?
Úspěšnost by prudce klesla: se 7 druhy potřebuje hladový hráč pro 60 % 25 tahů a s 15 tahy vyhraje jen zlomek her (při 10 tazích 2,5 %, při 20 tazích 33,6 %).
5
Čím se liší pevný a proměnlivý poměr odměn a který se v hrách používá víc?
Při pevném poměru přijde odměna vždy po stejném počtu akcí (každá desátá úroveň), při proměnlivém po nepředvídatelném. Proměnlivý udržuje chování vytrvaleji – proto ho hry používají (kaskády, náhodné odměny).
Co si odnést
  • Hru drží jasný cíl, okamžitá odezva a výzva na hraně dovednosti (stav plynutí) a proměnlivá odměna z kaskád.
  • Úrovně se ladí simulací: počet tahů tak, aby počítačový hráč vyhrál asi 6 z 10 her; každý tah a každý druh kamene navíc obtížnost výrazně mění.
  • Zdravé hraní: předem daný čas, přestávky, žádné placené tahy; temné vzory poznáte podle tlaku na čas a peníze.
PřílohaA

Slovníček

Česká hesla s anglickým termínem. Hledat lze v obou jazycích.

PřílohaB

Vzorce a přehledy

Kameny ve hře na jednom místě

Tab. B.1Sedm kamenů ze hry
KámenMinerál, vzorecBarvu dáváMohsIndex lomuHustotaBrus ve hře
diamantdiamant, C–102,4173,52kulatý briliant
rubínkorund, Al₂O₃Cr³⁺91,762–1,7704,00cushion
safírkorund, Al₂O₃Fe²⁺ a Ti⁴⁺91,762–1,7704,00ovál
smaragdberyl, Be₃Al₂Si₆O₁₈Cr³⁺, V³⁺7,5–81,57–1,582,72smaragdový brus
citrínkřemen, SiO₂Fe71,544–1,5532,65trilliant
ametystkřemen, SiO₂Fe a barevná centra71,544–1,5532,65krystal se špičkou
akvamarínberyl, Be₃Al₂Si₆O₁₈Fe7,5–81,57–1,582,72kapka (hruška)

Vzorce na jednom místě

Složení a atomy (kap. 1)\[w_i = \frac{n_i A_i}{M},\qquad N = \frac{m}{M}\,N_A,\qquad N_A = 6{,}022\cdot 10^{23}\ \mathrm{mol^{-1}}\]
Krystaly (kap. 2)\[V - E + F = 2,\qquad \cos\varphi = \mathbf n_1\cdot\mathbf n_2,\qquad \text{vnitřní úhel} = 180^\circ - \varphi\]
Barva (kap. 4)\[T(\lambda) = 10^{-A(\lambda)\,d},\qquad \lambda\,[\mathrm{nm}] = \frac{1239{,}84}{E\,[\mathrm{eV}]}\]
Světlo (kap. 5)\[n_1\sin\theta_1 = n_2\sin\theta_2,\qquad \sin\theta_k = \frac1n,\qquad R_0 = \left(\frac{n-1}{n+1}\right)^2,\qquad D = n_G - n_B,\qquad n(\lambda) = A + \frac{B}{\lambda^2}\]
Brus (kap. 6)\[h_k = \frac{1-t}{2}\,\mathrm{tg}\,\alpha_k,\quad h_p = \tfrac12\,\mathrm{tg}\,\alpha_p,\quad \alpha_p > \theta_k,\ \ 180^\circ - 3\alpha_p > \theta_k,\ \ |180^\circ - 4\alpha_p| < \theta_k,\quad V \approx 0{,}2051\,D^3\]
Vznik (kap. 7)\[P = \rho_k g h_k + \rho_p g (h - h_k),\qquad P_{\text{grafit–diamant}}\,[\mathrm{GPa}] = 1{,}94 + \frac{T\,[^\circ\mathrm C]}{400}\]
Určování a trh (kap. 8 a 9)\[SG = \frac{m}{m - m_v}\,\rho_{\text{vody}},\qquad n = n_{\text{sklo}}\sin\theta_k,\qquad 1\ \mathrm{ct} = 0{,}2\ \mathrm g,\qquad r = \frac{(1+i)^t}{1-s} - 1\]
Hra spoj tři (kap. 10 až 12)\[S(n) = 2n(n-1),\qquad \mathrm E[X] = \frac{2n(n-2)}{k^2},\qquad SE = \sqrt{\frac{\hat p(1-\hat p)}{N}},\qquad b + b^2\ \text{ohodnocení},\qquad \text{body} = 10\cdot\text{kamenů}\cdot\text{vlna}\]
PřílohaC

Zdroje a předpoklady

Ověřené údaje

Ověřeno 8. 11. 2026.

  • Definice minerálu: E. H. Nickel (1995): The definition of a mineral. European Journal of Mineralogy 7, 1213–1216 (definice Mezinárodní mineralogické asociace).
  • Mohsova stupnice: F. Mohs, 1812; sklerometrická (absolutní) tvrdost 1, 2, 14, 21, 48, 72, 100, 200, 400, 1 500 a tvrdost běžných materiálů (zinek 2,5, měď 2,5–3, mosaz 3, železo 4, ocel 4–4,5, sklo 5,5, porcelán 7) podle hesla Mohs scale (anglická Wikipedie).
  • Stálost úhlů: N. Steno: De solido intra solidum naturaliter contento dissertationis prodromus, Florencie 1669 (krystaly křemene a hematitu); zobecnění J.-B. Romé de l’Isle ve 2. polovině 18. století.
  • Indexy lomu a dvojlom: tabulka indexů lomu International Gem Society (gemsociety.org): diamant 2,417–2,419; korund 1,762–1,778, dvojlom 0,008; smaragd 1,565–1,602, 0,006; akvamarín 1,564–1,596, 0,004–0,005; křemen 1,544–1,553, 0,009; kubická zirkonie 2,150–2,180; sklo 1,44–1,90; spinel 1,712–1,762; topaz 1,609–1,643.
  • Disperze: LibreTexts Geosciences, Gemology, kap. 7.16 Dispersion: definice n_G − n_B (čáry B 686,7 nm a G 430,8 nm), diamant 0,044 (n_B 2,407, n_G 2,451), beryl 0,014, korund 0,018, křemen 0,013, topaz 0,014, spinel 0,020, zirkon 0,039, moissanit 0,104.
  • Kubická zirkonie: heslo Cubic zirconia (anglická Wikipedie): index lomu 2,15–2,18, disperze 0,058–0,066, hustota 5,6–6,0, Mohs 8–8,5; tavení v lebce, V. V. Osiko, Lebeděvův fyzikální ústav, komerční výroba od roku 1976.
  • Moissanit: K. Nassau, S. F. McClure, S. Elen, J. E. Shigley (1997), Gems & Gemology 33(4): index lomu 2,648–2,691, dvojlom 0,043, hustota 3,22, tvrdost 9¼, zdvojení hran faset.
  • Hustoty: gemologické tabulky (International Gem Society, USGS a další): diamant 3,52; korund 3,96–4,05; beryl 2,63–2,91; křemen 2,65; spinel 3,58–4,06; topaz 3,5–3,6.
  • Refraktometr: horní mez daná kontaktní kapalinou, obvykle 1,78 až 1,81 (gemologické příručky refraktometru, Gem-A).
  • Barva: Cr³⁺ – ligandové pole v rubínu 2,23 eV a ve smaragdu 2,05 eV (WebExhibits, Causes of Color, podle K. Nassaua); modrý safír – přenos náboje Fe²⁺–Ti⁴⁺ (J. K. Bristow a kol. 2013, Chemical Communications); ametyst – pás kolem 545 nm a změna barvy zahřátím (Scientific Reports, 2020, a gemologické zdroje: citrínový odstín zhruba od 350–440 °C, přechod křemene α–β při 573 °C); diamant – stupnice barev D–Z, dusík (žlutá) a bor (modrá, typ IIb) podle hesla Diamond color (anglická Wikipedie); stupnice čistoty FL až I3 (11 stupňů) podle hesla Diamond clarity a materiálů GIA.
  • Brus: M. Tolkowsky (1919): Diamond Design, Londýn – tabulka 53 %, koruna 34,5°, pavilon 40,75°, celková hloubka 59,3 %; kulatý briliant 57 faset, s kaletem 58.
  • Metrický karát: 200 mg, přijatý Generální konferencí pro míry a váhy v Paříži v říjnu 1907.
  • Vznik diamantu: GIA, Gems & Gemology, podzim 2024, rubrika Diamond Reflections: většina drahých diamantů 150–200 km pod kratony při 900–1 300 °C, superhluboké diamanty 300–800 km (typ IIb a velké bezbarvé kameny 360–800 km). Rovnovážná křivka: G. C. Kennedy, C. S. Kennedy (1976), Journal of Geophysical Research 81, 2467–2470, P [kbar] = 19,4 + T/40, měřeno asi 1 100 až 1 625 °C.
  • Syntetické diamanty: H. Tracy Hall, HPHT 16. 12. 1954, oznámeno 15. 2. 1955; kameny šperkařské kvality 1970; CVD opakovatelně od konce 80. let; GIA: HPHT 1 300–1 600 °C a přes 870 000 psi (asi 6 GPa), CVD 900–1 200 °C, methan a vodík v plazmatu.
  • Verneuilova metoda: zapečetěné obálky Akademii věd 1891–1892, ohlášení 1902, publikace Annales de chimie et de physique, 8. série, sv. 3 (1904), 20–48.
  • Kimberleyský proces: rezoluce Valného shromáždění OSN 55/56 (1. 12. 2000), dohoda z Interlakenu (5. 11. 2002), účinnost od 1. 1. 2003; rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1459 (2003).
  • Vltavín a Ries: M. Schmieder a kol. (2018), Geochimica et Cosmochimica Acta: stáří dopadu 14,808 ± 0,021 milionu let; komentář A. Rocholla a kol. (2018) uvádí odlišné hodnoty (14,87, případně 14,61 milionu let). Naleziště vltavínů v jižních Čechách (Ločenice, Nesměň, Chlum nad Malší) a na západní Moravě.
  • České lokality: český granát (pyrop) – České středohoří (Třebenice, Třebívlice, Podsedice, Dlažkovice, Měrunice) a Podkrkonoší (Vestřev, těžba u Dolní Olešnice od roku 2019); Turnov – broušení od konce 16. století, odborná škola pro broušení a zasazování drahokamů 1884, dnes SUPŠ a VOŠ Turnov (140 let v roce 2024); ametyst Ciboušov, acháty Kozákov a Nová Paka (česká Wikipedie a stránky školy).
  • Historie gemologie: Plinius starší, Naturalis historia, kniha 37 (kolem 77 n. l.); první laboratoř pro zkoušení drahých kamenů, Londýn 1925, při obchodní komoře, kvůli rozlišení pěstovaných perel (B. W. Anderson).
  • Složitost hry spoj tři: T. Walsh (2014), článek o NP-těžkosti populární hry spoj tři, arXiv:1403.1911; L. Gualà, S. Leucci, E. Natale (2014), článek o NP-těžkosti několika her spoj tři, IEEE Conference on Computational Intelligence and Games (CIG 2014), Dortmund, DOI 10.1109/CIG.2014.6932866, arXiv:1403.5830 (převod z problému 1-in-3 SAT). Názvy článků obsahují obchodní jména her, proto je průvodce neuvádí.
  • Psychologie: M. Csíkszentmihályi (1975): Beyond Boredom and Anxiety, Jossey-Bass; C. B. Ferster, B. F. Skinner (1957): Schedules of Reinforcement, Appleton-Century-Crofts; B. Zeigarnik (1927), Psychologische Forschung 9, 1–85; M. Ovsiankina (1928), Psychologische Forschung 11, 302–379; R. Ghibellini, B. Meier (2025), Humanities and Social Sciences Communications 12, 962.
  • Zdravé hraní: MKN-11 (WHO), porucha hraní her 6C51, účinnost od 1. 1. 2022; Linka bezpečí 116 111 (bezplatně, nonstop).
  • Model barev: C. Wyman, P.-P. Sloan, P. Shirley (2013): Simple Analytic Approximations to the CIE XYZ Color Matching Functions. Journal of Computer Graphics Techniques 2(2).

Co zůstává nejisté

  • Absolutní tvrdost podle Knoopa se v pramenech liší podle metody, zatížení a krystalové plochy; čísla v kapitole 3 jsou jen orientační.
  • Přesné datum zobecnění Stenonova zákona (Romé de l’Isle, 1772 nebo 1783) uvádějí prameny různě.
  • Stáří dopadu Ries se v pracích liší o desetiny milionu let; průvodce uvádí „asi 14,8 milionu let“.
  • Teploty, při kterých se ametyst mění na citrín, se liší podle naleziště a zdroje (zhruba 350 až 560 °C); poloha pásu alexandritu (570–580 nm) je přibližná.
  • Doporučení nepoužívat výraz „polodrahý“ uvádí průvodce podle sekundárních zdrojů o pravidlech šperkařských organizací.
  • Barvy kamenů v laboratoři kapitoly 4 počítá schematický model absorpčních pásů; skutečné spektrum konkrétního kamene se liší.
  • Laboratoř kapitoly 6 je dvourozměrná; skutečný třírozměrný kámen vrací světlo jinak, poloha optima pavilonu ale odpovídá.

Modelové předpoklady laboratoří

Všechny laboratoře počítá vlastní kód průvodce. Hra spoj tři: deska n × n, k druhů, prohození sousedů, shoda = aspoň tři v řádku nebo sloupci, kameny padají dolů a shora se doplňují náhodně se stejnou pravděpodobností; body 10 za kámen krát číslo vlny. Generátor desky plní pole po poli a vynechává druhy, které by daly trojici. Počítačoví hráči: náhodný, hladový (nejlepší okamžitá předpověď bez neznámých kamenů, při sbírání kamenů jednoho druhu 100 bodů za hledaný kámen a 1 bod za ostatní) a hloubka 2 (druhý tah s vahou 0,9). Statistiky v textu: náhodné desky 100 000 kusů (semínka 1 005 až 1 007), desky z generátoru 100 000 (2 005 až 2 007), zamítací metoda 20 000, náhodný tah 100 000, souboj hráčů 1 000 a 300 her po 20 tazích, ladění úrovní 1 000 her, body za tah 40 000 tahů, slepé desky 20 000 desek pro každou kombinaci. Generátor náhodných čísel mulberry32. Optika: Snellův zákon, Fresnelovy vztahy pro nepolarizované světlo, Cauchyho vztah pro disperzi, dvourozměrný řez briliantem s rondistou 2 %. Vznik: kůra 35 km s hustotou 2 800 kg/m³, plášť 3 300 kg/m³, g = 9,81 m/s². Všechna čísla v příkladech, misích a procvičení byla spočítána skriptem.

Interaktivní průvodce Drahokamy (listopad 2026). Studijní materiál o drahých kamenech a o hře – hrajte pro radost a s mírou, bez sázek a peněz. Průvodce nejmenuje obchodníky, značky ani aplikace a nedává investiční doporučení.