Portfolio management
Od investiční politiky po atribuci výkonnosti –
jak se portfolio navrhuje, řídí a hodnotí
Na pozadí vzniká mrak náhodných portfolií ze šesti modelových tříd aktiv: každá tečka je jedna kombinace vah, vodorovně její kolísání, svisle očekávaný výnos. Oranžová křivka je efektivní hranice, modrá přímka vede od bezrizikové sazby k tangenciálnímu portfoliu.
Jak průvodce používat
Jednotlivé investice se dají pochopit každá zvlášť. Portfolio management se ptá na něco jiného: jak je složit dohromady, aby celek odpovídal cílům a možnostem konkrétního člověka nebo instituce, jak takový celek řídit v čase a jak poctivě změřit, co přinesl. Průvodce jde od zadání (investiční politika) přes teorii portfolia, CAPM a faktorové modely k alokaci, řízení rizik, volbě mezi aktivní a pasivní správou, měření výkonnosti a k tomu, co do úhledných vzorců vnáší lidská psychika.
Tři patra každé kapitoly. Nahoře krátké vysvětlení a laboratoř, kde si věc vyzkoušíte na modelových číslech. Pod ní mise za XP: od střadatele po investičního ředitele. Dole rozbalovací teorie pro ty, kdo chtějí jít do hloubky: definice, vzorce, řešené příklady a příklady k procvičení. Barevná tečka v obsahu ukazuje náročnost. Postup se ukládá jen ve vašem prohlížeči.
Pro koho a odkud
Průvodce patří do třetí etapy studijní cesty (Pokročilé) vedle průvodců Statistika a modely, Alternativní investice a průvodců o opcích. Předpokládá, že znáte složené úročení a současnou hodnotu (průvodce Finanční matematika), třídy aktiv a základní myšlenku diverzifikace (průvodce Investování) a že vám nejsou cizí směrodatná odchylka, korelace a regrese (průvodce Statistika a modely). Tyto věci tu jen stručně připomínáme. Soukromý kapitál, hedgeové fondy, komodity a další alternativy mají vlastní průvodce Alternativní investice; zde vystupují jen jako další řádek v alokaci. Daně shrnujeme v kapitole 10 a odkazujeme na průvodce Daně investora.
Modelové předpoklady
Laboratoře a příklady počítají s modelovými hodnotami. Nejsou to předpovědi, jen rozumně řazená čísla, na kterých jde ukázat princip. Výnosy a volatility tříd aktiv jsou stejné jako v průvodci Investování; korelace doplňuje tento průvodce. Bezrizikovou sazbou je výnos hotovosti 2 %, tržním portfoliem v kapitolách 4 a 9 jsou akcie vyspělých trhů (prémie 5 %, volatilita 16 %).
| Třída aktiv | Výnos | σ | SD | FD | AV | AR | NE | ZL |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Státní dluhopisy (SD) | 3,5 % | 5 % | 1 | 0,60 | 0,10 | 0,00 | 0,20 | 0,20 |
| Firemní dluhopisy (FD) | 4,5 % | 7 % | 0,60 | 1 | 0,40 | 0,40 | 0,40 | 0,10 |
| Akcie vyspělých trhů (AV) | 7,0 % | 16 % | 0,10 | 0,40 | 1 | 0,75 | 0,65 | 0,05 |
| Akcie rozvíjejících se trhů (AR) | 8,0 % | 22 % | 0,00 | 0,40 | 0,75 | 1 | 0,55 | 0,10 |
| Kótované nemovitosti (NE) | 6,5 % | 18 % | 0,20 | 0,40 | 0,65 | 0,55 | 1 | 0,10 |
| Zlato (ZL) | 4,0 % | 15 % | 0,20 | 0,10 | 0,05 | 0,10 | 0,10 | 1 |
| Hotovost (bezriziková sazba) | 2,0 % | 0,5 % | v modelech bez rizika a bez korelace | |||||
Inflace je modelově 2,5 % ročně. Kapitola 5 používá navíc modelové faktorové prémie: trh 5,0 % (σ 16 %), velikost 1,5 % (9 %), hodnota 2,5 % (10 %), momentum 4,0 % (14 %) a kvalita 2,5 % (8 %). Jsou to ilustrační hodnoty v řádu dlouhodobých historických odhadů, ne záruka do budoucna.
Čtyři druhy rámečků
Modelový výpočet, který si můžete přepočítat. Všechna čísla jsou spočítaná skriptem a zaokrouhlená až na konci.
Jak se s věcí zachází u správců, poradců a institucionálních investorů: zvyklosti, pasti a souvislosti.
Rychlý odhad bez kalkulačky. Ke kontrole, ne k rozhodnutí.
Místo, kde se nejčastěji chybuje, nebo kde model přestává platit.
Studijní materiál, ne investiční doporučení ani nabídka. Průvodce nejmenuje produkty ani poskytovatele; firmy a fondy v příkladech (Alfa, a.s., fond X) jsou smyšlené. Minulé ani modelové výnosy nejsou zárukou budoucích. Údaje o zákonech mají v příloze C zdroj a datum ověření.
Teorie odpovídá rozsahem a hloubkou oblasti Portfolio Management programu CFA® na úrovni I až II (proces správy portfolia a investiční politika, riziko a výnos portfolia, CAPM, vícefaktorové modely, měření a řízení tržního rizika, aktivní správa, behaviorální zkreslení), doplněné o vybraná témata alokace aktiv a hodnocení výkonnosti z vyšší úrovně. CFA® a Chartered Financial Analyst® jsou ochranné známky CFA Institute; GIPS® je ochranná známka CFA Institute. Průvodce s CFA Institute nesouvisí.
Proces správy portfolia a investiční politikamírně pokročilý
Dobré portfolio nezačíná výběrem titulů, ale zadáním: čeho má dosáhnout, kolik rizika smí nést a co ho omezuje. Toto zadání se zapisuje do investiční politiky. Všechno ostatní – alokace, výběr nástrojů, rebalancování i hodnocení – se od ní odvozuje.
Architekt nezačíná cihlami. Nejdřív zjistí, kdo bude v domě bydlet, kolik má peněz, jaký je pozemek a co dovolí stavební úřad. Teprve potom kreslí. Investiční politika je takový projekt domu: bez ní se dá stavět, ale výsledek odpovídá potřebám jen náhodou.
+Teorie: kroky procesu, investiční politika, cíle výnosu a rizika, omezení, typy investorů
1.1Portfoliový pohled a tři kroky procesu
Portfoliový pohled hodnotí každou investici podle toho, co udělá s výnosem a rizikem celku, ne podle jejích vlastností o samotě. Aktivum, které samo silně kolísá, může celek uklidnit, pokud se pohybuje jinak než zbytek (kapitola 2).portfolio perspective
Správa portfolia je opakovaný proces o třech krocích (obr. 1.1):
- Plánování: poznání klienta, sepsání investiční politiky, vytvoření očekávání o výnosech, rizicích a korelacích tříd aktiv a z nich strategická alokace.planning; capital market expectations
- Realizace: převod alokace do konkrétních nástrojů, případné taktické odchylky, provedení obchodů s ohledem na náklady a daně.execution
- Zpětná vazba: sledování klienta i trhů, rebalancování, měření a rozbor výkonnosti, reporting.feedback; monitoring and rebalancing
Pořadí není libovolné. Empirické práce (Brinson, Hood a Beebower, 1986; Ibbotson a Kaplan, 2000) ukázaly, že dlouhodobá alokace vysvětluje zhruba devět desetin kolísání výnosů jednoho fondu v čase. Mezi fondy navzájem vysvětluje rozdíly ve výnosech zhruba ze 40 %; zbytek připadá na výběr titulů, časování a náklady. Obě čísla se často zaměňují.
1.2Investiční politika
Investiční politika je písemný dokument, který popisuje cíle klienta, jeho omezení a pravidla, jimiž se správa řídí. Slouží jako zadání pro správce, jako měřítko pro hodnocení a jako pojistka proti unáhleným rozhodnutím v době, kdy trhy padají.investment policy statement (IPS)
| Část | Co obsahuje |
|---|---|
| Úvod a účel | Kdo je klient, jaký majetek dokument pokrývá, k čemu peníze slouží. |
| Role a odpovědnosti | Kdo rozhoduje (klient, poradce, správce, investiční výbor), kdo uschovává majetek, kdo hodnotí. |
| Cíle | Cíl výnosu a cíl rizika, vyjádřené měřitelně a navzájem slučitelně. |
| Omezení | Horizont, likvidita, daně, právní rámec a zvláštní okolnosti. |
| Investiční zásady | Povolené třídy aktiv a nástroje, páka, deriváty, měnové zajištění, pravidla pro aktivní a pasivní správu. |
| Strategická alokace | Cílové váhy tříd aktiv a pásma, ve kterých se smějí pohybovat; pravidla rebalancování. |
| Hodnocení | Benchmark, četnost a obsah reportingu, kdy a jak se politika reviduje. |
1.3Cíl výnosu
Požadovaný výnos je výnos, bez kterého klient svého cíle nedosáhne. Žádoucí výnos je to, co by si přál navíc. Politika se staví na požadovaném výnosu; žádoucí výnos nesmí vést k riziku, které klient neunese.required return; desired return
Cíl výnosu se má vyjádřit po zohlednění inflace, nákladů a daní a jako celkový výnos, tedy součet běžného příjmu (úroky, dividendy) a změny cen. Rozdělovat majetek na „jistinu, na kterou se nesahá“ a „výnos, který se utrácí“ je zvyk, ne ekonomická nutnost.total return approach
kde \(\pi\) je inflace, \(s\) míra čerpání z majetku a \(c\) náklady správy. Nadace, která chce ročně rozdělit 4 % majetku a zachovat jeho kupní sílu při inflaci 2,5 % a nákladech 0,5 %, potřebuje \(1{,}04\cdot1{,}025\cdot1{,}005-1 = 7{,}13\ \%\) ročně; prostý součet dává 7,0 %.
Paní Janě je 40 let. Má 1 500 000 Kč, měsíčně odkládá 10 000 Kč a v 60 letech chce mít majetek s kupní silou dnešních 5 mil. Kč. Při inflaci 2,5 % je cílová částka \(5\,000\,000\cdot1{,}025^{20} = 8\,193\,082\) Kč. Hledáme roční výnos \(r\), pro který platí
\[1\,500\,000\,(1+r)^{20} + 10\,000\cdot\frac{(1+r_m)^{240}-1}{r_m} = 8\,193\,082,\qquad r_m = (1+r)^{1/12}-1.\]Rovnice se řeší numericky: \(r = 5{,}13\ \%\) nominálně, tedy \(1{,}0513/1{,}025-1 = 2{,}56\ \%\) reálně. Pro kontrolu: při 3,5 % (samé státní dluhopisy) by majetek dosáhl 6,43 mil. Kč, při 5,6 % (60 % akcií a 40 % dluhopisů) 8,80 mil. Kč. V modelu dvou tříd aktiv odpovídá výnosu 5,13 % zhruba 46 % akcií. Kdyby odkládala 15 000 Kč měsíčně, stačilo by 3,53 % – cíl by splnily téměř samotné dluhopisy.
Požadovaný výnos není totéž co dosažitelný výnos. Vyjde-li výpočet na 9 % ročně, neznamená to „pořiďte rizikovější portfolio“. Znamená to, že cíl, úložky nebo horizont jsou nastavené nereálně a je třeba změnit je, ne portfolio.
1.4Cíl rizika: schopnost a ochota
Schopnost nést riziko je objektivní: určuje ji horizont, velikost majetku vůči potřebám, stabilita příjmů, závazky a potřeba likvidity. Ochota nést riziko je subjektivní: vyplývá z povahy, zkušeností a z toho, jak klient snášel dřívější ztráty. Tolerance k riziku je výsledkem obojího.ability to take risk; willingness to take risk; risk tolerance
| Ochota nízká | Ochota vysoká | |
|---|---|---|
| Schopnost nízká | Nízká tolerance. Konzervativní portfolio. | Rozhoduje schopnost: nízká tolerance. Klientovi vysvětlit, proč si vyšší riziko nemůže dovolit. |
| Schopnost vysoká | Rozhoduje ochota: nižší tolerance. Vzdělávat, ukázat cenu opatrnosti, ale nenutit. | Vysoká tolerance. Dynamické portfolio. |
Platí tedy opatrnější z obou. Portfolio, které klient neunese psychicky, prodá v nejhorší chvíli; portfolio, které neunese finančně, ho může připravit o cíl, který nešel odložit.
Cíl rizika lze vyjádřit absolutně („ztráta za rok nepřesáhne 10 % s pravděpodobností 95 %“, „volatilita nejvýš 8 %“) nebo relativně vůči benchmarku („odchylka od srovnávacího indexu nejvýš 3 p. b. ročně“). Míry rizika rozebírá kapitola 7.absolute and relative risk objectives
Portfolio 60 % akcií a 40 % dluhopisů má v modelu očekávaný výnos 5,6 % a volatilitu 10,0 %. Při normálním rozdělení je pětiprocentní kvantil ročního výnosu \(5{,}6 - 1{,}645\cdot10{,}0 = -10{,}85\ \%\). Z majetku 1 500 000 Kč je to ztráta asi 163 000 Kč, kterou je třeba čekat zhruba v jednom roce z dvaceti; v horších letech víc. Otázka „snesete pokles o 163 000 Kč?“ je pro klienta srozumitelnější než „volatilita 10 %“.
1.5Pět omezení
- Časový horizont. Doba do čerpání peněz; často vícestupňová (do penze, v penzi, odkaz dědicům). Delší horizont obvykle zvyšuje schopnost nést riziko a dovoluje méně likvidní investice.time horizon
- Likvidita. Potřeba hotovosti: běžná (pravidelné čerpání), mimořádná (rezerva) a jednorázová (koupě bytu). Peníze potřebné do tří let do rizikových aktiv nepatří.liquidity requirements
- Daně. Rozhoduje výnos po zdanění. Záleží na druhu příjmu, době držení a na obalu, ve kterém investice leží. České zásady shrnuje kapitola 10; podrobnosti má průvodce Daně investora.tax concerns
- Právní a regulatorní rámec. U institucí limity dané zákonem (penzijní fondy, pojišťovny, nadace), u jednotlivce například pravidla svěřenského fondu nebo zákaz obchodování zasvěcené osoby.legal and regulatory factors
- Zvláštní okolnosti. Všechno ostatní: etická omezení a preference udržitelnosti, velká pozice v akciích zaměstnavatele, podnik nebo nemovitost mimo portfolio, zdravotní stav, závislé osoby.unique circumstances
Investiční dotazník, který vyplňujete u poradce nebo obchodníka s cennými papíry, je zákonem vyžadovaná podoba téhož: zjišťuje znalosti a zkušenosti, finanční zázemí včetně schopnosti nést ztráty a investiční cíle včetně tolerance k riziku. Právní rámec a to, co z něj plyne pro klienta, popisuje kapitola 10.
1.6Typy investorů
| Investor | Tolerance k riziku | Horizont | Likvidita | Čím je zvláštní |
|---|---|---|---|---|
| Jednotlivec | podle osoby | podle životní fáze | podle osoby | daně, lidský kapitál, chování |
| Penzijní fond s definovanou dávkou | podle krytí závazků | dlouhý | nízká až střední | řízení podle závazků |
| Nadace a nadační fond | vyšší | velmi dlouhý | podle výdajového pravidla | zachování reálné hodnoty |
| Životní pojišťovna | nižší | dlouhý | střední | regulace, párování se závazky |
| Neživotní pojišťovna | nižší | krátký | vysoká | nepředvídatelné výplaty |
| Banka | nízká | krátký | vysoká | kapitálová a likviditní regulace |
| Státní investiční fond | podle účelu | různý | různá | stabilizační, spořicí nebo rezervní poslání |
U jednotlivce se navíc rozlišuje majetek finanční a lidský kapitál, tedy současná hodnota budoucích příjmů z práce. Mladý člověk má lidského kapitálu hodně a finančního málo; to ovlivňuje vhodnou alokaci (kapitola 6).human capital
1.7Procvičení
- Správa portfolia je kruh: plánování, realizace, zpětná vazba. Začíná se klientem, ne trhem.
- Investiční politika zapisuje dva cíle (výnos, riziko) a pět omezení (horizont, likvidita, daně, právní rámec, zvláštní okolnosti).
- Požadovaný výnos se počítá z cíle; když vyjde nereálně, mění se cíl, úložky nebo horizont.
- Toleranci k riziku určuje nižší z dvojice schopnost a ochota.
- Riziko vyjádřené v korunách a v pravděpodobnosti je srozumitelnější než procento volatility.
Výnos a riziko portfoliamírně pokročilý
Očekávaný výnos portfolia je vážený průměr výnosů jeho složek. Riziko nikoli: záleží na tom, jak se složky pohybují vůči sobě. V tomto rozdílu je celá diverzifikace – a také odpověď na otázku, kolik rizika je pro konkrétního investora akorát.
Posádka plachetnice se při náklonu přesune na opačný bok. Každý člen posádky zvlášť loď rozhoupe; záleží na tom, kdo kde sedí. Portfolio je stejné: nejde o to, jak moc se houpe každé aktivum, ale zda se houpou spolu, nebo proti sobě.
+Teorie: očekávaný výnos, rozptyl, kovariance a korelace, portfolio dvou a více aktiv, užitek a averze k riziku
2.1Výnos a riziko jednoho aktiva
Očekávaný výnos je pravděpodobnostmi vážený průměr možných výnosů. Rozptyl je vážený průměr čtverců odchylek od něj a směrodatná odchylka (volatilita) je jeho odmocnina, ve stejných jednotkách jako výnos.expected return; variance; standard deviation
Z historických dat se tytéž veličiny odhadují výběrovým průměrem a výběrovým rozptylem s dělitelem \(n-1\) (průvodce Statistika a modely, kapitola 1). Roční volatilita se z měsíční získá násobením \(\sqrt{12}\), z denní \(\sqrt{250}\), pokud jsou výnosy v čase nezávislé.
2.2Kovariance a korelace
Kovariance měří, zda se dva výnosy odchylují od svých průměrů stejným směrem. Korelační koeficient je kovariance vydělená součinem směrodatných odchylek; leží mezi −1 a +1 a nezávisí na jednotkách.covariance; correlation coefficient
| Scénář | \(p_s\) | Akcie | Dluhopisy | Odch. akcií | Odch. dluhopisů | \(p_s\cdot\) součin odchylek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Recese | 0,2 | −15,0 % | 8,0 % | −0,220 | 0,045 | −0,001980 |
| Stagflace | 0,2 | −2,0 % | −4,0 % | −0,090 | −0,075 | 0,001350 |
| Běžný růst | 0,4 | 12,0 % | 4,0 % | 0,050 | 0,005 | 0,000100 |
| Boom | 0,2 | 28,0 % | 5,5 % | 0,210 | 0,020 | 0,000840 |
| Součet / průměr | 1,0 | 7,0 % | 3,5 % | 0,000310 |
Rozptyl akcií vychází 0,021120 (σ = 14,53 %), dluhopisů 0,001620 (σ = 4,02 %). Korelace je \(0{,}000310/(0{,}1453\cdot0{,}0402) = 0{,}05\). Dluhopisy pomohly v recesi, ve stagflaci ale ztrácely spolu s akciemi; proto je korelace blízko nuly, ne výrazně záporná. Portfolio půl na půl má očekávaný výnos 5,25 % a volatilitu \(\sqrt{0{,}25\cdot0{,}021120+0{,}25\cdot0{,}001620+0{,}5\cdot0{,}000310}=7{,}64\ \%\), zatímco průměr volatilit je 9,28 %.
Korelace měří jen lineární vztah a není konstantou. V krizích korelace rizikových aktiv obvykle rostou, tedy právě tehdy, kdy je diverzifikace nejvíc potřeba. Korelace akcií a státních dluhopisů navíc mění znaménko podle toho, zda trhy trápí spíš růst (záporná), nebo inflace (kladná).
2.3Portfolio dvou aktiv
Je-li \(\rho_{12}=1\), je \(\sigma_p = w_1\sigma_1+w_2\sigma_2\) a diverzifikace nepřináší nic. Pro každou nižší korelaci je volatilita portfolia menší než vážený průměr volatilit. Při \(\rho_{12}=-1\) lze riziko zcela vyrušit vahami \(w_1=\sigma_2/(\sigma_1+\sigma_2)\).
S modelovými hodnotami (tab. 0.1) je kovariance \(0{,}1\cdot0{,}16\cdot0{,}05=0{,}0008\).
\[E(R_p)=0{,}6\cdot7{,}0+0{,}4\cdot3{,}5=5{,}6\ \%,\qquad \sigma_p^2=0{,}36\cdot0{,}0256+0{,}16\cdot0{,}0025+2\cdot0{,}6\cdot0{,}4\cdot0{,}0008=0{,}010000,\]tedy \(\sigma_p=10{,}00\ \%\). Vážený průměr volatilit je 11,60 %; diverzifikace ubrala 1,60 p. b. kolísání, aniž snížila očekávaný výnos.
| Korelace | −1 | −0,5 | 0 | 0,1 | 0,5 | 1 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Volatilita | 7,60 % | 8,77 % | 9,81 % | 10,00 % | 10,74 % | 11,60 % |
Portfolio s minimálním rozptylem dvou aktiv má váhu prvního aktivaminimum-variance portfolio
Pro akcie a dluhopisy: \(w_A^{*}=(0{,}0025-0{,}0008)/(0{,}0256+0{,}0025-0{,}0016)=6{,}4\ \%\). Portfolio s 6,4 % akcií má volatilitu 4,89 %, méně než samotné dluhopisy (5 %), a přitom vyšší očekávaný výnos 3,72 %. Trocha rizikovějšího aktiva riziko celku snížila.
2.4Portfolio více aktiv
V součtu je \(n\) rozptylů a \(n(n-1)\) kovariancí. Už při deseti aktivech je kovariančních členů devadesát; riziko velkého portfolia je skoro celé dáno kovariancemi, ne rozptyly jednotlivých složek.
Pro portfolio \(n\) stejně vážených aktiv s průměrným rozptylem \(\bar\sigma^2\) a průměrnou kovariancí \(\overline{\mathrm{Cov}}\) platí
První člen (specifické riziko) s počtem aktiv mizí, druhý (společné riziko) zůstává. Akcie s volatilitou 30 % a vzájemnou korelací 0,3 dají portfolio s volatilitou 24,2 % při dvou titulech, 18,2 % při deseti, 17,1 % při třiceti a nejméně \(\sqrt{0{,}3}\cdot30=16{,}4\ \%\). Co je to systematické riziko a proč jen za ně trh platí, řeší kapitola 4.
2.5Užitek a averze k riziku
Investor s averzí k riziku dá ze dvou investic se stejným očekávaným výnosem přednost té méně rizikové a za přijetí rizika požaduje prémii. Investor neutrální k riziku se řídí jen očekávaným výnosem, investor vyhledávající riziko je ochoten za ně platit.risk-averse; risk-neutral; risk-seeking
Preference se v teorii portfolia zapisují užitkovou funkcí středního výnosu a rozptylu:mean–variance utility
kde \(A\) je koeficient averze k riziku (pro většinu investorů se uvádí mezi 2 a 8) a výnos i volatilita se dosazují jako desetinná čísla. Užitek lze číst jako jistotní ekvivalent: bezrizikový výnos, který je pro investora stejně dobrý jako dané rizikové portfolio. Indiferenční křivka spojuje kombinace rizika a výnosu se stejným užitkem, \(E(R)=U+\tfrac12A\sigma^2\); čím vyšší averze, tím strmější.certainty equivalent; indifference curve
| Akcie / dluhopisy | \(E(R)\) | σ | \(U\), A = 2 | \(U\), A = 4 | \(U\), A = 8 |
|---|---|---|---|---|---|
| 30 / 70 | 4,55 | 6,22 | 4,16 | 3,78 | 3,00 |
| 60 / 40 | 5,60 | 10,00 | 4,60 | 3,60 | 1,60 |
| 85 / 15 | 6,48 | 13,70 | 4,60 | 2,72 | −1,03 |
| 100 / 0 | 7,00 | 16,00 | 4,44 | 1,88 | −3,24 |
Pro A = 4 má portfolio 60/40 užitek \(0{,}056-0{,}5\cdot4\cdot0{,}01=3{,}60\ \%\): investor by ho vyměnil za jistých 3,6 %. Přesné optimum na křivce dvou aktiv je \(w_A^{*}=\dfrac{E(R_A)-E(R_D)+A(\sigma_D^2-\sigma_{AD})}{A(\sigma_A^2+\sigma_D^2-2\sigma_{AD})}\): 72,5 % akcií pro A = 2, 39,4 % pro A = 4 a 22,9 % pro A = 8.
Máte-li jedno rizikové portfolio a bezrizikové aktivum, je optimální podíl rizikového portfolia \(y^{*}=\dfrac{E(R_p)-R_f}{A\,\sigma_p^2}\). Pro 60/40 a A = 4: \((5{,}6-2{,}0)/(4\cdot1{,}00)=0{,}90\), tedy 90 % v portfoliu a 10 % v hotovosti. Odvození a souvislosti jsou v kapitole 3.
2.6Procvičení
- Výnos portfolia je vážený průměr; riziko je menší než vážený průměr, kdykoli je korelace pod +1.
- Riziko velkého portfolia určují kovariance, ne rozptyly jednotlivých složek.
- Diverzifikace odstraní specifické riziko, společné (systematické) zůstává.
- Korelace se mění, v krizích obvykle k horšímu; odhad z klidného období je optimistický.
- Užitek \(U=E(R)-\tfrac12A\sigma^2\) převádí riziko a výnos na jedno číslo – jistotní ekvivalent pro danou averzi.
Efektivní hranicepokročilý
Ze všech portfolií, která lze z daných aktiv sestavit, má smysl držet jen ta, která při svém riziku nabízejí nejvyšší výnos. Tvoří efektivní hranici. Přidá-li se bezrizikové aktivum, stačí z celé hranice jediné portfolio – tangenciální – a o riziku rozhoduje už jen to, kolik ho smícháte s hotovostí.
Dobrý kuchař nejdřív vyladí poměr surovin v polévce a teprve potom řeší, jak silnou ji komu nalije: jednomu ji zředí, druhému zahustí. Recept je pro všechny stejný, liší se jen ředění. Tangenciální portfolio je recept, podíl hotovosti nebo úvěru je ředění.
+Teorie: Markowitzův model, hranice minimálního rozptylu, bezrizikové aktivum, CAL a CML, separace, omezení modelu
3.1Markowitzův model
Harry Markowitz (1952) formuloval výběr portfolia jako optimalizační úlohu: investor má rád očekávaný výnos, nemá rád rozptyl a nic jiného ho nezajímá. Pro každou úroveň očekávaného výnosu existuje portfolio s nejmenším rozptylem; jejich množina je hranice minimálního rozptylu.mean–variance optimization; minimum-variance frontier
Nejlevější bod hranice je portfolio s globálně minimálním rozptylem. Část hranice nad ním je efektivní hranice: žádné jiné portfolio nemá při stejném riziku vyšší výnos. Portfolia pod tímto bodem jsou neefektivní – existuje k nim portfolio se stejným rizikem a vyšším výnosem.global minimum-variance portfolio (GMV); efficient frontier
Hranice je v rovině (σ, výnos) vypouklá doleva, protože kombinace dvou portfolií má při korelaci pod +1 nižší riziko než jejich vážený průměr (kapitola 2). Přidání dalšího aktiva hranici nikdy nezhorší: v nejhorším dostane nulovou váhu.
| Portfolio | σ | \(E(R)\) | SD | FD | AV | AR | NE | ZL |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Minimální rozptyl | 4,83 | 3,78 | 87 | 4 | 3 | 2 | 0 | 4 |
| Tangenciální (\(R_f\) = 2 %) | 5,74 | 4,51 | 50 | 25 | 15 | 5 | 0 | 6 |
| σ ≈ 8 % | 7,97 | 5,27 | 11 | 48 | 25 | 7 | 2 | 8 |
| σ ≈ 10 % | 9,96 | 5,82 | 0 | 44 | 33 | 12 | 4 | 6 |
| σ ≈ 12 % | 12,02 | 6,31 | 0 | 31 | 41 | 19 | 6 | 3 |
| σ ≈ 16 % | 16,01 | 7,17 | 0 | 4 | 55 | 31 | 10 | 0 |
Portfolio s volatilitou 10 % vynáší na hranici 5,82 %, o 0,22 p. b. víc než prostá kombinace 60/40 ze dvou tříd (5,60 %) se stejným rizikem. Zisk z dalších tříd je skutečný, ale skromný – a jak ukáže oddíl 3.6, je menší než nejistota vstupů.
3.2Bezrizikové aktivum a přímka kapitálové alokace
Kombinace bezrizikového aktiva s výnosem \(R_f\) a rizikového portfolia \(P\) v poměru \(1-y\) ku \(y\) mácapital allocation line (CAL)
V rovině (σ, výnos) je to přímka. Její sklon je Sharpeho poměr portfolia \(P\): prémie za jednotku rizika. Pro \(y>1\) si investor půjčuje a portfolio páčí.Sharpe ratio; reward-to-variability ratio
Každé rizikové portfolio má svou přímku. Nejstrmější je ta, která se efektivní hranice právě dotýká; bod dotyku je tangenciální portfolio, portfolio s nejvyšším Sharpeho poměrem. Pro dvě riziková aktiva má první z nich váhutangency portfolio; optimal risky portfolio
Prémie jsou \(e_A=5{,}0\ \%\) a \(e_D=1{,}5\ \%\), kovariance 0,0008:
\[w_A^{T}=\frac{0{,}05\cdot0{,}0025-0{,}015\cdot0{,}0008}{0{,}05\cdot0{,}0025+0{,}015\cdot0{,}0256-0{,}065\cdot0{,}0008}=\frac{0{,}000113}{0{,}000457}=24{,}7\ \%.\]Tangenciální portfolio (24,7 % akcií, 75,3 % dluhopisů) má \(E=4{,}37\ \%\), \(\sigma=5{,}73\ \%\) a Sharpeho poměr \((4{,}37-2)/5{,}73=0{,}413\). Samotné akcie mají 0,313, samotné dluhopisy 0,300 a portfolio 60/40 má 0,360.
Investor, který chce volatilitu 10 % jako u 60/40, drží \(y=10{,}00/5{,}73=1{,}746\) násobek tangenciálního portfolia a 74,6 % majetku si půjčí. Očekávaný výnos je \(2+1{,}746\cdot2{,}37=6{,}13\ \%\), o 0,53 p. b. víc než 60/40 při stejném riziku – ovšem jen pokud lze půjčovat za 2 %.
3.3Optimální portfolio investora a separace
Investor s užitkem \(U=E(R)-\tfrac12A\sigma^2\) vybírá bod na přímce kapitálové alokace. Dosazením a derivací podle \(y\) vyjde
Rozhodnutí se tím rozpadá na dvě nezávislá: (1) jaké rizikové portfolio – stejné pro všechny se stejnými vstupy, (2) kolik ho držet – podle averze k riziku. To je věta o separaci (Tobin, 1958).two-fund separation theorem
3.4Přímka kapitálového trhu
Pokud by všichni investoři měli stejná očekávání, držel by každý stejné tangenciální portfolio. Součet všech takových portfolií je trh, takže tangenciálním portfoliem musí být tržní portfolio: všechna riziková aktiva v poměru tržních hodnot. Přímka kapitálové alokace vedená tržním portfoliem je přímka kapitálového trhu.market portfolio; capital market line (CML)
S modelovým trhem (7 % / 16 %) je sklon \(5/16=0{,}3125\). Efektivní portfolio s volatilitou 12 % má očekávaný výnos \(2+0{,}3125\cdot12=5{,}75\ \%\). Portfolio, které při volatilitě 14 % slibuje 6,0 %, leží pod přímkou (ta dává 6,38 %) a je neefektivní: obsahuje riziko, za které se neplatí. CML platí jen pro efektivní portfolia; pro jednotlivá aktiva je správným měřítkem beta (kapitola 4).
Pasivní investování je praktickou podobou tohoto výsledku: levně držet široký trh a o riziku rozhodovat poměrem k bezpečné složce. Skutečné „tržní portfolio“ ovšem obsahuje i dluhopisy, nemovitosti a neobchodovaná aktiva; akciový index je jen jeho část.
3.5Když se nedá půjčovat za bezrizikovou sazbu
Úvěr je dražší než vklad. Přímka se pak v bodě tangenciálního portfolia láme: napravo od něj má menší sklon, nebo investor pokračuje po zakřivené hranici. Tangenciální portfolio z příkladu páčené na volatilitu 16 % (\(y=2{,}79\)) by při úvěru za 2 % vyneslo 8,61 %, při úvěru za 4 % jen \(4+2{,}79\cdot0{,}37=5{,}02\ \%\) – méně než samotné akcie se stejným rizikem (7 %). Investoři, kteří páku použít nesmějí nebo nechtějí, proto pro vyšší výnos sahají po rizikovějších aktivech, ne po páčeném tangenciálním portfoliu. Na tom stojí i úvahy o rizikové paritě (kapitola 6).
3.6Omezení modelu a chyba odhadu
Optimalizace potřebuje očekávané výnosy, volatility a korelace. Nejhůř se odhadují výnosy. Směrodatná chyba průměru z \(T\) let je \(\sigma/\sqrt{T}\): u akcií s volatilitou 16 % je to po dvaceti letech 3,6 p. b., takže 95% interval pro „pravý“ průměr 7 % sahá zhruba od 0 do 14 %. Na chybu 1 p. b. by bylo třeba 256 let dat.
Optimalizátor navíc chyby aktivně vyhledává: aktivum, jehož výnos je náhodou nadhodnocen a riziko podhodnoceno, dostane největší váhu. Výsledná portfolia bývají koncentrovaná, nestabilní a ve skutečnosti horší než jednoduchá pravidla (Michaud, 1989; DeMiguel, Garlappi a Uppal, 2009). Další výhrady:
- Rozptyl trestá odchylky nahoru stejně jako dolů a nepostihuje šikmost ani tlusté konce rozdělení.
- Model je jednoobdobový; nezná závazky, čerpání, daně ani transakční náklady.
- Korelace a volatility se mění v čase, zvlášť v krizích.
- Výsledek nezohledňuje likviditu ani to, zda lze danou váhu skutečně koupit.
Praktické opravy: omezení vah (minimální a maximální podíly), smršťování odhadů k rozumnému průměru (Jorion, 1986; Ledoit a Wolf, 2004), převzorkování hranice z mnoha simulovaných vstupů (Michaud), obrácená optimalizace a model Blacka a Littermana (kapitola 6) nebo přístupy, které očekávané výnosy nepotřebují vůbec – minimální rozptyl a riziková parita.shrinkage; resampling; reverse optimization
Čtyři desetinná místa ve vahách neznamenají přesnost. Výstup optimalizace je jen tak dobrý jako nejhorší z jejích vstupů; rozdíl 0,2 p. b. v očekávaném výnosu dvou portfolií je hluboko pod rozlišovací schopností dat.
3.7Procvičení
- Efektivní hranice jsou portfolia s nejvyšším výnosem pro dané riziko; začíná portfoliem s minimálním rozptylem.
- S bezrizikovým aktivem je nejlepší jediné rizikové portfolio – tangenciální, s nejvyšším Sharpeho poměrem.
- O riziku rozhoduje podíl \(y^{*}=(E(R_T)-R_f)/(A\sigma_T^2)\), ne složení rizikové části (separace).
- Při shodných očekáváních je tangenciálním portfoliem trh; odtud přímka kapitálového trhu a pasivní investování.
- Optimalizace zesiluje chyby vstupů. Omezení vah, smršťování a zdravá skepse jsou součást metody, ne její popření.
CAPMpokročilý
Když se dá specifické riziko zadarmo rozpustit diverzifikací, trh za něj nemá důvod platit. Odměnu si zaslouží jen riziko, které v portfoliu zůstane – to, kterým aktivum přispívá ke kolísání trhu. Měří ho beta a model CAPM z ní odvozuje požadovaný výnos.
Loďky v přístavu se houpou dvojím způsobem. Příliv a odliv zvedá všechny najednou; proti tomu se nedá nic dělat. A každou zvlášť rozhoupe její posádka; to se v celé flotile vyruší. Pojišťovna flotily se zajímá jen o příliv. Beta říká, jak moc daná loďka na příliv reaguje.
+Teorie: systematické a specifické riziko, beta, tržní model, SML, použití CAPM, předpoklady a kritika
4.1Dvojí riziko
Systematické riziko je část kolísání společná celému trhu: hospodářský cyklus, úrokové sazby, inflace, nálada investorů. Diverzifikací se odstranit nedá. Specifické riziko se týká jedné firmy nebo odvětví a v širokém portfoliu se vyruší.systematic (market, non-diversifiable) risk; unsystematic (idiosyncratic, specific) risk
Protože se specifického rizika lze zbavit bez nákladů, není důvod, aby za ně trh platil prémii. Investor, který drží tři akcie, nese víc rizika než ten, kdo drží celý trh, ale očekávaný výnos za to navíc nedostává.
4.2Tržní model a beta
Tržní model popisuje výnos aktiva jedním společným faktorem – výnosem trhu:market model; single-index model
Beta udává, o kolik procent se v průměru pohne výnos aktiva, pohne-li se trh o jedno procento. Trh má betu 1, bezrizikové aktivum 0. Beta portfolia je vážený průměr bet jeho složek. Z modelu plyne rozklad rozptylu a také kovariance dvou aktiv:beta
Akcie Alfa má volatilitu 28 % a korelaci s trhem 0,6; trh má volatilitu 16 %.
\[\beta=0{,}6\cdot\frac{28}{16}=1{,}05,\qquad \beta^2\sigma_M^2=1{,}05^2\cdot0{,}0256=0{,}028224,\qquad \sigma_\varepsilon^2=0{,}0784-0{,}028224=0{,}050176.\]Systematická volatilita je 16,8 %, specifická 22,4 %. Systematická část tvoří \(R^2=0{,}36\) rozptylu; téměř dvě třetiny rizika Alfy jsou specifické a odměnu nenesou.
Beta se odhaduje regresí výnosů aktiva na výnosy trhu, obvykle z 60 měsíčních nebo 104 týdenních pozorování. Regresní přímka se nazývá charakteristická přímka. Odhad je nepřesný: u Alfy je směrodatná chyba bety z 60 měsíců \(\sigma_\varepsilon/(\sigma_M\sqrt{60})=22{,}4/(16\cdot7{,}75)=0{,}18\), takže 95% interval sahá zhruba od 0,69 do 1,41.security characteristic line
Protože se odhadnuté bety časem vracejí k průměru, používá se upravená beta: \(\beta_{upr}=\tfrac23\beta_{hist}+\tfrac13\cdot1\). Historická beta 1,40 se upraví na 1,27, beta 0,60 na 0,73. Beta závisí i na zvoleném indexu, délce období a četnosti dat; dvě databáze mohou pro tutéž akcii uvádět zřetelně jiná čísla.
4.3Model oceňování kapitálových aktiv
CAPM (Sharpe, 1964; Lintner, 1965; Mossin, 1966) dovádí Markowitzovu teorii do tržní rovnováhy: drží-li všichni tržní portfolio, je jediným oceňovaným rizikem příspěvek aktiva k rozptylu trhu, tedy beta.capital asset pricing model
Graf této rovnice v rovině (beta, očekávaný výnos) je přímka trhu cenných papírů. Prochází bezrizikovou sazbou při betě 0 a tržním portfoliem při betě 1; jejím sklonem je tržní riziková prémie.security market line (SML); market risk premium
| CML | SML | |
|---|---|---|
| Vodorovná osa | celkové riziko σ | systematické riziko β |
| Platí pro | jen efektivní portfolia (trh + bezrizikové aktivum) | všechna aktiva a portfolia |
| Sklon | Sharpeho poměr trhu \((E(R_M)-R_f)/\sigma_M\) | tržní prémie \(E(R_M)-R_f\) |
| Použití | volba poměru trhu a hotovosti | požadovaný výnos, ocenění, hodnocení výkonnosti |
S \(R_f=2\ \%\) a prémií 5 %: Alfa (β = 1,05) \(2+1{,}05\cdot5=7{,}25\ \%\); Gama, a.s. (β = 0,60) 5,00 %; Delta, a.s. (β = 1,50) 9,50 %. Portfolio 50 % Alfa, 30 % Gama a 20 % Delta má betu \(0{,}5\cdot1{,}05+0{,}3\cdot0{,}60+0{,}2\cdot1{,}50=1{,}005\) a požadovaný výnos 7,03 %.
Zlato s volatilitou 15 % a korelací s trhem 0,05 má betu \(0{,}05\cdot15/16=0{,}047\) a požadovaný výnos jen 2,23 %: samo je rizikové, ale k riziku trhu skoro nepřispívá. Akcie s volatilitou 40 % a korelací 0,4 má betu 1,00 a požadovaný výnos 7 % – stejný jako trh, přestože kolísá dvaapůlkrát víc.
4.4K čemu CAPM slouží
- Požadovaný výnos a náklady vlastního kapitálu. Diskontní sazba pro ocenění akcie nebo projektu (průvodce Akciová analýza).
- Výběr titulů. Rozdíl mezi výnosem, který analytik očekává, a výnosem požadovaným podle SML je alfa. Kladná alfa znamená bod nad přímkou: aktivum je podle analytika podhodnocené.alpha; Jensen’s alpha
- Hodnocení výkonnosti. Jensenova alfa, Treynorův poměr a další míry v kapitole 9 stojí na CAPM.
Akcie stojí 200 Kč. Analytik čeká dividendu 6 Kč a cenu za rok 218 Kč, tedy výnos \((218+6)/200-1=12{,}0\ \%\). Beta je 1,3, požadovaný výnos \(2+1{,}3\cdot5=8{,}5\ \%\). Očekávaná alfa je +3,5 p. b.; platí-li analytikův odhad, je akcie podhodnocená. Stejná prognóza u akcie s betou 2,1 (požadovaný výnos 12,5 %) by znamenala mírné nadhodnocení.
4.5Předpoklady
- Investoři mají averzi k riziku, maximalizují užitek a rozhodují se podle středního výnosu a rozptylu.
- Všichni plánují na stejné jedno období a mají stejná očekávání (homogenní očekávání).
- Trhy jsou bez tření: žádné daně ani transakční náklady, aktiva jsou libovolně dělitelná, krátké prodeje jsou možné.
- Půjčit si i uložit lze v neomezeném rozsahu za jednu bezrizikovou sazbu.
- Žádný investor neovlivní cenu; všechna aktiva jsou obchodovatelná.
Předpoklady jsou zjevně nerealistické. Model se však nehodnotí podle předpokladů, ale podle toho, jak dobře popisuje výnosy.
4.6Kritika a rozšíření
- Plochá přímka. Akcie s nízkou betou vynášely víc a akcie s vysokou betou méně, než CAPM předpovídá (Black, Jensen a Scholes, 1972; Frazzini a Pedersen, 2014). Vysvětlení: omezená páka nutí investory honit výnos rizikovými akciemi a tím je zdražovat.
- Beta nestačí. Velikost firmy, poměr účetní a tržní hodnoty a další charakteristiky vysvětlují průřez výnosů lépe než beta sama (Fama a French, 1992). Odtud vícefaktorové modely v kapitole 5.
- Rollova kritika. Skutečné tržní portfolio všech aktiv nelze pozorovat, takže model nelze poctivě testovat; testuje se vždy jen efektivnost zvoleného indexu (Roll, 1977).
- Jedno období, jeden faktor. Investoři se zajišťují i proti jiným rizikům (inflace, změny investičních příležitostí); mezičasový CAPM (Merton, 1973) a arbitrážní teorie oceňování (Ross, 1976) přidávají další zdroje prémie.
- Black (1972) ukázal, že bez bezrizikového úvěru platí obdoba modelu s portfoliem s nulovou betou místo bezrizikové sazby; přímka je pak plošší.zero-beta CAPM
Beta není míra celkového rizika. Nediverzifikovaný investor nese i specifické riziko, za které prémii nedostává. A nízká beta neznamená bezpečí: jediná akcie s betou 0,6 může ztratit všechno z důvodů, které s trhem nesouvisejí.
4.7Procvičení
- Riziko aktiva se dělí na systematické a specifické; prémii nese jen systematické.
- Beta = kovariance s trhem / rozptyl trhu. Beta portfolia je vážený průměr bet.
- CAPM: \(E(R_i)=R_f+\beta_i[E(R_M)-R_f]\). SML platí pro všechna aktiva, CML jen pro efektivní portfolia.
- Alfa je odchylka od SML: základ výběru titulů i hodnocení správců.
- Empiricky je přímka plošší a beta sama nestačí; CAPM je výchozí bod, ne poslední slovo.
Faktorové modelypokročilý
CAPM zná jediný zdroj prémie – trh. Data ukazují, že jich je víc: levné akcie, malé firmy, nedávní vítězové a ziskové firmy se chovají jako skupiny se společným rizikem i výnosem. Faktorový model rozkládá výnos portfolia na expozice k těmto zdrojům a ukazuje, kolik z „alfy“ je jen neviděná sázka na faktor.
Jídlo můžete popsat názvem, nebo složením: bílkoviny, tuky, sacharidy, vláknina. Dva různě pojmenované pokrmy mohou mít skoro stejné živiny. S portfolii je to stejné: faktorový rozbor je tabulka výživových hodnot, která říká, z čeho se výnos a riziko skutečně skládají.
+Teorie: APT, typy faktorových modelů, Fama–French a další faktory, výpočet expozic, faktorový rozklad rizika
5.1Vícefaktorový model a APT
Vícefaktorový model vysvětluje výnos aktiva několika společnými faktory a zbytkovou specifickou složkou:multifactor model; factor sensitivity (loading, exposure)
\(F_k\) je realizace faktoru, \(b_{ik}\) citlivost (expozice) aktiva vůči němu a \(\varepsilon_i\) specifická složka nekorelovaná s faktory. Arbitrážní teorie oceňování (Ross, 1976) z modelu odvozuje vztah pro očekávané výnosy. Předpokládá jen, že výnosy popisuje faktorový model, že aktiv je dost na rozpuštění specifického rizika a že na trhu není arbitráž:arbitrage pricing theory (APT)
\(\lambda_k\) je riziková prémie faktoru: očekávaný výnos nad bezrizikovou sazbu u portfolia, které má vůči faktoru \(k\) citlivost 1 a vůči ostatním 0 (čisté faktorové portfolio). APT neříká, které faktory to jsou ani kolik jich je; na rozdíl od CAPM nepotřebuje tržní portfolio ani předpoklad o užitku.factor risk premium; pure factor portfolio
Bezriziková sazba je 2 %, prémie faktorů \(\lambda_1=5\ \%\) a \(\lambda_2=2\ \%\). Dobře diverzifikované portfolio P s citlivostmi 1,2 a 0,6 má mít \(2+1{,}2\cdot5+0{,}6\cdot2=9{,}2\ \%\). Portfolio Q se stejnými citlivostmi nabízí 10,0 %.
Arbitráž: koupit Q a proti tomu prodat nakrátko napodobeninu – 1,2 dílu čistého portfolia prvního faktoru, 0,6 dílu druhého a −0,8 dílu bezrizikového aktiva (váhy dají 1). Faktorové citlivosti se vyruší, kapitál není potřeba a zisk je \(10{,}0-9{,}2=0{,}8\ \%\) z objemu bez rizika. Takové obchody tlačí cenu Q nahoru, dokud očekávaný výnos neklesne na 9,2 %.
5.2Tři druhy faktorových modelů
V makroekonomickém modelu je faktorem překvapení, tedy rozdíl mezi skutečnou a očekávanou hodnotou veličiny; očekávaná část je už v cenách:macroeconomic factor model; surprise
Akcie s očekávaným výnosem 8 %, citlivostí na inflaci −1,5 a na růst HDP 2,0 v roce, kdy inflace překvapí o +1,0 p. b., růst o −0,5 p. b. a specifická složka je +0,5 %, vynese \(8-1{,}5\cdot1{,}0+2{,}0\cdot(-0{,}5)+0{,}5=6{,}0\ \%\).
Ve fundamentálním modelu jsou expozice dány vlastnostmi firem (například standardizovaný poměr účetní hodnoty k ceně) a výnosy faktorů se odhadují průřezovou regresí. Statistický model hledá faktory čistě z kovarianční matice výnosů; dobře popisuje riziko, ale faktory nemají ekonomický výklad.fundamental factor model; statistical factor model
5.3Fama–French a další faktory
Fama a French (1993) doplnili trh o dva faktory sestavené jako portfolia „koupit jedny, prodat nakrátko druhé“:
| Faktor | Konstrukce | Obvyklé vysvětlení prémie |
|---|---|---|
| Trh | tržní portfolio minus bezriziková sazba | odměna za riziko, které nelze rozpustit |
| Velikost (SMB) | malé firmy minus velké | nižší likvidita a vyšší citlivost na cyklus; po roce 1980 slabší |
| Hodnota (HML) | vysoký poměr účetní hodnoty k ceně minus nízký | riziko firem v potížích, nebo přehnaný pesimismus investorů |
| Momentum (WML) | vítězové posledních 2–12 měsíců minus poražení | pomalá reakce na zprávy a stádnost; hrozí prudké zvraty |
| Ziskovost a kvalita (RMW, QMJ) | ziskové, stabilní, málo zadlužené minus opak | investoři přeplácejí „loterijní“ akcie |
| Investice (CMA) | firmy investující střídmě minus agresivně | souvisí s hodnotou; nadměrné investice snižují výnosy |
| Nízká volatilita | akcie s nízkou betou nebo volatilitou minus vysokou | omezená páka, plochá SML (kapitola 4) |
Carhart (1997) přidal k trojici momentum (čtyřfaktorový model), Fama a French (2015) ziskovost a investice (pětifaktorový model). U každého faktoru se vede spor, zda jde o odměnu za riziko, o chybu investorů, nebo o artefakt hledání v datech: z několika set publikovaných „faktorů“ jich přísnější testy přežije hrstka (Harvey, Liu a Zhu, 2016).
Fond má \(\beta=0{,}95\), \(s=0{,}40\) a \(h=0{,}50\). S modelovými prémiemi:
\[E(R)=2{,}00+0{,}95\cdot5{,}0+0{,}40\cdot1{,}5+0{,}50\cdot2{,}5=2{,}00+4{,}75+0{,}60+1{,}25=8{,}60\ \%.\]CAPM by s betou 0,95 požadoval jen 6,75 %. Vynese-li fond dlouhodobě 9,4 %, připíše mu CAPM alfu 2,65 p. b., třífaktorový model jen 0,80 p. b. Zbylých 1,85 p. b. není dovednost, ale odměna za expozici k velikosti a hodnotě, kterou lze získat levně a mechanicky.
5.4Jak se počítají expozice a co s nimi
Expozice se odhadují regresí výnosů portfolia (nad bezrizikovou sazbu) na výnosy faktorů, nebo zdola: jako vážený průměr expozic držených titulů. První cesta potřebuje jen řadu výnosů, druhá aktuální složení. Použití:
- Atribuce výnosu. Aktivní výnos = Σ (aktivní expozice × výnos faktoru) + výběr titulů.return attribution
- Atribuce rizika. Jakou část aktivního rizika tvoří sázky na faktory a jakou specifické riziko titulů.risk attribution; active factor risk; active specific risk
- Stavba portfolia. Vědomé naklonění k faktoru, nebo naopak jeho vyloučení; sestavení sledovacího portfolia s danými expozicemi.factor tilt; tracking portfolio
Benchmark (trh) má expozice (1; 0; 0), fond (0,95; 0,40; 0,50). Aktivní expozice jsou (−0,05; +0,40; +0,50) a očekávaný aktivní výnos \(-0{,}05\cdot5{,}0+0{,}40\cdot1{,}5+0{,}50\cdot2{,}5=1{,}60\ \%\). Při specifické volatilitě 4 % je aktivní riziko
\[\sqrt{0{,}05^2\cdot0{,}16^2+0{,}40^2\cdot0{,}09^2+0{,}50^2\cdot0{,}10^2+0{,}04^2}=\sqrt{0{,}000064+0{,}001296+0{,}0025+0{,}0016}=7{,}39\ \%.\]Z rozptylu aktivního výnosu připadá 71 % na faktorové sázky a 29 % na výběr titulů. Informační poměr sázek je \(1{,}60/7{,}39=0{,}22\) (kapitola 8).
Portfolio A má citlivosti (1,2; 0,2), portfolio B (0,6; 0,8). Chceme citlivost 0,5 na druhý faktor: \(0{,}2w+0{,}8(1-w)=0{,}5\Rightarrow w=0{,}5\). Směs půl na půl má citlivost na první faktor \(0{,}5\cdot1{,}2+0{,}5\cdot0{,}6=0{,}9\). Se třemi portfolii lze nastavit obě citlivosti nezávisle.
5.5Faktorový rozklad rizika
Fond z příkladu: trh \(0{,}95^2\cdot0{,}0256=0{,}023104\), velikost 0,001296, hodnota 0,0025, specifická složka 0,0016. Celkem 0,0285, volatilita 16,88 %. Trh tvoří 81 % rozptylu, velikost 5 %, hodnota 9 % a specifické riziko 6 %. Místo kovarianční matice stovek titulů stačí odhadnout kovariance několika faktorů – to je hlavní praktický přínos faktorových modelů rizika.
Fondy „chytré bety“ nabízejí faktorové expozice mechanicky a levně. Tím se posunula laťka pro aktivní správce: za expozici k hodnotě nebo momentu není důvod platit poplatek za dovednost. Při hodnocení fondu se proto ptejte, proti jakému modelu je alfa spočítaná.
Faktorové prémie nejsou jisté ani stálé. Modelová prémie hodnoty 2,5 % při volatilitě 10 % má za třicet let t-statistiku \(2{,}5/(10/\sqrt{30})=1{,}37\); na t = 2 je třeba 64 let. Faktor může být ztrátový i deset let v kuse a po zveřejnění prémie obvykle slábnou (McLean a Pontiff, 2016). Kombinace faktorů s nízkou korelací je stabilnější: hodnota a momentum půl na půl mají při korelaci −0,4 prémii 3,25 %, volatilitu 6,78 % a poměr prémie k riziku 0,48 proti 0,25 a 0,29 jednotlivě.
5.6Procvičení
- Faktorový model: výnos = součet (expozice × faktor) + specifická složka. APT z něj dělá vztah pro očekávané výnosy bez arbitráže.
- Modely jsou makroekonomické (překvapení), fundamentální (vlastnosti firem) a statistické.
- Hodnota, velikost, momentum a kvalita jsou nejznámější akciové faktory; prémie jsou nejisté a proměnlivé.
- Alfa závisí na modelu: co CAPM považuje za dovednost, bývá expozice k faktoru.
- Expozice slouží k atribuci výnosu a rizika i k cílené stavbě portfolia.
Strategická a taktická alokacepokročilý
Strategická alokace je dlouhodobé rozdělení majetku mezi třídy aktiv, které má splnit investiční politiku. Taktická alokace jsou dočasné a omezené odchylky od ní. Teorie z předchozích kapitol dává nástroje; praxe k nim přidává závazky, cíle, lidský kapitál a pokoru vůči vlastním odhadům.
Strategická alokace je trasa naplánovaná před cestou: kudy pojedete, ať je jakkoli. Taktická alokace je objížďka kolem zácpy, o které jste se dozvěděli z rádia. Objížďka může ušetřit čas, ale kdo objíždí při každém hlášení, dojede později a s prázdnou nádrží.
+Teorie: strategická alokace, přístupy podle aktiv, závazků a cílů, Black–Litterman, riziková parita, životní cyklus, taktická alokace
6.1Strategická alokace
Strategická alokace aktiv spojuje investiční politiku s dlouhodobými očekáváními o trzích a určuje cílové váhy tříd aktiv. Je to rozhodnutí o tom, kterým systematickým rizikům se investor vystaví.strategic asset allocation (SAA); policy portfolio
Aby byla skupina aktiv užitečnou třídou aktiv, mají být její složky navzájem podobné, třídy se mají vylučovat, dohromady pokrývat investovatelný svět, mít mezi sebou nízké korelace a být dost velké a likvidní. Alternativně lze alokovat přímo mezi rizikové faktory (akciové riziko, durace, úvěrové riziko, inflace, likvidita); třídy aktiv jsou pak jen obaly těchto faktorů.asset class; risk-factor-based allocation
Rozlišují se tři přístupy podle toho, co je v centru:
| Přístup | Cíl | Míra rizika | Typický uživatel |
|---|---|---|---|
| Podle aktiv | nejlepší poměr výnosu a rizika majetku | volatilita portfolia | nadace, státní fondy, část jednotlivců |
| Podle závazků | splnit závazky, řídit přebytek | volatilita přebytku (aktiva minus závazky) | penzijní fondy, pojišťovny, banky |
| Podle cílů | dosáhnout jednotlivých cílů s danou pravděpodobností | pravděpodobnost nesplnění cíle | jednotlivci a rodiny |
6.2Alokace podle aktiv: optimalizace a co s ní
Základním nástrojem je optimalizace středního výnosu a rozptylu (kapitola 3): z kandidátních portfolií se vybere to s nejvyšším užitkem \(U=E(R)-\tfrac12A\sigma^2\), případně podle doplňkového kritéria. Royovo kritérium vybírá portfolio, které nejméně pravděpodobně skončí pod zvoleným prahem \(R_L\):Roy’s safety-first criterion; shortfall risk
| Akcie / dluhopisy | \(E(R)\) | σ | Sharpe | \(U\), A = 4 | \(P(R<0)\) | SFR, práh 3 % |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Konzervativní 30 / 70 | 4,55 | 6,22 | 0,410 | 3,78 | 23,2 | 0,249 |
| Vyvážená 60 / 40 | 5,60 | 10,00 | 0,360 | 3,60 | 28,8 | 0,260 |
| Dynamická 85 / 15 | 6,48 | 13,70 | 0,327 | 2,72 | 31,8 | 0,254 |
Investor s averzí 4 volí konzervativní alokaci; s averzí 2 má vyvážená i dynamická užitek 4,60 % proti 4,16 % u konzervativní. Kdo se nejvíc bojí ztráty v daném roce, volí rovněž konzervativní (nejnižší pravděpodobnost záporného výnosu). Kdo potřebuje aspoň 3 % ročně, najde nejvyšší Royův poměr u vyvážené alokace. Kritérium musí odpovídat tomu, co stojí v investiční politice.
Slabiny optimalizace (kapitola 3.6) vedly k několika opravám. Nejznámější je model Blacka a Littermana (1992). Postupuje ve třech krocích:Black–Litterman model
- Obrácená optimalizace. Místo odhadu výnosů se spočítá, jaké výnosy by dělaly z tržních vah optimální portfolio: \(\boldsymbol\Pi=\delta\,\boldsymbol\Sigma\,\mathbf w_{trh}\), kde \(\delta\) je averze k riziku průměrného investora. To jsou rovnovážné výnosy.reverse optimization; implied equilibrium returns
- Názory. Investor přidá vlastní názory („akcie porazí dluhopisy o 5 %“) a ke každému míru jistoty.
- Smíchání. Výsledné výnosy jsou vážený průměr rovnovážných výnosů a názorů; váhou je přesnost. Bez názorů vyjdou tržní váhy, se silnějším názorem se portfolio posouvá dál.
Tržní váhy 60 % akcií a 40 % dluhopisů, \(\delta=3\). Rovnovážné prémie:
\[\Pi_A=3\,(0{,}6\cdot0{,}0256+0{,}4\cdot0{,}0008)=4{,}70\ \%,\qquad \Pi_D=3\,(0{,}4\cdot0{,}0025+0{,}6\cdot0{,}0008)=0{,}44\ \%.\]Trh tedy „říká“, že akcie porazí dluhopisy o 4,26 p. b. Investor věří v náskok 5,0 p. b. a dává názoru stejnou váhu jako rovnováze. Výsledný náskok je uprostřed, 4,63 p. b.; prémie vycházejí 5,05 % a 0,42 % a optimální váhy 64,7 % a 35,3 %. Při úplné jistotě by to bylo 69,3 % a 30,7 %. Portfolio se od trhu odchýlilo úměrně síle názoru a zůstalo plně investované – žádné rohové řešení.
6.3Příspěvky k riziku a riziková parita
Mezní příspěvek k riziku říká, o kolik vzroste volatilita portfolia při malém zvýšení váhy aktiva. Příspěvek k riziku je jeho součin s váhou; příspěvky se sčítají přesně na volatilitu portfolia.marginal contribution to risk (MCTR); contribution to risk
\(MCR_A=(0{,}6\cdot0{,}0256+0{,}4\cdot0{,}0008)/0{,}10=0{,}1568\), \(MCR_D=(0{,}4\cdot0{,}0025+0{,}6\cdot0{,}0008)/0{,}10=0{,}0148\). Příspěvky: akcie \(0{,}6\cdot0{,}1568=9{,}41\) p. b., dluhopisy \(0{,}4\cdot0{,}0148=0{,}59\) p. b., dohromady 10,00 %. Akcie tvoří 60 % kapitálu, ale 94 % rizika.
Riziková parita volí váhy tak, aby každá třída přispívala k riziku stejně. Pro dvě aktiva jsou váhy nepřímo úměrné volatilitám: \(w_A=\sigma_D/(\sigma_A+\sigma_D)=5/21=23{,}8\ \%\). Takové portfolio má výnos 4,33 %, volatilitu 5,65 % a Sharpeho poměr 0,413 – téměř přesně jako tangenciální portfolio z kapitoly 3, aniž bylo třeba odhadovat výnosy. Aby dosáhlo rizika portfolia 60/40, musí se zapáčit 1,77krát: při úvěru za 2 % vynese 6,13 % (60/40 jen 5,60 %), při úvěru za 3 % už jen 5,36 %.risk parity
Riziková parita není bez předpokladů: tiše předpokládá stejné Sharpeho poměry tříd a stabilní korelace, bývá silně závislá na dluhopisech a na levné páce. Roste-li inflace a s ní korelace akcií a dluhopisů, ztrácejí obě nohy portfolia současně – a páka ztrátu násobí.
6.4Řízení podle závazků
Investor se závazky (penzijní plán, pojišťovna, ale i rodina se splátkami) sleduje přebytek, tedy hodnotu aktiv minus současnou hodnotu závazků, a poměr krytí. Bezrizikovým aktivem tu není hotovost, ale portfolio, které se pohybuje stejně jako závazky.liability-driven investing (LDI); surplus; funding ratio
Závazky mají současnou hodnotu 100 mil. Kč a duraci 15 let. Aktiva 90 mil. Kč tvoří z 60 % dluhopisy s durací 8 a ze 40 % akcie. Poměr krytí je 90 %. Klesnou-li výnosy o 1 p. b., vzrostou závazky asi o 15 na 115 mil. Kč, dluhopisy o \(54\cdot8\ \%=4{,}32\) mil. Kč. Poměr krytí klesne na \(94{,}32/115=82{,}0\ \%\) a schodek se zdvojnásobí z 10 na 20,7 mil. Kč, přestože aktiva vydělala. Úrokové riziko závazků je zajištěno jen z \(432/1\,500=29\ \%\).
Odtud dvoudílná stavba: zajišťovací portfolio (dluhopisy a deriváty, které kopírují úrokovou a inflační citlivost závazků) a výnosové portfolio (rizikové třídy, které mají dohnat schodek nebo vytvořit rezervu). Duraci a imunizaci podrobně vykládá průvodce Dluhopisy a úroky.hedging portfolio; return-seeking portfolio
6.5Alokace podle cílů
Jednotlivec nemá jeden cíl, ale několik s různou naléhavostí: bezpečí, bydlení, penze, vzdělání dětí, odkaz. Alokace podle cílů pro každý sestaví zvláštní dílčí portfolio podle horizontu a požadované pravděpodobnosti úspěchu. Celková alokace je jejich součet.goals-based investing
| Portfolio | jistota 90 % | jistota 75 % | jistota 50 % |
|---|---|---|---|
| Hotovost 2 % | 1 640 697 | 1 640 697 | 1 640 697 |
| Konzervativní 30 / 70 | 1 659 662 | 1 480 770 | 1 304 530 |
| Vyvážená 60 / 40 | 1 778 585 | 1 483 544 | 1 212 765 |
| Dynamická 85 / 15 | 1 948 234 | 1 523 507 | 1 159 272 |
Pro cíl, který musí vyjít s jistotou 90 %, je nejlevnější hotovost: rizikovější portfolio vyžaduje větší polštář. Při jistotě 75 % vyhrává konzervativní portfolio, při 50 % dynamické. Stejný člověk tak rozumně drží hotovost na nezbytné cíle a akcie na ty, které snesou nejistotu. Výpočet: lognormální model, požadovaná částka \(=2\,000\,000/\exp(m\cdot10+s\sqrt{10}\,z)\).
6.6Životní cyklus a lidský kapitál
Lidský kapitál je současná hodnota budoucích pracovních příjmů. Pro rostoucí příjem \(Y\) na \(n\) let, růst \(g\) a diskontní sazbu \(r\):human capital; economic balance sheet
Třicátník z obr. 6.2 má lidský kapitál \(720\,000\cdot24{,}494=17{,}64\) mil. Kč a finanční majetek 0,5 mil. Kč. Chce mít 40 % celkového majetku v akciovém riziku, tedy \(0{,}4\cdot18{,}14=7{,}25\) mil. Kč. Lidský kapitál už nese \(0{,}3\cdot17{,}64=5{,}29\) mil. Kč akciového rizika; zbývá 1,96 mil. Kč, víc než celý finanční majetek. Finanční portfolio má být ze 100 % v akciích. V 45 letech (finanční majetek 3,5 mil. Kč) vychází 91 %, v 60 letech (9 mil. Kč) 49 %.
Odtud klesající podíl akcií s věkem (dráha klouzání fondů životního cyklu). Stejná logika říká, že státní zaměstnanec s jistým platem unese víc akcií než makléř, jehož příjem padá spolu s burzou, a že držet úspory v akciích vlastního zaměstnavatele znamená sázet finanční i lidský kapitál na jednu kartu.glide path; target-date fund
6.7Taktická alokace
Taktická alokace se dočasně odchyluje od strategických vah, aby využila krátkodobých odhadů výnosů: ocenění, hospodářského cyklu, momenta, nálady. Je to aktivní správa na úrovni tříd aktiv a platí pro ni vše z kapitoly 8: málo nezávislých sázek, náklady a nutnost změřit, zda se vyplácí.tactical asset allocation (TAA)
Správce převáží akcie o 5 p. b. na úkor dluhopisů. Rozdíl výnosů akcií a dluhopisů má volatilitu \(\sqrt{0{,}0256+0{,}0025-0{,}0016}=16{,}28\ \%\), takže aktivní riziko sázky je \(0{,}05\cdot16{,}28=0{,}81\ \%\). Porazí-li akcie dluhopisy o 8 %, přidá sázka 0,40 p. b.; v opačném případě stejně ubere. Dlouhodobě přináší trvalé převážení jen prémii \(0{,}05\cdot3{,}5=0{,}18\) p. b. – a to už není taktika, ale jiná strategická alokace.
Investiční politika proto taktické odchylky omezuje pásmy (například akcie 50 až 70 %) a požaduje, aby se výsledek taktiky vykazoval odděleně od výsledku strategie (atribuce v kapitole 9). Pro většinu jednotlivců je rozumnou „taktikou“ disciplinované rebalancování.
6.8Procvičení
- Strategická alokace plyne z investiční politiky a rozhoduje o většině dlouhodobého rizika.
- Alokovat lze podle aktiv (užitek, Sharpe), podle závazků (přebytek) nebo podle cílů (pravděpodobnost úspěchu).
- Black–Litterman vychází z rovnovážných výnosů a názory přimíchává podle jistoty; riziková parita výnosy nepotřebuje, ale potřebuje páku.
- Váhy kapitálu nejsou váhy rizika: v 60/40 nesou akcie 94 % rizika.
- Lidský kapitál je součást portfolia; s věkem ho ubývá a s ním i schopnost nést akciové riziko.
- Taktická alokace je aktivní správa: má mít pásma, rozpočet rizika a oddělené vyhodnocení.
Řízení rizik portfoliapokročilý
Volatilita říká, jak moc portfolio kolísá. Investora ale zajímá spíš, kolik může ztratit, jak často a jak dlouho potrvá, než se z toho dostane. Na to odpovídají hodnota v riziku, očekávaná ztráta v chvostu, stresové testy a maximální pokles. Žádná z těch měr nestačí sama; dohromady dávají obraz, podle kterého se dá riziko rozpočtovat.
Předpověď „v devatenácti dnech z dvaceti naprší nejvýš 20 mm“ je užitečná, ale neříká nic o tom dvacátém dni. Stavitel hráze se ptá jinak: kolik vody přijde, když už je zle, a co udělá stoletá voda. Hodnota v riziku je ta první věta, CVaR a stresové testy ty další dvě.
+Teorie: VaR třemi metodami, CVaR, příspěvky k riziku a rozpočet rizika, stresové testy, maximální pokles, zpětné testování
7.1Hodnota v riziku
Hodnota v riziku je ztráta, která za daný horizont nebude s danou pravděpodobností překročena. Výrok „denní 95% VaR je 100 000 Kč“ znamená: v 95 % dnů bude ztráta menší, v 5 % dnů (zhruba jednou za měsíc) větší. O kolik větší, VaR neříká.value at risk (VaR)
VaR má tři parametry: hladinu spolehlivosti (obvykle 95 nebo 99 %), horizont (den, deset dnů, měsíc, rok) a měnu nebo procento. Tři způsoby výpočtu:
\(\sigma_p\) a \(\mu_p\) jsou roční hodnoty, \(t\) horizont v letech, \(V\) hodnota portfolia. U krátkých horizontů se střední výnos často zanedbává. Přepočet odmocninou z času předpokládá nezávislé výnosy se stálou volatilitou.parametric (variance–covariance) method; square-root-of-time rule
Roční σ = 10,0 %, μ = 5,6 %. Denní volatilita je \(10{,}0/\sqrt{250}=0{,}632\ \%\), denní střední výnos 0,022 %.
| Horizont | VaR 95 % | CVaR 95 % | VaR 99 % | CVaR 99 % |
|---|---|---|---|---|
| 1 den | 101 790 | 128 217 | 144 891 | 166 323 |
| 10 dnů | 306 571 | – | 442 870 | – |
| 1 rok | 1 084 854 | 1 502 713 | 1 766 348 | 2 105 214 |
Jednodenní 95% VaR: \((1{,}645\cdot0{,}00632-0{,}00022)\cdot10\,000\,000=101\,790\) Kč. Roční: \((1{,}645\cdot0{,}10-0{,}056)\cdot10\) mil. = 1,08 mil. Kč, tedy 10,85 % majetku – stejné číslo jako v kapitole 1.
Historická simulace seřadí zisky a ztráty, které by dnešní portfolio utrpělo v minulých obdobích, a odečte kvantil. Ze 100 pozorování s pěti nejhoršími výsledky −310, −255, −228, −201 a −190 tis. Kč je 95% VaR 190 tis. Kč (páté nejhorší). Monte Carlo dělá totéž se scénáři vygenerovanými z modelu.historical simulation; Monte Carlo simulation
7.2Co VaR neumí a co s tím
- Mlčí o chvostu. Dvě portfolia se stejnou VaR mohou mít za touto hranicí úplně jiné ztráty.
- Není vždy subaditivní. VaR součtu dvou pozic může být větší než součet jejich VaR, což odporuje diverzifikaci (Artzner a kol., 1999).
- Závisí na předpokladech. Normální rozdělení podceňuje velké ztráty; krátké klidné okno dává nízkou VaR právě před bouří.
- Předpokládá likviditu. Počítá s tím, že pozici lze prodat za tržní cenu; v krizi to neplatí.
- Svádí k falešné jistotě. Jedno číslo vypadá přesně, ale je to odhad kvantilu z omezených dat.
Podmíněná hodnota v riziku je průměrná ztráta v případech, kdy je VaR překročena. Odpovídá na otázku „když už je zle, jak moc“ a je subaditivní. Pro normální rozdělení:conditional VaR (CVaR); expected shortfall (ES); expected tail loss
V historické simulaci je CVaR průměrem ztrát za hranicí VaR; v příkladu výše je průměr pěti nejhorších výsledků 236,8 tis. Kč. U normálního rozdělení je 95% CVaR asi 1,25násobkem VaR; čím tlustší konce, tím je poměr vyšší. Studentovo rozdělení se čtyřmi stupni volnosti má při stejném rozptylu 99% kvantil 2,65 směrodatné odchylky místo 2,33.
7.3Rozklad a rozpočet rizika
VaR i volatilitu lze rozložit na příspěvky pozic stejně jako v kapitole 6:marginal VaR; component VaR; incremental VaR
- Mezní VaR: změna VaR při malém zvýšení pozice; úměrná meznímu příspěvku k riziku.
- Složková VaR: váha × mezní VaR; součet složek dává VaR portfolia.
- Přírůstková VaR: rozdíl VaR portfolia s novou pozicí a bez ní.
Portfolio z obr. 2.1 (akcie, státní dluhopisy, zlato) má volatilitu 8,71 % a při hodnotě 10 mil. Kč roční 95% VaR bez středního výnosu \(1{,}645\cdot0{,}0871\cdot10\) mil. = 1,43 mil. Kč.
| Třída | Váha | Mezní příspěvek | Příspěvek k σ | Podíl na riziku | Složková VaR (tis. Kč) | Prémie / mezní příspěvek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Akcie vyspělých trhů | 50 % | 0,1520 | 7,60 p. b. | 87,3 % | 1 250 | 0,33 |
| Státní dluhopisy | 40 % | 0,0178 | 0,71 p. b. | 8,2 % | 117 | 0,84 |
| Zlato | 10 % | 0,0396 | 0,40 p. b. | 4,5 % | 65 | 0,50 |
Samotné zlato za 1 mil. Kč má VaR \(1{,}645\cdot0{,}15\cdot1\) mil. = 247 tis. Kč, v portfoliu však přispívá jen 65 tis. Kč. Poslední sloupec ukazuje, kde je riziko nejlépe placené: nejvíc u dluhopisů, nejméně u akcií.
Rozpočet rizika rozděluje celkové přípustné riziko mezi třídy aktiv, strategie a správce. Riziko je vyčerpatelný zdroj a má se utrácet tam, kde přináší nejvíc. V optimu je poměr očekávané prémie k meznímu příspěvku k riziku u všech pozic stejný; kde je vyšší, vyplatí se přidat. Vedle limitů na VaR se používají limity na pozice, na koncentraci, na páku, na ztrátu od počátku období a pravidla pro omezení ztrát.risk budgeting; position limits; stop-loss limit
7.4Stresové testy a scénáře
Stresový test se neptá na pravděpodobnost. Ptá se, co by portfolio ztratilo, kdyby nastal určitý nepříznivý vývoj: historický (opakování známé krize), hypotetický (událost, která se ještě nestala) nebo citlivostní (posun jediného faktoru). Obrácený stresový test hledá scénář, který by způsobil nepřijatelnou ztrátu.stress test; scenario analysis; reverse stress test
Akciová krize: akcie −40 %, dluhopisy +5 %, zlato +10 %. Výsledek \(0{,}5\cdot(-40)+0{,}4\cdot5+0{,}1\cdot10=-17{,}0\ \%\), tedy −1,7 mil. Kč. To je víc než roční 99% VaR normálního modelu (1,50 mil. Kč po zahrnutí středního výnosu).
Inflační šok: výnosy dluhopisů +2 p. b. při duraci 6 (dluhopisy −12 %), akcie −10 %, zlato −5 %. Výsledek \(-5{,}0-4{,}8-0{,}5=-10{,}3\ \%\). Dluhopisy tentokrát neochránily: korelace, na které stála diverzifikace, změnila znaménko.
7.5Maximální pokles
Pokles je ztráta od posledního vrcholu, maximální pokles největší taková ztráta za sledované období. Zajímá také jeho délka: doba od vrcholu po dno a doba do návratu na vrchol.drawdown; maximum drawdown (MDD); time to recovery
| Pokles | −10 % | −20 % | −30 % | −50 % |
|---|---|---|---|---|
| Potřebný zisk | +11,1 % | +25,0 % | +42,9 % | +100,0 % |
| Roky při výnosu 7 % | 1,6 | 3,3 | 5,3 | 10,2 |
Maximální pokles je srozumitelný a zachycuje i sled ztrát, který volatilita nevidí. Je to ale jediné pozorování z jedné historie: s délkou období jen roste a mezi fondy s různě dlouhou historií ho nelze přímo srovnávat. Poměr výnosu k maximálnímu poklesu se nazývá Calmarův poměr.
7.6Zpětné testování
Model VaR se ověřuje počítáním dnů, kdy skutečná ztráta VaR překročila. U 99% VaR a 250 obchodních dnů se čeká 2,5 překročení. Počet překročení má binomické rozdělení: pět a více jich správný model vyprodukuje s pravděpodobností 10,8 %, deset a více jen s pravděpodobností 0,03 %. Bankovní regulace proto tradičně dělí výsledky do pásem: do čtyř překročení zelené, pět až devět žluté, od deseti červené.backtesting; exceptions
Míry rizika popisují svět, jaký byl nebo jaký předpokládá model. Největší ztráty přicházejí z událostí, které v datech chybějí. VaR proto patří vždy vedle stresových testů a zdravého úsudku o tom, co model nevidí: likviditu, páku, koncentraci a chování protistran.
7.7Procvičení
- VaR je kvantil ztráty: má hladinu, horizont a měnu. O ztrátách za hranicí mlčí.
- CVaR je průměrná ztráta v chvostu; je vždy vyšší než VaR a lépe se chová při sčítání pozic.
- Tři metody (parametrická, historická, Monte Carlo) dávají různá čísla; rozdíl je informace o chvostech.
- Riziko se dá rozložit na příspěvky pozic a rozpočtovat tam, kde je nejlépe placené.
- Stresové testy a maximální pokles doplňují to, co pravděpodobnostní míry nevidí.
Aktivní vs. pasivní správamírně pokročilý
Pasivní správa přijímá výnos trhu a šetří na nákladech. Aktivní správa se od trhu odchyluje a slibuje výnos navíc. Zda ho doručí, závisí na třech věcech: jak dobré jsou její odhady, kolik nezávislých příležitostí má a kolik to stojí. A ať zvolíte cokoli, portfolio je třeba vracet k cílovým vahám.
Kasino nevyhrává proto, že by znalo výsledek příštího hodu. Má malou výhodu a tisíce sázek denně. Hráč, který vsadí vše na jedno číslo, může mít stejnou výhodu a přesto odejít s prázdnou. Aktivní správce je na tom stejně: rozhoduje výhoda krát počet nezávislých sázek, minus nájem za sál.
+Teorie: aktivní výnos a riziko, informační poměr, základní zákon, aritmetika aktivní správy, náklady, rebalancování
8.1Aktivní výnos, aktivní riziko a informační poměr
Aktivní výnos je rozdíl výnosu portfolia a benchmarku. Aktivní riziko (tracking error) je směrodatná odchylka aktivního výnosu. Jejich podíl je informační poměr: aktivní výnos na jednotku aktivního rizika.active return; active risk, tracking error (TE); information ratio (IR)
Aktivní výnosy fondu v pěti letech: +1,2, −0,8, +2,0, +0,5 a −0,4 p. b. Průměr je 0,50 p. b. Součet čtverců odchylek je \(0{,}49+1{,}69+2{,}25+0+0{,}81=5{,}24\), výběrový rozptyl \(5{,}24/4=1{,}31\), aktivní riziko 1,14 %. Informační poměr \(0{,}50/1{,}14=0{,}44\).
Aktivní riziko má dvě složky: sázky na faktory a specifické riziko titulů (kapitola 5). Předem se odhaduje z aktivních vah: portfolio 70/30 proti benchmarku 60/40 má aktivní váhu ±10 p. b. a aktivní riziko \(0{,}10\cdot16{,}28=1{,}63\ \%\). Doplňkovou mírou je aktivní podíl, polovina součtu absolutních odchylek vah od benchmarku: portfolio s vahami 40/30/30/0 proti rovnoměrnému benchmarku čtyř akcií má aktivní podíl \(\tfrac12(15+5+5+25)=25\ \%\).active share
Informační poměr 0,5 dlouhodobě po nákladech je výborný výsledek, 0,25 dobrý. Fond s vysokými poplatky a aktivním podílem pod 60 % bývá „skrytý index“: platíte za aktivní správu a dostáváte téměř benchmark.
8.2Základní zákon aktivní správy
Grinold (1989) rozložil informační poměr na dovednost a šíři:fundamental law of active management; information coefficient (IC); breadth (BR); transfer coefficient (TC)
- Informační koeficient je korelace mezi prognózami a následnými výsledky. U sázek typu ano/ne platí \(IC=2\cdot\text{úspěšnost}-1\); úspěšnost 55 % znamená IC 0,10. Hodnoty 0,05 až 0,10 jsou u dobrých správců to nejlepší, co se dá čekat.
- Šíře je počet nezávislých aktivních rozhodnutí za rok. Padesát akcií ze stejného odvětví není padesát sázek.
- Koeficient přenosu je korelace mezi vahami, které by správce chtěl, a vahami, které skutečně drží. Zákaz krátkých prodejů, limity a náklady ho stlačují pod 1; u běžného fondu bez krátkých pozic bývá 0,3 až 0,8 (Clarke, de Silva a Thorley, 2002).
Stratég čtyřikrát ročně rozhoduje, zda převážit akcie, a trefí se v 55 % případů: \(IC=0{,}10\), \(BR=4\), \(IR=0{,}10\cdot\sqrt4=0{,}20\). Výběrčí akcií má horší odhady (\(IC=0{,}03\)), ale dělá jich měsíčně padesát: při úplné nezávislosti \(IR=0{,}03\cdot\sqrt{600}=0{,}73\). Jsou-li jeho sázky provázané tak, že nezávislých je jen sto, klesne na 0,30. Časovač by na \(IR=0{,}5\) potřeboval \(IC=0{,}25\), tedy úspěšnost 62,5 % – nebo 25 nezávislých sázek ročně.
Z informačního poměru plyne i to, kolik aktivního rizika dává smysl. Kombinace benchmarku se Sharpeho poměrem \(SR_B\) a aktivní správy s informačním poměrem \(IR\) dosáhne nejvýšoptimal active risk
S modelovým trhem (\(SR_B=0{,}3125\)) zvedne čistý informační poměr 0,10 Sharpeho poměr z 0,313 na 0,328 při optimálním aktivním riziku 5,1 %. Zlepšení je skromné; bez dovednosti (IR ≤ 0) je optimální aktivní riziko nula.
8.3Aritmetika aktivní správy a náklady
Sharpe (1991) upozornil na prostou identitu. Trh je součet všech portfolií. Pasivní investoři drží trh, takže aktivní investoři jako celek musí držet také trh. Před náklady tedy průměrná aktivně spravovaná koruna vydělá stejně jako pasivní; po nákladech méně, a to právě o rozdíl nákladů. Neznamená to, že nikdo trh neporazí, ale že výhra jednoho je prohrou jiného a po nákladech je hra jako celek záporná.arithmetic of active management
| Náklady ročně | Po 20 letech | Po 30 letech | Ztraceno po 30 letech |
|---|---|---|---|
| 0,2 % | 3 727 564 | 7 196 769 | 5,5 % |
| 1,0 % | 3 207 135 | 5 743 491 | 24,5 % |
| 1,5 % | 2 917 757 | 4 983 951 | 34,5 % |
| 2,0 % | 2 653 298 | 4 321 942 | 43,2 % |
Sloupec „ztraceno“ srovnává s hodnotou bez nákladů (7,61 mil. Kč). K viditelnému poplatku za správu patří ještě transakční náklady uvnitř fondu, rozpětí nákupní a prodejní ceny, vstupní a výstupní poplatky, výkonnostní odměna a daně z realizovaných zisků.
I skutečně schopného správce je těžké poznat. Pravděpodobnost, že správce s informačním poměrem \(IR\) po \(N\) letech zaostane za benchmarkem, je \(N(-IR\sqrt N)\):
| Informační poměr | 1 rok | 3 roky | 5 let | 10 let | 20 let | Roky do t = 2 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 0,3 | 38,2 % | 30,2 % | 25,1 % | 17,1 % | 9,0 % | 44 |
| 0,5 | 30,9 % | 19,3 % | 13,2 % | 5,7 % | 1,3 % | 16 |
Statistická jistota (t = 2), že informační poměr 0,3 není náhoda, vyžaduje \((2/0{,}3)^2=44\) let. Tříleté žebříčky fondů proto říkají o dovednosti málo; empirické práce nacházejí jen slabou setrvalost výsledků, výraznější u těch nejhorších, kde ji vysvětlují náklady (Carhart, 1997; Fama a French, 2010).
Rozumné rozdělení: pasivně a levně tam, kde je trh velký a dobře pokrytý analytiky; aktivně nanejvýš tam, kde je méně účastníků, horší informace a kde poplatek neodčerpá celý očekávaný přínos. A vždy s benchmarkem, proti kterému se výsledek měří.
8.4Rebalancování
Třídy aktiv rostou různě rychle a váhy se rozjíždějí. Rebalancování je vrací k cíli: prodává to, co vyrostlo, a kupuje to, co zaostalo. Jeho smyslem je držet riziko portfolia tam, kde ho chce investiční politika, ne zvyšovat výnos.rebalancing
Portfolio 60/40 po roce, kdy akcie vynesly +20 % a dluhopisy +2 %: \(60\cdot1{,}20=72{,}0\) a \(40\cdot1{,}02=40{,}8\), celkem 112,8; podíl akcií 63,8 %. Návrat na 60 % znamená prodat akcie za 4,32 (3,8 % portfolia). Po propadu akcií o 30 % při +5 % u dluhopisů je podíl akcií 50 % a je třeba dokoupit akcie za 8,4 – přesně ve chvíli, kdy se to nejhůř dělá.
Bez rebalancování by při očekávaných výnosech podíl akcií vzrostl na 67,7 % po deseti, 74,5 % po dvaceti a 80,3 % po třiceti letech. Při 74,5 % akcií je volatilita portfolia 12,1 % místo 10,0 %: investor nese o pětinu víc rizika, než si vybral.
| Kalendářní | Podle pásem | |
|---|---|---|
| Pravidlo | v pevných termínech (ročně, čtvrtletně) | když váha opustí pásmo (např. 60 ± 5 p. b.) |
| Výhoda | jednoduché, nevyžaduje sledování | reaguje na trh, drží riziko těsněji |
| Nevýhoda | mezi termíny se váhy mohou hodně odchýlit; někdy obchoduje zbytečně | vyžaduje průběžné sledování |
Šíře pásma je kompromis mezi náklady a odchylkou od cílového rizika. Širší pásmo je namístě, když jsou transakční náklady a daně vysoké, tolerance k riziku vysoká a třída silně korelovaná se zbytkem portfolia (rozjezd pak riziko mění málo). Užší pásmo sedí k volatilním třídám, které se rychle vzdalují od cíle. Vracet se lze přesně na cíl, nebo jen na okraj pásma. Nové vklady a výběry jsou nejlevnější rebalancování: směřují se do podvážené třídy bez prodeje a bez daně.calendar rebalancing; percent-range (corridor) rebalancing
Rebalancování mezi kolísajícími a málo korelovanými třídami mírně zvyšuje složený výnos proti průměru složených výnosů složek. Přibližně odiversification return; rebalancing bonus
Rebalancování je strategie „prodej vítěze“. V dlouhých trendech zaostává za portfoliem ponechaným osudu, na trzích kolísajících do strany ho poráží. Výnos navíc není zaručen; zaručeno je jen to, že riziko zůstane blízko cíle. Mimo daňově zvýhodněné obaly může prodej před uplynutím časového testu znamenat daň (kapitola 10).
8.5Procvičení
- Informační poměr = aktivní výnos / aktivní riziko. Dlouhodobě 0,5 po nákladech je vzácnost.
- Základní zákon: \(IR=TC\cdot IC\cdot\sqrt{BR}\). Malá výhoda potřebuje mnoho nezávislých sázek.
- Před náklady je průměrná aktivní koruna stejná jako pasivní; po nákladech horší o rozdíl nákladů.
- Dovednost od štěstí se z několika let výsledků rozlišit nedá.
- Rebalancování řídí riziko. Kalendář je jednoduchý, pásma těsnější; nové vklady jsou nejlevnější cesta.
Měření a atribuce výkonnostipokročilý
„Kolik to vydělalo“ má víc správných odpovědí, než by se zdálo. Záleží na tom, zda hodnotíme správce, nebo investora; zda výnos očistíme o riziko a o jaké; a zda nás zajímá jen výsledek, nebo i to, z čeho vznikl. Tato kapitola dává ke každé otázce správný nástroj.
Řidič taxíku má průměrnou rychlost podle toho, jak jel. Cestující má svůj zážitek podle toho, kdy nastoupil: kdo přisedl těsně před zácpou, zažil hlavně stání. Výnos vážený časem hodnotí řidiče, výnos vážený penězi cestujícího. Oba údaje jsou pravdivé a mohou mít opačné znaménko.
+Teorie: výnos vážený časem a penězi, míry očištěné o riziko, Brinsonova atribuce, benchmarky, standardy GIPS
9.1Tři otázky hodnocení
Hodnocení výkonnosti odpovídá na tři otázky: kolik portfolio vydělalo (měření), proč (atribuce) a zda to bylo díky dovednosti (posouzení). První vyžaduje správně spočítaný výnos, druhá rozklad vůči benchmarku, třetí očištění o riziko a dost dlouhou historii.performance measurement; attribution; appraisal
9.2Výnos vážený časem a výnos vážený penězi
Výnos vážený časem spojuje výnosy dílčích období mezi peněžními toky. Nezávisí na tom, kdy a kolik investor vložil nebo vybral, a proto se jím hodnotí správce, který toky neovlivňuje.time-weighted rate of return (TWR)
Výnos vážený penězi je vnitřní výnosové procento všech toků investora včetně konečné hodnoty. Dává větší váhu obdobím, kdy bylo v portfoliu víc peněz, a měří zkušenost investora.money-weighted rate of return (MWR); internal rate of return (IRR)
Z obr. 9.1: výnos vážený penězi řeší rovnici \(1\,000\,000\,(1+r)^2+1\,000\,000\,(1+r)=1\,980\,000\), odkud \(r=-0{,}67\ \%\). Kdyby roky přišly v opačném pořadí (−10 %, pak +20 %), skončil by investor na 2 280 000 Kč s výnosem váženým penězi +9,06 %; výnos vážený časem by zůstal 3,92 %.
Přesný výnos vážený časem potřebuje ocenění portfolia při každém toku. Kde není k dispozici, používá se modifikovaná Dietzova metoda, která toky váží podílem období, po který byly v portfoliu:modified Dietz method
Portfolio 5 000 000 Kč, vklad 500 000 Kč desátý den třicetidenního měsíce, konečná hodnota 5 610 000 Kč: \(r=110\,000/(5\,000\,000+\tfrac{20}{30}\cdot500\,000)=2{,}06\ \%\). Měsíční a čtvrtletní výnosy se geometricky řetězí: čtvrtletí +3, −2, +4 a +1 % dají \(1{,}03\cdot0{,}98\cdot1{,}04\cdot1{,}01-1=6{,}03\ \%\). Víceleté výnosy se uvádějí anualizovaně: 25 % za tři roky je \(1{,}25^{1/3}-1=7{,}72\ \%\) ročně, ne 8,33 %.geometric linking; annualized return
Rozdíl mezi výnosem fondu (váženým časem) a průměrným výnosem jeho investorů (váženým penězi) se nazývá mezera v chování. Investoři obvykle přikupují po růstu a prodávají po poklesu, a tak dosahují horšího výsledku než fond, který drží. O příčinách kapitola 10.
9.3Výnos očištěný o riziko
| Míra | Vzorec | Riziko | Kdy ji použít |
|---|---|---|---|
| Sharpeho poměr | \((R_P-R_f)/\sigma_P\) | celkové | portfolio je celý majetek investora |
| M² (Modigliani) | \(R_f+SR_P\,\sigma_M\) | celkové | totéž, ale v procentech; srovnává se s \(R_M\) |
| Treynorův poměr | \((R_P-R_f)/\beta_P\) | systematické | portfolio je část širšího diverzifikovaného celku |
| Jensenova alfa | \(R_P-[R_f+\beta_P(R_M-R_f)]\) | systematické | výnos nad požadavek CAPM, v procentech |
| Informační poměr | \((R_P-R_B)/TE\) | aktivní | hodnocení správce vůči benchmarku |
| Poměr ocenění | \(\alpha_P/\sigma_{\varepsilon}\) | specifické | alfa na jednotku specifického rizika |
| Sortinův poměr | \((R_P-MAR)/DD\) | riziko poklesu | investorovi vadí jen výnosy pod minimem |
Riziko poklesu v Sortinově poměru počítá jen odchylky pod minimálním přijatelným výnosem (MAR): \(DD=\sqrt{\tfrac1n\sum\min(R_t-MAR,0)^2}\).Sharpe ratio; Treynor ratio; Jensen’s alpha; M-squared; appraisal ratio; Sortino ratio; downside deviation
| Výnos | σ | β | Sharpe | M² | Treynor | Alfa | Poměr ocenění | IR vůči trhu | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fond X | 9,0 % | 18 % | 1,10 | 0,389 | 8,22 % | 6,36 | 1,50 | 0,40 | 0,49 |
| Fond Y | 7,5 % | 12 % | 0,70 | 0,458 | 9,33 % | 7,86 | 2,00 | 0,46 | 0,08 |
| Trh | 7,0 % | 16 % | 1,00 | 0,313 | 7,00 % | 5,00 | 0 | – | – |
Fond X: Sharpe \((9-2)/18=0{,}389\); \(M^2=2+0{,}389\cdot16=8{,}22\ \%\); Treynor \(7/1{,}10=6{,}36\); alfa \(9-(2+1{,}1\cdot5)=1{,}50\) p. b.; specifická volatilita \(\sqrt{0{,}18^2-1{,}1^2\cdot0{,}16^2}=3{,}77\ \%\), poměr ocenění \(1{,}50/3{,}77=0{,}40\). Fond X vydělal víc, ale Y je lepší podle všech měr očištěných o riziko – kromě informačního poměru vůči tržnímu indexu, kde Y trestá jeho nízká beta (aktivní riziko 6,45 %). Pro fond s betou 0,7 není čistý akciový index vhodným benchmarkem.
Roční výnosy 12, −8, 15, 3, −4 a 9 %, minimální přijatelný výnos 2 %. Průměr je 4,5 %. Pod minimem jsou dva roky s odchylkami −10 a −6 p. b.: \(DD=\sqrt{(100+36)/6}=4{,}76\ \%\). Sortinův poměr \((4{,}5-2)/4{,}76=0{,}53\). Se směrodatnou odchylkou 9,14 % by obdobný poměr vyšel 0,27; rozdíl ukazuje, že značná část kolísání byla směrem nahoru.
Všechny tyto míry jsou odhady zatížené chybou. Alfa fondu X 1,5 p. b. při specifické volatilitě 3,77 % má z pěti let t-statistiku \(1{,}5/(3{,}77/\sqrt5)=0{,}89\) – od nuly ji nelze odlišit. Míry se navíc dají „vylepšit“: prodej opcí zvedá Sharpeho poměr za cenu vzácných velkých ztrát, neobchodovaná aktiva s vyhlazeným oceněním vykazují uměle nízkou volatilitu.
9.4Benchmark
Dobrý benchmark je jednoznačný (známé složení a váhy), investovatelný (lze ho pasivně držet), měřitelný, přiměřený stylu správce, předem stanovený a správce za něj přijímá odpovědnost. Tržní index těmto požadavkům obvykle vyhovuje; medián srovnatelných fondů nikoli – není znám předem, nelze ho koupit a je zkreslen fondy, které zanikly.benchmark; survivorship bias
9.5Brinsonova atribuce
Atribuce rozkládá aktivní výnos na rozhodnutí, která ho způsobila. Model Brinsona, Hooda a Beebowera (1986) v úpravě Brinsona a Fachlera (1985) rozlišuje tři efekty pro každý segment \(i\):Brinson attribution; allocation, selection and interaction effects
- Alokace oceňuje převážení segmentů, které porazily benchmark jako celek, a podvážení těch, které zaostaly.
- Selekce oceňuje výběr titulů uvnitř segmentu při benchmarkové váze.
- Interakce je společný účinek obou; často se přičítá k selekci.
Součet všech efektů přes segmenty dává přesně aktivní výnos \(R_P-R_B\).
| Segment | \(w_B\) | \(w_P\) | \(R_B\) | \(R_P\) | Alokace | Selekce | Interakce | Celkem |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Akcie | 60 | 70 | 8,0 | 9,0 | 0,25 | 0,60 | 0,10 | 0,95 |
| Dluhopisy | 30 | 20 | 2,0 | 1,5 | 0,35 | −0,15 | 0,05 | 0,25 |
| Hotovost | 10 | 10 | 1,0 | 1,0 | 0,00 | 0,00 | 0,00 | 0,00 |
| Celkem | 100 | 100 | 5,50 | 6,70 | 0,60 | 0,45 | 0,15 | 1,20 |
Alokace akcií: \((0{,}70-0{,}60)(8{,}0-5{,}5)=0{,}25\). Alokace dluhopisů: \((0{,}20-0{,}30)(2{,}0-5{,}5)=+0{,}35\) – podvážení segmentu, který zaostal za benchmarkem, je kladné rozhodnutí. Selekce akcií: \(0{,}60\cdot(9{,}0-8{,}0)=0{,}60\). Polovina aktivního výnosu přišla z alokace, 0,45 p. b. z výběru titulů; v dluhopisech správce vybíral hůř než index.
Vícefaktorová atribuce dělá totéž s faktorovými expozicemi místo segmentů (kapitola 5); u dluhopisových portfolií se rozkládá na duraci, tvar křivky, úvěrové prémie a výběr emisí. Ve víceobdobové atribuci se efekty nesčítají přímo – je třeba je řetězit zvláštními postupy.
9.6Standardy GIPS
Globální standardy výkonnosti investic jsou dobrovolná etická pravidla pro výpočet a prezentaci výsledků správců, která spravuje CFA Institute. Mají zajistit, aby zájemce dostal úplný a srovnatelný obraz, ne výběr nejlepších portfolií za nejlepší období.Global Investment Performance Standards (GIPS)
- Firma jako celek. Soulad se deklaruje za celou firmu, ne za jeden produkt.
- Kompozity. Každé skutečné, poplatky platící a správcem plně řízené portfolio musí být zařazeno aspoň do jednoho kompozitu podobných strategií; nelze vybírat jen ta úspěšná.composite
- Výpočet. Výnosy vážené časem, očištěné o vnější peněžní toky; ocenění aspoň měsíčně a při velkých tocích. Výnos vážený penězi je přípustný jen za stanovených podmínek, hlavně u uzavřených fondů soukromých trhů, kde toky řídí správce.
- Historie. Nejméně pět let (nebo od vzniku), postupně doplňovaných na deset let.
- Zveřejnění. Výnos kompozitu a benchmarku za každý rok, rozptyl výnosů uvnitř kompozitu, tříletá anualizovaná směrodatná odchylka kompozitu i benchmarku, zda jsou výnosy před poplatky, nebo po nich.
- Ověření. Nezávislé ověření je doporučené, nikoli povinné.
Platné znění je z roku 2020. Pro klienta je užitečné vědět, co standardy nezaručují: neříkají nic o kvalitě strategie ani o budoucích výnosech, jen o tom, že minulost je vykázána poctivě a srovnatelně.
Čistý výnos se z hrubého počítá násobením, ne odčítáním: hrubých 8 % při poplatku 1,2 % z majetku je \(1{,}08\cdot(1-0{,}012)-1=6{,}70\ \%\). S výkonnostní odměnou 20 % z výnosu nad 4 % a správním poplatkem 1 % zbude z hrubých 10 % investorovi \(10-1-0{,}2\cdot(9-4)=8{,}0\ \%\).
9.7Procvičení
- Výnos vážený časem hodnotí správce, výnos vážený penězi zkušenost investora.
- Sharpe a M² pracují s celkovým rizikem, Treynor a Jensenova alfa se systematickým, informační poměr s aktivním.
- Míra musí odpovídat roli portfolia a benchmark stylu správce.
- Brinsonova atribuce dělí aktivní výnos na alokaci, selekci a interakci; součet sedí na desetinu.
- Standardy GIPS zaručují poctivé a srovnatelné vykázání minulosti, ne kvalitu strategie.
Behaviorální finance a portfolio v praximírně pokročilý
Modely předchozích kapitol předpokládají investora, který počítá správně a drží se plánu. Skuteční lidé ztrátu cítí silněji než zisk, věří si víc, než by měli, a dělí peníze do pomyslných obálek. Kdo tyto sklony zná, může portfolio i pravidla jeho správy nastavit tak, aby je přežily. Druhá půlka kapitoly převádí celý průvodce do českých poměrů.
Horolezec ví, že ve výšce bude unavený a bude se mu chtít dělat hlouposti. Proto si pravidla určí dole: v kolik hodin se otočí, ať je vrchol jakkoli blízko. Investiční politika je totéž – rozhodnutí učiněná v klidu pro chvíle, kdy klid nebude.
+Teorie: prospektová teorie, kognitivní a emoční zkreslení, mentální účtování, portfolio jednotlivce v Česku, reporting správce, investiční dotazník a vhodnost
10.1Od racionálního investora k prospektové teorii
Tradiční finance předpokládají investora, který maximalizuje očekávaný užitek konečného majetku. Behaviorální finance popisují, jak se lidé rozhodují doopravdy. Základem je prospektová teorie (Kahneman a Tversky, 1979): lidé hodnotí zisky a ztráty vůči výchozímu bodu, ne konečný majetek; ztráta váží víc než stejně velký zisk; citlivost na obojí s velikostí klesá.behavioral finance; prospect theory; reference point; loss aversion
Hod mincí: výhra 1 500 Kč, nebo prohra 1 000 Kč. Očekávaná hodnota je +250 Kč. Podle hodnotové funkce: \(v(1500)=1500^{0{,}88}=623{,}7\), \(v(-1000)=-2{,}25\cdot1000^{0{,}88}=-982{,}2\), dohromady \(0{,}5\cdot623{,}7-0{,}5\cdot982{,}2=-179{,}2\). Sázka je pocitově ztrátová. Přijatelná začne být až při výhře \(2{,}25^{1/0{,}88}\cdot1000=2\,513\) Kč.
Klesající citlivost: \(v(2000)=803{,}4\) je méně než \(2\,v(1000)=873{,}0\), takže dvě menší radosti těší víc než jedna velká; a \(v(-2000)=-1\,807{,}5\) bolí méně než dvě ztráty po tisícovce (−1 964,3). Proto lidé v zisku riziko odmítají a ve ztrátě ho vyhledávají („ještě to dorovnám“).
Benartzi a Thaler (1995) spojili averzi ke ztrátě s častým vyhodnocováním do krátkozraké averze ke ztrátě: investor, který se dívá každý měsíc, vidí ztrátu skoro v polovině případů a akcie mu připadají nesnesitelné, ačkoli na dlouhém horizontu vydělávají.myopic loss aversion
| Portfolio | den | měsíc | rok | 5 let | 10 let |
|---|---|---|---|---|---|
| Akcie vyspělých trhů | 49,0 % | 45,6 % | 35,2 % | 19,7 % | 11,4 % |
| 60 / 40 | 48,7 % | 43,9 % | 29,8 % | 11,8 % | 4,7 % |
S averzí ke ztrátě 2,25 je měsíční pocitová bilance akcií záporná (očekávaný zisk 2,15 % proti 2,25násobku očekávané ztráty 1,57 % dává −1,4 % za měsíc), roční už kladná (+2,6 %). Stejné portfolio, jiná frekvence pohledu, opačný pocit.
10.2Kognitivní a emoční zkreslení
| Zkreslení | Jak se projevuje | Co s tím |
|---|---|---|
| Averze ke ztrátě a dispoziční efekt | ztrátové pozice se drží příliš dlouho, ziskové se prodávají brzy | hodnotit podle výhledu, ne podle nákupní ceny; pravidla předem |
| Přehnaná sebedůvěra | příliš mnoho obchodů, málo diverzifikace, podcenění rizika | vést si záznamy o prognózách; sázky omezit limitem |
| Potvrzení | hledání zpráv, které podporují už zaujatý názor | záměrně hledat protiargumenty |
| Ukotvení | lpění na výchozím čísle – nákupní ceně, loňském maximu | ocenit znovu od nuly |
| Reprezentativnost a nedávnost | protahování posledních výnosů do budoucna, honba za výkonností | dlouhé řady, základní četnosti |
| Dostupnost | výběr podle toho, o čem se právě mluví | systematický proces výběru |
| Stádnost | nákup, protože kupují ostatní; bubliny a paniky | investiční politika, rebalancování |
| Domácí zkreslení | převaha domácích titulů bez ohledu na jejich váhu ve světě | globální benchmark jako výchozí bod |
| Lpění na současném stavu | portfolio se nemění, i když se změnily okolnosti | pravidelná revize, rozumné výchozí volby |
| Rámování | jiná odpověď podle toho, zda je riziko podáno jako zisk, nebo ztráta | ptát se oběma způsoby, v korunách i procentech |
Odean (1998) a Barber a Odean (2000) na účtech drobných investorů ukázali obojí: zisky se realizují výrazně ochotněji než ztráty a ti, kdo obchodují nejvíc, mají po nákladech nejhorší výsledky. Náklad 1 p. b. ročně z nadbytečného obchodování připraví milionové portfolio při 7 % za dvacet let o 663 tis. Kč (3,87 proti 3,21 mil. Kč).disposition effect; overconfidence; confirmation bias; anchoring; representativeness; herding; home bias; status quo bias; framing
10.3Mentální účtování a behaviorální portfolio
Mentální účtování je sklon dělit peníze do oddělených „obálek“ podle původu nebo účelu a rozhodovat o každé zvlášť. Vede k nesmyslům – 200 000 Kč na spořicím účtu za 2 % vedle spotřebitelského úvěru za 12 % stojí 20 000 Kč ročně – ale má i užitečnou stránku: lidem pomáhá držet se cílů.mental accounting
Behaviorální teorie portfolia (Shefrin a Statman, 2000) popisuje portfolio jako pyramidu vrstev, každou pro jiný cíl a s jiným postojem k riziku. Alokace podle cílů (kapitola 6) dává tomuto přirozenému sklonu řád: vrstvy jsou přípustné, pokud se celek sečte a zkontroluje jako jedno portfolio.behavioral portfolio theory
10.4Portfolio individuálního investora v Česku
- Zadání. Vlastní investiční politika na jednu stranu: cíle, horizonty, rezerva, cílové váhy, pásma, pravidlo rebalancování, kdy se dokument reviduje (kapitola 1).
- Měna. Výdaje jsou v korunách, většina světových aktiv v cizích měnách. U dluhopisů měnové riziko převáží nad jejich vlastním: zahraniční dluhopis s volatilitou 5 % a nezajištěným kurzem s volatilitou 9 % má v korunách volatilitu \(\sqrt{5^2+9^2}=10{,}3\ \%\). Dluhopisová část má proto být korunová nebo měnově zajištěná. U akcií kurz přidá méně (z 16 na 18,4 % při nulové korelaci) a koruna v krizích obvykle slábne, což ztráty tlumí: při korelaci −0,3 vychází 15,8 %.
- Domácí zkreslení. Český akciový trh tvoří zlomek procenta světové kapitalizace a je soustředěn do několika titulů a odvětví. Jako jádro portfolia nestačí.
- Daně. Příjem z prodeje cenných papírů je u fyzické osoby osvobozen po splnění časového testu tří let, případně při úhrnu příjmů z prodeje do 100 000 Kč za rok. Rebalancování novými vklady a nástroje, které výnosy reinvestují, daňovou stopu snižují. Úplný výklad včetně limitů, výjimek a daňově zvýhodněných produktů na stáří má průvodce Daně investora.
- Náklady. Celková nákladovost fondu, poplatky poradce a obchodníka, kurzové přirážky. Tabulka 8.1 ukazuje, co udělá procento ročně.
- Lidský kapitál a nemovitost. Vlastní bydlení, podnik a zaměstnání jsou části portfolia, i když nejsou na výpisu (kapitola 6; průvodce Nemovitosti jako investice).
- Bezpečnost. Ověřený poskytovatel s povolením ČNB, oddělená evidence majetku zákazníků. Náhrada z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry kryje selhání obchodníka (90 % nároku, nejvýše ekvivalent 20 000 EUR), nikoli tržní ztráty; vklady jsou pojištěny do ekvivalentu 100 000 EUR. Podrobně průvodce Ochrana investora a podvody.
Nejúčinnější obranou proti vlastním zkreslením je automatizace: trvalý příkaz v den výplaty, předem dané termíny kontroly (stačí jednou či dvakrát ročně) a pravidlo, že mimořádná změna strategie se dělá až po čtrnácti dnech na rozmyšlenou a po přečtení vlastní investiční politiky.
10.5Jak číst reporting správce
Časté úskoky: výnos před poplatky místo po nich; benchmark bez dividend (cenový index) proti fondu s dividendami; srovnávací období začínající u dna trhu; benchmark měněný zpětně; „absolutní výnos“ bez jakéhokoli srovnání; průměr aritmetický místo anualizovaného.
10.6Investiční dotazník a vhodnost
Pravidla jednání se zákazníkem stanoví směrnice MiFID II (2014/65/EU), v Česku provedená zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (ZPKT), a přímo použitelné nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/565.
| Služba | Co obchodník zjišťuje | Důsledek | Předpis |
|---|---|---|---|
| Investiční poradenství, obhospodařování majetku | odborné znalosti a zkušenosti; finanční zázemí včetně schopnosti nést ztráty; investiční cíle včetně tolerance k riziku | test vhodnosti: doporučit nebo provést lze jen to, co je pro zákazníka vhodné | § 15h ZPKT; čl. 54 a 55 nařízení |
| Ostatní služby (např. přijetí a provedení pokynu) | odborné znalosti a zkušenosti | test přiměřenosti: neodpovídá-li služba znalostem, obchodník zákazníka upozorní; pokyn provést může | § 15i ZPKT; čl. 55 a 56 nařízení |
| Pouhé provedení pokynu z podnětu zákazníka u jednoduchých nástrojů | nic | bez testu; zákazník musí být o tom poučen | § 15k ZPKT |
Co z toho plyne pro klienta:
- Dotazník není formalita. Je to zákonná podoba investiční politiky z kapitoly 1; schopnost nést ztráty a tolerance k riziku jsou v zákoně výslovně. Od srpna 2022 se při posuzování vhodnosti zjišťují i preference v oblasti udržitelnosti (nařízení (EU) 2021/1253).
- Odpovědi „na míru“ produktu, který chcete koupit, vás připravují o ochranu. Obchodník se smí na vaše údaje spolehnout, pokud neví, že jsou zjevně nepravdivé nebo zastaralé.
- Při investičním poradenství dostane neprofesionální zákazník před uzavřením obchodu prohlášení o vhodnosti (nařízení mu říká zpráva o vhodnosti): shrnutí rady a zdůvodnění, proč doporučení odpovídá jeho cílům, osobním poměrům, době investice, znalostem a zkušenostem, postoji k riziku a schopnosti nést ztrátu (čl. 25 odst. 6 směrnice MiFID II; čl. 54 odst. 12 nařízení).
- Při obhospodařování majetku má dostávat pravidelný výpis jednou za tři měsíce (čl. 60 odst. 3 nařízení; výjimkou je například online přístup k aktuálnímu ocenění, do kterého zákazník aspoň jednou za čtvrtletí nahlédne) a oznámení, klesne-li hodnota portfolia o 10 % proti stavu na začátku vykazovaného období a pak při každých dalších 10 % – nejpozději do konce pracovního dne, kdy k poklesu došlo (čl. 62 odst. 1).
- Obchodník musí předem i následně, nejméně jednou ročně, vyčíslit všechny náklady a jejich dopad na výnos (§ 15d ZPKT; čl. 50 nařízení).
- Výměnu jednoho nástroje za jiný musí při poradenství a správě podložit rozborem nákladů a přínosů (§ 15h ZPKT).
Ochrana platí v plném rozsahu pro neprofesionální zákazníky. Kdo požádá o zařazení mezi profesionální, části se vzdává. A žádné pravidlo nenahradí vlastní úsudek: vhodnost říká, že produkt odpovídá vašemu profilu, ne že je dobrý nebo levný. Předpisy se mění; aktuální znění ověřte ve Sbírce zákonů a na webu ČNB (zdroje a datum ověření v příloze C).
10.7Procvičení
- Ztráta bolí asi dvakrát víc, než stejný zisk potěší; častý pohled na portfolio tento pocit násobí.
- Kognitivní zkreslení se dají zmírnit informací a pravidly, emočním je často třeba portfolio přizpůsobit.
- Vrstvy podle cílů jsou v pořádku, pokud se celek hodnotí jako jedno portfolio.
- Český investor řeší navíc měnu, domácí zkreslení, časový test a náklady.
- Investiční dotazník je zákonná podoba investiční politiky; pravdivé odpovědi jsou vaše ochrana.
Slovníček
Pojmy z celého průvodce česky a anglicky. Hledat lze v obou jazycích i ve výkladu.
Vzorce na jednom místě
Investiční politika a užitek
Výnos a riziko portfolia
Přímky a CAPM
Faktorové modely
Alokace
Riziko
Aktivní správa
Výkonnost
Behaviorální finance
Zdroje a předpoklady
Předpisy
- Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, § 15h – při investičním poradenství a obhospodařování majetku zákazníka (§ 4 odst. 2 písm. e) a d)) obchodník získá informace o odborných znalostech a zkušenostech v oblasti investic, o finančním zázemí včetně schopnosti nést ztráty a o investičních cílech včetně tolerance k riziku (odst. 1), v rozsahu umožňujícím posoudit vhodnost (odst. 2). Znění účinné od 1. 9. 2026. Ověřeno 15. 11. 2026 v úředním znění (e-Sbírka, e-sbirka.gov.cz).
- Tentýž zákon, § 15i a § 15k – u ostatních hlavních investičních služeb obchodník žádá o informace o odborných znalostech a zkušenostech (přiměřenost) a zákazníka upozorní, pokud služba neodpovídá (§ 15i odst. 1 až 3); při přijímání, předávání a provádění pokynů z podnětu zákazníka u jednoduchých nástrojů to není povinen dělat, pokud o tom zákazníka informoval (§ 15k odst. 1). § 15d odst. 1 písm. e), odst. 3 a 4 – informování o veškerých nákladech a úplatách, souhrnně a na žádost po položkách. § 15h odst. 4 až 6 – analýza nákladů a přínosů při výměně nástroje. Znění účinné od 1. 9. 2026. Ověřeno 15. 11. 2026 v úředním znění (e-Sbírka, e-sbirka.gov.cz).
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU (MiFID II), čl. 24 a 25 – obecné zásady a informace pro zákazníky; posouzení vhodnosti a přiměřenosti a podávání zpráv zákazníkům. Prohlášení o vhodnosti před uskutečněním obchodu ukládá čl. 25 odst. 6. Ověřeno 15. 11. 2026 v úředním znění (Úřední věstník EU, eur-lex.europa.eu).
- Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 – čl. 50 odst. 2 a 9: náklady a poplatky se sdělují souhrnně předem i následně, následně každoročně; čl. 54 odst. 11: analýza nákladů a přínosů při výměně investice; čl. 54 odst. 12: zpráva o vhodnosti pro neprofesionálního zákazníka; čl. 55 a 56: společná ustanovení a přiměřenost; čl. 60 odst. 3: pravidelný výpis při správě portfolia jednou za tři měsíce, s výjimkami (online přístup k ocenění; nejméně jednou za dvanáct měsíců, dostává-li zákazník informace po každém obchodu); čl. 62 odst. 1: oznámení, sníží-li se hodnota portfolia oceněná na začátku vykazovaného období o 10 % a poté o násobky 10 %, nejpozději do konce pracovního dne. Ověřeno 15. 11. 2026 v úředním znění (Úřední věstník EU, eur-lex.europa.eu).
- Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1253 – začlenění faktorů, rizik a preferencí udržitelnosti do pravidel nařízení 2017/565, tedy i do posuzování vhodnosti; podle čl. 2 se použije od 2. 8. 2022. Ověřeno 15. 11. 2026 v úředním znění (Úřední věstník EU, eur-lex.europa.eu).
- ESMA: Obecné pokyny k některým aspektům požadavků směrnice MiFID II na vhodnost (2022) – výklad pro dohledové orgány a obchodníky. Ověřeno 15. 11. 2026.
- Daňová pravidla (časový test tří let, hodnotový test 100 000 Kč úhrnu příjmů z prodeje) a ochrana majetku zákazníků (Garanční fond obchodníků s cennými papíry, pojištění vkladů) jsou uvedeny jen přehledově ve shodě s průvodci Investování, Daně investora a Ochrana investora a podvody, kde mají úplný zdroj. Předpisy se mění; před rozhodnutím ověřte aktuální znění ve Sbírce zákonů a na webu ČNB.
Literatura
- Markowitz, H. (1952): Portfolio Selection. Journal of Finance 7 (1), 77–91.
- Roy, A. D. (1952): Safety First and the Holding of Assets. Econometrica 20 (3), 431–449.
- Tobin, J. (1958): Liquidity Preference as Behavior Towards Risk. Review of Economic Studies 25 (2), 65–86.
- Sharpe, W. F. (1964): Capital Asset Prices: A Theory of Market Equilibrium under Conditions of Risk. Journal of Finance 19 (3), 425–442.
- Lintner, J. (1965): The Valuation of Risk Assets and the Selection of Risky Investments in Stock Portfolios and Capital Budgets. Review of Economics and Statistics 47 (1), 13–37.
- Mossin, J. (1966): Equilibrium in a Capital Asset Market. Econometrica 34 (4), 768–783.
- Black, F. (1972): Capital Market Equilibrium with Restricted Borrowing. Journal of Business 45 (3), 444–455.
- Black, F., Jensen, M. C., Scholes, M. (1972): The Capital Asset Pricing Model: Some Empirical Tests. In: Jensen, M. C. (ed.): Studies in the Theory of Capital Markets. New York: Praeger.
- Merton, R. C. (1973): An Intertemporal Capital Asset Pricing Model. Econometrica 41 (5), 867–887.
- Ross, S. A. (1976): The Arbitrage Theory of Capital Asset Pricing. Journal of Economic Theory 13 (3), 341–360.
- Roll, R. (1977): A Critique of the Asset Pricing Theory’s Tests. Journal of Financial Economics 4 (2), 129–176.
- Fama, E. F., French, K. R. (1992): The Cross-Section of Expected Stock Returns. Journal of Finance 47 (2), 427–465.
- Fama, E. F., French, K. R. (1993): Common Risk Factors in the Returns on Stocks and Bonds. Journal of Financial Economics 33 (1), 3–56.
- Fama, E. F., French, K. R. (2010): Luck versus Skill in the Cross-Section of Mutual Fund Returns. Journal of Finance 65 (5), 1915–1947.
- Fama, E. F., French, K. R. (2015): A Five-Factor Asset Pricing Model. Journal of Financial Economics 116 (1), 1–22.
- Jegadeesh, N., Titman, S. (1993): Returns to Buying Winners and Selling Losers. Journal of Finance 48 (1), 65–91.
- Carhart, M. M. (1997): On Persistence in Mutual Fund Performance. Journal of Finance 52 (1), 57–82.
- Frazzini, A., Pedersen, L. H. (2014): Betting Against Beta. Journal of Financial Economics 111 (1), 1–25.
- Asness, C. S., Frazzini, A., Pedersen, L. H. (2019): Quality Minus Junk. Review of Accounting Studies 24 (1), 34–112.
- Harvey, C. R., Liu, Y., Zhu, H. (2016): … and the Cross-Section of Expected Returns. Review of Financial Studies 29 (1), 5–68.
- McLean, R. D., Pontiff, J. (2016): Does Academic Research Destroy Stock Return Predictability? Journal of Finance 71 (1), 5–32.
- Jorion, P. (1986): Bayes–Stein Estimation for Portfolio Analysis. Journal of Financial and Quantitative Analysis 21 (3), 279–292.
- Michaud, R. O. (1989): The Markowitz Optimization Enigma: Is “Optimized” Optimal? Financial Analysts Journal 45 (1), 31–42.
- Ledoit, O., Wolf, M. (2004): Honey, I Shrunk the Sample Covariance Matrix. Journal of Portfolio Management 30 (4), 110–119.
- DeMiguel, V., Garlappi, L., Uppal, R. (2009): Optimal Versus Naive Diversification: How Inefficient Is the 1/N Portfolio Strategy? Review of Financial Studies 22 (5), 1915–1953.
- Black, F., Litterman, R. (1992): Global Portfolio Optimization. Financial Analysts Journal 48 (5), 28–43.
- Brinson, G. P., Fachler, N. (1985): Measuring Non-U.S. Equity Portfolio Performance. Journal of Portfolio Management 11 (3), 73–76.
- Brinson, G. P., Hood, L. R., Beebower, G. L. (1986): Determinants of Portfolio Performance. Financial Analysts Journal 42 (4), 39–44.
- Ibbotson, R. G., Kaplan, P. D. (2000): Does Asset Allocation Policy Explain 40, 90, or 100 Percent of Performance? Financial Analysts Journal 56 (1), 26–33.
- Treynor, J. L. (1965): How to Rate Management of Investment Funds. Harvard Business Review 43 (1), 63–75.
- Sharpe, W. F. (1966): Mutual Fund Performance. Journal of Business 39 (1), 119–138.
- Jensen, M. C. (1968): The Performance of Mutual Funds in the Period 1945–1964. Journal of Finance 23 (2), 389–416.
- Modigliani, F., Modigliani, L. (1997): Risk-Adjusted Performance. Journal of Portfolio Management 23 (2), 45–54.
- Sortino, F. A., Price, L. N. (1994): Performance Measurement in a Downside Risk Framework. Journal of Investing 3 (3), 59–64.
- Grinold, R. C. (1989): The Fundamental Law of Active Management. Journal of Portfolio Management 15 (3), 30–37.
- Clarke, R., de Silva, H., Thorley, S. (2002): Portfolio Constraints and the Fundamental Law of Active Management. Financial Analysts Journal 58 (5), 48–66.
- Sharpe, W. F. (1991): The Arithmetic of Active Management. Financial Analysts Journal 47 (1), 7–9.
- Artzner, P., Delbaen, F., Eber, J.-M., Heath, D. (1999): Coherent Measures of Risk. Mathematical Finance 9 (3), 203–228.
- Kahneman, D., Tversky, A. (1979): Prospect Theory: An Analysis of Decision under Risk. Econometrica 47 (2), 263–291.
- Tversky, A., Kahneman, D. (1992): Advances in Prospect Theory: Cumulative Representation of Uncertainty. Journal of Risk and Uncertainty 5 (4), 297–323.
- Benartzi, S., Thaler, R. H. (1995): Myopic Loss Aversion and the Equity Premium Puzzle. Quarterly Journal of Economics 110 (1), 73–92.
- Odean, T. (1998): Are Investors Reluctant to Realize Their Losses? Journal of Finance 53 (5), 1775–1798.
- Barber, B. M., Odean, T. (2000): Trading Is Hazardous to Your Wealth: The Common Stock Investment Performance of Individual Investors. Journal of Finance 55 (2), 773–806.
- Shefrin, H., Statman, M. (2000): Behavioral Portfolio Theory. Journal of Financial and Quantitative Analysis 35 (2), 127–151.
- Bodie, Z., Merton, R. C., Samuelson, W. F. (1992): Labor Supply Flexibility and Portfolio Choice in a Life Cycle Model. Journal of Economic Dynamics and Control 16 (3–4), 427–449.
- Bodie, Z., Kane, A., Marcus, A. J. (2021): Investments. 12. vydání. New York: McGraw-Hill.
- Grinold, R. C., Kahn, R. N. (2000): Active Portfolio Management. 2. vydání. New York: McGraw-Hill.
- Maginn, J. L., Tuttle, D. L., McLeavey, D. W., Pinto, J. E. (eds.) (2007): Managing Investment Portfolios: A Dynamic Process. 3. vydání. Hoboken: Wiley.
- CFA Institute (2019): Global Investment Performance Standards (GIPS) for Firms 2020.
Modelové předpoklady
- Třídy aktiv, jejich výnosy, volatility a inflace podle průvodce Investování; korelace podle tab. 0.1 tohoto průvodce. Korelační matice je pozitivně definitní.
- Bezriziková sazba 2 %; tržní portfolio v kapitolách 4 a 9 jsou akcie vyspělých trhů (7 % / 16 %). Faktorové prémie v kapitole 5 jsou ilustrační.
- Výnosy jsou v jednoobdobových výpočtech normální, ve víceletých simulacích lognormální a v čase nezávislé; skutečné trhy mají tlustší konce, shluky volatility a proměnlivé korelace.
- Efektivní hranice bez krátkých prodejů a bez transakčních nákladů; páka za bezrizikovou sazbu, není-li uvedeno jinak.
- Daně, poplatky a kurzové vlivy jsou zahrnuty jen tam, kde je to výslovně řečeno.
- Všechna čísla v příkladech, tabulkách, schématech a řešeních jsou spočítaná skriptem a zaokrouhlená až na konci.