Kriminalistika
INTERAKTIVNÍ PRŮVODCE · ŘÍJEN 2026

Kriminalistika

Od stopy na místě činu
po důkaz před soudem

Na obrazovce se kreslí papilární linie modelového otisku. Oranžové kroužky označují markanty – místa, kde linie končí nebo se dělí. S každým dalším markantem klesá pravděpodobnost, že by se stejným uspořádáním shodl náhodný otisk (zjednodušený model, každý markant 1 : 5).

nalezených markantů–
náhodná shoda (model)–
čekané náhodné shody v databázi 1 mil.–
ZačítDNA a prokurátorův klamJak spolehlivý je svědek
Úvodem

Jak průvodce používat

Kriminalistika je věda o tom, jak zjistit, co se stalo, a jak to dokázat tak, aby důkaz obstál před soudem. Spojuje práci na místě činu, laboratoř, psychologii výslechu, analýzu dat a právo. Průvodce ukazuje její metody očima vyšetřovatele, znalce a soudce – a hlavně to, jak silný který důkaz doopravdy je.

🔍

Tři patra každé kapitoly. Nahoře krátké vysvětlení a laboratoř nebo minihra. Pod ní mise za XP. Dole rozbalovací teorie: definice, vzorce, řešené příklady a příklady k procvičení s úplným řešením. Teorie je často o úroveň náročnější než úvodní text. Barevná tečka v obsahu ukazuje úroveň kapitoly. Postup se ukládá jen ve vašem prohlížeči.

Mapa průvodce

Tab. 0.1Kapitoly, úroveň a co se naučíte
KapitolaÚroveňCo se naučíte
1 Kriminalistika a kriminologiezákladyčím se obory liší, dějiny, „trychtýř“ od činu k rozsudku, základní čísla o kriminalitě v Česku
2 Místo činu a Locardův principzákladyprvní zákrok, ohledání, dokumentace, přenos a přetrvání stop
3 Daktyloskopiezákladyvzory a markanty, AFIS, kdy je shoda dost silná
4 DNA ve forenzní praxistřední školaprofil STR, pravidlo součinu, Bayesova věta, prokurátorův klam
5 Biologické stopy a doba smrtistřední školakrev a další stopy, orientační a potvrzující testy, krevní stopy, model chladnutí těla
6 Balistika a stopy nástrojůstřední školaprincipy identifikace podle stop, srovnávací mikroskop, kritika srovnávacích metod
7 Dokumenty a písmostřední školapísmoznalectví, variabilita písma, technické zkoumání listin, grafologie jako mýtus
8 Digitální stopystřední školazajištění dat, forenzní obraz, hash, řetězec úschovy
9 Výslech a svědecká výpověďvysoká školapaměť svědka, rekognice, kognitivní rozhovor, falešná doznání
10 Kriminalistické analýzy a profilovánívysoká školaanalýza dat, hot spots, geografický profil, kritika profilování
11 Trestní řízení a znalecký posudekvysoká školafáze řízení, zásady dokazování, kdo nařizuje prohlídky, znalci
12 Chyby justice a statistika kriminalityvysoká školajustiční omyly a jejich příčiny, kognitivní zkreslení expertů, latentní kriminalita

Co budete potřebovat

Pro úvodní texty stačí procenta a zlomky. Teorie od kapitoly 4 používá podmíněnou pravděpodobnost a Bayesovu větu, v kapitole 5 exponenciálu. Navazující průvodci:

  • Právo (kapitola 9 Trestní právo) vykládá do hloubky trestný čin, zavinění, tresty a trestní řízení. Zde je trestní řízení jen v rozsahu, který kriminalistika potřebuje (kapitola 11).
  • Psychologie (kapitola 3 Paměť a učení, kapitola 8 Sociální psychologie) podrobně vysvětluje paměť a vliv situace; kapitola 9 zde na ni navazuje.
  • Statistika a modely (kapitola 3 Pravděpodobnost) vykládá Bayesovu větu a podmíněnou pravděpodobnost obecně; zde ji používáme na důkazy. Genetika a Biologie vysvětlují DNA, Kybernetická bezpečnost ochranu systémů.

Modelové předpoklady

Laboratoře jsou zjednodušené modely, které ukazují mechanismus, ne nástroje pro posouzení skutečného případu. Čísla v modelech (pravděpodobnost náhodné shody markantu, rychlost ztráty vláken, vliv podmínek na svědka) jsou zaokrouhlená a vybraná tak, aby odpovídala řádům uváděným v literatuře. Skutečné údaje o kriminalitě v Česku mají v příloze C zdroj a datum.

Čtyři druhy rámečků

Příklad Výpočet na číslech

Řešený příklad, který si můžete přepočítat. Všechna čísla v příkladech a procvičení jsou spočítaná skriptem.

Z praxe

Jak se metoda používá, historie a známé případy – věcně a jen v obecně známé podobě.

Pomůcka

Rychlé pravidlo nebo způsob, jak si věc zapamatovat.

Pozor

Místo, kde se nejčastěji chybuje – v seriálech, v médiích i v soudní síni.

Studijní materiál, nenahrazuje učebnici ani výuku a není právním poradenstvím. Metody vykládá výhradně z pohledu vyšetřovatele, znalce a soudu; neobsahuje a neposkytuje žádné postupy, jak se vyhnout odhalení nebo jak poškodit důkazy. Balistika a digitální forenzní analýza jsou popsány jen principiálně. Reálné případy uvádí jen obecně známé, věcně a bez jmen soukromých osob; obětem patří respekt. Údaje o kriminalitě a předpisy mají v příloze C zdroj a datum ověření (15. 10. 2026). Pokud jste se stali obětí trestného činu, volejte 158 nebo 112.

Rozsahem odpovídá: kapitoly 1–3 tématům bezpečnosti, práva a občanské výchovy podle RVP ZV; kapitoly 4–8 společenskovědnímu a přírodovědnému základu podle RVP G (s přesahem do seminářů z biologie, chemie a informatiky); kapitoly 9–12 a rozbalovací teorie úvodním kurzům kriminalistiky, forenzních věd a forenzní psychologie na vysokých školách (úroveň učebnic Musil, Konrád, Suchánek – Kriminalistika; Saferstein – Criminalistics).

Část IZáklady
1

Kriminalistika a kriminologiezáklady

Kriminalistika se ptá „jak zjistit, co se stalo, a jak to dokázat“. Kriminologie se ptá „proč se to děje a jak tomu předejít“. Trestní právo říká, co je trestný čin a jaký za něj hrozí trest. Tři obory, jeden společný cíl: spravedlivé rozhodnutí založené na spolehlivých důkazech.

🧩

Vyšetřování připomíná skládání puzzle, u kterého nemáte obrázek na krabici a část dílků chybí. Kriminalistika učí, jak dílky najít, nepoškodit a správně přiložit. A také jak poznat, kdy dílek jen vypadá, že pasuje.

Kriminalistika vznikla na konci 19. století, když se ukázalo, že doznání a výpovědi svědků nestačí – a často klamou. Od té doby přinesla daktyloskopii, analýzu DNA, digitální forenziku i výzkum spolehlivosti svědků. Neméně důležité je ale vědět, kolik činů se k soudu vůbec dostane. Laboratoř ukazuje modelový „trychtýř“ trestní spravedlnosti.

trestný čina jeho objasnění kriminalistikajak stopy najít, zajistita vyhodnotit kriminologieproč kriminalita vzniká,jak jí předcházet forenzní vědygenetika, chemie, medicína,informatika pro soud trestní právoco je trestný čin, trest;pravidla řízení
Obr. 1.1 Kriminalistika stojí mezi přírodními vědami a právem. Forenzní vědy jí dodávají metody, trestní právo pravidla, kriminologie porozumění kriminalitě jako celku.
Trychtýř trestní spravedlnosti
Začněte s 1 000 modelovými trestnými činy. Nastavte, jaký podíl obětí čin oznámí, jakou objasněnost má policie, kolik objasněných věcí skončí obžalobou nebo návrhem na potrestání a kolik z nich odsouzením.
LABORATOŘ
Model: výchozí objasněnost 45 % odpovídá Policii ČR za rok 2025 (45,2 %). Ostatní podíly jsou ilustrační – míra oznamování se mezi druhy činů velmi liší (krádež auta se oznamuje téměř vždy, sexuální násilí málokdy). Část věcí končí odklonem (podmíněné zastavení, narovnání), nikoli odsouzením.
Minihra: který obor odpovídá?
Přiřaďte každou otázku oboru, do kterého hlavně patří.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: předmět kriminalistiky, kriminologie, dějiny oboru, instituce v Česku, kriminalita v číslech

1.1Předmět kriminalistiky

Kriminalistika je věda o zákonitostech vzniku, zajišťování a využívání stop a o metodách odhalování, vyšetřování a předcházení trestné činnosti.criminalistics Česká tradice ji dělí na čtyři části:

  • obecná teorie – identifikace, stopa, kriminalistická verze, vztah k ostatním vědám;
  • kriminalistická technika – přírodovědné a technické metody: daktyloskopie, genetika, balistika, zkoumání listin, digitální stopy;
  • kriminalistická taktika – postupy úkonů: ohledání, výslech, rekognice, prohlídka, rekonstrukce, vyšetřovací pokus;
  • kriminalistická metodika – jak vyšetřovat jednotlivé druhy trestných činů (vraždy, krádeže, hospodářskou či počítačovou kriminalitu).

Základním pojmem je kriminalistická identifikace: zjištění totožnosti objektu (osoby, nástroje, zbraně) podle jeho odrazů ve stopách.forensic identification Rozlišujeme třídové charakteristiky (sdílí je skupina: typ vzoru otisku, krevní skupina, ráže) a individuální charakteristiky (markanty, mikrostopy nástroje). Třídová shoda okruh zužuje, ztotožnění umožňují jen individuální znaky – a i ty mají jen omezenou, statisticky vyjádřitelnou sílu.

1.2Kriminologie a viktimologie

Kriminologie zkoumá kriminalitu jako hromadný společenský jev: její rozsah, strukturu a vývoj, příčiny, pachatele, oběti a účinnost prevence a trestů.criminology Používá metody sociologie, psychologie a statistiky. Viktimologie studuje oběti – jak se jimi lidé stávají, co prožívají a jak jim pomoci. Penologie se zabývá výkonem trestů.

Pomůcka

Kriminalistika řeší jeden konkrétní případ (kdo, kdy, jak). Kriminologie řeší tisíce případů najednou (kolik, proč, co pomáhá). Trestní právo říká, co je trestné.

1.3Z dějin oboru

1823Purkyně:9 typů vzorů 1882Bertillon:antropometrie 1893Gross: pojem„kriminalistika“ 1901otisky prstůve Scotland Yardu 1910Locard:laboratoř v Lyonu 1984Jeffreys:„otisk“ DNA 2009zpráva NAS:kritika metod
Obr. 1.2 Milníky kriminalistiky. Jan Evangelista Purkyně popsal roku 1823 devět typů obrazců papilárních linií; Hans Gross, který působil i na pražské německé univerzitě, dal oboru jméno v příručce pro vyšetřující soudce (1893).

Před vznikem vědecké kriminalistiky stála policie na doznání a na svědcích. Alphonse Bertillon zavedl v Paříži měření těla (antropometrii); brzy ji vytlačila daktyloskopie, kterou propracovali Francis Galton a Edward Henry. Edmond Locard založil v Lyonu jednu z prvních policejních laboratoří a formuloval princip výměny stop (kapitola 2). Ve 20. století přibyla sérologie, balistika, chemie, od roku 1984 genetika a od konce století digitální forenzika. Na začátku 21. století přišla vlna sebekritiky: zpráva americké Národní akademie věd (NAS, 2009) ukázala, že řada srovnávacích metod nebyla nikdy řádně validována (kapitola 12).

1.4Kdo v Česku vyšetřuje a zkoumá

  • Policie ČR – policejní orgány prověřují a vyšetřují; součástí krajských ředitelství jsou odbory kriminalistické techniky a expertiz.
  • Kriminalistický ústav Praha – národní forenzní pracoviště Policie ČR (genetika, daktyloskopie, balistika, chemie, digitální stopy, zkoumání listin) a znalecký ústav.
  • Státní zastupitelství dozoruje přípravné řízení a podává obžalobu; soudy rozhodují o vině a trestu; znalci zapsaní v seznamu ministerstva spravedlnosti podávají posudky (kapitola 11).

1.5Kriminalita v číslech

Tab. 1.1Registrovaná kriminalita v Česku v roce 2025 (Policie ČR, zpracování ČSÚ, zveřejněno 23. 6. 2026)
UkazatelPočetPodíl
zjištěné trestné činy celkem170 051100 %
majetková kriminalita93 69555,1 %
násilná kriminalita13 7528,1 %
mravnostní kriminalita3 6952,2 %
objasněnost celkem–45,2 %
stíhané a vyšetřované osoby74 898–

Na tisíc obyvatel (zhruba 10,9 milionu) připadá asi 15,6 registrovaného trestného činu ročně. Více než polovina kriminality je majetková. Proti roku 2024 (173 322 činů) jde o pokles o 3 271 činů, tedy o 1,9 %. Jak tato čísla číst a co v nich chybí, rozebírá kapitola 12.

Pozor

Televizní seriály ukazují rychlé a jisté výsledky („shoda DNA, případ uzavřen“). Skutečnost je pomalejší a opatrnější a laboratoř většinou jen zužuje okruh podezřelých. Očekávání porot a veřejnosti, že každý případ musí mít „vědecký“ důkaz, se v literatuře říká CSI efekt; jeho skutečná síla je sporná.

1.6Procvičení

1
Policie v roce 2025 registrovala 170 051 trestných činů při objasněnosti 45,2 %. Kolik činů bylo přibližně objasněno?
0,452 × 170 051 = 76 863, tedy asi 76 900 objasněných činů. Zbylých zhruba 93 200 zůstalo bez zjištěného pachatele (v daném roce – část se objasní později).
2
Jaký podíl registrované kriminality v roce 2025 tvořila majetková kriminalita (93 695 činů)?
93 695 / 170 051 = 0,551, tedy 55,1 %. Násilná kriminalita (13 752) tvořila 8,1 %.
3
V modelu trychtýře oběti oznámí 40 % činů, objasněnost je 45 %, k obžalobě nebo návrhu na potrestání dojde u 60 % objasněných a odsouzením skončí 80 % z nich. Kolik odsouzení připadá na 1 000 spáchaných činů a kolik spáchaných činů na jedno odsouzení?
1 000 × 0,40 = 400 registrovaných; × 0,45 = 180 objasněných; × 0,60 = 108 obžalob; × 0,80 = 86,4 odsouzení. Na jedno odsouzení připadá 1 000 / 86,4 = 11,6 spáchaného činu. Proto samotný počet odsouzení vypovídá o kriminalitě málo.
4
V roce 2013 policie registrovala 325 366 trestných činů, v roce 2025 170 051. O kolik procent registrovaná kriminalita klesla? Lze z toho bez dalšího usoudit, že lidé páchají o polovinu méně trestné činnosti?
(325 366 − 170 051) / 325 366 = 0,477, pokles o 47,7 %. Bez dalšího ne: registrovaná kriminalita závisí i na ochotě oznamovat, na změnách zákona (zvýšení hranice škody na 10 000 Kč), na způsobu evidence a na přesunu části trestné činnosti do online prostoru, kde se oznamuje méně. Trend je třeba ověřit i viktimizačními výzkumy.
5
Je zjištění krevní skupiny stopy třídová, nebo individuální charakteristika? Proč?
Třídová. Krevní skupinu sdílí velká část populace (např. skupina A má zhruba 40 % Evropanů), takže zúží okruh osob, ale nikoho neztotožní. Individualizaci umožňují až znaky, které jsou u různých zdrojů s vysokou pravděpodobností odlišné – například profil DNA.
Co si odnést
  • Kriminalistika = jak objasnit a dokázat; kriminologie = proč a jak předcházet; trestní právo = co je trestné.
  • Třídové znaky okruh zužují, individuální umožňují ztotožnění – vždy s nějakou mírou nejistoty.
  • V roce 2025 policie registrovala 170 051 trestných činů s objasněností 45,2 %; přes polovinu tvoří majetková kriminalita.
  • Od spáchaného činu k odsouzení vede dlouhý „trychtýř“ a statistika vidí jen jeho část.
Část IZáklady
2

Místo činu a Locardův principzáklady

Místo činu je jediné a neopakovatelné. Každý, kdo na ně vstoupí, něco přinese a něco odnese – pachatel, oběť, svědci i policisté. Úkolem ohledání je zachytit stav místa dřív, než se změní, a zajistit stopy tak, aby jim soud mohl věřit.

🧶

Obejmete-li kamaráda ve vlněném svetru, odnesete si na bundě jeho vlákna a on vaše. Za pár hodin většina vláken opadá, ale několik nejpevněji uchycených zůstane. Na tomto obyčejném jevu stojí jeden ze základních principů kriminalistiky.

Locardův princip výměny říká, že při každém kontaktu dochází k vzájemnému přenosu materiálu.Locard's exchange principle Stopy proto hledáme na třech místech: na místě činu, na oběti a na podezřelém (obr. 2.1). Princip ale nezaručuje, že stopa bude nalezena: přenesené množství závisí na kontaktu a stopy se postupně ztrácejí. Laboratoř ukazuje, jak rychle.

místo činu pachatel oběť otisky, obuv,vlákna, DNA vlákna, půda,mikrostopy vlákna, biologické stopy oběma směry každá šipka platí v obou směrech
Obr. 2.1 Locardův trojúhelník: materiál se přenáší mezi místem činu, pachatelem a obětí. Shoda stop na dvou vrcholech může propojit osobu s místem.
Přenos a přetrvání vláken
Nastavte délku kontaktu a materiál oděvu. Posuvníkem času zvolte, kdy vyšetřovatelé oděv zajistí. Graf ukazuje, kolik přenesených vláken na oděvu ještě zbývá.
LABORATOŘ
Model: přenesené množství \(N_0 = 150\,f\,(1 - e^{-c/15})\), kde \(c\) je délka kontaktu v sekundách a \(f\) faktor materiálu; přetrvání dvojexponenciálně \(N(t) = N_0\,[0{,}85\,e^{-t/1{,}7} + 0{,}15\,e^{-t/30}]\). Parametry jsou zvoleny tak, aby po 4 hodinách zbývalo asi 20 % a po 24 hodinách asi 7 % vláken, což odpovídá řádu klasických měření (Pounds a Smalldon, 1975). Skutečná čísla závisí na tkanině, činnosti osoby a dalších okolnostech.
Minihra: kdy se co dělá?
Zařaďte úkony do fáze, ve které se provádějí.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: první zákrok, ohledání a jeho dokumentace, druhy stop, přenos a přetrvání, zajištění a kontaminace

2.1První zákrok

Jako první přijíždí obvykle hlídka, záchranáři nebo hasiči. Jejich priority mají pevné pořadí: 1) záchrana života a zdraví a vlastní bezpečnost, 2) zadržení pachatele, je-li na místě, 3) ohraničení a ochrana místa, 4) zjištění svědků a zápis, kdo na místě byl a co se změnilo.first responder Každý pohyb po místě je zapsán; vstup do vnitřního okruhu je jen jednou cestou (koridorem) a v ochranných pomůckách.

vnější okruh: velení, technika, média za páskou vnitřní okruhjen ohledací skupina v ochranných pomůckách označené stopy koridor vstupu záznam vstupů
Obr. 2.2 Ohraničení místa činu. Do vnitřního okruhu vede jediný koridor a každý vstup se zapisuje, aby bylo možné později vysvětlit původ každé stopy.

2.2Ohledání a dokumentace

Ohledání je přímé pozorování skutečností důležitých pro řízení; zpravidla se k němu přibírá znalec a protokol musí dát „úplný a věrný obraz“ předmětu, k čemuž se připojují fotografie, náčrty a jiné pomůcky (§ 113 trestního řádu).scene examination Probíhá ve dvou fázích:

  • statická fáze – místo se nemění: přehledové, orientační a detailní fotografie (detail vždy s měřítkem), video, případně 3D sken, náčrt s rozměry;
  • dynamická fáze – stopy se vyhledávají, zviditelňují, zajišťují a předměty se mohou přemisťovat; každý krok se dokumentuje.

Prohledávání má systém, aby nic nebylo vynecháno: pásový postup (vedle sebe v řadě), mřížka (pásy ve dvou směrech), spirála (od středu ven nebo naopak) nebo sektory. Volí se podle velikosti a povahy místa.

2.3Druhy stop

Tab. 2.1Základní dělení stop
HlediskoDruhyPříklad
nositel informacemateriální × paměťovéotisk prstu × vzpomínka svědka (kapitola 9)
mechanismus vznikuotisky, vtisky, rýhy, odřezy, mikrostopy, biologické stopyotisk obuvi v prachu, vtisk do bláta, rýha po nástroji
velikostmakrostopy × mikrostopynástroj × jednotlivé vlákno, sklo, barva
viditelnostviditelné × latentníkrvavý otisk × neviditelný potní otisk

2.4Přenos a přetrvání: model

Přenos stopy se dá popsat dvěma veličinami: kolik se přenese (závisí na síle a délce kontaktu a na povrchu) a jak dlouho vydrží (persistence). Pokles bývá zpočátku rychlý (volně ležící vlákna) a pak pomalý (vlákna zachycená ve struktuře tkaniny), proto se dobře hodí součet dvou exponenciál:

\[ N(t) = N_0\,\big[a\,e^{-t/\tau_1} + (1-a)\,e^{-t/\tau_2}\big] \]\(N_0\) přenesený počet, \(a\) podíl volně uchycených vláken, \(\tau_1 \ll \tau_2\) časové konstanty (h)
Příklad Kolik zbude po čtyřech hodinách

Kontakt trvající 10 s s bavlněným oděvem: \(N_0 = 150\,(1 - e^{-10/15}) = 73\) vláken. Po 4 hodinách: podíl \(0{,}85\,e^{-4/1{,}7} + 0{,}15\,e^{-4/30} = 0{,}081 + 0{,}131 = 0{,}212\), tedy asi 15 vláken. Po 24 hodinách zbývá podíl 0,067, tedy asi 5 vláken.

Pozor

Nenalezení stopy neznamená, že ke kontaktu nedošlo. A nalezení stopy neříká, kdy a jak k přenosu došlo: vlákna i DNA se mohou přenést i nepřímo, přes další osobu nebo předmět (sekundární přenos, kapitola 4).

2.5Zajištění, balení a kontaminace

Každá stopa se zajišťuje zvlášť, do označeného obalu s číslem, místem, časem a podpisem; tím začíná řetězec úschovy (kapitola 8). Vlhké biologické stopy se suší a balí do papíru, ne do plastu, kde by se kazily. Ohledací skupina nosí ochranný oděv, roušky a rukavice, které často mění, aby stopy nekontaminovala vlastním materiálem; profily DNA členů skupiny se vedou ve zvláštní eliminační databázi.contamination, elimination database

Z praxe

Známý případ „fantoma z Heilbronnu“: v letech 1993–2009 se v Německu, Rakousku a Francii nacházela na místech desítek různých trestných činů stejná ženská DNA. Ukázalo se, že pocházela od pracovnice, která balila odběrové tyčinky ve výrobě. Případ vedl k normám pro výrobu forenzně čistého spotřebního materiálu.

2.6Procvičení

1
Podle modelu laboratoře se při kontaktu 30 s s vlněným oděvem (\(f = 1{,}5\)) přenese kolik vláken? Kolik jich zbude po 2 a po 24 hodinách?
\(N_0 = 1{,}5 \cdot 150\,(1 - e^{-2}) = 225 \cdot 0{,}865 = 194{,}5\), tedy asi 195 vláken. Po 2 h: podíl \(0{,}85\,e^{-2/1{,}7} + 0{,}15\,e^{-2/30} = 0{,}262 + 0{,}140 = 0{,}402\), asi 78 vláken. Po 24 h: podíl 0,067, asi 13 vláken.
2
Proč se detailní fotografie stopy pořizuje vždy s měřítkem a kolmo k povrchu?
Aby šlo stopu později přesně změřit a srovnat (například otisk obuvi s podrážkou v měřítku 1 : 1). Šikmý snímek zkresluje rozměry a úhly perspektivou; bez měřítka nelze určit velikost.
3
Záchranář při oživování posunul židli a vstoupil do kaluže. Je tím ohledání znehodnoceno?
Ne. Záchrana života má přednost. Důležité je, aby se změny zapsaly (kdo, kudy, co posunul) a aby se odebraly srovnávací otisky obuvi záchranářů. Pak lze jejich stopy od ostatních odlišit. Problémem jsou jen nezaznamenané změny.
4
Na místě vloupání se našla tři vlákna stejného typu jako svetr podezřelého. Co z toho plyne a co ne?
Plyne z toho, že podezřelý (nebo jiný nositel stejného typu vláken) mohl být v kontaktu s místem. Typ vlákna je třídová charakteristika: stejný svetr nosí mnoho lidí. Síla nálezu závisí na tom, jak běžná jsou tato vlákna v populaci, a na alternativních cestách přenosu. Sama o sobě to není identifikace.
Co si odnést
  • Život má přednost před stopami; změny na místě se zapisují.
  • Ohledání má statickou (dokumentace) a dynamickou fázi (vyhledání a zajištění stop) a končí protokolem.
  • Locard: kontakt zanechává stopy oběma směry, ty ale rychle ubývají – proto rychlost a systém.
  • Stopa sama neříká, kdy a jak vznikla; pozor na kontaminaci a sekundární přenos.
Část IZáklady
3

Daktyloskopiezáklady

Obrazec papilárních linií na prstech je u každého člověka jiný – i u jednovaječných dvojčat. Během života se nemění a po povrchovém zranění se obnoví. Daktyloskopie je proto více než sto let jednou z nejpoužívanějších identifikačních metod. Její síla ale stojí na detailech, ne na celkovém tvaru.

🗺️

Představte si mapu řek. To, že řeka teče od severu k jihu, vám místo neprozradí – takových řek je mnoho. Místo poznáte podle toho, kde se řeka větví, kde končí přítok a kde je ostrůvek. Stejně se čte otisk: celkový vzor je „směr toku“, markanty jsou „soutoky a ostrůvky“.

oblouk (asi 5 %)smyčka (asi 60–65 %)vír (asi 30–35 %)
Obr. 3.1 Tři základní typy vzorů a jejich přibližná četnost. Oranžově jsou vyznačeny delty (místa, kde se linie rozbíhají do tří směrů): smyčka má jednu, vír dvě, oblouk žádnou. Vzor je třídová charakteristika – shodný vzor nic neprokazuje.

Ztotožnění stojí na markantech – místech, kde linie končí, dělí se, tvoří tečku, očko nebo most.minutiae Expert porovnává jejich typ, polohu, směr a vzájemné vztahy. Vyzkoušejte si nejprve, zda markanty poznáte.

Minihra: poznejte markant
V každém výřezu je čárkovaným kroužkem označen jeden markant. Určete jeho typ.
MINIHRA
0 / 6
Kolik markantů stačí?
Nastavte, kolik markantů se mezi stopou a otiskem shoduje, jaká je (modelová) pravděpodobnost, že se jeden markant shoduje náhodou, a kolik otisků obsahuje databáze. Graf ukazuje očekávaný počet náhodných „shod“ v celé databázi.
LABORATOŘ
Model: markanty jsou nezávislé a každý se náhodně shoduje s pravděpodobností \(p\); náhodná shoda \(n\) markantů je \(p^n\), očekávaný počet náhodných shod v databázi o \(D\) otiscích \(D\,p^n\). Jde o ilustraci exponenciálního růstu síly důkazu, ne o metodu hodnocení: skutečné markanty nezávislé nejsou, latentní stopy bývají neúplné a zkreslené a statistické modely otisků jsou mnohem složitější.
+Teorie: papilární linie, vzory a markanty, zviditelnění otisků, AFIS a metoda ACE-V, jak silná je shoda, chybovost

3.1Papilární linie a jejich vlastnosti

Papilární linie jsou vyvýšené linie kůže na bříškách prstů, dlaních a chodidlech; zlepšují úchop a hmat.friction ridges Vytvářejí se v prvních měsících nitroděložního vývoje a jejich detailní uspořádání ovlivňují i náhodné podmínky v děloze – proto se liší i u jednovaječných dvojčat. Důkazní hodnota daktyloskopie stojí na třech vlastnostech: jedinečnosti, relativní neměnnosti (obrazec roste s tělem, ale nemění uspořádání) a trvalosti (po povrchovém poranění se obnoví; hluboká jizva vytvoří nový trvalý znak).

3.2Vzory a markanty

Tvary obrazců se dělí na oblouky, smyčky a víry (obr. 3.1), s dalšími podtypy. Klasifikace podle vzorů (Henryho systém) dříve sloužila k ručnímu třídění kartoték; dnes ji nahradilo automatizované vyhledávání. Markantů se rozlišuje víc než deset druhů; nejčastější jsou ukončení a vidlice (rozdvojení), dále tečka, krátká linie, očko, most, háček nebo překřížení.

1. řádcelkový vzoroblouk, smyčka, vírtřídový znak 2. řádmarkantytyp, poloha, směrhlavní základ ztotožnění 3. řádpóry, tvar hranjen u kvalitních stopdoplňující znaky
Obr. 3.2 Tři úrovně detailů otisku. Čím vyšší řád, tím víc rozlišují – a tím kvalitnější stopu vyžadují.

3.3Zviditelnění latentních otisků

Otisk vzniká přenosem potu a kožního mazu na povrch. Většina otisků na místě činu je latentních – neviditelných. Metodu volí technik podle povrchu: na hladkých nesavých plochách daktyloskopické prášky, na papíře chemické činidlo reagující s aminokyselinami potu (klasicky ninhydrin, který dává fialové zbarvení), na plastech páry kyanoakrylátu, které na otisku polymerují, a navíc alternativní světelné zdroje a fluorescenční barviva. Postupy mají stanovené pořadí, aby jedna metoda neznehodnotila další – například odběr DNA.

3.4AFIS a metoda ACE-V

AFIS (automatizovaný daktyloskopický identifikační systém) převede otisk na soubor markantů a v databázi najde nejpodobnější kandidáty seřazené podle skóre.Automated Fingerprint Identification System Systém nerozhoduje o shodě – jen navrhuje. O ztotožnění rozhoduje expert postupem ACE-V: Analýza (je stopa upotřebitelná, jaké znaky obsahuje), Comparison – srovnání se srovnávacím otiskem, Evaluace (ztotožnění, vyloučení, nebo neprůkazné) a Verifikace jiným, nezávislým expertem.

3.5Jak silná je shoda

Historicky státy používaly numerický standard – pevný minimální počet shodných markantů. Hodnoty se mezi státy lišily zhruba od 8 do 17 (například Slovensko 10, Anglie a Wales do roku 2001 16). Mnoho zemí přešlo na holistické hodnocení bez pevného prahu, kdy expert váží kvantitu i kvalitu znaků. Vědecká kritika žádá, aby závěr nebyl formulován jako absolutní jistota, ale opíral se o statistické modely a známou chybovost.

\[ \Pr(\text{náhodná shoda } n \text{ markantů}) \approx p^n, \qquad E[\text{náhodných shod v databázi}] \approx D\,p^n \]zjednodušený model nezávislých markantů z laboratoře; \(p\) náhodná shoda jednoho markantu, \(D\) velikost databáze
Příklad Velká databáze mění význam „shody“

Při \(p = 0{,}2\) a 8 shodných markantech je náhodná shoda \(0{,}2^8 = 2{,}56 \cdot 10^{-6}\), tedy asi 1 : 390 600. To zní přesvědčivě. Prohledáme-li ale databázi milionu otisků, čekáme \(10^6 \cdot 2{,}56 \cdot 10^{-6} = 2{,}6\) náhodných kandidátů. Při 12 markantech už jen 0,004. Čím větší databáze, tím víc podobných, ale cizích otisků v ní je – a tím větší pozornost musí expert věnovat rozdílům.

Z praxe

Po bombových útocích v Madridu (2004) ztotožnili experti FBI částečný otisk z tašky s otiskem amerického advokáta, kterého AFIS nabídl mezi kandidáty. Shodu potvrdili tři experti FBI i nezávislý znalec. Španělská policie později otisk přiřadila jinému muži a FBI chybu přiznala. Vyšetřovací zpráva (2006) jako příčiny uvedla mimořádnou podobnost otisků z velké databáze, kruhové uvažování (po nalezení podobností expert „viděl“ další) a ověřování experty, kteří znali předchozí závěr.

Velká studie s 169 experty (Ulery a kol., 2011) naměřila v kontrolovaných podmínkách 0,1 % falešně pozitivních a 7,5 % falešně negativních závěrů. Daktyloskopie je tedy velmi spolehlivá, ale ne neomylná – a chybovost konkrétní laboratoře se musí měřit, ne předpokládat.

3.6Procvičení

1
Model: \(p = 0{,}2\), databáze \(10^6\) otisků. Kolik shodných markantů je potřeba, aby očekávaný počet náhodných shod v databázi klesl pod 0,01?
Hledáme \(n\), pro které \(10^6 \cdot 0{,}2^n < 0{,}01\), tedy \(0{,}2^n < 10^{-8}\). \(n > 8 / \log_{10} 5 = 8 / 0{,}699 = 11{,}4\), takže 12 markantů. Kontrola: \(10^6 \cdot 0{,}2^{11} = 0{,}020\), \(10^6 \cdot 0{,}2^{12} = 0{,}004\).
2
Při \(p = 0{,}3\) a 10 shodných markantech prohledáme databázi \(10^7\) otisků. Kolik náhodných shod čekáme?
\(0{,}3^{10} = 5{,}9 \cdot 10^{-6}\) (asi 1 : 169 000); \(10^7 \cdot 5{,}9 \cdot 10^{-6} = \) asi 59 náhodných kandidátů. Proto výstup AFIS je jen seznam k odbornému porovnání.
3
Stopa i otisk podezřelého mají vzor smyčky. Expert v nekvalitní stopě nachází jen 4 markanty, které se shodují. Jaký závěr je namístě?
Vzor je třídový znak (smyčku má asi 60–65 % prstů). Čtyři markanty v nekvalitní stopě obvykle na ztotožnění nestačí; správný závěr bývá „neprůkazné“ (nelze ztotožnit ani vyloučit). Stopa může mít jinou hodnotu – například pro odběr DNA.
4
Proč má verifikaci provádět expert, který nezná závěr prvního experta ani okolnosti případu?
Kvůli kontextové a konfirmační zaujatosti: kdo ví, co „má“ vyjít, má sklon vidět podobnosti a přehlížet rozdíly. Slepá verifikace je skutečně nezávislou kontrolou (kapitola 12, případ z Madridu).
5
Ve studii Uleryho a kol. bylo 0,1 % falešně pozitivních závěrů. Pokud laboratoř ročně vydá 2 000 závěrů o ztotožnění z porovnání, kde stopa ve skutečnosti od dané osoby nepochází, kolik chybných ztotožnění by při této chybovosti čekali?
2 000 × 0,001 = 2 chybná ztotožnění ročně. I malá chybovost je při velkém objemu práce nenulový počet lidí – proto verifikace a kvalitní systém řízení.
Co si odnést
  • Papilární linie jsou jedinečné, relativně neměnné a trvalé.
  • Vzor (oblouk, smyčka, vír) je třídový znak; ztotožnění stojí na markantech.
  • AFIS jen navrhuje kandidáty, rozhoduje expert postupem ACE-V s nezávislou verifikací.
  • Síla shody roste s počtem markantů exponenciálně, ale velké databáze zvyšují riziko podobných cizích otisků; chybovost je malá, ne nulová.
Část IIStřední škola
4

DNA ve forenzní praxistřední škola

Profil DNA je nejsilnější identifikační nástroj, jaký kriminalistika má. Přesto se kolem něj chybuje častěji než kolem jiných metod – ne v laboratoři, ale v úvaze nad čísly. „Shoda 1 : milion“ neznamená „vinen na 99,9999 %“. Tato kapitola ukazuje proč.

🎟️

Ve městě se milionem obyvatel vylosují výherní kombinaci, kterou má v průměru jeden člověk z milionu. Najdete člověka s touto kombinací. Je to ten, koho hledáte? Možná – ale ve městě je nejspíš ještě jeden. Bez dalších informací je to padesát na padesát.

Forenzní profil se skládá z alel na vybraných úsecích DNA s proměnlivým počtem opakování krátkého motivu – STR.short tandem repeats Každý člověk má na každém úseku dvě alely (od matky a od otce). Shoda na mnoha nezávislých úsecích dává velmi malou pravděpodobnost náhodné shody (RMP). Co z ní plyne pro otázku „je podezřelý zdrojem stopy?“, řeší Bayesova věta (obecně ji vykládá průvodce Statistika a modely, kapitola 3).

100 000 možných zdrojůjen jeden je skutečný 1 skutečný zdrojshoduje se vždy 99 999 ostatníchkaždý se shoduje s p = RMP 1 shoda(pravý zdroj) RMP 1 : 1 000 000≈ 0,1 náhodné shody RMP 1 : 10 000≈ 10 shod
Obr. 4.1 Přirozené četnosti: při RMP 1 : 1 000 000 je mezi shodujícími se lidmi pravý zdroj s pravděpodobností 1 / 1,1 = 91 %, při RMP 1 : 10 000 jen 1 / 11 = 9 % (bez dalších důkazů).
Bayes a prokurátorův klam
Nastavte počet lidí, kteří mohli být zdrojem stopy, pravděpodobnost náhodné shody profilu a chybovost laboratoře (záměna či kontaminace vedoucí k falešné shodě). Přepínač přidá další nezávislé důkazy, které zvyšují apriorní šanci stokrát.
LABORATOŘ
Model: apriorní šance, že podezřelý je zdrojem, \(1 : (N-1)\) (s dalšími důkazy \(100 : (N-1)\)); pravděpodobnost shody u člověka, který zdrojem není, \(q = \text{RMP} + e\); aposteriorní šance = apriorní šance × \(1/q\). Model nepočítá s příbuznými (u sourozenců je náhodná shoda mnohem pravděpodobnější) ani s otázkou, jak se DNA na místo dostala.
+Teorie: STR profil, pravidlo součinu, Bayesova věta a věrohodnostní poměr, klamy, úrovně hodnocení, směsi a přenos, databáze a etika

4.1Co je forenzní profil DNA

Více než 99 % DNA mají všichni lidé shodné. Forenzní genetika proto zkoumá jen úseky, které se mezi lidmi liší a nekódují vlastnosti těla: STR lokusy, v nichž se krátký motiv (typicky 4 báze) opakuje proměnlivě mnohokrát. Alela se pojmenuje počtem opakování. Úseky se nejprve namnoží metodou PCR (polymerázová řetězová reakce) a pak se délky změří kapilární elektroforézou; výsledkem je elektroferogram s vrcholy alel.PCR, capillary electrophoresis Evropské laboratoře sdílejí společnou sadu lokusů, aby šlo profily mezi státy porovnávat; současné soupravy zkoumají kolem dvaceti lokusů. O samotné DNA podrobně průvodci Biologie a Genetika.

alela 8 (od matky) alela 11 (od otce) jeden obdélník = jedno opakování motivu (např. čtyři báze) genotyp na lokusu: (8, 11) · profil = genotypy na všech zkoumaných lokusech
Obr. 4.2 STR lokus: alely se liší počtem opakování. Kratší alela se v elektroforéze pohybuje rychleji, a tak se délky – a tedy alely – dají změřit.

4.2Pravidlo součinu

Za předpokladu Hardyho–Weinbergovy rovnováhy je četnost genotypu na jednom lokusu \(p^2\) pro homozygota a \(2pq\) pro heterozygota (\(p, q\) četnosti alel v populaci). Jsou-li lokusy nezávislé (leží daleko od sebe nebo na různých chromozomech), četnosti se násobí:

\[ \text{RMP} = \prod_{i=1}^{L} f_i, \qquad f_i = \begin{cases} p_i^2 & \text{homozygot} \\ 2p_iq_i & \text{heterozygot} \end{cases} \]\(L\) počet lokusů; v praxi se přidává korekce na příbuznost v subpopulaci (koeficient \(\theta\))
Příklad Tři lokusy

Lokus 1 heterozygot s četnostmi alel 0,10 a 0,20: \(2 \cdot 0{,}1 \cdot 0{,}2 = 0{,}04\). Lokus 2 homozygot s četností 0,15: \(0{,}15^2 = 0{,}0225\). Lokus 3 heterozygot 0,05 a 0,30: \(0{,}03\). RMP \(= 0{,}04 \cdot 0{,}0225 \cdot 0{,}03 = 2{,}7 \cdot 10^{-5}\), tedy asi 1 : 37 000. S dvaceti lokusy se běžně dostaneme na hodnoty menší než \(10^{-20}\), které už prakticky vylučují náhodnou shodu nepříbuzné osoby.

4.3Bayesova věta a věrohodnostní poměr

Soud zajímá pravděpodobnost hypotézy \(H_p\) (obžaloba: podezřelý je zdrojem) proti \(H_d\) (obhajoba: zdrojem je jiná osoba) při nálezu \(E\) (shoda). Bayesova věta v podobě šancí odděluje roli znalce od role soudu:

\[ \underbrace{\frac{P(H_p\mid E)}{P(H_d\mid E)}}_{\text{aposteriorní šance}} = \underbrace{\frac{P(E\mid H_p)}{P(E\mid H_d)}}_{\text{LR – říká znalec}} \cdot \underbrace{\frac{P(H_p)}{P(H_d)}}_{\text{apriorní šance – soud}} \]\(LR \approx 1/\text{RMP}\) pro úplnou shodu jednoho zdroje; znalec hodnotí jen důkaz, apriorní šance vychází z ostatních důkazů

Evropská síť forenzních ústavů (ENFSI) doporučuje, aby znalci vyjadřovali sílu důkazu věrohodnostním poměrem, případně slovní stupnicí („nález extrémně silně podporuje hypotézu…“), a nikdy nevyslovovali pravděpodobnost viny.

4.4Prokurátorův klam a klam obhájce

  • Prokurátorův klam: „Pravděpodobnost shody u nevinného je 1 : milion, takže je nevinen s pravděpodobností 1 : milion.“ Zaměňuje \(P(E\mid H_d)\) za \(P(H_d\mid E)\).prosecutor's fallacy
  • Klam obhájce: „Ve městě je deset lidí se shodným profilem, takže je jen 10% šance, že to byl on, a důkaz je bezcenný.“ Přehlíží, že shoda zúžila okruh z milionu na deset a že ostatní důkazy mění apriorní šanci.defence fallacy
Pozor

Malá chybovost laboratoře „přebije“ i astronomicky malou RMP. Při RMP \(10^{-9}\) a pravděpodobnosti záměny nebo kontaminace \(10^{-3}\) je pravděpodobnost falešné shody asi \(10^{-3}\), věrohodnostní poměr tedy jen asi 1 000. Proto se kontroluje celý proces, ne jen statistika profilu.

4.5Zdroj, nebo činnost? Směsi a přenos

Otázky se řadí do hierarchie (Cook a kol., 1998): úroveň zdroje (od koho DNA pochází), úroveň činnosti (jak se tam dostala – například držel nůž, nebo jen podal ruku tomu, kdo nůž držel) a úroveň činu (spáchal trestný čin) – tu posuzuje jen soud. Citlivé metody dnes zachytí i velmi malá množství DNA a stopy často obsahují směs více osob; ty se hodnotí pravděpodobnostními modely. Malé množství DNA se může na předmět dostat i sekundárním přenosem. Na úrovni činnosti proto znalec odpovídá jen s výhradami a s alternativními scénáři.

Doplňkové metody: Y-STR (jen otcovská linie – všichni muži v rodové linii mají stejný profil) a mitochondriální DNA (jen mateřská linie; užitečná u vlasů bez kořínku nebo starých ostatků). Obě okruh zužují, ale neindividualizují.

4.6Databáze DNA a etika

Policie ČR vede národní databázi profilů DNA, kterou spravuje Kriminalistický ústav Praha; obsahuje profily ze stop a od osob, u nichž to umožňuje zákon (například obvinění z úmyslných trestných činů). Odběr upravuje § 114 trestního řádu (kapitola 11) a zákon o policii. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku S. a Marper proti Spojenému království (2008) rozhodl, že plošné a časově neomezené uchovávání profilů lidí, kteří nebyli odsouzeni, porušuje právo na soukromí (čl. 8 Úmluvy). Diskutuje se i rodinné vyhledávání (hledání příbuzných pachatele v databázi) a využití genealogických databází – účinné, ale s velkým zásahem do soukromí lidí, kteří s věcí nesouvisejí.

Z praxe

Alec Jeffreys objevil roku 1984 v Leicesteru metodu „genetického otisku“. O dva roky později pomohla v témže hrabství při vyšetřování vražd dvou dívek nejprve vyloučit nevinného mladíka, který se k jedné z nich doznal, a poté na základě plošného odběru vzorků od mužů z okolí najít skutečného pachatele. První použití DNA ve vyšetřování tak začalo osvobozením nevinného.

4.7Procvičení

1
Zdrojem stopy mohl být kdokoli z 500 000 dospělých mužů v regionu. RMP je 1 : 1 000 000 a jiné důkazy nejsou. Jaká je pravděpodobnost, že podezřelý se shodou je zdrojem?
Ostatních možných zdrojů je 499 999, očekávaný počet náhodných shod \(499\,999 \cdot 10^{-6} = 0{,}5\). Aposteriorní šance \(= \frac{1}{499\,999} \cdot 10^6 = 2\), tedy pravděpodobnost \(2/3 = \) 66,7 %. Daleko od „jistoty 99,9999 %“.
2
Stejná situace jako v příkladu 1, ale RMP je \(10^{-12}\). A co když laboratoř má pravděpodobnost falešné shody (záměna, kontaminace) \(10^{-3}\)?
Bez chyb: šance \(\frac{1}{499\,999} \cdot 10^{12} \approx 2 \cdot 10^6\), pravděpodobnost více než 99,9999 %. S chybovostí: \(q \approx 10^{-3}\), šance \(\frac{1}{499\,999} \cdot 10^3 = 0{,}002\), pravděpodobnost jen asi 0,2 %. Chybovost procesu je pak rozhodující veličinou.
3
Spočítejte četnost genotypu na lokusu, kde je osoba heterozygot s alelami o četnostech 0,08 a 0,25, a na lokusu, kde je homozygot s alelou o četnosti 0,12. Jaká je RMP pro tyto dva lokusy?
\(2 \cdot 0{,}08 \cdot 0{,}25 = 0{,}04\); \(0{,}12^2 = 0{,}0144\). RMP \(= 0{,}04 \cdot 0{,}0144 = 5{,}76 \cdot 10^{-4}\), asi 1 : 1 736.
4
Žalobce říká: „Pravděpodobnost, že by profil měl náhodně někdo jiný, je 1 : 10 milionů, takže obžalovaný je vinen.“ Co je na tom špatně (dvě věci)?
1) Prokurátorův klam: z \(P(\text{shoda} \mid \text{není zdroj})\) dělá \(P(\text{není zdroj} \mid \text{shoda})\); ta závisí na počtu možných zdrojů a dalších důkazech. 2) Záměna úrovní: i kdyby byl zdrojem, neplyne z toho, jak a kdy se DNA na místo dostala, natož vina.
5
Při RMP 1 : 10 000 a 100 000 možných zdrojích má podezřelý bez dalších důkazů pravděpodobnost 9 %, že je zdrojem. Jak se změní, pokud jiné nezávislé důkazy zvýší apriorní šanci stokrát?
Aposteriorní šance \(= \frac{100}{99\,999} \cdot 10\,000 = 10{,}0\); pravděpodobnost \(10/11 = \) 90,9 %. Důkaz DNA se tak správně skládá s ostatními důkazy, místo aby sám rozhodoval.
Co si odnést
  • Profil STR: dvě alely na každém z asi dvaceti lokusů; RMP se počítá pravidlem součinu.
  • P(shoda | nevinen) není P(nevinen | shoda) – to je prokurátorův klam; rozhoduje i počet možných zdrojů a ostatní důkazy.
  • Znalec vyjadřuje sílu důkazu (LR), soud hodnotí vinu.
  • Chybovost laboratoře, směsi a sekundární přenos jsou často důležitější než samotná RMP.
Část IIStřední škola
5

Biologické stopy a doba smrtistřední škola

Biologické stopy – krev, sliny, vlasy, buňky kůže – jsou dnes hlavně zdrojem DNA. Nesou ale i další informace: kde a jak stopa vznikla a kdy se událost stala. Odhad doby smrti je typický příklad forenzního úsudku: výsledkem je vždy interval, nikdy přesná minuta.

☕

Hrnek čaje na stole: podle teploty odhadnete, jak dlouho tam stojí – pokud znáte teplotu v místnosti, velikost hrnku a jestli byl přikrytý. Soudní lékař řeší podobnou úlohu s mnohem větší nejistotou a s velkým respektem k zemřelému a pozůstalým.

Lidské tělo po smrti chladne zvolna: v prvních hodinách se teplota v jeho jádru téměř drží (plató), potom klesá přibližně exponenciálně k teplotě okolí. Henssgeho metoda popisuje tento průběh dvěma exponenciálami a dává odhad s intervalem nejistoty.Henssge nomogram, algor mortis Laboratoř ji srovnává s jednoduchým Newtonovým zákonem chladnutí.

Odhad doby smrti z teploty (model)
Zadejte naměřenou rektální teplotu, teplotu okolí a hmotnost. Modrá křivka je Henssgeho dvouexponenciální model, šedá jednoduchý Newtonův model se stejnou rychlostí. Zelený pás je 95% interval pro standardní podmínky.
LABORATOŘ
Model: Marshallova–Hoareova rovnice ve tvaru podle Henssgeho pro okolní teplotu do 23 °C: \(T(t) = T_a + (37{,}2 - T_a)\,[1{,}25\,e^{Bt} - 0{,}25\,e^{5Bt}]\), \(B = -1{,}2815\,m^{-0{,}625} + 0{,}0284\) (\(m\) v kg, \(t\) v hodinách). Interval ± 2,8 h odpovídá standardním podmínkám (nahé tělo, klidný vzduch, korekční faktor 1); jinak se hmotnost koriguje a interval rozšiřuje. Jde o výukový model, ne o znalecký nástroj.
+Teorie: druhy biologických stop, orientační a potvrzující testy, analýza krevních stop, posmrtné změny a odhad doby smrti, entomologie

5.1Druhy biologických stop

Nejčastěji se zajišťují krev, sliny (například na nádobách nebo nedopalcích), vlasy a chlupy, epitelie (buňky kůže z dotyku) a další tělní tekutiny. Biologická stopa se nejprve dokumentuje a popíše (poloha, tvar, velikost), pak se zajistí stěrem nebo s nosičem, vysuší a zabalí do papíru. Dnes slouží především k profilu DNA (kapitola 4), proto je klíčová ochrana před kontaminací.

5.2Orientační a potvrzující testy

stopadokumentace orientační„může to být krev“ potvrzující„je to krev“ druhový„je lidská“ DNA„od koho“ každý krok zužuje otázku; orientační test sám nic nedokazuje
Obr. 5.1 Biologická stopa prochází od obecné otázky k individuální. Orientační testy jsou citlivé, ale mohou být falešně pozitivní.

Orientační (presumptivní) testy jsou citlivé a rychlé, ale reagují i na jiné látky – například chemiluminiscenční činidla na krev reagují i s některými kovy nebo čisticími prostředky.presumptive test Proto následuje potvrzující test a určení, zda jde o lidský materiál. Pozitivní orientační test u soudu sám o sobě neprokazuje přítomnost krve.

5.3Analýza krevních stop

Analýza krevních stop (BPA) rekonstruuje z tvaru, velikosti a rozložení stop, co se na místě dělo: odkud krev pocházela, jakým směrem se pohybovala, zda bylo s předměty hýbáno.bloodstain pattern analysis Základní geometrie: kapka dopadající kolmo vytvoří přibližně kruhovou stopu, šikmo dopadající kapka elipsu. Z poměru šířky a délky elipsy se odhadne úhel dopadu:

\[ \sin\alpha = \frac{w}{l} \]\(\alpha\) úhel dopadu vůči povrchu, \(w\) šířka a \(l\) délka eliptické stopy (bez výběžků)
povrch dráha kapky α délka l šířka w
Obr. 5.2 Čím šikmější dopad, tím protáhlejší stopa. Z úhlů a směrů více stop se odhaduje oblast, odkud krev pocházela.

BPA je obor s větší mírou interpretace než laboratorní metody a byl kritizován (zpráva NAS, 2009) za nedostatek validačních studií. Závěry proto mají být formulovány opatrně a podloženy experimenty.

5.4Doba smrti: proč interval

Dobu smrti odhaduje soudní lékař kombinací několika metod: teploty těla, posmrtných skvrn a posmrtné ztuhlosti, které se vyvíjejí v typickém, ale velmi proměnlivém čase, a dalších změn. Každá metoda má svůj rozsah nejistoty; spojením se interval zužuje. Žádná metoda nedává přesný čas – a znalec musí uvést, jak široký je interval a z čeho vychází.

5.5Model chladnutí

Newtonův zákon chladnutí předpokládá, že rychlost poklesu teploty je úměrná rozdílu teplot: \(T(t) = T_a + (T_0 - T_a)\,e^{-kt}\). Pro lidské tělo je to nepřesné: v prvních hodinách teplota jádra klesá pomalu, protože teplo musí nejprve „doputovat“ k povrchu. Marshall a Hoare (1962) proto použili rozdíl dvou exponenciál a Henssge (1988) model upravil do nomogramu: z rektální teploty, okolní teploty a (korigované) hmotnosti se odečte odhad a 95% interval.

\[ Q = \frac{T_r - T_a}{37{,}2 - T_a} = 1{,}25\,e^{Bt} - 0{,}25\,e^{5Bt} \]\(Q\) normovaná teplota; rovnice se řeší numericky pro \(t\); \(B\) závisí na hmotnosti (viz laboratoř)
Příklad Výchozí nastavení laboratoře

\(T_r = 30\) °C, \(T_a = 18\) °C, 70 kg: \(Q = 12 / 19{,}2 = 0{,}625\), \(B = -0{,}0617\). Numerické řešení dává \(t = 11{,}0\) h, interval asi 8,2 až 13,8 h. Jednoduchý Newtonův model se stejnou konstantou dává jen 7,6 h, protože nezná plató.

Pozor

Pravidlo „tělo chladne o jeden stupeň za hodinu“ je jen hrubý odhad pro určitou okolní teplotu. Nebere v úvahu plató, oblečení, vítr, vlhkost ani hmotnost – a může se mýlit o mnoho hodin.

5.6Forenzní entomologie

U delších intervalů pomáhá forenzní entomologie: vývoj hmyzu probíhá v pevném pořadí stadií a jeho rychlost závisí na teplotě.forensic entomology Používá se veličina akumulovaných denních stupňů (ADD): součet denních průměrných teplot nad vývojovým prahem druhu. Znalec ze stadia vývoje a z teplotních záznamů blízké meteorologické stanice odhadne minimální dobu, po kterou mohl hmyz být přítomen.

\[ \text{ADD} = \sum_{\text{dny}} \max(0,\ \bar T_{\text{den}} - T_{\text{práh}}) \]vývojové stadium nastane, když ADD dosáhne hodnoty typické pro druh

5.7Procvičení

1
Eliptická krevní stopa má šířku 5 mm a délku 10 mm. Pod jakým úhlem kapka dopadla? A stopa 3 × 7 mm?
\(\sin\alpha = 5/10 = 0{,}5\), \(\alpha = \) 30°. Druhá: \(\sin\alpha = 3/7 = 0{,}429\), \(\alpha = \) 25,4°.
2
Model laboratoře: rektální teplota 32 °C, okolí 18 °C, hmotnost 70 kg. Jaký je odhad a interval podle Henssgeho modelu a co by dal jednoduchý Newtonův model?
\(Q = 14 / 19{,}2 = 0{,}729\). Numerické řešení: Henssge 8,3 h, interval asi 5,5 až 11,1 h; Newton se stejnou konstantou 5,1 h. Rozdíl vzniká v počátečním plató.
3
Jak se změní odhad z výchozího nastavení (30 °C, okolí 18 °C), je-li hmotnost 90 kg místo 70 kg? Proč?
Odhad vzroste z 11,0 h na 14,0 h. Větší tělo má menší poměr povrchu k objemu, chladne pomaleji (konstanta \(B\) je v absolutní hodnotě menší: −0,0486 proti −0,0617), takže na stejnou teplotu potřebuje víc času.
4
Teplota předmětu v místnosti s 18 °C klesla za hodinu z 30,0 °C na 28,8 °C. Podle Newtonova zákona: jaká je konstanta \(k\) a za jak dlouho by předmět vychladl z 37,0 °C na 30,0 °C? Proč tento výpočet nelze použít pro lidské tělo bez úprav?
\(k = \ln\frac{30{,}0 - 18}{28{,}8 - 18} = \ln\frac{12}{10{,}8} = 0{,}105\ \text{h}^{-1}\). \(t = \frac{1}{k}\ln\frac{37{,}0 - 18}{30{,}0 - 18} = \frac{\ln 1{,}583}{0{,}105} = \) 4,4 h. U těla chybí počáteční plató, takže by výpočet dobu podhodnotil; navíc se mění podmínky (oblečení, proudění).
5
Vývojové stadium hmyzu potřebuje (ilustrační hodnota) 100 denních stupňů nad prahem 10 °C. Jak dlouho trvá jeho dosažení při průměrné teplotě 20 °C a při 15 °C?
Při 20 °C přibývá denně 10 stupňů: 100 / 10 = 10 dní. Při 15 °C jen 5 stupňů denně: 20 dní. Proto je pro entomologický odhad nutný přesný teplotní záznam.
Co si odnést
  • Biologické stopy slouží hlavně k DNA; orientační test nestačí, potřebuje potvrzení.
  • Úhel dopadu krevní kapky: \(\sin\alpha = w/l\); BPA je interpretační obor a vyžaduje opatrnost.
  • Tělo chladne s počátečním plató; Henssgeho model dává odhad s intervalem asi ± 2,8 h za standardních podmínek.
  • Doba smrti je vždy interval z kombinace metod, ne přesný čas.
Část IIStřední škola
6

Balistika a stopy nástrojůstřední škola

Každý tvrdý nástroj – šroubovák, kleště, ale i hlaveň zbraně – má na povrchu drobné nerovnosti, které vznikly při výrobě a používání. Když se otře o měkčí materiál, zanechá v něm rýhy jako čárový kód. Kriminalistika tento „kód“ čte a srovnává. Kapitola vykládá jen principy identifikace, ne technické údaje o zbraních.

🔑

Dva klíče od stejného zámku vypadají stejně (třídová shoda). Pod lupou ale každý nese jiné škrábance po broušení a nošení v kapse. Podle škrábanců by šlo poznat, který z nich otevíral – pokud víte, jak moc se škrábance mění a jak často se náhodou podobají.

Kriminalistická balistika zkoumá zbraně, střely a nábojnice pro potřeby trestního řízení; z velké části jde o identifikaci podle stop stejného druhu jako u jiných nástrojů.firearms and toolmark examination Znalec porovnává stopu ze zajištěného předmětu se zkušební stopou vytvořenou v laboratoři známým nástrojem. Pod srovnávacím mikroskopem vidí obě stopy vedle sebe a posouvá je, dokud se rýhy nekryjí. Vyzkoušejte si to.

Minihra: srovnávací mikroskop
Nahoře je zajištěná stopa, dole zkušební stopa jednoho ze čtyř nástrojů. Vyberte kandidáta, posuňte ho posuvníkem a hledejte polohu, kde se rýhy kryjí. Pak rozhodněte, který kandidát pochází ze stejného nástroje.
MINIHRA

Model: rýhy jsou náhodný „čárový kód“ s hustotou 32 %; stopa ze stejného nástroje je posunutá a 10 % rýh se změnilo (opotřebení, jiný úhel, nečistoty). Cizí nástroj má nezávislý kód. Skutečné stopy mají různou hloubku a šířku rýh a znalec hodnotí i jejich třídové znaky.
zajištěná stopaz místa činu zkušební stopaznámým nástrojem v laboratoři srovnánítřídové → individuální znaky shoda (ztotožnění) neprůkazné vyloučení
Obr. 6.1 Logika srovnání stop. Nejprve se porovnají třídové znaky (pokud se liší, nástroj se vyloučí), pak individuální mikrostopy. Závěr „neprůkazné“ je legitimní a častý.
+Teorie: obory balistiky, třídové a individuální stopy, stopy nástrojů, povýstřelové zplodiny, databáze, vědecká kritika a chybovost

6.1Co zkoumá kriminalistická balistika

Tradičně se rozlišuje vnitřní balistika (děje uvnitř zbraně), vnější balistika (pohyb střely vzduchem) a koncová balistika (účinek na cíl). Pro vyšetřovatele a soud jsou hlavní tyto otázky: zda zajištěná zbraň je funkční a jakého je druhu, zda z ní byla vystřelena konkrétní střela či nábojnice, odkud a z jaké vzdálenosti se střílelo a zda osoba byla v blízkosti výstřelu. Odpovědi dává znalec; zde jde jen o principy, jak taková identifikace funguje.

6.2Třídové a individuální znaky

Vývrt hlavně (šroubovité drážky, které střelu roztáčejí) zanechává na střele otisky polí a drážek. Jejich počet, šířka a směr stáčení jsou třídové znaky – shodují se u všech zbraní téhož typu a výrobní série.class characteristics Při výrobě a používání ale vznikají drobné nepravidelnosti povrchu, které zanechávají jemné rýhy – individuální znaky.individual characteristics Podobně se na nábojnici otiskují části mechanismu zbraně. Znalec proto vždy začíná třídovými znaky: rozdíl v nich zbraň vylučuje bez dalšího.

Tab. 6.1Úrovně znaků ve srovnání stop
ÚroveňCo to jeCo z ní plyne
třídovédané konstrukcí a výrobou typushoda zužuje okruh, rozdíl vylučuje
podtřídovéshodné u malé série vyrobené stejným nástrojemriziko falešné shody – znalec je musí rozpoznat
individuálnínáhodné nerovnosti konkrétního kusuzáklad ztotožnění, mění se opotřebením

6.3Stopy nástrojů

Stejná logika platí pro stopy nástrojů: páčidlo zanechá ve dřevě vtisk, kleště na drátu rýhy, nůž na materiálu řez. Rozlišují se statické stopy (vtisky, tvar nástroje) a dynamické stopy (rýhy vzniklé posunem).impression vs. striated marks Rýhy se hodnotí podle počtu a délky řad po sobě jdoucích shodných rýh (CMS, consecutive matching striae) – kritérium, které navrhl americký znalec Alfred Biasotti. Laboratoř výše ukazuje, že i u cizích nástrojů vznikají krátké náhodné shody; o identifikaci rozhoduje, zda je shoda výrazně delší, než se čeká náhodou.

6.4Povýstřelové zplodiny

Při výstřelu vzniká oblak částic s charakteristickým chemickým složením a tvarem, které se zkoumají elektronovým mikroskopem s prvkovou analýzou.gunshot residue Interpretace je ale obtížná: částice se mohou přenést dotykem (například z kontaminovaného povrchu nebo oděvu) a s časem ubývají. Nález proto znamená jen, že osoba mohla být v blízkosti výstřelu nebo přišla do kontaktu s takovým materiálem – a jeho význam se hodnotí na úrovni činnosti, podobně jako u DNA (kapitola 4).

6.5Databáze

Podobně jako AFIS existují automatizované systémy, které ukládají digitalizované obrazy stop na střelách a nábojnicích a vyhledávají podobné. Umožňují propojit případy (stejná zbraň na více místech činu). I tady systém jen navrhuje kandidáty a o shodě rozhoduje znalec srovnáním originálů.

6.6Vědecká kritika a chybovost

Zpráva americké Národní akademie věd (2009) a zpráva poradního sboru prezidenta pro vědu a technologie PCAST (2016) vytkly srovnávacím metodám, že se dlouho opíraly o zkušenost znalce a o tvrzení „nulové chybovosti“. PCAST požaduje empirické studie s „černou skříňkou“: znalci řeší úlohy se známou správnou odpovědí, aniž vědí, že jde o test. V jediné takové studii srovnávání nábojnic, kterou zpráva tehdy uznala, vyšla míra falešně pozitivních závěrů asi 1 : 66 (horní mez 95% intervalu 1 : 46). Doporučuje se proto uvádět chybovost a formulovat závěry bez nároku na absolutní jistotu.

Pozor

Formulace „shoda s vyloučením všech ostatních zbraní na světě“ není vědecky podložená. Znalec může tvrdit, že shoda je silná a že podle validačních studií se taková shoda u různých nástrojů vyskytuje vzácně – ne že jiný zdroj je nemožný.

6.7Procvičení

1
Střela ze zajištěné zbraně a střela z místa činu mají rozdílný počet otisků polí vývrtu. Je potřeba zkoumat mikrostopy?
Ne. Počet polí je třídový znak; rozdíl zajištěnou zbraň jako zdroj vylučuje. Mikrostopy se zkoumají jen tehdy, když se třídové znaky shodují.
2
Míra falešně pozitivních závěrů je 1 : 66. Znalci ročně posoudí 200 dvojic stop, které ve skutečnosti pocházejí z různých zbraní. Kolik chybných ztotožnění čekáme? A při horní mezi 1 : 46?
200 / 66 = 3,0 chybná ztotožnění; při 1 : 46 je to 200 / 46 = 4,3. To je důvod pro nezávislou verifikaci a pro uvádění chybovosti u soudu.
3
Proč znalec potřebuje zkušební stopu a nespokojí se se srovnáním zajištěné stopy přímo s nástrojem?
Stopa je „negativ“ nástroje vzniklý v určitém materiálu a za určitých podmínek. Srovnávat lze jen stejný druh stopy se stejným druhem stopy: zkušební stopa vznikne v laboratoři tímto nástrojem v podobném materiálu a pod podobným úhlem, a tak je s ní zajištěná stopa přímo srovnatelná.
4
Na rukou podezřelého byly nalezeny částice typické pro povýstřelové zplodiny. Stačí to k závěru, že střílel?
Ne. Nález je slučitelný s tím, že střílel, ale i s tím, že stál poblíž výstřelu, nebo že se částice přenesly dotykem (například při zadržení nebo z kontaminovaného prostředí). Hodnotí se na úrovni činnosti s alternativními vysvětleními a s ohledem na čas mezi událostí a odběrem.
5
V minihře mají i cizí nástroje krátké řady shodných rýh. Proč?
Při hustotě rýh 32 % se dvě nezávislé stopy na mnoha místech shodnou náhodou. Pravděpodobnost řady \(k\) shod po sobě klesá zhruba geometricky, takže krátké řady (2–3) se objevují běžně, dlouhé vzácně. Proto se pro identifikaci požaduje řada výrazně delší, než jakou přináší náhoda – a vhodný práh se musí určit validačními studiemi.
Co si odnést
  • Identifikace nástroje (i zbraně) srovnává zajištěnou stopu se zkušební stopou pod srovnávacím mikroskopem.
  • Třídové znaky okruh zužují nebo vylučují; ztotožnění stojí na individuálních mikrostopách.
  • Povýstřelové zplodiny ukazují na blízkost výstřelu nebo kontakt, ne nutně na střelce.
  • Srovnávací metody potřebují validaci a známou chybovost; „absolutní jistota“ není vědecký závěr.
Část IIStřední škola
7

Dokumenty a písmostřední škola

Rukopis je naučený pohybový návyk – a každý ho má trochu jiný. Ani dvakrát po sobě ale nikdo nenapíše totéž úplně stejně. Písmoznalec proto neporovnává „podobnost“, ale ptá se, zda se sporné písmo vejde do přirozené variability pisatele.

✍️

Podepište se pětkrát pod sebe. Podpisy budou podobné, ale ne totožné. Kdyby některý vypadal „dokonale stejně“ jako jiný, byl by to spíš důvod k podezření než k jistotě.

Forenzní zkoumání písma určuje pisatele srovnáním sporného rukopisu se srovnávacími vzorky.forensic handwriting examination Nemá nic společného s grafologií, která z písma usuzuje na povahu – to se empiricky nepotvrdilo. Laboratoř ukazuje jádro metody na dvou měřitelných znacích; znalec jich ve skutečnosti hodnotí desítky, hlavně kvalitativně.

Variabilita písma
Modré body jsou dvanáct srovnávacích vzorků jednoho pisatele (sklon písma a poměr výšky malých a velkých písmen). Nastavte, jak moc pisatel přirozeně kolísá, a hodnoty sporného písma. Elipsy ukazují 2 a 3 směrodatné odchylky.
LABORATOŘ
Model: pisatel má průměrný sklon 72° a poměr výšek 0,50; směrodatná odchylka poměru je \(0{,}04 \cdot \sigma/3\). Standardizovaná vzdálenost \(d = \sqrt{z_1^2 + z_2^2}\); při normálním rozdělení dvou nezávislých znaků leží dál než \(d\) podíl \(e^{-d^2/2}\) vlastních vzorků. Skutečné znaky nejsou nezávislé ani normální a o závěru nerozhodují dva znaky.
grafické znaky písma obecné znaky sklon, velikost, šířkaspojitost a rychlost psanítlak a plynulost tahuuspořádání na řádku zvláštní znaky tvary jednotlivých písmennapojování písmenzačátky a konce tahůneobvyklé pohybové návyky
Obr. 7.1 Znalec hodnotí obecné i zvláštní znaky. Obecné znaky sdílí mnoho pisatelů, zvláštní znaky bývají individuálnější.
+Teorie: písmoznalectví a srovnávací materiál, stupnice závěrů, podpisy, grafologie, technické zkoumání listin, spolehlivost

7.1Principy písmoznalectví

Písmo je dynamický stereotyp: naučený pohyb, který se během let zautomatizuje. Dvě základní tvrzení oboru jsou, že písmo dospělého je dostatečně individuální a přitom relativně stálé, a že každý pisatel má přirozenou variabilitu.natural variation Rozdíl mezi sporným písmem a vzorky má proto význam jen tehdy, když leží mimo tuto variabilitu – a když ho nevysvětlí okolnosti (podložka, poloha, spěch, nemoc, věk).

Klíčem je srovnávací materiál: nežádané vzorky vzniklé nezávisle na řízení (dopisy, formuláře, poznámky z doby blízké spornému dokumentu) a žádané vzorky napsané na výzvu, nejlépe obdobným nástrojem a v obdobné formě. Vzorků musí být dost, aby bylo vidět, jak pisatel kolísá.

7.2Závěry a jejich síla

Znalec volí ze stupnice závěrů: od kategorického pozitivního (písmo napsala tato osoba) přes pravděpodobnostní (pravděpodobně / spíše) a „nelze určit“ až po kategorický negativní. Evropská síť forenzních ústavů doporučuje vyjadřovat sílu nálezu podobně jako u DNA – jako podporu jedné ze dvou hypotéz (věrohodnostní poměr), ne jako pravděpodobnost autorství.

Příklad Kdy je odchylka podezřelá

Pisatel má sklon 72° se směrodatnou odchylkou 3° a poměr výšek 0,50 s odchylkou 0,04. Sporné písmo má sklon 78° a poměr 0,58: \(z_1 = 6/3 = 2\), \(z_2 = 0{,}08/0{,}04 = 2\), \(d = \sqrt{8} = 2{,}83\). Dál než \(d\) leží jen \(e^{-4} = 1{,}8\,\%\) vlastních vzorků. Při sklonu 78° a poměru 0,50 by bylo \(d = 2\) a dál leží \(e^{-2} = 13{,}5\,\%\) vzorků – odchylka tedy není nijak neobvyklá.

7.3Podpisy

Podpis je krátký a vysoce zautomatizovaný, ale také nejčastěji zpochybňovaný. Znalec zkoumá vedle tvaru především kvalitu tahu: plynulost, rytmus, tlak a rychlost. Pravý podpis se píše rychle a „bez přemýšlení“; u sporných podpisů znalec hledá, zda grafické projevy odpovídají přirozenému psaní pisatele. U krátkých podpisů bývá závěr méně jistý než u delšího textu.

7.4Grafologie

Grafologie tvrdí, že z písma lze vyčíst povahu, schopnosti či poctivost. Kontrolované studie to nepotvrdily: souhrnné analýzy (sborník The Write Stuff, Beyerstein a Beyerstein, 1992) nacházejí souvislost mezi grafologickým posudkem a měřenými vlastnostmi blízkou nule, a to hlavně díky obsahu textu, ne tvaru písma. Ve forenzní praxi se grafologie nepoužívá a pro výběr zaměstnanců ji psychologové nedoporučují.

Pozor

Písmoznalec neurčuje pohlaví, věk ani povahu pisatele (nanejvýš rámcové odhady s velkou nejistotou). Určuje, zda konkrétní písmo pochází od konkrétní osoby.

7.5Technické zkoumání listin

Vedle rukopisu se zkoumá i sama listina:questioned document examination

  • ultrafialové a infračervené světlo – inkousty, které vypadají stejně, se mohou v UV či IR lišit; odhalí se dopsané či změněné údaje;
  • šikmé osvětlení a elektrostatická detekce vtlačených stop – na listu pod listem, na kterém se psalo, zůstávají neviditelné vtlačené rýhy;
  • tiskové techniky – jakým způsobem byla listina vytištěna, zda souhlasí s deklarovaným původem;
  • papír a inkoust – složení, pořadí tahů (který tah vznikl dřív), výjimečně datace; stáří inkoustu se určuje obtížně a s velkou nejistotou.
obsah a jazyk (kdo mohl text napsat) rukopis a podpisy psací prostředek a tisk papír a fyzické stopy
Obr. 7.2 Listina se zkoumá ve vrstvách: od nosiče přes způsob záznamu po obsah. Jazykovou stránku textu (autorství podle stylu) zkoumá forenzní lingvistika.

7.6Jak spolehliví jsou znalci

Studie Kama a kolegů z 90. let ukázaly, že profesionální písmoznalci se při určování pisatele mýlí výrazně méně často než laici – mají skutečnou odbornost. Zpráva NAS (2009) přesto žádala víc validačních studií a jasnější kritéria. Spolehlivost závěru závisí na množství a kvalitě srovnávacího materiálu; s jedním krátkým podpisem a třemi vzorky nelze dojít k silnému závěru.

7.7Procvičení

1
Model laboratoře s výchozím kolísáním (σ = 3°): sporné písmo má sklon 76° a poměr výšek 0,52. Jaká je standardizovaná vzdálenost a jaký podíl vlastních vzorků leží ještě dál?
\(z_1 = (76 - 72)/3 = 1{,}33\), \(z_2 = 0{,}02/0{,}04 = 0{,}5\), \(d = \sqrt{1{,}78 + 0{,}25} = 1{,}42\). Podíl \(e^{-d^2/2} = e^{-1{,}01} = \) 36 %. Sporné písmo je zcela v rozsahu variability; to autorství nevylučuje, ale ani neprokazuje.
2
Stejné sporné písmo se sklonem 80° a poměrem 0,50. Jak se změní závěr, je-li kolísání pisatele σ = 2°, nebo σ = 4°?
Při σ = 2°: \(d = 8/2 = 4\), dál leží \(e^{-8} = 0{,}03\,\%\) vzorků – výrazně mimo variabilitu. Při σ = 4°: \(d = 2\), dál leží 13,5 % – nic neobvyklého. Stejná odchylka má úplně jiný význam podle toho, jak pisatel kolísá. Proto je potřeba dost vzorků.
3
Personalista chce u uchazečů o místo účetní nechat udělat grafologický rozbor „poctivosti“. Co mu poradíte?
Grafologie nemá empirickou platnost: souvislost s měřenými vlastnostmi je blízká nule. Rozbor by byl nespolehlivý a mohl by být diskriminační. Pro výběr existují validované metody (strukturovaný pohovor, pracovní vzorky, ověřené testy) – podrobně průvodce Psychologie.
4
Ve smlouvě je údaj o částce, který vypadá stejnou barvou jako zbytek textu. Jak může technické zkoumání listin odhalit, že byl dopsán jiným perem?
Inkousty, které ve viditelném světle vypadají stejně, se často liší v infračervené oblasti (jeden IR pohlcuje, druhý je propouští) nebo v luminiscenci pod UV či jiným buzením. Dopsaný údaj pak „zmizí“ nebo zasvítí jinak než okolní text. Pořadí tahů v místě křížení může ukázat, co vzniklo dřív.
Co si odnést
  • Písmoznalectví srovnává sporné písmo se srovnávacími vzorky; grafologie (povaha z písma) není vědecká.
  • Rozhoduje, zda odchylka leží mimo přirozenou variabilitu pisatele – proto je potřeba dost vzorků.
  • Závěr se volí ze stupnice; síla nálezu se má vyjadřovat jako podpora hypotézy.
  • Technické zkoumání listin odhalí změny, dopisky a vtlačené stopy pomocí světla různých vlnových délek.
Část IIStřední škola
8

Digitální stopystřední škola

Téměř každý trestný čin dnes zanechá digitální stopu – v telefonu, v počítači, v kameře, v logu serveru. Digitální důkaz má ale zvláštní slabinu: dá se změnit beze stopy po změně. Celá digitální forenzní analýza proto stojí na tom, aby se dalo prokázat, že data u soudu jsou tatáž, která byla zajištěna.

📸

Fotografie na papíře se při kopírování mírně zhorší a padělek často prozradí lupa. Digitální soubor lze zkopírovat dokonale, a proto i nepozorovaně změnit. Místo lupy potřebujeme matematický „otisk“ dat – a pečlivý záznam o tom, kdo s nimi kdy pracoval.

Základní nástroje jsou dva. Kryptografický hash (otisk) dat: funkce, která z libovolného množství dat spočítá krátký řetězec; sebemenší změna dat dá úplně jiný otisk.cryptographic hash A řetězec úschovy: nepřerušený záznam o tom, kdo měl důkaz v rukou, kdy a proč.chain of custody Vyzkoušejte si, jak hash reaguje na změnu jediného znaku.

Hash jako pečeť důkazu
Při zajištění se spočítal otisk SHA-256 protokolu. Upravte text (stačí jediný znak) a sledujte, jak se změní otisk a kolik z 256 bitů je jiných.
LABORATOŘ
Model: skutečná funkce SHA-256 (256 bitů, zapisuje se jako 64 šestnáctkových znaků) počítaná přímo ve vašem prohlížeči z textu v kódování UTF-8. V praxi se stejně počítá otisk celého forenzního obrazu disku nebo telefonu.
Minihra: řetězec úschovy
Rozhodněte, zda postup odpovídá správné praxi zajištění digitálních důkazů, nebo jejich důkazní hodnotu ohrožuje.
MINIHRA
0 / 8
identifikaceco a kde zajištěníizolace, pečeť obraz + hashbez zápisu analýzana kopii zprávaopakovatelná řetězec úschovy: kdo · kdy · co · proč · kde uloženo · ověření hashe
Obr. 8.1 Postup podle mezinárodní normy ISO/IEC 27037. Analýza probíhá na ověřené kopii, originál zůstává nedotčený; každý krok se zapisuje.
+Teorie: digitální stopy, zásady ISO/IEC 27037, forenzní obraz a hash, pořadí těkavosti, telefony a cloud, interpretace a soukromí

8.1Kde jsou digitální stopy

Digitální stopy nesou počítače, telefony, paměťová média, kamery, chytrá zařízení v domácnosti, automobily i servery poskytovatelů služeb. Vedle obsahu (zprávy, fotografie, dokumenty) mají velkou hodnotu metadata – údaje o datech: kdy soubor vznikl a byl změněn, jakým zařízením byla fotografie pořízena, kdy se telefon připojil k síti.metadata Digitální stopy často pomohou i u „nedigitálních“ trestných činů – například časová osa pohybu telefonu.

8.2Zásady zajištění

Mezinárodní norma ISO/IEC 27037 popisuje identifikaci, sběr, pořízení a uchování digitálních důkazů. Postup má být auditovatelný (každý krok zdokumentovaný), opakovatelný (stejný postup dá stejný výsledek), reprodukovatelný (jiný odborník jiným nástrojem dojde ke stejnému výsledku) a odůvodnitelný (každé rozhodnutí lze vysvětlit). Zajištěná data musí být relevantní, spolehlivá a dostatečná.

8.3Forenzní obraz a hash

Forenzní obraz je bitová kopie celého nosiče včetně volného místa.forensic image Pořizuje se přes blokátor zápisu, který brání tomu, aby počítač na zkoumaný nosič cokoli zapsal – i pouhé připojení disku k běžnému systému totiž mění data a časové údaje. Při pořízení se spočítá hash originálu a obrazu; shoda dokládá věrnost kopie. Analýza pak probíhá na pracovní kopii a hash se ověřuje při každém dalším kroku.

\[ h = H(\text{data}), \quad |h| = 256 \text{ bitů}, \qquad P(\text{dvě různá data mají náhodně stejný otisk}) \approx 2^{-256} \]vlastnosti kryptografické hashovací funkce: deterministická, rychle spočitatelná, odolná vůči nalezení kolize; změna 1 bitu vstupu mění v průměru polovinu bitů výstupu
Pomůcka

Hash je jako pečeť na obálce: neříká, co je uvnitř, ale okamžitě ukáže, že obálku někdo otevřel. Na rozdíl od šifrování se z hashe původní data získat nedají.

8.4Pořadí těkavosti

U zapnutého zařízení jsou některá data těkavá – zaniknou vypnutím (obsah operační paměti, běžící procesy, síťová spojení). Doporučení RFC 3227 (2002) říká: zajišťuj nejdřív to, co zaniká nejrychleji.order of volatility O postupu u zapnutého zařízení proto rozhoduje specialista, ne první hlídka.

registry operační paměť procesy, síťová spojení disk, logy, záznamy nahoře zaniká nejrychleji – zajistit dřív
Obr. 8.2 Pořadí těkavosti podle RFC 3227 (zjednodušeno). Nahoře data, která existují jen zlomky sekund až do vypnutí, dole data uložená trvale.

8.5Telefony a cloud

Telefon se po zajištění izoluje od sítí (stínicí obal nebo jiný způsob), aby se data nezměnila na dálku a aby nepřicházely nové zprávy. Mnoho dat ale v zařízení vůbec není – leží na serverech poskytovatelů, často v cizině. K nim se orgány dostávají právní cestou: žádostí podle trestního řádu, mezinárodní spoluprací (Úmluva Rady Evropy o kyberkriminalitě, Budapešť 2001) a v EU od srpna 2026 i podle nařízení (EU) 2023/1543 o evropských příkazech k předložení a uchování elektronických důkazů.

8.6Interpretace a soukromí

Analytik sestavuje časovou osu událostí a hledá souvislosti mezi stopami. Nejtěžší otázkou bývá atribuce: data ukáží, co se stalo v zařízení, ale ne vždy, kdo u něj seděl. IP adresa identifikuje přípojku, ne člověka. Zařízení navíc obsahují obrovské množství osobních údajů nesouvisejících s věcí – analýza se má omezit na relevantní data a s ostatními zacházet důvěrně (zásada přiměřenosti). Ochraně systémů před útoky se věnuje průvodce Kybernetická bezpečnost.

Pozor

Časové údaje v zařízení nemusí být přesné: hodiny mohou být posunuté, časová pásma různá a některé údaje se mění i běžnou činností systému. Znalec musí uvést, jak spolehlivé jsou a jak je ověřil.

8.7Procvičení

1
Při pořízení obrazu disku byl hash originálu i obrazu shodný. O půl roku později znalec spočítá hash obrazu znovu a dostane jiný výsledek. Co z toho plyne?
Obraz se od pořízení změnil (poškození nosiče, chyba při kopírování, zásah). Nelze se na něj spolehnout. Je třeba vrátit se k zapečetěnému originálu, pořídit nový ověřený obraz a změnu zdokumentovat a vysvětlit. Bez toho by obhajoba mohla úspěšně zpochybnit celý důkaz.
2
Kolik šestnáctkových znaků má zápis otisku SHA-256 a proč?
Jeden šestnáctkový znak nese 4 bity; 256 / 4 = 64 znaků. Počet možných otisků je \(2^{256} \approx 1{,}2 \cdot 10^{77}\) – náhodná shoda dvou různých souborů je prakticky vyloučená.
3
Seřaďte od nejtěkavějších: obsah pevného disku, obsah operační paměti, záznamy na záložní pásce, aktivní síťová spojení.
Operační paměť → aktivní síťová spojení → pevný disk → záložní páska. (Podle RFC 3227 se síťová spojení řadí spolu s procesy hned za paměť; záložní média jsou nejstálejší.)
4
Zpráva podvodníka přišla z IP adresy, kterou poskytovatel přidělil domácnosti paní A. Je tím prokázáno, že zprávu poslala paní A?
Ne. IP adresa určuje přípojku, ne osobu. Připojení mohl použít jiný člen domácnosti, host, někdo přes nezabezpečenou Wi-Fi, nebo mohlo jít o napadené zařízení. Atribuce vyžaduje další důkazy (zařízení, účty, časové souvislosti, výpovědi).
5
V laboratoři změňte čas 9.40 na 9.41. Kolik bitů se změnilo a jak to souvisí s vlastností hashovací funkce?
Laboratoř ukáže počet odlišných bitů blízký 128, tedy zhruba polovinu z 256 (přesná hodnota se liší podle textu). To je lavinový efekt: i nepatrná změna vstupu se rozšíří do celého otisku, takže z podobnosti otisků nelze usuzovat na podobnost dat.
Co si odnést
  • Digitální důkaz se snadno změní; jeho síla stojí na prokazatelné integritě.
  • Forenzní obraz přes blokátor zápisu, hash při pořízení a při každé kontrole, analýza na kopii.
  • Řetězec úschovy zapisuje každé předání; mezera oslabuje důkaz.
  • Těkavá data se zajišťují dřív; IP adresa ani zařízení samy neurčují osobu.
Část IIIVysoká škola
9

Výslech a svědecká výpověďvysoká škola

Paměť není videozáznam, ale rekonstrukce: při každém vybavení se vzpomínka znovu skládá a může se změnit. Svědek, který se plete, přitom nelže – je o své verzi upřímně přesvědčen. Moderní kriminalistika proto klade důraz na to, jak se výpověď získává, protože špatný postup může paměť nenávratně „přepsat“.

🎞️

Zkuste si vybavit, co jste měli na sobě před týdnem ve středu. Odpověď si nejspíš „dopočítáte“ podle toho, co obvykle nosíte. Stejně si svědek doplňuje mezery v tom, co viděl – podle očekávání, podle otázek a podle toho, co slyšel od ostatních.

Psycholog Gary Wells rozdělil faktory spolehlivosti svědka na odhadové proměnné (podmínky pozorování, které policie nemůže změnit: vzdálenost, světlo, délka pozorování, stres, zbraň) a systémové proměnné (postupy, které policie řídí: způsob otázek, sestavení rekognice, poučení svědka).estimator vs. system variables Laboratoř ukazuje obojí na modelu. Jak paměť funguje obecně, vysvětluje průvodce Psychologie (kapitola 3 Paměť a učení).

Věrohodnost svědecké identifikace (model)
Nastavte podmínky pozorování a postup rekognice. Oranžová křivka ukazuje, s jakou pravděpodobností svědek pozná pachatele, je-li v sestavě; modrá, s jakou označí nevinného podezřelého, když pachatel v sestavě není. Jejich poměr je diagnostičnost identifikace.
LABORATOŘ
Model: logistický model se směry vlivů podle literatury (horší výkon s rostoucí vzdáleností, kratším pozorováním, delším odstupem, horším světlem a viditelnou zbraní; Wagenaar a van der Schrier, 1996; Wells a kol., 2020). V sestavě šesti osob je u férového postupu nevinný podezřelý jen jednou z šesti možností; sugestivní postup zvyšuje ochotu vybrat a podezřelého zvýrazní. Čísla jsou ilustrační, nikoli empirické odhady.
vštípenív okamžiku události uchovánídny až měsíce vybavenívýslech, rekognice vzdálenost, světlodoba pozorovánístres, zbraňjiná etnická skupina zapomínání v časerozhovory s ostatnímizprávy v médiíchfotografie podezřelého sugestivní otázkynefér sestavavedoucí ví, kdo to jezpětná vazba svědkovi
Obr. 9.1 Paměť svědka ovlivňují faktory ve všech třech fázích. Oranžově systémové proměnné, které má v rukou policie – a které lze zlepšit.
+Teorie: rekonstrukční paměť a dezinformace, odhadové proměnné, rekognice a doporučení výzkumu, jistota svědka, výslechové metody, falešná doznání, detekce lži

9.1Paměť jako rekonstrukce

Elizabeth Loftusová a John Palmer (1974) promítli lidem film dopravní nehody a ptali se, jakou rychlostí auta jela, když do sebe „narazila“ (smashed), „vrazila“, „ťukla“ nebo „se dotkla“ (contacted). Průměrné odhady se lišily podle slovesa: asi 41 mil za hodinu u smashed a asi 32 u contacted. Po týdnu uvedlo rozbité sklo, které ve filmu nebylo, 32 % lidí ze skupiny smashed, ale jen 14 % ze skupiny se slovesem hit (ťukla). Na desítkách dalších pokusů se ukázal efekt dezinformace: informace získané po události se do vzpomínky začlení a svědek je od původních neodliší.misinformation effect

9.2Odhadové proměnné

  • Vzdálenost a osvětlení: Wagenaar a van der Schrier (1996) navrhli hrubé „pravidlo patnácti“ – identifikace obličeje bývá málo spolehlivá na vzdálenost nad 15 m nebo při osvětlení pod 15 luxů.
  • Stres a efekt zbraně: pozornost se upne ke zbrani a obličej se zapamatuje hůř.weapon focus
  • Efekt jiné etnické skupiny: obličeje vlastní skupiny rozlišujeme lépe než obličeje jiné.own-race bias
  • Odstup: s časem paměť slábne a roste prostor pro dezinformaci.

9.3Rekognice

Trestní řád (§ 104b) vyžaduje, aby se poznávající nejprve vyslechl o okolnostech, za nichž osobu viděl, a o jejích znacích; osoba se mu předem nesmí ukázat. Ukazuje se spolu s nejméně třemi dalšími osobami, které se od ní výrazně neliší (případně na fotografiích), a přibírá se nezúčastněná osoba. Výzkum (doporučení Wellse a kolegů, 2020) jde dál:

  • dvojitě slepý postup – rekognici vede osoba, která neví, kdo je podezřelý;
  • férová sestava – podezřelý nevyčnívá, ostatní odpovídají popisu pachatele;
  • poučení – pachatel v sestavě být nemusí a vyšetřování bude pokračovat i bez identifikace;
  • okamžitý záznam jistoty svědka jeho vlastními slovy, ještě před jakoukoli zpětnou vazbou; videozáznam;
  • jen jedna rekognice – opakování s týmž podezřelým paměť kontaminuje.
\[ \text{diagnostičnost} = \frac{P(\text{označí podezřelého} \mid \text{podezřelý je pachatel})}{P(\text{označí podezřelého} \mid \text{podezřelý je nevinný})} \]věrohodnostní poměr identifikace; čím je vyšší, tím víc identifikace změní šanci, že podezřelý je pachatel
Příklad Férová a sugestivní sestava

Svědek pozná pachatele s pravděpodobností 50 %. Ve férové šestičlenné sestavě bez pachatele označí nevinného podezřelého s pravděpodobností 5 % (diagnostičnost 10), v sugestivní 18 % (diagnostičnost 2,8). Je-li apriorní šance 1 : 1, je po identifikaci podezřelý pachatelem s pravděpodobností \(0{,}25 / (0{,}25 + 0{,}025) = 91\,\%\), resp. jen \(0{,}25 / (0{,}25 + 0{,}09) = 74\,\%\).

Jistota svědka: dlouho se tvrdilo, že jistota s přesností nesouvisí. Novější přehled (Wixted a Wells, 2017) ukazuje, že jistota vyslovená hned při první identifikaci za správných podmínek je dobrým ukazatelem přesnosti. Jistota vyslovená až u soudu, po měsících a po zpětné vazbě („dobře, to je on“), je bezcenná – zpravidla roste, i když se přesnost nemění.

9.4Výslech

Trestní řád zakazuje donucovat obviněného k výpovědi nebo doznání (§ 92) a obviněný má právo nevypovídat. Svědek má povinnost vypovídat pravdu a nic nezamlčet, ale může odepřít výpověď, kdyby jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým (§ 100). Odborné postupy výslechu:

  • Model PEACE (Anglie a Wales, od roku 1992): Planning and preparation, Engage and explain, Account, Closure, Evaluation. Cílem je získat co nejpřesnější informace, ne doznání.
  • Kognitivní rozhovor (Fisher a Geiselman, 1992): mentální obnovení kontextu, výzva říct vše i drobnosti, vyprávění v jiném pořadí a z jiné perspektivy. Přináší více správných informací bez výrazného nárůstu chyb.
  • Méndezovy zásady (2021): mezinárodní zásady efektivního výslechu bez donucení, založené na respektu, právních zárukách a výzkumu.

Konfrontační, nátlakové postupy zaměřené na doznání (známý je americký model, který začíná předpokladem viny) zvyšují riziko falešných doznání, hlavně u mladistvých, osob s mentálním postižením a vyčerpaných lidí (Kassin a kol., 2010). Doznání má přitom na soudce a porotce mimořádně silný vliv.

Ppříprava Enavázání,poučení Avolná výpověď,upřesnění Cshrnutí,ukončení Evyhodnocení jádrem je fáze A: svědek vypráví sám, otázky jsou otevřené a nesugestivní
Obr. 9.2 Model PEACE. Na rozdíl od nátlakového výslechu vede k informacím, které lze ověřit, a snižuje riziko falešného doznání.

9.5Pozná se lež?

Metaanalýza Bonda a DePaulové (2006) zjistila, že lidé rozpoznávají lež a pravdu jen s úspěšností asi 54 % – jen o málo lépe než náhoda; policisté nejsou výrazně lepší. Nervozita, uhýbání pohledem nebo „ošívání“ nejsou spolehlivé znaky lži. Polygraf měří fyziologické vzrušení, ne lež; jeho spolehlivost je sporná a v trestním řízení se jeho výsledky jako důkaz neužívají. Novější přístupy hledají spíš znaky ve výpovědi (množství ověřitelných detailů) a strategicky používají známé důkazy.

Pozor

Upřímnost a přesnost jsou dvě různé věci. Svědek, který věří tomu, co říká, může přesto mýlit. Soud proto hodnotí nejen věrohodnost osoby, ale i podmínky, za kterých výpověď vznikla.

9.6Procvičení

1
Svědek pozná pachatele v 50 % případů. V sugestivní sestavě bez pachatele označí nevinného podezřelého v 18 % případů. Jaká je diagnostičnost a jak se změní apriorní šance 1 : 1?
Diagnostičnost \(0{,}50 / 0{,}18 = \) 2,8. Aposteriorní šance \(1 \cdot 2{,}8 = 2{,}8 : 1\), pravděpodobnost \(2{,}8 / 3{,}8 = \) 74 %. Ve férové sestavě (5 %) by diagnostičnost byla 10 a pravděpodobnost 91 %.
2
Uveďte tři systémové proměnné, které policie může zlepšit, a tři odhadové proměnné, které změnit nemůže.
Systémové: dvojitě slepé vedení rekognice, férové složení sestavy, poučení svědka a okamžitý záznam jistoty (také otevřené otázky při výslechu). Odhadové: vzdálenost a osvětlení, doba pozorování, stres a přítomnost zbraně, rozdíl etnických skupin.
3
Svědkyně při rekognici řekla „možná číslo 4, ale nejsem si jistá“. U soudu po roce říká „jsem si naprosto jistá“. Jak s tím pracovat?
Rozhodující je jistota zaznamenaná při první identifikaci – tehdy nízká. Pozdější růst jistoty je typický důsledek zpětné vazby, opakování a času, nikoli zlepšení paměti. Soud by měl přihlížet k původnímu záznamu (proto je důležitý doslovný záznam a video).
4
Policista se svědka ptá: „Ten muž měl tmavou bundu, že?“ Co je špatně a jak se zeptat lépe?
Otázka je sugestivní – podsouvá odpověď a může vzpomínku změnit (efekt dezinformace). Lépe: otevřená otázka „Popište, co měl ten muž na sobě.“ a teprve potom upřesnění „Jakou barvu měla bunda, o které mluvíte?“
5
V pokusu Loftusové a Palmerové uvedlo po týdnu rozbité sklo 32 % lidí ze skupiny „smashed“ a 14 % ze skupiny „hit“. Kolikrát častěji to bylo?
\(32 / 14 = \) 2,3krát častěji – jen kvůli jednomu slovu v otázce položené týden předtím.
Co si odnést
  • Paměť je rekonstrukční; otázky a informace po události ji mohou změnit.
  • Podmínky pozorování (odhadové proměnné) policie nezmění, postupy (systémové proměnné) ano.
  • Rekognice: férová sestava, dvojitě slepé vedení, poučení, okamžitý záznam jistoty, jen jednou.
  • Výslech má získávat informace (PEACE, kognitivní rozhovor), ne vynucovat doznání; lež se z chování pozná jen nespolehlivě.
Část IIIVysoká škola
10

Kriminalistické analýzy a profilovánívysoká škola

Kriminalita není rozložena náhodně: soustřeďuje se na malých místech, v určitých časech a kolem určitých cílů. Kriminalistická analýza tyto pravidelnosti hledá v datech a pomáhá rozhodnout, kde a co prověřovat. Psychologické „profily“ z filmů mají naproti tomu slabou vědeckou oporu.

🧭

Každý z nás chodí po stejných trasách: domov, práce, obchod, návštěvy. Mimo ně se pohybujeme málo. Pachatelé sériové majetkové trestné činnosti nejsou výjimkou – a právě proto má smysl hledat jejich „kotevní bod“ v mapě míst činů.

Geografické profilování odhaduje z polohy souvisejících činů oblast, kde pachatel pravděpodobně bydlí nebo pracuje.geographic profiling Kim Rossmo navrhl funkci, podle níž pravděpodobnost činu se vzdáleností od domova klesá, ale těsně kolem domova je nižší (nárazníková zóna – pachatel nechce být poznán sousedy). Výsledkem je mapa priorit pro prověřování, ne jméno pachatele.

Geografický profil
Modré body jsou místa činů jedné série (modelový pachatel). Klepnutím do mapy body přidáte nebo odeberete. Posuvníky měníte šířku nárazníkové zóny a rychlost poklesu s vzdáleností. Pak si nechte ukázat bydliště modelového pachatele.
LABORATOŘ
Model: mřížka 25 × 25 bloků, „manhattanská“ vzdálenost \(d\) (pohyb po ulicích). Skóre buňky \(S = \sum_n s(d_n)\), kde \(s(d) = 1/d^f\) pro \(d > B\) a \(s(d) = 1/(2B - d)^f\) uvnitř nárazníkové zóny (Rossmova funkce se stejným exponentem v obou částech). Místa činů modelového pachatele jsou náhodně 2 až 10 bloků od domova. Skutečný pachatel se modelem řídit nemusí.
vzdálenost od domovapravděpodobnost činu nárazníkovázóna vrchol kolem B
Obr. 10.1 Pokles se vzdáleností (distance decay) s nárazníkovou zónou: pachatelé jednají nejčastěji v určité vzdálenosti od domova, ne přímo u něj a málokdy daleko.
+Teorie: operativní a strategická analýza, environmentální kriminologie a hot spots, Rossmova funkce, profilování pachatele a jeho kritika, prediktivní policejní práce, verze a tunelové vidění

10.1Kriminalistická analýza

Operativní analýza slouží konkrétnímu vyšetřování: časová osa událostí, analýza vazeb mezi osobami, telefony, účty a vozidly, analýza finančních toků, porovnání výpovědí.operational crime analysis, link analysis Strategická analýza sleduje trendy a vzorce kriminality v regionu a podporuje rozhodnutí o rozmístění sil a prevenci. Přístup, kdy policie řídí činnost podle analýz, se nazývá intelligence-led policing.

10.2Environmentální kriminologie a hot spots

motivovaný pachatel vhodný cíl chybí strážce čin vzniká,sejdou-li se v časea prostoru všechny tři
Obr. 10.2 Teorie rutinních aktivit (Cohen a Felson, 1979). Prevence může působit na kteroukoli stranu: zabezpečit cíl, posílit dohled, ovlivnit pachatele.

Teorie rutinních aktivit (Cohen a Felson, 1979), teorie racionální volby (Cornish a Clarke, 1986) a teorie vzorců kriminality (Brantinghamovi) vysvětlují, proč se kriminalita soustřeďuje: pachatelé jednají tam, kde se jejich běžné trasy potkávají s příležitostmi. Sherman a kolegové (1989) zjistili, že v Minneapolisu asi 3,3 % adres generovalo přes polovinu (50,4 %) tísňových volání na policii. Cílená přítomnost policie v takových hot spots podle metaanalýz kriminalitu snižuje, aniž by ji jen přesunula jinam.hot spots policing

10.3Rossmova funkce

\[ p_{ij} = k \sum_{n=1}^{C}\left[\frac{\varphi_n}{d_{ijn}^{\,f}} + \frac{(1-\varphi_n)\,B^{\,g-f}}{(2B - d_{ijn})^{g}}\right], \qquad \varphi_n = \begin{cases}1 & d_{ijn} > B\\ 0 & d_{ijn} \le B\end{cases} \]\(d_{ijn}\) manhattanská vzdálenost buňky \((i,j)\) od \(n\)-tého místa činu, \(B\) poloměr nárazníkové zóny, \(f, g\) exponenty, \(k\) normovací konstanta (Rossmo, 2000)

Kvalita profilu se měří hit score: podíl plochy, kterou by vyšetřovatelé prohledali, než by narazili na skutečné bydliště, jdou-li od buněk s nejvyšším skóre. Profil pomáhá u sérií (řádově od pěti činů) a předpokládá, že pachatel má stabilní kotevní bod a že série je správně určena.

10.4Profilování pachatele

Od 70. let rozvíjela americká FBI profilování: odvozování vlastností neznámého pachatele (věk, vzdělání, zaměstnání, osobnost) z charakteru činu. Proslavilo se dělení na „organizované“ a „dezorganizované“ pachatele.offender profiling Empirické prověrky jsou ale střízlivé:

  • analýza Cantera a kolegů (2004) nenašla v datech dvě oddělené skupiny „organizovaný / dezorganizovaný“;
  • přehled Snooka a kolegů (2007) upozornil, že tvrzení o účinnosti se opírají hlavně o anekdoty a málo kontrolovaných studií;
  • profily často obsahují vágní výroky, které sedí na kohokoli (Barnumův efekt), a čtenář si je „ověří“ až zpětně.

Užitečnější je vyšetřovací psychologie (David Canter), která hledá statisticky ověřené souvislosti mezi chováním při činu a vlastnostmi pachatele, a metody založené na datech (geografické, časové, vazbové). Profil nikdy nesmí sloužit jako důkaz viny.

Pozor

Profil, který „sedí“ na podezřelého, nic nedokazuje – mohl by sedět i na tisíce jiných lidí. Nebezpečí je, že vyšetřovatelé začnou hledat jen podle profilu a přehlížejí jiné stopy (tunelové vidění).

10.5Prediktivní policejní práce

Algoritmy předpovídají, kde a kdy pravděpodobně dojde k trestné činnosti, ze záznamů z minulosti. Kritici upozorňují na zpětnou vazbu: data odrážejí, kde policie hlídkovala, ne jen kde se trestná činnost děje. Model pošle hlídky tam, kde už byly, ty zjistí víc činů a model se „potvrdí“ (Lum a Isaac, 2016). Hodnocení přínosu musí proto stát na nezávislých datech (například na oznámeních obětí) a na kontrolovaných pokusech. Předpovídání rizika u konkrétních osob naráží navíc na otázky diskriminace a presumpce neviny.

10.6Vyšetřovací verze a tunelové vidění

Česká kriminalistika pracuje s pojmem kriminalistické (vyšetřovací) verze: odůvodněné hypotézy o tom, co se stalo, které se prověřují současně. Rizikem je tunelové vidění – ulpění na jedné verzi, kdy se potvrzující informace přeceňují a vyvracející přehlížejí.tunnel vision Pomáhají strukturované postupy: sepsat všechny rozumné verze, ke každé hledat i vyvracející důkazy (analýza konkurenčních hypotéz), přizvat „ďáblova advokáta“ a nezávislé revize nevyřešených případů.

10.7Procvičení

1
Model laboratoře s \(B = 2\), \(f = 1\) a dvěma místy činů. Buňka X je od nich vzdálena 4 a 1 blok, buňka Y 2 a 2 bloky. Která má vyšší skóre?
X: \(1/4 + 1/(2\cdot2 - 1) = 0{,}25 + 0{,}333 = 0{,}583\). Y: obě vzdálenosti jsou rovny \(B\), tedy \(1/(4-2) + 1/(4-2) = 0{,}5 + 0{,}5 = \) 1,0. Vyšší skóre má Y – leží „na okraji nárazníkové zóny“ obou míst, kde je pravděpodobnost nejvyšší.
2
Oblast série vloupání má 20 km². Geografický profil má hit score 5 %. Co to znamená prakticky?
Prohledávají-li vyšetřovatelé oblasti podle priority, narazí na bydliště pachatele po prověření \(0{,}05 \cdot 20 = \) 1 km². Profil tedy neříká, kdo to byl, ale výrazně zúží, kde začít (například s kontrolou osob v databázích nebo kamerových záznamů v okolí).
3
Město má 100 000 adres. Platí-li poměry z Minneapolisu, kolik adres by generovalo polovinu tísňových volání? Co z toho plyne pro prevenci?
\(0{,}033 \cdot 100\,000 = \) 3 300 adres. Prevence a policejní přítomnost soustředěná na malý počet míst může mít velký účinek – mnohem větší než rovnoměrné rozmístění.
4
Profil uvádí: „Pachatel má potíže v blízkých vztazích, občas jedná impulzivně a je inteligentnější, než si okolí myslí.“ Proč je takový výrok pro vyšetřování málo užitečný?
Jde o Barnumovské výroky, které platí pro velkou část populace a nedají se vyvrátit. Nezužují okruh podezřelých a riziko je, že se „potvrdí“ na kterémkoli podezřelém. Užitečný výrok musí být konkrétní a ověřitelný (například oblast bydliště, schopnost řídit, znalost místa).
5
Algoritmus pošle hlídky do čtvrti A, protože tam bylo loni registrováno víc drobných krádeží. Letos je jich tam registrováno ještě víc. Dokazuje to správnost algoritmu?
Ne nutně. Víc hlídek odhalí víc drobných činů, i kdyby jich nebylo víc spácháno – registrace závisí na kontrolní činnosti. Je potřeba srovnat s nezávislými ukazateli (oznámení obětí, viktimizační výzkum) nebo s kontrolní oblastí, kam hlídky přidány nebyly.
Co si odnést
  • Kriminalita se soustřeďuje v prostoru a čase; analýza dat pomáhá rozhodovat, kde a co prověřovat.
  • Geografický profil (Rossmo) určuje pořadí oblastí podle poklesu se vzdáleností a nárazníkové zóny.
  • Psychologické profilování má slabou empirickou oporu; profil není důkaz.
  • Pozor na zpětnou vazbu v prediktivních modelech a na tunelové vidění; prověřovat více verzí současně.
Část IIIVysoká škola
11

Trestní řízení a znalecký posudekvysoká škola

Kriminalistika nekončí v laboratoři: její výsledky musí projít trestním řízením, které určuje, kdo smí co nařídit, jak se důkaz provádí a jak ho soud hodnotí. Důkaz získaný v rozporu se zákonem může být bezcenný, i kdyby byl vědecky dokonalý. Tato kapitola shrnuje jen to, co kriminalistika potřebuje; trestní právo do hloubky vykládá průvodce Právo (kapitola 9).

⏱️

Zadržet člověka je jako spustit stopky. Za 48 hodin musí být před soudem, nebo na svobodě, a soud má na rozhodnutí 24 hodin. Lhůty nejsou formalita: chrání osobní svobodu před libovůlí státu.

Trestní řízení upravuje trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb., znění účinné od 1. 1. 2026). Orgány činnými v trestním řízení jsou soud, státní zástupce a policejní orgán (§ 12).law enforcement authorities Zásahy do základních práv – do obydlí, do soukromí komunikace, do osobní svobody – vyžadují zpravidla rozhodnutí soudce. Laboratoř ukazuje lhůty při zadržení, minihra rozdělení pravomocí.

Lhůty při zadržení obviněného
Obviněný je zadržen v pondělí v nastavenou hodinu. Nastavte, za kolik hodin od zadržení doručí státní zástupce soudu návrh na vazbu a za kolik hodin od doručení soudce rozhodne.
LABORATOŘ
Model: § 75 a § 77 trestního řádu a čl. 8 odst. 3 Listiny: obviněný musí být do 48 hodin od zadržení odevzdán soudu, jinak propuštěn; soudce musí do 24 hodin od doručení návrhu rozhodnout, překročení je vždy důvodem k propuštění. Laboratoř nezohledňuje další podmínky vazby ani odlišná pravidla pro zadržení podezřelého.
Minihra: kdo to nařizuje?
Přiřaďte úkon v přípravném řízení orgánu, který o něm rozhoduje (u prohlídek bez nebezpečí z prodlení).
MINIHRA
0 / 8
prověřování§ 158podezření vyšetřováníod zahájenístíhání (§ 160) obžalobastátní zástupcenebo odklon hlavní líčenídůkazy předsoudem rozsudekodvolánído 8 dnů přípravné řízenípolicie pod dozorem státního zástupce, zásahy do práv schvaluje soudce řízení před soudemsoud hodnotí důkazy
Obr. 11.1 Zjednodušený průběh trestního řízení. Kriminalistické úkony probíhají hlavně v přípravném řízení, důkazy se ale v zásadě provádějí znovu před soudem.
+Teorie: základní zásady, úkony k získání důkazů, nezákonné důkazy, znalci a znalecký posudek, kritéria vědecké spolehlivosti

11.1Základní zásady

  • Presumpce neviny – dokud pravomocný rozsudek nevysloví vinu, nelze na obviněného hledět jako na vinného (§ 2 odst. 2, čl. 40 odst. 2 Listiny).
  • Zásada legality a oficiality – státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, a orgány postupují z úřední povinnosti.
  • Zjištění skutkového stavu – orgány zjišťují skutkový stav, „o němž nejsou důvodné pochybnosti“; doznání je nezbavuje povinnosti přezkoumat podstatné okolnosti; vinu obžalovaného dokazuje státní zástupce (§ 2 odst. 5).
  • Volné hodnocení důkazů – orgány hodnotí důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností, jednotlivě i v souhrnu (§ 2 odst. 6). Žádný důkaz – ani DNA, ani doznání – nemá předem stanovenou váhu.free evaluation of evidence
  • In dubio pro reo – zbývají-li důvodné pochybnosti, rozhoduje se ve prospěch obviněného.

Důkazem může být vše, co může přispět k objasnění věci – zejména výpovědi, znalecké posudky, věci a listiny a ohledání (§ 89 odst. 2).

11.2Úkony, kterými se získávají důkazy

Tab. 11.1Vybrané úkony a kdo o nich v přípravném řízení rozhoduje (trestní řád, znění od 1. 1. 2026)
ÚkonRozhodujeUstanovení
domovní prohlídkasoudce na návrh státního zástupce§ 83
prohlídka jiných prostor a pozemkůsoudce na návrh státního zástupce (výjimky při nebezpečí z prodlení)§ 83a
osobní prohlídkastátní zástupce, nebo s jeho souhlasem policejní orgán§ 83b
ohledáníorgán činný v trestním řízení, zpravidla s přibráním znalce§ 113
prohlídka těla, odběr krve a biologického materiáluorgán činný v trestním řízení; odběr krve jen lékař či zdravotník; překonání odporu policií jen se souhlasem státního zástupce a ne u zásahu do tělesné integrity§ 114
rekogniceorgán činný v trestním řízení, s nezúčastněnou osobou§ 104b
vazbasoud na návrh státního zástupce§ 67 a násl., § 77

K § 114: každý se musí podrobit prohlídce těla, je-li nezbytná ke zjištění stop nebo následků trestného činu; neprovádí-li ji lékař, smí ji provést jen osoba stejného pohlaví. Odběr krve nebo obdobný úkon provádí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník, pokud nehrozí nebezpečí pro zdraví. Odběr biologického materiálu, který nezasahuje do tělesné integrity (například stěr z ústní dutiny), lze provést i bez souhlasu podezřelého či obviněného. Osoba musí být o povinnosti a následcích poučena.

Pozor

Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být použit (§ 89 odst. 3). Také důkaz získaný při prohlídce bez příkazu, kde příkaz byl nutný, může být procesně nepoužitelný. Pečlivost kriminalisty je proto i otázkou práva, ne jen techniky.

11.3Znalci a znalecký posudek

Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá si orgán odborné vyjádření; je-li věc složitější, přibere znalce (§ 105). Pro zvlášť důležité skutečnosti se přibírají dva znalci a vždy dva k prohlídce a pitvě mrtvoly. Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštní vědecké posouzení lze přibrat znalecký ústav (§ 110). Posudek si mohou opatřit i strany (§ 110a). Postavení znalců upravuje zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (účinný od 1. 1. 2021); seznam znalců vede Ministerstvo spravedlnosti.

zadáníotázky orgánu nálezco a jak zkoumal posudekodpovědi + nejistota odůvodněnía znalecká doložka znalec odpovídá jen na odborné otázky; právní hodnocení (vina, úmysl) náleží souduu soudu může být k posudku vyslechnut a strany mu mohou klást otázky
Obr. 11.2 Části znaleckého posudku. Posudek musí být přezkoumatelný: z nálezu má být jasné, z čeho znalec vycházel, a z posudku, jak jistý je jeho závěr.

11.4Kdy je metoda dost vědecká

Český trestní řád kritéria vědecké spolehlivosti výslovně nestanoví – posudek hodnotí soud jako každý jiný důkaz. Inspirativní jsou kritéria z rozhodnutí Nejvyššího soudu USA Daubert (1993): zda je metoda testovatelná a byla testována, zda prošla recenzním řízením, jaká je její známá chybovost, zda existují standardy jejího provádění a zda je v odborné komunitě obecně přijímána. Tytéž otázky by si měl položit každý soudce i obhájce.

Z praxe

Nejčastější vady posudků podle soudní praxe: znalec odpovídá na právní otázku („obviněný jednal úmyslně“), chybí popis metody, není uvedena nejistota závěru, nebo znalec vychází jen z verze jedné strany. Soud pak posudek nemůže řádně přezkoumat a musí si vyžádat doplnění či revizní posudek.

11.5Procvičení

1
Obviněný byl zadržen v pondělí ve 22.00. Do kdy musí být odevzdán soudu? Pokud návrh na vazbu dojde soudu ve středu ve 14.00, do kdy musí soudce rozhodnout?
48 hodin od zadržení: středa 22.00. Návrh doručen po 40 hodinách (středa 14.00); soudce musí rozhodnout do 24 hodin od doručení, tedy do čtvrtka 14.00. Jinak musí být obviněný propuštěn.
2
Policie chce v přípravném řízení provést domovní prohlídku a osobní prohlídku podezřelého. Kdo o každé z nich rozhoduje?
Domovní prohlídku nařizuje soudce na návrh státního zástupce (§ 83). Osobní prohlídku nařizuje státní zástupce, nebo s jeho souhlasem policejní orgán (§ 83b). Zásah do obydlí je silnější, proto vyžaduje soudce.
3
Podezřelý odmítá stěr z ústní dutiny i odběr krve. Co policie smí?
Stěr z ústní dutiny nezasahuje do tělesné integrity: po poučení a marné výzvě lze odpor překonat přiměřeně jeho intenzitě, policejní orgán ale potřebuje předchozí souhlas státního zástupce (§ 114 odst. 4). Odběr krve je zásahem do tělesné integrity – odpor u něj překonat nelze (odmítnutí může mít jiné procesní a přestupkové důsledky).
4
Znalec z oboru genetiky napíše do posudku: „Obviněný je pachatelem s pravděpodobností 99,99 %.“ Co je na tom špatně?
Znalec vyslovuje pravděpodobnost viny, ačkoli smí hodnotit jen sílu nálezu (věrohodnostní poměr pro hypotézy o zdroji DNA). Pravděpodobnost, že obviněný je pachatelem, závisí na ostatních důkazech a hodnotí ji soud (§ 2 odst. 6). Navíc míchá úroveň zdroje s úrovní činu (kapitola 4).
5
Podle kritérií Daubert posuďte novou metodu „analýzy mikrovýrazů obličeje k odhalení lži“, která nemá publikované slepé studie ani známou chybovost.
Nesplňuje klíčová kritéria: nebyla testována v kontrolovaných studiích, chybí známá chybovost a recenzované publikace. Soud by jí neměl přikládat váhu důkazu; nanejvýš by mohla sloužit jako výzkumný nástroj. Navíc obecně platí, že lež se z chování rozpoznává jen nespolehlivě (kapitola 9).
Co si odnést
  • Orgány činné v trestním řízení: soud, státní zástupce, policejní orgán; zásahy do obydlí a svobody schvaluje soudce.
  • Zadržený obviněný: do 48 h soudu, soud do 24 h rozhodne – jinak propuštění.
  • Soud hodnotí důkazy volně; důkaz získaný nezákonným donucením je nepoužitelný.
  • Znalec odpovídá na odborné otázky s uvedením nejistoty; vinu posuzuje soud.
Část IIIVysoká škola
12

Chyby justice a statistika kriminalityvysoká škola

Odsouzení nevinného je nejtěžší selhání trestní justice: nevinný trpí a skutečný pachatel zůstává na svobodě. Justiční omyly málokdy způsobí jediná chyba; obvykle se sejde několik slabých míst najednou. Studium omylů je proto nejlepší škola kriminalistiky – stejně jako poctivé čtení statistik, které ukazují, co o kriminalitě víme a co ne.

🧀

Bezpečnostní inženýři mluví o modelu ementálu: každá vrstva ochrany má díry, ale nehoda nastane, jen když se díry ve všech vrstvách seřadí za sebou. Chybná identifikace, sugestivní výslech, přeceněný posudek a tunelové vidění – každá zvlášť by možná neuškodila. Dohromady ano.

omyl svědekvýslechforenzní důkazvyšetřovánísoud a obhajoba
Obr. 12.1 Justiční omyl jako seřazení děr ve více vrstvách kontroly. Posílit lze každou vrstvu: postupy rekognice, nahrávání výslechů, validované metody, revize případů, kvalitní obhajobu.

Druhá polovina kapitoly patří statistice kriminality. Policejní čísla zachycují jen činy, o kterých se policie dozvěděla. Zbytek – latentní kriminalitu – odhadují viktimizační výzkumy, které se ptají vzorku obyvatel, zda se stali obětí.dark figure of crime, victimisation survey Laboratoř ukazuje, jak takový odhad vzniká a jak přesný je.

Odhad latentní kriminality z výzkumu
Výzkum se zeptá náhodného vzorku dospělých, zda se za poslední rok stali obětí krádeže a zda ji oznámili policii. Nastavte velikost vzorku, podíl obětí ve vzorku a podíl oznámených činů. Úsečka na prvním sloupci je 95% interval spolehlivosti.
LABORATOŘ
Model: modelová populace 9 milionů dospělých, prostý náhodný výběr, interval \(\hat p \pm 1{,}96\sqrt{\hat p(1-\hat p)/n}\); každá oběť jeden čin. Skutečné výzkumy počítají s váhami, opakovanou viktimizací, chybami paměti a s tím, že část činů (například podvody na firmách) nemá oběť v domácnosti. Čísla nejsou odhadem pro Česko.
+Teorie: justiční omyly a jejich příčiny, statistické klamy u soudu, kognitivní zkreslení expertů, náprava omylů, zdroje statistik kriminality, latentní kriminalita a jak číst trendy

12.1Justiční omyly a jejich příčiny

Systematické poznání přinesla analýza DNA. Americký Innocence Project (od roku 1992) a další organizace dosáhly osvobození stovek odsouzených, u nichž dodatečný test DNA prokázal nevinu. Rozbor těchto případů ukázal opakující se příčiny: chybnou svědeckou identifikaci (přibližně ve dvou třetinách případů), nesprávně použitou nebo přeceněnou forenzní vědu (například mikroskopické srovnání vlasů prezentované jako identifikace), falešná doznání, výpovědi informátorů s vlastním zájmem a nedostatečnou obhajobu. Americký Národní registr osvobození (National Registry of Exonerations) eviduje přes tři tisíce případů od roku 1989.

Ve Velké Británii vedly omyly z 70. let (případy skupin odsouzených za bombové útoky, osvobozených po letech) ke vzniku nezávislé Komise pro přezkum trestních věcí (Criminal Cases Review Commission, 1997), která může vrátit věc soudu. V Česku slouží k nápravě odvolání, dovolání, stížnost pro porušení zákona a obnova řízení (§ 277 a násl. trestního řádu) při nových skutečnostech či důkazech; odškodnění za nezákonné rozhodnutí upravuje zákon č. 82/1998 Sb.

12.2Statistické klamy v soudní síni

Z praxe

V britské kauze z roku 1999 byla matka odsouzena za úmrtí dvou svých kojenců. Svědčící lékař uvedl, že pravděpodobnost dvou náhlých úmrtí kojence v takové rodině je 1 : 73 milionů: vzal odhad 1 : 8 543 pro jedno úmrtí a umocnil ho na druhou (\(8\,543^2 = 72\,982\,849\)). Královská statistická společnost (2001) upozornila na dvě chyby: úmrtí v jedné rodině nejsou nezávislá (sdílené genetické a prostředí), a číslo bylo podáno jako pravděpodobnost neviny – prokurátorův klam; správně se mělo srovnat s pravděpodobností alternativy (dvě vraždy kojenců jsou také mimořádně vzácné). Odsouzení bylo v roce 2003 zrušeno, mimo jiné kvůli zatajeným lékařským nálezům. Případ připomínáme kvůli poučení o statistice; rodině patří respekt.

\[ P(A \cap B) = P(A)\,P(B) \quad \text{jen když jsou } A, B \text{ nezávislé;} \qquad \frac{P(H_p\mid E)}{P(H_d\mid E)} = \frac{P(E\mid H_p)}{P(E\mid H_d)}\cdot\frac{P(H_p)}{P(H_d)} \]dvě nejčastější chyby: násobení závislých pravděpodobností a záměna podmíněných pravděpodobností (obecně průvodce Statistika a modely, kapitola 3)

12.3Kognitivní zkreslení expertů

Itiel Dror a kolegové (2006) předložili zkušeným daktyloskopům otisky, které tito experti sami dříve ztotožnili, s informací naznačující, že jde o známý omyl. Většina z nich nyní dospěla k jinému závěru. Expert není „měřicí přístroj“: informace o případu (doznání, předchozí trestná činnost) mohou ovlivnit, co vidí. Obranou je lineární sekvenční odkrývání informací – expert nejprve analyzuje stopu sám a srovnávací materiál a kontext dostává postupně, s dokumentací – a slepá verifikace. Forenzní laboratoře se akreditují podle normy ISO/IEC 17025 a účastní se zkoušek způsobilosti.

12.4Statistika kriminality v Česku

Zdroje: Policie ČR (evidenčně statistický systém kriminality – registrované a objasněné činy, stíhané osoby), státní zastupitelství, soudy a Ministerstvo spravedlnosti (obžalovaní, odsouzení), Vězeňská služba; souhrny publikuje ČSÚ (Kriminalita, zveřejněno 23. 6. 2026 za rok 2025).

100 tis. 200 tis. 300 tis. 325 3662013 153 2332021 181 9912022 181 4172023 173 3222024 170 0512025 roky 2014–2020 nejsou zobrazeny; osa začíná nulou
Obr. 12.2 Registrované trestné činy (Policie ČR; ČSÚ). Pokles mezi lety 2013 a 2021 souvisí i se změnou hranice škody (od 1. 10. 2020 nejméně 10 000 Kč) a s covidovými opatřeními; rok 2022 se vrátil k předcovidové úrovni.
Pozor

Změna registrované kriminality může znamenat změnu kriminality – nebo změnu oznamování, policejní aktivity, zákona či evidence. Nárůst odhalené drogové trestné činnosti často odráží spíš úsilí policie než rozsah užívání. Srovnání krajů vyžaduje přepočet na obyvatele a zohlednění dojíždění a turistů.

Latentní kriminalita se liší podle druhu činu. Krádeže vozidel se oznamují téměř vždy (kvůli pojištění), drobné krádeže, podvody na internetu, domácí a sexuální násilí často ne – z obavy, studu, nedůvěry nebo proto, že oběť čin nepovažuje za „dost závažný“. Viktimizační výzkumy (v Česku je provádí například Institut pro kriminologii a sociální prevenci) mají vlastní slabiny: výběrovou chybu, zapomínání a posouvání událostí v čase (telescoping) a nezachytí činy bez oběti v domácnosti.

12.5Procvičení

1
Viktimizační výzkum na 2 000 dospělých zjistil, že 6 % se za rok stalo obětí krádeže a 40 % z nich ji oznámilo. Odhadněte pro populaci 9 milionů dospělých počet obětí s 95% intervalem a počet neoznámených krádeží.
Směrodatná chyba \(\sqrt{0{,}06 \cdot 0{,}94 / 2\,000} = 0{,}0053\); interval \(6 \pm 1{,}04\,\%\), tedy 4,96 až 7,04 %. Obětí \(0{,}06 \cdot 9\,000\,000 = \) 540 000 (interval asi 446 000 až 634 000). Oznámeno 216 000, neoznámeno 324 000, tedy 1,5 neoznámené krádeže na jednu oznámenou.
2
Kolikrát musíme zvětšit vzorek, abychom interval z příkladu 1 zúžili na polovinu?
Šířka intervalu je úměrná \(1/\sqrt{n}\); pro poloviční šířku potřebujeme čtyřnásobný vzorek, tedy 8 000 respondentů (interval ± 0,52 p. b.).
3
Registrovaná kriminalita vzrostla z 153 233 činů (2021) na 181 991 (2022). O kolik procent? Jak tento nárůst vysvětlit?
\((181\,991 - 153\,233)/153\,233 = \) +18,8 %. Rok 2021 byl ovlivněn covidovými omezeními (méně lidí v ulicích a obchodech, méně příležitostí); v roce 2022 se kriminalita vrátila zhruba na předcovidovou úroveň. Nejde tedy nutně o trvalý růst kriminality.
4
Lékař u soudu tvrdí: „Pravděpodobnost jednoho náhlého úmrtí kojence je 1 : 8 543, dvou tedy 1 : 73 milionů, a obžalovaná je proto téměř jistě vinna.“ Najděte dvě chyby.
1) Nezávislost: \(8\,543^2 = 72{,}98\) milionu platí jen pro nezávislé jevy; úmrtí sourozenců nezávislá nejsou (genetika, prostředí), takže skutečná pravděpodobnost je mnohem vyšší. 2) Prokurátorův klam: i velmi vzácná náhoda neznamená vinu – musí se srovnat s pravděpodobností alternativy (dvojí vražda kojenců), která je rovněž velmi malá. Rozhoduje jejich poměr, nikoli malost jednoho čísla.
5
Laboratoř zvažuje, zda daktyloskopům předávat spolu se stopou i informaci, že podezřelý se doznal. Co doporučíte a proč?
Nepředávat. Informace o doznání je pro srovnání otisků irelevantní, ale může expertní úsudek ovlivnit (kontextová zaujatost, Dror 2006). Doporučený postup: lineární sekvenční odkrývání – nejprve analýza stopy, pak srovnání – a slepá verifikace druhým expertem. Tak zůstane forenzní důkaz skutečně nezávislý na ostatních důkazech, což je i podmínka pro jeho správné „složení“ s nimi podle Bayesovy věty.
Co si odnést
  • Justiční omyly vznikají souběhem chyb: svědek, výslech, přeceněná forenzní věda, tunelové vidění.
  • Nejčastější statistické chyby u soudu: násobení závislých pravděpodobností a prokurátorův klam.
  • Expert má být chráněn před nepotřebným kontextem; metody potřebují validaci a akreditaci.
  • Policejní statistika zachycuje registrovanou kriminalitu (2025: 170 051 činů); latentní část odhadují viktimizační výzkumy s vlastní nejistotou.
PřílohaA

Slovníček

PřílohaB

Vzorce a čísla na jednom místě

Pravděpodobnost a důkazy

\[ \frac{P(H_p\mid E)}{P(H_d\mid E)} = LR \cdot \frac{P(H_p)}{P(H_d)}, \qquad LR = \frac{P(E\mid H_p)}{P(E\mid H_d)} \approx \frac{1}{\text{RMP} + e} \]Bayesova věta v podobě šancí (kapitoly 4, 9, 12); \(e\) pravděpodobnost falešné shody v procesu
\[ \text{RMP} = \prod_i f_i, \quad f_i = p_i^2 \text{ (homozygot)}, \ 2p_iq_i \text{ (heterozygot)}; \qquad E[\text{náhodných shod}] = (N-1)\cdot q \]pravidlo součinu pro profil DNA a očekávaný počet náhodných shod mezi \(N-1\) dalšími možnými zdroji (kapitola 4)
\[ \text{diagnostičnost identifikace} = \frac{P(\text{označí podezřelého}\mid \text{pachatel})}{P(\text{označí podezřelého}\mid \text{nevinný})} \]kapitola 9

Stopy a čas

\[ N(t) = N_0\,[a\,e^{-t/\tau_1} + (1-a)\,e^{-t/\tau_2}], \qquad \sin\alpha = \frac{w}{l} \]přetrvání přenesených stop (kapitola 2); úhel dopadu krevní kapky (kapitola 5)
\[ \frac{T_r - T_a}{37{,}2 - T_a} = 1{,}25\,e^{Bt} - 0{,}25\,e^{5Bt}, \quad B = -1{,}2815\,m^{-0{,}625} + 0{,}0284 \]model chladnutí těla podle Henssgeho pro okolní teplotu do 23 °C, interval asi ± 2,8 h za standardních podmínek (kapitola 5)
\[ p_{ij} = k\sum_n\left[\frac{\varphi_n}{d_{ijn}^{f}} + \frac{(1-\varphi_n)B^{g-f}}{(2B-d_{ijn})^{g}}\right], \qquad \hat p \pm 1{,}96\sqrt{\frac{\hat p(1-\hat p)}{n}} \]Rossmova funkce geografického profilu (kapitola 10); interval spolehlivosti podílu z výzkumu (kapitola 12)
Tab. B.1Čísla a lhůty (stav k 15. 10. 2026)
ÚdajHodnotaZdroj
registrované trestné činy 2025170 051 (2024: 173 322)Policie ČR, ČSÚ
objasněnost 202545,2 %Policie ČR, ČSÚ
majetková / násilná / mravnostní kriminalita 202593 695 / 13 752 / 3 695Policie ČR, ČSÚ
stíhané a vyšetřované osoby 202574 898Policie ČR, ČSÚ
zadržený obviněný → souddo 48 h; soud rozhodne do 24 h od doručení návrhu§ 75 a § 77 tr. ř., čl. 8 Listiny
rekognicemezi nejméně třemi dalšími osobami, předem neukazovat§ 104b tr. ř.
dva znalcizvlášť důležité skutečnosti; vždy prohlídka a pitva mrtvoly§ 105 tr. ř.
odvolání v trestním řízení8 dnů od doručení rozsudku§ 248 tr. ř.
škoda nikoli nepatrná10 000 Kč (od 1. 10. 2020)§ 138 tr. zákoníku
tísňová volánípolicie 158, jednotné evropské číslo 112–
PřílohaC

Zdroje a předpoklady

Předpisy (ověřeno 15. 10. 2026)

  • Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), znění účinné od 1. 1. 2026: § 2 (zásady), § 12, § 75–77 (zadržení obviněného a podezřelého), § 83–83b (prohlídky), § 89 (důkazy, odst. 3 nezákonné donucení), § 92, § 100, § 104b (rekognice), § 105, § 110, § 110a (znalci), § 113 (ohledání), § 114 (prohlídka těla a odběry), § 158, § 160, § 248, § 277 a násl.
  • Usnesení č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod: čl. 8 (osobní svoboda), čl. 12 (nedotknutelnost obydlí), čl. 40 (presumpce neviny).
  • Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (§ 138 hranice škody); trestní právo do hloubky vykládá průvodce Právo.
  • Zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (účinný od 1. 1. 2021); zákon č. 82/1998 Sb. (odpovědnost státu za škodu).
  • Nařízení (EU) 2023/1543 o evropských příkazech k předložení a uchování elektronických důkazů; Úmluva Rady Evropy o kyberkriminalitě (2001).

Statistiky

  • Český statistický úřad: Kriminalita (data Policie ČR za rok 2025, zveřejněno 23. 6. 2026, aktualizováno 29. 6. 2026); Kriminalita – 2024 (publikace 081001-25, 10. 9. 2025).
  • Policie ČR: bilanční údaje o kriminalitě; registrované činy 2013 (325 366), 2021 (153 233), 2022 (181 991). Hodnota 2023 (181 417) dopočtena z meziročního poklesu 8 095 činů v roce 2024 podle ČSÚ.

Literatura

  • Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. (2004). Kriminalistika. 2. vyd. Praha: C. H. Beck.
  • Saferstein, R. (2018). Criminalistics: An Introduction to Forensic Science. 12th ed. Pearson.
  • National Research Council (2009). Strengthening Forensic Science in the United States: A Path Forward. Washington, DC: National Academies Press.
  • President's Council of Advisors on Science and Technology (2016). Forensic Science in Criminal Courts: Ensuring Scientific Validity of Feature-Comparison Methods.
  • Ulery, B. T., Hicklin, R. A., Buscaglia, J., Roberts, M. A. (2011). Accuracy and reliability of forensic latent fingerprint decisions. PNAS, 108(19), 7733–7738.
  • Dror, I. E., Charlton, D., Péron, A. E. (2006). Contextual information renders experts vulnerable to making erroneous identifications. Forensic Science International, 156(1), 74–78.
  • Cook, R., Evett, I. W., Jackson, G., Jones, P. J., Lambert, J. A. (1998). A hierarchy of propositions. Science & Justice, 38(4), 231–239.
  • Henssge, C. (1988). Death time estimation in case work I. The rectal temperature time of death nomogram. Forensic Science International, 38, 209–236.
  • Loftus, E. F., Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
  • Wells, G. L. a kol. (2020). Policy and procedure recommendations for the collection and preservation of eyewitness identification evidence. Law and Human Behavior, 44(1), 3–36.
  • Wixted, J. T., Wells, G. L. (2017). The relationship between eyewitness confidence and identification accuracy. Psychological Science in the Public Interest, 18(1), 10–65.
  • Kassin, S. M. a kol. (2010). Police-induced confessions: Risk factors and recommendations. Law and Human Behavior, 34(1), 3–38.
  • Bond, C. F., DePaulo, B. M. (2006). Accuracy of deception judgments. Personality and Social Psychology Review, 10(3), 214–234.
  • Fisher, R. P., Geiselman, R. E. (1992). Memory-Enhancing Techniques for Investigative Interviewing: The Cognitive Interview. Springfield: Charles C Thomas.
  • Rossmo, D. K. (2000). Geographic Profiling. Boca Raton: CRC Press.
  • Snook, B., Eastwood, J., Gendreau, P., Goggin, C., Cullen, R. M. (2007). Taking stock of criminal profiling. Criminal Justice and Behavior, 34(4), 437–453.
  • Sherman, L. W., Gartin, P. R., Buerger, M. E. (1989). Hot spots of predatory crime. Criminology, 27(1), 27–56.
  • Cohen, L. E., Felson, M. (1979). Social change and crime rate trends: A routine activity approach. American Sociological Review, 44(4), 588–608.
  • Lum, K., Isaac, W. (2016). To predict and serve? Significance, 13(5), 14–19.
  • Beyerstein, B. L., Beyerstein, D. F. (eds.) (1992). The Write Stuff: Evaluations of Graphology. Buffalo: Prometheus Books.
  • ISO/IEC 27037:2012 Guidelines for identification, collection, acquisition and preservation of digital evidence; RFC 3227 (2002) Guidelines for Evidence Collection and Archiving.
  • Royal Statistical Society (2001). Veřejné prohlášení ke statistickým otázkám britského trestního případu z roku 1999 (kapitola 12).

Modelové předpoklady

Laboratoře jsou zjednodušené výukové modely. Trychtýř (kap. 1) používá ilustrační podíly kromě objasněnosti. Model přetrvání vláken (kap. 2) je nastaven na řád klasických měření, ne na konkrétní tkaninu. Model markantů (kap. 3) předpokládá nezávislé markanty. Bayesova laboratoř (kap. 4) nezohledňuje příbuzné a úroveň činnosti. Model chladnutí (kap. 5) je Henssgeho vzorec bez korekce na oděv. Minihra se srovnávacím mikroskopem (kap. 6) a model písma (kap. 7) používají syntetická data. Model svědka (kap. 9) zachycuje jen směry vlivů z literatury. Geografický profil (kap. 10) používá zjednodušenou Rossmovu funkci na mřížce a modelového pachatele. Výzkum latentní kriminality (kap. 12) předpokládá prostý náhodný výběr. Simulace v záhlaví kreslí smyšlený otisk.

Bezpečnost a etika

Průvodce vykládá kriminalistiku výhradně z pohledu vyšetřovatele, znalce a soudu. Neobsahuje návody, jak stopy odstranit nebo zamaskovat, jak se vyhnout identifikaci ani jak spáchat trestný čin; balistika a digitální forenzní analýza jsou popsány jen principiálně. Reálné případy jsou uvedeny jen v obecně známé podobě a bez jmen soukromých osob.

Interaktivní průvodce Kriminalistika (říjen 2026). Studijní materiál, nenahrazuje učebnici ani výuku a není právním poradenstvím. Jste-li obětí nebo svědkem trestného činu, volejte policii 158 nebo 112. Předpisy v aktuálním znění, ověřeno 15. 10. 2026.