Japonská kuchyně🧭 Další průvodci a hry
INTERAKTIVNÍ PRŮVODCE · LISTOPAD 2026

Japonská kuchyně

Washoku od dashi po kaiseki –
rýže, miso, nudle, tempura a sezóna

Do litru vody vložíte 10 g řasy kombu a hodinu ji držíte při 60 °C, pak na dvě minuty přidáte 20 g vloček katsuobushi. Vznikne dashi s umami odpovídajícím asi 4 300 mg glutamátu na litr – osmnáctkrát víc, než by dal samotný glutamát z kombu. Když kombu i vločky vaříte, umami vzroste jen asi o desetinu, ale vývar zakalí sliz z řasy a katsuobushi zhořkne. Ukazatele počítá model extrakce z kapitoly 9, tlačítkem pod animací oba postupy porovnáte.

čas–
voda–
umami–
stav–
Úvodem

Jak průvodce používat

Japonská kuchyně (washoku, doslova „japonské jídlo“) stojí na několika základech: na vývaru dashi, rýži, kvašených ochucovadlech miso a sójové omáčce a na úctě k sezóně. Průvodce začíná principy stolování, dashi, rýží a spíží, pokračuje nudlemi, tempurou, grilem, hrnci a vaječnými jídly a končí chemií umami, plísní kódži, fyzikou smažení a japonskými sladkostmi tak, jak je vykládají úvodní vysokoškolské kurzy potravinářství. Na konci čeká receptář s více než 150 jídly krok za krokem.

🍱

Tři patra každé kapitoly. Nahoře krátké vysvětlení a laboratoř nebo minihra, kde si věc vyzkoušíte posuvníky. Pod ní mise za XP. Dole rozbalovací teorie pro ty, kdo chtějí jít do hloubky: definice, vzorce, řešené příklady a příklady k procvičení s úplným řešením. Teorie bývá o úroveň náročnější než úvodní text. Barevná tečka v obsahu ukazuje úroveň kapitoly. Postup se ukládá jen ve vašem prohlížeči.

Mapa průvodce

Tab. 0.1Kapitoly, úroveň a co se naučíte
KapitolaÚroveňCo se naučíte
1 Washokuzákladypolévka a tři pokrmy, pět barev a pět způsobů úpravy, sezónnost shun, regiony, UNESCO, etiketa hůlek
2 Dashi a umamizákladykombu, katsuobushi a sušené shiitake, ichiban a niban dashi, rostlinné a instantní dashi
3 Rýžezákladyjaponská kulatozrnná rýže, praní a poměr vody, onigiri, donburi; sushi jen krátce
4 Miso, sójová omáčka a spížzákladydruhy misa a sůl v nich, miso polévka, koikuchi, usukuchi a tamari, mirin, saké, ocet, pořadí sa-shi-su-se-so, nože
5 Nudlestřední školakansui a alkalické nudle, soba a ni-hachi, udon, skladba ramenu, tsuyu
6 Tempura a smažená jídlastřední školatempura, tonkatsu a panko, karaage, teplota oleje a velikost dávky
7 Gril, glazury a hrncestřední školayakitori, teriyaki a redukce glazury, nimono a otoshibuta, sukiyaki a shabu-shabu
8 Vejce, tsukemono, okonomiyakistřední školatamagoyaki, chawanmushi, onsen tamago, nakládání, okonomiyaki a takoyaki
9 Chemie umamivysoká školaglutamát, inosinát a guanylát, receptor T1R1/T1R3, kinetika extrakce dashi, enzymy v shiitake
10 Kódži a fermentacevysoká školaAspergillus oryzae, amylázy a proteázy, miso, shoyu, mirin, saké, ocet, sůl a aktivita vody
11 Fyzika tempuryvysoká školalepek a studená voda, odpar a křupavost, nasákavost oleje, panko, teplota a čas
12 Wagashi, matcha, kaisekivysoká školamochi a amylopektin, anko, agar a gely, matcha stručně, struktura kaiseki, washoku a sůl

Co budete potřebovat

Pro úvodní texty a laboratoře stačí procenta, gramy a stupně a dosazení do vzorce. Rozbalovací teorie ve vysokoškolské části používá exponenciálu, Arrheniovu rovnici a jednoduchou kinetiku prvního řádu; kdo je nezná, může odvození přeskočit a pracovat s výsledkem.

  • Nože, tepelné úpravy, propečení masa a vajec a hygienu kuchyně vykládá průvodce Vaření od základů. Umami, Yamaguchiho synergii a sójovou omáčku z čínské strany, wok a škrob rýže s bakterií Bacillus cereus vykládá průvodce Asijská kuchyně: Čína a jihovýchodní Asie – tady na něj navazujeme.
  • Sushi má vlastní průvodce: rýže na sushi, nigiri, maki, výběr ryb, parazity a mražení. Zde je jen krátká podkapitola v kapitole 3.
  • Matchu a čajový obřad vykládá průvodce Čaj a čajová kultura, domácí kvašení zeleniny Zavařování, kvašení a fermentace, kynutá těsta Pečení chleba, cukrářské techniky Cukrářství.

Modelové předpoklady

Laboratoře počítají se zjednodušenými modely podle odborné literatury a japonských tabulek složení potravin. Jsou to výukové modely, ne technologické předpisy: skutečná řasa, rýže nebo olej se chovají podobně, ale ne přesně stejně. Zdroje a datum ověření jsou v příloze C.

Tab. 0.2Modelové předpoklady laboratoří
ModelPředpokladKapitoly
extrakce dashikombu 2 200 mg volného glutamátu na 100 g, kinetika 1. řádu \(k(60\,°\text{C}) = 0{,}045\) za min, \(E_a/R = 5\,250\) K; katsuobushi 700 mg inosinátu na 100 g, \(k(90\,°\text{C}) = 1{,}2\) za min; sušené shiitake 3 g na kus, 1 060 mg glutamátu a 150 mg guanylátu na 100 g; sliz a hořkost jako orientační indexyhero, 2, 9
umamiYamaguchiho rovnice \(y = u + 1\,218\,u\,v\), \(v = c_\text{IMP} + 2{,}3\,c_\text{GMP}\) v g/100 ml2, 9
rýžeuvařená rýže 2,1× (pevnější), 2,2× (běžná), 2,35× (měkčí) hmotnosti suché; po praní drží 10 % vody; odpar podle plochy hrnce; sypná hustota 0,83 g/ml3
sůlna 100 g: sladké bílé miso 6,1 g, světlé slané 12,4 g, červené slané 13,0 g, ječné 10,7 g, sójové 10,9 g; sójová omáčka koikuchi 14,5 g, usukuchi 16,0 g, tamari 13,0 g (japonské tabulky složení potravin 2020)3, 4, 5, 7
ramentare shio 22, shoyu 15, miso 11 g soli na 100 ml; vývar 0,15 %; vařené nudle 1,9× syrových se 0,2 % soli; pH nudlí s kansui \(6{,}0 + 4{,}8\,k/(k + 0{,}3)\)5
smaženíolej 0,91 kg/l, \(c = 2{,}0\) kJ/(kg·K), hrnec 1,5 kg oceli; jídlo z lednice odebírá teplo \(hA(T - 100)\,e^{-t/\tau}\); vedení tepla v mase s \(\alpha = 1{,}3\cdot 10^{-7}\) m²/s6, 7
glazurasójová omáčka, mirin (43 % cukrů, 14 % obj. alkoholu), saké (15 % obj.), cukr; odpar 1,5 g vody za minutu z dm² hladiny; alkohol podle tabulky retence USDA7
vejcevejce 50 g bez skořápky; začátek tuhnutí \(68 + 18\,d + 0{,}2\,s\) °C (orientačně)8
misovlhkost 47 %; proteolýza 1. řádu s \(Q_{10} = 2\), brzděná solí; Maillardova reakce s \(Q_{10} = 3\); aktivita vody solanky podle tabulek NaCl10
tempuravlhkost obalu klesá exponenciálně s rychlostí úměrnou \(T - 100\); lepek podle mouky, teploty vody a míchání (kvalitativní model)11
agarpevnost gelu 700 g/cm² při 1,5 %, roste s druhou mocninou koncentrace; tuhne kolem 35 °C, taje kolem 90 °C12

Čtyři druhy rámečků

Příklad Výpočet na číslech

Řešený příklad, který si můžete přepočítat. Všechna čísla v příkladech, laboratořích a procvičení jsou spočítaná skriptem.

V kuchyni

Jak se věc dělá v praxi, doma i v profesionální kuchyni, a odkud pochází.

Pomůcka

Pravidlo palce nebo způsob, jak si věc zapamatovat.

Pozor

Častá chyba, mýtus nebo bezpečnostní upozornění.

Studijní materiál, nenahrazuje učebnici ani výuku, odborné hygienické školení, technologický předpis ani lékaře. Doporučené teploty a časy jsou obecná doporučení institucí (WHO, EFSA, britská FSA, německý BfR, české předpisy) s odkazem v příloze C. Saké a mirin obsahují alkohol; kde se saké pije, platí: prodej a podávání alkoholu osobám mladším 18 let je zakázán a alkohol a řízení nejdou dohromady (v Česku 0 ‰). Silné alergeny (sója, pšenice, ryby, korýši, měkkýši, sezam, vejce) jsou v japonské kuchyni často skryté v omáčkách a vývarech. Průvodce nejmenuje značky, výrobce, obchody ani restaurace; japonské suroviny označuje názvy, pod kterými se v Česku prodávají, s náhradou. Údaje ověřeny 17. 11. 2026.

Rozsahem odpovídá: kapitoly 1–4 tématům RVP ZV (Člověk a svět práce – příprava pokrmů; Člověk a zdraví; Člověk a společnost – kultury světa); kapitoly 5–8 odborným předmětům středních škol oboru Kuchař – číšník (65-51-H/01) a maturitního oboru Gastronomie (65-41-L/01) – technologie přípravy pokrmů, zahraniční kuchyně, potraviny a výživa; kapitoly 9–12 a rozbalovací teorie úvodním vysokoškolským kurzům potravinářské chemie, biochemie a mikrobiologie, fermentačních technologií, fyzikálních vlastností potravin a senzorické analýzy.

Než začnete

Bezpečně v japonské kuchyni

Japonská kuchyně přidává ke kuchyňským rizikům několik vlastních: horký olej na tempuru, syrové ryby a vejce, jedovatou rybu fugu, lepkavé mochi, řasy s vysokým obsahem jódu nebo arzenu a skryté alergeny ve vývarech a omáčkách. Pár zásad většině potíží předejde. V ohrožení života volejte 155 (záchranná služba), 150 (hasiči) nebo 112.

Horký olej a plamen

Pozor Hořící olej nikdy nehaste vodou

Voda se pod hladinou horkého oleje okamžitě vypaří, zvětší objem asi 1 700krát a vymrští hořící olej do prostoru. Hořící hrnec přiklopte poklicí, plechem nebo hasicí rouškou, vypněte hořák, nechte přikryté a hrnec nepřenášejte. Šíří-li se oheň, opusťte místnost, zavřete dveře a volejte 150 nebo 112.

  • Olej nejvýš do třetiny hrnce, teploměr a nikdy bez dozoru. Na tempuru stačí 160–180 °C; kouřící olej je přehřátý – stáhněte ho z ohně. Provozovny smějí podle vyhlášky č. 121/2023 Sb. (§ 2) zahřát olej nejvýš na 180 °C, pokud výrobce oleje neuvádí jinak; hranolky a další bramborové výrobky pod 175 °C.
  • Suroviny osušte a vkládejte je do oleje směrem od sebe, ne shora z výšky. Těsto na tempuru je řídké a prská – přidávejte po kouscích.
  • Děti dál od plotny, rukojeť hrnce otočená od okraje linky. Použitý olej nechte vychladnout v hrnci a teprve pak přelijte.

Popálení a opaření

Popálené místo chlaďte co nejdřív čistou chladnou (ne ledovou) tekoucí vodou nejméně 20 minut, sundejte prstýnky, puchýře nepropichujte a ránu volně překryjte čistou fólií (doporučení Evropské rady pro resuscitaci, ERC 2021). K lékaři patří popáleniny větší než dlaň, na obličeji, rukou a kloubech, hluboké popáleniny a vždy malé děti. Pára z hrnce na chawanmushi nebo z rýžovaru popálí hůř než vroucí voda – víko zvedejte směrem od sebe.

Alergeny: kde se schovávají

Japonská jídla obsahují často několik ze 14 alergenů podle přílohy II nařízení (EU) č. 1169/2011 najednou. Nejčastější past: dashi je skoro vždy z ryb (katsuobushi), sójová omáčka obsahuje sóju i pšenici a miso z ječmene obsahuje lepek.

Tab. 0.3Alergeny v japonských surovinách
SurovinaObsahujeNáhrada pro alergika
sójová omáčka, ponzu, teriyaki, mentsuyusóju a obvykle pšenici (lepek)tamari bez pšenice (ověřte „bez lepku“); při alergii na sóju kokosová „aminos“ omáčka
dashi, instantní dashi, miso polévka, tsuyuryby (katsuobushi, sušené sardinky niboshi)rostlinné dashi z kombu a shiitake (kapitola 2)
misosóju; ječné miso (mugi) a některé další i lepekrýžové miso bez ječmene, čtěte složení
tempura, tonkatsu, karaage, udon, ramen, okonomiyakilepek, často vejceobal z rýžové mouky a bramborového škrobu, rýžové nudle
takoyaki, ebi tempura, okonomiyaki s mořskými plodyměkkýše (chobotnice), korýše (krevety), ryby (katsuobushi navrch)náplň ze zeleniny nebo kuřete, bez vloček navrch
sezamová omáčka goma-dare, furikake, sezamový olejsezampražené slunečnicové semínko, olej bez sezamu
japonská majonéza, tamagoyaki, chawanmushivejcetofu „majonéza“, jídla bez vajec
japonská hořčice karashihořčicikřen v malém množství
nudle sobapohanku (a obvykle pšenici)rýžové nudle; pohanka není mezi 14 alergeny EU, ale v Japonsku se značí povinně – reakce bývají prudké

Anafylaxe – otok rtů a hrdla, dušnost, kopřivka, zvracení, pokles tlaku – je život ohrožující stav: volejte 155, pomozte postiženému použít předepsaný adrenalinový autoinjektor a nenechávejte ho samotného.

Syrové ryby, fugu, syrová vejce a kuře

  • Syrové ryby (sashimi, sushi) jen z ryb určených k syrové konzumaci, správně zmrazených kvůli parazitům rodu Anisakis. Výběr ryb, mražení a rizikové skupiny podrobně vykládá průvodce Sushi.
  • Fugu (čtverzubec) obsahuje v játrech, vaječnících a kůži tetrodotoxin – nervový jed bez protilátky. V Japonsku ji smí připravovat jen kuchaři se zvláštní zkouškou. V EU se produkty z jedovatých ryb čeledí Tetraodontidae, Molidae, Diodontidae a Canthigasteridae nesmějí uvádět na trh (nařízení (ES) č. 853/2004, příloha III, oddíl VIII, kapitola V, část E). Fugu nikdy nepřipravujte doma.
  • Syrové vejce na rýži (tamago kake gohan) nebo k namáčení masa ze sukiyaki: v Japonsku se vejce k syrové konzumaci vyrábějí podle zvláštních pravidel. U nás používejte pasterovaná vejce; pro děti, těhotné, seniory a lidi s oslabenou imunitou vždy.
  • Kuře se v Japonsku občas podává syrové nebo jen opálené (torisashi, tataki); je to tam nejčastější příčina otrav bakterií Campylobacter. Drůbež – i yakitori a karaage – propečte do jádra aspoň na 74 °C.

Mochi, konjak a dušení

Mochi (rýžový koláček z lepkavé rýže) je pružné a lepivé a v krku se nerozpustí. Tokijský hasičský sbor každoročně hlásí desítky převozů do nemocnice po zadušení mochi a úmrtí, hlavně kolem Nového roku; přes 90 % postižených je starších 65 let. Mochi krájejte na malé kousky, jezte pomalu, s pitím a seniorům a dětem u jídla dohlédněte. Při dušení kašlete, dýchá-li postižený; když ne, střídejte pět úderů mezi lopatky a pět stlačení nadbřišku a volejte 155.

Konjakové želé v malých kelímcích, které se vysají jedním polknutím, způsobilo úmrtí dětí. Konjak (E 425) se proto v EU nesmí používat v želé cukrovinkách včetně mini kelímků (nařízení (ES) č. 1333/2008, příloha II). Konnyaku jako potravina (bloky, nudle shirataki) povolená je – krájejte ji na malé kousky.

Řasy, houby a rýže

  • Hijiki obsahuje hodně anorganického arzenu (britská FSA naměřila 68,8–96,2 mg/kg v suché řase) a FSA od roku 2004 doporučuje ji nejíst. Namáčení a vaření obsah sníží, ne odstraní.
  • Kombu obsahuje velmi mnoho jódu – v jedné studii průměrně 2 276 µg na gram suché řasy, tedy desetitisíce mikrogramů v 10 g. Horní hranice příjmu pro dospělé je 600 µg denně. Kombu proto používejte na dashi (z něhož přejde jen část jódu), ale nejezte ho denně ve větším množství; opatrní by měli být lidé s nemocí štítné žlázy, těhotné a kojící (kapitola 2).
  • Shiitake jezte jen tepelně upravené. Po syrových nebo nedovařených houbách se u citlivých lidí objevuje svědivá pruhovitá vyrážka (shiitake dermatitida), kterou připisují polysacharidu lentinanu (BfR 2004).
  • Uvařená rýže: spory Bacillus cereus přežijí vaření. Rýži, kterou nesníte hned, do hodiny zchlaďte, uložte do lednice a spotřebujte do druhého dne; rýže na lince přes noc patří do odpadu – podrobně v průvodci Asijská kuchyně, kapitola 12.

Saké a mirin

Saké má obvykle 15–16 % obj. alkoholu, pravý mirin (hon mirin) asi 14 %. Při vaření se alkohol odpaří jen zčásti: podle tabulky USDA zůstane po 15 minutách dušení asi 40 % původního alkoholu (kapitola 7). Pro děti, těhotné a řidiče volte ochucovadlo typu mirin („mirin-fu“, pod 1 % alkoholu) nebo saké vynechte. Kde se saké pije, platí: prodej a podávání alkoholu osobám mladším 18 let je zakázán a alkohol a řízení nejdou dohromady (v Česku 0 ‰).

Minihra: bezpečné, nebo riskantní?
U každé situace rozhodněte. Vysvětlení se ukáže až po vaší odpovědi. Bonus je za 8 správných z 9.
MINIHRA
0 / 9
V kuchyni Tísňová čísla

155 zdravotnická záchranná služba · 150 hasiči · 158 policie · 112 jednotné evropské číslo · Toxikologické informační středisko (VFN Praha, nepřetržitě) 224 919 293, 224 915 402. Čísla ověřena 17. 11. 2026.

Část IZáklady
1

Washoku: principy, sezónnost a stolovánízáklady

Japonské domácí jídlo se skládá podle jednoduchého vzoru: miska rýže, polévka, jeden hlavní a dva menší pokrmy a trocha nakládané zeleniny. Pokrmy se liší barvou, chutí i způsobem úpravy a suroviny se vybírají podle ročního období. Kdo pochopí tenhle vzor, sestaví vyvážené japonské menu i z toho, co koupí v Česku.

🍂

Japonský kuchař nekupuje „rybu“, ale rybu, která je právě teď nejlepší. Stejně jako u nás chutnají jahody v červnu jinak než v lednu, v Japonsku má každý měsíc svou rybu, zeleninu a houbu. Té chvíli, kdy je surovina nejlepší, se říká shun.

Skladatel menu ichiju sansai
Vyberte polévku, hlavní pokrm a dvě přílohy. Rýže a nakládaná ředkev takuan jsou na tácu vždy. Cílem je, aby se na tácu sešlo všech pět barev a aspoň čtyři různé způsoby úpravy.
LABORATOŘ
Polévka (shiru)
Hlavní pokrm (shusai)
Dvě přílohy (fukusai)
Model: barvy podle tradičního pravidla pěti barev (bílá, černá, žlutá, červená, zelená); černou dodávají například houby shiitake, lilek, nori nebo černý sezam. Způsoby úpravy: syrové (krájené), vařené a dušené, grilované a pečené, v páře, smažené. Rýže je bílá, takuan žlutý. Pořadí na tácu: rýže vlevo vpředu, polévka vpravo vpředu, hlavní pokrm vpravo vzadu, přílohy vlevo vzadu a uprostřed.
Minihra: kdy je sezóna?
Přiřaďte jídla a suroviny k ročnímu období, kdy mají v Japonsku shun. Vysvětlení se ukáže po odpovědi; bonus je za 8 správných z 10.
MINIHRA
0 / 10
Minihra: etiketa hůlek a stolu
Je to u japonského stolu zdvořilé, nebo nevhodné? Bonus je za 8 správných z 10.
MINIHRA
0 / 10
+Teorie: washoku a UNESCO, ichiju sansai, pět barev a pět způsobů, shun, regiony, etiketa

1.1Co je washoku

Washoku (和食) znamená doslova „japonské jídlo“ a označuje tradiční japonskou stravovací kulturu na rozdíl od yoshoku, západních jídel upravených po japonsku (karé, tonkatsu, omuraisu). V prosinci 2013 byla na zasedání mezivládního výboru UNESCO v Baku zapsána na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva pod názvem „Washoku, tradiční stravovací kultura Japonců, zvláště pro oslavu Nového roku“ (rozhodnutí 8.COM 8.17).washoku, intangible cultural heritage

Zápis nechrání konkrétní recepty, ale společenskou praxi: úctu k čerstvým surovinám a jejich vlastní chuti, vyvážený jídelníček, zobrazení přírody a ročních období na talíři a vazbu na svátky – hlavně přípravu novoročního jídla osechi a tlučení rýžových koláčků mochi.

1.2Ichiju sansai: polévka a tři pokrmy

Ichiju sansai (一汁三菜) je vzor japonského jídla: jedna polévka (shiru, nejčastěji miso polévka nebo čirá suimono) a tři pokrmy (sai) – jeden hlavní shusai (ryba, maso, tofu nebo vejce) a dva vedlejší fukusai (zelenina, houby, řasy, luštěniny). K tomu patří rýže (gohan, ve slově „gohan“ je i význam „jídlo“) a nakládaná zelenina tsukemono, které se do „tří pokrmů“ nepočítají. Vzor vychází ze zenových klášterních jídel a ze slavnostní kuchyně honzen; dnes ho doporučují i japonské výživové příručky.one soup, three dishes

fukusaizelenina fukusai2. příloha shusairyba, maso gohanrýže shirupolévka tsukemono vzaduvpředu(u strávníka) hůlky leží vpředu napříč na podložce hashioki, špičkami vlevo
Obr. 1.1 Uspořádání tácu ichiju sansai. Rýže je vlevo, protože se misku drží v levé ruce a hůlky v pravé; polévka vpravo. Hlavní pokrm je vzadu vpravo, přílohy vlevo a uprostřed.

1.3Pět barev, pět způsobů, pět chutí

Pravidlo pěti (go) pochází z buddhistické klášterní kuchyně a slavnostních menu. Říká, že dobře sestavené jídlo má mít pět barev (goshiki), pět způsobů úpravy (goho) a pět chutí (gomi). Nejde o výživovou vědu, ale o praktickou pomůcku: když se na tácu sejdou různé barvy a úpravy, sejdou se obvykle i různé suroviny a živiny a jídlo není jednotvárné.five colours, five methods, five tastes

Tab. 1.1Pravidlo pěti v japonské kuchyni
PěticeČlenyPříklady
barvy (goshiki)bílá, černá, žlutá, červená, zelená (dříve „modrá“)rýže a tofu · nori, shiitake, lilek · vejce, dýně · losos, mrkev · špenát, okurka
způsoby (goho)syrové (krájené), vařené a dušené, grilované, v páře, smaženésashimi · nimono · yakizakana · chawanmushi · tempura
chutě (gomi)sladká, kyselá, slaná, hořká, umami (někdy místo umami pálivá)mirin · rýžový ocet · miso · zelený čaj · dashi
syrovénama vařenéniru grilovanéyaku v pářemusu smaženéageru sashimi,sunomono nimono,miso polévka yakizakana,yakitori chawanmushi,sakamushi tempura,karaage japonské názvy jsou slovesa: nama = syrový, niru = vařit,yaku = péct, musu = dusit v páře, ageru = smažit
Obr. 1.2 Pět způsobů úpravy (goho). Menu ichiju sansai má jen čtyři pokrmy, proto se pátý způsob objeví až ve slavnostním menu kaiseki (kapitola 12).

1.4Shun: sezónnost

Shun (旬) je období, kdy je surovina nejchutnější, nejlevnější a nejvýživnější. Japonská kuchyně rozlišuje tři fáze: hashiri – první úroda, drahá novinka s jemnou chutí; sakari – plná sezóna; nagori – doznívání, kdy se se surovinou loučíme. Sezónu ukazuje i nádobí a výzdoba: lístek javoru na podzim, sakura na jaře, sklo a led v létě.seasonality

V kuchyni Shun v Česku

Japonské suroviny v české sezóně: na jaře chřest, ředkvičky, medvědí česnek a pstruh; v létě okurky, lilek, cukety a fazolky; na podzim dýně hokkaido (stejný druh jako japonská kabocha), houby, kaštany a kapr; v zimě kořenová zelenina, zelí, ředkev a uskladněná jablka. Pravidlo shun se dá dodržet i bez dovozu.

1.5Regiony

Japonsko se táhne přes 3 000 km od subarktického Hokkaidó po subtropickou Okinawu a kuchyně se liší podobně jako u nás Čechy a Morava. Nejznámější je rozdíl mezi Kanto (Tokio a okolí) a Kansai (Ósaka, Kjóto, Kóbe).

Tab. 1.2Kanto a Kansai a další regiony
RegionTypické
Kanto (Tokio)dashi s výraznějším katsuobushi, tmavá sójová omáčka koikuchi, soba, sladké tamagoyaki, nigiri ve stylu Edomae
Kansai (Ósaka, Kjóto)dashi s výraznějším kombu, světlá a slanější usukuchi, udon, dashimaki tamago s vývarem, okonomiyaki a takoyaki, kjótská klášterní kuchyně shojin ryori a tofu
Hokkaidókombu, krabi, hřebenatky, losos, mléčné výrobky, miso ramen ze Sappora
Kjúšútonkotsu ramen z Fukuoky, sladší sójová omáčka, ječné miso
Nagojatmavé sójové miso hatcho, plochý udon kishimen
Okinawavepřové maso, hořká okurka goya, vliv Číny a jihovýchodní Asie

1.6Etiketa u stolu

  • Itadakimasu („s úctou přijímám“) před jídlem a gochisosama deshita („bylo to hostina“) po jídle – poděkování surovinám i kuchaři.
  • Malé misky (rýže, polévka) se zvedají k ústům; miso polévka se pije z misky, pevné kousky se berou hůlkami. Velké talíře zůstávají na stole.
  • Hůlky se odkládají na podložku hashioki nebo na papírový obal. Nezapichují se do rýže (tatebashi), nepodává se jimi jídlo z hůlek do hůlek (hashi-watashi) – obojí připomíná pohřeb. Nenapichuje se (sashi-bashi), nekrouží se nad miskami (mayoi-bashi), misky se nepřitahují hůlkami (yose-bashi).
  • Ze společné mísy se bere připravenými hůlkami nebo lžící. Sójové omáčky se do misky lije málo; rýže se do ní nemáčí.
  • Srkání nudlí je běžné a nikoho neuráží; u polévky a čaje se nesrká.
  • Při společném pití se nalévá ostatním, ne sobě; kdo nepije alkohol, nechá sklenici plnou nebo pije čaj.
Pomůcka

Hůlky drží jídlo, nikdy nesmí „ukazovat“: neukazujte jimi na lidi, nemávejte jimi, nenechávejte je v misce. Když nevíte, položte je na hashioki.

1.7Washoku a výživa

Japonsko má jednu z nejdelších očekávaných dob dožití na světě a washoku se často dává za vzor: hodně ryb, sóji, zeleniny, řas a rýže, málo tuku a malé porce. Má ale i slabinu – sůl. Průměrný dospělý Japonec snědl podle národního průzkumu výživy z roku 2019 asi 10,1 g soli denně, dvojnásobek doporučení WHO (méně než 5 g). Hlavní zdroje jsou miso, sójová omáčka, tsukemono a nudlové polévky. Kapitoly 4, 5 a 12 ukazují, kolik soli je v misce a jak ji snížit.

1.8Procvičení

1
Sestavte ichiju sansai: miso polévka s tofu a wakame, grilovaný losos, dušená dýně kabocha a špenát ohitashi. Kolik barev a kolik způsobů úpravy menu obsahuje (včetně rýže a takuanu)? Co byste vyměnili?
Barvy: bílá (rýže, tofu), zelená (wakame, špenát, slupka dýně), červená (losos), žlutá (dýně, takuan) – 4 z 5, chybí černá. Způsoby: vařené (polévka, dýně, špenát) a grilované (losos) – 2 z 5. Vyměňte špenát za lilek s misem (grilovaný, černý) a dýni za chawanmushi se shiitake (v páře, žluté a černé): pak je 5 barev a 3 způsoby; s tempurou nebo sashimi místo lososa i 4 způsoby.
2
Proč je v ichiju sansai rýže vlevo a polévka vpravo?
Většina lidí drží hůlky v pravé ruce. Misku s rýží, ze které se jí nejčastěji, drží v levé ruce, proto stojí vlevo blíž. Polévka vpravo se zvedá méně často, mezi sousty. Rýže je zároveň považována za nejdůležitější část jídla a levá strana je v japonské tradici čestná.
3
Co znamenají slova hashiri, sakari a nagori? Uveďte příklad pro jahody v Česku.
Hashiri je první úroda (jahody ze skleníku v dubnu, drahé, jemné), sakari je plná sezóna (červen, nejlevnější a nejsladší), nagori je doznívání (stáleplodé jahody v září, kdy se se sezónou loučíme).
4
Průměrný příjem soli v Japonsku je 10,1 g denně. Kolikrát je to víc než horní doporučení WHO a kolik gramů by bylo potřeba ubrat?
\(10{,}1 / 5 = 2{,}02\) – asi dvakrát víc. Pod doporučení WHO by bylo potřeba ubrat přes 5,1 g denně, což odpovídá zhruba třem miskám miso polévky (kapitola 4).
Co si odnést
  • Ichiju sansai: rýže, polévka, hlavní a dva vedlejší pokrmy a tsukemono.
  • Pět barev a pět způsobů úpravy je pomůcka pro pestré a vyvážené menu.
  • Shun: vařte z toho, co je právě v sezóně – i v Česku.
  • Hůlky nezapichovat do rýže a nepodávat jimi jídlo do hůlek druhého.
2

Dashi a umami v kuchynizáklady

Dashi je vývar, ze kterého vychází skoro celá japonská kuchyně: miso polévka, omáčky k nudlím, dušená jídla nimono i vaječná rolka. Na rozdíl od evropského vývaru se nevaří hodiny, ale louhuje se minuty – z mořské řasy kombu, sušeného tuňáka katsuobushi, hub shiitake nebo sušených sardinek. Kapitola ukazuje, jak ho uvařit čistý a voňavý a proč se dvě suroviny navzájem tolik zesilují.

🍲

Deset gramů kombu a dvacet gramů katsuobushi dají litr dashi, jehož umami je podle modelu asi 18× silnější, než by odpovídalo samotnému glutamátu z řasy. Za zesílením stojí spolupráce dvou látek na jazyku. Když ale kombu vaříte, vývar zhoustne slizem, začne páchnout mořem a umami přidá jen málo.

Kalkulačka dashi
Zvolte množství vody, kombu, katsuobushi a sušených hub shiitake a způsob louhování kombu. Sloupce ukazují koncentraci tří látek s chutí umami v hotovém dashi, výsledky pod grafem odhad celkového umami podle Yamaguchiho rovnice.
LABORATOŘ
Model: kombu 2 200 mg volného glutamátu na 100 g, katsuobushi 700 mg inosinátu (IMP) na 100 g, sušené shiitake 150 mg guanylátu (GMP) na 100 g; vyluhování 1. řádu s rychlostí rostoucí s teplotou (Arrheniova rovnice, kapitola 9). Katsuobushi se louhuje při 90 °C (u varu při 100 °C). Umami podle Yamaguchiho (1967): \(y = u + 1218\,u\,v\), kde u je glutamát a v = IMP + 2,3·GMP v g/100 ml. Kombu a vločky nasají vodu (2,5 a 4 ml na gram). Skutečné suroviny se liší až dvojnásobně, čísla jsou orientační.
+Teorie: kombu, katsuobushi, shiitake a niboshi, ichiban a niban dashi, rostlinné a instantní dashi

2.1Čtyři suroviny dashi

kombumořská řasa katsuobushisušený tuňák shiitakesušené houby niboshisušené sardinky glutamát1 300–3 200 mg/100 g inosinát IMP470–800 mg/100 g guanylát GMPasi 150 mg/100 g IMP + trochaglutamátu glutamát + nukleotid (IMP nebo GMP) = synergie, umami mnohonásobně silnější
Obr. 2.1 Suroviny dashi a jejich látky umami. Rostlinné kombu dává glutamát, živočišné katsuobushi a niboshi nukleotid inosinát, houby shiitake guanylát. Nejsilnější je dvojice glutamát a nukleotid.

Kombu je sušená hnědá mořská řasa (chaluha) rodu Saccharina, sbíraná hlavně u Hokkaidó. Prodává se v plátech; bílý povlak na povrchu je cukerný alkohol manitol a sůl, nese chuť – kombu se proto nemyje, jen se otře vlhkým hadříkem. Druhy se liší obsahem glutamátu: ma-kombu a rausu-kombu dávají silné, sladší dashi, rishiri čiré dashi do kjótské kuchyně, levnější hidaka-kombu se hodí spíš k vaření a jídlu. Koupíte ho v asijských obchodech a v e-shopech s japonskými potravinami.kombu, kelp

Katsuobushi je filet tuňáka pruhovaného (bonito), který se vaří, opakovaně udí a suší, u nejlepší jakosti karebushi i nechá přerůst plísní Aspergillus, která vysuší zbytek vody a zjemní chuť. Vznikne tvrdý hranol, ze kterého se hobluje. V Česku se kupují hotové hoblinky (hanakatsuo, „dried bonito flakes“) v sáčcích, po otevření je uchovávejte v suchu a chladu, rychle ztrácejí vůni.dried bonito flakes

Sušené shiitake (houževnatec jedlý) mají sušením a namáčením víc umami než čerstvé: enzymy při rehydrataci uvolní guanylát. Namáčejte je ve studené vodě – podle pokusů Sasakiho a kolegů (1989) je nejlépe aspoň 5 hodin při 5 °C; v teplé vodě se guanylát enzymaticky rozkládá a vývar hořkne. Namáčecí vodu použijte do vývaru. Shiitake vždy důkladně tepelně upravte (sekce Bezpečně).dried shiitake

Niboshi (iriko) jsou malé vařené a sušené sardinky nebo ančovičky. Dávají silnější, rybí dashi pro miso polévku a nudle. Před louhováním odtrhněte hlavičky a vyjměte tmavé vnitřnosti, jinak dashi zhořkne.

2.2Ichiban dashi krok za krokem

Ichiban dashi („první dashi“) je čirý, jemný vývar z kombu a katsuobushi pro čiré polévky suimono, vaječné krémy a omáčky, kde se chuť dashi pozná. Klasický postup říká: kombu namočit, pomalu ohřát a vyjmout těsně před varem. Při 60 °C ale vyluhujete víc glutamátu a méně slizu – laboratoř výše to ukazuje.

156090°C kombu louhujte 60 min při 60 °C kombu vyjměte vsypte katsuobushi 2 min, paksceďte ohřev 10 min čas (min): 0 – 10 – 70 – 75 – 77
Obr. 2.2 Ichiban dashi při nízké teplotě. Kombu se louhuje hodinu při 60 °C, pak se vyjme, voda se ohřeje na 90 °C, vsypou se vločky katsuobushi a po dvou minutách se dashi přecedí přes plátno nebo papírový ubrousek. Vločky se nemačkají.
  1. Na 1 l vody 10 g kombu (plát asi 10 × 10 cm) a 20 g vloček katsuobushi.
  2. Kombu otřete vlhkou utěrkou a namočte do studené vody aspoň na 30 minut (nebo přes noc v lednici).
  3. Ohřejte na 60 °C a držte hodinu (teploměr; na indukci nejnižší stupeň), nebo klasicky pomalu ohřejte a kombu vyjměte, když se na dně objeví první bublinky.
  4. Ohřejte na 90 °C, stáhněte z plamene, vsypte katsuobushi a nechte 2 minuty, až vločky klesnou ke dnu.
  5. Přeceďte přes sítko vyložené plátnem nebo papírovou utěrkou. Nemačkejte – vločky by pustily zákal a hořkost.

Niban dashi („druhé dashi“) vznikne z použitého kombu a katsuobushi: zalijí se polovinou vody, 10 minut se vaří, přidá se hrst čerstvých vloček a přecedí se. Je silnější, méně jemné a hodí se do miso polévky, dušených jídel a nudlových omáček. Použité kombu nakrájejte a uvařte se sójovou omáčkou a mirinem na tsukudani.

2.3Rostlinné, rybí a instantní dashi

Tab. 2.1Druhy dashi a jejich použití
DashiSuroviny na 1 lPoužití
awase (ichiban)10 g kombu, 20 g katsuobushičiré polévky, chawanmushi, dashimaki, omáčky
nibanpoužité suroviny + 10 g vločekmiso polévka, nimono, nudlové omáčky
kombu dashi15–20 g kombutofu, zelenina, hot pot, rostlinná kuchyně shojin
shiitake a kombu10–20 g kombu, 3–4 sušené shiitakeveganské dashi, dušená zelenina, nudle
niboshi20–30 g sardinek (bez hlav a vnitřností), 5 g kombumiso polévka, udon, ramen
instantní granule1 g na 150 ml (podle balení)rychlá kuchyně; obsahuje sůl a zvýrazňovače

Rostlinné dashi z kombu a shiitake je základem klášterní kuchyně shojin ryori a hodí se pro vegany. Glutamát z řasy tu zesiluje guanylát z hub; synergie je ale slabší než s katsuobushi – podle modelu dá 20 g kombu a 4 houby asi 5× silnější umami než samotný glutamát, proti 18× u klasického dashi.

Instantní dashi (granule, prášek) obsahuje sůl, glutamát sodný, inosinát nebo guanylát, cukr a extrakt z katsuobushi či řas. Podle japonských tabulek složení potravin má práškové dashi asi 40,6 g soli na 100 g, takže 1 g na misku polévky přidá asi 0,4 g soli. Pohodlnější a čistší jsou dashi sáčky (drcené kombu a katsuobushi v nálevovém sáčku, jako čaj), které se jen 3–5 minut vaří ve vodě. Na složení vždy hledejte alergeny (ryby, pšenice, sója) a sůl.

V kuchyni Kde koupit a čím nahradit

Kombu, katsuobushi, sušené shiitake a niboshi koupíte v asijských obchodech, v e-shopech s japonskými potravinami a ve větších supermarketech v regálu s asijskými potravinami. Sušené shiitake bývají i v sekci sušených hub. Náhrada: bez katsuobushi uvařte kombu a shiitake dashi; bez kombu pomůže kousek parmazánové kůrky nebo trocha rajčatového protlaku (také glutamát), chuť ale nebude japonská.

Bezpečně Jód a ryby

Kombu obsahuje hodně jódu – 10 g může mít víc, než je bezpečný denní příjem pro dospělého (podrobně v sekci Bezpečně). Používejte ho na dashi, ale nejezte velké kusy každý den. Katsuobushi a niboshi jsou ryby, instantní granule často obsahují i pšenici a sóju – pozor u alergiků.

2.4Procvičení

1
Kombu obsahuje 2 200 mg glutamátu na 100 g. Kolik glutamátu je v 10 g kombu a kolik ho přejde do 1 litru, když se při 60 °C vyluhuje 94 %?
\(10 \cdot 2\,200/100 = 220\) mg glutamátu v řase; \(220 \cdot 0{,}944 \approx 208\) mg přejde do vývaru. Po vyjmutí kombu zbude asi 955 ml, tedy přibližně 21,7 mg glutamátu na 100 ml.
2
Proč se kombu nemá vařit? Uveďte dva důvody.
1) Při varu se z kombu uvolňují slizovité polysacharidy (alginát, fukoidan), které vývar zakalí a zahustí. 2) Do vývaru přejde výrazná mořská a jódová pachuť. Glutamátu přitom podle modelu přibude jen málo – při 60 °C se za hodinu vyluhuje 94 %, při varu za 15 minut 99 %.
3
Klasické dashi s 20 g katsuobushi louhovaným 2 minuty při 90 °C a s vločkami louhovanými 10 minut: o kolik procent více inosinátu získáte a kolik se zvýší hořkost?
Podle modelu se za 2 minuty vyluhuje 90,9 % inosinátu, za 10 minut 100 %, tedy jen asi o 10 % víc. Hořkost a rybí pach přitom vzrostou ze 4,9 % na 22,1 % z maxima, tedy víc než čtyřikrát. Dvě až tři minuty jsou nejlepší kompromis.
4
Uvařili jste rostlinné dashi z 20 g kombu a 4 sušených shiitake. Co uděláte, aby bylo umami co nejsilnější?
Houby namočte do studené vody aspoň na 5 hodin, nejlépe přes noc v lednici (víc guanylátu, méně hořkosti) a namáčecí vodu použijte. Kombu louhujte při 60 °C nebo přes noc za studena. Kombu i houby lze dát do jedné nádoby v lednici. Synergie glutamátu s guanylátem je silná, ale s katsuobushi by byla ještě silnější.
Co si odnést
  • Kombu dává glutamát, katsuobushi inosinát, shiitake guanylát – dohromady mnohonásobné umami.
  • Kombu nevařte: 60 °C nebo studený výluh dají čisté dashi bez slizu.
  • Katsuobushi jen 2–3 minuty při 90 °C a bez mačkání.
  • Instantní dashi je rychlé, ale slané; sáčky dashi jsou dobrý kompromis.
3

Rýže: gohan, onigiri a donburizáklady

Japonská rýže je krátkozrnná, po uvaření lesklá, mírně lepivá a nasládlá. Uvaří se bez soli a bez tuku, aby chutnala sama sebou. Kapitola ukazuje, jak ji vyprat, kolik vody přilít a jak z ní udělat rýžové koule onigiri a misky s náloží donburi.

🍚

Japonské slovo gohan znamená „vařená rýže“ i „jídlo“: asagohan je snídaně, bangohan večeře. Rýže je v japonském menu základ, ke kterému se ostatní pokrmy jen přikusují – proto se nesolí, nemastí a nepolévá sójovou omáčkou.

Kolik vody na rýži
Zvolte množství suché rýže, požadovanou konzistenci a hrnec. Graf ukazuje potřebnou vodu pro tři konzistence, tečka váš hrnec. Ze stejné rýže pak spočítáte onigiri a jejich sůl.
LABORATOŘ
Model: uvařená rýže váží 2,1× (pevnější), 2,2× (běžná) nebo 2,35× (měkčí) víc než suchá. Po praní a scezení drží rýže asi 10 % vody. Odpar = plocha hladiny × (2,0 ml/dm² za minutu × 10 min ohřevu + 0,6 ml s poklicí, 2,4 ml bez ní × 13 min mírného varu). Sypná hustota rýže 0,83 g/ml. Náplně: umeboshi 8 g s 18,2 % nebo 7,6 % soli, losos 15 g s 1,8 % soli. Rýžovar odpaří méně a stačí mu voda podle rysky v nádobě.
+Teorie: druhy rýže, praní a namáčení, vaření v hrnci, onigiri, donburi, zbytky rýže a krátce o sushi

3.1Japonská rýže

Japonsko pěstuje japonica – poddruh rýže setí s krátkým oblým zrnem. Zrno obsahuje asi 80 % škrobu, a ten se skládá ze dvou molekul: přímé amylózy a rozvětvené amylopektinu. Japonica má jen asi 15–20 % amylózy (indická jasmínová nebo basmati víc), proto je po uvaření měkká, lesklá a zrna drží u sebe. Lepkavá rýže mochigome nemá amylózu skoro žádnou a dělají se z ní rýžové koláčky mochi (kapitola 12).japonica, amylose, amylopectin

Tab. 3.1Rýže v japonské kuchyni a co koupit v Česku
RýžePopisV Česku
uruchimai (bílá)běžná krátkozrnná japonica, na gohan, onigiri, donburi, sushi„rýže na sushi“ nebo „japonská rýže“ v supermarketech a asijských obchodech; často pěstovaná v Itálii, Španělsku nebo USA
mochigomelepkavá (glutinózní) rýže na mochi, sekihan, okowa„sladká“ nebo „lepkavá rýže“ (glutinous, sweet rice) v asijských obchodech
genmaihnědá (natural) japonica s otrubami; vaří se déle a s více vodounatural krátkozrnná rýže, obchody se zdravou výživou
musenmaipředem obroušená „bez praní“vzácně v asijských obchodech
náhradakulatozrnná italská rýže nebo česká „mléčná“ kulatá rýževaří se podobně, je méně lesklá; jasmínová a basmati se nehodí

3.2Praní a namáčení

Rýže se pere (togu – doslova „brousit“): zalijte ji v misce studenou vodou, krátce zamíchejte a vodu hned slijte, protože suché zrno nejdřív nasaje i vodu se zápachem otrub. Pak rýži několikrát promněte dlaní a opláchněte, dokud voda není skoro čirá – obvykle 3–4×. Praní odstraní volný škrob z povrchu (jinak by rýže byla mazlavá) a zbytky otrub.

Vypranou rýži nechte namočenou 30 minut v létě a až hodinu v zimě. Voda pronikne do středu zrna, to zbělá a ztratí průsvitnost; uvařená rýže pak nemá tvrdé jádro. Pak ji sceďte a vařte v odměřené čerstvé vodě (nebo ji vařte rovnou v namáčecí vodě, pokud jste ji odměřili předem).

3.3Vaření v hrnci

20100°C silný plamen8–10 min nejmenší plamen 12–13 min,poklice zavřená mimo plamen 10 min(murasu) škrob mazovatí, voda mizí do zrn pára dovaří povrch zrna nasávají
Obr. 3.1 Vaření rýže v hrnci. Japonské pořekadlo radí: „zpočátku slabě, uprostřed silně, a i když dítě pláče, poklici neotvírej“. Slabý začátek nahrazuje namáčení; namočenou rýži můžete ohřát rovnou silnějším plamenem. Doma se dnes vaří nejčastěji v rýžovaru, který postup řídí sám.

Vody je potřeba víc, než rýže nasaje, protože část se odpaří a část už zrna drží po praní. Laboratoř to počítá ze tří částí:

Voda\[ V_\text{voda} = \underbrace{(r-1)\,m}_{\text{nasaje}} \;-\; \underbrace{0{,}10\,m}_{\text{po praní}} \;+\; \underbrace{V_\text{odpar}}_{\text{pára}} \]
rýže nasaje 360 ml − 30 ml drží po praní 71+ odpar 71 ml do hrnce 401 ml vody 300 g rýže, běžná konzistence, hrnec ⌀ 18 cm s poklicí
Obr. 3.2 Kam jde voda. Uvařená rýže váží 2,2× víc než suchá, tedy nasaje 1,2× svou hmotnost vody (360 ml). Třicet mililitrů už drží po praní, 71 ml se odpaří. Výsledek 401 ml je 1,34× hmotnost a asi 1,1× objem suché rýže – odtud kuchařské pravidlo „o desetinu víc vody než rýže“.

Bez poklice se odpaří skoro dvakrát víc vody (130 místo 71 ml), ve větším hrnci také víc. Malé množství rýže proto potřebuje poměrně víc vody: 150 g ve stejném hrnci 236 ml (1,57× hmotnost), 600 g jen 731 ml (1,22×).

3.4Onigiri

Onigiri (omusubi) jsou rýžové koule nebo trojúhelníky, japonská svačina do školy a na cesty. Tvarují se z teplé, čerstvě uvařené rýže, která drží pohromadě.

  1. Ruce namočte ve vodě (rýže se nelepí) a do dlaní rozetřete špetku soli.
  2. Do dlaně dejte 100–120 g rýže, uprostřed udělejte důlek, vložte náplň a zakryjte rýží.
  3. Dvěma až třemi lehkými stisky vytvarujte trojúhelník – zvenku pevný, uvnitř vzdušný. Neválejte jako knedlík.
  4. Zabalte do proužku nori: hned (měkké) nebo až před jídlem (křupavé).

Klasické náplně: umeboshi (solená nakládaná meruňka ume, kapitola 8), solený grilovaný losos, tuňák s majonézou, kombu tsukudani, katsuobushi se sójovou omáčkou (okaka). Kyselá a slaná umeboshi a sůl na povrchu pomáhaly onigiri vydržet, než existovaly lednice – sůl ale nestačí, aby byla bezpečná celý den v teple.

Bezpečně Rýže a Bacillus cereus

Spory bakterie Bacillus cereus přežijí vaření. Když uvařená rýže stojí v teple, vyklíčí a mohou vytvořit toxin, který ohřátí nezničí. Rýži, kterou nesníte hned, do hodiny zchlaďte (rozprostřete ji na plech) a dejte do lednice, spotřebujte do druhého dne a ohřejte ji do páry. Onigiri sněžte do několika hodin, v teple nenechávejte. Podrobněji v průvodci Asijská kuchyně: Čína a jihovýchodní Asie, kapitola 12. Tvarujte čistýma rukama nebo přes potravinovou fólii.

3.5Donburi

Donburi (zkráceně don) je velká miska rýže s teplou náloží a trochou omáčky, která se vsákne do rýže. Je to rychlé jídlo na jednu misku.

Tab. 3.2Nejznámější donburi
DonburiNáložPozor
oyakodon („rodič a dítě“)kuřecí maso a cibule dušené v dashi se sójovou omáčkou a mirinem (4 : 1 : 1), zalité vejcemkuře propečené na 74 °C; vejce bývá polotekuté – pro rizikové skupiny dovařit nebo pasterovaná vejce
katsudonřízek tonkatsu (kapitola 6) povařený s cibulí a vejcemjako u oyakodon
gyudontenké plátky hovězího a cibule dušené v omáčceslané – omáčky jen trochu
tendontempura (kapitola 6) s hustou sladkou omáčkoutempuru smažte až těsně před podáváním
kaisendonsyrové ryby a mořské plody na rýžijen ryby určené k syrové konzumaci; viz průvodce Sushi

Omáčka na oyakodon v poměru dashi : sójová omáčka : mirin = 4 : 1 : 1 obsahuje asi 2,9 g soli na 100 ml (sójová omáčka koikuchi 14,5 % soli při hustotě 1,18 g/ml). Na jednu porci stačí 80–100 ml.

3.6Co se zbylou rýží

  • Ochazuke – rýže zalitá horkým zeleným čajem nebo dashi, s nori, lososem nebo umeboshi.
  • Zosui – rýžová polévka vařená na konci hrnce nabe ve zbytku vývaru s vejcem.
  • Okayu – řídká rýžová kaše pro nemocné a na snídani.
  • Yaki onigiri – onigiri opečené na grilu a potřené sójovou omáčkou.

Vychladlá rýže z lednice ztvrdne: rozvětvené molekuly škrobu se znovu uspořádají (retrogradace). Teplem a párou změkne zpátky.

3.7Krátce o sushi

Rýže na sushi (shari, sumeshi) se vaří trochu pevnější, s menším množstvím vody, a ještě horká se ochutí směsí rýžového octa, cukru a soli. Mírně kyselá rýže je chutná i trochu bezpečnější, nahrazuje ale jen zčásti chlazení. Jak vařit a ochucovat sushi rýži, jak vybrat a zamrazit rybu kvůli parazitům a jak tvarovat nigiri a maki, podrobně vysvětluje samostatný průvodce Sushi.

3.8Procvičení

1
Chcete uvařit 450 g rýže běžné konzistence v hrnci ⌀ 18 cm s poklicí. Kolik vody potřebujete? Kolik onigiri po 110 g z ní uděláte?
Rýže nasaje \(1{,}2 \cdot 450 = 540\) ml, po praní drží \(45\) ml, odpaří se asi 71 ml: \(540 - 45 + 71 = 566\) ml. Uvařená rýže váží \(2{,}2 \cdot 450 = 990\) g, tedy \(\lfloor 990/110 \rfloor = 9\) onigiri.
2
Proč potřebuje rýže vařená bez poklice víc vody? Kolik pro 300 g?
Bez poklice uniká pára volně, odpar při varu je v modelu 4× větší (2,4 proti 0,6 ml/dm² za minutu). Pro 300 g v hrnci ⌀ 18 cm je potřeba 460 ml místo 401 ml.
3
Onigiri 110 g se solí 0,5 % a tradičním umeboshi (8 g dužiny, 18,2 % soli). Kolik soli sníte ve dvou kusech? Kolik je to z doporučení WHO?
Jeden kus: \(110 \cdot 0{,}005 + 8 \cdot 0{,}182 = 0{,}55 + 1{,}46 = 2{,}01\) g. Dva kusy 4,0 g, tedy 80 % z 5 g denně podle WHO. S mírně soleným umeboshi (7,6 %) by to bylo 2,3 g.
4
Ráno jste uvařili rýži do rýžovaru a nechali ji v režimu „udržovat teplé“ do večera. Je to bezpečné?
Ano, pokud rýžovar drží rýži nad 60 °C – tehdy bakterie nerostou. Rýže ale vysychá a žloutne. Nebezpečné je nechat rýži vychladnout a stát při pokojové teplotě; tam se B. cereus množí nejrychleji.
Co si odnést
  • Japonica má málo amylózy, proto je lesklá a lepivá; náhradou je kulatozrnná rýže.
  • Prát do čira, namočit 30–60 minut, vařit pod poklicí a nechat 10 minut dojít.
  • Vody asi o desetinu víc, než je objem rýže; malé dávky a hrnce bez poklice víc.
  • Zbylou rýži do hodiny zchlaďte a do druhého dne spotřebujte.
4

Miso, sójová omáčka a japonská spížzáklady

Pět lahví a sáčků stačí na většinu japonských jídel: miso, sójová omáčka, mirin, saké a rýžový ocet. Kapitola vysvětluje, čím se druhy liší, kolik soli dají do misky, v jakém pořadí se přidávají a co koupit v Česku, když originál není po ruce. Na konci jsou japonské nože.

🥣

Miso polévka se nevaří. Miso se rozmíchá až do horkého dashi těsně před podáváním a polévka se už nenechá přejít varem – jinak ztratí vůni a zhrubne. Jedna miska s 12 g běžného misa má asi 1,6 g soli, třetinu denního doporučení WHO.

Sůl v miso polévce
Zvolte druh misa, jeho množství, velikost misky a dashi. Křivky ukazují sůl v misce podle množství misa pro všech pět druhů, tečka vaši misku.
LABORATOŘ
Model: sůl v misu podle japonských tabulek složení potravin (MEXT 2020): sladké bílé 6,1 %, světlé slané 12,4 %, červené slané 13,0 %, ječné 10,7 %, sójové 10,9 %. Domácí dashi 0,1 g soli na 100 ml, instantní dashi 1 g granulí (40,6 % soli) na 150 ml. Sůl z tofu, wakame a dalších přísad není započtena. Polévka nad 1,3 % soli chutná většině lidí slaně.
Minihra: sa-shi-su-se-so
Japonské kuchařky radí přidávat ochucovadla do dušených jídel v pevném pořadí. Klikejte na ně v pořadí, ve kterém se přidávají, a pak pořadí zkontrolujte.
MINIHRA
0 / 5
+Teorie: druhy misa a miso polévka, sójová omáčka, mirin, saké a ocet, spíž v Česku, sa-shi-su-se-so, nože

4.1Miso

Miso je kvašená pasta ze sójových bobů, soli a kódži – rýže, ječmene nebo sóji porostlé plísní Aspergillus oryzae (chemie v kapitole 10). Druhy se liší surovinou kódži, množstvím soli a dobou zrání: čím víc kódži a méně soli, tím je miso sladší a světlejší; čím déle a tepleji zraje, tím je tmavší a výraznější.miso, fermented soybean paste

Tab. 4.1Druhy misa
MisoSůl (g/100 g)ZráníChuť a použití
sladké bílé (shiro, saikyo)6,1týdnysladké, jemné; marináda saikyo-yaki, dresinky, kjótská novoroční polévka
světlé slané (typ shinshu)12,43–6 měsícůnejběžnější na polévku, univerzální
červené slané (aka)13,01–3 rokyvýrazné, slané; polévky, dušená jídla
ječné (mugi)10,7měsíce až rokvůně ječmene; Kjúšú, venkovská kuchyně
sójové (mame, hatcho)10,92–3 rokytmavé, trpkosladké; Nagoja, dušená jídla miso-nikomi
awasepodle směsi–směs dvou druhů, obvykle světlého a červeného

Miso polévka (misoshiru): do dashi dejte přísady podle tvrdosti – nejdřív kořenovou zeleninu, pak tofu a nakonec wakame a jarní cibulku. Stáhněte z plamene, miso rozmíchejte v naběračce s trochou vývaru (nebo přes sítko) a vmíchejte. Pak už jen ohřejte těsně pod var. Varem se ztratí vůně, která je v misu z velké části těkavá, a bílkoviny misa se srazí do vloček.

4.2Sójová omáčka

Shoyu vzniká kvašením sóji a pšenice s kódži v solném nálevu (moromi) po dobu půl roku až dvou let; pak se lisuje a pasteruje. Asi čtyři pětiny japonské produkce tvoří tmavá koikuchi. Japonská sójová omáčka obsahuje pšenici – na rozdíl od mnoha čínských.soy sauce

Tab. 4.2Druhy japonské sójové omáčky
DruhSůl (g/100 g)Sůl ve lžíci 18 gPoužití
koikuchi (tmavá)14,52,61 guniverzální, na stůl, teriyaki
usukuchi (světlá)16,02,88 gkansajská kuchyně, čiré polévky a nimono – světlá barvou, ale slanější
tamari13,02,34 gskoro jen ze sóji (málo nebo žádná pšenice), hustá; k sashimi, na glazury
se sníženým obsahem soliasi 8–9asi 1,5 gstejné použití, méně soli

Hodnoty soli jsou z japonských tabulek složení potravin (MEXT 2020) a vztahují se na hmotnost. Japonské etikety uvádějí sůl často v gramech na 100 ml (koikuchi asi 17 %), proto se čísla na lahvích mohou lišit.

Bezpečně Alergeny

Sójová omáčka, miso a většina japonských omáček obsahují sóju a často pšenici (lepek). Pro celiaky se hodí jen sójová omáčka výslovně označená „bez lepku“ (některé tamari); miso z rýžového kódži bývá bez lepku, ječné miso ne. Vždy čtěte složení.

4.3Mirin, saké a rýžový ocet

Mirin je sladké rýžové víno na vaření z lepkavé rýže, kódži a destilátu. Pravý hon mirin obsahuje asi 14 % alkoholu a 40–50 % cukrů, dodává sladkost, lesk a jemnou vůni. Levnější „ochucovadlo typu mirin“ (mirin-fu) má pod 1 % alkoholu a je z glukózového sirupu. Saké na vaření (ryorishu) zjemňuje rybí a masový pach a přidává umami; často je dosolené, aby nepodléhalo dani z alkoholu. Rýžový ocet (komezu) je jemnější a sladší než ocet z vína a má asi 4–5 % kyseliny octové.

Při vaření se část alkoholu odpaří, ale ne všechen: podle tabulky USDA zůstane po 15 minutách dušení asi 40 % a po hodině asi 25 %. Pro děti a abstinenty zvolte ochucovadlo typu mirin bez alkoholu.

4.4Japonská spíž v Česku

Tab. 4.3Kde suroviny koupit a čím je nahradit
SurovinaKde ji najdeteNáhrada
miso, sójová omáčka, mirin, rýžový ocetregál s asijskými potravinami ve větších supermarketech, asijské obchody, e-shopymirin: 3 díly saké nebo suchého bílého vína a 1 díl cukru; rýžový ocet: jablečný ocet zředěný vodou 4 : 1 se špetkou cukru
saké na vařeníasijské obchody, vinotékysuché bílé víno nebo voda
kombu, katsuobushi, nori, wakameasijské obchody, e-shopy, část supermarketůviz kapitola 2
tofusupermarkety (chlazené), obchody se zdravou výživoupevné tofu lze použít místo hedvábného v polévce
daikonbílá ředkev v supermarketech a na tržnicíchbílá ředkev, kedlubna, ředkvičky
kabochatržnice na podzimdýně hokkaido
pankoasijské regály supermarketůhrubá strouhanka z bílého chleba bez kůrky, nasušená
wasabituby a prášek v asijských regálech (většinou z křenu s hořčicí a barvivem)čerstvě nastrouhaný křen
yuzušťáva v lahvičce v asijských obchodechcitron s trochou limetky a kůry grepu
shiso (perilla)asijské obchody, semínka v zahradnictvímáta s bazalkou
shichimi togarashiasijské obchodychilli, sezam, pomerančová kůra a pepř

4.5Sa-shi-su-se-so: pořadí ochucování

sacukr shisůl suocet sesójová omáčka somiso velké molekuly cukru pronikají pomalu,sůl by surovinu nejdřív zpevnila těkavá vůně – přidat ke konci,aby se neodpařila „se“ je stará slabika pro sójovou omáčku (seuyu), „so“ poslední slabika slova miso
Obr. 4.1 Pomůcka sa-shi-su-se-so pro dušená jídla (nimono). Je to praktické pravidlo, ne zákon: v moderní kuchyni se omáčka často smíchá předem.

4.6Japonské nože

Tradiční japonské nože mají často jednostranný výbrus (kataba): jedna strana je rovná, druhá broušená. Řez je tenčí a přesnější, nůž ale táhne do strany a brousí se jinak. Moderní univerzální nože jsou oboustranné.

santokuuniverzální: zelenina, maso, ryby; oboustranný výbrus nakiri / usubazelenina, tenké plátky; usuba jednostranná debasilný nůž na porcování ryb a kostí yanagiba (dlouhý nůž na sashimi)→ průvodce Sushi
Obr. 4.2 Nejčastější japonské nože. Pro domácí kuchyni stačí santoku nebo kuchařský nůž; tvrdá japonská ocel je ostrá, ale křehká – nepatří na kosti (kromě deba), do myčky ani na skleněné prkénko.

4.7Procvičení

1
Polévka ze 150 ml domácího dashi a 18 g světlého slaného misa. Kolik obsahuje soli a jakou má slanost v procentech?
Sůl: \(18 \cdot 0{,}124 + 150 \cdot 0{,}001 = 2{,}23 + 0{,}15 = 2{,}38\) g. Slanost \(2{,}38/(150+18) = 1{,}42\) % – výrazně slaná. Se 12 g misa by to bylo 1,64 g a 1,01 %.
2
Proč chutná sladké bílé miso méně slaně a hodí se do marinád?
Obsahuje asi dvakrát víc rýžového kódži a polovinu soli (6,1 % proti 12–13 %). Enzymy kódži přeměnily škrob rýže na cukry, proto je sladké; krátce zraje, takže je světlé a jemné. Méně soli znamená, že marináda nevysuší rybu tolik jako sůl.
3
Recept chce 2 lžíce mirinu a vy ho nemáte. Čím ho nahradíte pro dospělé a čím pro děti?
Pro dospělé: 2 lžíce saké nebo suchého bílého vína a 2 lžičky cukru (3 : 1). Pro děti nebo bez alkoholu: 2 lžíce vody nebo dashi a 2 lžičky cukru, případně ochucovadlo typu mirin s obsahem alkoholu pod 1 %.
4
Usukuchi je světlejší než koikuchi. Znamená to, že je méně slaná?
Ne. Usukuchi („světlá chuť“) má světlejší barvu, protože kratší dobu zraje a je víc solená: asi 16 g soli na 100 g proti 14,5 g u koikuchi. Ve lžíci 18 g je to 2,88 g proti 2,61 g. Používá se tam, kde nemá jídlo ztmavnout.
Co si odnést
  • Miso nevařte – rozmíchat na konci a jen ohřát.
  • Světlá usukuchi je slanější než tmavá koikuchi.
  • Mirin a saké obsahují alkohol; při vaření se odpaří jen zčásti.
  • Sa-shi-su-se-so: cukr, sůl, ocet, sójová omáčka, miso.
Část IIStřední škola
5

Nudle: ramen, udon, soba a somenstřední škola

Japonské nudle se liší moukou, šířkou, přísadami i tím, jak se jedí: horké ve vývaru, studené s namáčecí omáčkou, v létě s ledem. Kapitola vysvětluje, proč jsou nudle do ramenu žluté a pružné, jak se dělá udon z mouky, vody a soli a proč může miska ramenu obsahovat celou denní dávku soli.

🍜

Miska shoyu ramenu s 30 ml omáčky tare a 350 ml vývaru obsahuje podle výpočtu asi 5 g soli jen v polévce – celé denní doporučení WHO. Kdo vypije jen polovinu polévky, sní soli zhruba o 2,5 g méně.

Miska ramenu
Sestavte misku: druh tare (koncentrované ochucovací omáčky na dně misky), množství tare a vývaru, nudle a kolik polévky vypijete. Sloupce ukazují, odkud sůl pochází.
LABORATOŘ
Model: sůl v tare (g na 100 ml): shio 22, shoyu 15, miso 11 – typické domácí tare, v restauracích se liší. Vývar bez soli 0,15 g/100 ml (z kostí a masa). Nudle po uvaření vzrostou na 1,9× a obsahují 0,2 % soli (zbytek soli a kansui zůstane ve vodě). pH nudlí s kansui (uhličitan sodný a draselný): \(6{,}0 + 4{,}8\,k/(k+0{,}3)\) pro k v % hmotnosti mouky – orientační křivka nasycení.
Minihra: které nudle to jsou?
Přiřaďte popis k druhu nudlí. Bonus je za 7 správných z 8.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: druhy nudlí, udon, soba, ramen a kansui, omáčky tsuyu, vaření a jezení

5.1Druhy japonských nudlí

šířka (mm) 01234 somen: pod 1,3 mm hiyamugi: 1,3–1,7 mm udon: 1,7 mm a víc soba: obvykle 1,3–1,8 mm, hranatý průřez ramen: 1–2 mm, různé tvary
Obr. 5.1 Šířky pšeničných nudlí podle japonské normy JAS pro sušené nudle (somen, hiyamugi, udon) a obvyklé rozměry soby a ramenu. Plochý udon kishimen je široký 4,5 mm a víc.
Tab. 5.1Nudle a jejich suroviny
NudleSurovinyTypické podávání
udonpšeničná mouka, voda, sůlhorké v kake-jiru, studené zaru, s tempurou, kitsune s tofu
sobapohanková mouka, často s pšeničnou (2 : 8)studené zaru soba s namáčecí omáčkou, horké v polévce
somen, hiyamugipšeničná mouka, sůl, olej při taženív létě studené s ledem a omáčkou
ramenpšeničná mouka, voda, kansuive vývaru s tare a přílohami; tsukemen s namáčením
shiratakikonjak (glukomanan)v sukiyaki; skoro bez energie
harusamebramborový nebo fazolový škrobsaláty, hot pot

5.2Udon

Udon je nejjednodušší těsto: hladká pšeničná mouka, asi 45 % vody a 2–5 % soli z hmotnosti mouky. Na 500 g mouky tedy 225 g vody a 10–25 g soli (víc v létě, sůl zpevní lepek a zpomalí kynutí). Sůl utahuje lepkovou síť, proto je udon pružný. Těsto je tuhé; v prefektuře Kagawa (sanuki udon) se tradičně hněte šlapáním v plastovém sáčku. Pak odpočívá 1–3 hodiny, aby lepek povolil, a vyválí se na 3 mm a nakrájí. Vaří se 10–12 minut ve velkém množství nesolené vody – sůl z těsta přejde do vody – a opláchne se studenou vodou, aby se smyl povrchový škrob.

5.3Soba

Pohanka nemá lepek, takže těsto ze samotné pohankové mouky (juwari, 100 %) se snadno láme a vyžaduje zkušené ruce a velmi čerstvou mouku. Běžnější je ni-hachi („dva-osm“): 2 díly pšeničné a 8 dílů pohankové mouky, z 500 g tedy 100 g pšeničné a 400 g pohankové, s 45–50 % vody (225–250 ml). Soba se vaří jen 1–2 minuty a hned se opláchne a zchladí.buckwheat noodles

Voda, ve které se soba vařila (soba-yu), se podává na konci jídla: nalije se do zbytku namáčecí omáčky a vypije.

Bezpečně Pohanka a lepek

Pohanka je silný alergen – v Japonsku je jednou z osmi potravin s povinným označením. Reakce bývají prudké; alergik nesmí jíst ani nudle vařené ve stejné vodě. Ni-hachi soba obsahuje pšenici, a tedy lepek; pro celiaky se hodí jen 100% pohanková soba z prostředí bez pšenice. Pohanka v EU nepatří mezi 14 povinně zvýrazňovaných alergenů, ale je uvedena ve složení.

5.4Ramen a kansui

Ramen přišel do Japonska z Číny koncem 19. století a dnes má stovky regionálních stylů. Miska se skládá z pěti částí: tare (koncentrovaná ochucovací omáčka na dně), vývar (čirý chintan nebo kalný paitan, například vepřový tonkotsu), vonný olej (sezamový, česnekový, kuřecí tuk), nudle a přílohy (chashu – dušený vepřový bok, marinované vejce ajitama, nori, bambusové výhonky menma, jarní cibulka).

tare 30 ml nudle vývar 350 ml přílohy: chashu,vejce, nori, cibulka vonný olej na hladině vývar: chintannebo paitan tare dává sůla hlavní chuť
Obr. 5.2 Stavba misky ramenu. Sůl přináší hlavně tare: vývar se vaří bez soli, aby se dal použít pro různé druhy ramenu.

Kansui je alkalická voda – roztok uhličitanu sodného a draselného (dříve přírodní alkalická voda z vnitrozemské Číny). V těstě zvýší pH asi na 9–10. Při vysokém pH se flavonoidy z mouky zbarví žlutě (nudle nejsou žluté vejcem), lepková síť se zpevní a nudle jsou pružné a „kousavé“ i po delší době v horké polévce. Alkalické prostředí také dává typickou mírně mýdlovou vůni. Doma lze kansui nahradit pečenou jedlou sodou: hydrogenuhličitan sodný se při pečení na plechu (hodinu při 120–150 °C) rozloží na uhličitan sodný. S louhem pracujte opatrně – dráždí kůži a oči.alkaline salts

5.5Omáčky tsuyu

Tab. 5.2Poměry omáček k nudlím (dashi : sójová omáčka : mirin, objemově)
OmáčkaPoměrSůl (g/100 ml)Použití
tsuke-jiru (namáčecí)4 : 1 : 12,9studená soba, udon, somen, tempura (tentsuyu)
kake-jiru (polévka)12 : 1 : 11,3horká soba a udon
koncentrát (kaeshi)1 l sójové omáčky, 200 ml mirinu, 150 g cukruasi 13zásoba v lednici, ředí se dashi

Miska horkého udonu se 400 ml kake-jiru obsahuje asi 5,2 g soli; snědením nudlí a poloviny polévky asi 2,6 g. U studené soby se nudle jen namáčejí: z porce 80 ml namáčecí omáčky (2,3 g soli) se spotřebuje zhruba třetina.

5.6Vaření a jezení nudlí

  • Velký hrnec, hodně vody (aspoň 1 l na 100 g), nudle rozprostřít, míchat jen zpočátku.
  • Při překypění se přilévá sklenice studené vody (sashimizu) – var se uklidní a nudle se uvaří rovnoměrněji.
  • Soba, udon a somen na studeno se po uvaření prudce opláchnou studenou vodou a promnou, aby se smyl škrob.
  • Nudle do ramenu se vaří zvlášť a teprve uvařené se dají do misky s horkým vývarem.
  • Srkání je běžné: nudle se ochladí vzduchem a vůně se dostane do nosu.

5.7Procvičení

1
Shio ramen s 30 ml tare (22 g soli na 100 ml) a 350 ml vývaru (0,15 g/100 ml). Kolik soli je v polévce a jaká je její slanost?
Tare \(30 \cdot 0{,}22 = 6{,}6\) g, vývar \(350 \cdot 0{,}0015 = 0{,}53\) g, celkem 7,13 g. Slanost \(7{,}13/380 = 1{,}88\) % – výrazně slaná. Proto se do shio ramenu dává tare méně než do shoyu.
2
Proč jsou nudle do ramenu žluté, když neobsahují vejce?
Kansui zvýší pH těsta asi na 9–10 a flavonoidy (apigeninové glykosidy) z pšeničné mouky jsou v zásaditém prostředí žluté. Při neutrálním pH jsou bezbarvé, proto je udon bílý.
3
Chcete udělat ni-hachi sobu z 600 g mouky. Kolik pohankové a kolik pšeničné mouky použijete a kolik vody při 47 %?
\(0{,}8 \cdot 600 = 480\) g pohankové a \(0{,}2 \cdot 600 = 120\) g pšeničné mouky; vody \(0{,}47 \cdot 600 = 282\) ml. Vodu přidávejte postupně, pohanka nasává různě podle čerstvosti.
4
Namáčecí omáčka 4 : 1 : 1 má 2,9 g soli na 100 ml a polévková 12 : 1 : 1 jen 1,3 g. Proč se do studených nudlí dává silnější omáčka?
Studené nudle se do omáčky jen krátce namočí, nasají jí málo a zbytek omáčky se nepije. Horké nudle plavou v polévce, kterou člověk pije – musí mít slanost běžné polévky (kolem 1,2–1,3 %). Studené jídlo také chutná méně slaně a sladce než teplé.
Co si odnést
  • Udon je silný a bílý, soba z pohanky, somen tenký, ramen žlutý díky kansui.
  • Kansui zvyšuje pH: nudle zežloutnou a zpevní se.
  • Sůl ramenu nese tare; nevypitá polévka ušetří polovinu soli.
  • Pohanka je silný alergen; ni-hachi soba obsahuje lepek.
6

Tempura, tonkatsu a karaagestřední škola

Smažení v hlubokém oleji (agemono) je jeden z pěti způsobů japonské úpravy. Tempura má tenký, křehký a světlý obal, tonkatsu křupavou strouhanku panko, karaage marinované kuře obalené ve škrobu. Všechny potřebují olej o správné teplotě – a ta po vložení studeného jídla klesá. Kapitola ukazuje, jak velké dávky smažit, aby obal nenasákl olejem.

🍤

Když do litru oleje o 175 °C vložíte 150 g zeleniny v tempuře na plynovém hořáku, teplota podle modelu za minutu klesne asi na 163 °C a zpátky vystoupá až po dalších zhruba 70 sekundách. Dvojnásobná dávka ji srazí na 143 °C – a obal začne pít olej.

Teplota oleje po vložení dávky
Zvolte jídlo, množství oleje, dávku, startovní teplotu a sporák. Křivka ukazuje teplotu oleje v čase, zelený pás ideální rozsah. Svislá čára značí, kdy se střed kousku prohřeje na bezpečnou teplotu.
LABORATOŘ
Model: olej 0,91 kg/l s měrnou tepelnou kapacitou 2,0 kJ/(kg·K), ocelový hrnec 1,5 kg; ztráty do okolí 2 W/K. Jídlo z lednice; dokud se z povrchu odpařuje voda, má povrch asi 100 °C a odebírá teplo \(h A (T-100)\,e^{-t/\tau}\) s \(h = 450\) W/(m²·K), plochou podle tvaru a \(\tau = 30 + 8d\) s. Plamen předá do oleje 50 % (plyn) nebo 85 % (indukce) příkonu; kuchař ho drží naplno, dokud olej nedosáhne startovní teploty. Prohřátí středu: vedení tepla s povrchem 100 °C. Orientační, skutečné hodnoty závisí na hrnci a obalu.
+Teorie: tempura, tonkatsu a panko, karaage, teplota a dávky, olej a jeho opotřebení, bezpečnost

6.1Tempura

Tempuru přivezli do Japonska v 16. století portugalští misionáři a obchodníci do Nagasaki; Japonci ji zjemnili na nejlehčí obal smažené kuchyně. Těsto (koromo) je jen hladká mouka a ledová voda, případně se žloutkem, zamíchané pár tahy hůlkami – hrudky nevadí. Cílem je co nejméně lepku: obal má být tenký, světlý a křehký, ne chlebový (fyzika v kapitole 11).tempura batter

  1. Suroviny osušte a vychlaďte: krevety (naříznout zespodu, aby se nekroutily), plátky dýně, lilku a batátů, list shiso, houby, lotosový kořen, kakiage (směs nudličkové zeleniny).
  2. Těsto: 100 g hladké mouky (nebo mouky na tempuru), 160 ml ledové vody, žloutek. Míchejte až těsně před smažením a mísu postavte do ledu.
  3. Kousky lehce poprašte moukou, protáhněte těstem a vložte do oleje 170–180 °C (zelenina se škrobem spíš 160–170 °C).
  4. Smažte malé dávky 1–3 minuty, obal má zůstat světle zlatý. Sbírejte drobky těsta (tenkasu) – jinak se připálí.
  5. Podávejte hned s omáčkou tentsuyu (dashi : sójová omáčka : mirin 4 : 1 : 1) a nastrouhaným daikonem se zázvorem, nebo se solí s práškem matcha.
hladina oleje pod 150 °Cklesne ke dnu 160–170 °Cdo poloviny a vystoupá 170–180 °Chned na hladinu nad 180 °Czůstane nahoře, prská
Obr. 6.1 Zkouška kapkou těsta. Kapka klesá, dokud v ní není dost páry; v teplejším oleji se pára tvoří rychleji a vynese ji nahoru. Je to pomůcka – spolehlivější je teploměr.

6.2Tonkatsu a panko

Tonkatsu vychází z vepřového řízku, který se v Tokiu podával od roku 1899 (patří mezi jídla yoshoku): vepřová kotleta nebo panenka silná 1,5–2 cm, obalená v mouce, vejci a panko. Panko je strouhanka z bílého chleba pečeného elektrickým proudem bez kůrky, nastrouhaná na velké vločky. Má velký povrch a málo kůrky, proto je obal vzdušný, křupavý, světlý a nasaje méně oleje než jemná strouhanka.

masoosušit, osolit moukasuchý povrch vejcelepidlo pankojen přitlačit pak 170 °C asi 4–6 min, otočit, nechat 3–5 min odpočinout na mřížce – teplo dojde do středu
Obr. 6.2 Obalovací linka. Jedna ruka „suchá“ (mouka, panko), druhá „mokrá“ (vejce) – obal se nelepí na prsty. Řízek se nenaklepává na tenko jako vídeňský, zůstává šťavnatý.

6.3Karaage

Karaage jsou kousky kuřecích stehen (s kůží) marinované 30 minut až několik hodin v sójové omáčce, saké, zázvoru a česneku, obalené v bramborovém škrobu (katakuriko) a smažené. Škrob vytvoří tenkou, sklovitě křupavou krustu. Často se smaží dvakrát: nejprve 3–4 minuty při 160–170 °C, pak po 3–4 minutách odpočinku krátce při 180–190 °C. Při odpočinku se teplo rozvede do středu a druhé smažení vysuší povrch.

Bezpečně Propečení

Drůbež musí být propečená do středu aspoň na 74 °C, mleté maso na 71 °C, vepřové na 70 °C (kontrola vpichovým teploměrem). Kostka kuřete s hranou 25 mm potřebuje podle modelu asi 5,5 minuty, než střed dosáhne 74 °C – jedno krátké smažení na tmavou barvu nestačí, proto se karaage smaží dvakrát nebo pomaleji.

6.4Proč dávka sráží teplotu

Litr oleje s hrncem má tepelnou kapacitu asi 2,5 kJ/K: na ochlazení o 1 °C stačí odebrat 2,5 kJ. Studené jídlo přitom odebírá hlavně teplo potřebné na odpaření vody z povrchu (asi 2,26 kJ na gram). Rozhoduje plocha kousků: 150 g tenkých plátků zeleniny má plochu asi 600 cm², stejně těžký řízek jen asi 200 cm². Proto tempura z tenké zeleniny sráží olej víc než tonkatsu a malé dávky jsou u tempury nejdůležitější.

Tab. 6.1Doporučené teploty a největší dávky (1 l oleje, plyn 2 kW, pokles nejvýš o 10 °C, model)
JídloTeplotaDávkaProhřátí středu
zelenina v tempuře, plátky 5 mm165–175 °Casi 125 gasi 40 s na 85 °C
krevety v tempuře170–180 °Casi 125 gasi 2 min 15 s na 63 °C
tonkatsu 15 mm165–170 °Casi 325 gasi 4 min na 70 °C
karaage, kostky 25 mm160–170 °C, pak 185 °Casi 150 gasi 5,5 min na 74 °C

Na indukci s vyšší účinností se dávka zeleniny zvětší asi na 200 g; dva litry oleje na plynu pomohou méně (asi 150 g), protože hořák musí ohřívat dvojnásobek oleje. Nejvíc pomůže smažit méně kousků najednou.

6.5Olej

Na tempuru se hodí neutrální olej s vysokou teplotou kouření: řepkový, slunečnicový s vysokým obsahem kyseliny olejové, rýžový. V Japonsku se přidává 10–30 % pražného sezamového oleje pro vůni. Olej po smažení přeceďte, uchovávejte v temnu a chladu a vyměňte, když tmavne, pění, kouří už při nižší teplotě nebo páchne. Česká vyhláška o požadavcích na pokrmy (č. 121/2023 Sb.) pro provozovny stanoví, že olej lze zahřát nejvýš na 180 °C (pokud výrobce oleje neuvádí jinak), a olej s více než 25 % polárních látek nebo 12 % polymerních triacylglycerolů se už nesmí použít; smažené bramborové výrobky se podle nařízení (EU) 2017/2158 smaží pod 175 °C kvůli akrylamidu. Doma se nejhůř opotřebí olej po smažení masa s marinádou a obaleného ve strouhance.

Bezpečně Horký olej

Hrnec plňte olejem nejvýš do třetiny a jídlo vkládejte od sebe. Mokré suroviny osušte – voda v horkém oleji vybuchne v páru a olej vystříkne. Hořící olej nikdy nehaste vodou: vypněte plamen, přiklopte poklicí nebo hasicí rouškou a nechte zakryté. Popálení chlaďte čistou chladnou tekoucí vodou aspoň 20 minut (doporučení ERC 2021), větší popáleniny, popálení obličeje, rukou nebo u dětí patří k lékaři – tísňové číslo 155 nebo 112. Děti ke sporáku s olejem nepouštějte.

6.6Procvičení

1
Kolik tepla musí dodat olej, aby se ze 150 g zeleniny odpařilo 15 g vody? O kolik by to ochladilo litr oleje s hrncem, kdyby hořák nehřál?
Odpaření: \(15 \cdot 2{,}26 = 33{,}9\) kJ. Při tepelné kapacitě 2,51 kJ/K by olej klesl o \(33{,}9/2{,}51 \approx 13{,}5\) °C, k tomu ještě ohřev zeleniny z 5 na 100 °C. Hořák část ztráty doplňuje, proto model ukazuje pokles jen na 163 °C.
2
Proč se těsto na tempuru míchá ledovou vodou a jen pár tahy?
Chlad a krátké míchání brzdí vznik lepku (bílkoviny gliadin a glutenin se méně propojí). Bez lepkové sítě zůstane obal tenký, křehký a rychle se vysuší; hladce umíchané teplé těsto dá tuhý obal podobný palačince, který nasaje víc oleje.
3
Smažíte karaage dvakrát: 3 minuty při 165 °C, odpočinek 4 minuty, 1 minutu při 185 °C. K čemu je odpočinek?
Povrch je horký, střed ještě studený. Během odpočinku teplo vedením postupuje do středu (bez dalšího zhnědnutí povrchu) a vlhkost ze středu doputuje k povrchu. Druhé krátké smažení při vyšší teplotě tuto vlhkost odpaří a krusta zkřupaví. Střed musí na konci dosáhnout 74 °C.
4
Dávka 150 g zeleniny v 1 l oleje sráží teplotu na 163 °C. Co pomůže víc: dva litry oleje, nebo indukční deska?
Podle modelu indukce (85 % účinnost proti 50 % u plynu) zvětší bezpečnou dávku ze 125 na asi 200 g; dva litry na plynu jen na 150 g, protože větší objem se po poklesu také déle vrací. Ještě účinnější je smažit menší dávky.
Co si odnést
  • Tempura: ledová voda, málo míchat, malé dávky, 170–180 °C.
  • Panko dá vzdušný a křupavý obal tonkatsu.
  • Teplotu oleje sráží hlavně velký povrch studených kousků.
  • Hořící olej přiklopit, nikdy vodu; popálení chladit 20 minut.
7

Gril, glazury a hrncestřední škola

Grilovaná ryba se solí, kuřecí špízy yakitori, lesklé teriyaki, zelenina dušená v dashi pod dřevěnou pokličkou a hrnce nabe, které se vaří přímo na stole. Kapitola vysvětluje, co se děje v omáčce, když houstne na glazuru, proč se ryba solí předem a jak rychle se uvaří plátek masa v shabu-shabu.

🔥

Teri znamená lesk, yaki grilování. Lesk teriyaki vzniká, když se ze sójové omáčky, mirinu a saké odpaří tolik vody, že cukry tvoří asi dvě třetiny hmoty. Při stejné době na plotně dosáhne glazury omáčka v široké pánvi o několik minut dřív než v úzké.

Redukce glazury teriyaki
Namíchejte omáčku, zvolte pánev a dobu mírného varu. Křivka ukazuje podíl rozpuštěné sušiny (cukry, sůl a další látky) v čase, zelený pás konzistenci glazury.
LABORATOŘ
Model: složení na 100 g – sójová omáčka: voda 67 g, sůl 14,5 g, další sušina 18,5 g (1,18 g/ml); mirin: voda 47 g, cukry 43 g, alkohol 9,5 g (1,17 g/ml); saké: voda 82,7 g, alkohol 12,3 g, extrakt 5 g (0,99 g/ml). Při mírném varu se odpaří 1,5 g vody za minutu z každého dm² hladiny. Alkohol podle tabulky USDA pro dušení (po 15 min zbývá 40 %, po 30 min 35 %). Zvýšení bodu varu odhadnuto jako u roztoku sacharózy. Stupně: pod 40 % sušiny řídká omáčka, 40–55 % sirup, 55–68 % glazura, 68–78 % hustá, nad 78 % hrozí připálení.
+Teorie: yakimono, shioyaki a yakitori, chemie teriyaki, nimono a otoshibuta, nabemono, sukiyaki a shabu-shabu

7.1Yakimono: grilovaná jídla

Shioyaki – ryba grilovaná se solí – je nejjednodušší japonský hlavní pokrm. Rybu (makrelu, lososa, pstruha) osolte 1–2 % soli z její hmotnosti 20–30 minut před grilováním. Sůl osmózou vytáhne z povrchu vodu s pachovými látkami (osušte ji), zpevní bílkoviny a kůže se pak lépe opeče do křupava. Japonské pravidlo říká: rybu grilovat „silným ohněm z dálky“ (tobi no tooku) – vysoká teplota, ale ne přímo v plamenech.

Yakitori jsou kuřecí špízy grilované nad dřevěným uhlím (bincho-tan, tvrdé dubové uhlí s malým kouřem a stálým žárem). Ochucují se buď solí (shio), nebo hustou omáčkou tare ze sójové omáčky, mirinu, cukru a výpeku, do které se špízy během grilování dvakrát až třikrát namáčejí. Kromě stehen (momo) a kuřete s cibulkou (negima) se grilují i kůže, srdíčka a mleté kuličky tsukune.

Bezpečně Kuře

V Japonsku se v některých restauracích podává kuře syrové nebo jen povrchově opečené (torisashi, tataki); je to nejčastější příčina otrav kampylobakterem. Kuřecí yakitori, tsukune i karaage propečte do jádra aspoň na 74 °C. Mleté tsukune je rizikovější než celé kousky, protože bakterie z povrchu se při mletí dostanou dovnitř.

7.2Chemie glazury teriyaki

Klasická omáčka teriyaki je sójová omáčka, mirin a saké v poměru 1 : 1 : 1, často s trochou cukru. Při redukci se odpařuje skoro jen voda (a část alkoholu), takže roste podíl rozpuštěné sušiny – cukrů z mirinu a cukru, soli a aminokyselin ze sójové omáčky. S rostoucí koncentrací roste viskozita a bod varu: roztok s 64 % sušiny vře asi při 103 °C. Na horkém dně pánve se pak rychleji rozbíhá Maillardova reakce a karamelizace – glazura tmavne a voní. Nad 78 % sušiny se omáčka na dně připaluje a hořkne.

Tab. 7.1Omáčka 60 ml sójové omáčky, 60 ml mirinu, 60 ml saké a 15 g cukru v pánvi ⌀ 20 cm (model)
Doba varuSušinaKonzistenceAlkohol z 14,0 g
0 min33 %řídká omáčka14,0 g
10 min44 %sirup, ještě teče7,7 g
15 min53 %sirup5,6 g
20 min64 %glazura, potáhne lžíci5,4 g
25 min81 %hrozí připálení5,1 g

Prakticky se teriyaki dělá dvěma způsoby: buď se maso (kuřecí stehno, losos, žlutoocasá ryba buri) opeče a omáčka se redukuje přímo na pánvi s ním, nebo se omáčka zredukuje zvlášť a maso se jí na konci potírá. V glazuře se sůl koncentruje také – s 64 % sušiny obsahuje asi 9 % soli, tedy 1,6 g ve lžíci.

7.3Nimono a otoshibuta

Nimono jsou jídla dušená v ochuceném dashi: dýně kabocha, daikon, mrkev, houby, tofu, ryba nebo maso. Oblíbené nikujaga je hovězí nebo vepřové s brambory a cibulí, buri daikon zimní ryba buri s ředkví. Typický poměr dashi : sójová omáčka : mirin je 8 : 1 : 1 (asi 1,8 g soli na 100 ml) s trochou cukru, ochucuje se v pořadí sa-shi-su-se-so (kapitola 4).

otoshibuta – „padací poklička“ málo tekutiny,ale vře podpokličkoua omývá kouskyshora kousky senehýbou,nerozvaří se
Obr. 7.1 Otoshibuta je dřevěná poklička menší než hrnec, položená přímo na suroviny. Vroucí vývar pod ní stoupá ke stěnám a stéká zpátky na kousky, takže stačí málo tekutiny a nic se nemusí míchat. Náhrada: kruh z pečicího papíru s dírkou uprostřed.

Kousky zeleniny se před dušením seříznou na hranách (mentori), aby se o sebe neotloukly a nerozpadly, a velké kusy daikonu se naříznou do kříže zespodu, aby chuť pronikla dovnitř. Nimono se často nechá vychladnout ve vývaru: s klesající teplotou se vývar do kousků „vtahuje“ (chuť proniká dál difuzí, zatímco se nic nerozvaří).

7.4Nabemono: hrnce na stole

Tab. 7.2Nejznámější nabe
NabeVývar a surovinyPoznámka
sukiyakitenké plátky hovězího, tofu, pórek, shirataki, houby v omáčce warishita (sójová omáčka, mirin, saké, cukr)namáčí se do syrového rozšlehaného vejce – jen pasterovaná vejce
shabu-shabuplátky 1–2 mm hovězího nebo vepřového, zelenina, tofu v kombu dashiplátek se „máchá“ ve vývaru; omáčky ponzu a sezamová
odendaikon, vejce, rybí výrobky, konjak dušené hodiny ve slabém dashizimní pouliční jídlo
yosenabe, chankoryby, kuře, zelenina, houby v dashichanko jedí zápasníci sumo

Omáčka warishita na sukiyaki (100 ml sójové omáčky, 100 ml mirinu, 50 ml saké a 30 g cukru) obsahuje asi 6 g soli na 100 ml – proto se s ní šetří a dolévá se vývarem. Na konci se ve zbytku vývaru vaří rýže (zosui) nebo udon – tzv. shime.

0102030 s 1 mm7,5 s 1,5 mm12 s 2 mm18 s 3 mm30 s čas, než střed plátku dosáhne 70 °C ve vývaru 90 °C (model)
Obr. 7.2 Shabu-shabu: dvakrát silnější plátek potřebuje asi 2,5krát delší čas. Při čistém vedení tepla by doba rostla se čtvercem tloušťky (4×), přestup tepla z vývaru do povrchu ale tenké plátky brzdí. Model vedení tepla v desce s přestupem tepla z vývaru (\(h = 400\) W/(m²·K), Biotovo číslo 0,67 pro 1,5 mm).
Bezpečně Nabe na stole

Vepřové a drůbeží plátky v shabu-shabu vařte, dokud nezbělají v celé tloušťce, a na syrové maso používejte jiné hůlky než na jídlo. Stolní plynové vařiče potřebují větrání (oxid uhelnatý) a kartuše se nesmí přehřát – nestavte pod ně velké pánve, které je zakryjí.

7.5Procvičení

1
Omáčka teriyaki bez cukru (60 : 60 : 60 ml) v pánvi ⌀ 20 cm. Bude po 20 minutách glazura? Proč se glazura bez cukru tvoří pomaleji?
Podle modelu má po 20 minutách 58 % sušiny – je to glazura, ale řidší (s cukrem 64 %). Bez cukru je na začátku méně rozpuštěné sušiny, a tak se musí odpařit víc vody, než koncentrace dosáhne 55–68 %. Bez cukru také méně leskne.
2
Stejná omáčka 10 minut v pánvi ⌀ 16 cm a ⌀ 26 cm. Proč je rozdíl?
Odpar je úměrný ploše hladiny: \(\pi r^2\) je u 26 cm \((26/16)^2 = 2{,}6\)× větší. Podle modelu má omáčka v malé pánvi po 10 minutách 40 % sušiny (řídký sirup), ve velké 55,5 % (právě glazura).
3
Plátek na shabu-shabu je 3 mm místo 1,5 mm. Kolikrát déle se bude ohřívat a proč ne dvakrát?
Podle modelu 30 s místo 12 s, asi 2,5×. U čistého vedení tepla by čas rostl se čtvercem tloušťky (4×). U tenkých plátků ale brzdí ohřev i přestup tepla z vývaru do povrchu (Biotovo číslo je 0,67 u 1,5 mm a 1,33 u 3 mm), a ten na tloušťce závisí méně – proto je poměr menší než 4.
4
Proč se ryba na shioyaki solí 20–30 minut předem, a ne až těsně před grilováním?
Sůl potřebuje čas, aby osmózou vytáhla z povrchu vodu s rybím pachem (trimethylamin), kterou pak otřete, a aby se rozpustila a pronikla pod povrch. Bílkoviny povrchu se částečně denaturují a zpevní, takže maso se při grilování tolik nerozpadá a kůže lépe zkřupavý. Při delším solení (hodiny) by ryba vysychala.
Co si odnést
  • Teriyaki leskne, když sušina dosáhne asi 55–68 %; široká pánev redukuje rychleji.
  • Ryba na shioyaki se solí 20–30 minut předem.
  • Otoshibuta: málo tekutiny, kousky se nehýbou ani nerozvaří.
  • Kuře a mleté maso propéct; sukiyaki jen s pasterovanými vejci.
8

Vejce, tsukemono a okonomiyakistřední škola

Vrstvená vaječná rolka tamagoyaki, hedvábný vaječný krém chawanmushi a vejce vařená v horké vodě z pramenů – japonská kuchyně využívá to, že vaječné bílkoviny tuhnou při různých teplotách. K tomu nakládaná zelenina tsukemono, která patří ke každé misce rýže, a pouliční okonomiyaki z Ósaky a Hirošimy.

🍳

Samotné vejce začíná tuhnout kolem 68 °C. Když ho rozředíte dashi v poměru 1 : 3, tuhne až asi při 81 °C a gel je tak jemný, že se chvěje na lžičce. Proto se chawanmushi vaří v páře jen zlehka – při varu by se v něm vytvořily bublinky a díry.

Tamagoyaki
Zvolte počet vajec, podíl dashi, cukr, sójovou omáčku a pánev. Laboratoř spočítá vrstvy rolky a sůl; graf ukazuje, jak ředění dashi posouvá teplotu, při které směs začne tuhnout – od tamagoyaki po chawanmushi.
LABORATOŘ
Model: vejce bez skořápky 50 g s 0,4 % soli, domácí dashi 0,1 % soli, sójová omáčka 14,5 % soli (1,18 g/ml). Jedna vrstva tekuté směsi 2,5 mm. Kulatá pánev ⌀ 20 cm je počítána jako obdélník 20 × 15,7 cm se stejnou plochou. Teplota začátku tuhnutí \(68 + 18\,d/(1+d) + 0{,}2\,c\) °C (d = poměr dashi k vejci, c = % cukru) je orientační křivka podle kuchařské praxe, ne měření.
Minihra: Ósaka, nebo Hirošima?
Patří popis k ósackému, nebo hirošimskému okonomiyaki? Bonus je za 5 správných z 6.
MINIHRA
0 / 6
+Teorie: tamagoyaki, chawanmushi a tuhnutí bílkovin, onsen tamago, syrová vejce, tsukemono a umeboshi, okonomiyaki a takoyaki

8.1Tamagoyaki

Tamagoyaki je rolka z tenkých vrstev omelety, smažená v obdélníkové pánvi makiyakinabe. Tokijský styl atsuyaki je sladší a hutnější (s cukrem a mirinem, bez dashi nebo s trochou), kansajský dashimaki tamago obsahuje hodně dashi, je šťavnatý a jemný, ale hůř se roluje, protože řídká směs se trhá.rolled omelette

1 nalíttenká vrstva 2 srolovatk sobě, ještě vlhké 3 posunoutdozadu, potřít olejem 4 podlítnadzvednout rolku opakovat 3–5×, pak rolku zabalit do bambusové rohože a nechat dojít
Obr. 8.1 Rolování tamagoyaki. Každá nová vrstva se podlije pod hotovou rolku, aby se obě spojily. Rolka se otáčí, dokud je povrch ještě vlhký – pak vrstvy drží pohromadě.

Ze tří vajec v pánvi 13 × 18 cm vyjdou asi 3 vrstvy (s 30 % dashi), ze šesti vajec 6–7. Cukr rychle hnědne, proto se sladká rolka smaží na mírném plameni. Jeden z osmi kousků rolky ze tří vajec s 30 % dashi obsahuje jen asi 0,08 g soli; se lžičkou sójové omáčky místo dashi je to přes 0,18 g.

8.2Chawanmushi a tuhnutí bílkovin

Vaječný bílek obsahuje desítky bílkovin, které se při ohřevu rozvinou (denaturují) a propojí v gel. Ovotransferin tuhne asi od 62 °C, bílkoviny žloutku kolem 65–70 °C, hlavní bílkovina bílku ovalbumin až kolem 80 °C. Když vejce zředíte, molekuly bílkovin jsou dál od sebe a k propojení potřebují vyšší teplotu a víc času – gel je jemnější.

5565758595100 °C ovotransferin 62 žloutek 65–70 ovalbumin 80 onsen tamago tamagoyaki od 68 chawanmushi ~81 var: bublinky, díry (su)
Obr. 8.2 Teploty tuhnutí vaječných bílkovin a teploty japonských vaječných jídel. Čím víc je vejce zředěné, tím výš a pomaleji tuhne.

Chawanmushi („v páře v misce na čaj“) je slaný vaječný krém: 1 díl vejce a 3 díly vychladlého dashi (2 vejce = 100 g a 300 ml dashi), osolit, přecedit přes sítko a nalít do misek na kousky kuřete, krevety, shiitake a ginkgo. Vaří se v páře pod pootevřenou poklicí 12–15 minut. Když je pára příliš horká, voda v krému se začne vařit dřív, než bílkoviny ztuhnou, a v gelu zůstanou díry (su) – krém je houbovitý a pouští vodu.

Onsen tamago („vejce z horkých pramenů“) se vaří 30 minut ve vodě 65–68 °C: žloutek zhoustne jako krém, bílek zůstane mléčný a rosolovitý – opak vejce natvrdo. Do ramenu se dávají ajitama: vejce vařená 6–7 minut a marinovaná v sójové omáčce s mirinem.

Bezpečně Syrová a měkká vejce

V Japonsku se jí syrové vejce na rýži (tamago kake gohan) nebo jako omáčka k sukiyaki; tamní vejce se myjí, třídí a datum na nich udává, do kdy je lze jíst syrová. V EU se vejce nemyjí a riziko salmonelózy je vyšší. Na syrová a měkká vaječná jídla používejte pasterovaná vejce; pro děti, těhotné, seniory a lidi s oslabenou imunitou vejce dovařte. Onsen tamago při 65 °C ničí salmonely jen pomalu – pro rizikové skupiny se nehodí.

8.3Tsukemono

Tsukemono je nakládaná zelenina, která patří ke každé misce rýže. Dává kontrast – kyselost, slanost, křupavost – a dříve uchovávala zeleninu přes zimu. Některé druhy kvasí mléčným kvašením, jiné jsou jen krátce solené.Japanese pickles

Tab. 8.1Druhy tsukemono
DruhPrincipPříklad
asazuke (shiozuke)2–3 % soli, hodiny až dny; mírně solené, nekvašenéokurky, zelí, ředkvičky; z 500 g okurek 10–15 g soli
amazuzukesladký ocet (rýžový ocet, cukr, sůl)gari (zázvor k sushi), rakkyo (cibulky), daikon
nukazukekvašení v otrubách nuka se solí a mléčnými bakteriemi; lože se míchá denněokurka, lilek, mrkev za 6–24 h
misozuke, kasuzukev misu nebo v sedlinách saké (sakekasu)daikon, okurka, ryba
takuansušený daikon v otrubách a soli, měsícežlutá ředkev na tácu ichiju sansai
umeboshiplody ume solené 15–20 %, sušené na slunci, s listy červeného shisonáplň onigiri; z 1 kg plodů 180 g soli (18 %)

Umeboshi se dělá z japonské meruňky ume (Prunus mume), které se sklízejí nezralé. Tradiční jsou velmi slané a kyselé (asi 18 % soli); dnešní „mírně solené“ mají kolem 8 % a obsahují sladidla – po otevření patří do lednice. Plody ume se syrové nejedí; jejich jádra obsahují amygdalin. Fermentaci a kvašení podrobně vysvětluje průvodce Zavařování, kvašení a fermentace.

Bezpečně Málo solené nakládání

Málo solená zelenina (pod 5 % soli) se nesmí kazit: uchovávejte ji v lednici a spotřebujte do několika dní. Nukadoko (otrubové lože) míchejte čistýma rukama denně; bílý povlak kvasinek se odstraní, barevná plíseň znamená vyhodit celé lože.

8.4Okonomiyaki a takoyaki

Okonomiyaki („grilované, jak chcete“) je slaná placka se zelím. Ósacký styl: těsto z mouky, dashi a vajec (často se strouhaným jamem nagaimo, který dá nadýchanost) se smíchá s nakrájeným zelím a dalšími přísadami a peče se na plotně. Ze 100 g mouky, 120 ml dashi, 2 vajec a 300 g zelí vznikne asi 620 g směsi – dvě velké placky. Hirošimský styl je vrstvený: tenká palačinka, hromada zelí, klíčky, vepřové plátky, opečené nudle yakisoba a nakonec vejce. Obě se potírají hustou sladkou omáčkou, majonézou, sypou mořskou řasou aonori a vločkami katsuobushi.

Takoyaki jsou kuličky z řídkého těsta s kouskem chobotnice, pečené v litinové pánvi s půlkulovými důlky a otáčené jehlicí. Pocházejí z Ósaky. Tokijská monjayaki je ještě řidší, roztéká se po plotně a jí se malou špachtlí.

Bezpečně Horký střed a alergeny

Takoyaki mají uvnitř tekuté, velmi horké těsto – nechte je chvíli vychladnout, jinak si spálíte ústa. Okonomiyaki a takoyaki obsahují pšenici, vejce, ryby (katsuobushi, dashi), často krevety, chobotnici (měkkýš) a omáčky se sójou. Syrový jam nagaimo dráždí kůži (krystaly šťavelanu vápenatého) – loupejte ho v rukavicích.

8.5Procvičení

1
Chawanmushi pro čtyři: kolik vajec a dashi při poměru 1 : 3, když jedna miska má 120 ml?
Celkem \(4 \cdot 120 = 480\) ml směsi; vejce \(480/4 = 120\) g (asi 2,5 vejce, prakticky 2 velká vejce a doplnit dashi), dashi 360 ml.
2
Proč má chawanmushi při silné páře díry a pouští vodu?
Směs tuhne až kolem 81 °C a pomalu. V silné páře se voda u stěny misky ohřeje na 100 °C dřív, než gel ztuhne, a vytvoří bublinky páry. Ty v tuhnoucím gelu zůstanou jako díry (su), gel se smrští a vytlačí vodu. Pomáhá mírná pára, pootevřená poklice nebo utěrka pod poklicí.
3
Asazuke: kolik soli potřebujete na 750 g okurek při 2,5 %? Kolik soli sníte s 30 g okurek, když v nich zůstane asi 1,5 %?
\(750 \cdot 0{,}025 = 18{,}75\) g soli (část odteče s vodou). Ve 30 g okurek s 1,5 % soli je \(0{,}45\) g soli.
4
Tamagoyaki ze tří vajec bez dashi tuhne kolem 68 °C, s 50 % dashi kolem 74 °C. Co to znamená pro pánev a rolování?
Směs s dashi tuhne pomaleji a je měkčí, takže vrstva se snadno trhá; potřebuje středně silnou pánev, aby ztuhla dřív, než vyteče, a rychlé rolování, dokud je povrch vlhký. Proto začátečníci zkoušejí nejdřív atsuyaki bez dashi a s menšími vrstvami.
Co si odnést
  • Ředění vejce dashi zvyšuje teplotu tuhnutí a zjemňuje gel.
  • Chawanmushi 1 : 3 v mírné páře; var dělá díry.
  • Syrová a měkká vejce jen pasterovaná.
  • Tsukemono: solení, sladký ocet, otruby nuka; málo solené v lednici.
Část IIIVysoká škola
9

Chemie umami a kinetika extrakce dashivysoká škola

Umami objevil japonský chemik v kombu dashi a teprve o sto let později biologové našli na jazyku receptor, který ho vnímá. Kapitola vysvětluje, které molekuly chutnají umami, proč se glutamát a nukleotidy navzájem zesilují, jak rychle přecházejí do vody a proč je kombu nejlepší louhovat kolem 60 °C. Základy umami a Yamaguchiho pokusy shrnuje i průvodce Asijská kuchyně: Čína a jihovýchodní Asie v kapitole 10 – tady jde hlavně o dashi.

🧪

Ve vodě o 60 °C vyluhuje kombu za 51 minut 90 % glutamátu a slizu přitom uvolní jen asi 2,5 %. Při 90 °C se stejných 90 % glutamátu vyluhuje už za 14 minut, ale slizu je skoro dvě třetiny. Teplota zrychluje obě extrakce, sliz ale mnohem víc.

Extrakce umami podle teploty a času
Horní graf: louhování kombu – podíl vyluhovaného glutamátu (oranžově) a slizu s mořskou pachutí (červeně čárkovaně) v čase při zvolené teplotě; tenké křivky ukazují glutamát při 40, 60 a 95 °C. Dolní graf: vločky katsuobushi – inosinát (modře) a hořkost (červeně čárkovaně).
LABORATOŘ
Model: extrakce 1. řádu \(F(t) = 1 - e^{-kt}\). Glutamát z kombu: \(k(60\,°\mathrm{C}) = 0{,}045\) min⁻¹, Arrheniova závislost s \(E_a/R = 5\,250\) K. Sliz a pachuť: \(k = 0{,}0005\,e^{(T-60)/6}\) min⁻¹ (roste o řád každých 14 °C). Inosinát z vloček: \(k(90\,°\mathrm{C}) = 1{,}2\) min⁻¹, \(E_a/R = 4\,000\) K; hořkost \(0{,}025\,e^{(T-90)/12}\) min⁻¹. Konstanty jsou nastavené podle kuchařské praxe a publikovaných pokusů s louhováním kombu při 60–65 °C, nejsou to naměřené hodnoty jednoho druhu řasy.
+Teorie: objev umami, molekuly, receptor T1R1/T1R3 a synergie, Yamaguchiho rovnice, kinetika a Arrheniova rovnice, inosinát v rybě, guanylát v houbách, glutamát a bezpečnost

9.1Objev umami

V roce 1908 izoloval chemik Kikunae Ikeda z Tokijské císařské univerzity z kombu dashi kyselinu glutamovou a chuť, kterou dává, nazval umami (z „umai“ – lahodný). Jeho článek vyšel japonsky v roce 1909 (anglický překlad 2002 v časopise Chemical Senses) a téhož roku začala výroba glutamátu sodného jako ochucovadla. Jeho žák Shintaro Kodama v roce 1913 našel v katsuobushi histidinovou sůl kyseliny inosinové (IMP) a Akira Kuninaka koncem 50. let popsal guanylát (GMP) a hlavně synergii: směs glutamátu a nukleotidu chutná mnohem silněji než každá složka zvlášť.umami discovery

Na Západě byla umami dlouho považována za „zvýrazňovač“, ne za základní chuť. Zlom přinesl objev receptorů: v roce 2002 dvě skupiny (Nelson a kol. v časopise Nature, Li a kol. v PNAS) ukázaly, že umami vnímá receptor složený ze dvou bílkovin T1R1 a T1R3, a v roce 2008 Zhang a kol. vysvětlili mechanismus synergie.

9.2Molekuly a receptor

Chuť má jen volný L-glutamát (aniont kyseliny glutamové), ne glutamát vázaný v bílkovinách – proto chutnají umami potraviny, ve kterých se bílkoviny rozštěpily: zralý sýr, rajčata, kvašená sója, sušené ryby. Z nukleotidů chutnají jen 5'-ribonukleotidy s fosfátem na 5'. uhlíku ribózy: inosinát (IMP), guanylát (GMP) a slabě adenylát (AMP).

membrána chuťové buňky T1R1T1R3 glutamát u kloubu IMP nebo GMP u ústí –„zavře“ mucholapku T1R3 je společnái s receptoremsladké chuti (T1R2)
Obr. 9.1 Receptor umami (schéma). Podjednotka T1R1 má dvoulaločnou doménu, která se jako mucholapka zavírá kolem glutamátu. Nukleotid se váže vedle u ústí a zavřený stav stabilizuje – receptor zůstává aktivní déle. Proto nukleotid sám skoro nechutná, ale glutamát s ním chutná mnohonásobně silněji (Zhang a kol. 2008).

9.3Yamaguchiho rovnice

Shizuko Yamaguchi v roce 1967 změřila senzorickým panelem intenzitu umami směsí glutamátu sodného a nukleotidů a shrnula ji do rovnice:

Synergie\[ y = u + \gamma\,u\,v, \qquad \gamma = 1\,218, \qquad v = c_\text{IMP} + 2{,}3\,c_\text{GMP} \]

Všechny koncentrace jsou v g na 100 ml, y je intenzita vyjádřená jako ekvivalent samotného glutamátu. Guanylát je asi 2,3× účinnější než inosinát. Pro ichiban dashi z laboratoře v kapitole 2 (u = 0,0243, v = 0,0145):

Příklad\[ y = 0{,}0243\,(1 + 1\,218 \cdot 0{,}0145) \approx 0{,}0243 \cdot 18{,}7 \approx 0{,}45\ \text{g/100 ml} \]

Dashi s 24 mg glutamátu na 100 ml tedy chutná jako roztok se 450 mg glutamátu – asi 18,7× silněji. Násobek \(1 + \gamma v\) závisí jen na nukleotidu: proto i „málo“ katsuobushi znamená velký rozdíl a proto se do rostlinného dashi přidávají houby.

9.4Kinetika extrakce a Arrheniova rovnice

Glutamát v kombu je rozpuštěný v buňkách řasy; do vody difunduje přes buněčné stěny. Jednoduchý model 1. řádu předpokládá, že rychlost je úměrná množství, které v řase ještě zbývá:

Extrakce\[ \frac{dF}{dt} = k(T)\,(1-F) \;\Rightarrow\; F = 1 - e^{-kt}, \qquad t_{90} = \frac{\ln 10}{k} \]
Arrhenius\[ k(T) = k_{60}\, \exp\!\left[-\frac{E_a}{R}\left(\frac{1}{T} - \frac{1}{333{,}15\ \mathrm{K}}\right)\right] \]

S \(E_a/R = 5\,250\) K je aktivační energie \(E_a = 5\,250 \cdot 8{,}314 \approx 43{,}6\) kJ/mol – typická pro děj řízený difuzí a měknutím pletiva. Sliz (alginát, fukoidan a další polysacharidy buněčných stěn) se začne uvolňovat, až když se stěny rozpadají; v modelu jeho rychlost roste exponenciálně, desetkrát každých 14 °C.

Tab. 9.1Rychlost extrakce glutamátu z kombu a sliz (model)
Teplotak (min⁻¹)90 % glutamátu zaSliz v tu chvíli
5 °C (lednice)0,002019 h0 %
20 °C0,00527 h 19 min0 %
40 °C0,01652 h 20 min0,2 %
60 °C0,04551 min2,5 %
70 °C0,07132 min8,2 %
80 °C0,11021 min25,5 %
90 °C0,16514 min64,4 %
100 °C0,2449 min97,6 %

Studený výluh v lednici je tedy pomalý (za 10 hodin asi 70 % glutamátu), ale úplně čistý. Kolem 60 °C je nejlepší poměr glutamátu ke slizu za rozumnou dobu – stejný závěr přinesly pokusy s kombu při 60–65 °C, které popsal například Mouritsen a kol. (2012).

9.5Inosinát v rybě a katsuobushi

ATP ADP AMP IMP inosin hypoxanthin umamihořký hodiny po smrtidny (rozklad) var a sušení při výrobě katsuobushi zastaví enzymy:IMP zůstane, nerozloží se dál
Obr. 9.2 Po smrti ryby se ve svalu rozkládá ATP až na inosinát (IMP), který chutná umami, a pak dál na inosin a hořký hypoxanthin. Podíl inosinu a hypoxanthinu (hodnota K) se používá jako ukazatel čerstvosti ryb. Výroba katsuobushi rozklad zastaví ve chvíli, kdy je IMP nejvíc.

Katsuobushi obsahuje řádově 500–800 mg IMP na 100 g. Hoblinky jsou tenké, takže se IMP vyluhuje rychle: při 90 °C je 90 % venku asi za 2 minuty. Dalším louhováním přibývají hlavně hořké a kyselé látky a rybí pach – proto se vločky louhují krátce, nevaří se a nemačkají.

9.6Guanylát v houbách shiitake

V čerstvých houbách je guanylátu málo. Vzniká až štěpením RNA enzymy (nukleázami), které jsou nejaktivnější kolem 60–70 °C, a zároveň se rozkládá fosfatázami, které pracují už za nižší teploty. Sušení buňky naruší, takže při namáčení a ohřevu se RNA štěpí snáz. Podle Sasakiho a kol. (1989) je nejlepší namáčet sušené shiitake ve studené vodě (5 °C nejméně 5 h, nebo 25 °C 5–15 h) a pak je ohřát; dlouhé namáčení v teplé vodě dává méně umami a víc hořkosti. V laboratoři kapitoly 2 to odpovídá přepínači studená/teplá voda.

9.7Glutamát sodný a bezpečnost

Glutamát sodný (E 621) je sodná sůl stejné kyseliny glutamové, která je volně v rajčatech, parmezánu nebo kombu. Tělo je nerozliší. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) v roce 2017 stanovil skupinový přijatelný denní příjem pro kyselinu glutamovou a glutamáty přidávané jako aditiva 30 mg/kg tělesné hmotnosti (vyjádřeno jako kyselina glutamová), pro člověka 70 kg tedy 2 100 mg denně. Tzv. „syndrom čínské restaurace“ se ve dvojitě slepých studiích nepotvrdil u běžných dávek s jídlem; citliví jedinci mohou mít mírné obtíže po velkých dávkách na lačno. Glutamát a nukleotidy obsahují sodík – v instantním dashi spolu se solí.

9.8Procvičení

1
Z hodnot \(k(60\,°\mathrm{C}) = 0{,}045\) min⁻¹ a \(E_a/R = 5\,250\) K spočítejte k při 90 °C a čas, za který se vyluhuje 90 % glutamátu.
\(k(90) = 0{,}045\,\exp[-5\,250\,(1/363{,}15 - 1/333{,}15)] = 0{,}045\,\exp(1{,}302) \approx 0{,}165\) min⁻¹. \(t_{90} = \ln 10 / 0{,}165 \approx 13{,}9\) min.
2
Dashi obsahuje 30 mg glutamátu na 100 ml. Kolik inosinátu musíte přidat, aby umami bylo 20× silnější než samotný glutamát?
Násobek \(1 + 1\,218\,v = 20 \Rightarrow v = 19/1\,218 \approx 0{,}0156\) g/100 ml, tedy asi 15,6 mg IMP na 100 ml. Na glutamátu nezáleží – násobek určuje jen nukleotid.
3
Proč nestačí kombu vařit déle a slabší kombu dashi „dohnat“ časem?
Extrakce 1. řádu se blíží 100 % – po vyluhování většiny glutamátu už další čas skoro nic nepřidá, zatímco sliz a pachuť dál přibývají (u varu rychleji než glutamát). Silnější dashi vyžaduje víc kombu nebo nukleotid (katsuobushi, shiitake), ne delší var.
4
Hodnota K čerstvosti ryby je \(K = (\mathrm{HxR} + \mathrm{Hx}) / (\mathrm{ATP} + \mathrm{ADP} + \mathrm{AMP} + \mathrm{IMP} + \mathrm{HxR} + \mathrm{Hx}) \cdot 100\) %, kde HxR je inosin a Hx hypoxanthin. Ryba obsahuje 4 µmol/g IMP, 1 µmol/g inosinu, 0,5 µmol/g hypoxanthinu a 0,5 µmol/g ostatních nukleotidů. Jaká je K a co to znamená?
\(K = (1 + 0{,}5)/(0{,}5 + 4 + 1 + 0{,}5) \cdot 100 = 1{,}5/6 \cdot 100 = 25\) %. Ryby s K pod 20 % se obvykle považují za vhodné k syrové konzumaci, 25 % je ještě dobrá ryba k tepelné úpravě. Inosinát je zatím vysoký, takže ryba chutná dobře.
Co si odnést
  • Umami vnímá receptor T1R1/T1R3; nukleotidy drží „mucholapku“ s glutamátem zavřenou.
  • Yamaguchi: \(y = u(1 + 1\,218\,v)\) – násobek určuje nukleotid.
  • Extrakce 1. řádu, rychlost podle Arrhenia; sliz roste s teplotou rychleji než glutamát.
  • IMP vzniká po smrti ryby z ATP, GMP v houbách štěpením RNA.
10

Kódži a fermentace: miso, saké, mirin a ocetvysoká škola

Miso, sójová omáčka, saké, mirin, rýžový ocet i sladký nápoj amazake mají společný začátek: rýži, ječmen nebo sóju porostlou ušlechtilou plísní Aspergillus oryzae. Této kultuře se říká kódži a její enzymy rozkládají škrob na cukry a bílkoviny na aminokyseliny. Kapitola vysvětluje biochemii kódži, zrání misa a souběžné kvašení saké.

🍶

Plíseň Aspergillus oryzae je příbuzná A. flavus, která tvoří jeden z nejsilnějších přírodních karcinogenů – aflatoxin. Japonci ji ale ochočili už před více než tisíciletím a během domestikace její geny pro aflatoxin přestaly fungovat. Japonská pivovarnická společnost ji v roce 2006 vyhlásila „národní houbou“ (kokkin).

Zrání misa
Zvolte druh kódži, poměr kódži k sóji, sůl, teplotu a dobu zrání. Oranžová křivka ukazuje barvu (Maillardovu reakci), modrá rozklad bílkovin; pásy odpovídají barvám misa.
LABORATOŘ
Model: vlhkost misa 47 %, sůl ve vodné fázi \(b = s/(s+47)\), aktivita vody \(a_w = 1 - 0{,}0058\,b - 0{,}00009\,b^2\) (b v %). Rozklad bílkovin 1. řádu, rychlost úměrná enzymům kódži, klesá se solí a roste s teplotou (Q10 = 2). Barva roste rychlostí úměrnou rozštěpeným bílkovinám a cukrům z kódži, Q10 = 3; sójové kódži hnědne 4× rychleji. Konstanty jsou kalibrované na typické doby zrání druhů misa, jde o ilustraci trendů.
+Teorie: Aspergillus oryzae, výroba kódži a enzymy, biochemie misa, aktivita vody, sójová omáčka, souběžné kvašení saké, mirin, ocet, shio kódži a amazake

10.1Aspergillus oryzae

Aspergillus oryzae je vláknitá plíseň, kterou lidé v Japonsku a Číně množili na vařeném obilí odpradávna. Genom byl přečten v roce 2005 (Machida a kol., Nature): má neobvykle mnoho genů pro vylučované enzymy, hlavně amylázy a proteázy. Geny pro syntézu aflatoxinu jsou v kmenech používaných v potravinářství poškozené nebo chybí, proto kódži aflatoxin netvoří. Na sójovou omáčku se používá i příbuzný A. sojae, na destiláty shochu a awamori černé kódži A. luchuensis.koji mould

10.2Výroba kódži a jeho enzymy

Rýže se namočí, uvaří v páře (ne ve vodě, zrna musí zůstat sypká), zchladí asi na 35 °C a posype spórami (tane-kódži). Pak 40–48 hodin roste při 30–40 °C ve vlhké komoře; plíseň prorůstá zrna bílým myceliem a vylučuje enzymy. Teplota se hlídá, protože rostoucí plíseň se sama zahřívá. Hotové kódži voní jako kaštany a sladce.

kódžiA. oryzae na rýži amylázyškrob → glukóza, maltóza proteázybílkoviny → aminokyseliny lipázytuky → mastné kyseliny sladkost, potravakvasinek a bakterií umami (glutamát),Maillardova reakce vonné esterys alkoholem
Obr. 10.1 Enzymy kódži a co z nich vzniká. Rýžové kódži má víc amyláz (sladká misa a saké), sójové víc proteáz (umami, tmavá misa a omáčka).

10.3Biochemie misa

Uvařené a rozmačkané sójové boby se smíchají s kódži a solí, upěchují do sudu bez vzduchových kapes, zatíží a nechají zrát. Probíhají tři souběžné děje:

  • Enzymatický rozklad – proteázy kódži štěpí sójové bílkoviny na peptidy a aminokyseliny (glutamát), amylázy štěpí škrob na cukry. Sůl enzymy zpomaluje, teplo zrychluje.
  • Kvašení – solitolerantní kvasinky (Zygosaccharomyces rouxii) tvoří alkohol a vonné látky, mléčné bakterie (Tetragenococcus halophilus) kyselinu mléčnou.
  • Maillardova reakce – cukry reagují s aminokyselinami na hnědé melanoidiny. Proto miso s krátkým zráním a hodně rýžovým kódži zůstane bílé a sladké, dlouhé a teplé zrání dá červené až tmavě hnědé miso.

Laboratoř ukazuje, že teplota působí na barvu silněji než na rozklad bílkovin: v modelu má Maillardova reakce Q10 = 3, proteolýza 2. Červené miso s 12,5 % soli zčervená při 25 °C za necelých 10 měsíců, při 15 °C až za víc než dva roky. Tradiční výrobci nechávají sudy zrát v nevytápěném skladu přes léto i zimu.

10.4Aktivita vody a sůl

Mikroby nepotřebují vodu „celkovou“, ale volnou, kterou udává aktivita vody \(a_w\) (poměr tlaku vodní páry nad potravinou a nad čistou vodou). Sůl rozpuštěná ve vodné fázi \(a_w\) snižuje. Rozhoduje koncentrace soli ve vodě, ne v celé hmotě:

Solanka\[ b = \frac{s}{s + w}\cdot 100\ \%, \qquad a_w \approx 1 - 0{,}0058\,b - 0{,}00009\,b^2 \]
Tab. 10.1Sůl v misu (vlhkost 47 %) a aktivita vody (model)
Sůl v misuSůl ve vodné fáziawTyp
5 %9,6 %0,936velmi málo solené, jen v chladu a krátce
6 %11,3 %0,923sladké bílé miso
10 %17,5 %0,871ječné, sójové
12 %20,3 %0,845světlé slané
15 %24,2 %0,807velmi slané, venkovské

Většina bakterií způsobujících otravy přestává růst pod \(a_w \approx 0{,}91\)–0,94 (Clostridium botulinum typu A pod 0,94, Staphylococcus aureus roste až do 0,86, ale toxin tvoří jen nad asi 0,90). Slané miso je proto stabilní i při pokojové teplotě; sladké bílé miso s 6 % soli patří do lednice. Kvasinky a plísně snesou nižší \(a_w\) – proto se na povrchu domácího misa může objevit bílý povlak kvasinek (neškodný, odstraní se).

10.5Sójová omáčka

Pro sójovou omáčku se kódži pěstuje na směsi vařené sóji a pražené drcené pšenice (asi 1 : 1). Kódži se smíchá se solankou (kolem 18 % soli) na hustou kaši moromi, která kvasí půl roku až dva roky; pak se lisuje, pasteruje a filtruje. Proti misu je víc tekutá a víc kvasí, proto má víc alkoholu, kyselin a vonných látek. Podrobněji se sójové omáčce a jejím čínským příbuzným věnuje průvodce Asijská kuchyně: Čína a jihovýchodní Asie.

10.6Saké: souběžné kvašení

pivo (postupně) škrob ječmene sladina (cukry) alkohol 4–6 % saké (souběžně v jedné kádi) škrob rýže kódži zcukřuje a kvasinky zároveňkvasí – cukru je stále málo alkohol až 18–20 %
Obr. 10.2 Souběžné (paralelní) kvašení saké. Protože kódži uvolňuje cukr postupně, kvasinky nejsou brzděny vysokou koncentrací cukru a mohou kvasit až do 18–20 % alkoholu, víc než u vína nebo piva. Rýže se předem obrušuje (u prémiových druhů zbude 50–70 % zrna), aby se odstranily tuky a bílkoviny vnějších vrstev.

Mirin se vyrábí z lepkavé rýže, kódži a rýžového destilátu shochu. Alkohol z destilátu zastaví kvasinky, takže kódži dál štěpí škrob na cukry, ale ty už nekvasí – vznikne sladký nápoj s asi 14 % alkoholu a 40–50 % cukrů. Rýžový ocet vzniká, když octové bakterie (Acetobacter) oxidují alkohol z rýžového vína na kyselinu octovou.

Bezpečně Alkohol

Saké má obvykle 14–16 % alkoholu, mirin asi 14 %. Saké se pije až od 18 let a nikdy před řízením – v Česku platí nulová tolerance alkoholu za volantem (0 ‰). Při vaření se alkohol odpaří jen zčásti (kapitola 7).

10.7Kódži v domácí kuchyni

Shio kódži (solené kódži) je pasta z rýžového kódži, soli a vody, např. 100 g kódži, 30 g soli a 130 ml vody (11,5 % soli), která se týden nechá při pokojové teplotě a denně promíchá. Používá se místo soli do marinád: proteázy naruší povrch masa (je křehčí) a uvolní aminokyseliny (umami), amylázy cukry (lepší zhnědnutí). Amazake je sladký nealkoholický nápoj z rýže a kódži udržovaný 8–10 hodin při 55–60 °C, kdy pracují amylázy, ale kvasinky ani většina bakterií neroste. Sušené kódži koupíte v asijských obchodech a e-shopech s potřebami pro fermentaci.

Bezpečně Domácí fermentace

Domácí miso dělejte s dostatkem soli (aspoň 10–12 % u misa zrajícího při pokojové teplotě), v čisté nádobě, bez vzduchových kapes a se zatížením. Barevné, chlupaté plísně (zelené, černé, růžové) znamenají vyhodit. Amazake udržujte nad 55 °C, jinak hrozí množení bakterií; hotové v lednici a do několika dní. Podrobněji v průvodci Zavařování, kvašení a fermentace.

10.8Procvičení

1
Miso má 47 % vody a 12 % soli. Jaká je koncentrace soli ve vodné fázi a aktivita vody podle modelu? Proč se počítá sůl ve vodě, a ne v celém misu?
\(b = 12/(12+47) = 20{,}3\) %, \(a_w = 1 - 0{,}0058 \cdot 20{,}3 - 0{,}00009 \cdot 20{,}3^2 \approx 0{,}845\). Mikroby žijí ve vodné fázi a „vidí“ jen sůl rozpuštěnou ve vodě; sušina (bílkoviny, vláknina) na ně nepůsobí.
2
Barva misa roste s Q10 = 3, rozklad bílkovin s Q10 = 2. O kolik se zrychlí každý děj, když sud přestěhujete z 20 °C do 30 °C? Co se stane s chutí?
Barva \(3\times\), rozklad bílkovin \(2\times\). Miso ztmavne dřív, než se plně rozvine umami a sladkost – teplé zrání dává tmavší a ostřejší miso, chladné jemnější. Proto se rychlé průmyslové miso zraje při 30 °C a světlé misy krátce.
3
Proč může saké dosáhnout asi 20 % alkoholu, zatímco víno z hroznů jen asi 15 %?
Ve víně je všechen cukr od začátku v moštu; vysoká koncentrace cukru a pak alkoholu kvasinky brzdí. U saké kódži uvolňuje glukózu ze škrobu postupně, cukru je v každé chvíli málo a kvasinky (zvlášť vyšlechtěné kmeny) kvasí déle, při nízké teplotě až k 18–20 %.
4
Shio kódži: 100 g kódži, 30 g soli, 130 ml vody. Kolik soli dodá 2 lžíce (30 g) do marinády na 400 g kuřete a jaké je to procento z masa?
Pasta má \(30/260 = 11{,}5\) % soli, ve 30 g je \(3{,}46\) g soli; vztaženo na 400 g masa \(3{,}46/400 = 0{,}87\) % – běžná slanost masa (0,8–1 %). Shio kódži tedy nahradí sůl, nepřidávejte už další.
Co si odnést
  • Kódži = plíseň A. oryzae na obilí nebo sóji; dodává amylázy a proteázy.
  • Miso zraje enzymy, kvasinkami a Maillardovou reakcí; teplo ho barví rychleji, než zraje chuť.
  • Sůl ve vodné fázi snižuje aktivitu vody a drží škodlivé mikroby zpátky.
  • Saké kvasí souběžně se zcukřováním – proto má až 20 % alkoholu.
11

Fyzika tempury: lepek, pára a olejvysoká škola

Proč tempura potřebuje ledovou vodu, proč obal křupe jen pod určitou vlhkostí a proč smažené jídlo nasaje většinu oleje až po vytažení z hrnce? Kapitola převádí kuchařská pravidla z kapitoly 6 do řeči fyziky a chemie potravin: tvorba lepku, přenos tepla a hmoty, skelný přechod škrobu, Maillardova reakce a stárnutí oleje.

💨

Dokud je jídlo v horkém oleji, voda z něj uniká jako pára a tlak páry olej vytlačuje ven. Po vytažení se pára v pórech sráží, tlak klesne – a olej z povrchu se nasaje dovnitř. Podle měření se tak velká část oleje dostane do jídla až v prvních minutách po vytažení.

Tempura: těsto, olej a křupavost
Zvolte teplotu vody v těstě, způsob míchání, mouku, teplotu oleje a dobu smažení. Křivka ukazuje vlhkost obalu v čase; křupavý je pod 8 %. Tenké křivky pro srovnání 160 a 190 °C.
LABORATOŘ
Model: index lepku \(G = p\cdot m\cdot[1 + 0{,}05\,(T_w - 4)]\) (p = 1 hladká, 0,6 nízkobílkovinná mouka; m = 0,35 pár tahů, 1 do hladka). Vlhkost obalu \(M = 60\,\%\cdot e^{-kt}\), \(k = 0{,}000299\,(T_o - 100)/(1 + 0{,}3\,G)\) s⁻¹ – lepková síť drží vodu. Křupavost 0–10 klesá s vlhkostí nad 3 % a s lepkem. Zhnědnutí \(t\,e^{(T_o-175)/15}/120\). Olej v obalu roste s odpařenou vodou, lepkem a při nízké teplotě (delší smažení). Ilustrativní model kalibrovaný na kuchařskou praxi.
+Teorie: tvorba lepku, fáze smažení, skelný přechod a křupavost, nasákání oleje, panko, Maillardova reakce a akrylamid, rozklad oleje

11.1Lepek a ledová voda

Pšeničná mouka obsahuje bílkoviny gliadin a glutenin. Když přijdou do styku s vodou a těsto se míchá, hydratují a propojí se disulfidovými můstky a vodíkovými vazbami v pružnou síť – lepek. V chlebu je žádoucí, v tempuře ne: lepková síť drží vodu, obal se pomaleji vysušuje, je tuhý a nasaje víc oleje. Tvorbu lepku omezí:

  • chlad – hydratace i reakce bílkovin jsou pomalejší (ledová voda, mísa v ledu);
  • krátké míchání – lepek potřebuje mechanickou práci, pár tahů hůlkami ho nevytvoří;
  • mouka s nízkým obsahem bílkovin (asi 7–9 % proti 10–12 % u hladké), přídavek škrobu (bramborový, kukuřičný, rýžová mouka);
  • perlivá voda – bublinky CO₂ kypří a těsto je řidší; alkohol (trocha vodky nebo saké) zředí vodu, zpomalí hydrataci a rychleji se odpaří;
  • míchat těsně před smažením – i nemíchané těsto lepek časem tvoří.

Podle modelu laboratoře má těsto z ledové vody, nízkobílkovinné mouky a pár tahů index lepku 0,2, těsto z vody o 20 °C a hladké mouky umíchané do hladka 1,8 – za 90 s při 175 °C je první křupavé, druhé zůstane měkké.

11.2Fáze smažení

čas smažení vlhkost teplota povrchuvlhkost 1234 prudké bublání,povrch vře, asi 100 °C krusta schne a hnědne bublání ustává
Obr. 11.1 Čtyři fáze smažení. Dokud se na povrchu odpařuje voda, drží se jeho teplota kolem 100 °C a nehnědne. Krusta se tvoří, až když povrch vyschne a jeho teplota vystoupá; když bublání ustane, je obal suchý – u tempury je to chvíle, kdy ji vytáhnout.

Teplo z oleje do povrchu přechází konvekcí, kterou zesiluje var: bublinky páry olej promíchávají, součinitel přestupu tepla je proto při smažení vysoký (stovky W/(m²·K)). Do středu jde teplo vedením a voda uvnitř se postupně odpařuje – mezi vlhkým jádrem a suchou krustou se posouvá „fronta odpařování“.

11.3Skelný přechod a křupavost

Suchý škrob a bílkoviny v krustě tvoří při pokojové teplotě sklovitý stav: tuhou, křehkou hmotu, která se pod zuby láme s praskáním. Voda působí jako změkčovadlo – snižuje teplotu skelného přechodu \(T_g\). Když krusta nasaje vlhkost ze středu nebo ze vzduchu a \(T_g\) klesne pod pokojovou teplotu, přejde do kaučukovitého stavu a místo křupnutí se ohne. Proto tempura měkne během několika minut a podává se hned; čím je obal tenčí a sušší, tím déle vydrží.

vlhkost krusty (%)T pokojová teplota sklovitákřupavá kaučukovitáměkká, ohebná asi 8–10 % Tg suché krusty
Obr. 11.2 Zjednodušený stavový diagram krusty. Kde křivka \(T_g\) protne pokojovou teplotu, končí křupavost. Hodnota se liší podle složení, pro škrobové krusty se v literatuře udává řádově kolem 8–10 % vlhkosti (model laboratoře počítá s 8 %).

11.4Kdy jídlo nasaje olej

Při smažení proudí pára z jídla ven a olej se dovnitř skoro nedostane. Olej ulpívá na povrchu. Po vytažení se pára v pórech ochladí a zkondenzuje, tlak v pórech klesne pod tlak okolí a kapilární síly vtáhnou olej z povrchu dovnitř (přehled Ziaiifar a kol., 2008). Z toho plynou praktická pravidla:

  • tempuru po vytažení hned otřepat a položit na mřížku (ne na talíř, kde leží v oleji);
  • nesmažit při nízké teplotě – smažení je delší, krusta poréznější a olej má víc času;
  • hustý lepkový obal má víc pórů a drží víc oleje než tenký křehký;
  • přepálený, starý olej je viskóznější, víc ulpívá a víc se nasaje.

Panko má velké vločky s malou plochou kontaktu a mezi nimi vzduch; obal je silný, ale vzdušný a po vytažení rychle okape. Jemná strouhanka dá hutnější, rovnoměrně nasáklou vrstvu.

11.5Maillardova reakce a akrylamid

Zlatou barvu a vůni krusty dává Maillardova reakce redukujících cukrů s aminokyselinami a karamelizace. Rychlost silně roste s teplotou (laboratoř počítá zdvojnásobení zhruba každých 10 °C). Vedlejším produktem reakce cukrů s aminokyselinou asparaginem nad asi 120 °C je akrylamid, pravděpodobný lidský karcinogen. Nejvíc vzniká v bramborách, batátech a obilninách smažených dotmava. Nařízení (EU) 2017/2158 ukládá provozovnám smažit bramborové výrobky pod 175 °C a jen do zlatova. Japonská tempura je světlá a krátce smažená, což je výhoda; batáty a dýni v tempuře nesmažte do hněda.

11.6Stárnutí oleje

Tab. 11.1Co se děje s olejem při opakovaném smažení
DějPříčinaNásledek
hydrolýzavoda z jídla štěpí triacylglycerolyvolné mastné kyseliny, nižší teplota kouření
oxidacekyslík, teplo, kovy; radikályaldehydy a ketony – žluklá vůně, tmavnutí
polymeracespojování oxidovaných molekulvyšší viskozita, pěnění, víc oleje v jídle

Souhrnně se rozklad měří jako polární látky; česká vyhláška č. 121/2023 Sb. zakazuje provozovnám použít olej s více než 25 % polárních látek nebo 12 % polymerních triacylglycerolů. Pražený sezamový olej obsahuje antioxidanty (sezamol, sezaminol), proto se v tempuře osvědčuje ve směsi a tradičně se považuje za stabilnější.

11.7Procvičení

1
Podle modelu \(M = 60\,\%\cdot e^{-kt}\). Při 175 °C a indexu lepku 0,21 je \(k \approx 0{,}0211\) s⁻¹. Za jak dlouho klesne vlhkost obalu pod 8 %?
\(t = \ln(60/8)/k = 2{,}015/0{,}0211 \approx 95\) s. Při 160 °C je to podle modelu asi 120 s, při 180 °C asi 90 s.
2
Proč obal tempury přestane křupat po několika minutách na talíři, i když na něj nic nekape?
Vlhkost putuje z vlhkého středu (zelenina, kreveta) do suché krusty a krusta přijímá i vzdušnou vlhkost. Voda sníží teplotu skelného přechodu krusty pod pokojovou teplotu, krusta přejde ze sklovitého do kaučukovitého stavu a místo lámání se ohýbá.
3
Smažíte zeleninu při 150 °C místo 175 °C. Co se stane s dobou smažení a s olejem v obalu?
Rychlost odpařování je úměrná \(T_o - 100\): \(50/75 = 0{,}67\), smažení je asi 1,5× delší. Obal je déle v oleji, olej ho víc prosákne a krusta zůstane bledá. Model dává po 180 s při 150 °C asi 35 % oleje v obalu proti 21 % po 120 s při 175 °C.
4
Proč pomáhá dát do těsta trochu vodky?
Etanol zředí vodu, kterou bílkoviny mouky potřebují k hydrataci, takže se tvoří méně lepku. Navíc se odpařuje při nižší teplotě (78 °C) a rychleji než voda, takže obal se rychleji vysuší. Alkohol se při smažení téměř úplně odpaří.
Co si odnést
  • Méně lepku = tenký, křehký a méně mastný obal: chlad, krátké míchání, slabá mouka.
  • Křupavost je sklovitý stav suché krusty; voda ji změkčí.
  • Olej se nasaje hlavně po vytažení: hned na mřížku.
  • Nesmažit dohněda – akrylamid; starý olej vyměnit.
12

Wagashi, matcha a kaisekivysoká škola

Na závěr japonské sladkosti wagashi z rýže, fazolí azuki a agaru, čaj matcha, se kterým se podávají, a slavnostní menu kaiseki, ve kterém se sejde všechno z předchozích kapitol: dashi, sezónnost, pět způsobů úpravy a rýže na konec. Kapitola vysvětluje fyziku gelů z agaru a uzavírá washoku pohledem na sůl.

🍡

Želé z agaru ztuhne při asi 35 °C, ale roztaje až kolem 89 °C. Želatina taje už v ústech. Proto se japonské želé yokan a mizu-yokan nerozteče ani v letním horku a dá se krájet nožem – fyzikové tomu říkají hystereze.

Želé z agaru
Zvolte koncentraci agaru, cukr a kdy přidáváte kyselinu (ovocnou šťávu). Křivka ukazuje pevnost gelu podle koncentrace, šedá tenká křivka agar bez cukru a kyseliny.
LABORATOŘ
Model: pevnost gelu roste se čtvercem koncentrace, \(G \approx 700\,(c/1{,}5)^2\) g/cm² (typická „gelová síla“ agaru 1,5 %, měřená podle japonské metody Nikkan Sui), cukr ji zvyšuje až o 60 % (při 60 % cukru), var s kyselinou ji hydrolýzou sníží na polovinu, kyselina přidaná do vychladlé směsi na 90 %. Tuhnutí \(32 + 3c\) °C, tání \(85 + 4c\) °C. Skutečný agar se podle druhu řas a výrobce liší až dvojnásobně.
Minihra: pořadí kaiseki
Do které části menu kaiseki chod patří? Bonus je za 7 správných z 8.
MINIHRA
0 / 8
+Teorie: mochi, anko, agar a hystereze gelu, wagashi, matcha, struktura kaiseki, washoku a sůl

12.1Mochi

Mochi se dělá z lepkavé rýže mochigome, jejíž škrob je skoro celý z rozvětveného amylopektinu. Rýže se namočí, uvaří v páře a tluče dřevěnou palicí v moždíři (mochitsuki), dokud se zrna nespojí v hladké, pružné a tažné těsto. Mechanická práce rozbije zrna a z nabobtnalého amylopektinu vznikne souvislá hmota. Doma se dělá z mouky z lepkavé rýže (shiratamako, mochiko) vařené s vodou v páře nebo v mikrovlnné troubě.

Čerstvé mochi je měkké, za den ztvrdne – škrob retrograduje: řetězce amylopektinu se pomalu znovu uspořádají do krystalických oblastí. U amylopektinu je to pomalejší než u amylózy, proto lepkavá rýže tvrdne pomaleji než běžná; v lednici (kolem 4 °C) nejrychleji. Ohřátím (grilováním, ve vývaru) mochi zase změkne. Podrobněji o retrogradaci rýže píše průvodce Sushi.

Bezpečně Mochi

Mochi je lepivé a pružné a v Japonsku každý rok o Novém roce způsobí desítky případů dušení, z velké části u lidí nad 65 let. Krájejte ho na malé kousky, jezte pomalu s pitím a seniory a děti u stolu nenechávejte samotné (sekce Bezpečně).

12.2Anko: pasta z azuki

Anko je sladká pasta z červených fazolí azuki, základ většiny wagashi. Fazole se uvaří, první var se slije (shibukiri – odstraní trpké třísloviny), dovaří se doměkka a se cukrem se odpaří na hustou pastu. Tsubuan má celé nebo rozmačkané fazole, koshian se protlačí přes síto a zbaví slupek. Z 250 g suchých fazolí vznikne asi 550 g uvařených a s 200 g cukru pasta s asi 27 % cukru. Cukr váže vodu a snižuje aktivitu vody, takže anko vydrží v lednici několik dní a dá se zamrazit. Azuki koupíte v asijských obchodech a obchodech se zdravou výživou.

12.3Agar a hystereze gelu

Kanten (agar) se získává z ruduch rodů Gelidium a Gracilaria; jeho gelující složkou je polysacharid agaróza. Ve vroucí vodě se řetězce rozvinou a rozpustí. Při chladnutí se kolem 32–40 °C spojí do dvojitých šroubovic a ty do svazků – vznikne pevná trojrozměrná síť. Svazky šroubovic jsou tak stabilní, že se rozpadnou až kolem 85–90 °C. Mezi teplotou tuhnutí a tání je proto velký rozdíl.

teplota (°C) 020406080100 geltekuté agar taje ~89agar tuhne ~35 želatina taje ~30–35tuhne ~15–20
Obr. 12.1 Hystereze gelů. Plná čára: ohřev gelu, čárkovaná: chladnutí roztoku. Agar (oranžově) má mezi tuhnutím a táním přes 50 °C, želatina (modře) jen asi 15 °C – taje při teplotě úst. Hodnoty pro agar 1 % a želatinu 2–3 %, orientačně.
  • Množství: 4 g práškového agaru na 500 ml (0,8 %) dá pevné krájitelné želé, 2 g (0,4 %) jen měkké. Agar je asi 8–10× „silnější“ než želatina.
  • Rozpuštění: agar se musí 1–2 minuty vařit, při 80 °C se nerozpustí.
  • Kyselina (citron, ovocná šťáva) při varu agarózu štěpí a gel změkne; přidávejte ji, až směs vychladne asi na 60 °C, těsně před tuhnutím.
  • Cukr gel zpevní a omezí synerezi (vytékání vody z gelu), proto je yokan s hodně cukru velmi pevný.
  • Agar je rostlinný, hodí se pro vegetariány a vegany; želatina je z živočišného kolagenu.

12.4Wagashi

Tab. 12.1Druhy wagashi
SkupinaPříkladyVlastnosti
namagashi (čerstvé)nerikiri (tvarované z anko a mochi do květů a listů), daifuku (mochi s anko), sakura mochi, kashiwa mochivydrží 1–2 dny, tvar a barva podle sezóny
han-namagashiyokan, monaka (oplatky s anko), dorayakidny až týdny
higashi (suché)rakugan (lisovaný cukr s rýžovou moukou), konpeitoměsíce; k čaji usucha
želé a dangomizu-yokan, warabi mochi, mitarashi dangoletní a pouliční sladkosti

Wagashi jsou méně sladká a tučná než evropské dezerty: obsahují skoro jen rýži, fazole, cukr a agar, bez másla a smetany. Jejich tvar a jméno odkazují k ročnímu období – podzimní javorový list, jarní květ sakury. Tradiční cukrářskou práci evropského typu vysvětluje průvodce Cukrářství.

12.5Matcha

Matcha je jemně mletý zelený čaj z lístků čajovníku, které se několik týdnů před sklizní stíní (víc chlorofylu a aminokyseliny L-theaninu, méně hořkých katechinů). Lístky se napaří, usuší, zbaví žilek (tencha) a melou v kamenném mlýnku. Pije se celý prášek rozšlehaný bambusovou metličkou chasen: řídký usucha asi 2 g na 70 ml vody o 70–80 °C (2,8 %), hustý koicha 4 g na 40 ml (9,1 %). K čaji se podává wagashi, jehož sladkost vyrovná hořkost. Čajovému obřadu a druhům čaje se věnuje průvodce Čaj a čajová kultura.

12.6Kaiseki

Kaiseki je nejvyšší forma japonského menu. Vzniklo z jednoduchého jídla před čajovým obřadem (cha-kaiseki), dnes označuje i slavnostní menu v restauracích a hostincích ryokan. Každý chod je malý, připravený jiným způsobem a podaný na nádobí vybraném podle sezóny. Je to rozšířené ichiju sansai z kapitoly 1.

sakizukehassunmukozukesuimono yakimonotakiawasegohanmizumono úvodsezónasyrováryba čirá polévka:zkouška dashi grildušené rýže, miso,tsukemonoovoce,sladké pořadí se liší podle podniku; mohou přibýt chody smažené (agemono),v páře (mushimono) a octové (sunomono)
Obr. 12.2 Typické pořadí chodů kaiseki. Vrcholem je čirá polévka suimono, ve které se ukáže kvalita ichiban dashi (kapitola 2). Rýže přichází až na konec, jako jistota, že se host nasytil.

12.7Washoku a sůl

Washoku je pestré, s malým množstvím tuku a s velkým podílem zeleniny, ryb a sóji. Jeho slabinou je sůl. Výpočty z předchozích kapitol ukazují, odkud přichází:

Tab. 12.2Sůl v japonských jídlech (výpočty laboratoří tohoto průvodce)
JídloSůlZ 5 g (WHO)
miska ramenu se shoyu tare, vypitá celá5,5 g110 %
miska horkého udonu (400 ml polévky)5,2 g105 %
lžíce sójové omáčky (15 ml)2,6 g51 %
onigiri 110 g s tradičním umeboshi2,0 g40 %
miso polévka (12 g světlého misa)1,6 g33 %
lžíce glazury teriyaki (18 g)1,6 g33 %
30 g nakládaných okurek asazuke0,45 g9 %
kousek tamagoyaki s dashi0,08 g2 %

Japonská kuchyně sama nabízí nástroje, jak sůl snížit: silné dashi (umami dodá plnost a jídlo potřebuje méně soli), kyselost citrusů a octa (ponzu, sunomono), vůni sezamu, shiso a yuzu, světlé miso s menším obsahem soli a omáčky se sníženým obsahem soli. A jednoduchá pravidla: polévku z nudlí nedopíjet, sójovou omáčku dávat do misky po troškách a tsukemono brát jako ochutnávku.

12.8Procvičení

1
Pevnost gelu roste se čtvercem koncentrace agaru. Kolikrát pevnější je gel 1,2 % než 0,8 %? Kolik agaru dáte do 750 ml tekutiny na 1,2 %?
\((1{,}2/0{,}8)^2 = 2{,}25\)×. Agar na 750 ml: \(750 \cdot 1{,}2/(100 - 1{,}2) \approx 9{,}1\) g (přibližně 9 g; při počítání z celkové hmotnosti směsi).
2
Chcete udělat želé z pomerančové šťávy s agarem. Proč nevařit agar přímo ve šťávě a jak postupovat?
Kyselina při varu štěpí řetězce agarózy (kyselá hydrolýza) a gel by měl podle modelu jen poloviční pevnost. Agar rozvařte v malém množství vody, nechte zchladnout asi na 60 °C a pak vmíchejte šťávu – ta směs ochladí a gel ztuhne dřív, než kyselina stihne agar poškodit.
3
Proč chutná želé ze želatiny jinak v ústech než želé z agaru?
Želatinový gel taje kolem 30–35 °C, tedy v ústech – rozplývá se a uvolní chuť. Agar taje až kolem 85–90 °C, v ústech se jen láme na kousky, je křehký a „šťavnatý“, chuť se uvolní méně. Proto se agarová želé dělají sladší a s výraznou chutí.
4
Sestavte z Tab. 12.2 denní jídelníček tak, aby sůl z japonských jídel nepřekročila 5 g, a přitom obsahoval miso polévku, onigiri a misku nudlí.
Například: miso polévka 1,6 g + onigiri s mírně soleným umeboshi asi 1,2 g + horký udon s polovinou polévky asi 2,6 g = 5,4 g – těsně nad limitem. Snížit lze víc: miso polévka s 10 g misa, onigiri s lososem (0,8 g) a studená soba s namáčecí omáčkou (asi 0,8 g) dají dohromady asi 3 g. Zbytek dne bez slaných jídel.
Co si odnést
  • Mochi je z amylopektinu lepkavé rýže; krájet na malé kousky.
  • Agar tuhne kolem 35 °C a taje kolem 89 °C; kyselinu přidat po zchladnutí.
  • Kaiseki je sezónní menu malých chodů, vrcholem je čirá polévka s ichiban dashi.
  • Washoku a sůl: dashi, citrusy a nedopité polévky.
Receptář

Receptář: přes 170 japonských jídel krok za krokem

Recepty od rýže a dashi přes miso polévky, nudle, tempuru, grilovaná a dušená jídla, vejce a tsukemono po hrnce nabe, okonomiyaki a sladkosti wagashi. Každý recept je psaný pro začátečníka: suroviny pod názvy, pod kterými je koupíte v Česku, s náhradou, když je nenajdete, gramy místo „hrnků“, schéma postupu, časová osa a vysvětlení japonských výrazů přímo v textu.

U každého receptu stránka uvede alergeny podle nařízení EU, upozornění na bezpečnost, původ jídla a podíl surovin na hmotnosti. Počet porcí změníte tlačítky − a +, navážky se přepočítají. Režim Vařit krok za krokem ukáže jeden krok velkým písmem s minutkou. Sushi, sashimi a jídla ze syrových ryb najdete v samostatném průvodci Sushi.

Receptář se načítá…

Bezpečně Horký olej, rýže, vejce, alergeny, alkohol

Při smažení plňte hrnec olejem nejvýš do třetiny, suroviny osušte a hořící olej nikdy nehaste vodou – přiklopte poklicí a vypněte hořák (kapitola 6). Uvařenou rýži, kterou nesníte hned, do hodiny zchlaďte a spotřebujte do druhého dne (kapitola 3). Drůbež a mleté maso propečte do jádra aspoň na 74 °C; na syrová a měkká vaječná jídla používejte pasterovaná vejce. Mochi krájejte na malé kousky.

Alergeny jsou odvozené jen ze složení receptu podle přílohy II nařízení (EU) č. 1169/2011. Sójová omáčka a miso obsahují sóju a často pšenici, dashi ryby (katsuobushi, niboshi), soba pohanku, tempura a panko pšenici a vejce – při alergii vždy čtěte složení konkrétního výrobku. Mirin a saké obsahují alkohol, který se vařením odpaří jen zčásti; saké se pije až od 18 let a nikdy před řízením (0 ‰).

Recepty jsou obvyklé domácí postupy ověřené proti odborné literatuře uvedené v příloze C, zaokrouhlené na kuchyňské míry.

PřílohaA

Slovníček

PřílohaB

Vzorce a hodnoty na jednom místě

Základy (kapitoly 1–4)

Voda na rýži (r = poměr uvařené a suché rýže, A plocha hladiny v dm²)\[V_\text{voda} = (r-1)\,m - 0{,}10\,m + A\,(2{,}0\cdot 10 + e\cdot 13),\qquad e = 0{,}6\ \text{s poklicí},\ 2{,}4\ \text{bez ní}\]
Sůl v misce miso polévky a v onigiri\[S = g\,s_\text{miso} + V\,s_\text{dashi},\qquad c = \frac{S}{V+g},\qquad S_\text{onigiri} = m\,p + m_\text{náplň}\,s_\text{náplň}\]
Umami dashi (Yamaguchi 1967; u, v v g/100 ml)\[y = u + 1\,218\,u\,v,\qquad v = c_\text{IMP} + 2{,}3\,c_\text{GMP}\]

Střední škola (kapitoly 5–8)

Sůl v misce ramenu a pH nudlí s kansui\[S = V_\text{tare}\,s_\text{tare} + V_\text{vývar}\cdot 0{,}0015 + 1{,}9\,m_\text{nudle}\cdot 0{,}002,\qquad \mathrm{pH} \approx 6{,}0 + \frac{4{,}8\,k}{k+0{,}3}\]
Tepelná bilance oleje při smažení\[C\,\frac{\mathrm dT}{\mathrm dt} = \eta P - 2\,(T-20) - h\,A\,(T-100)\,e^{-t/\tau},\qquad C = 0{,}91\,V\cdot 2\,000 + 1{,}5\cdot 460\ \text{J/K}\]
Redukce glazury\[W(t) = W_0 - 1{,}5\,A\,t,\qquad x = \frac{m_\text{sůl} + m_\text{sušina}}{W + m_\text{sůl} + m_\text{sušina} + m_\text{alkohol}}\]
Prohřátí desky (Fourier, povrch T_s) a tamagoyaki\[\frac{T - T_s}{T_0 - T_s} = \sum_{n=0}^{\infty} \frac{4\,(-1)^n}{(2n+1)\pi}\,e^{-(2n+1)^2\pi^2\alpha t/L^2},\qquad n_\text{vrstev} = \frac{V}{0{,}25\,A}\]

Vysoká škola (kapitoly 9–12)

Extrakce 1. řádu a Arrheniova rovnice\[F = 1 - e^{-kt},\qquad t_{90} = \frac{\ln 10}{k},\qquad k(T) = k_{60}\,\exp\!\left[-\frac{E_a}{R}\left(\frac1T - \frac1{333{,}15}\right)\right]\]
Deska s přestupem tepla z kapaliny (Biotovo číslo)\[\lambda_n \tan\lambda_n = \mathrm{Bi} = \frac{h\,L/2}{k},\qquad \theta = \sum_n \frac{4\sin\lambda_n}{2\lambda_n + \sin 2\lambda_n}\,e^{-\lambda_n^2\,\alpha t/(L/2)^2}\]
Aktivita vody misa a vlhkost obalu tempury\[b = \frac{s}{s + 47},\quad a_w \approx 1 - 0{,}0058\,b - 0{,}00009\,b^2,\qquad M = 60\,\%\cdot e^{-kt},\ k = \frac{0{,}000299\,(T_o-100)}{1 + 0{,}3\,G}\]
Pevnost gelu agaru\[G \approx 700\left(\frac{c}{1{,}5}\right)^2\left(1 + 0{,}6\,\frac{\min(s,60)}{60}\right) f_\text{kyselina}\ \ \text{g/cm}^2\]
Tab. B.1Hodnoty, které se hodí znát
VeličinaHodnota
ichiban dashi na 1 l10 g kombu (60 °C 60 min nebo do prvních bublinek), 20 g katsuobushi 2 min při 90 °C
voda na japonskou rýžiasi 1,1× objem, 1,3–1,4× hmotnost suché rýže; namočit 30–60 min, vařit 12–13 min, 10 min dojít
sůl v misu (g/100 g)sladké bílé 6,1, světlé slané 12,4, červené 13,0, ječné 10,7, sójové 10,9
sůl v sójové omáčce (g/100 g)koikuchi 14,5, usukuchi 16,0, tamari 13,0; lžíce 15 ml koikuchi 2,6 g
omáčky (dashi : sójová : mirin)namáčecí 4 : 1 : 1 (2,9 g soli/100 ml), polévková 12 : 1 : 1 (1,3 g), nimono 8 : 1 : 1 (1,8 g)
alkoholhon mirin asi 14 %, saké 14–16 %; po 15 min dušení zbývá asi 40 %
teplota olejetempura 170–180 °C (zelenina 160–170), tonkatsu 165–170, karaage 160–170 a pak 185; provozovny nejvýš 180 °C
propečení (jádro)drůbež a karaage 74 °C, mleté maso 71 °C, vepřové 70 °C
vejcetuhne od 62 °C (ovotransferin), žloutek 65–70 °C, ovalbumin 80 °C; chawanmushi 1 : 3, onsen tamago 65–68 °C 30 min
agar0,8 % (4 g na 500 ml) pevné želé; tuhne kolem 35 °C, taje kolem 89 °C
sůl a jódWHO méně než 5 g soli denně; horní hranice jódu pro dospělé 600 µg denně
tísňová čísla112, záchranná služba 155, hasiči 150, Toxikologické informační středisko 224 919 293 nebo 224 915 402
PřílohaC

Zdroje a předpoklady

Právní předpisy a instituce (ověřeno 17. 11. 2026)

  • Nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, příloha II (14 alergenů).
  • Nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin; nařízení (ES) č. 853/2004, příloha III, oddíl VIII, kapitola V, část E: ryby čeledí Tetraodontidae, Molidae, Diodontidae a Canthigasteridae (fugu) se nesmějí uvádět na trh.
  • Nařízení (ES) č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách, příloha II: konjak (E 425) není povolen v želé cukrovinkách včetně želé v minipohárcích; glutamáty E 620–E 625.
  • Nařízení Komise (EU) 2017/2158, kterým se stanoví opatření ke zmírnění a referenční úrovně pro snížení přítomnosti akrylamidu v potravinách.
  • Vyhláška č. 121/2023 Sb., o požadavcích na pokrmy: § 2 odst. 2 (oleje a tuky nejvýše 180 °C), § 2 odst. 3 (bramborové výrobky pod 175 °C), § 4 a příloha č. 1 (ukazatele tepelného rozkladu: polární látky nad 25 %, polymerní triacylglyceroly nad 12 %); §§ 2, 4 a 5 účinné od 1. 1. 2024.
  • Doporučení Komise (EU) 2018/464 o monitorování kovů a jódu v mořských řasách, halofytech a produktech z mořských řas.
  • EFSA ANS Panel: Re-evaluation of glutamic acid (E 620–E 625) as food additives. EFSA Journal 15 (2017), 4910 (skupinový ADI 30 mg/kg tělesné hmotnosti denně).
  • EFSA ANS Panel: Re-evaluation of konjac gum (E 425 i) and konjac glucomannan (E 425 ii) as food additives. EFSA Journal 15 (2017), 4864.
  • Scientific Committee on Food: Opinion on the tolerable upper intake level of iodine (2002), shrnuto v EFSA: Tolerable Upper Intake Levels for Vitamins and Minerals (2006) – 600 µg jódu denně pro dospělé.
  • Food Standards Agency (UK): doporučení nejíst řasu hijiki kvůli anorganickému arzenu (2004).
  • Bundesinstitut für Risikobewertung (BfR): zdravotní rizika jódu v sušených mořských řasách (2004, 2007) a stanovisko 044/2026 k označování obsahu jódu; dermatitida po syrových houbách shiitake (2004).
  • UNESCO, mezivládní výbor pro ochranu nehmotného kulturního dědictví, 8. zasedání, Baku 2013, rozhodnutí 8.COM 8.17: Washoku, traditional dietary cultures of the Japanese, notably for the celebration of New Year.
  • Ministry of Education, Culture, Sports, Science and Technology (MEXT): Standard Tables of Food Composition in Japan 2020 (8. vydání) – sůl v misu, sójové omáčce, umeboshi a instantním dashi.
  • Ministry of Health, Labour and Welfare (MHLW): National Health and Nutrition Survey 2019 (průměrný příjem soli dospělých asi 10,1 g denně); Consumer Affairs Agency: povinné označování osmi alergenů (krevety, krab, vlašský ořech, pšenice, pohanka, vejce, mléko, arašídy).
  • WHO: Guideline: Sodium intake for adults and children (2012) – méně než 5 g soli denně.
  • Tokijský hasičský sbor (Tokyo Fire Department): statistiky převozů po vdechnutí mochi (většina pacientů nad 65 let, nejvíc v prosinci a lednu).
  • Zideman D. A. a kol.: European Resuscitation Council Guidelines 2021: First aid. Resuscitation 161 (2021), 270–290 (chlazení popálenin tekoucí vodou 20 minut).
  • USDA: Table of Nutrient Retention Factors, Release 6 (2007) – zbytkový alkohol po vaření.
  • Toxikologické informační středisko, Klinika pracovního lékařství VFN a 1. LF UK, Praha: 224 919 293, 224 915 402 (nepřetržitě).

Odborná literatura

  • Ikeda K.: On a new seasoning. Journal of the Tokyo Chemical Society 30 (1909), 820–836; anglický překlad Chemical Senses 27 (2002), 847–849.
  • Kodama S.: On a procedure for separating inosinic acid. Journal of the Tokyo Chemical Society 34 (1913), 751.
  • Kuninaka A.: Studies on taste of ribonucleic acid derivatives. Journal of the Agricultural Chemical Society of Japan 34 (1960), 489–492.
  • Yamaguchi S.: The synergistic taste effect of monosodium glutamate and disodium 5'-inosinate. Journal of Food Science 32 (1967), 473–478.
  • Nelson G. a kol.: An amino-acid taste receptor. Nature 416 (2002), 199–202.
  • Li X. a kol.: Human receptors for sweet and umami taste. PNAS 99 (2002), 4692–4696.
  • Zhang F. a kol.: Molecular mechanism for the umami taste synergism. PNAS 105 (2008), 20930–20934.
  • Ninomiya K.: Umami: a universal taste. Food Reviews International 18 (2002), 23–38.
  • Kurihara K.: Umami the fifth basic taste: history of studies on receptor mechanisms and role as a food flavor. BioMed Research International 2015, 189402.
  • Mouritsen O. G. a kol.: Seaweeds for umami flavour in the New Nordic Cuisine. Flavour 1 (2012), 4.
  • Mouritsen O. G., Styrbæk K.: Umami: Unlocking the Secrets of the Fifth Taste. Columbia University Press 2014.
  • Sasaki H. a kol.: Rehydration conditions of dried shiitake mushrooms. Nippon Shokuhin Kogyo Gakkaishi 36 (1989), 293–301.
  • Machida M. a kol.: Genome sequencing and analysis of Aspergillus oryzae. Nature 438 (2005), 1157–1161.
  • Kitamoto K.: Molecular biology of the koji molds. Advances in Applied Microbiology 51 (2002), 129–153.
  • Shurtleff W., Aoyagi A.: The Book of Miso. Ten Speed Press (2. vyd. 2001).
  • Fu B. X.: Asian noodles: history, classification, raw materials, and processing. Food Research International 41 (2008), 888–902.
  • Fiszman S. M., Salvador A.: Recent developments in coating batters. Trends in Food Science & Technology 14 (2003), 399–407.
  • Mellema M.: Mechanism and reduction of fat uptake in deep-fat fried foods. Trends in Food Science & Technology 14 (2003), 364–373.
  • Ziaiifar A. M. a kol.: Review of mechanisms, conditions, and factors involved in the oil uptake phenomenon during the deep-fat frying process. International Journal of Food Science and Technology 43 (2008), 1410–1423.
  • Armisen R., Galatas F.: Agar. In: Phillips G. O., Williams P. A. (eds.): Handbook of Hydrocolloids. Woodhead 2009.
  • McGee H.: On Food and Cooking. Scribner 2004.
  • Tsuji S.: Japanese Cooking: A Simple Art. Kodansha 1980.
  • Andoh E.: Washoku: Recipes from the Japanese Home Kitchen. Ten Speed Press 2005.
  • Hosking R.: A Dictionary of Japanese Food. Tuttle 1996.

Modelové předpoklady

Laboratoře jsou výukové modely s parametry zvolenými podle typických hodnot z literatury a praxe: menu ichiju sansai (tradiční pravidlo pěti barev a způsobů), dashi a hero (extrakce 1. řádu s Arrheniovou závislostí, typické obsahy glutamátu, inosinátu a guanylátu, Yamaguchiho rovnice), voda na rýži (nasáknutí podle konzistence a odpar podle plochy hrnce), sůl v miso polévce a ramenu (tabulkové obsahy soli, modelové tare), teplota oleje (tepelná bilance s odparem vody z povrchu jídla), glazura teriyaki (odpar z hladiny, složení podle tabulek, zbytkový alkohol podle USDA), tamagoyaki (vrstva 2,5 mm, orientační teplota tuhnutí), zrání misa (kinetika s Q10 2 a 3 kalibrovaná na doby zrání druhů), tempura (index lepku a exponenciální sušení obalu) a agar (pevnost úměrná čtverci koncentrace). Konstanty modelů dashi, zrání misa, tempury a tuhnutí vajec jsou odhady autorů, ne naměřené hodnoty. Všechna čísla v textu spočítal kontrolní skript ze stejných modelů. Neslouží jako technologický předpis ani k hodnocení konkrétních výrobků.

Ověřeno 17. 11. 2026.

Interaktivní průvodce Japonská kuchyně (listopad 2026). Studijní materiál; nenahrazuje kuchařskou školu, odborné školení, lékaře ani výživového poradce. Při alergii se řiďte lékařem a čtěte složení výrobků. Průvodce nejmenuje značky, výrobce ani obchody.