Japonská kuchyně
Washoku od dashi po kaiseki –
rýže, miso, nudle, tempura a sezóna
Do litru vody vložíte 10 g řasy kombu a hodinu ji držíte při 60 °C, pak na dvě minuty přidáte 20 g vloček katsuobushi. Vznikne dashi s umami odpovídajícím asi 4 300 mg glutamátu na litr – osmnáctkrát víc, než by dal samotný glutamát z kombu. Když kombu i vločky vaříte, umami vzroste jen asi o desetinu, ale vývar zakalí sliz z řasy a katsuobushi zhořkne. Ukazatele počítá model extrakce z kapitoly 9, tlačítkem pod animací oba postupy porovnáte.
Jak průvodce používat
Japonská kuchyně (washoku, doslova „japonské jídlo“) stojí na několika základech: na vývaru dashi, rýži, kvašených ochucovadlech miso a sójové omáčce a na úctě k sezóně. Průvodce začíná principy stolování, dashi, rýží a spíží, pokračuje nudlemi, tempurou, grilem, hrnci a vaječnými jídly a končí chemií umami, plísní kódži, fyzikou smažení a japonskými sladkostmi tak, jak je vykládají úvodní vysokoškolské kurzy potravinářství. Na konci čeká receptář s více než 150 jídly krok za krokem.
Tři patra každé kapitoly. Nahoře krátké vysvětlení a laboratoř nebo minihra, kde si věc vyzkoušíte posuvníky. Pod ní mise za XP. Dole rozbalovací teorie pro ty, kdo chtějí jít do hloubky: definice, vzorce, řešené příklady a příklady k procvičení s úplným řešením. Teorie bývá o úroveň náročnější než úvodní text. Barevná tečka v obsahu ukazuje úroveň kapitoly. Postup se ukládá jen ve vašem prohlížeči.
Mapa průvodce
| Kapitola | Úroveň | Co se naučíte |
|---|---|---|
| 1 Washoku | základy | polévka a tři pokrmy, pět barev a pět způsobů úpravy, sezónnost shun, regiony, UNESCO, etiketa hůlek |
| 2 Dashi a umami | základy | kombu, katsuobushi a sušené shiitake, ichiban a niban dashi, rostlinné a instantní dashi |
| 3 Rýže | základy | japonská kulatozrnná rýže, praní a poměr vody, onigiri, donburi; sushi jen krátce |
| 4 Miso, sójová omáčka a spíž | základy | druhy misa a sůl v nich, miso polévka, koikuchi, usukuchi a tamari, mirin, saké, ocet, pořadí sa-shi-su-se-so, nože |
| 5 Nudle | střední škola | kansui a alkalické nudle, soba a ni-hachi, udon, skladba ramenu, tsuyu |
| 6 Tempura a smažená jídla | střední škola | tempura, tonkatsu a panko, karaage, teplota oleje a velikost dávky |
| 7 Gril, glazury a hrnce | střední škola | yakitori, teriyaki a redukce glazury, nimono a otoshibuta, sukiyaki a shabu-shabu |
| 8 Vejce, tsukemono, okonomiyaki | střední škola | tamagoyaki, chawanmushi, onsen tamago, nakládání, okonomiyaki a takoyaki |
| 9 Chemie umami | vysoká škola | glutamát, inosinát a guanylát, receptor T1R1/T1R3, kinetika extrakce dashi, enzymy v shiitake |
| 10 Kódži a fermentace | vysoká škola | Aspergillus oryzae, amylázy a proteázy, miso, shoyu, mirin, saké, ocet, sůl a aktivita vody |
| 11 Fyzika tempury | vysoká škola | lepek a studená voda, odpar a křupavost, nasákavost oleje, panko, teplota a čas |
| 12 Wagashi, matcha, kaiseki | vysoká škola | mochi a amylopektin, anko, agar a gely, matcha stručně, struktura kaiseki, washoku a sůl |
Co budete potřebovat
Pro úvodní texty a laboratoře stačí procenta, gramy a stupně a dosazení do vzorce. Rozbalovací teorie ve vysokoškolské části používá exponenciálu, Arrheniovu rovnici a jednoduchou kinetiku prvního řádu; kdo je nezná, může odvození přeskočit a pracovat s výsledkem.
- Nože, tepelné úpravy, propečení masa a vajec a hygienu kuchyně vykládá průvodce Vaření od základů. Umami, Yamaguchiho synergii a sójovou omáčku z čínské strany, wok a škrob rýže s bakterií Bacillus cereus vykládá průvodce Asijská kuchyně: Čína a jihovýchodní Asie – tady na něj navazujeme.
- Sushi má vlastní průvodce: rýže na sushi, nigiri, maki, výběr ryb, parazity a mražení. Zde je jen krátká podkapitola v kapitole 3.
- Matchu a čajový obřad vykládá průvodce Čaj a čajová kultura, domácí kvašení zeleniny Zavařování, kvašení a fermentace, kynutá těsta Pečení chleba, cukrářské techniky Cukrářství.
Modelové předpoklady
Laboratoře počítají se zjednodušenými modely podle odborné literatury a japonských tabulek složení potravin. Jsou to výukové modely, ne technologické předpisy: skutečná řasa, rýže nebo olej se chovají podobně, ale ne přesně stejně. Zdroje a datum ověření jsou v příloze C.
| Model | Předpoklad | Kapitoly |
|---|---|---|
| extrakce dashi | kombu 2 200 mg volného glutamátu na 100 g, kinetika 1. řádu \(k(60\,°\text{C}) = 0{,}045\) za min, \(E_a/R = 5\,250\) K; katsuobushi 700 mg inosinátu na 100 g, \(k(90\,°\text{C}) = 1{,}2\) za min; sušené shiitake 3 g na kus, 1 060 mg glutamátu a 150 mg guanylátu na 100 g; sliz a hořkost jako orientační indexy | hero, 2, 9 |
| umami | Yamaguchiho rovnice \(y = u + 1\,218\,u\,v\), \(v = c_\text{IMP} + 2{,}3\,c_\text{GMP}\) v g/100 ml | 2, 9 |
| rýže | uvařená rýže 2,1× (pevnější), 2,2× (běžná), 2,35× (měkčí) hmotnosti suché; po praní drží 10 % vody; odpar podle plochy hrnce; sypná hustota 0,83 g/ml | 3 |
| sůl | na 100 g: sladké bílé miso 6,1 g, světlé slané 12,4 g, červené slané 13,0 g, ječné 10,7 g, sójové 10,9 g; sójová omáčka koikuchi 14,5 g, usukuchi 16,0 g, tamari 13,0 g (japonské tabulky složení potravin 2020) | 3, 4, 5, 7 |
| ramen | tare shio 22, shoyu 15, miso 11 g soli na 100 ml; vývar 0,15 %; vařené nudle 1,9× syrových se 0,2 % soli; pH nudlí s kansui \(6{,}0 + 4{,}8\,k/(k + 0{,}3)\) | 5 |
| smažení | olej 0,91 kg/l, \(c = 2{,}0\) kJ/(kg·K), hrnec 1,5 kg oceli; jídlo z lednice odebírá teplo \(hA(T - 100)\,e^{-t/\tau}\); vedení tepla v mase s \(\alpha = 1{,}3\cdot 10^{-7}\) m²/s | 6, 7 |
| glazura | sójová omáčka, mirin (43 % cukrů, 14 % obj. alkoholu), saké (15 % obj.), cukr; odpar 1,5 g vody za minutu z dm² hladiny; alkohol podle tabulky retence USDA | 7 |
| vejce | vejce 50 g bez skořápky; začátek tuhnutí \(68 + 18\,d + 0{,}2\,s\) °C (orientačně) | 8 |
| miso | vlhkost 47 %; proteolýza 1. řádu s \(Q_{10} = 2\), brzděná solí; Maillardova reakce s \(Q_{10} = 3\); aktivita vody solanky podle tabulek NaCl | 10 |
| tempura | vlhkost obalu klesá exponenciálně s rychlostí úměrnou \(T - 100\); lepek podle mouky, teploty vody a míchání (kvalitativní model) | 11 |
| agar | pevnost gelu 700 g/cm² při 1,5 %, roste s druhou mocninou koncentrace; tuhne kolem 35 °C, taje kolem 90 °C | 12 |
Čtyři druhy rámečků
Řešený příklad, který si můžete přepočítat. Všechna čísla v příkladech, laboratořích a procvičení jsou spočítaná skriptem.
Jak se věc dělá v praxi, doma i v profesionální kuchyni, a odkud pochází.
Pravidlo palce nebo způsob, jak si věc zapamatovat.
Častá chyba, mýtus nebo bezpečnostní upozornění.
Studijní materiál, nenahrazuje učebnici ani výuku, odborné hygienické školení, technologický předpis ani lékaře. Doporučené teploty a časy jsou obecná doporučení institucí (WHO, EFSA, britská FSA, německý BfR, české předpisy) s odkazem v příloze C. Saké a mirin obsahují alkohol; kde se saké pije, platí: prodej a podávání alkoholu osobám mladším 18 let je zakázán a alkohol a řízení nejdou dohromady (v Česku 0 ‰). Silné alergeny (sója, pšenice, ryby, korýši, měkkýši, sezam, vejce) jsou v japonské kuchyni často skryté v omáčkách a vývarech. Průvodce nejmenuje značky, výrobce, obchody ani restaurace; japonské suroviny označuje názvy, pod kterými se v Česku prodávají, s náhradou. Údaje ověřeny 17. 11. 2026.
Rozsahem odpovídá: kapitoly 1–4 tématům RVP ZV (Člověk a svět práce – příprava pokrmů; Člověk a zdraví; Člověk a společnost – kultury světa); kapitoly 5–8 odborným předmětům středních škol oboru Kuchař – číšník (65-51-H/01) a maturitního oboru Gastronomie (65-41-L/01) – technologie přípravy pokrmů, zahraniční kuchyně, potraviny a výživa; kapitoly 9–12 a rozbalovací teorie úvodním vysokoškolským kurzům potravinářské chemie, biochemie a mikrobiologie, fermentačních technologií, fyzikálních vlastností potravin a senzorické analýzy.
Bezpečně v japonské kuchyni
Japonská kuchyně přidává ke kuchyňským rizikům několik vlastních: horký olej na tempuru, syrové ryby a vejce, jedovatou rybu fugu, lepkavé mochi, řasy s vysokým obsahem jódu nebo arzenu a skryté alergeny ve vývarech a omáčkách. Pár zásad většině potíží předejde. V ohrožení života volejte 155 (záchranná služba), 150 (hasiči) nebo 112.
Horký olej a plamen
Voda se pod hladinou horkého oleje okamžitě vypaří, zvětší objem asi 1 700krát a vymrští hořící olej do prostoru. Hořící hrnec přiklopte poklicí, plechem nebo hasicí rouškou, vypněte hořák, nechte přikryté a hrnec nepřenášejte. Šíří-li se oheň, opusťte místnost, zavřete dveře a volejte 150 nebo 112.
- Olej nejvýš do třetiny hrnce, teploměr a nikdy bez dozoru. Na tempuru stačí 160–180 °C; kouřící olej je přehřátý – stáhněte ho z ohně. Provozovny smějí podle vyhlášky č. 121/2023 Sb. (§ 2) zahřát olej nejvýš na 180 °C, pokud výrobce oleje neuvádí jinak; hranolky a další bramborové výrobky pod 175 °C.
- Suroviny osušte a vkládejte je do oleje směrem od sebe, ne shora z výšky. Těsto na tempuru je řídké a prská – přidávejte po kouscích.
- Děti dál od plotny, rukojeť hrnce otočená od okraje linky. Použitý olej nechte vychladnout v hrnci a teprve pak přelijte.
Popálení a opaření
Popálené místo chlaďte co nejdřív čistou chladnou (ne ledovou) tekoucí vodou nejméně 20 minut, sundejte prstýnky, puchýře nepropichujte a ránu volně překryjte čistou fólií (doporučení Evropské rady pro resuscitaci, ERC 2021). K lékaři patří popáleniny větší než dlaň, na obličeji, rukou a kloubech, hluboké popáleniny a vždy malé děti. Pára z hrnce na chawanmushi nebo z rýžovaru popálí hůř než vroucí voda – víko zvedejte směrem od sebe.
Alergeny: kde se schovávají
Japonská jídla obsahují často několik ze 14 alergenů podle přílohy II nařízení (EU) č. 1169/2011 najednou. Nejčastější past: dashi je skoro vždy z ryb (katsuobushi), sójová omáčka obsahuje sóju i pšenici a miso z ječmene obsahuje lepek.
| Surovina | Obsahuje | Náhrada pro alergika |
|---|---|---|
| sójová omáčka, ponzu, teriyaki, mentsuyu | sóju a obvykle pšenici (lepek) | tamari bez pšenice (ověřte „bez lepku“); při alergii na sóju kokosová „aminos“ omáčka |
| dashi, instantní dashi, miso polévka, tsuyu | ryby (katsuobushi, sušené sardinky niboshi) | rostlinné dashi z kombu a shiitake (kapitola 2) |
| miso | sóju; ječné miso (mugi) a některé další i lepek | rýžové miso bez ječmene, čtěte složení |
| tempura, tonkatsu, karaage, udon, ramen, okonomiyaki | lepek, často vejce | obal z rýžové mouky a bramborového škrobu, rýžové nudle |
| takoyaki, ebi tempura, okonomiyaki s mořskými plody | měkkýše (chobotnice), korýše (krevety), ryby (katsuobushi navrch) | náplň ze zeleniny nebo kuřete, bez vloček navrch |
| sezamová omáčka goma-dare, furikake, sezamový olej | sezam | pražené slunečnicové semínko, olej bez sezamu |
| japonská majonéza, tamagoyaki, chawanmushi | vejce | tofu „majonéza“, jídla bez vajec |
| japonská hořčice karashi | hořčici | křen v malém množství |
| nudle soba | pohanku (a obvykle pšenici) | rýžové nudle; pohanka není mezi 14 alergeny EU, ale v Japonsku se značí povinně – reakce bývají prudké |
Anafylaxe – otok rtů a hrdla, dušnost, kopřivka, zvracení, pokles tlaku – je život ohrožující stav: volejte 155, pomozte postiženému použít předepsaný adrenalinový autoinjektor a nenechávejte ho samotného.
Syrové ryby, fugu, syrová vejce a kuře
- Syrové ryby (sashimi, sushi) jen z ryb určených k syrové konzumaci, správně zmrazených kvůli parazitům rodu Anisakis. Výběr ryb, mražení a rizikové skupiny podrobně vykládá průvodce Sushi.
- Fugu (čtverzubec) obsahuje v játrech, vaječnících a kůži tetrodotoxin – nervový jed bez protilátky. V Japonsku ji smí připravovat jen kuchaři se zvláštní zkouškou. V EU se produkty z jedovatých ryb čeledí Tetraodontidae, Molidae, Diodontidae a Canthigasteridae nesmějí uvádět na trh (nařízení (ES) č. 853/2004, příloha III, oddíl VIII, kapitola V, část E). Fugu nikdy nepřipravujte doma.
- Syrové vejce na rýži (tamago kake gohan) nebo k namáčení masa ze sukiyaki: v Japonsku se vejce k syrové konzumaci vyrábějí podle zvláštních pravidel. U nás používejte pasterovaná vejce; pro děti, těhotné, seniory a lidi s oslabenou imunitou vždy.
- Kuře se v Japonsku občas podává syrové nebo jen opálené (torisashi, tataki); je to tam nejčastější příčina otrav bakterií Campylobacter. Drůbež – i yakitori a karaage – propečte do jádra aspoň na 74 °C.
Mochi, konjak a dušení
Mochi (rýžový koláček z lepkavé rýže) je pružné a lepivé a v krku se nerozpustí. Tokijský hasičský sbor každoročně hlásí desítky převozů do nemocnice po zadušení mochi a úmrtí, hlavně kolem Nového roku; přes 90 % postižených je starších 65 let. Mochi krájejte na malé kousky, jezte pomalu, s pitím a seniorům a dětem u jídla dohlédněte. Při dušení kašlete, dýchá-li postižený; když ne, střídejte pět úderů mezi lopatky a pět stlačení nadbřišku a volejte 155.
Konjakové želé v malých kelímcích, které se vysají jedním polknutím, způsobilo úmrtí dětí. Konjak (E 425) se proto v EU nesmí používat v želé cukrovinkách včetně mini kelímků (nařízení (ES) č. 1333/2008, příloha II). Konnyaku jako potravina (bloky, nudle shirataki) povolená je – krájejte ji na malé kousky.
Řasy, houby a rýže
- Hijiki obsahuje hodně anorganického arzenu (britská FSA naměřila 68,8–96,2 mg/kg v suché řase) a FSA od roku 2004 doporučuje ji nejíst. Namáčení a vaření obsah sníží, ne odstraní.
- Kombu obsahuje velmi mnoho jódu – v jedné studii průměrně 2 276 µg na gram suché řasy, tedy desetitisíce mikrogramů v 10 g. Horní hranice příjmu pro dospělé je 600 µg denně. Kombu proto používejte na dashi (z něhož přejde jen část jódu), ale nejezte ho denně ve větším množství; opatrní by měli být lidé s nemocí štítné žlázy, těhotné a kojící (kapitola 2).
- Shiitake jezte jen tepelně upravené. Po syrových nebo nedovařených houbách se u citlivých lidí objevuje svědivá pruhovitá vyrážka (shiitake dermatitida), kterou připisují polysacharidu lentinanu (BfR 2004).
- Uvařená rýže: spory Bacillus cereus přežijí vaření. Rýži, kterou nesníte hned, do hodiny zchlaďte, uložte do lednice a spotřebujte do druhého dne; rýže na lince přes noc patří do odpadu – podrobně v průvodci Asijská kuchyně, kapitola 12.
Saké a mirin
Saké má obvykle 15–16 % obj. alkoholu, pravý mirin (hon mirin) asi 14 %. Při vaření se alkohol odpaří jen zčásti: podle tabulky USDA zůstane po 15 minutách dušení asi 40 % původního alkoholu (kapitola 7). Pro děti, těhotné a řidiče volte ochucovadlo typu mirin („mirin-fu“, pod 1 % alkoholu) nebo saké vynechte. Kde se saké pije, platí: prodej a podávání alkoholu osobám mladším 18 let je zakázán a alkohol a řízení nejdou dohromady (v Česku 0 ‰).
155 zdravotnická záchranná služba · 150 hasiči · 158 policie · 112 jednotné evropské číslo · Toxikologické informační středisko (VFN Praha, nepřetržitě) 224 919 293, 224 915 402. Čísla ověřena 17. 11. 2026.
Washoku: principy, sezónnost a stolovánízáklady
Japonské domácí jídlo se skládá podle jednoduchého vzoru: miska rýže, polévka, jeden hlavní a dva menší pokrmy a trocha nakládané zeleniny. Pokrmy se liší barvou, chutí i způsobem úpravy a suroviny se vybírají podle ročního období. Kdo pochopí tenhle vzor, sestaví vyvážené japonské menu i z toho, co koupí v Česku.
Japonský kuchař nekupuje „rybu“, ale rybu, která je právě teď nejlepší. Stejně jako u nás chutnají jahody v červnu jinak než v lednu, v Japonsku má každý měsíc svou rybu, zeleninu a houbu. Té chvíli, kdy je surovina nejlepší, se říká shun.
+Teorie: washoku a UNESCO, ichiju sansai, pět barev a pět způsobů, shun, regiony, etiketa
1.1Co je washoku
Washoku (和食) znamená doslova „japonské jídlo“ a označuje tradiční japonskou stravovací kulturu na rozdíl od yoshoku, západních jídel upravených po japonsku (karé, tonkatsu, omuraisu). V prosinci 2013 byla na zasedání mezivládního výboru UNESCO v Baku zapsána na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva pod názvem „Washoku, tradiční stravovací kultura Japonců, zvláště pro oslavu Nového roku“ (rozhodnutí 8.COM 8.17).washoku, intangible cultural heritage
Zápis nechrání konkrétní recepty, ale společenskou praxi: úctu k čerstvým surovinám a jejich vlastní chuti, vyvážený jídelníček, zobrazení přírody a ročních období na talíři a vazbu na svátky – hlavně přípravu novoročního jídla osechi a tlučení rýžových koláčků mochi.
1.2Ichiju sansai: polévka a tři pokrmy
Ichiju sansai (一汁三菜) je vzor japonského jídla: jedna polévka (shiru, nejčastěji miso polévka nebo čirá suimono) a tři pokrmy (sai) – jeden hlavní shusai (ryba, maso, tofu nebo vejce) a dva vedlejší fukusai (zelenina, houby, řasy, luštěniny). K tomu patří rýže (gohan, ve slově „gohan“ je i význam „jídlo“) a nakládaná zelenina tsukemono, které se do „tří pokrmů“ nepočítají. Vzor vychází ze zenových klášterních jídel a ze slavnostní kuchyně honzen; dnes ho doporučují i japonské výživové příručky.one soup, three dishes
1.3Pět barev, pět způsobů, pět chutí
Pravidlo pěti (go) pochází z buddhistické klášterní kuchyně a slavnostních menu. Říká, že dobře sestavené jídlo má mít pět barev (goshiki), pět způsobů úpravy (goho) a pět chutí (gomi). Nejde o výživovou vědu, ale o praktickou pomůcku: když se na tácu sejdou různé barvy a úpravy, sejdou se obvykle i různé suroviny a živiny a jídlo není jednotvárné.five colours, five methods, five tastes
| Pětice | Členy | Příklady |
|---|---|---|
| barvy (goshiki) | bílá, černá, žlutá, červená, zelená (dříve „modrá“) | rýže a tofu · nori, shiitake, lilek · vejce, dýně · losos, mrkev · špenát, okurka |
| způsoby (goho) | syrové (krájené), vařené a dušené, grilované, v páře, smažené | sashimi · nimono · yakizakana · chawanmushi · tempura |
| chutě (gomi) | sladká, kyselá, slaná, hořká, umami (někdy místo umami pálivá) | mirin · rýžový ocet · miso · zelený čaj · dashi |
1.4Shun: sezónnost
Shun (旬) je období, kdy je surovina nejchutnější, nejlevnější a nejvýživnější. Japonská kuchyně rozlišuje tři fáze: hashiri – první úroda, drahá novinka s jemnou chutí; sakari – plná sezóna; nagori – doznívání, kdy se se surovinou loučíme. Sezónu ukazuje i nádobí a výzdoba: lístek javoru na podzim, sakura na jaře, sklo a led v létě.seasonality
Japonské suroviny v české sezóně: na jaře chřest, ředkvičky, medvědí česnek a pstruh; v létě okurky, lilek, cukety a fazolky; na podzim dýně hokkaido (stejný druh jako japonská kabocha), houby, kaštany a kapr; v zimě kořenová zelenina, zelí, ředkev a uskladněná jablka. Pravidlo shun se dá dodržet i bez dovozu.
1.5Regiony
Japonsko se táhne přes 3 000 km od subarktického Hokkaidó po subtropickou Okinawu a kuchyně se liší podobně jako u nás Čechy a Morava. Nejznámější je rozdíl mezi Kanto (Tokio a okolí) a Kansai (Ósaka, Kjóto, Kóbe).
| Region | Typické |
|---|---|
| Kanto (Tokio) | dashi s výraznějším katsuobushi, tmavá sójová omáčka koikuchi, soba, sladké tamagoyaki, nigiri ve stylu Edomae |
| Kansai (Ósaka, Kjóto) | dashi s výraznějším kombu, světlá a slanější usukuchi, udon, dashimaki tamago s vývarem, okonomiyaki a takoyaki, kjótská klášterní kuchyně shojin ryori a tofu |
| Hokkaidó | kombu, krabi, hřebenatky, losos, mléčné výrobky, miso ramen ze Sappora |
| Kjúšú | tonkotsu ramen z Fukuoky, sladší sójová omáčka, ječné miso |
| Nagoja | tmavé sójové miso hatcho, plochý udon kishimen |
| Okinawa | vepřové maso, hořká okurka goya, vliv Číny a jihovýchodní Asie |
1.6Etiketa u stolu
- Itadakimasu („s úctou přijímám“) před jídlem a gochisosama deshita („bylo to hostina“) po jídle – poděkování surovinám i kuchaři.
- Malé misky (rýže, polévka) se zvedají k ústům; miso polévka se pije z misky, pevné kousky se berou hůlkami. Velké talíře zůstávají na stole.
- Hůlky se odkládají na podložku hashioki nebo na papírový obal. Nezapichují se do rýže (tatebashi), nepodává se jimi jídlo z hůlek do hůlek (hashi-watashi) – obojí připomíná pohřeb. Nenapichuje se (sashi-bashi), nekrouží se nad miskami (mayoi-bashi), misky se nepřitahují hůlkami (yose-bashi).
- Ze společné mísy se bere připravenými hůlkami nebo lžící. Sójové omáčky se do misky lije málo; rýže se do ní nemáčí.
- Srkání nudlí je běžné a nikoho neuráží; u polévky a čaje se nesrká.
- Při společném pití se nalévá ostatním, ne sobě; kdo nepije alkohol, nechá sklenici plnou nebo pije čaj.
Hůlky drží jídlo, nikdy nesmí „ukazovat“: neukazujte jimi na lidi, nemávejte jimi, nenechávejte je v misce. Když nevíte, položte je na hashioki.
1.7Washoku a výživa
Japonsko má jednu z nejdelších očekávaných dob dožití na světě a washoku se často dává za vzor: hodně ryb, sóji, zeleniny, řas a rýže, málo tuku a malé porce. Má ale i slabinu – sůl. Průměrný dospělý Japonec snědl podle národního průzkumu výživy z roku 2019 asi 10,1 g soli denně, dvojnásobek doporučení WHO (méně než 5 g). Hlavní zdroje jsou miso, sójová omáčka, tsukemono a nudlové polévky. Kapitoly 4, 5 a 12 ukazují, kolik soli je v misce a jak ji snížit.
1.8Procvičení
- Ichiju sansai: rýže, polévka, hlavní a dva vedlejší pokrmy a tsukemono.
- Pět barev a pět způsobů úpravy je pomůcka pro pestré a vyvážené menu.
- Shun: vařte z toho, co je právě v sezóně – i v Česku.
- Hůlky nezapichovat do rýže a nepodávat jimi jídlo do hůlek druhého.
Dashi a umami v kuchynizáklady
Dashi je vývar, ze kterého vychází skoro celá japonská kuchyně: miso polévka, omáčky k nudlím, dušená jídla nimono i vaječná rolka. Na rozdíl od evropského vývaru se nevaří hodiny, ale louhuje se minuty – z mořské řasy kombu, sušeného tuňáka katsuobushi, hub shiitake nebo sušených sardinek. Kapitola ukazuje, jak ho uvařit čistý a voňavý a proč se dvě suroviny navzájem tolik zesilují.
Deset gramů kombu a dvacet gramů katsuobushi dají litr dashi, jehož umami je podle modelu asi 18× silnější, než by odpovídalo samotnému glutamátu z řasy. Za zesílením stojí spolupráce dvou látek na jazyku. Když ale kombu vaříte, vývar zhoustne slizem, začne páchnout mořem a umami přidá jen málo.
+Teorie: kombu, katsuobushi, shiitake a niboshi, ichiban a niban dashi, rostlinné a instantní dashi
2.1Čtyři suroviny dashi
Kombu je sušená hnědá mořská řasa (chaluha) rodu Saccharina, sbíraná hlavně u Hokkaidó. Prodává se v plátech; bílý povlak na povrchu je cukerný alkohol manitol a sůl, nese chuť – kombu se proto nemyje, jen se otře vlhkým hadříkem. Druhy se liší obsahem glutamátu: ma-kombu a rausu-kombu dávají silné, sladší dashi, rishiri čiré dashi do kjótské kuchyně, levnější hidaka-kombu se hodí spíš k vaření a jídlu. Koupíte ho v asijských obchodech a v e-shopech s japonskými potravinami.kombu, kelp
Katsuobushi je filet tuňáka pruhovaného (bonito), který se vaří, opakovaně udí a suší, u nejlepší jakosti karebushi i nechá přerůst plísní Aspergillus, která vysuší zbytek vody a zjemní chuť. Vznikne tvrdý hranol, ze kterého se hobluje. V Česku se kupují hotové hoblinky (hanakatsuo, „dried bonito flakes“) v sáčcích, po otevření je uchovávejte v suchu a chladu, rychle ztrácejí vůni.dried bonito flakes
Sušené shiitake (houževnatec jedlý) mají sušením a namáčením víc umami než čerstvé: enzymy při rehydrataci uvolní guanylát. Namáčejte je ve studené vodě – podle pokusů Sasakiho a kolegů (1989) je nejlépe aspoň 5 hodin při 5 °C; v teplé vodě se guanylát enzymaticky rozkládá a vývar hořkne. Namáčecí vodu použijte do vývaru. Shiitake vždy důkladně tepelně upravte (sekce Bezpečně).dried shiitake
Niboshi (iriko) jsou malé vařené a sušené sardinky nebo ančovičky. Dávají silnější, rybí dashi pro miso polévku a nudle. Před louhováním odtrhněte hlavičky a vyjměte tmavé vnitřnosti, jinak dashi zhořkne.
2.2Ichiban dashi krok za krokem
Ichiban dashi („první dashi“) je čirý, jemný vývar z kombu a katsuobushi pro čiré polévky suimono, vaječné krémy a omáčky, kde se chuť dashi pozná. Klasický postup říká: kombu namočit, pomalu ohřát a vyjmout těsně před varem. Při 60 °C ale vyluhujete víc glutamátu a méně slizu – laboratoř výše to ukazuje.
- Na 1 l vody 10 g kombu (plát asi 10 × 10 cm) a 20 g vloček katsuobushi.
- Kombu otřete vlhkou utěrkou a namočte do studené vody aspoň na 30 minut (nebo přes noc v lednici).
- Ohřejte na 60 °C a držte hodinu (teploměr; na indukci nejnižší stupeň), nebo klasicky pomalu ohřejte a kombu vyjměte, když se na dně objeví první bublinky.
- Ohřejte na 90 °C, stáhněte z plamene, vsypte katsuobushi a nechte 2 minuty, až vločky klesnou ke dnu.
- Přeceďte přes sítko vyložené plátnem nebo papírovou utěrkou. Nemačkejte – vločky by pustily zákal a hořkost.
Niban dashi („druhé dashi“) vznikne z použitého kombu a katsuobushi: zalijí se polovinou vody, 10 minut se vaří, přidá se hrst čerstvých vloček a přecedí se. Je silnější, méně jemné a hodí se do miso polévky, dušených jídel a nudlových omáček. Použité kombu nakrájejte a uvařte se sójovou omáčkou a mirinem na tsukudani.
2.3Rostlinné, rybí a instantní dashi
| Dashi | Suroviny na 1 l | Použití |
|---|---|---|
| awase (ichiban) | 10 g kombu, 20 g katsuobushi | čiré polévky, chawanmushi, dashimaki, omáčky |
| niban | použité suroviny + 10 g vloček | miso polévka, nimono, nudlové omáčky |
| kombu dashi | 15–20 g kombu | tofu, zelenina, hot pot, rostlinná kuchyně shojin |
| shiitake a kombu | 10–20 g kombu, 3–4 sušené shiitake | veganské dashi, dušená zelenina, nudle |
| niboshi | 20–30 g sardinek (bez hlav a vnitřností), 5 g kombu | miso polévka, udon, ramen |
| instantní granule | 1 g na 150 ml (podle balení) | rychlá kuchyně; obsahuje sůl a zvýrazňovače |
Rostlinné dashi z kombu a shiitake je základem klášterní kuchyně shojin ryori a hodí se pro vegany. Glutamát z řasy tu zesiluje guanylát z hub; synergie je ale slabší než s katsuobushi – podle modelu dá 20 g kombu a 4 houby asi 5× silnější umami než samotný glutamát, proti 18× u klasického dashi.
Instantní dashi (granule, prášek) obsahuje sůl, glutamát sodný, inosinát nebo guanylát, cukr a extrakt z katsuobushi či řas. Podle japonských tabulek složení potravin má práškové dashi asi 40,6 g soli na 100 g, takže 1 g na misku polévky přidá asi 0,4 g soli. Pohodlnější a čistší jsou dashi sáčky (drcené kombu a katsuobushi v nálevovém sáčku, jako čaj), které se jen 3–5 minut vaří ve vodě. Na složení vždy hledejte alergeny (ryby, pšenice, sója) a sůl.
Kombu, katsuobushi, sušené shiitake a niboshi koupíte v asijských obchodech, v e-shopech s japonskými potravinami a ve větších supermarketech v regálu s asijskými potravinami. Sušené shiitake bývají i v sekci sušených hub. Náhrada: bez katsuobushi uvařte kombu a shiitake dashi; bez kombu pomůže kousek parmazánové kůrky nebo trocha rajčatového protlaku (také glutamát), chuť ale nebude japonská.
Kombu obsahuje hodně jódu – 10 g může mít víc, než je bezpečný denní příjem pro dospělého (podrobně v sekci Bezpečně). Používejte ho na dashi, ale nejezte velké kusy každý den. Katsuobushi a niboshi jsou ryby, instantní granule často obsahují i pšenici a sóju – pozor u alergiků.
2.4Procvičení
- Kombu dává glutamát, katsuobushi inosinát, shiitake guanylát – dohromady mnohonásobné umami.
- Kombu nevařte: 60 °C nebo studený výluh dají čisté dashi bez slizu.
- Katsuobushi jen 2–3 minuty při 90 °C a bez mačkání.
- Instantní dashi je rychlé, ale slané; sáčky dashi jsou dobrý kompromis.
Rýže: gohan, onigiri a donburizáklady
Japonská rýže je krátkozrnná, po uvaření lesklá, mírně lepivá a nasládlá. Uvaří se bez soli a bez tuku, aby chutnala sama sebou. Kapitola ukazuje, jak ji vyprat, kolik vody přilít a jak z ní udělat rýžové koule onigiri a misky s náloží donburi.
Japonské slovo gohan znamená „vařená rýže“ i „jídlo“: asagohan je snídaně, bangohan večeře. Rýže je v japonském menu základ, ke kterému se ostatní pokrmy jen přikusují – proto se nesolí, nemastí a nepolévá sójovou omáčkou.
+Teorie: druhy rýže, praní a namáčení, vaření v hrnci, onigiri, donburi, zbytky rýže a krátce o sushi
3.1Japonská rýže
Japonsko pěstuje japonica – poddruh rýže setí s krátkým oblým zrnem. Zrno obsahuje asi 80 % škrobu, a ten se skládá ze dvou molekul: přímé amylózy a rozvětvené amylopektinu. Japonica má jen asi 15–20 % amylózy (indická jasmínová nebo basmati víc), proto je po uvaření měkká, lesklá a zrna drží u sebe. Lepkavá rýže mochigome nemá amylózu skoro žádnou a dělají se z ní rýžové koláčky mochi (kapitola 12).japonica, amylose, amylopectin
| Rýže | Popis | V Česku |
|---|---|---|
| uruchimai (bílá) | běžná krátkozrnná japonica, na gohan, onigiri, donburi, sushi | „rýže na sushi“ nebo „japonská rýže“ v supermarketech a asijských obchodech; často pěstovaná v Itálii, Španělsku nebo USA |
| mochigome | lepkavá (glutinózní) rýže na mochi, sekihan, okowa | „sladká“ nebo „lepkavá rýže“ (glutinous, sweet rice) v asijských obchodech |
| genmai | hnědá (natural) japonica s otrubami; vaří se déle a s více vodou | natural krátkozrnná rýže, obchody se zdravou výživou |
| musenmai | předem obroušená „bez praní“ | vzácně v asijských obchodech |
| náhrada | kulatozrnná italská rýže nebo česká „mléčná“ kulatá rýže | vaří se podobně, je méně lesklá; jasmínová a basmati se nehodí |
3.2Praní a namáčení
Rýže se pere (togu – doslova „brousit“): zalijte ji v misce studenou vodou, krátce zamíchejte a vodu hned slijte, protože suché zrno nejdřív nasaje i vodu se zápachem otrub. Pak rýži několikrát promněte dlaní a opláchněte, dokud voda není skoro čirá – obvykle 3–4×. Praní odstraní volný škrob z povrchu (jinak by rýže byla mazlavá) a zbytky otrub.
Vypranou rýži nechte namočenou 30 minut v létě a až hodinu v zimě. Voda pronikne do středu zrna, to zbělá a ztratí průsvitnost; uvařená rýže pak nemá tvrdé jádro. Pak ji sceďte a vařte v odměřené čerstvé vodě (nebo ji vařte rovnou v namáčecí vodě, pokud jste ji odměřili předem).
3.3Vaření v hrnci
Vody je potřeba víc, než rýže nasaje, protože část se odpaří a část už zrna drží po praní. Laboratoř to počítá ze tří částí:
Bez poklice se odpaří skoro dvakrát víc vody (130 místo 71 ml), ve větším hrnci také víc. Malé množství rýže proto potřebuje poměrně víc vody: 150 g ve stejném hrnci 236 ml (1,57× hmotnost), 600 g jen 731 ml (1,22×).
3.4Onigiri
Onigiri (omusubi) jsou rýžové koule nebo trojúhelníky, japonská svačina do školy a na cesty. Tvarují se z teplé, čerstvě uvařené rýže, která drží pohromadě.
- Ruce namočte ve vodě (rýže se nelepí) a do dlaní rozetřete špetku soli.
- Do dlaně dejte 100–120 g rýže, uprostřed udělejte důlek, vložte náplň a zakryjte rýží.
- Dvěma až třemi lehkými stisky vytvarujte trojúhelník – zvenku pevný, uvnitř vzdušný. Neválejte jako knedlík.
- Zabalte do proužku nori: hned (měkké) nebo až před jídlem (křupavé).
Klasické náplně: umeboshi (solená nakládaná meruňka ume, kapitola 8), solený grilovaný losos, tuňák s majonézou, kombu tsukudani, katsuobushi se sójovou omáčkou (okaka). Kyselá a slaná umeboshi a sůl na povrchu pomáhaly onigiri vydržet, než existovaly lednice – sůl ale nestačí, aby byla bezpečná celý den v teple.
Spory bakterie Bacillus cereus přežijí vaření. Když uvařená rýže stojí v teple, vyklíčí a mohou vytvořit toxin, který ohřátí nezničí. Rýži, kterou nesníte hned, do hodiny zchlaďte (rozprostřete ji na plech) a dejte do lednice, spotřebujte do druhého dne a ohřejte ji do páry. Onigiri sněžte do několika hodin, v teple nenechávejte. Podrobněji v průvodci Asijská kuchyně: Čína a jihovýchodní Asie, kapitola 12. Tvarujte čistýma rukama nebo přes potravinovou fólii.
3.5Donburi
Donburi (zkráceně don) je velká miska rýže s teplou náloží a trochou omáčky, která se vsákne do rýže. Je to rychlé jídlo na jednu misku.
| Donburi | Nálož | Pozor |
|---|---|---|
| oyakodon („rodič a dítě“) | kuřecí maso a cibule dušené v dashi se sójovou omáčkou a mirinem (4 : 1 : 1), zalité vejcem | kuře propečené na 74 °C; vejce bývá polotekuté – pro rizikové skupiny dovařit nebo pasterovaná vejce |
| katsudon | řízek tonkatsu (kapitola 6) povařený s cibulí a vejcem | jako u oyakodon |
| gyudon | tenké plátky hovězího a cibule dušené v omáčce | slané – omáčky jen trochu |
| tendon | tempura (kapitola 6) s hustou sladkou omáčkou | tempuru smažte až těsně před podáváním |
| kaisendon | syrové ryby a mořské plody na rýži | jen ryby určené k syrové konzumaci; viz průvodce Sushi |
Omáčka na oyakodon v poměru dashi : sójová omáčka : mirin = 4 : 1 : 1 obsahuje asi 2,9 g soli na 100 ml (sójová omáčka koikuchi 14,5 % soli při hustotě 1,18 g/ml). Na jednu porci stačí 80–100 ml.
3.6Co se zbylou rýží
- Ochazuke – rýže zalitá horkým zeleným čajem nebo dashi, s nori, lososem nebo umeboshi.
- Zosui – rýžová polévka vařená na konci hrnce nabe ve zbytku vývaru s vejcem.
- Okayu – řídká rýžová kaše pro nemocné a na snídani.
- Yaki onigiri – onigiri opečené na grilu a potřené sójovou omáčkou.
Vychladlá rýže z lednice ztvrdne: rozvětvené molekuly škrobu se znovu uspořádají (retrogradace). Teplem a párou změkne zpátky.
3.7Krátce o sushi
Rýže na sushi (shari, sumeshi) se vaří trochu pevnější, s menším množstvím vody, a ještě horká se ochutí směsí rýžového octa, cukru a soli. Mírně kyselá rýže je chutná i trochu bezpečnější, nahrazuje ale jen zčásti chlazení. Jak vařit a ochucovat sushi rýži, jak vybrat a zamrazit rybu kvůli parazitům a jak tvarovat nigiri a maki, podrobně vysvětluje samostatný průvodce Sushi.
3.8Procvičení
- Japonica má málo amylózy, proto je lesklá a lepivá; náhradou je kulatozrnná rýže.
- Prát do čira, namočit 30–60 minut, vařit pod poklicí a nechat 10 minut dojít.
- Vody asi o desetinu víc, než je objem rýže; malé dávky a hrnce bez poklice víc.
- Zbylou rýži do hodiny zchlaďte a do druhého dne spotřebujte.
Miso, sójová omáčka a japonská spížzáklady
Pět lahví a sáčků stačí na většinu japonských jídel: miso, sójová omáčka, mirin, saké a rýžový ocet. Kapitola vysvětluje, čím se druhy liší, kolik soli dají do misky, v jakém pořadí se přidávají a co koupit v Česku, když originál není po ruce. Na konci jsou japonské nože.
Miso polévka se nevaří. Miso se rozmíchá až do horkého dashi těsně před podáváním a polévka se už nenechá přejít varem – jinak ztratí vůni a zhrubne. Jedna miska s 12 g běžného misa má asi 1,6 g soli, třetinu denního doporučení WHO.
+Teorie: druhy misa a miso polévka, sójová omáčka, mirin, saké a ocet, spíž v Česku, sa-shi-su-se-so, nože
4.1Miso
Miso je kvašená pasta ze sójových bobů, soli a kódži – rýže, ječmene nebo sóji porostlé plísní Aspergillus oryzae (chemie v kapitole 10). Druhy se liší surovinou kódži, množstvím soli a dobou zrání: čím víc kódži a méně soli, tím je miso sladší a světlejší; čím déle a tepleji zraje, tím je tmavší a výraznější.miso, fermented soybean paste
| Miso | Sůl (g/100 g) | Zrání | Chuť a použití |
|---|---|---|---|
| sladké bílé (shiro, saikyo) | 6,1 | týdny | sladké, jemné; marináda saikyo-yaki, dresinky, kjótská novoroční polévka |
| světlé slané (typ shinshu) | 12,4 | 3–6 měsíců | nejběžnější na polévku, univerzální |
| červené slané (aka) | 13,0 | 1–3 roky | výrazné, slané; polévky, dušená jídla |
| ječné (mugi) | 10,7 | měsíce až rok | vůně ječmene; Kjúšú, venkovská kuchyně |
| sójové (mame, hatcho) | 10,9 | 2–3 roky | tmavé, trpkosladké; Nagoja, dušená jídla miso-nikomi |
| awase | podle směsi | – | směs dvou druhů, obvykle světlého a červeného |
Miso polévka (misoshiru): do dashi dejte přísady podle tvrdosti – nejdřív kořenovou zeleninu, pak tofu a nakonec wakame a jarní cibulku. Stáhněte z plamene, miso rozmíchejte v naběračce s trochou vývaru (nebo přes sítko) a vmíchejte. Pak už jen ohřejte těsně pod var. Varem se ztratí vůně, která je v misu z velké části těkavá, a bílkoviny misa se srazí do vloček.
4.2Sójová omáčka
Shoyu vzniká kvašením sóji a pšenice s kódži v solném nálevu (moromi) po dobu půl roku až dvou let; pak se lisuje a pasteruje. Asi čtyři pětiny japonské produkce tvoří tmavá koikuchi. Japonská sójová omáčka obsahuje pšenici – na rozdíl od mnoha čínských.soy sauce
| Druh | Sůl (g/100 g) | Sůl ve lžíci 18 g | Použití |
|---|---|---|---|
| koikuchi (tmavá) | 14,5 | 2,61 g | univerzální, na stůl, teriyaki |
| usukuchi (světlá) | 16,0 | 2,88 g | kansajská kuchyně, čiré polévky a nimono – světlá barvou, ale slanější |
| tamari | 13,0 | 2,34 g | skoro jen ze sóji (málo nebo žádná pšenice), hustá; k sashimi, na glazury |
| se sníženým obsahem soli | asi 8–9 | asi 1,5 g | stejné použití, méně soli |
Hodnoty soli jsou z japonských tabulek složení potravin (MEXT 2020) a vztahují se na hmotnost. Japonské etikety uvádějí sůl často v gramech na 100 ml (koikuchi asi 17 %), proto se čísla na lahvích mohou lišit.
Sójová omáčka, miso a většina japonských omáček obsahují sóju a často pšenici (lepek). Pro celiaky se hodí jen sójová omáčka výslovně označená „bez lepku“ (některé tamari); miso z rýžového kódži bývá bez lepku, ječné miso ne. Vždy čtěte složení.
4.3Mirin, saké a rýžový ocet
Mirin je sladké rýžové víno na vaření z lepkavé rýže, kódži a destilátu. Pravý hon mirin obsahuje asi 14 % alkoholu a 40–50 % cukrů, dodává sladkost, lesk a jemnou vůni. Levnější „ochucovadlo typu mirin“ (mirin-fu) má pod 1 % alkoholu a je z glukózového sirupu. Saké na vaření (ryorishu) zjemňuje rybí a masový pach a přidává umami; často je dosolené, aby nepodléhalo dani z alkoholu. Rýžový ocet (komezu) je jemnější a sladší než ocet z vína a má asi 4–5 % kyseliny octové.
Při vaření se část alkoholu odpaří, ale ne všechen: podle tabulky USDA zůstane po 15 minutách dušení asi 40 % a po hodině asi 25 %. Pro děti a abstinenty zvolte ochucovadlo typu mirin bez alkoholu.
4.4Japonská spíž v Česku
| Surovina | Kde ji najdete | Náhrada |
|---|---|---|
| miso, sójová omáčka, mirin, rýžový ocet | regál s asijskými potravinami ve větších supermarketech, asijské obchody, e-shopy | mirin: 3 díly saké nebo suchého bílého vína a 1 díl cukru; rýžový ocet: jablečný ocet zředěný vodou 4 : 1 se špetkou cukru |
| saké na vaření | asijské obchody, vinotéky | suché bílé víno nebo voda |
| kombu, katsuobushi, nori, wakame | asijské obchody, e-shopy, část supermarketů | viz kapitola 2 |
| tofu | supermarkety (chlazené), obchody se zdravou výživou | pevné tofu lze použít místo hedvábného v polévce |
| daikon | bílá ředkev v supermarketech a na tržnicích | bílá ředkev, kedlubna, ředkvičky |
| kabocha | tržnice na podzim | dýně hokkaido |
| panko | asijské regály supermarketů | hrubá strouhanka z bílého chleba bez kůrky, nasušená |
| wasabi | tuby a prášek v asijských regálech (většinou z křenu s hořčicí a barvivem) | čerstvě nastrouhaný křen |
| yuzu | šťáva v lahvičce v asijských obchodech | citron s trochou limetky a kůry grepu |
| shiso (perilla) | asijské obchody, semínka v zahradnictví | máta s bazalkou |
| shichimi togarashi | asijské obchody | chilli, sezam, pomerančová kůra a pepř |
4.5Sa-shi-su-se-so: pořadí ochucování
4.6Japonské nože
Tradiční japonské nože mají často jednostranný výbrus (kataba): jedna strana je rovná, druhá broušená. Řez je tenčí a přesnější, nůž ale táhne do strany a brousí se jinak. Moderní univerzální nože jsou oboustranné.
4.7Procvičení
- Miso nevařte – rozmíchat na konci a jen ohřát.
- Světlá usukuchi je slanější než tmavá koikuchi.
- Mirin a saké obsahují alkohol; při vaření se odpaří jen zčásti.
- Sa-shi-su-se-so: cukr, sůl, ocet, sójová omáčka, miso.
Nudle: ramen, udon, soba a somenstřední škola
Japonské nudle se liší moukou, šířkou, přísadami i tím, jak se jedí: horké ve vývaru, studené s namáčecí omáčkou, v létě s ledem. Kapitola vysvětluje, proč jsou nudle do ramenu žluté a pružné, jak se dělá udon z mouky, vody a soli a proč může miska ramenu obsahovat celou denní dávku soli.
Miska shoyu ramenu s 30 ml omáčky tare a 350 ml vývaru obsahuje podle výpočtu asi 5 g soli jen v polévce – celé denní doporučení WHO. Kdo vypije jen polovinu polévky, sní soli zhruba o 2,5 g méně.
+Teorie: druhy nudlí, udon, soba, ramen a kansui, omáčky tsuyu, vaření a jezení
5.1Druhy japonských nudlí
| Nudle | Suroviny | Typické podávání |
|---|---|---|
| udon | pšeničná mouka, voda, sůl | horké v kake-jiru, studené zaru, s tempurou, kitsune s tofu |
| soba | pohanková mouka, často s pšeničnou (2 : 8) | studené zaru soba s namáčecí omáčkou, horké v polévce |
| somen, hiyamugi | pšeničná mouka, sůl, olej při tažení | v létě studené s ledem a omáčkou |
| ramen | pšeničná mouka, voda, kansui | ve vývaru s tare a přílohami; tsukemen s namáčením |
| shirataki | konjak (glukomanan) | v sukiyaki; skoro bez energie |
| harusame | bramborový nebo fazolový škrob | saláty, hot pot |
5.2Udon
Udon je nejjednodušší těsto: hladká pšeničná mouka, asi 45 % vody a 2–5 % soli z hmotnosti mouky. Na 500 g mouky tedy 225 g vody a 10–25 g soli (víc v létě, sůl zpevní lepek a zpomalí kynutí). Sůl utahuje lepkovou síť, proto je udon pružný. Těsto je tuhé; v prefektuře Kagawa (sanuki udon) se tradičně hněte šlapáním v plastovém sáčku. Pak odpočívá 1–3 hodiny, aby lepek povolil, a vyválí se na 3 mm a nakrájí. Vaří se 10–12 minut ve velkém množství nesolené vody – sůl z těsta přejde do vody – a opláchne se studenou vodou, aby se smyl povrchový škrob.
5.3Soba
Pohanka nemá lepek, takže těsto ze samotné pohankové mouky (juwari, 100 %) se snadno láme a vyžaduje zkušené ruce a velmi čerstvou mouku. Běžnější je ni-hachi („dva-osm“): 2 díly pšeničné a 8 dílů pohankové mouky, z 500 g tedy 100 g pšeničné a 400 g pohankové, s 45–50 % vody (225–250 ml). Soba se vaří jen 1–2 minuty a hned se opláchne a zchladí.buckwheat noodles
Voda, ve které se soba vařila (soba-yu), se podává na konci jídla: nalije se do zbytku namáčecí omáčky a vypije.
Pohanka je silný alergen – v Japonsku je jednou z osmi potravin s povinným označením. Reakce bývají prudké; alergik nesmí jíst ani nudle vařené ve stejné vodě. Ni-hachi soba obsahuje pšenici, a tedy lepek; pro celiaky se hodí jen 100% pohanková soba z prostředí bez pšenice. Pohanka v EU nepatří mezi 14 povinně zvýrazňovaných alergenů, ale je uvedena ve složení.
5.4Ramen a kansui
Ramen přišel do Japonska z Číny koncem 19. století a dnes má stovky regionálních stylů. Miska se skládá z pěti částí: tare (koncentrovaná ochucovací omáčka na dně), vývar (čirý chintan nebo kalný paitan, například vepřový tonkotsu), vonný olej (sezamový, česnekový, kuřecí tuk), nudle a přílohy (chashu – dušený vepřový bok, marinované vejce ajitama, nori, bambusové výhonky menma, jarní cibulka).
Kansui je alkalická voda – roztok uhličitanu sodného a draselného (dříve přírodní alkalická voda z vnitrozemské Číny). V těstě zvýší pH asi na 9–10. Při vysokém pH se flavonoidy z mouky zbarví žlutě (nudle nejsou žluté vejcem), lepková síť se zpevní a nudle jsou pružné a „kousavé“ i po delší době v horké polévce. Alkalické prostředí také dává typickou mírně mýdlovou vůni. Doma lze kansui nahradit pečenou jedlou sodou: hydrogenuhličitan sodný se při pečení na plechu (hodinu při 120–150 °C) rozloží na uhličitan sodný. S louhem pracujte opatrně – dráždí kůži a oči.alkaline salts
5.5Omáčky tsuyu
| Omáčka | Poměr | Sůl (g/100 ml) | Použití |
|---|---|---|---|
| tsuke-jiru (namáčecí) | 4 : 1 : 1 | 2,9 | studená soba, udon, somen, tempura (tentsuyu) |
| kake-jiru (polévka) | 12 : 1 : 1 | 1,3 | horká soba a udon |
| koncentrát (kaeshi) | 1 l sójové omáčky, 200 ml mirinu, 150 g cukru | asi 13 | zásoba v lednici, ředí se dashi |
Miska horkého udonu se 400 ml kake-jiru obsahuje asi 5,2 g soli; snědením nudlí a poloviny polévky asi 2,6 g. U studené soby se nudle jen namáčejí: z porce 80 ml namáčecí omáčky (2,3 g soli) se spotřebuje zhruba třetina.
5.6Vaření a jezení nudlí
- Velký hrnec, hodně vody (aspoň 1 l na 100 g), nudle rozprostřít, míchat jen zpočátku.
- Při překypění se přilévá sklenice studené vody (sashimizu) – var se uklidní a nudle se uvaří rovnoměrněji.
- Soba, udon a somen na studeno se po uvaření prudce opláchnou studenou vodou a promnou, aby se smyl škrob.
- Nudle do ramenu se vaří zvlášť a teprve uvařené se dají do misky s horkým vývarem.
- Srkání je běžné: nudle se ochladí vzduchem a vůně se dostane do nosu.
5.7Procvičení
- Udon je silný a bílý, soba z pohanky, somen tenký, ramen žlutý díky kansui.
- Kansui zvyšuje pH: nudle zežloutnou a zpevní se.
- Sůl ramenu nese tare; nevypitá polévka ušetří polovinu soli.
- Pohanka je silný alergen; ni-hachi soba obsahuje lepek.
Tempura, tonkatsu a karaagestřední škola
Smažení v hlubokém oleji (agemono) je jeden z pěti způsobů japonské úpravy. Tempura má tenký, křehký a světlý obal, tonkatsu křupavou strouhanku panko, karaage marinované kuře obalené ve škrobu. Všechny potřebují olej o správné teplotě – a ta po vložení studeného jídla klesá. Kapitola ukazuje, jak velké dávky smažit, aby obal nenasákl olejem.
Když do litru oleje o 175 °C vložíte 150 g zeleniny v tempuře na plynovém hořáku, teplota podle modelu za minutu klesne asi na 163 °C a zpátky vystoupá až po dalších zhruba 70 sekundách. Dvojnásobná dávka ji srazí na 143 °C – a obal začne pít olej.
+Teorie: tempura, tonkatsu a panko, karaage, teplota a dávky, olej a jeho opotřebení, bezpečnost
6.1Tempura
Tempuru přivezli do Japonska v 16. století portugalští misionáři a obchodníci do Nagasaki; Japonci ji zjemnili na nejlehčí obal smažené kuchyně. Těsto (koromo) je jen hladká mouka a ledová voda, případně se žloutkem, zamíchané pár tahy hůlkami – hrudky nevadí. Cílem je co nejméně lepku: obal má být tenký, světlý a křehký, ne chlebový (fyzika v kapitole 11).tempura batter
- Suroviny osušte a vychlaďte: krevety (naříznout zespodu, aby se nekroutily), plátky dýně, lilku a batátů, list shiso, houby, lotosový kořen, kakiage (směs nudličkové zeleniny).
- Těsto: 100 g hladké mouky (nebo mouky na tempuru), 160 ml ledové vody, žloutek. Míchejte až těsně před smažením a mísu postavte do ledu.
- Kousky lehce poprašte moukou, protáhněte těstem a vložte do oleje 170–180 °C (zelenina se škrobem spíš 160–170 °C).
- Smažte malé dávky 1–3 minuty, obal má zůstat světle zlatý. Sbírejte drobky těsta (tenkasu) – jinak se připálí.
- Podávejte hned s omáčkou tentsuyu (dashi : sójová omáčka : mirin 4 : 1 : 1) a nastrouhaným daikonem se zázvorem, nebo se solí s práškem matcha.
6.2Tonkatsu a panko
Tonkatsu vychází z vepřového řízku, který se v Tokiu podával od roku 1899 (patří mezi jídla yoshoku): vepřová kotleta nebo panenka silná 1,5–2 cm, obalená v mouce, vejci a panko. Panko je strouhanka z bílého chleba pečeného elektrickým proudem bez kůrky, nastrouhaná na velké vločky. Má velký povrch a málo kůrky, proto je obal vzdušný, křupavý, světlý a nasaje méně oleje než jemná strouhanka.
6.3Karaage
Karaage jsou kousky kuřecích stehen (s kůží) marinované 30 minut až několik hodin v sójové omáčce, saké, zázvoru a česneku, obalené v bramborovém škrobu (katakuriko) a smažené. Škrob vytvoří tenkou, sklovitě křupavou krustu. Často se smaží dvakrát: nejprve 3–4 minuty při 160–170 °C, pak po 3–4 minutách odpočinku krátce při 180–190 °C. Při odpočinku se teplo rozvede do středu a druhé smažení vysuší povrch.
Drůbež musí být propečená do středu aspoň na 74 °C, mleté maso na 71 °C, vepřové na 70 °C (kontrola vpichovým teploměrem). Kostka kuřete s hranou 25 mm potřebuje podle modelu asi 5,5 minuty, než střed dosáhne 74 °C – jedno krátké smažení na tmavou barvu nestačí, proto se karaage smaží dvakrát nebo pomaleji.
6.4Proč dávka sráží teplotu
Litr oleje s hrncem má tepelnou kapacitu asi 2,5 kJ/K: na ochlazení o 1 °C stačí odebrat 2,5 kJ. Studené jídlo přitom odebírá hlavně teplo potřebné na odpaření vody z povrchu (asi 2,26 kJ na gram). Rozhoduje plocha kousků: 150 g tenkých plátků zeleniny má plochu asi 600 cm², stejně těžký řízek jen asi 200 cm². Proto tempura z tenké zeleniny sráží olej víc než tonkatsu a malé dávky jsou u tempury nejdůležitější.
| Jídlo | Teplota | Dávka | Prohřátí středu |
|---|---|---|---|
| zelenina v tempuře, plátky 5 mm | 165–175 °C | asi 125 g | asi 40 s na 85 °C |
| krevety v tempuře | 170–180 °C | asi 125 g | asi 2 min 15 s na 63 °C |
| tonkatsu 15 mm | 165–170 °C | asi 325 g | asi 4 min na 70 °C |
| karaage, kostky 25 mm | 160–170 °C, pak 185 °C | asi 150 g | asi 5,5 min na 74 °C |
Na indukci s vyšší účinností se dávka zeleniny zvětší asi na 200 g; dva litry oleje na plynu pomohou méně (asi 150 g), protože hořák musí ohřívat dvojnásobek oleje. Nejvíc pomůže smažit méně kousků najednou.
6.5Olej
Na tempuru se hodí neutrální olej s vysokou teplotou kouření: řepkový, slunečnicový s vysokým obsahem kyseliny olejové, rýžový. V Japonsku se přidává 10–30 % pražného sezamového oleje pro vůni. Olej po smažení přeceďte, uchovávejte v temnu a chladu a vyměňte, když tmavne, pění, kouří už při nižší teplotě nebo páchne. Česká vyhláška o požadavcích na pokrmy (č. 121/2023 Sb.) pro provozovny stanoví, že olej lze zahřát nejvýš na 180 °C (pokud výrobce oleje neuvádí jinak), a olej s více než 25 % polárních látek nebo 12 % polymerních triacylglycerolů se už nesmí použít; smažené bramborové výrobky se podle nařízení (EU) 2017/2158 smaží pod 175 °C kvůli akrylamidu. Doma se nejhůř opotřebí olej po smažení masa s marinádou a obaleného ve strouhance.
Hrnec plňte olejem nejvýš do třetiny a jídlo vkládejte od sebe. Mokré suroviny osušte – voda v horkém oleji vybuchne v páru a olej vystříkne. Hořící olej nikdy nehaste vodou: vypněte plamen, přiklopte poklicí nebo hasicí rouškou a nechte zakryté. Popálení chlaďte čistou chladnou tekoucí vodou aspoň 20 minut (doporučení ERC 2021), větší popáleniny, popálení obličeje, rukou nebo u dětí patří k lékaři – tísňové číslo 155 nebo 112. Děti ke sporáku s olejem nepouštějte.
6.6Procvičení
- Tempura: ledová voda, málo míchat, malé dávky, 170–180 °C.
- Panko dá vzdušný a křupavý obal tonkatsu.
- Teplotu oleje sráží hlavně velký povrch studených kousků.
- Hořící olej přiklopit, nikdy vodu; popálení chladit 20 minut.
Gril, glazury a hrncestřední škola
Grilovaná ryba se solí, kuřecí špízy yakitori, lesklé teriyaki, zelenina dušená v dashi pod dřevěnou pokličkou a hrnce nabe, které se vaří přímo na stole. Kapitola vysvětluje, co se děje v omáčce, když houstne na glazuru, proč se ryba solí předem a jak rychle se uvaří plátek masa v shabu-shabu.
Teri znamená lesk, yaki grilování. Lesk teriyaki vzniká, když se ze sójové omáčky, mirinu a saké odpaří tolik vody, že cukry tvoří asi dvě třetiny hmoty. Při stejné době na plotně dosáhne glazury omáčka v široké pánvi o několik minut dřív než v úzké.
+Teorie: yakimono, shioyaki a yakitori, chemie teriyaki, nimono a otoshibuta, nabemono, sukiyaki a shabu-shabu
7.1Yakimono: grilovaná jídla
Shioyaki – ryba grilovaná se solí – je nejjednodušší japonský hlavní pokrm. Rybu (makrelu, lososa, pstruha) osolte 1–2 % soli z její hmotnosti 20–30 minut před grilováním. Sůl osmózou vytáhne z povrchu vodu s pachovými látkami (osušte ji), zpevní bílkoviny a kůže se pak lépe opeče do křupava. Japonské pravidlo říká: rybu grilovat „silným ohněm z dálky“ (tobi no tooku) – vysoká teplota, ale ne přímo v plamenech.
Yakitori jsou kuřecí špízy grilované nad dřevěným uhlím (bincho-tan, tvrdé dubové uhlí s malým kouřem a stálým žárem). Ochucují se buď solí (shio), nebo hustou omáčkou tare ze sójové omáčky, mirinu, cukru a výpeku, do které se špízy během grilování dvakrát až třikrát namáčejí. Kromě stehen (momo) a kuřete s cibulkou (negima) se grilují i kůže, srdíčka a mleté kuličky tsukune.
V Japonsku se v některých restauracích podává kuře syrové nebo jen povrchově opečené (torisashi, tataki); je to nejčastější příčina otrav kampylobakterem. Kuřecí yakitori, tsukune i karaage propečte do jádra aspoň na 74 °C. Mleté tsukune je rizikovější než celé kousky, protože bakterie z povrchu se při mletí dostanou dovnitř.
7.2Chemie glazury teriyaki
Klasická omáčka teriyaki je sójová omáčka, mirin a saké v poměru 1 : 1 : 1, často s trochou cukru. Při redukci se odpařuje skoro jen voda (a část alkoholu), takže roste podíl rozpuštěné sušiny – cukrů z mirinu a cukru, soli a aminokyselin ze sójové omáčky. S rostoucí koncentrací roste viskozita a bod varu: roztok s 64 % sušiny vře asi při 103 °C. Na horkém dně pánve se pak rychleji rozbíhá Maillardova reakce a karamelizace – glazura tmavne a voní. Nad 78 % sušiny se omáčka na dně připaluje a hořkne.
| Doba varu | Sušina | Konzistence | Alkohol z 14,0 g |
|---|---|---|---|
| 0 min | 33 % | řídká omáčka | 14,0 g |
| 10 min | 44 % | sirup, ještě teče | 7,7 g |
| 15 min | 53 % | sirup | 5,6 g |
| 20 min | 64 % | glazura, potáhne lžíci | 5,4 g |
| 25 min | 81 % | hrozí připálení | 5,1 g |
Prakticky se teriyaki dělá dvěma způsoby: buď se maso (kuřecí stehno, losos, žlutoocasá ryba buri) opeče a omáčka se redukuje přímo na pánvi s ním, nebo se omáčka zredukuje zvlášť a maso se jí na konci potírá. V glazuře se sůl koncentruje také – s 64 % sušiny obsahuje asi 9 % soli, tedy 1,6 g ve lžíci.
7.3Nimono a otoshibuta
Nimono jsou jídla dušená v ochuceném dashi: dýně kabocha, daikon, mrkev, houby, tofu, ryba nebo maso. Oblíbené nikujaga je hovězí nebo vepřové s brambory a cibulí, buri daikon zimní ryba buri s ředkví. Typický poměr dashi : sójová omáčka : mirin je 8 : 1 : 1 (asi 1,8 g soli na 100 ml) s trochou cukru, ochucuje se v pořadí sa-shi-su-se-so (kapitola 4).
Kousky zeleniny se před dušením seříznou na hranách (mentori), aby se o sebe neotloukly a nerozpadly, a velké kusy daikonu se naříznou do kříže zespodu, aby chuť pronikla dovnitř. Nimono se často nechá vychladnout ve vývaru: s klesající teplotou se vývar do kousků „vtahuje“ (chuť proniká dál difuzí, zatímco se nic nerozvaří).
7.4Nabemono: hrnce na stole
| Nabe | Vývar a suroviny | Poznámka |
|---|---|---|
| sukiyaki | tenké plátky hovězího, tofu, pórek, shirataki, houby v omáčce warishita (sójová omáčka, mirin, saké, cukr) | namáčí se do syrového rozšlehaného vejce – jen pasterovaná vejce |
| shabu-shabu | plátky 1–2 mm hovězího nebo vepřového, zelenina, tofu v kombu dashi | plátek se „máchá“ ve vývaru; omáčky ponzu a sezamová |
| oden | daikon, vejce, rybí výrobky, konjak dušené hodiny ve slabém dashi | zimní pouliční jídlo |
| yosenabe, chanko | ryby, kuře, zelenina, houby v dashi | chanko jedí zápasníci sumo |
Omáčka warishita na sukiyaki (100 ml sójové omáčky, 100 ml mirinu, 50 ml saké a 30 g cukru) obsahuje asi 6 g soli na 100 ml – proto se s ní šetří a dolévá se vývarem. Na konci se ve zbytku vývaru vaří rýže (zosui) nebo udon – tzv. shime.
Vepřové a drůbeží plátky v shabu-shabu vařte, dokud nezbělají v celé tloušťce, a na syrové maso používejte jiné hůlky než na jídlo. Stolní plynové vařiče potřebují větrání (oxid uhelnatý) a kartuše se nesmí přehřát – nestavte pod ně velké pánve, které je zakryjí.
7.5Procvičení
- Teriyaki leskne, když sušina dosáhne asi 55–68 %; široká pánev redukuje rychleji.
- Ryba na shioyaki se solí 20–30 minut předem.
- Otoshibuta: málo tekutiny, kousky se nehýbou ani nerozvaří.
- Kuře a mleté maso propéct; sukiyaki jen s pasterovanými vejci.
Vejce, tsukemono a okonomiyakistřední škola
Vrstvená vaječná rolka tamagoyaki, hedvábný vaječný krém chawanmushi a vejce vařená v horké vodě z pramenů – japonská kuchyně využívá to, že vaječné bílkoviny tuhnou při různých teplotách. K tomu nakládaná zelenina tsukemono, která patří ke každé misce rýže, a pouliční okonomiyaki z Ósaky a Hirošimy.
Samotné vejce začíná tuhnout kolem 68 °C. Když ho rozředíte dashi v poměru 1 : 3, tuhne až asi při 81 °C a gel je tak jemný, že se chvěje na lžičce. Proto se chawanmushi vaří v páře jen zlehka – při varu by se v něm vytvořily bublinky a díry.
+Teorie: tamagoyaki, chawanmushi a tuhnutí bílkovin, onsen tamago, syrová vejce, tsukemono a umeboshi, okonomiyaki a takoyaki
8.1Tamagoyaki
Tamagoyaki je rolka z tenkých vrstev omelety, smažená v obdélníkové pánvi makiyakinabe. Tokijský styl atsuyaki je sladší a hutnější (s cukrem a mirinem, bez dashi nebo s trochou), kansajský dashimaki tamago obsahuje hodně dashi, je šťavnatý a jemný, ale hůř se roluje, protože řídká směs se trhá.rolled omelette
Ze tří vajec v pánvi 13 × 18 cm vyjdou asi 3 vrstvy (s 30 % dashi), ze šesti vajec 6–7. Cukr rychle hnědne, proto se sladká rolka smaží na mírném plameni. Jeden z osmi kousků rolky ze tří vajec s 30 % dashi obsahuje jen asi 0,08 g soli; se lžičkou sójové omáčky místo dashi je to přes 0,18 g.
8.2Chawanmushi a tuhnutí bílkovin
Vaječný bílek obsahuje desítky bílkovin, které se při ohřevu rozvinou (denaturují) a propojí v gel. Ovotransferin tuhne asi od 62 °C, bílkoviny žloutku kolem 65–70 °C, hlavní bílkovina bílku ovalbumin až kolem 80 °C. Když vejce zředíte, molekuly bílkovin jsou dál od sebe a k propojení potřebují vyšší teplotu a víc času – gel je jemnější.
Chawanmushi („v páře v misce na čaj“) je slaný vaječný krém: 1 díl vejce a 3 díly vychladlého dashi (2 vejce = 100 g a 300 ml dashi), osolit, přecedit přes sítko a nalít do misek na kousky kuřete, krevety, shiitake a ginkgo. Vaří se v páře pod pootevřenou poklicí 12–15 minut. Když je pára příliš horká, voda v krému se začne vařit dřív, než bílkoviny ztuhnou, a v gelu zůstanou díry (su) – krém je houbovitý a pouští vodu.
Onsen tamago („vejce z horkých pramenů“) se vaří 30 minut ve vodě 65–68 °C: žloutek zhoustne jako krém, bílek zůstane mléčný a rosolovitý – opak vejce natvrdo. Do ramenu se dávají ajitama: vejce vařená 6–7 minut a marinovaná v sójové omáčce s mirinem.
V Japonsku se jí syrové vejce na rýži (tamago kake gohan) nebo jako omáčka k sukiyaki; tamní vejce se myjí, třídí a datum na nich udává, do kdy je lze jíst syrová. V EU se vejce nemyjí a riziko salmonelózy je vyšší. Na syrová a měkká vaječná jídla používejte pasterovaná vejce; pro děti, těhotné, seniory a lidi s oslabenou imunitou vejce dovařte. Onsen tamago při 65 °C ničí salmonely jen pomalu – pro rizikové skupiny se nehodí.
8.3Tsukemono
Tsukemono je nakládaná zelenina, která patří ke každé misce rýže. Dává kontrast – kyselost, slanost, křupavost – a dříve uchovávala zeleninu přes zimu. Některé druhy kvasí mléčným kvašením, jiné jsou jen krátce solené.Japanese pickles
| Druh | Princip | Příklad |
|---|---|---|
| asazuke (shiozuke) | 2–3 % soli, hodiny až dny; mírně solené, nekvašené | okurky, zelí, ředkvičky; z 500 g okurek 10–15 g soli |
| amazuzuke | sladký ocet (rýžový ocet, cukr, sůl) | gari (zázvor k sushi), rakkyo (cibulky), daikon |
| nukazuke | kvašení v otrubách nuka se solí a mléčnými bakteriemi; lože se míchá denně | okurka, lilek, mrkev za 6–24 h |
| misozuke, kasuzuke | v misu nebo v sedlinách saké (sakekasu) | daikon, okurka, ryba |
| takuan | sušený daikon v otrubách a soli, měsíce | žlutá ředkev na tácu ichiju sansai |
| umeboshi | plody ume solené 15–20 %, sušené na slunci, s listy červeného shiso | náplň onigiri; z 1 kg plodů 180 g soli (18 %) |
Umeboshi se dělá z japonské meruňky ume (Prunus mume), které se sklízejí nezralé. Tradiční jsou velmi slané a kyselé (asi 18 % soli); dnešní „mírně solené“ mají kolem 8 % a obsahují sladidla – po otevření patří do lednice. Plody ume se syrové nejedí; jejich jádra obsahují amygdalin. Fermentaci a kvašení podrobně vysvětluje průvodce Zavařování, kvašení a fermentace.
Málo solená zelenina (pod 5 % soli) se nesmí kazit: uchovávejte ji v lednici a spotřebujte do několika dní. Nukadoko (otrubové lože) míchejte čistýma rukama denně; bílý povlak kvasinek se odstraní, barevná plíseň znamená vyhodit celé lože.
8.4Okonomiyaki a takoyaki
Okonomiyaki („grilované, jak chcete“) je slaná placka se zelím. Ósacký styl: těsto z mouky, dashi a vajec (často se strouhaným jamem nagaimo, který dá nadýchanost) se smíchá s nakrájeným zelím a dalšími přísadami a peče se na plotně. Ze 100 g mouky, 120 ml dashi, 2 vajec a 300 g zelí vznikne asi 620 g směsi – dvě velké placky. Hirošimský styl je vrstvený: tenká palačinka, hromada zelí, klíčky, vepřové plátky, opečené nudle yakisoba a nakonec vejce. Obě se potírají hustou sladkou omáčkou, majonézou, sypou mořskou řasou aonori a vločkami katsuobushi.
Takoyaki jsou kuličky z řídkého těsta s kouskem chobotnice, pečené v litinové pánvi s půlkulovými důlky a otáčené jehlicí. Pocházejí z Ósaky. Tokijská monjayaki je ještě řidší, roztéká se po plotně a jí se malou špachtlí.
Takoyaki mají uvnitř tekuté, velmi horké těsto – nechte je chvíli vychladnout, jinak si spálíte ústa. Okonomiyaki a takoyaki obsahují pšenici, vejce, ryby (katsuobushi, dashi), často krevety, chobotnici (měkkýš) a omáčky se sójou. Syrový jam nagaimo dráždí kůži (krystaly šťavelanu vápenatého) – loupejte ho v rukavicích.
8.5Procvičení
- Ředění vejce dashi zvyšuje teplotu tuhnutí a zjemňuje gel.
- Chawanmushi 1 : 3 v mírné páře; var dělá díry.
- Syrová a měkká vejce jen pasterovaná.
- Tsukemono: solení, sladký ocet, otruby nuka; málo solené v lednici.
Chemie umami a kinetika extrakce dashivysoká škola
Umami objevil japonský chemik v kombu dashi a teprve o sto let později biologové našli na jazyku receptor, který ho vnímá. Kapitola vysvětluje, které molekuly chutnají umami, proč se glutamát a nukleotidy navzájem zesilují, jak rychle přecházejí do vody a proč je kombu nejlepší louhovat kolem 60 °C. Základy umami a Yamaguchiho pokusy shrnuje i průvodce Asijská kuchyně: Čína a jihovýchodní Asie v kapitole 10 – tady jde hlavně o dashi.
Ve vodě o 60 °C vyluhuje kombu za 51 minut 90 % glutamátu a slizu přitom uvolní jen asi 2,5 %. Při 90 °C se stejných 90 % glutamátu vyluhuje už za 14 minut, ale slizu je skoro dvě třetiny. Teplota zrychluje obě extrakce, sliz ale mnohem víc.
+Teorie: objev umami, molekuly, receptor T1R1/T1R3 a synergie, Yamaguchiho rovnice, kinetika a Arrheniova rovnice, inosinát v rybě, guanylát v houbách, glutamát a bezpečnost
9.1Objev umami
V roce 1908 izoloval chemik Kikunae Ikeda z Tokijské císařské univerzity z kombu dashi kyselinu glutamovou a chuť, kterou dává, nazval umami (z „umai“ – lahodný). Jeho článek vyšel japonsky v roce 1909 (anglický překlad 2002 v časopise Chemical Senses) a téhož roku začala výroba glutamátu sodného jako ochucovadla. Jeho žák Shintaro Kodama v roce 1913 našel v katsuobushi histidinovou sůl kyseliny inosinové (IMP) a Akira Kuninaka koncem 50. let popsal guanylát (GMP) a hlavně synergii: směs glutamátu a nukleotidu chutná mnohem silněji než každá složka zvlášť.umami discovery
Na Západě byla umami dlouho považována za „zvýrazňovač“, ne za základní chuť. Zlom přinesl objev receptorů: v roce 2002 dvě skupiny (Nelson a kol. v časopise Nature, Li a kol. v PNAS) ukázaly, že umami vnímá receptor složený ze dvou bílkovin T1R1 a T1R3, a v roce 2008 Zhang a kol. vysvětlili mechanismus synergie.
9.2Molekuly a receptor
Chuť má jen volný L-glutamát (aniont kyseliny glutamové), ne glutamát vázaný v bílkovinách – proto chutnají umami potraviny, ve kterých se bílkoviny rozštěpily: zralý sýr, rajčata, kvašená sója, sušené ryby. Z nukleotidů chutnají jen 5'-ribonukleotidy s fosfátem na 5'. uhlíku ribózy: inosinát (IMP), guanylát (GMP) a slabě adenylát (AMP).
9.3Yamaguchiho rovnice
Shizuko Yamaguchi v roce 1967 změřila senzorickým panelem intenzitu umami směsí glutamátu sodného a nukleotidů a shrnula ji do rovnice:
Všechny koncentrace jsou v g na 100 ml, y je intenzita vyjádřená jako ekvivalent samotného glutamátu. Guanylát je asi 2,3× účinnější než inosinát. Pro ichiban dashi z laboratoře v kapitole 2 (u = 0,0243, v = 0,0145):
Dashi s 24 mg glutamátu na 100 ml tedy chutná jako roztok se 450 mg glutamátu – asi 18,7× silněji. Násobek \(1 + \gamma v\) závisí jen na nukleotidu: proto i „málo“ katsuobushi znamená velký rozdíl a proto se do rostlinného dashi přidávají houby.
9.4Kinetika extrakce a Arrheniova rovnice
Glutamát v kombu je rozpuštěný v buňkách řasy; do vody difunduje přes buněčné stěny. Jednoduchý model 1. řádu předpokládá, že rychlost je úměrná množství, které v řase ještě zbývá:
S \(E_a/R = 5\,250\) K je aktivační energie \(E_a = 5\,250 \cdot 8{,}314 \approx 43{,}6\) kJ/mol – typická pro děj řízený difuzí a měknutím pletiva. Sliz (alginát, fukoidan a další polysacharidy buněčných stěn) se začne uvolňovat, až když se stěny rozpadají; v modelu jeho rychlost roste exponenciálně, desetkrát každých 14 °C.
| Teplota | k (min⁻¹) | 90 % glutamátu za | Sliz v tu chvíli |
|---|---|---|---|
| 5 °C (lednice) | 0,0020 | 19 h | 0 % |
| 20 °C | 0,0052 | 7 h 19 min | 0 % |
| 40 °C | 0,0165 | 2 h 20 min | 0,2 % |
| 60 °C | 0,045 | 51 min | 2,5 % |
| 70 °C | 0,071 | 32 min | 8,2 % |
| 80 °C | 0,110 | 21 min | 25,5 % |
| 90 °C | 0,165 | 14 min | 64,4 % |
| 100 °C | 0,244 | 9 min | 97,6 % |
Studený výluh v lednici je tedy pomalý (za 10 hodin asi 70 % glutamátu), ale úplně čistý. Kolem 60 °C je nejlepší poměr glutamátu ke slizu za rozumnou dobu – stejný závěr přinesly pokusy s kombu při 60–65 °C, které popsal například Mouritsen a kol. (2012).
9.5Inosinát v rybě a katsuobushi
Katsuobushi obsahuje řádově 500–800 mg IMP na 100 g. Hoblinky jsou tenké, takže se IMP vyluhuje rychle: při 90 °C je 90 % venku asi za 2 minuty. Dalším louhováním přibývají hlavně hořké a kyselé látky a rybí pach – proto se vločky louhují krátce, nevaří se a nemačkají.
9.6Guanylát v houbách shiitake
V čerstvých houbách je guanylátu málo. Vzniká až štěpením RNA enzymy (nukleázami), které jsou nejaktivnější kolem 60–70 °C, a zároveň se rozkládá fosfatázami, které pracují už za nižší teploty. Sušení buňky naruší, takže při namáčení a ohřevu se RNA štěpí snáz. Podle Sasakiho a kol. (1989) je nejlepší namáčet sušené shiitake ve studené vodě (5 °C nejméně 5 h, nebo 25 °C 5–15 h) a pak je ohřát; dlouhé namáčení v teplé vodě dává méně umami a víc hořkosti. V laboratoři kapitoly 2 to odpovídá přepínači studená/teplá voda.
9.7Glutamát sodný a bezpečnost
Glutamát sodný (E 621) je sodná sůl stejné kyseliny glutamové, která je volně v rajčatech, parmezánu nebo kombu. Tělo je nerozliší. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) v roce 2017 stanovil skupinový přijatelný denní příjem pro kyselinu glutamovou a glutamáty přidávané jako aditiva 30 mg/kg tělesné hmotnosti (vyjádřeno jako kyselina glutamová), pro člověka 70 kg tedy 2 100 mg denně. Tzv. „syndrom čínské restaurace“ se ve dvojitě slepých studiích nepotvrdil u běžných dávek s jídlem; citliví jedinci mohou mít mírné obtíže po velkých dávkách na lačno. Glutamát a nukleotidy obsahují sodík – v instantním dashi spolu se solí.
9.8Procvičení
- Umami vnímá receptor T1R1/T1R3; nukleotidy drží „mucholapku“ s glutamátem zavřenou.
- Yamaguchi: \(y = u(1 + 1\,218\,v)\) – násobek určuje nukleotid.
- Extrakce 1. řádu, rychlost podle Arrhenia; sliz roste s teplotou rychleji než glutamát.
- IMP vzniká po smrti ryby z ATP, GMP v houbách štěpením RNA.
Kódži a fermentace: miso, saké, mirin a ocetvysoká škola
Miso, sójová omáčka, saké, mirin, rýžový ocet i sladký nápoj amazake mají společný začátek: rýži, ječmen nebo sóju porostlou ušlechtilou plísní Aspergillus oryzae. Této kultuře se říká kódži a její enzymy rozkládají škrob na cukry a bílkoviny na aminokyseliny. Kapitola vysvětluje biochemii kódži, zrání misa a souběžné kvašení saké.
Plíseň Aspergillus oryzae je příbuzná A. flavus, která tvoří jeden z nejsilnějších přírodních karcinogenů – aflatoxin. Japonci ji ale ochočili už před více než tisíciletím a během domestikace její geny pro aflatoxin přestaly fungovat. Japonská pivovarnická společnost ji v roce 2006 vyhlásila „národní houbou“ (kokkin).
+Teorie: Aspergillus oryzae, výroba kódži a enzymy, biochemie misa, aktivita vody, sójová omáčka, souběžné kvašení saké, mirin, ocet, shio kódži a amazake
10.1Aspergillus oryzae
Aspergillus oryzae je vláknitá plíseň, kterou lidé v Japonsku a Číně množili na vařeném obilí odpradávna. Genom byl přečten v roce 2005 (Machida a kol., Nature): má neobvykle mnoho genů pro vylučované enzymy, hlavně amylázy a proteázy. Geny pro syntézu aflatoxinu jsou v kmenech používaných v potravinářství poškozené nebo chybí, proto kódži aflatoxin netvoří. Na sójovou omáčku se používá i příbuzný A. sojae, na destiláty shochu a awamori černé kódži A. luchuensis.koji mould
10.2Výroba kódži a jeho enzymy
Rýže se namočí, uvaří v páře (ne ve vodě, zrna musí zůstat sypká), zchladí asi na 35 °C a posype spórami (tane-kódži). Pak 40–48 hodin roste při 30–40 °C ve vlhké komoře; plíseň prorůstá zrna bílým myceliem a vylučuje enzymy. Teplota se hlídá, protože rostoucí plíseň se sama zahřívá. Hotové kódži voní jako kaštany a sladce.
10.3Biochemie misa
Uvařené a rozmačkané sójové boby se smíchají s kódži a solí, upěchují do sudu bez vzduchových kapes, zatíží a nechají zrát. Probíhají tři souběžné děje:
- Enzymatický rozklad – proteázy kódži štěpí sójové bílkoviny na peptidy a aminokyseliny (glutamát), amylázy štěpí škrob na cukry. Sůl enzymy zpomaluje, teplo zrychluje.
- Kvašení – solitolerantní kvasinky (Zygosaccharomyces rouxii) tvoří alkohol a vonné látky, mléčné bakterie (Tetragenococcus halophilus) kyselinu mléčnou.
- Maillardova reakce – cukry reagují s aminokyselinami na hnědé melanoidiny. Proto miso s krátkým zráním a hodně rýžovým kódži zůstane bílé a sladké, dlouhé a teplé zrání dá červené až tmavě hnědé miso.
Laboratoř ukazuje, že teplota působí na barvu silněji než na rozklad bílkovin: v modelu má Maillardova reakce Q10 = 3, proteolýza 2. Červené miso s 12,5 % soli zčervená při 25 °C za necelých 10 měsíců, při 15 °C až za víc než dva roky. Tradiční výrobci nechávají sudy zrát v nevytápěném skladu přes léto i zimu.
10.4Aktivita vody a sůl
Mikroby nepotřebují vodu „celkovou“, ale volnou, kterou udává aktivita vody \(a_w\) (poměr tlaku vodní páry nad potravinou a nad čistou vodou). Sůl rozpuštěná ve vodné fázi \(a_w\) snižuje. Rozhoduje koncentrace soli ve vodě, ne v celé hmotě:
| Sůl v misu | Sůl ve vodné fázi | aw | Typ |
|---|---|---|---|
| 5 % | 9,6 % | 0,936 | velmi málo solené, jen v chladu a krátce |
| 6 % | 11,3 % | 0,923 | sladké bílé miso |
| 10 % | 17,5 % | 0,871 | ječné, sójové |
| 12 % | 20,3 % | 0,845 | světlé slané |
| 15 % | 24,2 % | 0,807 | velmi slané, venkovské |
Většina bakterií způsobujících otravy přestává růst pod \(a_w \approx 0{,}91\)–0,94 (Clostridium botulinum typu A pod 0,94, Staphylococcus aureus roste až do 0,86, ale toxin tvoří jen nad asi 0,90). Slané miso je proto stabilní i při pokojové teplotě; sladké bílé miso s 6 % soli patří do lednice. Kvasinky a plísně snesou nižší \(a_w\) – proto se na povrchu domácího misa může objevit bílý povlak kvasinek (neškodný, odstraní se).
10.5Sójová omáčka
Pro sójovou omáčku se kódži pěstuje na směsi vařené sóji a pražené drcené pšenice (asi 1 : 1). Kódži se smíchá se solankou (kolem 18 % soli) na hustou kaši moromi, která kvasí půl roku až dva roky; pak se lisuje, pasteruje a filtruje. Proti misu je víc tekutá a víc kvasí, proto má víc alkoholu, kyselin a vonných látek. Podrobněji se sójové omáčce a jejím čínským příbuzným věnuje průvodce Asijská kuchyně: Čína a jihovýchodní Asie.
10.6Saké: souběžné kvašení
Mirin se vyrábí z lepkavé rýže, kódži a rýžového destilátu shochu. Alkohol z destilátu zastaví kvasinky, takže kódži dál štěpí škrob na cukry, ale ty už nekvasí – vznikne sladký nápoj s asi 14 % alkoholu a 40–50 % cukrů. Rýžový ocet vzniká, když octové bakterie (Acetobacter) oxidují alkohol z rýžového vína na kyselinu octovou.
Saké má obvykle 14–16 % alkoholu, mirin asi 14 %. Saké se pije až od 18 let a nikdy před řízením – v Česku platí nulová tolerance alkoholu za volantem (0 ‰). Při vaření se alkohol odpaří jen zčásti (kapitola 7).
10.7Kódži v domácí kuchyni
Shio kódži (solené kódži) je pasta z rýžového kódži, soli a vody, např. 100 g kódži, 30 g soli a 130 ml vody (11,5 % soli), která se týden nechá při pokojové teplotě a denně promíchá. Používá se místo soli do marinád: proteázy naruší povrch masa (je křehčí) a uvolní aminokyseliny (umami), amylázy cukry (lepší zhnědnutí). Amazake je sladký nealkoholický nápoj z rýže a kódži udržovaný 8–10 hodin při 55–60 °C, kdy pracují amylázy, ale kvasinky ani většina bakterií neroste. Sušené kódži koupíte v asijských obchodech a e-shopech s potřebami pro fermentaci.
Domácí miso dělejte s dostatkem soli (aspoň 10–12 % u misa zrajícího při pokojové teplotě), v čisté nádobě, bez vzduchových kapes a se zatížením. Barevné, chlupaté plísně (zelené, černé, růžové) znamenají vyhodit. Amazake udržujte nad 55 °C, jinak hrozí množení bakterií; hotové v lednici a do několika dní. Podrobněji v průvodci Zavařování, kvašení a fermentace.
10.8Procvičení
- Kódži = plíseň A. oryzae na obilí nebo sóji; dodává amylázy a proteázy.
- Miso zraje enzymy, kvasinkami a Maillardovou reakcí; teplo ho barví rychleji, než zraje chuť.
- Sůl ve vodné fázi snižuje aktivitu vody a drží škodlivé mikroby zpátky.
- Saké kvasí souběžně se zcukřováním – proto má až 20 % alkoholu.
Fyzika tempury: lepek, pára a olejvysoká škola
Proč tempura potřebuje ledovou vodu, proč obal křupe jen pod určitou vlhkostí a proč smažené jídlo nasaje většinu oleje až po vytažení z hrnce? Kapitola převádí kuchařská pravidla z kapitoly 6 do řeči fyziky a chemie potravin: tvorba lepku, přenos tepla a hmoty, skelný přechod škrobu, Maillardova reakce a stárnutí oleje.
Dokud je jídlo v horkém oleji, voda z něj uniká jako pára a tlak páry olej vytlačuje ven. Po vytažení se pára v pórech sráží, tlak klesne – a olej z povrchu se nasaje dovnitř. Podle měření se tak velká část oleje dostane do jídla až v prvních minutách po vytažení.
+Teorie: tvorba lepku, fáze smažení, skelný přechod a křupavost, nasákání oleje, panko, Maillardova reakce a akrylamid, rozklad oleje
11.1Lepek a ledová voda
Pšeničná mouka obsahuje bílkoviny gliadin a glutenin. Když přijdou do styku s vodou a těsto se míchá, hydratují a propojí se disulfidovými můstky a vodíkovými vazbami v pružnou síť – lepek. V chlebu je žádoucí, v tempuře ne: lepková síť drží vodu, obal se pomaleji vysušuje, je tuhý a nasaje víc oleje. Tvorbu lepku omezí:
- chlad – hydratace i reakce bílkovin jsou pomalejší (ledová voda, mísa v ledu);
- krátké míchání – lepek potřebuje mechanickou práci, pár tahů hůlkami ho nevytvoří;
- mouka s nízkým obsahem bílkovin (asi 7–9 % proti 10–12 % u hladké), přídavek škrobu (bramborový, kukuřičný, rýžová mouka);
- perlivá voda – bublinky CO₂ kypří a těsto je řidší; alkohol (trocha vodky nebo saké) zředí vodu, zpomalí hydrataci a rychleji se odpaří;
- míchat těsně před smažením – i nemíchané těsto lepek časem tvoří.
Podle modelu laboratoře má těsto z ledové vody, nízkobílkovinné mouky a pár tahů index lepku 0,2, těsto z vody o 20 °C a hladké mouky umíchané do hladka 1,8 – za 90 s při 175 °C je první křupavé, druhé zůstane měkké.
11.2Fáze smažení
Teplo z oleje do povrchu přechází konvekcí, kterou zesiluje var: bublinky páry olej promíchávají, součinitel přestupu tepla je proto při smažení vysoký (stovky W/(m²·K)). Do středu jde teplo vedením a voda uvnitř se postupně odpařuje – mezi vlhkým jádrem a suchou krustou se posouvá „fronta odpařování“.
11.3Skelný přechod a křupavost
Suchý škrob a bílkoviny v krustě tvoří při pokojové teplotě sklovitý stav: tuhou, křehkou hmotu, která se pod zuby láme s praskáním. Voda působí jako změkčovadlo – snižuje teplotu skelného přechodu \(T_g\). Když krusta nasaje vlhkost ze středu nebo ze vzduchu a \(T_g\) klesne pod pokojovou teplotu, přejde do kaučukovitého stavu a místo křupnutí se ohne. Proto tempura měkne během několika minut a podává se hned; čím je obal tenčí a sušší, tím déle vydrží.
11.4Kdy jídlo nasaje olej
Při smažení proudí pára z jídla ven a olej se dovnitř skoro nedostane. Olej ulpívá na povrchu. Po vytažení se pára v pórech ochladí a zkondenzuje, tlak v pórech klesne pod tlak okolí a kapilární síly vtáhnou olej z povrchu dovnitř (přehled Ziaiifar a kol., 2008). Z toho plynou praktická pravidla:
- tempuru po vytažení hned otřepat a položit na mřížku (ne na talíř, kde leží v oleji);
- nesmažit při nízké teplotě – smažení je delší, krusta poréznější a olej má víc času;
- hustý lepkový obal má víc pórů a drží víc oleje než tenký křehký;
- přepálený, starý olej je viskóznější, víc ulpívá a víc se nasaje.
Panko má velké vločky s malou plochou kontaktu a mezi nimi vzduch; obal je silný, ale vzdušný a po vytažení rychle okape. Jemná strouhanka dá hutnější, rovnoměrně nasáklou vrstvu.
11.5Maillardova reakce a akrylamid
Zlatou barvu a vůni krusty dává Maillardova reakce redukujících cukrů s aminokyselinami a karamelizace. Rychlost silně roste s teplotou (laboratoř počítá zdvojnásobení zhruba každých 10 °C). Vedlejším produktem reakce cukrů s aminokyselinou asparaginem nad asi 120 °C je akrylamid, pravděpodobný lidský karcinogen. Nejvíc vzniká v bramborách, batátech a obilninách smažených dotmava. Nařízení (EU) 2017/2158 ukládá provozovnám smažit bramborové výrobky pod 175 °C a jen do zlatova. Japonská tempura je světlá a krátce smažená, což je výhoda; batáty a dýni v tempuře nesmažte do hněda.
11.6Stárnutí oleje
| Děj | Příčina | Následek |
|---|---|---|
| hydrolýza | voda z jídla štěpí triacylglyceroly | volné mastné kyseliny, nižší teplota kouření |
| oxidace | kyslík, teplo, kovy; radikály | aldehydy a ketony – žluklá vůně, tmavnutí |
| polymerace | spojování oxidovaných molekul | vyšší viskozita, pěnění, víc oleje v jídle |
Souhrnně se rozklad měří jako polární látky; česká vyhláška č. 121/2023 Sb. zakazuje provozovnám použít olej s více než 25 % polárních látek nebo 12 % polymerních triacylglycerolů. Pražený sezamový olej obsahuje antioxidanty (sezamol, sezaminol), proto se v tempuře osvědčuje ve směsi a tradičně se považuje za stabilnější.
11.7Procvičení
- Méně lepku = tenký, křehký a méně mastný obal: chlad, krátké míchání, slabá mouka.
- Křupavost je sklovitý stav suché krusty; voda ji změkčí.
- Olej se nasaje hlavně po vytažení: hned na mřížku.
- Nesmažit dohněda – akrylamid; starý olej vyměnit.
Wagashi, matcha a kaisekivysoká škola
Na závěr japonské sladkosti wagashi z rýže, fazolí azuki a agaru, čaj matcha, se kterým se podávají, a slavnostní menu kaiseki, ve kterém se sejde všechno z předchozích kapitol: dashi, sezónnost, pět způsobů úpravy a rýže na konec. Kapitola vysvětluje fyziku gelů z agaru a uzavírá washoku pohledem na sůl.
Želé z agaru ztuhne při asi 35 °C, ale roztaje až kolem 89 °C. Želatina taje už v ústech. Proto se japonské želé yokan a mizu-yokan nerozteče ani v letním horku a dá se krájet nožem – fyzikové tomu říkají hystereze.
+Teorie: mochi, anko, agar a hystereze gelu, wagashi, matcha, struktura kaiseki, washoku a sůl
12.1Mochi
Mochi se dělá z lepkavé rýže mochigome, jejíž škrob je skoro celý z rozvětveného amylopektinu. Rýže se namočí, uvaří v páře a tluče dřevěnou palicí v moždíři (mochitsuki), dokud se zrna nespojí v hladké, pružné a tažné těsto. Mechanická práce rozbije zrna a z nabobtnalého amylopektinu vznikne souvislá hmota. Doma se dělá z mouky z lepkavé rýže (shiratamako, mochiko) vařené s vodou v páře nebo v mikrovlnné troubě.
Čerstvé mochi je měkké, za den ztvrdne – škrob retrograduje: řetězce amylopektinu se pomalu znovu uspořádají do krystalických oblastí. U amylopektinu je to pomalejší než u amylózy, proto lepkavá rýže tvrdne pomaleji než běžná; v lednici (kolem 4 °C) nejrychleji. Ohřátím (grilováním, ve vývaru) mochi zase změkne. Podrobněji o retrogradaci rýže píše průvodce Sushi.
Mochi je lepivé a pružné a v Japonsku každý rok o Novém roce způsobí desítky případů dušení, z velké části u lidí nad 65 let. Krájejte ho na malé kousky, jezte pomalu s pitím a seniory a děti u stolu nenechávejte samotné (sekce Bezpečně).
12.2Anko: pasta z azuki
Anko je sladká pasta z červených fazolí azuki, základ většiny wagashi. Fazole se uvaří, první var se slije (shibukiri – odstraní trpké třísloviny), dovaří se doměkka a se cukrem se odpaří na hustou pastu. Tsubuan má celé nebo rozmačkané fazole, koshian se protlačí přes síto a zbaví slupek. Z 250 g suchých fazolí vznikne asi 550 g uvařených a s 200 g cukru pasta s asi 27 % cukru. Cukr váže vodu a snižuje aktivitu vody, takže anko vydrží v lednici několik dní a dá se zamrazit. Azuki koupíte v asijských obchodech a obchodech se zdravou výživou.
12.3Agar a hystereze gelu
Kanten (agar) se získává z ruduch rodů Gelidium a Gracilaria; jeho gelující složkou je polysacharid agaróza. Ve vroucí vodě se řetězce rozvinou a rozpustí. Při chladnutí se kolem 32–40 °C spojí do dvojitých šroubovic a ty do svazků – vznikne pevná trojrozměrná síť. Svazky šroubovic jsou tak stabilní, že se rozpadnou až kolem 85–90 °C. Mezi teplotou tuhnutí a tání je proto velký rozdíl.
- Množství: 4 g práškového agaru na 500 ml (0,8 %) dá pevné krájitelné želé, 2 g (0,4 %) jen měkké. Agar je asi 8–10× „silnější“ než želatina.
- Rozpuštění: agar se musí 1–2 minuty vařit, při 80 °C se nerozpustí.
- Kyselina (citron, ovocná šťáva) při varu agarózu štěpí a gel změkne; přidávejte ji, až směs vychladne asi na 60 °C, těsně před tuhnutím.
- Cukr gel zpevní a omezí synerezi (vytékání vody z gelu), proto je yokan s hodně cukru velmi pevný.
- Agar je rostlinný, hodí se pro vegetariány a vegany; želatina je z živočišného kolagenu.
12.4Wagashi
| Skupina | Příklady | Vlastnosti |
|---|---|---|
| namagashi (čerstvé) | nerikiri (tvarované z anko a mochi do květů a listů), daifuku (mochi s anko), sakura mochi, kashiwa mochi | vydrží 1–2 dny, tvar a barva podle sezóny |
| han-namagashi | yokan, monaka (oplatky s anko), dorayaki | dny až týdny |
| higashi (suché) | rakugan (lisovaný cukr s rýžovou moukou), konpeito | měsíce; k čaji usucha |
| želé a dango | mizu-yokan, warabi mochi, mitarashi dango | letní a pouliční sladkosti |
Wagashi jsou méně sladká a tučná než evropské dezerty: obsahují skoro jen rýži, fazole, cukr a agar, bez másla a smetany. Jejich tvar a jméno odkazují k ročnímu období – podzimní javorový list, jarní květ sakury. Tradiční cukrářskou práci evropského typu vysvětluje průvodce Cukrářství.
12.5Matcha
Matcha je jemně mletý zelený čaj z lístků čajovníku, které se několik týdnů před sklizní stíní (víc chlorofylu a aminokyseliny L-theaninu, méně hořkých katechinů). Lístky se napaří, usuší, zbaví žilek (tencha) a melou v kamenném mlýnku. Pije se celý prášek rozšlehaný bambusovou metličkou chasen: řídký usucha asi 2 g na 70 ml vody o 70–80 °C (2,8 %), hustý koicha 4 g na 40 ml (9,1 %). K čaji se podává wagashi, jehož sladkost vyrovná hořkost. Čajovému obřadu a druhům čaje se věnuje průvodce Čaj a čajová kultura.
12.6Kaiseki
Kaiseki je nejvyšší forma japonského menu. Vzniklo z jednoduchého jídla před čajovým obřadem (cha-kaiseki), dnes označuje i slavnostní menu v restauracích a hostincích ryokan. Každý chod je malý, připravený jiným způsobem a podaný na nádobí vybraném podle sezóny. Je to rozšířené ichiju sansai z kapitoly 1.
12.7Washoku a sůl
Washoku je pestré, s malým množstvím tuku a s velkým podílem zeleniny, ryb a sóji. Jeho slabinou je sůl. Výpočty z předchozích kapitol ukazují, odkud přichází:
| Jídlo | Sůl | Z 5 g (WHO) |
|---|---|---|
| miska ramenu se shoyu tare, vypitá celá | 5,5 g | 110 % |
| miska horkého udonu (400 ml polévky) | 5,2 g | 105 % |
| lžíce sójové omáčky (15 ml) | 2,6 g | 51 % |
| onigiri 110 g s tradičním umeboshi | 2,0 g | 40 % |
| miso polévka (12 g světlého misa) | 1,6 g | 33 % |
| lžíce glazury teriyaki (18 g) | 1,6 g | 33 % |
| 30 g nakládaných okurek asazuke | 0,45 g | 9 % |
| kousek tamagoyaki s dashi | 0,08 g | 2 % |
Japonská kuchyně sama nabízí nástroje, jak sůl snížit: silné dashi (umami dodá plnost a jídlo potřebuje méně soli), kyselost citrusů a octa (ponzu, sunomono), vůni sezamu, shiso a yuzu, světlé miso s menším obsahem soli a omáčky se sníženým obsahem soli. A jednoduchá pravidla: polévku z nudlí nedopíjet, sójovou omáčku dávat do misky po troškách a tsukemono brát jako ochutnávku.
12.8Procvičení
- Mochi je z amylopektinu lepkavé rýže; krájet na malé kousky.
- Agar tuhne kolem 35 °C a taje kolem 89 °C; kyselinu přidat po zchladnutí.
- Kaiseki je sezónní menu malých chodů, vrcholem je čirá polévka s ichiban dashi.
- Washoku a sůl: dashi, citrusy a nedopité polévky.
Receptář: přes 170 japonských jídel krok za krokem
Recepty od rýže a dashi přes miso polévky, nudle, tempuru, grilovaná a dušená jídla, vejce a tsukemono po hrnce nabe, okonomiyaki a sladkosti wagashi. Každý recept je psaný pro začátečníka: suroviny pod názvy, pod kterými je koupíte v Česku, s náhradou, když je nenajdete, gramy místo „hrnků“, schéma postupu, časová osa a vysvětlení japonských výrazů přímo v textu.
U každého receptu stránka uvede alergeny podle nařízení EU, upozornění na bezpečnost, původ jídla a podíl surovin na hmotnosti. Počet porcí změníte tlačítky − a +, navážky se přepočítají. Režim Vařit krok za krokem ukáže jeden krok velkým písmem s minutkou. Sushi, sashimi a jídla ze syrových ryb najdete v samostatném průvodci Sushi.
📲 Receptář jako aplikace – samostatná stránka jen s recepty: nainstalujete si ji do telefonu nebo tabletu a vaříte podle ní i bez připojení.
Receptář se načítá…
Při smažení plňte hrnec olejem nejvýš do třetiny, suroviny osušte a hořící olej nikdy nehaste vodou – přiklopte poklicí a vypněte hořák (kapitola 6). Uvařenou rýži, kterou nesníte hned, do hodiny zchlaďte a spotřebujte do druhého dne (kapitola 3). Drůbež a mleté maso propečte do jádra aspoň na 74 °C; na syrová a měkká vaječná jídla používejte pasterovaná vejce. Mochi krájejte na malé kousky.
Alergeny jsou odvozené jen ze složení receptu podle přílohy II nařízení (EU) č. 1169/2011. Sójová omáčka a miso obsahují sóju a často pšenici, dashi ryby (katsuobushi, niboshi), soba pohanku, tempura a panko pšenici a vejce – při alergii vždy čtěte složení konkrétního výrobku. Mirin a saké obsahují alkohol, který se vařením odpaří jen zčásti; saké se pije až od 18 let a nikdy před řízením (0 ‰).
Recepty jsou obvyklé domácí postupy ověřené proti odborné literatuře uvedené v příloze C, zaokrouhlené na kuchyňské míry.
Slovníček
Vzorce a hodnoty na jednom místě
Základy (kapitoly 1–4)
Střední škola (kapitoly 5–8)
Vysoká škola (kapitoly 9–12)
| Veličina | Hodnota |
|---|---|
| ichiban dashi na 1 l | 10 g kombu (60 °C 60 min nebo do prvních bublinek), 20 g katsuobushi 2 min při 90 °C |
| voda na japonskou rýži | asi 1,1× objem, 1,3–1,4× hmotnost suché rýže; namočit 30–60 min, vařit 12–13 min, 10 min dojít |
| sůl v misu (g/100 g) | sladké bílé 6,1, světlé slané 12,4, červené 13,0, ječné 10,7, sójové 10,9 |
| sůl v sójové omáčce (g/100 g) | koikuchi 14,5, usukuchi 16,0, tamari 13,0; lžíce 15 ml koikuchi 2,6 g |
| omáčky (dashi : sójová : mirin) | namáčecí 4 : 1 : 1 (2,9 g soli/100 ml), polévková 12 : 1 : 1 (1,3 g), nimono 8 : 1 : 1 (1,8 g) |
| alkohol | hon mirin asi 14 %, saké 14–16 %; po 15 min dušení zbývá asi 40 % |
| teplota oleje | tempura 170–180 °C (zelenina 160–170), tonkatsu 165–170, karaage 160–170 a pak 185; provozovny nejvýš 180 °C |
| propečení (jádro) | drůbež a karaage 74 °C, mleté maso 71 °C, vepřové 70 °C |
| vejce | tuhne od 62 °C (ovotransferin), žloutek 65–70 °C, ovalbumin 80 °C; chawanmushi 1 : 3, onsen tamago 65–68 °C 30 min |
| agar | 0,8 % (4 g na 500 ml) pevné želé; tuhne kolem 35 °C, taje kolem 89 °C |
| sůl a jód | WHO méně než 5 g soli denně; horní hranice jódu pro dospělé 600 µg denně |
| tísňová čísla | 112, záchranná služba 155, hasiči 150, Toxikologické informační středisko 224 919 293 nebo 224 915 402 |
Zdroje a předpoklady
Právní předpisy a instituce (ověřeno 17. 11. 2026)
- Nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, příloha II (14 alergenů).
- Nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin; nařízení (ES) č. 853/2004, příloha III, oddíl VIII, kapitola V, část E: ryby čeledí Tetraodontidae, Molidae, Diodontidae a Canthigasteridae (fugu) se nesmějí uvádět na trh.
- Nařízení (ES) č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách, příloha II: konjak (E 425) není povolen v želé cukrovinkách včetně želé v minipohárcích; glutamáty E 620–E 625.
- Nařízení Komise (EU) 2017/2158, kterým se stanoví opatření ke zmírnění a referenční úrovně pro snížení přítomnosti akrylamidu v potravinách.
- Vyhláška č. 121/2023 Sb., o požadavcích na pokrmy: § 2 odst. 2 (oleje a tuky nejvýše 180 °C), § 2 odst. 3 (bramborové výrobky pod 175 °C), § 4 a příloha č. 1 (ukazatele tepelného rozkladu: polární látky nad 25 %, polymerní triacylglyceroly nad 12 %); §§ 2, 4 a 5 účinné od 1. 1. 2024.
- Doporučení Komise (EU) 2018/464 o monitorování kovů a jódu v mořských řasách, halofytech a produktech z mořských řas.
- EFSA ANS Panel: Re-evaluation of glutamic acid (E 620–E 625) as food additives. EFSA Journal 15 (2017), 4910 (skupinový ADI 30 mg/kg tělesné hmotnosti denně).
- EFSA ANS Panel: Re-evaluation of konjac gum (E 425 i) and konjac glucomannan (E 425 ii) as food additives. EFSA Journal 15 (2017), 4864.
- Scientific Committee on Food: Opinion on the tolerable upper intake level of iodine (2002), shrnuto v EFSA: Tolerable Upper Intake Levels for Vitamins and Minerals (2006) – 600 µg jódu denně pro dospělé.
- Food Standards Agency (UK): doporučení nejíst řasu hijiki kvůli anorganickému arzenu (2004).
- Bundesinstitut für Risikobewertung (BfR): zdravotní rizika jódu v sušených mořských řasách (2004, 2007) a stanovisko 044/2026 k označování obsahu jódu; dermatitida po syrových houbách shiitake (2004).
- UNESCO, mezivládní výbor pro ochranu nehmotného kulturního dědictví, 8. zasedání, Baku 2013, rozhodnutí 8.COM 8.17: Washoku, traditional dietary cultures of the Japanese, notably for the celebration of New Year.
- Ministry of Education, Culture, Sports, Science and Technology (MEXT): Standard Tables of Food Composition in Japan 2020 (8. vydání) – sůl v misu, sójové omáčce, umeboshi a instantním dashi.
- Ministry of Health, Labour and Welfare (MHLW): National Health and Nutrition Survey 2019 (průměrný příjem soli dospělých asi 10,1 g denně); Consumer Affairs Agency: povinné označování osmi alergenů (krevety, krab, vlašský ořech, pšenice, pohanka, vejce, mléko, arašídy).
- WHO: Guideline: Sodium intake for adults and children (2012) – méně než 5 g soli denně.
- Tokijský hasičský sbor (Tokyo Fire Department): statistiky převozů po vdechnutí mochi (většina pacientů nad 65 let, nejvíc v prosinci a lednu).
- Zideman D. A. a kol.: European Resuscitation Council Guidelines 2021: First aid. Resuscitation 161 (2021), 270–290 (chlazení popálenin tekoucí vodou 20 minut).
- USDA: Table of Nutrient Retention Factors, Release 6 (2007) – zbytkový alkohol po vaření.
- Toxikologické informační středisko, Klinika pracovního lékařství VFN a 1. LF UK, Praha: 224 919 293, 224 915 402 (nepřetržitě).
Odborná literatura
- Ikeda K.: On a new seasoning. Journal of the Tokyo Chemical Society 30 (1909), 820–836; anglický překlad Chemical Senses 27 (2002), 847–849.
- Kodama S.: On a procedure for separating inosinic acid. Journal of the Tokyo Chemical Society 34 (1913), 751.
- Kuninaka A.: Studies on taste of ribonucleic acid derivatives. Journal of the Agricultural Chemical Society of Japan 34 (1960), 489–492.
- Yamaguchi S.: The synergistic taste effect of monosodium glutamate and disodium 5'-inosinate. Journal of Food Science 32 (1967), 473–478.
- Nelson G. a kol.: An amino-acid taste receptor. Nature 416 (2002), 199–202.
- Li X. a kol.: Human receptors for sweet and umami taste. PNAS 99 (2002), 4692–4696.
- Zhang F. a kol.: Molecular mechanism for the umami taste synergism. PNAS 105 (2008), 20930–20934.
- Ninomiya K.: Umami: a universal taste. Food Reviews International 18 (2002), 23–38.
- Kurihara K.: Umami the fifth basic taste: history of studies on receptor mechanisms and role as a food flavor. BioMed Research International 2015, 189402.
- Mouritsen O. G. a kol.: Seaweeds for umami flavour in the New Nordic Cuisine. Flavour 1 (2012), 4.
- Mouritsen O. G., Styrbæk K.: Umami: Unlocking the Secrets of the Fifth Taste. Columbia University Press 2014.
- Sasaki H. a kol.: Rehydration conditions of dried shiitake mushrooms. Nippon Shokuhin Kogyo Gakkaishi 36 (1989), 293–301.
- Machida M. a kol.: Genome sequencing and analysis of Aspergillus oryzae. Nature 438 (2005), 1157–1161.
- Kitamoto K.: Molecular biology of the koji molds. Advances in Applied Microbiology 51 (2002), 129–153.
- Shurtleff W., Aoyagi A.: The Book of Miso. Ten Speed Press (2. vyd. 2001).
- Fu B. X.: Asian noodles: history, classification, raw materials, and processing. Food Research International 41 (2008), 888–902.
- Fiszman S. M., Salvador A.: Recent developments in coating batters. Trends in Food Science & Technology 14 (2003), 399–407.
- Mellema M.: Mechanism and reduction of fat uptake in deep-fat fried foods. Trends in Food Science & Technology 14 (2003), 364–373.
- Ziaiifar A. M. a kol.: Review of mechanisms, conditions, and factors involved in the oil uptake phenomenon during the deep-fat frying process. International Journal of Food Science and Technology 43 (2008), 1410–1423.
- Armisen R., Galatas F.: Agar. In: Phillips G. O., Williams P. A. (eds.): Handbook of Hydrocolloids. Woodhead 2009.
- McGee H.: On Food and Cooking. Scribner 2004.
- Tsuji S.: Japanese Cooking: A Simple Art. Kodansha 1980.
- Andoh E.: Washoku: Recipes from the Japanese Home Kitchen. Ten Speed Press 2005.
- Hosking R.: A Dictionary of Japanese Food. Tuttle 1996.
Modelové předpoklady
Laboratoře jsou výukové modely s parametry zvolenými podle typických hodnot z literatury a praxe: menu ichiju sansai (tradiční pravidlo pěti barev a způsobů), dashi a hero (extrakce 1. řádu s Arrheniovou závislostí, typické obsahy glutamátu, inosinátu a guanylátu, Yamaguchiho rovnice), voda na rýži (nasáknutí podle konzistence a odpar podle plochy hrnce), sůl v miso polévce a ramenu (tabulkové obsahy soli, modelové tare), teplota oleje (tepelná bilance s odparem vody z povrchu jídla), glazura teriyaki (odpar z hladiny, složení podle tabulek, zbytkový alkohol podle USDA), tamagoyaki (vrstva 2,5 mm, orientační teplota tuhnutí), zrání misa (kinetika s Q10 2 a 3 kalibrovaná na doby zrání druhů), tempura (index lepku a exponenciální sušení obalu) a agar (pevnost úměrná čtverci koncentrace). Konstanty modelů dashi, zrání misa, tempury a tuhnutí vajec jsou odhady autorů, ne naměřené hodnoty. Všechna čísla v textu spočítal kontrolní skript ze stejných modelů. Neslouží jako technologický předpis ani k hodnocení konkrétních výrobků.
Ověřeno 17. 11. 2026.