Geografie
Regiony světa a Česka
od kontinentů po kraje a města
Za vámi se kreslí lety mezi velkými městy světa. Neletí po přímce, ale po ortodromě, nejkratší cestě po povrchu koule, která na plochou mapu vychází jako oblouk. Mapa je ve stejnoploché projekci Equal Earth: státy mají správný poměr ploch, takže Afrika je tu tak velká, jak opravdu je.
Jak průvodce používat
Regionální geografie zkoumá, čím se jednotlivé části světa liší a co je spojuje: kde žijí lidé, jak se jim daří, jak jsou propojená města a státy a proč hranice vedou tam, kde vedou. Průvodce začíná u otázky, co je vlastně region, projde světadíly a Česko a končí u témat úvodních vysokoškolských kurzů: globálních měst, regionálního rozvoje, geopolitiky a čtení map.
Tři patra každé kapitoly. Nahoře krátké vysvětlení a laboratoř: mapa, graf nebo minihra, kterou ovládáte myší i prstem. Pod ní dvě mise za XP. Dole rozbalovací teorie pro ty, kdo chtějí jít do hloubky: definice, ukazatele, řešené příklady a příklady k procvičení s úplným řešením. Teorie bývá o úroveň náročnější než úvodní text. Barevná tečka v obsahu ukazuje úroveň kapitoly. Postup se ukládá jen ve vašem prohlížeči.
Mapa průvodce
| Kapitola | Úroveň | Co se naučíte |
|---|---|---|
| 1 Jak se regiony vymezují | základy | co je region, typy regionů, světadíly, makroregiony OSN a Světové banky, statistické regiony NUTS |
| 2 Evropa | základy | části Evropy, Evropská unie, eurozóna a Schengen, jádro a periferie, poznávání států podle obrysu |
| 3 Asie | základy | pět asijských makroregionů, Čína a Indie, Japonsko a „asijští tygři“, Blízký východ, srovnání států v číslech |
| 4 Afrika | střední škola | regiony Afriky, koloniální hranice, populační růst, města, suroviny a integrace |
| 5 Amerika | střední škola | Angloamerika a Latinská Amerika, regiony USA, Megalopolis, latinskoamerické město, integrační dohody |
| 6 Austrálie a Oceánie | střední škola | Austrálie a Nový Zéland, Melanésie, Mikronésie, Polynésie, vzdálenost jako geografický faktor |
| 7 Polární oblasti | střední škola | vymezení Arktidy a Antarktidy, Arktická rada, Smlouva o Antarktidě, nové námořní trasy |
| 8 Česko podrobně | střední škola | kraje, okresy, obce, regiony soudržnosti, města, rozdíly mezi kraji v datech |
| 9 Globální města a urbanizace | vysoká škola | měření urbanizace, stadia vývoje měst, modely města, pravidlo pořadí a velikosti, světová města |
| 10 Regionální rozdíly a rozvoj | vysoká škola | HDP a parita kupní síly, index lidského rozvoje (HDI), jádro a periferie, konvergence, kohezní politika |
| 11 Geopolitika regionů | vysoká škola | klasické a kritické geopolitické teorie, hranice, integrační uskupení, strategické průlivy, konflikty věcně |
| 12 Jak číst mapu regionu | vysoká škola | kartogram a jeho klasifikace, problém modifikovatelné územní jednotky, GIS v kostce, souřadnicové systémy |
Co budete potřebovat
Pro úvodní texty a laboratoře stačí procenta, poměry a čtení mapy a grafu. Teorie od kapitoly 9 používá logaritmy (pravidlo pořadí a velikosti, příjmový index HDI), geometrický průměr a základní statistiku (průměr, směrodatná odchylka, korelace); vše je v textu vysvětleno a spočítáno na příkladech.
- Zeměpis a planeta Země vykládá do hloubky fyzickou geografii (reliéf, podnebí, vodstvo, půdy), demografii a obecné základy kartografie a GIS. Tento průvodce na ně odkazuje a sám se věnuje regionům: konkrétním světadílům, státům, oblastem a městům.
- Dějepis vysvětluje historické pozadí hranic a konfliktů, Ekonomie mezinárodní obchod a růst, Statistika a modely regresi a korelaci, o které se opírají kapitoly 9, 10 a 12. Geologii a podnebí jednotlivých oblastí vykládají průvodci Geologie a Meteorologie.
Data a předpoklady
Údaje o státech pocházejí z databáze Světové banky (World Development Indicators, údaje za rok 2024, staženo 15. 10. 2026), index lidského rozvoje ze Zprávy o lidském rozvoji UNDP 2025 (údaje za rok 2023), počty obyvatel světadílů z World Population Prospects OSN 2024, údaje o Česku z ČSÚ a Eurostatu (obyvatelé k 1. 1. 2025, HDP krajů za rok 2024). Mapy jsou vlastní zjednodušené kresby podle volně šiřitelných dat Natural Earth. Zdroje s daty ověření jsou v příloze C. Čísla se při revizích statistik mírně mění; v textu jsou zaokrouhlená a každý výpočet je proveden skriptem.
Čtyři druhy rámečků
Řešený příklad s daty, který si můžete přepočítat.
Jak se poznatek projevuje v konkrétním regionu, historie a souvislosti.
Rychlé pravidlo nebo způsob, jak si věc zapamatovat.
Častá chyba nebo zjednodušení, na které se snadno naletí.
Studijní materiál, nenahrazuje učebnici ani výuku. Průvodce nejmenuje komerční produkty ani firmy. U politicky citlivých témat (sporná území, konflikty, integrační uskupení) uvádí fakta s datem a odděluje je od interpretací; nejde o politické hodnocení ani doporučení. Názvy států jsou uvedeny v krátkých tvarech běžných v českých atlasech; zobrazení sporných území na zjednodušených mapách nevyjadřuje stanovisko k jejich statusu. Údaje mají v příloze C zdroj a datum ověření (13.–15. 10. 2026).
Rozsahem odpovídá: kapitoly 1–3 regionální geografii v RVP ZV (vzdělávací oblast Člověk a příroda, Zeměpis: regiony světa, Česká republika); kapitoly 4–8 regionální geografii světa a Česka v RVP G a ve školní maturitní zkoušce ze zeměpisu, ve větší hloubce; kapitoly 9–12 a rozbalovací teorie úvodním vysokoškolským kurzům regionální, sociální a politické geografie, urbánní geografie, regionálního rozvoje a úvodu do kartografie a GIS.
Jak se regiony vymezujízáklady
Region je část zemského povrchu, která se od okolí v něčem liší a uvnitř má něco společného. Co přesně to je, si volí ten, kdo region vymezuje: podnebí, jazyk, příjmy, dojížďka za prací, nebo hranice státu. Stejný stát proto patří do různých regionů podle toho, kdo a proč svět dělí.
Zeptejte se deseti lidí, kde leží střední Evropa. Rakušan ji nakreslí kolem Vídně, Polák kolem Krakova, Němec ji možná posune až k Rýnu. Nikdo z nich se nemýlí: každý používá jiné kritérium. Regionální geografie se nejdřív učí, jak hranice regionů vznikají, a teprve potom, co v nich je.
+Teorie: region a regionalizace, typy regionů, světadíly, makroregiony OSN a Světové banky, regiony NUTS
1.1Co je region
Region je část zemského povrchu vymezená podle jednoho nebo více kritérií tak, že uvnitř je v těchto kritériích podobnější sobě než okolí, nebo je vnitřně propojená. Regiony se nenacházejí hotové v krajině; jsou to nástroje, které si geograf, úředník nebo obyvatel vytváří pro určitý účel.region
Postup, kterým se území dělí na regiony, se nazývá regionalizace. Má tři kroky: zvolit kritérium (například hustotu zalidnění nebo dojížďku do práce), zvolit měřítko (svět, stát, okres) a stanovit hranici. Hranice přírodních a kulturních regionů bývají ve skutečnosti pásma, ne čáry: kde přesně končí Sahel a začíná Sahara, závisí na tom, kolik srážek zvolíme jako mez.regionalization, criterion, scale, boundary
Regionální geografie studuje konkrétní regiony jako celky: jejich přírodu, obyvatelstvo, hospodářství a vztahy s okolím. Na rozdíl od ní systematická (obecná) geografie zkoumá jeden jev napříč celým světem, například podnebí nebo města. Obě se potřebují: regionální popis bez obecných zákonitostí je výčet faktů, obecná teorie bez regionů ztrácí kontakt se skutečností.regional vs. systematic geography
1.2Typy regionů
Homogenní (formální) region je území, které je v jednom nebo více znacích stejnorodé: stejný jazyk, náboženství, podnebí, typ zemědělství nebo podobná úroveň příjmů. Uvnitř se znak liší méně než vůči okolí.homogeneous (formal, uniform) region
Funkční (nodální) region drží pohromadě vazby mezi centrem (uzlem) a jeho zázemím: dojížďka do práce a do škol, spádová oblast nemocnice, oblast prodeje regionálního deníku. Typickým příkladem je dojížďková oblast velkého města, která sahá daleko za jeho administrativní hranici. Funkční regiony se měří toky, ne stavy.functional (nodal) region, commuting zone, hinterland
Vnímaný (percepční) region existuje hlavně v představách lidí: „Sever“, „Divoký západ“, „Blízký východ“, „Balkán“. Má skutečné důsledky (kam lidé jezdí na dovolenou, kde investují firmy), ale ostrou hranici nemá. Zkoumá ho například metoda mentálních map, kdy respondenti kreslí hranice regionu do slepé mapy.perceptual (vernacular) region, mental map
Vedle toho stojí administrativní regiony (kraje, okresy, obce), které vymezuje zákon, a plánovací (cílové) regiony, které stát nebo Evropská unie vytváří pro určitou politiku, třeba pro podporu hospodářsky slabých oblastí. Administrativní hranice se mění pomalu, a proto se postupně rozcházejí s funkčními regiony, které se mění s tím, jak lidé dojíždějí.administrative region, planning region
Středočeský kraj nemá krajské město na svém území: krajský úřad sídlí v Praze, která je samostatným krajem. Administrativně jsou to dva kraje, funkčně jeden metropolitní region: z velké části Středočeského kraje se denně dojíždí do Prahy. Pražané a Středočeši dohromady tvoří přes čtvrtinu obyvatel Česka (kapitola 8).
1.3Světadíly a kontinenty
Kontinent je velká souvislá pevnina, světadíl je kontinent spolu s přilehlými ostrovy a s hranicí, která je zčásti dohodou. Kolik jich je, záleží na tradici: česká škola počítá sedm (Evropa, Asie, Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika, Austrálie a Oceánie, Antarktida), v jiných zemích se Amerika bere jako jeden světadíl nebo se Evropa a Asie spojují do Eurasie. Olympijské kruhy symbolizují pět obydlených světadílů.continent
Hranice Evropy a Asie se v atlasech nejčastěji vede po východním úpatí Uralu, řece Ural, Kaspickém moři, Kumsko-manyčské sníženině nebo hřebeni Kavkazu, dále Černým mořem, Bosporem, Marmarským mořem a Dardanelami. Je to konvence z 18. století, ne přírodní předěl. Hranice Afriky a Asie vede Suezskou šíjí, Severní a Jižní Ameriky Panamskou šíjí (podle jiné konvence na hranici Panamy a Kolumbie).
| Světadíl | Rozloha (mil. km², přibližně) | Obyvatel 2025 (mil.) | Podíl na lidstvu | Hustota (obyv./km²) |
|---|---|---|---|---|
| Asie | 44,6 | 4 835 | 58,7 % | 108 |
| Afrika | 30,3 | 1 550 | 18,8 % | 51 |
| Evropa | 10,2 | 744 | 9,0 % | 73 |
| Amerika (Severní a Jižní) | 42,0 | 1 056 | 12,8 % | 25 |
| Austrálie a Oceánie | 8,5 | 47 | 0,6 % | 5,5 |
| Antarktida | 14,2 | – | – | – |
| Svět | 149,8 | 8 232 | 100 % | 55 |
Obyvatelé: OSN, World Population Prospects 2024, odhad k polovině roku 2025 (střední varianta). Amerika = Severní Amerika (USA, Kanada a další, 388 mil.) a Latinská Amerika s Karibikem (668 mil.). Rozlohy jsou zaokrouhlené a podle vymezení světadílu se o několik procent liší.
Hustota zalidnění je počet obyvatel dělený rozlohou. Afrika: \(1\,550 \text{ mil.} / 30{,}3 \text{ mil. km}^2 \approx 51\) obyvatel na km². Evropa: \(744 / 10{,}2 \approx 73\). Afrika má tedy dvakrát víc obyvatel než Evropa, ale je trojnásobně větší, a proto je řidčeji zalidněná. Celá souš (bez Antarktidy \(135{,}6\) mil. km²) má v průměru \(8\,232 / 135{,}6 \approx 61\) obyvatel na km².
Průměrná hustota zalidnění světadílu skrývá obrovské rozdíly. V Asii žijí stovky milionů lidí v deltě Gangy a Brahmaputry s hustotou přes 1 000 obyvatel na km² a zároveň jsou v ní téměř prázdné pouště a tundry Sibiře. Rozmístění obyvatelstva a jeho příčiny vykládá průvodce Zeměpis a planeta Země.
1.4Makroregiony OSN a Světové banky
Statistický úřad OSN používá geografické schéma M49: pět světadílů (Afrika, Amerika, Asie, Evropa, Oceánie) dělí na zhruba dvacet makroregionů (v současné podobě 17 makroregionů, z nichž některé se dále dělí na menší celky; laboratoř používá tradiční dělení na 22 oblastí), například západní Afrika, jihovýchodní Asie nebo Karibik. Každý stát patří právě do jednoho. Schéma je čistě statistické a OSN výslovně uvádí, že nevyjadřuje politickou ani jinou příslušnost.UN M49 standard, geographic regions
Světová banka dělí státy do sedmi regionů podle toho, jak si organizuje práci: východní Asie a Pacifik, Evropa a střední Asie, Latinská Amerika a Karibik, Blízký východ, severní Afrika, Afghánistán a Pákistán, Severní Amerika, jižní Asie a subsaharská Afrika. Česko tu sdílí region s Kazachstánem i Tureckem.World Bank regions
Podle hrubého národního důchodu na obyvatele (metoda Atlas, v amerických dolarech) dělí Světová banka státy každý rok 1. července do čtyř příjmových skupin. Pro období od 1. 7. 2026 platí meze z důchodu roku 2025:
| Skupina | HND na obyvatele 2025 (USD) |
|---|---|
| nízký příjem | nejvýše 1 175 |
| nižší střední příjem | 1 176 až 4 635 |
| vyšší střední příjem | 4 636 až 14 375 |
| vysoký příjem | více než 14 375 |
Pojmy „rozvinuté“ a „rozvojové“ země nemají jednu oficiální definici. OSN, Světová banka i Mezinárodní měnový fond používají různá dělení a různé seznamy. Kdo s nimi pracuje, má vždy uvést, čí klasifikaci a z kterého roku používá. Ještě opatrněji je třeba zacházet s výrazy „globální Sever“ a „globální Jih“: jsou to spíš politické a kulturní pojmy než geografické (Austrálie leží na jihu, a přesto se počítá k „Severu“).
1.5Statistické regiony EU: NUTS
Evropská unie srovnává regiony pomocí klasifikace NUTS (nomenklatura územních statistických jednotek, nařízení (ES) č. 1059/2003). Má tři úrovně s doporučeným počtem obyvatel: NUTS 1 od 3 do 7 milionů, NUTS 2 od 800 tisíc do 3 milionů a NUTS 3 od 150 do 800 tisíc. Státy přitom vycházejí ze svých správních jednotek, takže meze nejsou vždy dodrženy.NUTS – Nomenclature of Territorial Units for Statistics
V Česku je NUTS 1 celý stát, NUTS 2 je osm regionů soudržnosti (Praha, Střední Čechy, Jihozápad, Severozápad, Severovýchod, Jihovýchod, Střední Morava, Moravskoslezsko) a NUTS 3 je 14 krajů. Na úrovni NUTS 2 se rozhoduje o tom, kolik peněz z evropské kohezní politiky region dostane (kapitola 10). Pod úrovní NUTS jsou místní jednotky LAU, v Česku obce.cohesion region, local administrative units (LAU)
NUTS se v Česku „počítá“ snadno: 1 stát, 8 regionů soudržnosti, 14 krajů, přes 6 000 obcí. Kraje odpovídají NUTS 3, regiony soudržnosti vznikly spojením jednoho až tří krajů.
1.6Procvičení
- Region vzniká volbou kritéria, měřítka a hranice; jiný účel znamená jiné regiony.
- Homogenní region spojuje společný znak, funkční vazby k centru, vnímaný představy lidí.
- Hranice světadílů, makroregionů OSN i příjmových skupin Světové banky jsou dohody; vždy uvádějte, čí klasifikaci používáte.
- Česko: 1 stát (NUTS 1), 8 regionů soudržnosti (NUTS 2), 14 krajů (NUTS 3).
Evropazáklady
Evropa je druhý nejmenší světadíl, ale má přes čtyřicet států a hustou síť měst, silnic a hranic. Většinu z nich dnes propojuje Evropská unie, která odstranila hraniční kontroly a v jednadvaceti státech i národní měny. Rozdíly mezi bohatým jádrem a chudší periferií ale trvají.
Itálie připomíná botu, Česko podle některých ležícího kance, Norsko dlouhou rybu. Obrys státu je první, co si z mapy zapamatujeme. Za každým obrysem je ale příběh: řeky, hřebeny hor, mírové smlouvy a války, které hranici vytvořily.
+Teorie: vymezení a části Evropy, evropská integrace, jádro a periferie, Evropa v číslech
2.1Vymezení a části Evropy
Evropa je západní výběžek Eurasie. Na severu ji omývá Severní ledový oceán, na západě Atlantský oceán, na jihu Středozemní moře; na východě ji od Asie odděluje konvenční hranice popsaná v kapitole 1. Má rozlohu asi 10 milionů km² a 744 milionů obyvatel (2025). Je silně členitá: poloostrovy (Skandinávský, Pyrenejský, Apeninský, Balkánský) a ostrovy tvoří zhruba třetinu jejího území a žádné místo není od moře dál než asi 1 500 km. Přírodní poměry vykládá průvodce Zeměpis a planeta Země.Europe, peninsula, coastline
Schéma OSN dělí Evropu na čtyři části:
- Severní Evropa: Skandinávie (Norsko, Švédsko, Dánsko), Finsko, Island, Pobaltí (Estonsko, Lotyšsko, Litva), Spojené království a Irsko. Vysoké příjmy, rozsáhlý sociální stát, řídké osídlení na severu.
- Západní Evropa: Francie, Německo, Benelux (Belgie, Nizozemsko, Lucembursko), Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Monako. Jádro evropského průmyslu a financí.
- Jižní Evropa: Pyrenejský poloostrov, Itálie, Malta, Řecko, státy bývalé Jugoslávie a Albánie. Středomořské zemědělství, cestovní ruch, v 2010. letech nejtvrdší dopady dluhové krize.
- Východní Evropa: Rusko, Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko, Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko. Do roku 1989 komunistické státy s plánovanou ekonomikou.
České učebnice používají navíc střední Evropu (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko), protože dělení na „západ“ a „východ“ vzniklo za studené války a odráží spíš politiku 20. století než geografii. Střední Evropa je typický vnímaný region (kapitola 1): její hranice se v každé zemi kreslí jinak.Central Europe, Mitteleuropa
Česko je v klasifikaci OSN „východní“, v klasifikaci Světové banky v regionu „Evropa a střední Asie“ a v českých učebnicích „střední“. Nejde o rozpor, ale o tři různé účely dělení. Při citování dat vždy zkontrolujte, co přesně „východní Evropa“ v dané tabulce znamená.
2.2Evropská integrace
Po druhé světové válce začala západní Evropa propojovat hospodářství, aby další válka mezi Francií a Německem byla nemyslitelná. Hlavní milníky: Evropské společenství uhlí a oceli (1951), Římské smlouvy o Evropském hospodářském společenství (1957), Maastrichtská smlouva o Evropské unii (účinná od 1. 11. 1993), zavedení eura v bezhotovostní podobě (1999) a v hotovosti (2002), velké rozšíření o deset států včetně Česka (1. 5. 2004), Lisabonská smlouva (2009) a vystoupení Spojeného království (31. 1. 2020).European integration, enlargement, Brexit
- Evropská unie má 27 členů a 452 milionů obyvatel (1. 1. 2026, Eurostat). Tvoří jednotný trh s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob.European Union, single market
- Eurozóna: 21 států s eurem. Česko se v přístupové smlouvě zavázalo euro přijmout, termín ale nestanovilo.euro area
- Schengenský prostor: 29 států bez kontrol na vnitřních hranicích, Česko od 21. 12. 2007. Rumunsko a Bulharsko jsou plnými členy od 1. 1. 2025. Státy mohou kontroly dočasně obnovit, což se v posledních letech kvůli migraci a bezpečnosti často děje.Schengen Area
- Evropský hospodářský prostor rozšiřuje jednotný trh na Island, Lichtenštejnsko a Norsko; Švýcarsko je s EU propojeno soustavou dvoustranných smluv.European Economic Area (EEA)
- Rada Evropy (46 států, sídlo ve Štrasburku) není orgánem EU; stará se o lidská práva a spravuje Evropský soud pro lidská práva. Vojenskou alianci tvoří NATO (32 členů, Česko od 1999).
Evropská rada, Rada EU a Rada Evropy jsou tři různé instituce. První dvě patří k EU (summity premiérů a prezidentů; ministři členských států), třetí je samostatná mezinárodní organizace se širším členstvím.
2.3Jádro a periferie Evropy
Hospodářská aktivita v Evropě není rozložena rovnoměrně. Francouzský geograf Roger Brunet popsal v roce 1989 pás nejhustěji osídlených a nejbohatších oblastí od Londýna přes Benelux a Porýní do severní Itálie; podle tvaru se mu říká modrý banán. Evropské plánovací dokumenty z konce 90. let používají podobný pojem pentagon, území mezi Londýnem, Paříží, Milánem, Mnichovem a Hamburkem. Na okrajích leží periferie: jih Itálie, Řecko, Portugalsko, východ Polska, Rumunsko, Bulharsko, sever Skandinávie.core and periphery, Blue Banana, Pentagon
| Stát | Obyvatel 2024 (mil.) | HDP na obyv., PPP 2024 (tis. mezin. $) | HDP na obyv. v PPS 2025 (EU = 100) |
|---|---|---|---|
| Německo | 83,5 | 74,0 | 115 |
| Spojené království | 69,3 | 62,8 | 99 |
| Francie | 68,6 | 62,5 | 98 |
| Itálie | 59,0 | 62,3 | 96 |
| Španělsko | 48,8 | 58,1 | 92 |
| Polsko | 36,6 | 51,3 | 81 |
| Česko | 10,9 | 57,6 | 92 |
| Rakousko | 9,2 | 75,8 | 118 |
| Slovensko | 5,4 | 47,8 | 75 |
| Norsko | 5,6 | 105,7 | 159 |
| Ukrajina | 37,9 | 18,6 | – |
Zdroje: Světová banka (WDI, rok 2024; u Ukrajiny je počet obyvatel kvůli válce a odchodu uprchlíků velmi nejistý), Eurostat (tec00114, rok 2025). PPP a PPS jsou parity kupní síly: přepočet, který zohledňuje rozdílné ceny (kapitola 10).
V paritě kupní síly dosahuje HDP na obyvatele Česka 92 % průměru EU, Německa 115 %. Česko je tedy na \(92/115 = 0{,}80\), tedy 80 % německé úrovně. V roce 2004 při vstupu do EU to bylo podstatně méně; sbližování chudších regionů s bohatšími se říká konvergence (kapitola 10).
Lucembursko (239 % průměru EU) a Irsko (238 %) mají nejvyšší HDP na obyvatele v EU, ale z jiných důvodů, než by se zdálo. Do Lucemburska denně dojíždějí za prací desítky tisíc lidí z Francie, Belgie a Německa: vytvářejí HDP, ale nepočítají se mezi obyvatele. V Irsku HDP nafukují zisky nadnárodních firem, které zde mají sídlo kvůli daním. Proto se pro srovnání životní úrovně hodí i jiné ukazatele, například skutečná individuální spotřeba na obyvatele.
2.4Procvičení
- Evropa je malý, členitý a hustě osídlený světadíl; OSN ji dělí na severní, západní, jižní a východní část, česká tradice přidává střední Evropu.
- EU má 27 členů a 452 mil. obyvatel; eurozóna 21 států, Schengen 29 včetně čtyř států mimo EU.
- Bohaté jádro (modrý banán, pentagon) a chudší periferie: Česko je na 92 % průměru EU v paritě kupní síly.
Asiezáklady
Asie je největší a nejlidnatější světadíl: žije v ní přes polovina lidstva a leží v ní dva státy s více než miliardou obyvatel. Je to ale spíš skupina velmi odlišných světů než jeden region: od pouští Arabského poloostrova přes stepi střední Asie a monzunovou jižní Asii po velkoměsta Japonska.
Kdyby se lidstvo zmenšilo na sto lidí, osmnáct by jich bylo z Indie, sedmnáct z Číny a dalších dvacet čtyři ze zbytku Asie. Zbylých jedenačtyřicet by se rozdělilo mezi Afriku, Evropu, Ameriku a Oceánii. Kdo chce rozumět světu v číslech, musí nejdřív rozumět Asii.
+Teorie: pět asijských makroregionů, Čína a Indie, východoasijský rozvoj, Blízký východ a střední Asie
3.1Pět tváří Asie
Asie zabírá asi třetinu souše a v roce 2025 v ní žilo přibližně 4,8 miliardy lidí (59 % lidstva). Schéma OSN ji dělí na pět makroregionů, které se liší podnebím, náboženstvím, jazyky i hospodářstvím. Přírodní poměry (Himálaj, monzuny, velké řeky) vykládá průvodce Zeměpis a planeta Země.
- Východní Asie: Čína, Japonsko, Jižní a Severní Korea, Mongolsko, Tchaj-wan. Konfuciánská kulturní tradice, znakové písmo nebo z něj odvozené, nejrychlejší hospodářský vzestup druhé poloviny 20. století.East Asia
- Jihovýchodní Asie: pevninská část (Myanmar, Thajsko, Laos, Kambodža, Vietnam) a ostrovní část (Malajsie, Singapur, Indonésie, Filipíny, Brunej, Východní Timor). Všech jedenáct států tvoří Sdružení národů jihovýchodní Asie ASEAN (od 1967; Východní Timor jako jedenáctý člen od 26. 10. 2025).Southeast Asia, ASEAN
- Jižní Asie: Indie, Pákistán, Bangladéš, Nepál, Bhútán, Srí Lanka, Maledivy, Afghánistán a Írán. Indický subkontinent oddělený od zbytku Asie Himálajem, monzunové podnebí, hinduismus, islám a buddhismus.South Asia, Indian subcontinent
- Západní Asie (Blízký východ): Turecko, Kavkaz, Levanta (Sýrie, Libanon, Izrael, Palestina, Jordánsko), Irák a Arabský poloostrov. Kolébka judaismu, křesťanství a islámu, velké zásoby ropy a zemního plynu kolem Perského zálivu.Western Asia, Middle East
- Střední Asie: Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán. Bývalé sovětské republiky ve vnitrozemí, stepi a pouště, historická Hedvábná stezka.Central Asia
„Blízký východ“ a „Střední východ“ jsou eurocentrické pojmy: z Pekingu leží tato oblast na západě. Jejich rozsah se navíc liší: někdy zahrnují Egypt a Libyi, někdy Írán a Afghánistán. Proto se v odborných textech používá spíš „západní Asie“ nebo zkratka MENA (Middle East and North Africa).
3.2Čína a Indie
Čína a Indie měly v roce 2024 dohromady 2,86 miliardy obyvatel. Indie podle odhadů OSN předstihla Čínu jako nejlidnatější stát světa v roce 2023; v Číně počet obyvatel od roku 2022 klesá, v Indii ještě roste.
Čína prošla od reforem Teng Siao-pchinga (od 1978) nejrychlejší industrializací v dějinách. Začala zvláštními ekonomickými zónami na pobřeží (Šen-čen 1980), kam mohly vstupovat zahraniční firmy. Výsledkem je výrazný rozdíl mezi bohatým východním pobřežím (delta Jang-c'-ťiangu kolem Šanghaje, delta Perlové řeky kolem Kantonu a Hongkongu, oblast Pekingu) a chudším vnitrozemím a západem. Pohyb obyvatel dlouho omezoval systém registrace domácností chu-kchou, který vázal nárok na veřejné služby na místo původu; miliony migrantů z venkova proto ve městech žily bez plných práv.special economic zones, coastal–interior divide, hukou
Indie je federace 28 států a 8 svazových teritorií, s 22 jazyky uvedenými v ústavě. Na rozdíl od Číny se nerozvíjela hlavně přes průmyslový vývoz, ale přes služby: Bengalúru (Bangalore) a Hajdarábád jsou centry informačních technologií. Velká část obyvatel ale stále žije na venkově (podíl městského obyvatelstva 35 % podle indické definice) a pracuje v zemědělství.federal state, service-led growth
HDP na obyvatele v paritě kupní síly (2024): Japonsko 54 156, Bangladéš 9 661 mezinárodních dolarů. Poměr \(54\,156/9\,661 \approx 5{,}6\). Čína (27 140) je \(27\,140/10\,719 \approx 2{,}5\)krát nad Indií. Jak se tyto přepočty dělají a co znamenají, vykládá kapitola 10.
3.3Východoasijský rozvoj a „tygři“
Po roce 1960 rostly čtyři ekonomiky, Jižní Korea, Tchaj-wan, Hongkong a Singapur, po desetiletí tempem kolem 7 % ročně. Říká se jim asijští tygři. Kombinovaly vývozně orientovaný průmysl, vysokou míru úspor a investic, důraz na vzdělání a silný stát, který řídil úvěry a průmyslovou politiku. Model navazoval na poválečné Japonsko a napodobovaly ho další země jihovýchodní Asie a nakonec Čína. Tomuto postupnému přenosu průmyslu z bohatších do chudších zemí regionu se říká model letících hus (Kaname Akamacu, 1930–60. léta).Asian Tigers, export-led growth, flying geese model
Japonsko je dnes typickým příkladem stárnoucí společnosti s klesajícím počtem obyvatel. Většina z nich žije v souvislém městském pásu Tókaidó mezi Tokiem, Nagojou a Ósakou na pobřeží Tichého oceánu (kapitola 9).
3.4Blízký východ a střední Asie
Státy kolem Perského zálivu (Saúdská Arábie, Irák, Írán, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Katar, Omán, Bahrajn) mají velkou část světových zásob ropy a zemního plynu. Z příjmů z jejich vývozu vznikly v nejmenších z nich jedny z nejvyšších příjmů na obyvatele na světě, ale i silná závislost na jediné surovině. Proto se tyto státy snaží rozvíjet finance, logistiku a cestovní ruch. Ekonomové pro problém závislosti na surovinách používají pojem prokletí přírodních zdrojů.resource curse, rentier state
Střední Asie je nejvzdálenější region světa od oceánu. Hospodářsky se opírá o těžbu (ropa a uran v Kazachstánu, plyn v Turkmenistánu), pěstování bavlny a peníze, které posílají domů migranti pracující v Rusku. Velké zavlažování v době Sovětského svazu vedlo k vysychání Aralského jezera, jedné z největších ekologických katastrof 20. století (podrobně Zeměpis).
Jihovýchodní Asie leží mezi Indickým a Tichým oceánem. Malackým průlivem mezi Malajsií a Sumatrou proplouvá velká část námořního obchodu mezi Evropou, Blízkým východem a východní Asií, a proto má Singapur na jeho jižním konci jeden z nejrušnějších přístavů světa. Strategickým průlivům se věnuje kapitola 11.
3.5Procvičení
- Asie má 59 % lidstva a pět velmi odlišných makroregionů: východní, jihovýchodní, jižní, západní a střední Asii.
- Indie a Čína mají dohromady přes 35 % obyvatel světa; Čína rostla průmyslem a vývozem, Indie spíš službami.
- Asijští tygři ukázali cestu vývozně orientovaného růstu, státy Perského zálivu bohatnou na ropě, ale jsou na ní závislé.
Afrikastřední škola
Afrika má 54 států, přes 1,5 miliardy obyvatel a nejrychleji rostoucí populaci světa. Do roku 2050 na ni podle OSN připadnou skoro dvě třetiny celosvětového přírůstku obyvatel. Mapu Afriky přitom z velké části nakreslili evropští diplomaté v 19. století, a to bývá klíčem k pochopení mnoha jejích dnešních problémů i úspěchů.
Podívejte se na hranici Egypta a Súdánu nebo Egypta a Libye: rovné čáry podle rovnoběžky a poledníku, jako by je někdo táhl pravítkem. Přesně tak vznikly. Hranice, které nerespektují řeky, hory ani to, kde žijí jednotlivé národy, se v Africe táhnou tisíce kilometrů.
+Teorie: regiony Afriky, koloniální hranice, obyvatelstvo a města, suroviny a integrace
4.1Regiony Afriky
- Severní Afrika: Maroko, Alžírsko, Tunisko (dohromady Maghreb, „západ“ arabského světa), Libye, Egypt, Súdán. Arabština a islám, většina obyvatel žije na pobřeží a v údolí Nilu, vnitrozemí vyplňuje Sahara.North Africa, Maghreb
- Západní Afrika: od Senegalu po Nigérii, včetně sahelských států Mali, Niger a Burkina Faso. Nejlidnatější část kontinentu; jen Nigérie má 233 milionů obyvatel.
- Střední Afrika: povodí Konga s rovníkovým deštným lesem (Demokratická republika Kongo, Kongo, Gabon, Kamerun) a Angola, Čad, Středoafrická republika.
- Východní Afrika: Africký roh (Etiopie, Eritrea, Džibutsko, Somálsko), oblast Velkých jezer (Keňa, Tanzanie, Uganda, Rwanda, Burundi), jih (Mosambik, Zambie, Zimbabwe, Malawi) a ostrovy včetně Madagaskaru.
- Jižní Afrika: Jihoafrická republika, Namibie, Botswana, Lesotho, Eswatini. Nejprůmyslovější část kontinentu.
Sahel (arabsky „břeh“) je polosuchý pás savan jižně od Sahary, od Senegalu po Súdán. Je to homogenní region vymezený srážkami (zhruba 200 až 600 mm ročně), proto se jeho hranice v suchých a vlhkých letech posouvá. Patří k nejchudším a nejméně stabilním oblastem světa. Pojem subsaharská Afrika používají OSN i Světová banka pro 48 států jižně od Sahary; odráží skutečné rozdíly v příjmech a demografii, ale svádí k představě jednolitého celku.Sahel, sub-Saharan Africa
4.2Koloniální hranice
Na Berlínské konferenci (1884–1885) se evropské mocnosti dohodly na pravidlech, podle kterých si mohou nárokovat africká území: nárok musí být podložen skutečnou kontrolou a ohlášen ostatním. Následovalo „dělení Afriky“: v roce 1914 byly nezávislé jen Etiopie a Libérie. Hranice se často táhly po rovnoběžkách, polednících a řekách, aniž by braly ohled na etnické, jazykové a hospodářské vazby. Některé národy (Masajové, Somálci, Ewe) rozdělily, jiné nepřátelské skupiny spojily do jedné kolonie.Berlin Conference, Scramble for Africa
Většina států získala nezávislost kolem roku 1960 (rok Afriky, kdy vzniklo 17 nových států). Organizace africké jednoty (1963) se v roce 1964 přihlásila k zásadě, že se koloniální hranice nemají měnit, protože jakékoli přepisování by vedlo k nekonečným válkám. Hranice se proto změnily jen výjimečně: Eritrea se odtrhla od Etiopie (1993) a Jižní Súdán od Súdánu (9. 7. 2011, nejmladší stát světa uznaný OSN). Nástupcem organizace je od roku 2002 Africká unie s 55 členy.uti possidetis, African Union
Koloniální hranice vysvětlují hodně, ale ne všechno. Konflikty v Africe mají i jiné příčiny: boj o moc a o příjmy ze surovin, slabé státní instituce, sucha a spory o půdu a vodu, vměšování zvenčí. Výklad „za všechno mohou hranice“ je stejné zjednodušení jako „za všechno mohou kmeny“.
4.3Obyvatelstvo a města
Afrika je nejmladší světadíl: porodnost tu klesá pomaleji než jinde a velká část obyvatel je dětského věku. Mechanismy demografického přechodu (pokles úmrtnosti, potom porodnosti) vykládá průvodce Zeměpis a planeta Země. Pro regionální geografii je důležitý důsledek: do roku 2050 přibude v Africe podle střední varianty OSN 917 milionů lidí, tedy 64 % přírůstku celého světa. Každý rok vstupují na trh práce desítky milionů mladých lidí a otázka, zda pro ně vzniknou pracovní místa, je pro budoucnost kontinentu zásadní.youth bulge, demographic dividend
Afrika se také rychle urbanizuje. Největšími aglomeracemi jsou Káhira (podle zprávy OSN o urbanizaci z roku 2025 jediné neasijské město v první desítce světa), Lagos a Kinshasa. Velká část nových obyvatel měst žije v neformálních čtvrtích bez územního plánu a základní infrastruktury.informal settlements
Z projekce OSN plyne průměrné tempo růstu Afriky \(r = (2\,467/1\,550)^{1/25} - 1 \approx 1{,}88\,\%\) ročně. Doba zdvojnásobení podle pravidla 70: \(70/1{,}88 \approx 37\) let (přesně \(\ln 2/\ln 1{,}0188 \approx 37{,}2\) let). Při stálém tempu by Afrika překročila 3 miliardy obyvatel v roce 2061 (\(\ln(3\,000/1\,550)/\ln 1{,}0188 \approx 35{,}4\) roku po roce 2025). OSN ale počítá se zpomalením, proto takové prodloužení trendu není předpověď.
4.4Suroviny, zemědělství a integrace
Hospodářství mnoha afrických států stojí na vývozu surovin: ropy (Nigérie, Angola, Alžírsko, Libye), kovů (měď a kobalt v Demokratické republice Kongo a Zambii, zlato a platina v Jihoafrické republice) nebo plodin (kakao v Pobřeží slonoviny a Ghaně, káva v Etiopii). Příjmy pak kolísají s cenami na světových trzích a stát, který žije z renty ze surovin, méně potřebuje daně od obyvatel, a tím i jejich souhlas. Zemědělství zaměstnává velkou část pracujících, převážně drobných rolníků.commodity dependence, rentier state
Africké státy mezi sebou obchodují málo, protože jejich infrastruktura často vede z vnitrozemí do přístavů, jak ji postavily koloniální mocnosti. To má změnit Africká kontinentální zóna volného obchodu (AfCFTA, smlouva účinná od 2019, obchodování od 2021). Ukázkou africké inovace jsou mobilní platby, které se v Keni rozšířily od roku 2007 a umožnily bankovní služby lidem bez bankovního účtu.African Continental Free Trade Area, mobile money
Botswana patřila při nezávislosti (1966) k nejchudším zemím světa. Díky diamantům a hlavně díky poměrně stabilním institucím a obezřetné správě příjmů ze surovin se stala státem s vyšším středním příjmem. Ukazuje, že „prokletí surovin“ není osud: rozhoduje, jak stát s příjmy hospodaří.
4.5Procvičení
- Afrika: 54 států, pět makroregionů OSN; severní Afrika je spjata s arabským světem, zbytek tvoří subsaharskou Afriku.
- Hranice jsou převážně koloniální (Berlínská konference 1884–1885) a od 60. let se téměř nemění.
- Do roku 2050 připadnou na Afriku asi dvě třetiny přírůstku lidstva; klíčová je práce pro mladé a rozvoj měst.
- Závislost na surovinách je riziko, které lze zvládnout dobrými institucemi (příklad Botswany).
Amerikastřední škola
Americký dvojkontinent se táhne od Arktidy po mys Horn. Geograficky se dělí na Severní a Jižní Ameriku, kulturně na anglicky a francouzsky mluvící Angloameriku a španělsky a portugalsky mluvící Latinskou Ameriku. Hranice mezi nimi vede po řece Rio Grande a je jednou z nejostřejších příjmových hranic na světě.
El Paso v Texasu a Ciudad Juárez v Mexiku dělí jen řeka a plot. Obě města mají podobné podnebí, mnoho rodin má příbuzné na obou stranách a továrny na mexické straně vyrábějí pro americký trh. Přesto je průměrný příjem na americké straně několikanásobně vyšší. Tak vypadá hranice mezi dvěma kulturními regiony.
+Teorie: Angloamerika a Latinská Amerika, regiony USA a Kanady, latinskoamerické město, integrace
5.1Dvě Ameriky
Dělení na Angloameriku a Latinskou Ameriku je kulturní regionalizace podle kolonizace a jazyka: Britové a Francouzi na severu, Španělé a Portugalci na jihu. Odráží i rozdílné instituce zděděné z koloniální doby (drobné farmy a samospráva na severu, velké statky a centralizovaná správa na jihu), které podle řady ekonomických historiků ovlivnily pozdější rozvoj. Kanadský Québec mluví francouzsky, ale patří k Angloamerice; Belize a některé karibské ostrovy mluví anglicky, ale počítají se k Latinské Americe a Karibiku.Anglo-America, Latin America
Geograficky se Amerika dělí na Severní Ameriku (v české tradici včetně Střední Ameriky a Karibiku, s hranicí na Panamské šíji) a Jižní Ameriku. Měřítka jsou obrovská: USA mají 340 milionů obyvatel, Brazílie 212 milionů, tedy téměř polovinu obyvatel Jižní Ameriky.
5.2Spojené státy a Kanada
USA jsou federace 50 států. Statistický úřad je dělí na čtyři regiony: Severovýchod (Nová Anglie a středoatlantské státy, nejstarší osídlení a velká města), Středozápad (Velká jezera a Velké planiny, průmysl a „obilnice“ světa), Jih (od Virginie po Texas) a Západ (Skalnaté hory a tichomořské pobřeží).Census regions: Northeast, Midwest, South, West
- Megalopolis: souvislý městský pás od Bostonu přes New York a Filadelfii po Washington, popsaný francouzským geografem Jeanem Gottmannem (1961). Slovo se od té doby užívá pro všechna srůstající velkoměstská území (Tókaidó v Japonsku, kapitola 9).Megalopolis, BosWash
- Rezavý pás (Rust Belt): dřívější průmyslové jádro kolem Velkých jezer (Detroit, Cleveland, Pittsburgh), které od 70. let ztrácelo pracovní místa v těžkém průmyslu a obyvatele.
- Sluneční pás (Sun Belt): jih a jihozápad od Floridy po Kalifornii, kam se od 2. poloviny 20. století stěhují lidé i firmy za teplejším podnebím, levnější půdou a nižšími daněmi. Těžiště obyvatel USA se proto stále posouvá na západ a na jih.Rust Belt, Sun Belt
Kanada je rozlohou druhý největší stát světa, ale má jen 41 milionů obyvatel, kteří žijí převážně v úzkém pásu podél hranice s USA, v koridoru Québec–Montréal–Toronto–Windsor a na západním pobřeží. Sever je řídce osídlený a velkou část jeho obyvatel tvoří původní obyvatelé (First Nations, Inuité a Métisové).Quebec City–Windsor Corridor, Indigenous peoples
HDP na obyvatele v PPP (2024): USA 86 170, Mexiko 25 820 mezinárodních dolarů. Poměr \(86\,170/25\,820 \approx 3{,}3\). Rozdíl mezi Českem a Německem (kapitola 2) je 1,25násobný; mezi USA a Mexikem trojnásobný. To vysvětluje sílu migračních toků i to, proč se na mexické straně hranice rozvinuly montážní závody pro americký trh (maquiladoras).
5.3Latinská Amerika
- Střední Amerika: Mexiko a sedm malých států pevninského mostu (Guatemala, Belize, Honduras, Salvador, Nikaragua, Kostarika, Panama). Panamský průplav (1914, rozšířený 2016) propojuje Atlantik s Pacifikem.
- Karibik: Velké Antily (Kuba, Hispaniola s Haiti a Dominikánskou republikou, Jamajka, Portoriko) a Malé Antily. Cestovní ruch, plantážní historie, vysoké riziko hurikánů. Haiti je nejchudší stát Ameriky.
- Andské státy: Venezuela, Kolumbie, Ekvádor, Peru, Bolívie. Hory, výrazná výšková stupňovitost osídlení a zemědělství, velké podíly původních obyvatel (v Bolívii a Peru).
- Brazílie: největší stát Jižní Ameriky, portugalsky mluvící, s průmyslovým jihovýchodem (São Paulo, Rio de Janeiro), chudším severovýchodem a Amazonií (fyzickou geografii a odlesňování vykládá Zeměpis).
- Cono Sur (Jižní kužel): Argentina, Chile, Uruguay, případně Paraguay. Mírné pásmo, většinově evropský původ obyvatel, vyšší příjmy.
Latinská Amerika je silně urbanizovaná (Argentina 92 %, Uruguay 96 % podle národních definic) a patří k regionům s největší nerovností příjmů na světě. Typickým rysem je primátní město, které výrazně převyšuje ostatní (Buenos Aires, Lima, Santiago de Chile; kapitola 9).
5.4Integrační uskupení
Dohoda USA, Mexika a Kanady (USMCA, účinná od 1. 7. 2020) nahradila dohodu NAFTA z roku 1994. Vytvořila jeden z největších prostorů volného obchodu na světě s hustými dodavatelskými řetězci, například v automobilovém průmyslu. V Jižní Americe působí Mercosur (Společný trh Jihu, 1991; Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay, od roku 2024 plnoprávně i Bolívie; členství Venezuely je od roku 2016 pozastaveno) a Pacifická aliance (Chile, Kolumbie, Mexiko, Peru).USMCA, NAFTA, Mercosur, Pacific Alliance
Slovo „Američan“ v češtině obvykle znamená obyvatele USA, ale v Latinské Americe se tak označují všichni obyvatelé dvojkontinentu. V odborném textu je přesnější psát „obyvatelé USA“ nebo „Severoameričané“ podle toho, koho myslíte.
5.5Procvičení
- Amerika se dělí geograficky (Severní a Jižní) i kulturně (Angloamerika a Latinská Amerika); kulturní hranice vede po Rio Grande.
- V USA se obyvatelé a firmy přesouvají z Rezavého do Slunečního pásu; Megalopolis je vzorem srůstajících velkoměst.
- Latinská Amerika je silně urbanizovaná a nerovná; má primátní města a vlastní model města s bohatým centrem.
- Integrace: USMCA na severu, Mercosur a Pacifická aliance na jihu.
Austrálie a Oceániestřední škola
Nejmenší světadíl má nejméně obyvatel, ale rozkládá se na největší ploše oceánu. Tvoří ho kontinent Austrálie, Nový Zéland, Nová Guinea a tisíce ostrovů Melanésie, Mikronésie a Polynésie. Klíčovým geografickým faktorem je tu vzdálenost: od trhů, od sebe navzájem i od zbytku světa.
Z Prahy do Sydney je to po nejkratší cestě přes 16 000 km, téměř 19 hodin čistého letu. Auckland na Novém Zélandu leží ještě dál: blíž k místu, které je na zeměkouli přesně naproti Praze. Australský historik Geoffrey Blainey nazval svou knihu o dějinách Austrálie Tyranie vzdálenosti (1966).
+Teorie: vymezení Oceánie, Austrálie, Nový Zéland, ostrovní státy, vzdálenost a moře
6.1Vymezení: Austrálie a tři části Oceánie
Světadíl Austrálie a Oceánie tvoří australský kontinent a ostrovy Tichého oceánu. Názvy tří ostrovních oblastí zavedl francouzský mořeplavec Jules Dumont d'Urville (1832):
- Melanésie („černé ostrovy“): Nová Guinea, Šalomounovy ostrovy, Vanuatu, Nová Kaledonie, Fidži. Velké hornaté ostrovy, obrovská jazyková rozmanitost: jen v Papui Nové Guineji se mluví stovkami jazyků.Melanesia
- Mikronésie („malé ostrovy“): Mariany, Karolíny, Marshallovy ostrovy, Nauru, západní část Kiribati. Většinou drobné korálové ostrovy severně od rovníku.Micronesia
- Polynésie („mnoho ostrovů“): trojúhelník Havaj, Nový Zéland a Velikonoční ostrov; Samoa, Tonga, Tuvalu, Francouzská Polynésie. Polynésané osídlili tento obrovský prostor na dvojitých kánoích za pomoci navigace podle hvězd, vln a ptáků.Polynesia, Polynesian Triangle
V Oceánii je 14 nezávislých států: Austrálie, Nový Zéland, Papua Nová Guinea, Fidži, Šalomounovy ostrovy, Vanuatu, Samoa, Tonga, Kiribati, Tuvalu, Nauru, Palau, Marshallovy ostrovy a Mikronésie. Další ostrovy jsou závislými územími (Nová Kaledonie a Francouzská Polynésie patří Francii, Guam USA) nebo jsou součástí jiných států (Havaj je státem USA, Velikonoční ostrov patří Chile).
6.2Austrálie
Austrálie je federace (od 1901) šesti států a dvou vnitrozemských teritorií s hlavním městem Canberrou. Má 27 milionů obyvatel na území velkém skoro jako 48 souvislých států USA. Většina lidí žije v úzkém pásu jihovýchodního a východního pobřeží mezi Brisbane, Sydney, Melbourne a Adelaide a v Perthu na západě; zhruba dvě třetiny obyvatel bydlí v metropolitních oblastech hlavních měst států. Suché vnitrozemí (Outback) je téměř prázdné. Austrálie je tak jednou z nejvíce urbanizovaných zemí světa (87,6 % podle národní definice).federation, Outback, urban primacy
Hospodářství stojí na službách, ale vývoz tvoří z velké části suroviny: železná ruda, uhlí, zkapalněný zemní plyn, zlato a lithium, většinou do východní Asie. Austrálie je i typickou přistěhovaleckou zemí: téměř třetina obyvatel se narodila v cizině. Původní obyvatelé (Aboridžinci a obyvatelé ostrovů Torresova průlivu) žijí na kontinentu nejméně 50 000 let; jejich nárok na tradiční půdu uznal Nejvyšší soud v rozhodnutí Mabo (1992), které odmítlo právní fikci, že kontinent byl před příchodem Britů „zemí nikoho“ (terra nullius).Aboriginal and Torres Strait Islander peoples, native title, terra nullius
6.3Nový Zéland
Nový Zéland (5,3 milionu obyvatel) tvoří dva hlavní ostrovy a řada menších. Původní polynéští obyvatelé, Maorové, připluli kolem 13. století; v roce 1840 uzavřeli s britskou korunou smlouvu z Waitangi, jejíž výklad je dodnes základem vztahu státu a Maorů a předmětem odškodňovacích řízení. Hospodářství je založeno na zemědělském vývozu (mléčné výrobky, maso, víno), cestovním ruchu a službách.Māori, Treaty of Waitangi
6.4Ostrovní státy a moře
Malé ostrovní státy mají společné problémy: malý domácí trh, vysoké náklady na dopravu, závislost na dovozu potravin a paliv, na rozvojové pomoci a na penězích od krajanů v Austrálii, na Novém Zélandu a v USA. Jejich hlavním bohatstvím je moře. Podle Úmluvy OSN o mořském právu (1982) má pobřežní stát výlučnou ekonomickou zónu do 200 námořních mil od pobřeží, v níž má práva k rybolovu a nerostům. Výlučná ekonomická zóna Kiribati měří přes 3 miliony km², souš jen několik set km². Licence k lovu tuňáků jsou proto pro tyto státy důležitým příjmem.exclusive economic zone (EEZ), UNCLOS, small island developing states
Nejnižší atolové státy, Tuvalu, Kiribati a Marshallovy ostrovy, ohrožuje vzestup hladiny moře, zasolování podzemní vody a bouře. Pro ně je klimatická změna (do hloubky v průvodci Zeměpis) otázkou přežití státu. Tuvalu a Austrálie v roce 2023 podepsaly smlouvu, podle níž mohou občané Tuvalu postupně získávat v Austrálii trvalý pobyt.
Ostrovní státy spolupracují ve Fóru tichomořských ostrovů (od 1971). Region je zároveň místem soupeření velmocí: Austrálie, USA a Spojené království uzavřely v roce 2021 bezpečnostní partnerství AUKUS, Čína rozšiřuje hospodářské a bezpečnostní vazby s některými ostrovními státy. Podrobněji geopolitika v kapitole 11.
6.5Procvičení
- Austrálie a Oceánie = australský kontinent, Nový Zéland a ostrovy Melanésie, Mikronésie a Polynésie; 14 nezávislých států.
- Austrálie je silně urbanizovaná federace na pobřeží, bohatá na suroviny, s přistěhovaleckou společností.
- Vzdálenost je hlavní geografický faktor regionu; nejkratší cestou je ortodroma, na mapě oblouk.
- Ostrovní státy žijí z moře (výlučná ekonomická zóna) a nejnižší atoly ohrožuje vzestup hladiny.
Polární oblastistřední škola
Arktida a Antarktida jsou si podobné mrazem a polární nocí, ale geograficky jsou to protiklady. Arktida je oceán obklopený pevninami osmi států, kde žijí lidé a těží se suroviny. Antarktida je kontinent obklopený oceánem, bez stálých obyvatel, který mezinárodní smlouva vyhradila míru a vědě.
Loď z Rotterdamu do Šanghaje pluje obvykle Suezským průplavem. Kdyby místo toho zamířila na sever kolem Norska a podél ruského pobřeží, ušetřila by zhruba čtvrtinu cesty. Proč to tedy nedělá každá loď? Odpověď kombinuje led, pojištění, ledoborce i politiku.
+Teorie: vymezení polárních oblastí, Arktida a arktické státy, Antarktida a Smlouva o Antarktidě
7.1Jak polární oblasti vymezit
Arktidu lze vymezit několika způsoby a každý dává jinou hranici: severní polární kruh (asi 66,6° s. š., kde nastává alespoň jeden den v roce polární den a polární noc), červencová izoterma 10 °C (místa, kde průměrná teplota nejteplejšího měsíce nedosahuje 10 °C), nebo severní hranice lesa. Izoterma a hranice lesa se v Kanadě a na Sibiři stáčejí daleko na jih, v Norsku teplým Golfským proudem naopak na sever. Je to stejný problém jako v kapitole 1: hranice regionu závisí na zvoleném kritériu.Arctic Circle, 10 °C July isotherm, tree line
Antarktida je kontinent o rozloze asi 14 milionů km², z 98 % pokrytý ledem. Za hranici antarktické oblasti se považuje buď 60. rovnoběžka jižní šířky (tak je vymezena oblast platnosti Smlouvy o Antarktidě), nebo antarktická konvergence, pásmo v oceánu, kde se studená antarktická voda noří pod teplejší. Fyzickou geografii polárních oblastí (led, klima, oceánské proudy) vykládá průvodce Zeměpis a planeta Země.Antarctic Convergence, Southern Ocean
7.2Arktida
Jádrem Arktidy je Severní ledový oceán. Kolem něj leží území osmi států: Kanady, Dánska (Grónsko), Finska, Islandu, Norska, Ruska, Švédska a USA (Aljaška). Spolupracují v Arktické radě (Ottawská deklarace, 1996), v níž mají postavení stálých účastníků i organizace původních obyvatel. Rada se nezabývá vojenskou bezpečností; po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 ostatní státy omezily spolupráci s Ruskem a činnost rady se zúžila.Arctic Council, Ottawa Declaration
V Arktidě žijí asi čtyři miliony lidí, převážně v ruských městech (Murmansk, Norilsk) a v severní Skandinávii. K původním obyvatelům patří Inuité (Kanada, Grónsko, Aljaška), Sámové (Norsko, Švédsko, Finsko, Rusko) a Něnci a další národy Sibiře. Grónsko je autonomní součástí Dánského království s rozsáhlou samosprávou (od 2009) a s právem rozhodnout o nezávislosti. Špicberky (Svalbard) patří podle Smlouvy o Špicberkách (1920) Norsku, ale občané a firmy smluvních států tam mají rovné právo na hospodářskou činnost.Inuit, Sámi, Greenland self-government, Svalbard Treaty
Ubývání mořského ledu otevírá dvě námořní trasy: Severní mořskou cestu podél ruského pobřeží a Severozápadní průjezd kanadským arktickým souostrovím. Kanada považuje vody souostroví za své vnitřní vody, USA za mezinárodní průliv. Státy také u OSN dokládají, kam až sahá jejich kontinentální šelf, protože na něm mají výlučná práva k nerostům; nároky Ruska, Dánska a Kanady na hřbet Lomonosova se překrývají.Northern Sea Route, Northwest Passage, continental shelf
Kratší neznamená automaticky levnější. Severní mořská cesta je bez ledoborce splavná jen několik měsíců v roce, vyžaduje lodě s ledovou třídou, dražší pojištění a povolení ruských úřadů a nemá po cestě velké přístavy, kde by se náklad nakládal a vykládal. Lodní doprava po ní je proto ve srovnání se Suezem malá a týká se hlavně ruských surovin (zkapalněný plyn, ropa, rudy).
7.3Antarktida
Sedm států si v první polovině 20. století nárokovalo části Antarktidy jako výseče od pobřeží k jižnímu pólu: Argentina, Austrálie, Chile, Francie, Nový Zéland, Norsko a Spojené království. Napětí ukončila Smlouva o Antarktidě, podepsaná ve Washingtonu 1. 12. 1959 dvanácti státy a účinná od roku 1961. Antarktida slouží jen mírovým účelům, je zakázána vojenská činnost a jaderné výbuchy, platí svoboda vědeckého výzkumu a výměna informací. Územní nároky smlouva nezrušila, ale zakázala vznášet nové nebo je rozšiřovat. Ke smlouvě dnes přistoupilo přes padesát států včetně Česka.Antarctic Treaty System
Madridský protokol o ochraně životního prostředí (1991, účinný od 1998) prohlásil Antarktidu za přírodní rezervaci a zakázal veškerou těžbu nerostů. Po 50 letech od jeho účinnosti lze svolat konferenci o jeho revizi. Antarktida nemá stálé obyvatele; na vědeckých stanicích žije v létě několik tisíc lidí, v zimě řádově tisíc. Česko provozuje Stanici Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse (Masarykova univerzita).Madrid Protocol, mining ban
Smlouva o Antarktidě je příkladem úspěšného řešení sporu o území: místo rozhodnutí, komu území patří, se strany dohodly, že spor odloží a území budou spravovat společně. Podobný princip „společného dědictví lidstva“ platí pro mořské dno mimo státní jurisdikci a pro kosmický prostor.
7.4Procvičení
- Arktida je oceán obklopený pevninou osmi států; Antarktida kontinent obklopený oceánem.
- Hranice polárních oblastí závisí na kritériu: polární kruh, izoterma 10 °C, hranice lesa, 60° j. š.
- Tání ledu otevírá arktické trasy a spory o šelf, ale jejich využití brzdí led, náklady a politika.
- Smlouva o Antarktidě (1959) a Madridský protokol (1991): mír, věda, zmrazené nároky, zákaz těžby.
Česko podrobněstřední škola
Česko má 10,9 milionu obyvatel, 14 krajů a přes 6 200 obcí. Na malém území jsou výrazné rozdíly: Praha patří k nejbohatším regionům EU, kraje na severozápadě a v Moravskoslezském kraji se vyrovnávají s útlumem těžby a průmyslu a mezi kraji leží řídce osídlené vnitřní periferie. Regionální geografie Česka začíná u toho, jak je stát členěn, a pokračuje tím, co data o krajích říkají.
Která obec je největší, víte. Ale kolik obcí v Česku má méně než tisíc obyvatel? Tři ze čtyř. Česko je země malých obcí a zároveň země, kde přes čtvrtina lidí žije v Praze a v kraji kolem ní.
+Teorie: územní členění, kraje a města v číslech, typy regionů, suburbanizace a periferie
8.1Územní členění Česka
Česko tvoří historické země Čechy, Morava a část Slezska. Dnešní správní členění stojí na několika úrovních:
- Kraje: 13 krajů a hlavní město Praha, vytvořené ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. s účinností od 1. 1. 2000. Mají volená zastupitelstva a hejtmany a odpovídají úrovni NUTS 3.regions (kraje)
- Okresy: 76 okresů a Praha. Okresní úřady zanikly koncem roku 2002, okresy ale zůstaly jako územní jednotky pro statistiku, soudy, policii nebo katastr.districts
- Obce s rozšířenou působností (ORP): 205 obcí, které od roku 2003 vykonávají státní správu pro okolní obce (stavební úřady, občanské průkazy, živnostenské úřady). Jejich správní obvody jsou dnes nejdůležitější „mikroregiony“ pro analýzy.municipalities with extended powers
- Obce: 6 258 obcí k 1. 1. 2025, z toho 4 723 (75,5 %) s méně než 1 000 obyvateli. Silná fragmentace obcí je česká zvláštnost, podobně jako na Slovensku a ve Francii.municipalities, territorial fragmentation
8.2Kraje v číslech
| Kraj | Obyvatel 1. 1. 2025 | Hustota (obyv./km²) | Změna za 2024 | HDP na obyv. 2024 (PPS) |
|---|---|---|---|---|
| Hlavní město Praha | 1 397 880 | 2 818 | +0,95 % | 76 600 |
| Středočeský | 1 466 215 | 134 | +0,71 % | 33 400 |
| Jihočeský | 653 227 | 65 | −0,20 % | 29 200 |
| Plzeňský | 614 640 | 80 | +0,21 % | 31 100 |
| Karlovarský | 293 195 | 89 | −0,64 % | 22 500 |
| Ústecký | 808 356 | 151 | −0,35 % | 25 100 |
| Liberecký | 449 494 | 142 | −0,27 % | 27 500 |
| Královéhradecký | 555 923 | 117 | −0,18 % | 31 300 |
| Pardubický | 530 469 | 117 | −0,02 % | 30 500 |
| Vysočina | 517 647 | 76 | −0,06 % | 30 200 |
| Jihomoravský | 1 229 343 | 171 | +0,21 % | 34 900 |
| Olomoucký | 631 500 | 120 | −0,22 % | 29 300 |
| Zlínský | 578 998 | 146 | −0,30 % | 29 800 |
| Moravskoslezský | 1 182 613 | 218 | −0,55 % | 28 400 |
| Česko | 10 909 500 | 138 | +0,08 % | 36 200 |
Zdroje: ČSÚ, Eurostat (demo_r_pjanaggr3, aktualizace 28. 8. 2026; nama_10r_3gdp, aktualizace 10. 2. 2026), rozlohy ČSÚ. PPS = standard kupní síly, umělá měnová jednotka EU, která vyrovnává rozdíly v cenách mezi státy. K 31. 12. 2025 mělo Česko podle předběžných údajů ČSÚ 10 915 839 obyvatel.
HDP na obyvatele Prahy (76 600 PPS, 212 % českého průměru) přeceňuje příjmy Pražanů. HDP vzniká v místě práce, ale dělí se počtem obyvatel v místě bydliště; do Prahy denně dojíždějí desítky tisíc lidí ze Středočeského kraje. V Praze sídlí i centrály firem, jejichž výsledky se zčásti tvoří jinde. Na úrovni domácností jsou rozdíly mezi krajy mnohem menší.
8.3Města
| Pořadí | Město | Obyvatel | Kraj |
|---|---|---|---|
| 1 | Praha | 1 397 880 | Hlavní město Praha |
| 2 | Brno | 402 739 | Jihomoravský |
| 3 | Ostrava | 283 187 | Moravskoslezský |
| 4 | Plzeň | 187 928 | Plzeňský |
| 5 | Liberec | 108 090 | Liberecký |
| 6 | Olomouc | 103 063 | Olomoucký |
| 7 | České Budějovice | 97 231 | Jihočeský |
| 8 | Hradec Králové | 94 311 | Královéhradecký |
| 9 | Pardubice | 92 319 | Pardubický |
| 10 | Ústí nad Labem | 90 866 | Ústecký |
Jen šest měst má přes 100 000 obyvatel. Praha je 3,5krát větší než Brno; takové výrazné převýšení prvního města se nazývá primacie (kapitola 9). Statistika podle správních hranic přitom zachycuje jen část skutečných městských regionů: s předměstími a dojížďkou je pražský metropolitní region podstatně větší než samotné město.
8.4Typy regionů v Česku
Strategie regionálního rozvoje ČR 21+ rozlišuje metropolitní území a aglomerace (kolem Prahy, Brna, Ostravy, Plzně a dalších krajských měst), regionální centra a jejich zázemí, venkov a hospodářsky a sociálně ohrožená území. Tři kraje, Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský, jsou označovány za strukturálně postižené: po útlumu těžby uhlí a těžkého průmyslu v nich klesá počet obyvatel, je vyšší nezaměstnanost, nižší úroveň vzdělání a horší zdravotní ukazatele. Stát pro ně od druhé poloviny 2010. let vede zvláštní strategii hospodářské restrukturalizace.structurally affected regions, economic restructuring
Vnitřní periferie jsou řídce osídlená území na pomezí krajů, daleko od krajských měst a hlavních dopravních tahů: například pomezí Vysočiny, Jihočeského a Jihomoravského kraje nebo části Brd a Křivoklátska. Jejich obyvatelé mají delší cestu za prací a službami, obyvatelstvo stárne a mladí odcházejí. Naopak suburbanizace, stěhování z velkých měst do obcí v jejich zázemí, přináší růst obcím kolem Prahy, Brna a Plzně; Středočeský kraj má dnes víc obyvatel než Praha.inner periphery, suburbanization
Praha a Středočeský kraj mají dohromady \(1\,397\,880 + 1\,466\,215 = 2\,864\,095\) obyvatel, tedy \(2\,864\,095/10\,909\,500 \approx 26{,}3\,\%\) obyvatel Česka na 14,5 % území. V roce 2024 přibylo v Praze 13 148 a ve Středočeském kraji 10 275 obyvatel, zatímco Moravskoslezskému kraji 6 591 obyvatel ubylo.
8.5Procvičení
- Česko: 14 krajů (od 2000), 76 okresů a Praha, 205 ORP, 6 258 obcí; tři čtvrtiny obcí mají pod 1 000 obyvatel.
- Praha s okolím tvoří čtvrtinu obyvatel a výrazně převyšuje ostatní regiony v HDP; část rozdílu je statistický efekt dojížďky.
- Strukturálně postižené kraje (Karlovarský, Ústecký, Moravskoslezský) ztrácejí obyvatele, okolí velkých měst roste suburbanizací.
Globální města a urbanizacevysoká škola
Kolik lidí žije ve městech? Podle národních statistik přes polovina lidstva, podle jednotné metody OSN z roku 2025 jen 45 % ve městech a další část v menších sídlech. Rozdíl neplyne z chyby, ale z definice. Urbánní geografie se proto nejdřív ptá, co je město, a pak hledá pravidelnosti: jak města rostou, jak jsou uvnitř uspořádána a jak tvoří soustavy od světových metropolí po malá centra.
Seřaďte česká města podle velikosti. Druhé, Brno, má necelou třetinu obyvatel Prahy, třetí Ostrava zhruba pětinu. Už v roce 1913 si německý geograf Felix Auerbach všiml, že velikosti měst v mnoha zemích klesají s pořadím podle jednoduchého pravidla. Proč to tak je, se vědci přou dodnes.
+Teorie: měření urbanizace, stadia vývoje měst, modely vnitřní struktury, soustavy měst, světová města
9.1Co je město a jak měřit urbanizaci
Urbanizace je růst podílu obyvatel žijících ve městech a šíření městského způsobu života. Měří se mírou urbanizace, podílem městského obyvatelstva. Potíž je, že každý stát definuje „městské“ obyvatelstvo jinak: podle statusu obce (Česko, Japonsko), podle velikosti sídla (od 200 obyvatel v Dánsku po desítky tisíc jinde), podle hustoty nebo zaměstnání. Podle národních definic žilo v roce 2024 ve městech 57,6 % lidstva (Světová banka).urbanization, level of urbanization
Aby šlo státy srovnávat, schválila Statistická komise OSN v roce 2020 jednotnou metodu stupně urbanizace (Degree of Urbanisation), vyvinutou Evropskou komisí, OECD, Světovou bankou a dalšími. Pracuje s mřížkou čtverců 1 × 1 km a hustotou obyvatel:
- město: souvislé čtverce s hustotou alespoň 1 500 obyvatel na km², dohromady alespoň 50 000 obyvatel;
- malá města a předměstí (towns and semi-dense areas): shluky s hustotou alespoň 300 obyvatel na km² a alespoň 5 000 obyvateli;
- venkov: vše ostatní.Degree of Urbanisation: cities, towns and semi-dense areas, rural areas
Zpráva OSN World Urbanization Prospects 2025, první s touto metodou, uvádí: ve městech žije 45 % z 8,2 miliardy lidí (v roce 1950 to bylo 20 %), počet megaměst s více než 10 miliony obyvatel vzrostl z 8 v roce 1975 na 33 v roce 2025, z toho 19 v Asii. Největší je Džakarta (téměř 42 milionů), následuje Dháka (téměř 40 milionů) a Tokio (33 milionů); Káhira je jediné neasijské město v první desítce. Ze zhruba 12 000 měst ale 96 % má méně než milion obyvatel.megacity, World Urbanization Prospects
Žebříčky „největších měst světa“ se liší podle toho, zda počítají město ve správních hranicích, souvislou zástavbu (aglomeraci), nebo metropolitní oblast podle dojížďky. Tokio bylo dlouho uváděno jako největší; v nové metodě OSN se kvůli jinému vymezení zástavby dostalo na třetí místo. Žádné pořadí není „pravdivé“ bez definice.
9.2Stadia vývoje měst
Model stadií vývoje měst (Leo van den Berg a kol., 1982) popisuje městský region jako jádro a zázemí. Při urbanizaci se lidé stěhují z venkova do jádra; při suburbanizaci se stěhují z jádra do zázemí, protože chtějí větší bydlení a díky autu mohou dojíždět; při desurbanizaci (kontraurbanizaci) ubývá obyvatel v celém regionu ve prospěch menších měst a venkova; při reurbanizaci se obyvatelé vracejí do obnovených vnitřních čtvrtí. Západní Evropa prošla suburbanizací v 60. a 70. letech, Česko až po roce 1990, kdy skončila státní bytová výstavba a vznikl trh s pozemky a hypotékami.stages of urban development: urbanization, suburbanization, desurbanization (counterurbanization), reurbanization
S reurbanizací souvisí gentrifikace: příchod movitějších obyvatel do dříve chudých čtvrtí, který zvyšuje ceny bydlení a vytlačuje původní obyvatele. Pojem zavedla britská socioložka Ruth Glassová (1964) pro londýnské čtvrti.gentrification
9.3Modely vnitřní struktury města
Modely vznikly pro americká města první poloviny 20. století a nelze je přenášet beze změn. Evropská města mají historické jádro, kde bydlí i movití obyvatelé, a na okrajích často panelová sídliště z doby socialismu; latinskoamerické město popisuje vlastní model (kapitola 5). Jejich hodnota je v otázkách, které kladou: proč se činnosti a sociální skupiny ve městě třídí a jakou roli hraje dostupnost centra a doprava.Chicago School, concentric zone, sector and multiple nuclei models
9.4Soustavy měst
Města netvoří náhodnou směs, ale soustavu: několik velkých, více středních a mnoho malých. Německý geograf Walter Christaller (1933) vysvětlil v teorii centrálních míst, proč: centrum nabízí zboží a služby pro své zázemí; služby, za kterými lidé jezdí zřídka (nemocnice, univerzita), potřebují velké zázemí a jsou jen v nemnoha velkých centrech, každodenní služby (pekárna) jsou v každém malém centru. V ideální rovinné krajině vzniká hierarchie šestiúhelníkových spádových oblastí.central place theory, range, threshold
Empiricky se soustava měst popisuje pravidlem pořadí a velikosti (Auerbach 1913, Zipf 1949): velikost města s pořadím \(r\) je přibližně
Pro \(q = 1\) (Zipfův zákon) má druhé město polovinu, třetí třetinu obyvatel prvního. V logaritmických souřadnicích je vztah přímka se sklonem \(-q\), proto se \(q\) odhaduje lineární regresí logaritmů. Vyšší \(q\) znamená větší nerovnost velikostí měst.rank-size rule, Zipf's law
Je-li první město výrazně větší, než by odpovídalo pravidlu, mluví se o primátním městě (Mark Jefferson, 1939). Primacie se měří podílem prvního a druhého města nebo prvního města a součtu tří následujících. Bývá typická pro menší státy s jedním historickým centrem moci (Paříž, Londýn, Budapešť, Vídeň), pro bývalé kolonie (správní centrum a přístav v jednom) a pro Latinskou Ameriku.primate city, primacy index
Primacie: \(1\,397\,880/402\,739 \approx 3{,}47\); podle Zipfova zákona by poměr byl 2. Index čtyř měst \(1\,397\,880/(402\,739 + 283\,187 + 187\,928) \approx 1{,}60\). Regrese logaritmů 16 největších měst dává \(q \approx 1{,}065\), \(P_1 \approx 921\,740\) a \(R^2 \approx 0{,}948\): model „chce“ menší Prahu. Bez Prahy (města od Brna) vychází \(q \approx 0{,}908\), tedy rovnoměrnější soustava. Praha je pro Česko primátním městem, protože byla po staletí sídlem královského dvora a správy celého českého státu.
Proč pravidlo platí, není jasné. Vysvětlení sahají od statistických (města rostou náhodně, ale úměrně své velikosti, tzv. Gibratův zákon, a z toho plyne mocninné rozdělení) po ekonomická (rovnováha mezi výhodami koncentrace a náklady přeplněnosti). Odhady \(q\) se navíc liší podle toho, zda se počítají obce, aglomerace, nebo metropolitní oblasti, a kolik měst se zahrne.
9.5Světová a globální města
Od 80. let se geografové ptají, která města řídí globální ekonomiku. John Friedmann formuloval hypotézu světových měst (1986): města jsou uzly globálních toků kapitálu a jejich postavení závisí na začlenění do světové ekonomiky, ne jen na velikosti. Saskia Sassenová v knize The Global City (1991) ukázala na New Yorku, Londýně a Tokiu, že s rozptýlením výroby po světě roste význam míst, odkud se řídí: soustředí se v nich finance a služby pro firmy (právo, účetnictví, poradenství, reklama). Výzkumná síť GaWC (Globalization and World Cities) z univerzity v Loughborough od roku 2000 řadí města podle propojení těchto firem do skupin alfa, beta a gama; na vrcholu jsou trvale Londýn a New York.world city hypothesis, global city, advanced producer services, GaWC
Velikost a globální význam se nekryjí: Lagos nebo Dháka jsou obrovské, ale v síti řídicích funkcí hrají menší roli než mnohem menší Curych nebo Singapur. Globální města mají také vysokou vnitřní nerovnost: vedle dobře placených profesí potřebují velký počet hůře placených služeb.
9.6Procvičení
- Míra urbanizace závisí na definici; jednotná metoda OSN (stupeň urbanizace) uvádí 45 % lidstva ve městech.
- Městské regiony procházejí urbanizací, suburbanizací, desurbanizací a reurbanizací; Česko zažívá suburbanizaci od 90. let.
- Pravidlo pořadí a velikosti \(P_r = P_1/r^q\); Praha je primátní město, \(q \approx 1{,}07\).
- Globální význam města určují řídicí funkce a propojení, ne jen počet obyvatel.
Regionální rozdíly a rozvojvysoká škola
Proč jsou některé regiony bohaté a jiné chudé, a dohánějí chudší ty bohatší? Odpověď začíná měřením: HDP v paritě kupní síly, index lidského rozvoje a další ukazatele zachycují různé stránky rozvoje. Teorie regionálního rozvoje se pak dělí na ty, které očekávají sbližování, a ty, které vysvětlují, proč se rozdíly samy prohlubují.
Saúdská Arábie má vyšší příjem na obyvatele než Česko, a přesto nižší index lidského rozvoje. Indie a Bangladéš mají stejný index, i když se jejich příjmy liší. Rozvoj není jedno číslo: záleží na tom, co měříte a jak jednotlivé složky sčítáte.
+Teorie: měření rozvoje, HDI, teorie regionálního rozvoje, konvergence, kohezní politika EU
10.1Měření rozvoje: HDP a parita kupní síly
Nejběžnějším měřítkem hospodářské úrovně je hrubý domácí produkt na obyvatele. Při srovnání států se nepřepočítává směnným kurzem, ale paritou kupní síly (PPP), která zohledňuje, že stejné zboží a služby stojí v různých zemích různě. Parity zjišťuje Mezinárodní srovnávací program (ICP) Světové banky srovnáním cen tisíců položek; výsledkem jsou „mezinárodní dolary“. V EU se používá obdobná jednotka PPS (standard kupní síly).GDP per capita, purchasing power parity (PPP), International Comparison Program, PPS
HDP měří tržní výrobu, ne blahobyt: nezahrnuje práci v domácnosti, rozdělení příjmů, volný čas ani stav životního prostředí. Komise Stiglitze, Sena a Fitoussiho (2009) proto doporučila sledovat také příjmy a spotřebu domácností, jejich rozdělení a kvalitu života. Hrubý národní důchod (HND) se od HDP liší o důchody plynoucí do zahraničí a ze zahraničí; v zemích s velkým zahraničním vlastnictvím firem (Irsko, Lucembursko, kapitola 2) je výrazně nižší než HDP.gross national income (GNI), Beyond GDP
10.2Index lidského rozvoje
Index lidského rozvoje (HDI) zavedl Rozvojový program OSN v roce 1990 podle návrhu ekonoma Mahbuba ul Haqa. Opírá se o přístup Amartyi Sena: rozvoj je rozšiřování skutečných možností lidí žít život, který si cení. HDI kombinuje tři rozměry: dlouhý a zdravý život, vzdělání a životní úroveň.Human Development Index, capability approach
Logaritmus u příjmu vyjadřuje klesající užitek z dalších peněz: zvýšení z 1 000 na 2 000 dolarů zvýší index stejně jako z 20 000 na 40 000. Geometrický průměr znamená, že nízká hodnota v jednom rozměru se nedá plně vyvážit vysokou hodnotou v jiném. UNDP řadí státy do čtyř skupin: velmi vysoký rozvoj (HDI alespoň 0,800), vysoký (0,700 až 0,799), střední (0,550 až 0,699) a nízký (pod 0,550).
| Stát | Pořadí | HDI | Naděje dožití | OŠD | PDV | HND na obyv. (PPP $) |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Island | 1 | 0,972 | 82,7 | 18,9 | 13,9 | 69 117 |
| Norsko | 2 | 0,970 | 83,3 | 18,8 | 13,1 | 112 710 |
| Česko | 29 | 0,915 | 79,8 | 16,8 | 13,0 | 45 889 |
| Saúdská Arábie | 37 | 0,900 | 78,7 | 16,9 | 11,6 | 50 299 |
| Čína | 78 | 0,797 | 78,0 | 15,5 | 8,0 | 22 029 |
| Indie | 130 | 0,685 | 72,0 | 13,0 | 6,9 | 9 047 |
| Bangladéš | 130 | 0,685 | 74,7 | 12,3 | 6,8 | 8 498 |
| Nigérie | 164 | 0,560 | 54,5 | 10,5 | 7,6 | 5 569 |
| Jižní Súdán | 193 | 0,388 | 57,6 | 5,6 | 5,7 | 688 |
| Svět | – | 0,756 | 73,4 | 13,0 | 8,8 | 20 327 |
Zdroj: UNDP, Human Development Report 2025, statistická příloha, tabulka 1. OŠD = očekávaná délka školní docházky dítěte, PDV = průměrná délka vzdělání osob od 25 let (roky); HND v mezinárodních dolarech v paritě kupní síly roku 2021. Česko sdílí 29. místo s Itálií, Indie 130. místo s Bangladéšem.
\(I_Z = (79{,}8 - 20)/65 = 0{,}920\); \(I_V = \tfrac12(16{,}8/18 + 13{,}0/15) = \tfrac12(0{,}933 + 0{,}867) = 0{,}900\); \(I_P = (\ln 45\,889 - \ln 100)/(\ln 75\,000 - \ln 100) = 6{,}129/6{,}620 = 0{,}926\). \(HDI = (0{,}920 \cdot 0{,}900 \cdot 0{,}926)^{1/3} = 0{,}915\), přesně jako v tabulce UNDP.
Saúdská Arábie má vyšší příjem (index 0,940), ale nižší index vzdělání (0,856), proto HDI 0,899 (UNDP uvádí 0,900 z nezaokrouhlených vstupů). U Jižního Súdánu dává geometrický průměr 0,388, aritmetický by dal 0,405: velmi nízký příjem a vzdělání stáhnou index víc, než by naznačoval průměr.
HDI je souhrnný index s libovolně zvolenými mezemi a vahami. Malé rozdíly v pořadí (29. a 35. místo) nemají velký význam a v každé zprávě se zpětně přepočítávají. UNDP proto počítá i index upravený o nerovnost (IHDI), genderové indexy a index chudoby. Pro srovnání v čase používejte vždy řadu z jedné zprávy, ne čísla z různých ročníků.
10.3Teorie regionálního rozvoje
Neoklasická teorie očekává konvergenci: kapitál plyne tam, kde je vzácný a výnosnější (do chudších regionů), pracovníci tam, kde jsou vyšší mzdy (do bohatších), a rozdíly se tak zmenšují. Robert Barro a Xavier Sala-i-Martin (1991, 1992) odhadli, že regiony USA a evropských států se sbližují tempem kolem 2 % mezery ročně.neoclassical convergence
Naopak teorie kumulativní příčinnosti (Gunnar Myrdal, 1957) tvrdí, že jednou vzniklá výhoda se sama posiluje: rostoucí region přitahuje kapitál, kvalifikované lidi i služby z okolí (efekty odčerpávání), zatímco efekty rozšiřování (poptávka po surovinách a službách z periferie) bývají slabší. Podobně uvažuje teorie růstových pólů (François Perroux, 1955), podle níž růst vychází z dynamických odvětví a míst. John Friedmann (1966) popsal vztah jádra a periferie, v němž jádro řídí a periferie dodává; Immanuel Wallerstein přenesl tuto logiku na celý svět v teorii světového systému s jádrem, semiperiferií a periferií (od 1974). Nová ekonomická geografie Paula Krugmana (1991) ukázala, jak úspory z rozsahu a dopravní náklady vedou ke shlukování výroby i bez rozdílů v přírodních podmínkách.cumulative causation, backwash and spread effects, growth poles, core–periphery, world-systems theory, new economic geography
10.4Měření konvergence
β-konvergence nastává, když chudší regiony rostou rychleji než bohatší. Testuje se regresí průměrného růstu na logaritmu výchozí úrovně; záporný sklon znamená konvergenci. σ-konvergence nastává, když se v čase zmenšuje rozptyl logaritmů příjmů mezi regiony.beta convergence, sigma convergence
Pro 14 krajů vychází sklon \(b \approx -2{,}58\) procentního bodu na jednotku \(\ln y\) a korelace \(r \approx -0{,}72\): chudší kraje rostly rychleji (Karlovarský 7,3 % ročně, Praha 3,7 %; spojitě počítáno). Rozptyl logaritmů klesl z 0,291 na 0,269 (σ-konvergence). Bez Prahy je sklon \(-4{,}03\) a \(r \approx -0{,}56\), rozptyl z 0,123 na 0,110. Tři roky po pandemii jsou ale krátké a ovlivněné cenovými změnami, proto z nich nelze dělat dlouhodobé závěry.
Mezi státy EU probíhala od 90. let výrazná konvergence (střední a východní Evropa dohání západ), uvnitř států se ale často rozdíly mezi metropolemi a ostatními regiony zvětšovaly. Ekonomové tomu říkají dvojí rychlost: státy se sbližují, regiony uvnitř nich se rozcházejí.
10.5Kohezní politika EU
Smlouva o fungování EU ukládá snižovat rozdíly mezi úrovněmi rozvoje regionů. Na kohezní politiku připadá v období 2021–2027 zhruba třetina rozpočtu EU. Regiony NUTS 2 se dělí podle HDP na obyvatele v PPS na méně rozvinuté (pod 75 % průměru EU), přechodové (75 až 100 %) a rozvinutější (nad 100 %); méně rozvinuté dostávají nejvíc a s nejvyšší mírou spolufinancování. V Česku patří pro období 2021–2027 mezi rozvinutější regiony jen Praha, ostatních sedm regionů soudržnosti je méně rozvinutých. V roce 2024 měla Praha 192 % průměru EU, Severozápad 61 %.cohesion policy, less developed regions, transition regions
Hodnocení kohezní politiky je rozporuplné. Studie s metodou regresní diskontinuity, které porovnávají regiony těsně pod a těsně nad hranicí 75 %, nacházejí kladný vliv na růst HDP (Becker, Egger a von Ehrlich, 2010), ale slabší tam, kde regiony mají horší instituce a méně kvalifikovaných lidí. Kritici upozorňují na administrativní zátěž a na to, že peníze často míří do infrastruktury bez trvalého vlivu na produktivitu.
10.6Procvičení
- Státy se srovnávají v paritě kupní síly (PPP, v EU PPS); HDP není blahobyt.
- HDI = geometrický průměr indexů zdraví, vzdělání a příjmu (v logaritmu); Česko 0,915, 29. místo (2023).
- Neoklasická teorie čeká konvergenci, Myrdal a teorie jádra a periferie vysvětlují, proč se rozdíly mohou prohlubovat.
- β-konvergence: chudší rostou rychleji; σ-konvergence: klesá rozptyl. Kohezní politika EU míří hlavně do regionů pod 75 % průměru.
Geopolitika regionůvysoká škola
Geopolitika zkoumá, jak poloha, prostor a zdroje ovlivňují moc a vztahy mezi státy. Je to obor s pohnutou historií: jeho klasické teorie sloužily i k ospravedlnění výbojů. Dnešní politická geografie se proto ptá nejen na to, kdo co ovládá, ale i na to, kdo a proč svět určitým způsobem popisuje. Tato kapitola vykládá fakta s datem a odděluje je od interpretací.
Na mapě z Pekingu leží střed světa v Asii, na mapě z Washingtonu v Atlantiku, na mapě z Moskvy Evropa a Asie tvoří jeden prostor. Žádná z nich není nepravdivá, ale každá vede k jiným otázkám a jiným odpovědím. Geopolitika začíná uvědoměním, že i mapa může být argument.
+Teorie: stát a území, klasické a kritické geopolitické teorie, hranice, integrace, strategické průlivy, konflikty
11.1Stát, území a suverenita
Politická geografie zkoumá prostorové aspekty politiky: státy, hranice, volby, správní členění. Geopolitika se zaměřuje na mezinárodní vztahy a moc v prostoru. Podle Montevidejské úmluvy (1933) má stát čtyři znaky: stálé obyvatelstvo, vymezené území, vládu a schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy. Členy OSN je 193 států, dalšími dvěma státy se statusem pozorovatele jsou Vatikán a Palestina. Několik území má omezené mezinárodní uznání (například Kosovo, Tchaj-wan, Severní Kypr, Somaliland, Západní Sahara jako Saharská arabská demokratická republika).political geography, geopolitics, sovereignty, recognition
11.2Klasické geopolitické teorie
- Alfred T. Mahan (The Influence of Sea Power upon History, 1890): moc státu stojí na námořním obchodu, loďstvu a základnách. Ovlivnil budování loďstva USA, Německa i Japonska.
- Halford J. Mackinder (The Geographical Pivot of History, 1904): železnice umožní pozemní mocnosti ovládnout vnitrozemí Eurasie, „srdce světa“, a z něj ohrozit námořní mocnosti. V roce 1919 to shrnul větou, že kdo ovládá východní Evropu, ovládá srdce světa.Heartland theory
- Nicholas J. Spykman (1942, 1944): klíčový je okrajový prostor Eurasie (Rimland); jeho myšlenky ovlivnily americkou politiku zadržování SSSR za studené války.Rimland, containment
- Friedrich Ratzel chápal stát jako organismus, který potřebuje „životní prostor“ (Lebensraum). Německá Geopolitik Karla Haushofera z 20. a 30. let tyto myšlenky rozvinula a nacistický režim je zneužil k ospravedlnění výbojů. Proto byl pojem geopolitika po roce 1945 dlouho zdiskreditovaný.Lebensraum, German Geopolitik
Klasické teorie jsou determinismus: tvrdí, že poloha předurčuje osud států. Historie ukazuje, že technologie (letectvo, jaderné zbraně, internet), hospodářství a rozhodnutí lidí mění význam polohy. Teorie jsou užitečné k pochopení toho, jak uvažovali politici minulosti, ne jako předpověď.
11.3Kritická geopolitika
Kritická geopolitika (Gearóid Ó Tuathail, 1996) zkoumá, jak politici, odborníci a média svět popisují a jak tyto popisy ospravedlňují politiku. Rozlišuje formální geopolitiku (teorie odborníků), praktickou (projevy a rozhodnutí politiků) a populární (filmy, zprávy, mapy v médiích). Typickým předmětem jsou metafory jako „železná opona“, „osa zla“ nebo „střet civilizací“, které zjednodušují složitý svět na přehledné bloky.critical geopolitics: formal, practical, popular
11.4Hranice
Hranice lze třídit podle vzniku vzhledem k osídlení (Richard Hartshorne, 1936): předcházející (antecedentní, vznikly před osídlením, například část hranice USA a Kanady), následné (subsekventní, respektují existující kulturní rozdíly), vnucené (superimponované, zavedené zvenčí bez ohledu na obyvatele, typicky koloniální hranice v Africe, kapitola 4) a reliktní (zaniklé, ale stále viditelné v krajině, například bývalá železná opona). Dělení na „přirozené“ (řeky, hory) a „umělé“ hranice je zavádějící: každá hranice je politické rozhodnutí, i když sleduje řeku.antecedent, subsequent, superimposed, relict boundaries
Hranice Česka patří k nejstarším stabilním hranicím v Evropě: z velké části sleduje hranici Českého království a moravských a slezských zemí. Nejmladší je hranice se Slovenskem z 1. 1. 1993.
11.5Integrační uskupení
Ekonom Béla Balassa (1961) popsal stupně ekonomické integrace: zóna volného obchodu (bez cel mezi členy), celní unie (navíc společná cla vůči třetím zemím), společný trh (navíc volný pohyb práce a kapitálu), hospodářská a měnová unie (společná měna a koordinace politik) a politická unie. EU je jediné uskupení, které dosáhlo společné měny pro většinu členů.stages of economic integration
| Uskupení | Vznik | Členů | Charakter |
|---|---|---|---|
| OSN | 1945 | 193 | univerzální mezinárodní organizace |
| NATO | 1949 | 32 | obranná aliance (Finsko 2023, Švédsko 2024) |
| EU | 1993 (EHS 1957) | 27 | hospodářská a politická unie |
| OECD | 1961 | 38 | organizace vyspělých tržních ekonomik |
| ASEAN | 1967 | 11 | regionální spolupráce, zóna volného obchodu |
| Africká unie | 2002 (OAJ 1963) | 55 | regionální organizace celého kontinentu |
| Mercosur | 1991 | 5 | celní unie (Venezuela pozastavena) |
| G20 | 1999 | 19 + EU + AU | neformální fórum největších ekonomik |
| BRICS | 2009 | 10 až 11 | neformální fórum rozvíjejících se ekonomik, rozšířené 2024–2025 |
11.6Strategické průlivy
Většina světového obchodu se přepravuje po moři a velká část prochází několika úzkými místy (chokepoints): Hormuzským průlivem mezi Perským zálivem a Arabským mořem (velký podíl světového vývozu ropy a zkapalněného plynu), Malackým průlivem (spojení Indického a Tichého oceánu), Bab al-Mandab a Suezským průplavem (Rudé moře, spojení Asie a Evropy), Panamským průplavem, Bosporem a Dardanelami a Gibraltarem. Když jemenští Húsíové od konce roku 2023 útočili na lodě v Rudém moři, velké lodní společnosti odklonily plavby kolem Afriky; cesty se prodloužily o jeden až dva týdny a zdražila se přeprava.maritime chokepoints
11.7Konflikty: fakta a interpretace
U konfliktů je třeba oddělit fakta (co se stalo, kdy, s jakými rozhodnutími mezinárodních orgánů) od interpretací (proč se to stalo, kdo nese odpovědnost, jak konflikt řešit). Několik příkladů faktů:
- Ukrajina: Rusko v roce 2014 anektovalo Krym, což Valné shromáždění OSN rezolucí 68/262 neuznalo; 24. 2. 2022 zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu. Valné shromáždění 2. 3. 2022 rezolucí ES-11/1 (141 hlasů pro, 5 proti, 35 se zdrželo) požadovalo stažení ruských vojsk.
- Tchaj-wan: Čínská lidová republika ho považuje za svou provincii; Tchaj-wan má vlastní vládu, armádu a volby. Většina států včetně Česka udržuje diplomatické vztahy s ČLR a s Tchaj-wanem jen neoficiální (hospodářské a kulturní) vztahy.
- Jihočínské moře: Čína si nárokuje většinu moře; rozhodčí tribunál podle Úmluvy OSN o mořském právu v roce 2016 ve sporu Filipín s Čínou rozhodl, že tyto nároky nemají právní základ. Čína rozhodnutí neuznává.
- Kašmír: území rozdělené mezi Indii, Pákistán a Čínu, předmět několika válek od roku 1947.
- Izrael a Palestina: spor o území trvá od vzniku Izraele (1948); od války v roce 1967 kontroluje Izrael Západní břeh Jordánu. Útok Hamásu na Izrael 7. 10. 2023 vyvolal válku v Pásmu Gazy s rozsáhlými ztrátami na životech.
Při čtení zpráv o konfliktu si položte tři otázky: Kdo mluví a z jaké pozice? Co je doložený fakt (s datem a zdrojem) a co hodnocení? Jakou mapu zpráva používá a kam na ní kreslí hranice? Vývoj konfliktů je rychlý; údaje v tomto průvodci platí k datu ověření 13. 10. 2026 a je třeba je sledovat v aktuálních zdrojích.
11.8Procvičení
- Klasická geopolitika (Mahan, Mackinder, Spykman) vysvětluje moc polohou; je deterministická a byla zneužita.
- Kritická geopolitika zkoumá, jak popisy světa a mapy slouží politice.
- Hranice: předcházející, následné, vnucené, reliktní; integrace: od zóny volného obchodu po měnovou unii.
- Strategické průlivy jsou zranitelná místa světového obchodu; u konfliktů oddělujte fakta od interpretací.
Jak číst mapu regionuvysoká škola
Mapa regionu vypadá jako hotová pravda, ale za každou z nich stojí řada rozhodnutí: jaká projekce, jaké jednotky, jaký ukazatel a hlavně jak rozdělit hodnoty do barev. Stejná data mohou dát mapy, které vyprávějí opačné příběhy. Tato kapitola ukazuje, jak tematické mapy číst kriticky a jak s regionálními daty pracují geografické informační systémy (GIS).
Novinový titulek: „Celé Česko je stejné, jen Praha vyčnívá.“ Jiný titulek nad stejnými daty: „Česko je rozdělené na bohatý západ a chudý sever.“ Obě mapy mohou být nakresleny z týchž čísel, jen s jinými hranicemi barevných tříd. Vyzkoušejte si to.
+Teorie: mapa jako model, tematické mapy, klasifikace, problém modifikovatelné územní jednotky, GIS, prostorová autokorelace
12.1Mapa jako model a souřadnicové systémy
Mapa je zmenšený, zjednodušený a dohodnutými znaky vyjádřený obraz zemského povrchu. Základní pojmy (měřítko, generalizace, kartografické zobrazení, zkreslení) vykládá průvodce Zeměpis a planeta Země. Pro práci s regionálními daty je důležité vědět, v jakém souřadnicovém systému data jsou:
- WGS 84 (EPSG:4326): zeměpisné souřadnice v stupních, používá ho GPS a většina webových dat.
- S-JTSK v Křovákově zobrazení (EPSG:5514): závazný rovinný systém pro mapy a katastr v Česku, s minimálním zkreslením na území státu.
- ETRS89-LAEA (EPSG:3035): Lambertovo azimutální stejnoploché zobrazení Evropy, které Eurostat používá pro statistické mapy a mřížky 1 km. Stejnoplochost je pro mapy hustoty a podílů klíčová: plocha regionu na mapě odpovídá skutečnosti.coordinate reference system, EPSG code, equal-area projection
Webové mapy obvykle používají Mercatorovo zobrazení, které zvětšuje plochy směrem k pólům (Grónsko vypadá velké jako Afrika, přestože je asi čtrnáctkrát menší). Pro tematické mapy světa a velkých regionů je vhodné stejnoploché zobrazení, jako je Equal Earth použité v tomto průvodci.
12.2Druhy tematických map
- Kartogram (choropletová mapa): plochy regionů vybarvené podle hodnoty. Hodí se jen pro relativní ukazatele (hustota, podíl, na obyvatele), protože velké regiony by jinak vypadaly „víc“ jen díky své velikosti.choropleth map
- Kartodiagram: značky nebo grafy úměrné hodnotě umístěné v regionech. Hodí se pro absolutní hodnoty (počet obyvatel, objem vývozu).proportional symbol map
- Tečková mapa (jedna tečka = určitý počet jevů), izolinie (spojité veličiny: teplota, nadmořská výška) a anamorfóza, mapa zdeformovaná tak, aby plocha regionu odpovídala hodnotě (například státy podle počtu obyvatel).dot map, isoline map, cartogram (anamorphosis)
Pozor na jazykovou past: české „kartogram“ odpovídá anglickému choropleth map, anglické „cartogram“ znamená anamorfózu. Pravidlo pro kartogram: barvou plochy jen poměry, absolutní čísla značkami.
12.3Klasifikace hodnot
Kartogram obvykle používá několik barevných tříd. Hranice tříd zásadně mění obraz. Pro hustotu zalidnění 14 krajů (od 65 do 2 818 obyvatel na km²) a čtyři třídy vychází:
| Metoda | Dolní meze 2. až 4. třídy | Krajů ve třídách | GVF |
|---|---|---|---|
| stejné intervaly | 753; 1 442; 2 130 | 13 – 0 – 0 – 1 | 0,997 |
| kvantily | 117; 134; 171 | 4 – 3 – 4 – 3 | 0,321 |
| přirozené zlomy | 117; 171; 2 818 | 4 – 7 – 2 – 1 | 1,000 |
Stejné intervaly ukážou Prahu a jinak jednobarevné Česko: rozdíly mezi kraji (od 65 do 218) zmizí. Kvantily rozliší všechny kraje do stejně velkých skupin, ale spojí do jedné třídy Moravskoslezský kraj (218) s Prahou (2 818) a rozdíly zveličí. Přirozené zlomy dají Prahu do vlastní třídy a ostatní kraje rozdělí podle mezer v datech. GVF měří, jak dobře třídy vystihují rozptyl, ale u dat s jedním extrémem je vysoké téměř u každé klasifikace, která extrém oddělí; samo o sobě tedy kvalitu mapy nezaručuje.equal interval, quantile, natural breaks (Jenks), goodness of variance fit
Pro HDP v PPS (od 22 500 do 76 600) dávají stejné intervaly do čtyř tříd opět 13 krajů do první třídy a Prahu do čtvrté. Kvantily mají meze 29 200, 30 200 a 33 400 PPS: rozdíl 1 000 PPS mezi třídami (asi 3 %) se na mapě jeví stejně výrazný jako rozdíl mezi Středočeským krajem a Prahou. Přirozené zlomy (27 500; 33 400; 76 600) oddělí Karlovarský a Ústecký kraj, většinu krajů, dvojici Středočeský a Jihomoravský a Prahu.
12.4Problém modifikovatelné územní jednotky
Stan Openshaw (1984) nazval tento jev problémem modifikovatelné územní jednotky (MAUP). Má dvě složky: efekt měřítka (výsledky se mění podle toho, zda data agregujeme do obcí, okresů, nebo krajů; s většími jednotkami obvykle rostou korelace a klesají rozdíly) a efekt zonace (při stejném počtu jednotek záleží na tom, kudy vedou hranice). Příbuzná je ekologická chyba (W. S. Robinson, 1950): ze souvislosti zjištěné za regiony nelze usuzovat na jednotlivce. Že kraje s vyšším podílem vysokoškoláků mají vyšší příjmy, ještě neříká, jak velký je rozdíl mezi příjmy vysokoškoláka a ostatních.modifiable areal unit problem (MAUP), scale effect, zoning effect, ecological fallacy
Proto se v analýzách stále více používají mřížková data (čtverce 1 × 1 km, které nezávisí na správních hranicích; z nich vychází i metoda stupně urbanizace v kapitole 9) a funkční regiony podle dojížďky.
12.5GIS v kostce
Geografický informační systém (GIS) je soubor programů a dat pro ukládání, analýzu a zobrazení prostorových informací. Každý objekt má geometrii (kde je) a atributy (co o něm víme). Typické operace: obalová zóna (buffer; například všechna místa do 1 km od zastávky), překryt (overlay; průnik vrstev, například zastavitelné plochy mimo záplavová území), prostorové spojení (spatial join; přiřazení obcí ke krajům podle polohy) a síťové analýzy (dostupnost po silnici). Obecné principy GIS a dálkového průzkumu Země vykládá Zeměpis.GIS, vector, raster, attribute, buffer, overlay, spatial join, network analysis
Data o českých regionech poskytují ČÚZK (Geoportál, Základní báze geografických dat ZABAGED, Registr územní identifikace, adres a nemovitostí RÚIAN s hranicemi všech správních jednotek), ČSÚ (statistiky obcí, krajů a mřížek), na úrovni EU Eurostat (hranice NUTS v databázi GISCO) a program Copernicus (družicová data, využití území). Velkým zdrojem dobrovolně sbíraných dat je OpenStreetMap.
12.6Prostorová autokorelace
„Všechno souvisí se vším, ale blízké věci souvisejí víc než vzdálené,“ zní první zákon geografie Waldo Toblera (1970). Hodnoty v sousedních regionech si bývají podobné, a proto regionální data porušují předpoklad nezávislých pozorování běžné statistiky. Míru této podobnosti měří Moranův index:Tobler's first law, spatial autocorrelation, Moran's I
\(w_{ij}\) jsou váhy sousedství (například 1 pro sousední regiony, jinak 0). Hodnoty výrazně nad \(E(I)\) znamenají shlukování podobných hodnot, pod ní střídání vysokých a nízkých.
Regiony A–B–C–D leží za sebou, sousedí jen bezprostředně sousední (\(S_0 = 6\)). Hodnoty 1, 2, 3, 4: průměr 2,5, odchylky −1,5; −0,5; 0,5; 1,5. Čitatel \(2\,[(-1{,}5)(-0{,}5) + (-0{,}5)(0{,}5) + (0{,}5)(1{,}5)] = 2 \cdot 1{,}25 = 2{,}5\), jmenovatel 5. \(I = \tfrac46 \cdot \tfrac{2{,}5}{5} = 0{,}333\), nad \(E(I) = -0{,}333\): kladná autokorelace. Pro pořadí 4, 1, 3, 2 vyjde \(I \approx -0{,}867\): sousedé jsou si nepodobní.
12.7Procvičení
- Kartogram jen pro relativní ukazatele, absolutní hodnoty kartodiagramem; pro mapy hustoty stejnoploché zobrazení.
- Metoda třídění (stejné intervaly, kvantily, přirozené zlomy) může obrátit vyznění mapy.
- MAUP a ekologická chyba: výsledky závisí na měřítku a hranicích jednotek a neplatí automaticky pro jednotlivce.
- GIS pracuje s vrstvami vektorových a rastrových dat; sousední regiony si bývají podobné (Moranův index).
Slovníček
Vzorce a ukazatele na jednom místě
Základy (kapitoly 1–3)
Střední škola (kapitoly 4–8)
Vysoká škola (kapitoly 9–12)
HDP na obyvatele v PPS 14 krajů (2024): prostý průměr 32 843, směrodatná odchylka 12 500, \(CV \approx 0{,}38\). Vážený obyvateli: průměr 36 202 (téměř přesně celostátní hodnota 36 200), \(CV_w \approx 0{,}44\). Bez Prahy klesne prostý \(CV\) na 0,105. Regionální nerovnost Česka je tedy z velké části „pražská“.
Zdroje a předpoklady
Data a jejich ověření
- Světová banka, World Development Indicators, API (ukazatele SP.POP.TOTL, NY.GDP.PCAP.PP.CD, SP.URB.TOTL.IN.ZS, SP.DYN.LE00.IN; nejnovější rok 2024), regiony a příjmové skupiny pro fiskální rok 2027 (platné od 1. 7. 2026; meze 1 175, 4 635 a 14 375 USD HND na obyvatele 2025, metoda Atlas). Staženo 15. 10. 2026.
- UNDP, Human Development Report 2025: A matter of choice: People and possibilities in the age of AI, statistická příloha, tabulka 1 (HDI a složky, rok 2023). Ověřeno 15. 10. 2026; novější zpráva s údaji za rok 2024 nebyla k tomuto datu nalezena.
- OSN, World Population Prospects 2024 (střední varianta): obyvatelé světadílů 2025 a 2050 (přes přehled INED, Projections by continent). World Urbanization Prospects 2025, tisková zpráva OSN z listopadu 2025 (45 % lidstva ve městech, 33 megaměst, Džakarta, Dháka, Tokio). Ověřeno 15. 10. 2026.
- ČSÚ: Počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2025 (6 258 obcí, 4 723 pod 1 000 obyvatel; největší města); Pohyb obyvatelstva 2025, předběžné výsledky (10 915 839 obyvatel k 31. 12. 2025). Eurostat: demo_r_pjanaggr3 (obyvatelé krajů k 1. 1. 2024 a 2025), nama_10r_3gdp a nama_10r_2gdp (HDP krajů a regionů soudržnosti v PPS, 2021–2024), tps00001 (EU 451 990 314 obyvatel k 1. 1. 2026), tec00114 (HDP na obyvatele v PPS, EU = 100, 2025). Staženo 15. 10. 2026. Rozlohy krajů podle ČSÚ.
- Členství v uskupeních (13.–15. 10. 2026): EU 27, eurozóna 21 (Bulharsko od 1. 1. 2026), Schengen 29 (Rumunsko a Bulharsko plně od 1. 1. 2025), NATO 32, OECD 38, ASEAN 11 (Východní Timor od 26. 10. 2025), BRICS 10 států a sporný status Saúdské Arábie, Mercosur 5 (Bolívie od 2024, Venezuela pozastavena), Rada Evropy 46, Africká unie 55.
- Mapové podklady: Natural Earth (1 : 110 mil. a 1 : 50 mil. státy, 1 : 10 mil. správní celky 1. řádu; public domain), vlastní zjednodušení a projekce (Equal Earth, Lambertova azimutální stejnoplochá). Hranice a sporná území jsou zobrazena tak, jak je uvádí zdroj, bez vyjádření k jejich statusu.
- Předpisy: ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků; nařízení (ES) č. 1059/2003 o NUTS; Smlouva o Antarktidě (1959) a Protokol o ochraně životního prostředí (1991); Úmluva OSN o mořském právu (1982). Ověřeno 13. 10. 2026.
Literatura
- Regionální a politická geografie: Hartshorne, R. (1936): Suggestions on the Terminology of Political Boundaries. Annals of the AAG 26(1), 56–57. – Gottmann, J. (1961): Megalopolis: The Urbanized Northeastern Seaboard of the United States. Twentieth Century Fund. – Mackinder, H. J. (1904): The Geographical Pivot of History. The Geographical Journal 23(4), 421–437. – Spykman, N. J. (1944): The Geography of the Peace. Harcourt, Brace. – Ó Tuathail, G. (1996): Critical Geopolitics. University of Minnesota Press. – Balassa, B. (1961): The Theory of Economic Integration. Irwin. – Blainey, G. (1966): The Tyranny of Distance. Sun Books.
- Města: Auerbach, F. (1913): Das Gesetz der Bevölkerungskonzentration. Petermanns Geographische Mitteilungen 59, 74–76. – Christaller, W. (1933): Die zentralen Orte in Süddeutschland. Fischer. – Jefferson, M. (1939): The Law of the Primate City. Geographical Review 29(2), 226–232. – Zipf, G. K. (1949): Human Behavior and the Principle of Least Effort. Addison-Wesley. – Harris, C. D., Ullman, E. L. (1945): The Nature of Cities. Annals of the AAPSS 242, 7–17. – Griffin, E., Ford, L. (1980): A Model of Latin American City Structure. Geographical Review 70(4), 397–422. – van den Berg, L., Drewett, R., Klaassen, L. H., Rossi, A., Vijverberg, C. H. T. (1982): Urban Europe: A Study of Growth and Decline. Pergamon. – Friedmann, J. (1986): The World City Hypothesis. Development and Change 17(1), 69–83. – Sassen, S. (1991): The Global City: New York, London, Tokyo. Princeton University Press.
- Regionální rozvoj: Myrdal, G. (1957): Economic Theory and Under-developed Regions. Duckworth. – Friedmann, J. (1966): Regional Development Policy: A Case Study of Venezuela. MIT Press. – Barro, R. J., Sala-i-Martin, X. (1992): Convergence. Journal of Political Economy 100(2), 223–251. – Krugman, P. (1991): Increasing Returns and Economic Geography. Journal of Political Economy 99(3), 483–499. – Becker, S. O., Egger, P. H., von Ehrlich, M. (2010): Going NUTS: The Effect of EU Structural Funds on Regional Performance. Journal of Public Economics 94(9–10), 578–590. – Stiglitz, J. E., Sen, A., Fitoussi, J.-P. (2009): Report by the Commission on the Measurement of Economic Performance and Social Progress.
- Kartografie a prostorová analýza: Jenks, G. F. (1967): The Data Model Concept in Statistical Mapping. International Yearbook of Cartography 7, 186–190. – Robinson, W. S. (1950): Ecological Correlations and the Behavior of Individuals. American Sociological Review 15(3), 351–357. – Tobler, W. R. (1970): A Computer Movie Simulating Urban Growth in the Detroit Region. Economic Geography 46, 234–240. – Openshaw, S. (1984): The Modifiable Areal Unit Problem. Geo Books. – Šavrič, B., Patterson, T., Jenny, B. (2019): The Equal Earth Map Projection. International Journal of GIS 33(3), 454–465.
Modelové předpoklady a nejistoty
Laboratoře používají zjednodušené modely: stálé tempo růstu obyvatel (kapitola 4), kulovou Zemi a let bez větru (kapitola 6), trasy lodí po ortodromách mezi orientačními body a spotřebu úměrnou druhé mocnině rychlosti na míli (kapitola 7), pravidlo pořadí a velikosti na obcích ve správních hranicích (kapitola 9). Údaje Světové banky a UNDP se při revizích zpětně mění, u států ve válce nebo krizi (Ukrajina, Súdán, Jemen) jsou velmi nejisté. Rozlohy světadílů jsou zaokrouhlené a závisí na vymezení. Členství v uskupeních a vývoj konfliktů se mohou změnit; platí k uvedenému datu ověření. Animace v záhlaví kreslí ortodromy mezi 18 velkými městy a čas letu počítá při 850 km/h.